Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 15/2010 - 60Rozsudek MSPH ze dne 15.03.2011


přidejte vlastní popisek

10 A 15/2010- 60

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Ing. Viery Horčicové žalobce O. I. I., st. přísl. Nigérie, zast. JUDr. Athanassiosem Pantazopoulosem, advokátem, se sídlem Slavíkova 19, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, (původně: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie), nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 28. 12. 2009 čj. CPR-10000-1/ ČJ-2009-9CPR-C220

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému tlumočníkovi se přiznává odměna za tlumočení ve výši 700,- Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice náhradu nákladu řízení ve výši 700,- Kč, a to do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to na účet Městského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze dne 25. 1. 2010 domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví, kterým bylo na základě jeho odvolání změněno rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Ústí nad Labem, Inspektorátu cizinecké policie Chomutov, skupiny povolování pobytu Louny, ze dne 5. 6. 2009 čj. CPUL-1801-17/CI-2009-044061. Žalobou napadeným rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení pokračování

10 A 15/2010 2

k dlouhodobému pobytu na území České republiky podle ustanovení § 46 odst. 1, § 56 odst. 1 písm. h), § 9 odst. 1 písm. b) zákona číslo 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky na území některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců).

Žalobce v žalobě namítá, že žalovaný odůvodnil své rozhodnutí tím, že žalobce užíval padělaný cestovní doklad. K tomu žalobce zdůrazňuje, že se žádného protiprávního jednání nedopustil, o čemž svědčí nejen výsledek trestního řízení vedeného před Okresním soudem v Břeclavi, ale také to, že žalobci nebyl prokázán úmysl, tj. vědomí, že se jedná o padělaný nebo pozměněný doklad. Žalobce v zemi svého státního občanství o vydání nového cestovního dokladu řádně zažádal a o závadnosti svého nového cestovního dokladu neměl tušení a neměl žádný důvod o tom pochybovat. To vyplývá z protokolu sepsaného se žalobcem dne 24.4. 2009.

Navzdory veškeré logické argumentaci se žalovaný ztotožnil s názorem správního orgánu prvého stupně a nezabýval se hlouběji skutkovou stránkou případu. Žalovaný přitom vůbec nezohlednil skutečnost, že žalobce pracuje na území České republiky jako podnikatel již od roku 1999. Jako důkaz řádného a bezúhonného života žalobce na území České republiky předkládá potvrzení Finančního úřadu v Lounech, že žalobce nemá evidován žádný daňový nedoplatek a že je řádným plátcem pojistného na sociální zabezpečení.

Žalobce dále zdůrazňuje, že si za dobu svého pobytu na území České republiky vytvořil silné osobní vazby a úspěšně se začlenil do české společností. V České republice se nikdy nedopustil žádné trestné činnosti. Rozhodnutí o neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu z důvodu údajného spáchání přestupku žalobcem je zcela nepřiměřené k délce a bezproblémovosti pobytu žalobce na území České republiky po více než 11 let a hrubě zasahuje do jeho práva na respektování soukromého života.

Dle tvrzení správního orgánu se měl žalobce dopustit přestupku, který nebyl dosud projednán, takže do té doby ani nelze na základě presumpce neviny považovat žalobce za pachatele přestupku. Správním orgánům při rozhodování stačilo, že se „pozměněný” cestovní doklad ocitl v rukách žalobce bez dalšího a v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že zamítnutí žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu není podmíněno vyvozením odpovědnosti toho, kdo jej předkládal, akceptoval nebo o jejich nezákonnosti věděl.

Uložení správního vyhoštění žalobci a následně neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za údajné spáchání jediného přestupku za více než jedenáctiletou dobu jeho pobytu je politováníhodným selháním správního orgánu při jeho rozhodovací praxi. Tato tendence v rozhodovací praxi je v přímém rozporu s principy rozhodování Evropského soudu pro lidská práva, kdy je zvláštní důraz kladen na zásadu, že by nemělo docházet k vyhoštění integrovaného cizince, protože vyhoštění v drtivé většině případů nenávratně poškodí všechny sociální vazby takové osoby a hostitelské společnosti.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě, které bylo soudu doručeno dne 12.4. 2010, zopakoval argumenty uvedené v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Poukázal rovněž na to, že manželka žalobce nemá na území České republiky povolen žádný pobyt.

pokračování

10 A 15/2010 3

K tomuto vyjádření podal žalobce repliku, v níž setrval na podané žalobě a upozornil na to, že žalobce již není ve stavu manželském po dobu v délce trvání dvou let. Tímto demonstruje způsob „práce” žalovaného, že žalovaný se nezabývá všemi okolnostmi a zvláštnostmi každého posuzovaného případu, což je dle názoru žalobce hodné politování.

Ze správního spisu byly zjištěny následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti:

Žalobce podal dne 18.3. 2009 žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. V průběhu řízení o této žádosti obdržel správní orgán prvého stupně přípis Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Brno, inspektorátu cizinecké policie Břeclav, ze dne 24.4. 2009, v němž sděluje správnímu orgánu prvého stupně, že žalobce byl dne 23.4. 2008 na základě readmisní dohody mezi vládou České republiky a vládou Rakouské republiky převzat, neboť se žalobce na území Rakouska prokazoval pozměněným cestovním dokladem Nigérie. Se žalobcem bylo zahájeno řízení ve věci správního vyhoštění. Dále je ve spise založeno odborné posouzení pravosti cestovního dokladu žalobce, přičemž se jedná o cestovní doklad, který žalobce předložil i k žádosti o prodloužení doby platnosti dlouhodobého pobytu. Z tohoto odborného posouzení vyplývá, že se jedná o originální pasovou knížku, kde všechny vnitřní strany, desky a předsádky odpovídají předloze uvedeného pasu. Z dokladu byly shledány nesrovnalosti na ID straně cestovního dokladu, která byla po rozlepení ochranné fólie přelepena novou, celkově padělanou ID stranou a znovu vlepena mezi ochranné fólie.

Na základě tohoto zjištění bylo žalobci uděleno rozhodnutím ze dne 24.4. 2009 správní vyhoštění podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o pobytu cizinců a doba po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území České republiky, byla stanovena na 3 roky. Žalobce byl s těmito zjištěními v řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti dlouhodobého pobytu seznámen. V této fázi řízení žalobce žádné vyjádření neučinil.

Rozhodnutím správního orgánu prvého stupně ze dne 5.6. 2009 č.j. CPUL-1801-17/CI-2009-044061 bylo podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. h), § 9 odst. 1 písm. b) a § 46 odst. 1 zákona o pobytu cizinců rozhodnuto tak, že žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se zamítá a doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se neprodlužuje. V odůvodnění tohoto rozhodnutí správní orgán prvého stupně uvedl, že bylo zjištěno, že k žádosti cizinec předložil cestovní doklad Nigerie, ohledně něhož bylo následně zjištěno, že se jedná o pozměněný cestovní doklad. Tato skutečnost je podle ustanovení § 46 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 56 odst. 1 písm. h) a § 9 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců důvodem pro neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Proto správní orgán rozhodl tak, jak je výše uvedeno.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž uvedl, že skutečnost, že je držitelem padělaného cestovního dokladu, vyšla najevo díky cestě žalobce do Rakouska. Následovalo soudní řízení, v němž se rozhodovalo, zda v případě žalobce došlo ke spáchání trestného činu. Při soudním líčení bylo zjištěno, že se o trestný čin nejedná, neboť se nepodařilo prokázat úmysl žalobce legitimovat se padělaným cestovním dokladem. Pokud jde o řízení o správním vyhoštění, toto není dosud pravomocně ukončeno, neboť proti prvostupňovému rozhodnutí v tomto řízení se žalobce odvolal. Je tedy evidentní, že správní orgán prvého stupně nerespektuje zásadu presumpce neviny. Již ze samotné logiky věci podle názoru žalobce vyplývá, že byl-li držitelem padělaného cestovního dokladu, ještě to neznamená, že o této skutečnosti věděl a už vůbec ne, že dokonce svým protiprávním jednáním se na získání takového cestovního dokladu podílel. Správní orgán prvého stupně se tedy nezabýval otázkou, jak se předmětný cestovní doklad dostal žalobci do ruky, když bylo pokračování

10 A 15/2010 4

výslechem žalobce prokázáno, že žalobce o nový cestovní doklad v Nigerii řádně zažádal v souladu se všemi tamějšími právními předpisy a o skutečnosti, že je držitelem závadného cestovního dokladu, nevěděl. O tom svědčí i chování žalobce, který se normálně účastní běžného života, podniká, cestuje a podobně. Uvedl rovněž, že rozhodnutí o neprodloužení platnosti povolení k dlouhodobé pobytu představuje hrubý zásah do jeho soukromého života, ohrožuje jeho podnikatelskou činnost a tím potenciálně jeho existenční možnosti na území České republiky.

O odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, že ve výrok rozhodnutí správního orgánu prvého stupně změnil, a to tak že žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu žalobce se zamítá a povolení k dlouhodobému pobytu se neprodlužuje, a to podle ustanovení § 44a odst. 3, § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. b), § 56 odst. 1 písm. h) a § 9 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců.

Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že ze znění zákona o pobytu cizinců vyplývá, že k zamítnutí podané žádosti postačuje již pouhý fakt, že cizinec předloží správnímu orgánu padělaný nebo pozměněný cestovní doklad. Skutečnost, zda jej předloží úmyslně nebo ne, je v daném případě bezpředmětná. Skutečnost, že žalobce předložil v tomto případě pozměněný cestovní doklad, je podle názoru žalovaného nesporná, a byla prokázána odborným posouzením tohoto cestovního dokladu. Podle názoru žalovaného by tolerování předkládání padělaných či pozměněných listin vedlo k nepřípustné relativizaci povinností ukládaných obecně závaznými právními předpisy. Neprodloužení platnosti dlouhodobého pobytu není podmíněno vyvozením odpovědnosti toho, kdo předkládal, akceptoval nebo o jejich nezákonnosti věděl. Žalovaný rovněž zkoumal dopad rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. K tomu bylo zjištěno, že manželka žalobce, která má nigerijskou státní příslušnost, nemá na území České republiky povolen žádný pobyt. V žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu žalobce neuvedl, že by měl děti a žalovaným nebylo zjištěno, že by na území České republiky pobývali jiní příbuzní žalobce. Proto žalovaný rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora.

Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Při ústním jednání žalobce setrval na podané žalobě, žalovaný se z účasti u ústního jednání omluvil.

Městský soud v Praze věc posoudil takto:

Podle § 44a odst. 3 zákona o pobytu cizinců na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36, § 46 odst. 3 a 7 a § 47 vztahuje obdobně.

Podle § 35 odst. 3 zákona o pobytu cizinců dobu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nelze prodloužit, pokud policie shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza (§ 37).

Podle § 37 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců policie dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec přestal splňovat některou z podmínek pro udělení víza. pokračování

10 A 15/2010 5

Podle § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, policie nebo zastupitelský úřad cizinci neudělí, jestliže jsou zjištěny skutečnosti uvedené v § 9 odst. 1 písm. a), b), g), h), i) nebo j).

Podle § 9 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců policie odepře cizinci vstup na území, jestliže předloží padělaný nebo pozměněný cestovní doklad, vízum nebo povolení k pobytu.

Ze shora citované zákonné úpravy tak skutečně vyplývá, že důvodem pro zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu je dostačující bez dalšího již sám fakt, že cizinec předložil pozměněný cestovní doklad a není třeba zkoumat žádné další skutečnosti, tj. zda cizinec si byl této skutečnosti vědom či nikoli a zda se na pozměnění cestovního dokladu sám podílel. To ostatně vyplývá již z toho, že jen obtížně si lze představit situaci, kdy by se cizinci dostal do rukou pozměněný cestovní doklad, aniž by si této skutečnosti byl vědom. Jen stěží může soud uvěřit tomu, že by pozměněný cestovní doklad byl žalobci vydán přímo nigerijskými úřady; pokud žalobce obdržel cestovní doklad jiným způsobem, měl si být možné závadnosti tohoto cestovního dokladu vědom a ověřit si ji. Z tohoto předpokladu tedy vycházel zákonodárce při formulaci zákona o pobytu cizinců a nestanovil tedy cizinecké policii povinnost v takovém případě zkoumat úmysl ze strany cizince. Taková konstrukce právních předpisů je ovšem zcela logická, neboť požadavek, aby bylo cizinci vydáno povolení k pobytu, příp. prodloužena jeho platnost, výhradně na základě pravého a nepozměněného cestovního dokladu, je plně pochopitelný. Postup, kdy by cizinecká policie do pozměněného nebo zfalšovaného pasu vystavovala vízové štítky prokazující oprávněnost pobytu cizince na území ČR, lze stěží označit za slučitelný s principy právního státu.

Naproti tomu v trestním řízení, které bylo proti žalobci vedeno před Okresním soudem v Břeclavi, je nepochybně nutno bezpečně prokázat zavinění ze strany obžalovaného a jakékoli pochybnosti musí vést ke zprošťujícímu rozsudku. Pro řízení o prodloužení doby platnosti dlouhodobého pobytu však není relevantní otázkou, zda cizinec předložil pozměněný cestovní doklad vědomě (resp. zaviněně) či nikoli.

Zdejší soud nad rámec výše uvedeného ještě poznamenává, že žalobce sám ve svém vyjádření, které učinil v rámci řízení o správním vyhoštění, uvedl, že podpis v předkládaném cestovním dokladu není jeho pravým podpisem. Tato skutečnost tak spíše naznačuje, že si žalobce skutečně byl vědom toho, že jeho cestovní doklad není pravým cestovním dokladem.

Samotnou skutečnost, že cestovní doklad, který žalobce při podání žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu předložil, je pozměněný, nebyla žalobcem zpochybňována a byla v řízení bezpečně prokázána. Tím bylo ovšem prokázáno i to, že žalobce pobývá na území České republiky bez platného cestovního dokladu a porušuje tak jednu ze základních povinností cizince stanovenou v ust. § 103 písm. n zákona o pobytu cizinců.

Pokud jde o žalobcem tvrzený zásah do jeho rodinného a soukromého života, je nutno konstatovat, že správní orgány se touto otázkou zabývaly. Žalobce nemá na území České republiky žádné příbuzné (alespoň to v průběhu správního řízení netvrdil) o zásahu do jeho rodinného života tak nemůže být ani řeči.

Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uváděl, že již více než dva roky není ženat. To by znamenalo, že jeho manželství zaniklo někdy v roce 2008. S tím je však v rozporu údaj v jeho žádosti podané v roce 2009, v níž stále údaje o své manželce uvádí. Zmiňuje-li se tedy pokračování

10 A 15/2010 6

žalovaný ve vyjádření k žalobě o žalobcově manželce, vychází tak z údajů, které mu poskytl sám žalobce, který mu proto nemůže důvodně vytýkat, že vychází z mylných údajů, když mu je sám poskytl. Tuto skutečnost nicméně soud uvádí pouze na okraj, protože podstatnou skutečností zůstává, že žalobce nemá na území České republiky žádné příbuzné.

Není rovněž zcela pravdivé tvrzení žalobce o tom, že na území ČR nepřetržitě podniká po dobu jedenácti let. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Louny ze dne 20. 4. 2009 založeného ve správním spise totiž vyplývá, že žalobce byl registrován jako osoba samostatně výdělečně činná od 31. 5. 1999 do 31. 12. 2005 a následně až od data 1. 1. 2009 do dne vyhotovení tohoto sdělení. Žalobce tedy v mezidobí tři roky na území ČR nepodnikal, ačkoli povolení k dlouhodobému pobytu mu bylo vydáno právě za účelem podnikání.

Pokud jde o případný zásah do soukromého života, musí soud předně konstatovat, že zamítnutí žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nemusí nutně znamenat, že by žalobce byl povinen území ČR opustit a že by mu na základě jiné žádosti (k níž předloží pravý a nepozměněný cestovní doklad) nemohla být platnost povolení k pobytu prodloužena anebo vydáno povolení nové. Dále pak je nutno zopakovat, že pozitivní rozhodnutí o žádosti učiněné na základě zfalšovaného podkladu by bylo v příkrém rozporu se základními zásady fungování právního státu, takže předložení pozměněného cestovního dokladu bude představovat takřka absolutní překážku pro vyhovění jakékoli žádosti cizince.

Důvodná rovněž není námitka, že správní orgány nerespektují zásadu presumpce neviny, pokud rozhodovaly v době, kdy řízení o správním vyhoštění nebylo dosud pravomocně ukončeno. Žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nebyla zamítnuta z toho důvodu, že by se žalobce dopustil přestupku (ač ze správního spisu vyplývá, že mu skutečně byla dne 24. 4. 2009 uložena bloková pokuta za přestupek podle § 157 odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců, neboť pobýval na území ČR bez platného cestovního dokladu, ač k tomu není oprávněn), ale z toho důvodu, že předložil pozměněný cestovní doklad. Tato skutečnost přitom byla v řízení bezpečně prokázána, jak již bylo shora uvedeno.

Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Soud současně přiznal ustanovenému tlumočníkovi odměnu za tlumočení při ústním jednání před soudem, a to za dvě započaté hodiny po 350 Kč, tj. celkem 700,- Kč podle § 25 odst. 1 vyhlášky č. 37/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Podle § 60 odst. 4 s. ř. s. pak soud rozhodl o právu státu na náhradu nákladů řízení za odměnu ustanovenému tlumočníkovi proti neúspěšnému žalobci.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek

uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě dvou týdnů po

pokračování

10 A 15/2010 7

doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 15. března 2011

Mgr. Jana Brothánková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru