Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 187/2010 - 54Rozsudek MSPH ze dne 30.08.2011

Prejudikatura

57 A 19/2010 - 74


přidejte vlastní popisek

Číslo jednací: 10A 187/2010 - 54-56

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: O.T., proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Olšanská 2, P.O. BOX 78, Praha 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17.6.2010, čj. CPR – 7146-3/ČJ-2010-9CPR-V242,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovené tlumočnici se přiznává odměna za tlumočení ve výši 350,-Kč, tato částka jí bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se včas podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví, kterým bylo zamítnuto jako nepřípustné odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Plzeň, Inspektorátu cizinecké policie (dále jen správní orgán prvého stupně) ze dne 7.5.2010, čj. CPPL- 10653-18/ČJ -2010-034062-KP.

Rozhodnutím správního orgánu prvého stupně bylo žalobci podle ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 1, a 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území České republiky byla stanovena na 3 roky. Nebyla stanovena doba k vycestování z důvodu zajištění cizince dle ust. § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců za účelem jeho předání v rámci Dohody mezi Evropským společenstvím a Ukrajinou o předání a přebírání osob. Dále bylo podle § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců rozhodnuto, že se na žalobce nevztahuje důvod znemožňující vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců.

Žalobce napadá rozhodnutí žalovaného z následujících důvodů:

Žalobce namítá porušení § 2 odst. 2 a § 4 odst. 4 správního řádu a zpochybňuje úkon - vzdání se práva na odvolání. Uvedl, že v závěru správního řízení ve věci správního vyhoštění mu bylo před správním orgánem prvního stupně předáno několik dokumentů k podpisu a bylo mu řečeno, že je má podepsat, což také učinil. Proti rozhodnutí o správním vyhoštění v zákonné lhůtě podal odvolání. Až poté, co toto odvolání bylo jako nepřípustné zamítnuto, se žalobce dozvěděl, že jedním z dokumentů, které před správním orgánem prvního stupně podepsal bylo prohlášení o vzdání se práva podat odvolání. Žalobce uvádí, že nemůže souhlasit s tím, že byl tento úkon učiněn jím, a na základě jeho svobodné vůle, a nepovažuje jej za úkon, který by jako účastník skutečně sám a dobrovolně učinil. Je přesvědčen, že o skutečnosti, že se nejedná o úkon účastníka řízení svědčí několik skutečností: v době, kdy veškeré dokumenty podepisoval byl unavený, ve stresu, a pod psychickým a sociálním tlakem. Dále žalobce upozornil, že jako účastník řízení se může vzdát práva na odvolání až poté, co bylo rozhodnutí vydáno a oznámeno, a účastník se s ním řádně seznámil. Žalobce uvádí, že podepisoval několik dokumentů včetně tohoto prohlášení současně, a že nemůže ani sám určit, který podepsal jako první a který následně; zejména uvádí, že vzdání se práva na odvolání je jednostranným dobrovolným úkonem účastníka vůči správnímu orgánu, tedy podáním ve smyslu § 37 správního řádu. Podání činí účastník samostatně písemně, či do protokolu. V daném případě by tak správní orgán o jeho podání musel sepsat protokol, anebo by tak učinil jako účastník řízení žalobce sám, to se však v tomto případě nestalo. Správní orgán sám vyplnil jeho jméno na zřejmě předem připravený formulář, který pak žalobci předložil k podpisu; takový postup dle žalobcova názoru správní řád nepřipouští.

Ve smyslu ustanovení § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců, rozhodnutí o správním vyhoštění nelze vydat, pokud by byl jeho důsledkem nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života cizince. Žalovaný se otázkou existence rodinného soukromého života žalobce na území České republiky nezabýval dostatečně. Žalobce má na území České republiky družku T.B., s kterou žije více jak 12 let. Žalobce sdílí s družkou a jejími dětmi společnou domácnost. Vyhoštění žalobce by nepochybně vedlo k zásadnímu narušení rodinných a soukromých vazeb a vedlo by k nepřiměřenému zásahu do rodinného života cizince. Za závažnou újmu se dle § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců považuje i situace, kdy vycestování je v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, v tomto případě konkrétně článkem 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který zakotvuje právo na soukromý a rodinný život. Žalobce žije na území České republiky ve společné domácnosti se svou družkou, do české společnosti je velmi dobře integrován, plynně mluví českým jazykem, a s družkou a jejími dětmi plánuje společnost budoucnost. Vzhledem k výše uvedenému tedy vycestování účastníka není možné neboť, zde hrozí nebezpečí vážné újmy a nepřiměřený zásah do soukromého života.

Jako důkaz žalobce navrhl prohlášení družky T.B., kopii rodného listu N.B., kopie osvědčení o státním občanství N.B., kopie povolení k dlouhodobému pobytu paní T.B. a V.B., kopie rodinných fotografií i výslech T.B. Tyto důkazy mají potvrdit žalobcovo tvrzení o existenci soukromých a rodinných vazeb na území ČR.

Ve vyjádření žalovaného k podané žalobě se uvádí, že podání, kterým se žalobce písemně vzdal práva na odvolání bylo dne 7.5. 2010 doručeno na Policii České republiky, Oblastnímu ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie Cheb, jak prokazuje podací razítko tohoto správního orgánu prvního stupně. Skutečnost, že úkon - vzdání se práva na odvolání byl učiněn až po vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, potvrzuje skutečnost, že podání obsahuje i číslo jednací rozhodnutí o správním vyhoštění. Písemné podání nemusí být učiněno vlastnoruční textem, nýbrž postačí text psaný jakoukoliv formou, ze které je jednoznačně patrný projev vůle účastníka řízení. V předmětném řízení si žalobce nevyžádal tlumočníka a souhlasil s tím, aby celé řízení bylo vedeno v českém jazyce. Žalobce byl po předání rozhodnutí o správním vyhoštění nad rámec zákona poučen o možném postupu dle § 81 odst. 23 zákona správního řádu, jak vyplývá z podání, obsah podání byl žalobcem osobně podepsán a následně doručen a zaevidován správním orgánem prvního stupně. Žalobce ani netvrdí, že by k popisu podání byl někým nucen nebo, že by nerozuměl jeho obsahu. Na základě výše uvedeného považuje žalovaný vyjádření žalobce o tom, že podání nepředstavuje zákonný projevu vůle, za účelový.

Žalobce v replice k vyjádření žalovaného doručené soudu dne 14. února 2011 uvedl, že v závěru správního řízení ve věci správního vyhoštění mu bylo cizineckou policií předáno několik dokumentů k podpisu a bylo mu řečeno, že je má podepsat takovým způsobem, že předložené dokumenty v důsledku psychické únavy a ve stresu podepsal. Jak uvedl žalobce, policista mu předložil současně několik dokumentů k podpisu s tím, že je má podepsat, a to včetně prohlášení o vzdání se práva na odvolání. V důsledku tohoto podivného postupu nemůže žalobce určit, který dokument podepsal jako první, a který následně a ani není schopen tyto dokumenty jednoznačně označit, jelikož mu nebyla dána možnost seznámit se s předloženými dokumenty. Ke konstatovaní správního orgánu, že si žalobce v řízení nevyžádal tlumočníka uvedl, že souhlasil s tím, aby celé řízení bylo vedeno v českém jazyce. O možnosti tlumočení nebyl správním orgánem poučen, pouze se jej policista zeptal, zda rozumí česky. Žalobce k dotazu pouze sdělil, že částečně česky rozumí, čímž měl na mysli běžné věci, nikoliv úřední jednání.

Žalobce podáním doručeným k soudu dne 13.4.2011 sdělil, že trvá na nařízení veřejného jednání, neboť je přesvědčen, že jeho účast na tomto jednání je nutná.

V rámci nařízeného jednání žalobce odkázal na tvrzení uvedené v žalobě a navíc k meritu věci uvedl, že je pravdou, že policie se k němu chovala slušně a než začali sepisovat listiny asi po dvou hodinách po příjezdu do Aše, „řekli mu, že musí konkrétní papír vždycky podepsat, on nevěděl vlastně co podepisuje, co je to odvolání, neznal ani žádné paragrafy. ...listinu podepsal, je mu líto, ale nevěděl co to vlastně znamená. Pak když byl z Aše následně převezen do zařízení v Bělé, tak mu tam sociální pracovnice řekla, že může podat odvolání“. Pro jednání, byl s ohledem na tvrzení žalobce vyjádřeném v replice, že částečně česky rozumí, pokud jde o „ běžné věci“, nikoliv úřední jednání, ustanoven tlumočník. Přítomná tlumočnice prohlásila u jednání, že je připravena tlumočit celý průběh jednání, žalobce k tomu prohlásil, že rozumí česky a není potřeba tlumočit celý průběh jednání a pokud by něčemu nerozuměl zeptá se. V průběhu celého jednání potřeba tlumočení nenastala a žalobce jednal v českém jazyce.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná.

Podle ust. § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne. Jestliže rozhodnutí již nabylo právní moci, následně zkoumá, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Shledá-li předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, posuzuje se opožděné nebo nepřípustné odvolání jako podnět k přezkumnému řízení nebo žádost o obnovu řízení nebo žádost o vydání nového rozhodnutí.

Rámec soudního přezkumu, je dán charakterem přezkoumávaného rozhodnutí. V případě, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo rozhodnuto dle § 92 odst. 1 správního řádu, že odvolání je opožděné nebo nepřípustné, je rámec možností soudního přezkumu rovněž dán zněním tohoto ustanovení, nebo-li soud zkoumá, zda-li závěr správního orgánu o opožděnosti odvolání nebo nepřípustnosti odvolání je skutkově podložený a v souladu se zákonem.

Z toho vyplývá, že námitky vztahující se k důvodům prvostupňového rozhodnutí, například v této žalobě uplatněná námitka, že byly naplněny podmínky § 119a zákona o pobytu cizinců, nemůže být v tomto soudním řízení přezkoumána, neboť žalobou napadené rozhodnutí se zákonnost podmínek správního vyhoštění nepřezkoumávalo.

Žalobní námitkou vztahující se k nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života se soud nemohl zabývat, proto také neprováděl žalobcem navržené důkazy, které mající osvědčit existenci soukromých a rodinných vazeb.

Pokud jde o žalobní námitku, týkající se úkonu žalobce, jímž se měl vzdát odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí o správním vyhoštění, jedná se o žalobní námitku způsobilou přezkumu v tomto soudním řízení. Mezi účastníky je tady sporným, zda-li se žalobce platně vzdal práva odvolání.

Podle ust. § 81 odst. 2 správního řádu „Právo podat odvolání nepřísluší účastníkovi, který se po oznámení rozhodnutí tohoto práva písemně nebo ústně do protokolu vzdal.“

Ze správního spisu vyplývají pro rozhodnutí soudu tyto podstatné skutečnosti:

Z úředního záznamu sepsaného dne 7.5.2010 vyplývá, že žalobce byl téhož dne zadržen dopravní hlídkou, neboť nebyl schopen se prokázat řidičským oprávněním a nebylo možné jej ztotožnit, jelikož uváděl pokaždé jiné nacionále. Žalobce nebyl schopen se prokázat žádnými doklady a tvrdil, že je nechal doma. Nejprve uvedl, že řidičský doklad nemá u sebe poté přiznal, že si o jeho vydání ani nepožádal.

Téhož dne bylo vydáno rozhodnutí zahájení správního řízení ve věci správního vyhoštění. V rozhodnutí se uvádí, že žalobce byl dne 7.5.2010 v 16:22 hod kontrolován hlídkou Dopravního inspektorátu Cheb, při kontrole žalobce nebyl schopen předložit potřebné doklady k řízení dopravního prostředku. Na základě lustrací v evidenci Policie ČR bylo zjištěno, že žalobce pobývá na území ČR od 16.3.2000 bez platného víza a bez cestovního dokladu, ač k tomu není oprávněn. V textu tohoto rozhodnutí byl žalobce poučen v zákonem požadovaném rozsahu o právní úpravě vztahující se k tomuto řízení, mimo jiné o skutečnosti, že rozhodnutí má právo požádat správní orgán o poskytnutí informací o řízení. Žalobce podepsal své prohlášení, že poučení porozuměl a souhlasí, aby bylo celé správní řízení vedeno v jazyce českém.

Téhož dne v 22.15 hod se žalobce vyjádřil k věci do protokolu. V rámci tohoto jednání byl žalobce seznámen s dosud soustředěnými podklady a důkazy, z nichž správní orgán vycházel, a načež byl žalobce vyzván, aby se k věci vyjádřil, a ten tak učinil. Uvedl, že nemá na území ČR žádné soukromé a rodinné vazby a vyhoštěním nebudou žádné takové vztahy zasaženy a nic tedy jeho vyhoštění nebrání. V závěru protokolu uvedl, že rozuměl jednacímu jazyku, a protokol podepsal.

V správním spise se dále nachází Závazné stanovisko k možnosti vycestování z téhož dne, jakožto poslední doklad vztahující se k rozhodnutí o vyhoštění, i s tímto dokumentem byl žalobce seznámen; v závěru stanoviska se nachází podpis žalobce a údaj : „seznámen dne 7.5.2010“.

Následuje rozhodnutí o správním vyhoštění čj. CPPL – 10653-13/ČJ -2010-034062- KP s vyznačenou právní mocí ke dni 7.5.2010. V závěru rozhodnutí je dáno poučení o možnosti podat odvolání proti tomuto rozhodnutí. Žalobce svým podpisem potvrdil: „Tlumočníka nežádám, rozumím jazyku, v kterém se řízení vede slovem i písmem. Rozhodnutí jsem převzal osobně dne: 7.5.2010“- podpis žalobce.

Na č.l. 31 s číslem jednacím CPPL- 10653-18/ČJ -2010-034062-KP ze dne 7.5.2010, je poté založen písemný záznam podepsaný žalobcem, tohoto textu: „Po poučení dle § 81 odstavec 2 a 3 zákona 500/2004 Sb., Správní řád se vzdávám práva na odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění vydaného dne 7.5.2010, pod ČJ-: CPPL – 10653-13/ČJ -2010-034062- KP.“

V odvolání doručeném dne 13.5.2010 žalobce uvedl, že řízení bylo zahájeno 7.5. 2010 a tentýž den bylo vydáno napadené rozhodnutí, možnost vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí byla tak pro něj fakticky neuplatnitelná, rozhodnutí chybí informace o tom, jak se vypořádal správní orgán s vyjádřením žalobce k podkladům pro rozhodnutí, vzhledem k tomu, že správní orgán žalobce k vyjádření nevyzval. V textu odvolání není zmínky o existenci rodinných nebo soukromých vztahů, není uvedeno, že by žalobce v průběhu řízení něčemu nerozuměl.

V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí se uvádí, že dne 7.5.2010 si žalobce osobně převzal písemné vyhotovení rozhodnutí o správním vyhoštění. Z písemného záznamu čj. CPPL- 10653-18/ČJ -2010-034062-KP ze dne 7.5.2010, který je součástí spisového materiálu, má žalovaný za prokázané, že po převzetí písemného vyhotovení rozhodnutí o správním vyhoštění se žalobce osobně vzdal práva na odvolání. Odvolací orgán proto přezkoumal nepřípustné odvolání ve smyslu § 92 odst. 1 správního řádu a konstatoval, že v případě žalobce nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí.

Soud žalobní námitku posoudil následovně:

Žalobce v průběhu celého řízení o správním vyhoštění opakovaně podepsal své prohlášení, že rozumí česky a tlumočníka nežádá, kterážto skutečnost vyplývá z výše uvedeného konstatování správního spisu. Skutečnost, že žalobce nežádal tlumočníka žalobce potvrdil také v replice. Vzhledem k tomu, že žalobce na území České republiky pobývá od roku 2000, tj. téměř 11 let, soud nepovažoval za věrohodné jeho tvrzení, že nevěděl, jaké řízení se s ním vede, s jakým dosahem do jeho dalšího života, a proto když podepisoval prohlášení, že rozumí česky netušil, že úřední jednání bude vedeno v úředním jazyce (nikoli „běžném“), a že by popřípadě některým pojmům nemusel rozumět neboť i v případě, že by tomu tak bylo, v průběhu celého správního řízení byl opakovaně dotazován, jak vyplývá z dokumentů založených v správním spise, zda-li rozumí česky. I v případě, že by se vyskytla situace, že by žalobce některému textu, či pojmu nerozuměl, kdykoli mohl požádat o vysvětlení tohoto pojmu nebo o tlumočení.

Součástí rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 7.5.2010 bylo i Poučení o možnosti podat odvolání proti tomuto rozhodnutí. Žalobce potvrdil svým podpisem, že textu rozhodnutí včetně poučení porozuměl a o tlumočení nežádá. Proto jestliže, jak vyplývá z dalšího dokladu založeného na č.l. 31 ze dne 7.5.2010, se následně vzdal práva podat odvolání, soud neuvěřil tvrzení žalobce vzneseného až v rámci žaloby, že nevěděl, co je odvolání a nevěděl, co podepisuje, a že o možnosti podat odvolání se dozvěděl až od pracovnice, která jej oslovila v zařízení pro zajištění cizinců. Nejen v České republice ale i zemi původu žalobce platí, že každý si musí ve správním řízení střežit svá práva, což implikuje především nutnost seznámit se s podepisovaným textem.

Pokud jde o žalobní námitku vztahující se k zásahu do rodinného a soukromého života, soud se jí nemohl zabývat, neboť rámec přezkumu soudu je dán rozhodnutím žalovaného a žalovaný rozhodoval pouze o přípustnosti podaného odvolání, nikoli o skutkových a právních důvodech rozhodnutí o vyhoštění. Návrh na dokazování existence soukromých a rodinných vazeb, soud musel proto zamítnout. Proto pouze nad rámec rozhodnutí lze uvést, že existenci jakýchkoli soukromých a rodinných vazeb žalobce v řízení o správním vyhoštění neuvedl, byť byl v rámci rozhodnutí o zahájení správního řízení poučen o významu uvedení těchto skutečností pro rozhodnutí o vyhoštění. I poté, co byl takto poučen, existenci soukromých a rodinných vazeb v protokolu o vyjádření účastníka řízení popřel. Zásah do soukromého a rodinného života neuvedl ani v odvolání, které sepisoval, jak uvedl, již s pracovnicí poskytující právní pomoc v zařízení pro zajištění cizinců.

Vzhledem k uvedenému se soud nemohl ztotožnit s námitkami uplatněnými v žalobě a nemohl, než konstatovat, že žalovaný vydal rozhodnutí v souladu se zákonem, a protože soud neshledal ani takové vady řízení, které by mohly mít z procesního hlediska vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, žalobu podle ust. § 78 odst. 7 zák.č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 60 odst.1 s.ř.s., neboť žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů s tímto řízením spojených a žalovanému žádné náklady v tomto řízení nevznikly.Výrokem III. soud přiznal odměnu za 1 hodinu, po kterou tlumočnice byla na nařízeném veřejném jednání připravena k tlumočení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto usnesení. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 30. srpna 2011

Mgr. Jana Brothánková,v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru