Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 202/2010 - 139Rozsudek MSPH ze dne 30.06.2011

Prejudikatura

6 As 71/2005


přidejte vlastní popisek

10 A 202/2010-139

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a Mgr. Jana Kašpara ve věci žalobce: ČEZ Distribuce, a.s. IČ 247 29 035, se sídlem Děčín 4, Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, zast. JUDr. Jaroslavem Trkovským, advokátem se sídlem Přemyslovců 2027, Louny, proti žalovanému: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát se sídlem Gorazdova 24, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13.11.2006, čj. 051102006/331/06/90.120/Če,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí č. 904045506 ze dne 13.11.2006, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Liberecký kraj, o uložení pokuty 171.000,-Kč.

Žalobce tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla zkrácena jeho práva nezákonným rozhodnutím správního orgánu, toto své tvrzení odůvodnil žalobce takto:

Žalobce v souvislosti s posuzováním jeho postupu v dané věci, jehož výsledkem bylo uložení pokuty, připustil určitou svou nedůslednost, což však nelze podle žalobce - při vyhodnocení jejího postupu komplexně a ve všech souvislostech skutkových a právních – hodnotit jako porušení ust. § 25 odst. 11 písm. a) energetického zákona, tedy že žalobce nesplnil svoji povinnost připojit k distribuční soustavě zařízení každého a umožnit distribuci pokračování
2
10

elektřiny každému, kdo o to požádá a splňuje podmínky stanovené prováděcím právním předpisem a obchodní podmínky stanovené Pravidly provozování distribuční soustavy. K tomu uvedl, že uvedená povinnost je složena z dvou částí, a to a) z povinnosti připojit; tato povinnost je plněna na základě postupu (podle tehdy platných právních předpisů) dle žádosti žadatele o připojení (ust. § 3 vyhl. č. 18/2002 Sb.), kterou žadatel podal dne 13.10.2005, k této žádosti nebyly doloženy doklady o majetkovém dispozičním právu žadatele, zejména k trafostanici Textilana, dislokované v Novém Městě pod Smrkem, k transformátoru v této TS (nevyžádání si doložení těchto práv je právě žalobcem již v odvolání zmiňovaná nedůslednost žalobce, když nevyužil ust. § 3 cit vyhlášky a nevyžádal si doklady o dispozičních právech). Dále je ke splnění uvedené povinnosti třeba stanovisko žalobce (ust. § 4 vyhl.č. 18/2002 Sb.), toto stanovisko nebylo vyhotoveno, neboť byla již na základě žádosti vyhotovena Smlouva o připojení. Dále by mělo dojít k uzavření Smlouvy o připojení (ust. § 5 vyhl.č. 18/2002 Sb.), tato smlouva byla uzavřena 4.11.2005 (za stranu ČEZ Distribuce, a.s.) a dne 10.11.2005 (za stranu žadatele, t.j. Retap, spol. s r.o.). Podle této uzavřené smlouvy se žalobce zavázal, že dnem připojení, resp. dnem, od kdy bude žadateli přidělen rezervovaný příkon, je 10.11.2005. Dále má žalobce další povinnost, a to povinnost umožnit distribuci; přičemž tato povinnost je plněna na základě postupu (podle tehdy platných právních předpisů, t.j. podle ust. § 50 odst. 5 energetického zákona a jeho prováděcími předpisy (zejména pak podle ust. § 4 písm. b) vyhlášky Energetického regulačního úřadu (ERÚ) č. 373/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla trhu s elektřinou (dále jen jako „Pravidla trhu s elektřinou“). Žadatel (Retap) využil možnosti podle ust. § 50 odst. 2 EZ a požádal obchodníka s elektřinou ČEZ Prodej, s.r.o. o uzavření Smlouvy o sdružených službách podle ust. § 50 odst. 2, v jejímž rámci bude uzavřena Smlouva o distribuci. Povinnost připojit měla být splněna do trafostanice Textilana v poli podélné spojky sběren AJE 05. Tato povinnost byla ze strany žalobce splněna dnem 10.11.2005, což bylo žalované jako správnímu orgánu známo. V posuzované situaci se však nejednalo o splnění povinnosti podle Smlouvy o připojení, tedy rezervovat příkon, ale o splnění povinnosti umožnit distribuci, což bylo podle žalobce od počátku do celé situace vnesené nedorozumění, bohužel i vlivem rozhodnutí územního inspektorátu žalované ze dne 6.9.2006 a způsobem jejího vedení kontroly. Žalobce zde upozorňuje na rozpor v názoru, která z povinností podle ust. § 25 odst. 11 písm. a) EZ byla porušena, ve vztahu k rozlišení pojmu „připojit“. Žalobce tvrdí, že pro naplnění jeho povinnosti podle ust. § 25 odst. 11 písm. a) EZ je nezbytné, aby byly splněny povinnosti obě, tedy povinnost připojit a povinnost umožnit distribuci, když povinnost připojit je podle žalobce skutečné přivedení a připojení elektřiny na přívodní části odběrného zařízení před místo umístění měřícího zařízení, což v konkrétním případě splněno bylo. TS Textilana je postavena na st.p. č. 1776; tato trafostanice byla technicky upravena tak, aby bylo možné připojit nezávisle na sobě dvě odběrná místa, když část pro spol. Retap měla být měřena dočasně v elektroměrovém rozvaděči vně trafostanice; z rozvodny NN v trafostanici měl být proveden vývod NN (ne již ve vlastnictví žalobce, ale Retapu) do elektroměrového rozvaděče. Zařízení Retapu za místem připojení nebylo provedeno v souladu s Pravidly provozování distribuční soustavy, a tak nebylo odběrné zařízení osazeno elektroměrem a nebyla poskytnuta distribuce elektřiny (běžně se v hovorovém styku v energetice této situaci říká, že „nebyl připojen“). Povinnost umožnit distribuci je splněna uzavřením Smlouvy o sdružených službách a připojením elektroměru, když Retap požádal obchodníka s elektřinou ČEZ prodej s.r.o. o uzavření Smlouvy o sdružených službách (s datem 5.12.2005), tato žádost by byla „překlopena“ na Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN, jak je zřejmé z textu tohoto odkazu, avšak tato smlouva nebyla uzavřena, neboť elektroměrový rozvaděč a místo pro umístění měřícího zařízení nebylo provedeno v souladu s Pravidly provozování distribuční soustavy, o čemž podle žalobce svědčí to, že Retap teprve na výzvu obchodníka předkládá dopisem ze dne 12.12.2005 potvrzení o ověření měřidel. Při přípravě montáže elektroměru bylo zjištěno, že pokračování
3
10

místo pro umístění elektroměru nesplňuje podmínky pro připojení dle Pravidel provozování distribuční soustavy a současně nesrovnalosti s majetkovými dispozicemi dotčených zařízení, zejména transformátoru, ze strany Retap, takže Smlouva o distribuci (v rámci Smlouvy o sdružených službách) nebyla uzavřena, nebyl připojen elektroměr a nebyla zahájena distribuce. Podle žalobce se této situaci běžně říká, že „nebyl připojen“, avšak tento výraz nemá spojitost s připojením podle Smlouvy o připojení. Po zjištění této situace, kdy nebylo místo pro připojení z důvodů na straně žadatele schopno připojení, resp. nemohla být zahájena distribuce elektřiny, zahájil žalobce další jednání se žadatelem ohledně odstranění zjištěných nedostatků a další vývoj řešení vzniklé situace byl následující. Počátkem ledna 2006 bylo v rámci pokusu o montáž elektroměru k zahájení distribuce zjištěno, že nejsou splněny ze strany žadatele technické podmínky podle Pravidel provozování distribuční soustavy - nebyl osazen v elektroměrovém rozvaděči pojistkový odpínač, což je zařízení žadatele. Současně byly počátkem ledna 2006 při jednání s Retap zjištěny hlubší majetkové nedostatky, do řešení vstoupil další subjekt EKS Faktoring, s.r.o., který uplatňoval vlastnická práva k transformátoru v TS Textilana. K pokusu žalobce o rychlé napravení situace a umožnění distribuce se v polovině ledna 2006 mělo uskutečnit jednání, které Retap odmítl. Dne 31.1.2006 bylo dohodnuto s Retap jiné připojení do doby, než se vyřeší majetkové vztahy k budově TS Textilana a transformátoru umístěnému v této TS; s Retap bylo domluveno, že bude vyhotoven dodatek ke Smlouvě o připojení. Dne 13.2.2006 byl Retap vyzván, aby uzavřel dodatek ke Smlouvě o připojení a byl dohodnut datum podpisu na den 14.2.2006 - tato schůzka byla Retapem odmítnuta. Dne 22.2.2006 podal Retap stížnost ve věci připojení a současně předložil listiny, kterými prokazuje svá dispoziční práva, stížnost byla ze strany žalobce řešena dne 22.3.2006, dne 24.5.2006 proběhlo za účasti žalované společné jednání, kde byly dohodnuty podmínky řešení. Žalované byla celá dosud popisovaná situace známa, přesto zahájila kontrolní činnost, která vyvrcholila napadeným rozhodnutí.

Žalobce vedle výše uvedeného tvrdí, že není pravdou konstatování žalované (správního orgánu), že k Žádosti o připojení ze dne 13.10.2005 byla předložena Smlouva o pronájmu zařízení ze dne 20.9.2005 a Dohoda o pronájmu trafostanice do doby prodeje ze dne 7.1.2005 jako doklad o majetkových dispozičních právech žadatele k předmětným nemovitostem a k zařízení distribuční soustavy. Pokud byly tyto listiny uzavřeny před podáním žádosti o připojení dne 13.10.2005, nelze tak tuto situaci, že tak ke dni uzavření smlouvy o připojení existovaly, posuzovat v neprospěch žalobce, že si je nevyžádal předem, když ten dispoziční majetkové nedostatky zjistil až při procesu umožňování distribuce (nikoliv připojení - rezervace příkonu, což splnil) v souvislosti se zjištěním nesplnění podmínek pro připojení dle Pravidel provozování distribuční soustavy. Doklady o dispozičních majetkových právech k nemovitostem a zejména k zařízení TS, byly žadatelem předloženy až v souvislosti s jeho stížností ze dne 14.2.2006, doručené společnosti ČEZ Distribuce dne 22.2.2006, což žalobce správnímu orgánu sdělil ve svém vyjádření ze dne 2.6.2006, avšak správní orgán toto tvrzení společnosti ČEZ Distribuce neověřil, ale pouze odmítl svým rozhodnutím ze dne 19.6.2006. Žalobce svým následným jednáním se žadatelem vedl zodpovědná jednání, aby byly odstraněny nedostatky obchodně-právního procesu při uzavírání Smlouvy o připojení, které se však projevily až v procesu Smlouvy o distribuci. K dohodě o změně technického řešení připojení a tedy k nápravě obchodněprávního vztahu podle Smlouvy o připojení došlo zejména na základě změny okolností na straně žadatele, že v mezidobí ode dne 10.11.2005 (termín připojení žadatele dle Smlouvy o připojení) do dne 22.2.2006 (do doby doložení dispozičních majetkových práv žadatele) došlo k uplatnění práva na připojení skutečným vlastníkem předmětného transformátoru, společností EKS Factoring, s.r.o., a tak došlo ke změně technických podmínek, čehož si byl žadatel vědom a proto svým podpisem potvrdil dne 24.5.2006, že se připojí na transformátor této společnosti. Tato dohoda pokračování
4
10

je fakticky i dohodou s žalobcem. Tyto skutečnosti byly žalované známy a z jejich povahy je podle žalobce nepochybné, že se jedná o takové skutečnosti, které bránily - vedle dalšího nesplnění podmínek pro připojení na straně žadatele - v připojení, resp. zahájení distribuce. Žadatel svým přístupem znemožnil faktické plnění ze strany žalobce, když nesplnil dohody (např. ze dne 24.5.2006), což bylo žalované známo. K dokladům o vlastnictví nemovitostí a dispozičních právech k transformátoru v TS Textilana žalobce na upřesnění jeho postupu uvedl, že Retap dne 22.2.2006 předložil výpis z LV 1112 (vlastník - jednatel Retapu p. Miloš Heršálek), k.ú. Nové Město pod Smrkem ohledně vlastnictví st.p.č. 1776 (na němž je stavba Trafostanice, která byla ve vlastnictví jiného - LV 255), tento výpis byl proveden dne 25.1.2006, takže nemohl být přiložen k žádosti o připojení; k tomu přiložil kopie nabývacích titulů a kopii katastrální mapy (pozn. žalobce - TS je na st.p.č. 1776 a elektroměrový rozvaděč měl být na st.p. 177), dále Dohodu o pronájmu TS na pozemku st.p.č. 1776 od spol. KOPPA s.r.o., jako správce konkurzní podstaty a.s. Textilana (pozn.: tato Dohoda byla omezena na dobu do doby prodeje - t.j. do 3.3.2006 viz níže), dále Smlouvu o nájmu transformátoru výr. číslo 264265 na p.p.č. 864 k.ú. Nové Město pod Smrkem od společnosti EKS Faktoring s.r.o. (pozn.: na p.p.č. 864 nebyl nikdy žádný transformátor umístěn). Společnost EKS Faktoring, s.r.o. předložila v průběhu řešení situace doklady o tom, že dnem 3.3.2006 nabyla vlastnictví budovy bez čp/eč na stp.č. 1776, t.j. budovy předmětné trafostanice (pozn. tímto dnem zanikla nájemní smlouva uvedená výše), LV č. 1087. Z uvedeného je tak podle žalobce patrno, že majetková a dispoziční práva vůči místu připojení, t.j. TS Textilana, v poli podélné spojky sběren AJE 05 byla sporná a pokud by opravdu došlo k připojení „žadatelova“ zařízení (a zde žalobce opětovně zdůrazňuje, že se nejednalo o jeho zařízení, resp. jeho majetkové dispoziční právo nebylo doloženo) podle Smlouvy o připojení a následně podle Smlouvy o distribuci (v rámci Smlouvy o sdružených službách), došlo by tímto k zásahu do práva skutečného vlastníka takového zařízení a tudíž k porušení ust. § 3 odst. 1 občanského zákoníku, kdy výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práva oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru žalobce by výkonem jeho povinnosti ze Smlouvy o připojení ze dne 4.11.2005 (pokud by došlo k připojení) bylo poškozeno právo EKS Factoring, s.r.o. - což se následně prokázalo, když tato společnost své právo na připojení uplatnila a se žadatelem se dohodla jinak (24.5.2006). Žalobci je z vyjádření spol. EKS Faktoring, s.r.o. známo, že majetková a dispoziční práva k předmětné trafostanici a transformátoru jsou předmětem soudního sporu mezi touto společností a p. Milošem Heršálkem, jednatelem spol. Retap s.r.o., zvláště pak ke stavbě trafostanice na st.p.č. 1776; soudní spor je veden u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 29 C 290/2006, nyní v odvolací fázi před Krajským soudem v Ústí n.L., pobočka Liberec. Žalobce připouští nedůslednost svých zaměstnanců v nevyužití všech práv provozovatele distribuční soustavy ve smluvním obchodněprávním procesu, což je ale podle žalobce jednání v rámci porušení pracovní kázně dle zákoníku práce, ne však porušení ust. § 25 odst. 11 písm. a) energetického zákona. Žalobce je přesvědčen, že je třeba předmětnou situaci, která má v jednání zaměstnanců společnosti ČEZ Distribuce povahu excesu, posuzovat ve všech souvislostech a nikoliv jen v úzkém výkladu ust. § 25 odst. 11 písm. a) energetického zákona, ale je nezbytné vzít v úvahu posouzení celého kontextu ostatních skutečností a vlivu jiných právních předpisů (obchodní zákoník, občanský zákoník) na posuzovaný postup, jednání žadatele, možného dopadu na skutečného vlastníka a na obecnou úroveň přístupu a chování společnosti ČEZ Distribuce v obdobných případech. Žalobce je přesvědčen, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s příslušnými právními předpisy, neboť je nepochybné, že žadatel nesplnil podmínky pro zahájení distribuce elektřiny, že ze strany žadatele nebyly splněny technické podmínky podle Pravidel provozování distribuční soustavy, aby mohla být zahájena distribuce.

pokračování
5
10

Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě ohledně skutkového stavu včetně argumentace k většině žalobních bodů odkázal především na správní spis a dále k tomu uvedl, že má za to, že jeho rozhodnutí jsou v souladu se zjištěným skutkovým stavem a platnými právními předpisy.

Pokud jde o tvrzení obsažená v žalobě ohledně splnění povinností žalobce dle ustanovení § 25 odst. 11 písm. a) energetického zákona, a ohledně nemožnosti splnění povinnosti umožnit distribuci žalobcem, žalovaný se především neztotožňuje s názorem žalobce, že rezervováním příkonu požadovaného žadatelem je naplněna smlouva o připojení, což podle žalovaného podporuje i dikce příslušných ustanovení právních předpisů (§ 3 odst. 1 vyhl. č. 18/2002 Sb., § 50 odst. 3 energetického zákona, § 5 odst. 2 vyhl. č. 18/2002 Sb.. Z porovnání citace právní úpravy a textu Žádosti o připojení odběratele k distribuční soustavě a VVN ze dne 13. 10. 2005 je podle žalovaného zcela zřejmé, že žádost spol. RETAP se vztahovala k připojení nového odběru a nikoliv k navýšení rezervovaného příkonu. Smlouva č. 4100520585 uzavřená dne 10.11.2005 v souladu s § 50 energetického zákona, jak je uvedeno v jejím úvodu, je smlouvou o připojení pro odběrné místo spol. RETAP, kterou se žalobce zavázal za sjednaných podmínek připojit odběrné zařízení konečného zákazníka k zařízení distribuční soustavy, kterou provozuje, a umožnit mu dodávku elektřiny. Sjednaným termínem připojení odběrného zařízení spol. RETAP byl podle této smlouvy den 10.11.2005 a tímto dnem také měla být umožněna konečnému zákazníkovi dodávka elektřiny.

Žalovaný dále nemůže souhlasit s definicí „povinnosti připojit", jak ji podal žalobce v žalobě. Povinnost žalobce připojit odběrné místo nemůže podle žalovaného končit „před místem umístění měřícího zařízení“. Připojení konečného zákazníka musí být provedeno takovým způsobem, který umožňuje dodávky elektřiny. Měřící zařízení (obchodní) je dle § 49 majetkem žalobce a jen ten (případně prostřednictvím jiné osoby) ho může instalovat a rozhoduje o jeho umístění. Skutečnost, že „povinnost připojit“ zahrnuje i instalaci a umístění měřícího zařízení potvrzuje sám žalobce, ale především ustanovení právních předpisů (§ 49 odst. 7 energetického zákona, § 4 odst. 1 vyhl. č. 18/2002 Sb., § 3 odst. 1) vyhl. č. 218/2001 Sb., kterou se stanoví podrobnosti měření elektřiny a předávání technických údajů - odkaz ve Smlouvě č. 41100520585, část Způsob a provedení měření). Polemiku žalobce ohledně splnění jeho „povinnosti umožnit distribuci“ ve smyslu § 25 odst. 11 písm. a) energetického zákona považuje žalovaný v daném případě za zcela podružnou. Žalobce převzal smlouvou č. 4100520585 závazek připojit zařízení konečného zákazníka a umožnit mu dodávku elektřiny, nikoliv distribuci elektřiny. I v tomto případě, kdy měla být následně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, by distribuci elektřiny zajišťoval obchodník s elektřinou. Pojem distribuce elektřiny definuje zákon v § 2 odst. 2 písm. a) bod 1 jako dopravu elektřiny distribuční soustavou a tento pojem není shodný s pojmem dodávka elektřiny, což potvrzují např. jednotlivé odstavce § 50 energetického zákona. Umožnění dodávek elektřiny je proto součástí „povinnosti připojit zařízení k distribuční soustavě“ dle § 25 odst. 11 písm. a) energetického zákona. S přihlédnutím k uvedenému není žalovaný přesvědčen o nesprávnosti výrokové části napadeného rozhodnutí, setrval na tom, že žalobce porušil povinnost provozovatele distribuční soustavy dle ustanovení § 25 odst. 11 písm. a) citovaného zákona tím, že v dohodnutém termínu Smlouvou č. 4100520585 nesplnil závazek připojit za sjednaných podmínek odběrné zařízení konečného zákazníka k zařízení distribuční soustavy, kterou provozuje, způsobem umožňujícím dodávku elektřiny.

K dalším bodům žaloby, popisujícím úkony žalobce po rozhodném období, tj po 10. 11.2005, příp. zabývajícím se úvahami o možných následcích konání žalobce podle Smlouvy pokračování
6
10

č. 4100520585, žalovaný uvedl, že se k těmto námitkám nevyjádří, neboť podle něj nejsou předmětem přezkumu. Dále nad rámec uvedeného žalovaný poznamenal, že pro spol. RETAP existuje věcné břemeno k provozování vývodu NN z trafostanice na parc. 1776 Nové Město p/S pro případ odkoupení trafostanice jiným subjektem ze dne 23.3.2005. Navrhoval zamítnutí žaloby.

Žalobce v podané replice na vyjádření žalovaného uvedl, že nezpochybňuje vyjádření žalované tam, kde ta cituje příslušná ustanovení energetického zákona a vyhlášky o připojení č. 18/2002 Sb., avšak nadále trvá na tom, že praktická realizace práva citovaných ustanovení spočívá v krocích tak, jak je popsal v žalobě. Při svém postupu žalobce opět připustil nedůslednost svých zaměstnanců v nevyužití všech práv provozovatele distribuční soustavy ve smluvním obchodně-právním procesu, ale takové jednání podle žalobce není porušením ust. § 25 odst. 11 písm. a) energetického zákona. Podle žalobce připojení k distribuční soustavě je právě „připojení před místem měřícího zařízení“. Žalobce odmítá názor žalované uvedený ve vyjádření k žalobě, když pouze připouští, že pojem „distribuce elektřiny“ je rozdílný od pojmu „dodávka elektřiny“, ale trvá na tom, že smluvní dodávka elektřiny vzniká až po smluvní distribuci elektřiny a že tyto obě smluvní dílčí skutečnosti vznikají až poté, co je splněno smluvní připojení dle smlouvy o připojení. Konečně i možnost uzavřít tzv. Smlouvu o sdružených službách podle § 50 odst. 2 energetického zákona dává podle žalobce jeho názoru za pravdu. Žalobce si je vědom, že v ust. § 25 odst. 11. písm. a) energetický zákon používá pojem „připojení“, avšak tento pojem je třeba prakticky chápat tak, jak žalobce uvedl v žalobě, nadále proto setrvává na svém tvrzení, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, neboť je nepochybné, že žadatel nesplnil podmínky pro zahájení distribuce elektřiny a doplňuje i podmínky pro zahájení dodávky elektřiny, avšak TS Textilana, tj. OZ žadatele (zákazníka) fakticky připojeno bylo.

Z předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že firma Retap s.r.o. podala žádost ze dne 13.10.2005 o připojení k distribuční soustavě VN a VVN, žalobce dne 4.11.2005, resp. dne 10.11.2005 uzavřel s firmou Retap s.r.o. smlouvu č. 4100520585 o připojení pro odběrné místo připojené ze sítě VN a VVN v souladu s § 50 energetického zákona, jejímž předmětem byl závazek žalobce jako provozovatele distribuční soustavy připojit odběrné zařízení konečného zákazníka k zařízení distribuční soustavy., a to s termínem připojení 10.11.2005. Dále byl dne 14.2.2006 uzavřen dodatek číslo 1 k předně uvedené smlouvě, kterým byla upřesněna specifikace odběrného místa (číslo odběrného místa) a technické údaje odběrného místa a termín připojení na 13.2.2006. Dále je součástí spisového materiálu protokol o výsledku kontroly provedené u žalobce na základě stížnosti podané společností Retap s.r.o. ze dne 14.2.2006 ohledně připojení odběrného místa. Předmětem kontroly bylo dodržování § 25 odst. 11 písm. a) zákona, kontrola se týkala uvedené věci. Dle závěru kontrolního zjištění bylo konstatováno, že kontrolovaná osoba (žalobce) závazný termín stanovený ve výše citované uzavřené smlouvě nedodržel. Dne 9.8.2006 bylo vydáno oznámení o zahájení správního řízení vůči žalobci ve věci zjištění dle kontrolního protokolu předně uvedeného, dne 6.9.2006 bylo Státní energetickou inspekcí, územním inspektorátem pro Liberecký kraj, vydáno rozhodnutí č. 514017106, kterým byla žalobci dle § 91 odst. 1 písm. e) energetického zákona uložena pokuta ve výši 171.000,- Kč, a to za porušení povinnosti provozovatele distribuční soustavy připojit k distribuční soustavě zařízení každého a umožnit distribuci elektřiny každému, kdo o to požádá a splňuje podmínky stanovené prováděcím právním předpisem a obchodní podmínky stanovené Pravidly provozování distribuční soustavy, s výjimkou případu prokazatelného nedostatku kapacity zařízení pro distribuci nebo při ohrožení spolehlivého provozu distribuční soustavy, podle § 25 odst. 11 písm. a) energetického zákona. Tohoto porušení zákona se podle tohoto rozhodnutí měl žalobce dopustit tím, že v termínu závazně pokračování
7
10

stanoveném ve smlouvě č. 4100520585 o připojení odběrného místa ze sítě VN a VNN v souladu s § 50 zákona uzavřené dne 10.11.2005 s platností na dobu neurčitou nepřipojil odběrné zařízení konečného zákazníka (Retap s.r.o.) k zařízení distribuční soustavy. Dalším rozhodnutím téhož orgánu ze dne 6.9.2006 bylo rozhodnuto o uložení úhrady nákladů řízení. Proti rozhodnutí o uložení pokuty (i proti rozhodnutí o nákladech řízení) žalobce podal dne 15.9.2006 odvolání, v němž uplatnil prakticky totožné námitky, jak jsou uvedeny v žalobě. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím, kterým bylo odvolání zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Odvolací orgán v odůvodnění napadeného rozhodnutí po přezkoumání odvolacích námitek konstatoval, že po přezkumu napadeného rozhodnutí neshledal zákonný důvod k jeho zrušení, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výroku.

Městský soud v Praze rozhoduje ve věci podruhé poté, co jeho předchozí rozhodnutí ve věci, rozsudek ze dne 7.1.2010, čj. 10 Ca 13/2007-86, byl Nejvyšším správním soudem rozsudkem ze dne 29.7.2010, čj. 2 As 42/2010-112, zrušen. V novém rozhodování ve věci Městský soud v Praze přezkoumal napadené správní rozhodnutí v mezích žalobních bodů (ust. § 75 odst. 2 s.ř.s.), vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního úřadu (ust. § 75 odst. 1 s.ř.s.), a vázán právním názorem vysloveném v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ze dne 29.7.2010, čj. 2 As 42/2010-112 dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Městský soud v Praze rozhodoval ve věci bez ústního jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci s takovým postupem vyslovili souhlas.

Nejvyšší správní soud shledal námitku spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení důvodnou. V odůvodnění svého rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl: „V projednávaném případě je klíčovým výklad ustanovení § 25 odst. 11 písm. a) energetického zákona, protože právě za jeho porušení byl žalobce sankcionován. Podle tohoto ustanovení platí, že „provozovatel distribuční soustavy je dále povinen připojit k distribuční soustavě zařízení každého a umožnit distribuci elektřiny každému, kdo o to požádá a splňuje podmínky stanovené prováděcímprávním předpisem a obchodní podmínky stanovené Pravidly provozování distribuční soustavy, s výjimkou případu prokazatelného nedostatku kapacity zařízení pro distribuci nebo při ohrožení spolehlivého provozu distribuční soustavy“.

Podle ustanovení § 50 odst. 3 stejného zákona pak platí, že „smlouvou o připojení se zavazujeprovozovatel přenosové nebo distribuční soustavy připojit k přenosové nebo distribuční soustavě zařízení výrobce,provozovatele jiné distribuční soustavy nebo konečného zákazníka a umožnit jim dodávku elektřiny; výrobce, provozovatel jiné distribuční soustavy nebo konečný zákazník se zavazuje uhradit podíl na oprávněných nákladech na připojení. Smlouva musí obsahovat podmínky připojení zařízení, včetně výše rezervovaného příkonu, termín a místo připojení.“

Žalobci byla uložena pokuta podle ustanovení § 91 odst. 1 písm. e) energetického zákona, podle něhož lze uložit pokutu až do výše 50 000 000 Kč „držitelům licence na provoz distribučních soustav a rozvodů tepelné energie za porušení povinností nebo překročení oprávnění podle § 12 odst. 2 a 3, § 25 odst. 4, 6, 7, 9, 11, 12 a 13, § 25a, § 26 odst. 2, 3, 4 a 6, § 45 odst. 5, § 46 odst. 4, § 47 odst. 2, § 49odst. 7, 8, 10 a 11, § 50 odst. 3, § 54 odst. 3 a 4, § 59 odst. 1, 4, 5, 6 a 8, § 59a, § 64 odst. 2, § 66 odst. 4, § 71 odst. 2, 3, 4, 5, 6, 10, 11 a 12, § 72 odst. 1 a 3, § 76 odst. 1, 2, 4, 5, 8, 9 a 11, § 78 odst. 1, 2 a 4,§ 80 odst. 1 a § 88 odst. 2“.

V nyní projednávané věci bylo ve správním řízení zjištěno (viz zejména protokol o výsledku kontroly ze dne 25. 5. 2006, č. j. 051102006/1636/06/51.101/P), že žalobce obdržel od společnosti RETAP, spol. s r. o. dne 13. 10. 2005 žádost o připojení odběratele k distribuční soustavě VN a VVN s požadovaným datem připojení od 15. 11. 2005. Následně pokračování
8
10

byla mezi žalobcem a označenou společností dne 4. 11. 2005 uzavřena Smlouva o připojení s termínem realizace 10. 11. 2005. Tento termín však nebyl dodržen. Jak plyne např. z odpovědi žalobce, kterou dne 22. 3. 2006 reagoval na stížnost firmy RETAP, spol. s r. o., v daném případě nebylo zřejmé doložení souhlasu vlastníka trafostanice a k ní příslušejícího zařízení. Pokud za této situace žalobce přistoupil k uzavření smlouvy o připojení, učinil tak „v dobré víře“ pouze na základě prohlášení o souhlasu vlastníků. Následně však vyšlo najevo, že dispoziční právo společnosti RETAP, spol. s r. o. bylo k objektu trafostanice časově omezeno, a to do doby jeho prodeje, k čemuž ostatně také došlo. Za těchto okolností byl žalobce ochoten uzavřít dodatek ke smlouvě o připojení s časovým omezením do 31. 3. 2007, kdy mělo podle původních předpokladů nejpozději dojít k vyjasnění majetkových vztahů. RETAP, spol. s r. o. však tento dodatek odmítla podepsat a trvala na původní smlouvě.“

Argumentace městského soudu byla založena na úvaze, že od okamžiku uzavření smlouvy o připojení se veškeré vztahy již řídí touto smlouvou. Povinnost provozovatele stanovená v § 25 odst. 11 písm. a) energetického zákona se proto týká toliko postupu provozovatele před tím, než dojde k uzavření smlouvy, ale nikoliv případů, kdy dojde k porušení povinností provozovatelem až v průběhu trvání této smlouvy. Městský soud proto správním orgánům vytkl, že se v daném případě nemohlo jednat o porušení povinnosti provozovatele distribuční soustavy vůči žadateli o připojení, jelikož již k uzavření smlouvy došlo. Tato situace proto měla být posouzena jako případné porušení povinnosti zajišťovat spolehlivou a trvale bezpečnou dodávku energie nebo povinnost uskutečňovat dodávku energie pouze na základě smlouvy s odběratelem, která obsahuje náležitosti uvedené ve zvláštní části zákona. Podle městského soudu je tak „povinnost dle § 25 odst. 11 písm. a) zákona vyhrazena pouze případům, kdy žadatel podá žádost a zároveň splňuje podmínky pro odběr, ale kdy potom není s takovým žadatelem ze strany provozovatele uzavřena smlouva a tudíž mu není připojení takto vůbec umožněno.“

K tomuto posouzení městským soudem Nejvyšší správní soud uvedl, že „při výkladu energetického zákona je zapotřebí důsledně vycházet z jeho smyslu a vnitřní logiky. V tomto směru nelze pominout, že předmětem tohoto zákona je úprava podmínek podnikání, výkonu státní správy a nediskriminační regulace v energetických odvětvích, kterými jsou elektroenergetika, plynárenství a teplárenství, jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené, a to v souladu s právem Evropských společenství (§ 1). Z hlediska tzv. eurokonformního výkladu je významné, že citovaný zákon je nutno vykládat v souladu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2003/54/ES ze dne 26. 6. 2003, o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES (dále též „Směrnice“). Smysl této úpravy je definován v preambuli uvedené směrnice tak, že „aby fungovala hospodářská soutěž, musí být přístup k soustavě nediskriminační, průhledný a za spravedlivé ceny. Pro dotvoření vnitřního trhu s elektřinou má prvořadý význam nediskriminační přístup k soustavě provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy.“ Čl. 14 Směrnice dále stanoví, že provozovatel distribuční soustavy ji udržuje bezpečnou, spolehlivou a účinnou a „v žádném případě nesmí diskriminovat uživatele soustavy nebo kategorie uživatelů soustavy, zejména pokud jde o zvýhodňování podniků ve skupině.“ Z citovaných ustanovení je zřejmé, že provozovatel distribuční soustavy, tj. v daném případě žalobce, byl povinen připojit k distribuční soustavě každého, kdo o to požádá a splňuje příslušné podmínky.“ V tomto směru považoval Nejvyšší správní soud ve shodě s účastníky řízení za právně a logicky neudržitelnou úvahu městského soudu, která od sebe odlišuje dvě povinnosti: uzavřít smlouvu o připojení a fakticky umožnit připojení.

Nejvyšší správní soud naopak je toho názoru, že se „jedná o povinnost obsahově jedinou: připojit uživatele k distribuční soustavě, přičemž uzavření příslušné smlouvy představuje právní základ, podle něhož dojde následně faktickému připojení. Nemá totiž žádný smysl, aby byl provozovatel distribuční soustavy samostatně sankcionován za pokračování
9
10

neuzavření této smlouvy anebo za její nerealizaci v praxi, tj. za faktické nepřipojení odběrného místa. Jak správně uvádí stěžovatelka (SEI), ustanovení § 25 odst. 11 písm. a) energetického zákona směřuje k umožnění odběru elektrické energie a takto je potřeba je i vnímat a vykládat.

[16.] Z obsahu citované smlouvy o připojení ze dne 4. 11. 2005 je přitom patrno, že k připojení mělo dojít dne 10. 11. 2005, k čemuž však nedošlo. Městský soud se však již nezabýval důvody, pro které žalobce toto připojení následně neprovedl, když skončil na konstatování, že případné deliktní jednání žalobce bylo vyhodnoceno nesprávně.

[17.] Pokud městský soud vyložil ustanovení § 25 odst. 11 písm. a) energetického zákona tak, že povinnost zde uvedená se týká pouze postupu provozovatele před uzavřením smlouvy o připojení, je třeba uvést, že tento výklad neodpovídá dikci ani smyslu tohoto zákonného ustanovení. Jak totiž bylo uvedeno shora, citované ustanovení zakládá povinnost provozovatele

distribuční soustavy připojit k distribuční soustavě zařízení každého a umožnit distribuci elektřiny každému, kdo o to požádá a splňuje příslušné podmínky. Je tak zřejmé, že k porušení této povinnosti může dojít jak neuzavřením smlouvy o připojení, tak také nesplněním této smlouvy, tj. faktickým nepřipojením odběrného místa ve sjednaném termínu a neumožněním distribuce.

[18.] Jestliže městský soud tvrdí, že toto ustanovení energetického zákona na daný případ za situace uzavření smlouvy o připojení nemohlo dopadat a žalobce bylo možno sankcionovat toliko za případné porušení ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) cit. zákona („Držitel licence je povinen vykonávat licencovanou činnost tak, aby byla zajištěna spolehlivá a trvale bezpečná dodávka energie, pokud je mu tato povinnost uložena ve zvláštní části tohoto zákona“), je třeba přisvědčit stěžovateli v tom směru, že ze samotného uzavření smlouvy o připojení odběrného místa ještě bez dalšího neplyne povinnost zajistit dodávku energie. Z tehdy platné vyhlášky č. 18/2002 Sb., o podmínkách připojení a dopravy elektřiny v elektrizační soustavě, je totiž zřejmé, že k dodávce elektrické energie bylo nutno podat žádost (§ 3 cit. vyhlášky), dále mělo následovat vyjádření provozovatele distribuční soustavy k této žádosti (§ 4) a teprve poté došlo k připojení (§ 5). K poskytnutí přenosu nebo distribuce elektřiny však došlo teprve na základě smlouvy, jejíž obligatorní náležitosti obsahovalo ustanovení § 7 cit. vyhlášky. Zákonným podkladem je ustanovení § 50 odst. 1, 2 energetického zákona, podle něhož se smlouvou o dodávce elektřiny dodavatel zavazuje „dodávat elektřinu vymezenou výkonem, množstvím a časovým průběhem jinému účastníkovi trhu s elektřinou a tento jiný účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni dohodnutou cenu, nebo jedná-li se o chráněného zákazníka nebo konečného zákazníka využívajícího dodavatele poslední instance cenu regulovanou. (...) Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodníks elektřinou dodávat elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby, a oprávněný zákazník se zavazuje zaplatit dohodnutou cenu.““

Nejvyšší správní soud tyto úvahy uzavřel tak, že „právní názor, na němž je založen napadený rozsudek městského soudu, není správný a je dán důvod pro jeho zrušení pro naplnění kasačního důvodu zakotveného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V dalším řízení je městský soud vázán shora uvedeným právním názorem (§ 110 odst. 3 s. ř. s.)., což konkrétně znamená, že a priori nemůže vyloučit naplnění správního deliktu žalobce ve smyslu ustanovení § 25 odst. 11 písm. a) energetického zákona, a to i za situace, kdy žalobce uzavřel předmětnou smlouvu o připojení.

Nejvyšší správní soud zavázal městský soud „posoudit, z jakých důvodů k faktickému připojení odběrného místa ve sjednaném termínu nedošlo, tj. zda jsou v tomto směru důvodné uplatněné žalobní body. Jakkoliv totiž existuje právo konečného zákazníka na pokračování
10
10

připojení odběrného místa, je vždy věcí konkrétního případu, zda pro toto připojení byly splněny všechny stanovené podmínky (podobně viz. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2007, č. j. 6 As 71/2005 - 82, in: č. Sb. NSS 1199/2007).“

Městský soud se zaměřil na zjištění a posouzení důvodů, které způsobily, že k faktickému připojení odběrného místa ve sjednaném termínu nedošlo, a zda pro toto připojení odběrného místa žalobce ověřil, zda-li byly splněny všechny stanovené podmínky .

Ze správního spisu vyplývá, že dne 13.10.2005 podal žadatel (Retap, spol.s.r.o) žádost o připojení odběratele k distribuční soustavě; v dodavatelem předtištěném formuláři žádosti je na straně 2 v oddíle Přílohy uveden jako jednou z možných příloh žádosti: Souhlas vlastníků dotčených nemovitostí s umístěním zařízení. Z uvedeného vyplývá, že doložení dohlasu je jedním z obvyklých dokumentů, které se přikládají k žádosti.

Ze správního spisu vyplývá skutečnost zjištěná také z kontrolou provedenou inspekcí, že žalobce nesplnil povinnost posouzení oprávněnosti žádosti a dle § 4 vyhlášky č. 18/2002 Sb., nevydal stanovisko k žádosti. Dne 4.11.2005 byla pak za žalobce podepsána smlouva o připojení odběratele k distribuční soustavě a za odběratele byla podepsána dne 10.11.2005. Podle ujednání uvedeného v smlouvě se distributor zavázal připojit odběratele dne 10.11.2005.

Žalobce v rámci první žalobní námitky uvedl, že uvedená povinnost připojit odběrné místo je složena z dvou částí, a to a) z povinnosti připojit a b) povinnosti distribuce; tato povinnost je plněna na základě postupu (podle tehdy platných právních předpisů) dle žádosti žadatele o připojení (ust. § 3 vyhl. č. 18/2002 Sb.), kterou žadatel podal dne 13.10.2005. Jako důvod nepřipojení žalobce uvádí, že k žádosti: „nebyly doloženy doklady o majetkovém dispozičním právu žadatele, zejména k trafostanici Textilana, dislokované v Novém Městě pod Smrkem, k transformátoru v této TS (nevyžádání si doložení těchto práv je žalobcem již v odvolání zmiňovaná nedůslednost žalobce, když nevyužil ust. § 3 cit vyhlášky a nevyžádal si doklady o dispozičních právech).“

Městský soud je na rozdíl od uvedeného názoru žalobce přesvědčen, že nevyžádání si doložení majetkových nebo dispozičních práv k trafostanici, popř. transformátoru nelze hodnotit pouze jako nedůslednost, ale jako pochybení na straně žalobce, protože pouze on jako poskytovatel měl povinnost posoudit oprávněnost podané žádosti (dle § 4 vyhlášky č. 18/2002 Sb.,) a v této fázi posoudit žádost i z hlediska majetkových dispozičních vztahů. Jestliže si doložení majetkových nebo dispozičních práv k trafostanici nevyžádal (o kteréžto skutečnosti svědčí podklady v správním spise), nemohl následně po uzavření smlouvy o připojení odmítnout žadatele připojit s odkazem, že žadatel nedoložil majetková a dispoziční práva. Dalším pochybením žalobce byla skutečnost, kterou v žalobě sám zmiňuje, a to, že na základě žádosti „nebylo vyhotoveno“ stanovisko, když dále uvádí , že „Dále je ke splnění uvedené povinnosti třeba stanovisko žalobce (ust. § 4 vyhl.č. 18/2002 Sb.),“ . Žadatel nijak nebránil žalobci, aby stanovisko vyhotovil, při vyhotovování stanoviska by žalobce jistě posuzoval, zda-li je v daném případě vůbec technicky možné připojit odběrné místo a v rámci tohoto posouzení měl si žalobce také vyžádat doklady prokazující dispoziční nebo majetkové právo k zařízení odběrního místa (ust. § 3 vyhl. č. 18/2002 Sb.).

Ze správního spisu vyplývá, že v době podepsání smlouvy (i v době podání žádosti) o připojení doklady osvědčujícími dispoziční práva odběratele žadatel disponoval (smlouva ze pokračování
11
10

dne 20.9.2005 o pronájmu), tyto doklady předložil žalobci k stížnosti ze dne 14.2.2006. Správní orgán ale neuložil pokutu žalobci za porušení ust. § 3 a 4 vyhl.č. 18/2002 Sb., ale za porušení ust. § 25 odst.11 energetického zákona. Oprávněně v odůvodnění uvedl, že není rozhodná skutečnost, že doklady prokazující dispoziční právo byly žalobci předloženy pozdějí (ke stížnosti), rozhodná je skutečnost, že v době podpisu smlouvy vyžadovány nebyly.

Žalobce v rámci druhé žalobní námitlky uvádí, že „pro naplnění jeho povinnosti podle ust. § 25 odst. 11 písm. a) EZ je nezbytné, aby byly splněny povinnosti obě, tedy povinnost připojit a povinnost umožnit distribuci, když povinnost připojit je podle žalobce skutečné přivedení a připojení elektřiny na přívodní části odběrného zařízení před místo umístění měřícího zařízení, což v konkrétním případě splněno bylo....Při přípravě montáže elektroměru bylo zjištěno, že místo pro umístění elektroměru nesplňuje podmínky pro připojení dle Pravidel provozování distribuční soustavy a současně nesrovnalosti s majetkovými dispozicemi dotčených zařízení, zejména transformátoru, ze strany Retap, takže Smlouva o distribuci (v rámci Smlouvy o sdružených službách) nebyla uzavřena, nebyl připojen elektroměr a nebyla zahájena distribuce. Podle žalobce se této situaci běžně říká, že „nebyl připojen“, avšak tento výraz nemá spojitost s připojením podle Smlouvy o připojení. Po zjištění této situace, kdy nebylo místo pro připojení z důvodů na straně žadatele schopno připojení, resp. nemohla být zahájena distribuce elektřiny, zahájil žalobce další jednání se žadatelem ohledně odstranění zjištěných nedostatků a další vývoj řešení vzniklé situace byl následující. Počátkem ledna 2006 bylo v rámci pokusu o montáž elektroměru k zahájení distribuce zjištěno, že nejsou splněny ze strany žadatele technické podmínky podle Pravidel provozování distribuční soustavy - nebyl osazen v elektroměrovém rozvaděči pojistkový odpínač, což je zařízení žadatele. Současně byly počátkem ledna 2006 při jednání s Retap zjištěny hlubší majetkové nedostatky, do řešení vstoupil další subjekt EKS Faktoring, s.r.o., který uplatňoval vlastnická práva k transformátoru v TS Textilana.“

Městský soud v Praze k námitce uvádí, že technické podmínky a majetkové dispoziční práva byl povinen zjišťovat žalobce před uzavřením smlouvy o připojení, k čemuž slouží institut vydání stanoviska dle § 4 vyhl.č. 18/2002 Sb., jestliže však již podepsal smlouvu o připojení byl povinen připojit odběratele i umožnit distribuci k datu, ke kterému se ve smlouvě zavázal. Odkaz žalobce na „majetkové nedostatky“ zjištěné v lednu 2006 je bez významu, neboť ze správního spisu vyplývá, že v době podpisu smlouvy o připojení smlouvou o pronájmu odběrného zařízení žadatel disponoval.

Skutečnost, že doklady o dispozičních majetkových právech k nemovitostem a zejména k zařízení TS, byly žadatelem předloženy až v souvislosti s jeho stížností ze dne 14.2.2006, doručené společnosti ČEZ Distribuce dne 22.2.2006, nepovažuje soud, jak již bylo uvedeno, za relevantní, kdyby si je žalobce vyžádal, žadatel by mu je předložil, neboť jimi disponoval. Argumentace žalobce, že „nebylo místo pro připojení z důvodů na straně žadatele schopno připojení“ a že „ze strany žadatele nebyly splněny technické podmínky podle Pravidel provozování distribuční soustavy, aby mohla být zahájena distribuce.“, soud opětovně zdůrazňuje, že podmínky připojení byl povinen posuzovat žalobce před uzavřením smlouvy o připojení, neboť jak uvedl Nejvyšší správní soud v závazném právním názoru vyjádřeném v zrušovacím rozsudku, u povinnosti připojit a povinnost umožnit distribuci energie se jedná o povinnost obsahově jedinou: připojit uživatele k distribuční soustavě, přičemž uzavření příslušné smlouvy představuje právní základ, podle něhož dojde následně faktickému připojení. Nemá totiž žádný smysl, aby byl provozovatel distribuční soustavy samostatně sankcionován za neuzavření této smlouvy anebo za její nerealizaci v praxi, tj. za faktické nepřipojení odběrného místa.

pokračování
12
10

Městský soud v Praze podle § 110 odst. 3 s. ř. s. vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v intencích uplatněných žalobních bodů, na základě uvedené právní úpravy a skutkových zjištění k datu vydání rozhodnutí žalovaného soud dospěl k závěru, že správní orgány obou stupňů postupovaly v souladu s uvedenou právní úpravou, žalobní námitky neshledal důvodnými a proto žalobu zamítl.

Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému žádné náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nelze podat kasační stížnost; to neplatí, je-li jako

důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu /§ 104 odst. 3 písm.a/ s.ř.s./. V takovém případě lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s. u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie

V Praze dne 30.6. 2011

Mgr. Jana Brothánková v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru