Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 244/2011 - 25Rozsudek MSPH ze dne 05.09.2012

Prejudikatura

52 Ca 15/2009 - 40


přidejte vlastní popisek

Číslo jednací: 10A 244/2011 - 25-28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Ing. Viery Horčicové v právní věci žalobce: Amodiateur, a. s., IČ 27877876, se sídlem nám. 14. října 1307/2, Praha 5, zast. Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem, se sídlem Nádražní 58/110, Praha 5, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor ochrany prostředí, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2011 čj. S-MHMP 975464/2010/OOP-V-738/R-207/La

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti usnesení Úřadu městské části Praha 21, odboru životního prostředí a dopravy (dále jen vodoprávní úřad) ze dne 1. 11. 2010 čj. SZ/UMCP 21/18503/2010/OŽPD/Gur, jímž bylo odloženo podle § 105 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen stavební zákon) podání žalobce ze dne 27. 10. 2010.

Žalobce v žalobě uvádí, že jako jediný důvod odložení jeho podání uvedl vodoprávní úřad, že chybí územní rozhodnutí - rozhodnutí o umístění stavby vodního díla domácí ČOV. Žalobce v žalobní námitce A namítá, že podle § 105 odst. 4 stavebního zákona je možné odložit podání pouze tehdy, pokud nemá náležitosti podle § 105 odst. 1 a odst. 3 stavebního zákona. Absenci takových náležitostí však vodoprávní úřad ani žalovaný žalobci nevytýká, údajnou absenci existence územního rozhodnutí nelze podřadit pod žádný z případů uvedených v § 105 odst. 1 až odst. 3 stavebního zákona anebo v § 15a odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V žalobní námitce B žalobce namítá, že podával ohlášení podle § 15a odst. 1 vodního zákona. Žalobce si je jist, že jím ohlašované vodní dílo je vodním dílem ve smyslu § 15a odst. 1 vodního zákona, tedy že se jedná o vodní dílo určené pro čištění odpadních vod do kapacity 50 ekvivalentních obyvatel, neboť jde o malou ČOV pro rodinný domek. Tuto skutečnost vodoprávní úřad ani žalovaný nezpochybňují.

Z ust. § 15a vodního zákona vyplývá, že pro provedení takových vodních děl postačí pouze ohlášení vodoprávnímu úřadu, kdy se při ohlašování přiměřeně použijí ustanovení stavebního zákona o ohlašování staveb. Toto nové ustanovení bylo do vodního zákona zavedeno v rámci novelizace přijaté zákonem č. 150/2010 Sb. a z celého kontextu tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že v případech podle § 15a vodního zákona není pro malé čistírny odpadních bod zapotřebí vydání územního rozhodnutí ani územního souhlasu a postačí pouze samotné ohlášení. To vyplývá z důvodové zprávy k zákonu č. 150/2010 Sb., kde se výslovně uvádí, že § 15a je zaváděn s cílem zjednodušení povolovacího řízení pro čistírny odpadních bod a vypouštění odpadních vod z nich a snížení administrativní zátěže.

Žalobce všechny zákonem požadované náležitosti splnil, přesto bylo jeho podání odloženo. Tím bylo zasaženo do práv žalobce, a proto žalobce navrhuje, aby bylo rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí vodoprávního úřadu zrušeno a věc jim byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že obsah žalobních námitek kopíruje obsah odvolání, proto odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a navrhl, aby byla podaná žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

Ze správního spisu byly zjištěny následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti:

Dne 27. 10. 2010 bylo vodoprávnímu úřadu doručeno podání žalobcem nadepsané jako ohlášení vodního díla určeného pro čištění odpadních vod do kapacity 50 ekvivalentních obyvatel podle § 15a odst. 1 vodního zákona, jímž ohlašuje stavbu malé domácí čistírny odpadních vod pro čištění splaškových vod u rodinného domu na pozemku p.č. 1630/2 v k. ú. Klánovice pro 4 ekvivalentní obyvatele.

Usnesením vodoprávního úřadu ze dne 1. 11. 2010 č.j. SZ/UMCP 21/18503/2010/OŽPD/Gur bylo podání podle § 105 odst. 4 stavebního zákona odloženo. V odůvodnění tohoto rozhodnutí vodoprávní úřad uvedl, že posoudil podání stavebníka a shledal, že není ohlášením, protože nemá tyto náležitosti: „územní rozhodnutí - rozhodnutí o umístění stavby vodního díla domácí ČOV“. Žalobce podal proti tomuto usnesení odvolání, ve kterém argumentoval obdobně jako v žalobě.

O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odboru ochrany prostředí ze dne 11. 5. 2011 č.j. S-MHMP 975464/2010/OOP - V-738/R-207/La tak, že odvolání bylo zamítnuto a usnesení vodoprávního úřadu potvrzeno. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný uvedl, že vodní zákon v ust. § 15a upravuje ohlášení vodních děl, což je alternativa postupu podle ust. § 15 vodního zákona. Oproti úpravě stavebního zákona má v případě ohlašování vodních děl stavebník možnost postupovat formou ohlášení podle ust. § 15a vodního zákona. Z hlediska procesního postupu se jak v případě ohlášení vodních děl, tak v případě stavebního povolení vodních děl, speciální stavební úřad řídí ust. § 115 vodního zákona, který upravuje vodoprávní řízení. Podle tohoto ustanovení, pokud vodní zákon nestanoví jinak, postupují vodoprávní úřady při řízení o věcech upravených vodním zákonem podle stavebního zákona, jde-li o rozhodování týkající se vodních děl a vodohospodářských úprav.

V řízení před vodoprávním úřadem se tak přednostně aplikují ustanovení vodního zákona s tím, že zákon vydaný pro zvláštní případy má při aplikaci přednost před zákonem obecným, pokud mu odporuje. V případě vodoprávního řízení o vodních dílech, kdy speciální právní úprava ve vodním zákoně chybí, postupuje se podle stavebního zákona a případně podle správního řádu. Jelikož právní úprava v ust. § 15a vodního zákona není z hlediska stavebněprávního úplná, aplikuje se pro ohlašování vodního díla dle ust. § 15a vodního zákona subsidiární právní úprava dle ust. § 104 odst. 2 písm. k) stavebního zákona. Podle tohoto ustanovení k ohlášení výrobků, které plní funkci stavby a které nejsou uvedeny v ust. § 103 odst. 1 písm. g) bod 5 stavebního zákona se vyžaduje alespoň územní souhlas podle ust. § 96 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. V daném případě je mimo pochybnost skutečnost, že předmětné vodní dílo určené pro čištění odpadních vod do kapacity 50 ekvivalentních obyvatel, je výrobkem plnícím funkci stavby podle ust. § 104 odst. 2 písm. k) stavebního zákona, který vyžaduje alespoň územní souhlas dle ust. § 96 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. Pokud by pro vydání územního souhlasu nebyly splněny podmínky stanovené v ust. § 96 odst. 1 stavebního zákona, je potřebné žádat o vydání územního rozhodnutí dle ust. § 92 stavebního zákona. Je rovněž důležité poukázat na to, že podle ust. § 15 odst. 1 písm. d) stavebního zákona mají speciální stavební úřady u vodních děl působnost stavebního úřadu s výjimkou pravomoci ve věcech územního rozhodování, tj. vodoprávní úřad nemá žádnou kompetenci povolovat umístění předmětné stavby vodního díla. K vydání územního souhlasu nebo územního rozhodnutí tak nebude příslušný speciální stavební úřad podle § 15 odst. 1 písm. d) stavebního zákona, ale příslušný obecný stavební úřad podle ust. § 13 stavebního zákona.

Vodní zákon neupravuje komplexně procesní postup ohlášení, a proto je nutné přiměřeně aplikovat zákon stavební. Veškeré ohlašované stavby lze dle ust. § 15a vodního zákona právem realizovat jedině tehdy, pokud speciální stavební úřad se stavbou vodního díla vysloví souhlas nebo do čtyřiceti dnů ode dne ohlášení ohlášenou stavbu vodního díla nezakáže. Vodní zákon také výslovně neřeší případ, kdy podání podle ust. § 15a vodního zákona nebude mít veškeré zákonem vyžadované náležitosti, a proto je nutné přiměřeně využít úpravu obecnou zakotvenou v ustanovení § 105 odst. 4 a odst. 5 stavebního zákona. Právní institut ohlášení nemá podobu standardního správního řízení. Doručení ohlášení na příslušný správní úřad nemá účinky zahájení správního řízení, jehož výsledkem je vydání rozhodnutí ve věci. Stavební úřad, jemuž bylo doručeno ohlášení, tak poté, co obdrží podání ve smyslu ust. § 104 stavebního zákona, vždy musí zkoumat, zda podání obsahuje veškeré stanovené náležitosti. Stavební úřad také nemůže postupovat jinak, než že podání dle ust. § 105 stavebního zákona odloží pro nedostatek náležitostí nebo vydá souhlas (písemně nebo mlčky) s provedením ohlašované stavby anebo za podmínek ust. § 107 stavebního zákona rozhodnutím, které je prvním úkonem v řízení, provedení stavby za zákonem stanovených podmínek zakáže.

Žalovaný dále poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2009 č.j. 52 Ca 15/2009-40 publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 1919/2009. Podle tohoto rozsudku je důvodem k odložení podání dle ust. § 105 odst. 4 stavebního zákona i absence náležitostí ohlášení ve smyslu ust. § 3 vyhlášky č. 526/2006 Sb. a taktéž absence dokladu o prokazatelném informování vlastníků sousedních pozemků staveb dle ust. § 104 odst. 1 stavebního zákona, byť to z hlediska gramatického výkladu ust. § 105 odst. 4 stavebního zákona nevyplývá. Žalovaný se s tímto právním názorem ztotožňuje, neboť takový výklad odpovídá metodě logického a systematického výkladu, bez kterého by mohlo dojít k absurdním závěrům, že stavbu vodního díla dle ust. § 15a vodního zákona je možné realizovat bez územního rozhodnutí či územního souhlasu a postačí pouze samotné ohlášení, což je v rozporu s již výše uvedeným ust. § 104 odst. 2 písm. k) stavebního zákona.

Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. O věci přitom rozhodl bez jednání, neboť s tím oba účastníci řízení souhlasili, resp. nevyslovili ve stanovené lhůtě nesouhlas.

Městský soud v Praze věc posoudil takto:

V žalobní námitce A) žalobce namítá, že z důvodů uváděných správními orgány nebylo možné jeho ohlášení odložit, neboť zákon to neumožňuje. Městský soud v Praze tomuto názoru žalobce nepřisvědčil.

V tomto ohledu vycházel žalovaný z právního názoru vyjádřeného v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 16. 6. 2009, čj. 52 Ca 15/2009-40, publikovaného pod č. 1919/2009 Sb. NSS, na který žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně odkázal a jeho podstatné pasáže ocitoval. Ani Městský soud v Praze neshledal důvodu se od právního názoru obsaženého v citovaném rozsudku odchýlit, zvláště za situace, když ani žalobce v žalobě žádné argumenty pro zaujetí odlišného závěru v jeho případě neuvádí. V citovaném rozsudku jsou obsaženy především následující právní závěry:

Ohlášení staveb uvedených v § 104 odst. 2 písm. a) až d) stavebního zákona podává stavebník na formuláři, jehož obsahové náležitosti jsou v souladu se zákonným zmocněním obsaženým v § 105 odst. 5 stavebního zákona stanoveny v § 3 vyhl. č. 526/2006 Sb. Pokud ohlášení (ohlášení se podává na tiskopise, který je přílohou č. 1 vyhl. č. 526/2006 Sb.) nemá náležitosti podle odstavců 1 až 3 § 105 stavebního zákona, není ohlášením podle tohoto zákona a stavební úřad je usnesením bez dalšího odloží (podle § 105 odst. 4 stavebního zákona). Usnesení o odložení zašle stavebníkovi do 15 dnů ode dne učinění podání spolu s poučením o správném postupu při ohlašování staveb a o tom, že se stavbou nelze započít. Poučení o správném postupu při ohlašování staveb se tak stavebníkovi dostává až v odůvodnění usnesení o odložení věci. Jakkoliv § 105 odst. 1 až 3 stavebního zákona nehovoří výslovně též o dokladu o prokazatelném informování vlastníků sousedních pozemků a staveb na nich (§ 104 odst. 1 věta druhá stavebního zákona), § 3 vyhl. č. 526/2006 Sb. stanoví, že k ohlášení se připojí též přílohy uvedené v části B přílohy č. 1 k této vyhlášce (tedy např. vedle projektové dokumentace i doklad o informování vlastníků sousedních pozemků a staveb na nich), a tudíž je nutno chybějící doklad o informování vlastníků sousedních pozemků a staveb na nich považovat za vadu podání ve smyslu § 105 odst. 4 stavebního zákona, neboť by bylo zcela iracionální, aby jedna z příloh ohlášení podléhala jinému režimu než ohlášení a ostatní jeho přílohy (s obdobným názorem se lze setkat i v komentářové literatuře - srov. např. Hegenbart, M., Skař, B., a kol. Stavební zákon. Komentář. I. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 297). (…) Takováto interpretace rozhodně není excesem, jak se domnívají žalobci a žalovaný si rozhodně přijetím takového výkladu „neosobuje právo překlenovat zřejmou nedokonalost zákona“. Je třeba jim totiž připomenout, že při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu a že jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě (Ústavní soud v některých nálezech hovoří o tom, že neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace vycházející pouze z jazykového výkladu – viz např. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 258/03) a je pouhým východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Dále z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že nelze ztotožňovat text právního předpisu a právní normu, která je významem tohoto textu. Je třeba mít na zřeteli, že právní norma se ne vždy musí krýt s tím, jak je vyjádřena v textu zákona, a to ani v takovém případě, kdy se text může jevit jako jednoznačný a určitý.

Městský soud v Praze je tedy ve shodě s vodoprávním úřadem a žalovaným tohoto názoru, že ust. § 105 odst. 4 stavebního zákona je nutno vykládat tak, že stavební úřad je povinen usnesením odložit každé podání, které nemá právními předpisy požadované náležitosti, a to bez ohledu na to, zda se jedná o náležitosti uvedené ve výslovně uvedených ustanoveních § 105 odst. 1 až 3 anebo zda se jedná o náležitosti vyplývající z jiných ustanovení stavebního zákona nebo jeho prováděcích předpisů.

Podle § 15a odst. 2 vodního zákona ohlášení vodního díla obsahuje jednak náležitosti podle stavebního zákona (písm. a/ tohoto ustanovení) a jednak další údaje a doklady uvedené pod písm. b) až h) tohoto ustanovení.

Podle § 105 odst. 5 stavebního zákona náležitosti ohlášení a obsah a rozsah projektové dokumentace stanoví prováděcí právní předpis.

Podle vyhlášky č. 526/2006 Sb., přílohy č. 1, část B je povinnou přílohou ohlášení stavby „územní souhlas, popřípadě územní rozhodnutí (pokud je pro daný případ stavebním zákonem vyžadován a vydal jej jiný orgán než stavební úřad, kterému je stavba ohlašována)“.

Městský soud v Praze proto uzavírá, že i absence územního rozhodnutí či územního souhlasu (tam, kde je třeba) může být důvodem pro odložení ohlášení.

V námitce B) žalobce zpochybňoval závěr správních orgánů, že jím ohlašovaná stavba vodního díla vyžadovala územní souhlas. Ani tato námitka není důvodná.

Podle § 76 odst. 1 stavebního zákona umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit jejich vliv na využití území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, nestanoví-li zákon jinak.

Stavby, které nevyžadují územní rozhodnutí ani územní souhlas, jsou stavebním zákonem vymezeny v ust. § 79 odst. 3, kam žalobcem ohlašovaná stavba nespadá. Ustanovení § 96 odst. 2 písm. b) stavebního zákona pak stanoví, že územní souhlas postačí v případech ohlašovaných staveb, jejich změn a zařízení (za splnění dalších podmínek uvedených v ust. § 96 stavebního zákona).

Tato ustanovení tedy vymezují potřebná veřejnoprávní povolení nutná k umístění stavby, tj. z hlediska územního rozhodnutí a řízení jako jednoho z nástrojů územního plánování (díl 4 a díl 5 hlavy III stavebního zákona).

Ustanovení § 15a vodního zákona se netýká územního řízení a nemůže znamenat výjimku z ust. § 76 odst. 1 stavebního zákona, jde o speciální ustanovení vůči příslušným ustanovením části čtvrté stavebního zákona (stavební řád) a § 15 vodního zákona, tj. ustanovením týkajícím se povolování staveb.

Podle § 15 vodního zákona k provedení vodních děl, k jejich změnám a změnám jejich užívání, jakož i k jejich zrušení a odstranění je třeba povolení vodoprávního úřadu.

Podle § 15a odst. 1 vodního zákona k provedení vodních děl určených pro čištění odpadních vod do kapacity 50 ekvivalentních obyvatel, jejichž podstatnou součástí jsou výrobky označované CE podle zvláštního právního předpisu, postačí ohlášení vodoprávnímu úřadu. Při jejich ohlašování se přiměřeně použijí ustanovení stavebního zákona o ohlašování staveb.

Jde tedy skutečně o úpravu zjednodušující povolovací řízení v případě domovních čistíren odpadních vod, avšak toliko z hlediska stavebního řádu, nikoli z hlediska územního rozhodování, ust. § 76 odst. 1 stavebního zákona jím proto není a nemůže být dotčeno. Výraz „postačí ohlášení vodoprávnímu úřadu“ nelze vykládat tak, že by se jednalo o výjimku vůči všem zvláštním právním předpisům, tj. že by např. vylučovalo nutnost vyžádat si stanovisko orgánu státní památkové péče, pokud by se ohlašovaná stavba nacházela v památkové rezervaci atd. Stejně tak toto ustanovení nevylučuje nutnost vydání územního souhlasu, příp. rozhodnutí o umístění stavby.

Jak správně zdůraznil žalovaný, stavby vodních děl sice spadají do působnosti vodoprávního úřadu jakožto speciálního stavebního úřadu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. d) stavebního zákona, avšak podle tohoto ustanovení je výslovně vyloučena působnost vodoprávního úřadu ve věcech územního rozhodování. Před ohlášením této stavby vodoprávnímu úřadu je tedy třeba získat územní souhlas, k jehož vydání je příslušný obecný stavební úřad. Pouze ten je oprávněn posoudit umístění stavby domovní čistírny odpadních vod z hlediska územního plánování, tj. např. její soulad s územním plánem, vyhláškou č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území atd.

Pro žalobcem ohlašovanou stavbu čistírny odpadních vod nebylo vydáno ani rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas. To je však nutnou prvotní podmínkou k tomu, aby vůbec mohl vodoprávní úřad projednat možnost realizace takové stavby, ať již v „klasickém“ vodoprávním řízení podle § 15 vodního zákona nebo zjednodušeným postupem, tj. ohlášením dle § 15a vodního zákona. Správní orgány proto nepochybily, pokud postupovaly tak, aby nepřipustily provedení stavby, která nebyl posouzena z hlediska zájmů územního plánování, ač se tak stát mělo. Žalobce tak nebyl postupem správních orgánů nijak zkrácen na svých veřejných subjektivních právech.

Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 5. září 2012

Mgr. Jana Brothánková, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru