Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 A 113/2016 - 39Rozsudek MSPH ze dne 20.02.2020

Prejudikatura

10 Azs 127/2018 - 30

4 Azs 391/2018 - 38

7 Azs 322/2015 - 43

6 Azs 422/2017 - 29

5 Azs 46/2016 - 53


přidejte vlastní popisek

10 A 113/2016 - 39

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Jaromíra Klepše v právní věci

žalobkyně: T. T. N.

bytem … zastoupena Mgr. Petrem Václavkem, advokátem sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1

proti

žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 5. 2016, č. j. MV-47607-4/SO-2016,

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Předmět sporu

1. Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 5. 1. 2016, č. j. OAM-41978-35/DP-2014, byla zamítnuta žádost žalobkyně o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, a to podle § 46a odst. 2 písm. i) [dnes § 46a odst. 1 písm. h)] ve spojení s § 44a odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění aplikovatelném na nyní projednávanou věc (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně neplní účel pobytu, kterým bylo soužití s jejím manželem, jelikož manželé žijí odděleně a nemají mezi sebou již skutečnou rodinnou vazbu. Žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

II. Napadené rozhodnutí

2. Dle žalované bylo prokázáno, že žalobkyně s manželem již delší dobu nežije, a tedy neplní účel pobytu, což představuje důvod k jeho neprodloužení. Žalovaná připomněla, že v řízení zahajovaném na žádost to byla žalobkyně, kdo měl tvrdit všechny rozhodné skutečnosti, z nichž měly dle jejího názoru správní orgány vycházet. Žalobkyně přitom v průběhu řízení netvrdila, že by neprodloužení platnosti jejího pobytového oprávnění znamenalo nepřiměřené dopady do jejího soukromého a rodinného života. Takovou námitku uplatnila, ve velmi obecné rovině až v rámci odvolacího řízení, avšak dle § 82 odst. 4 správního řádu je uplatňování nových skutečností v odvolání zpravidla nepřípustné.

3. Kromě manžela, s nímž nežije, má žalobkyně syna narozeného v roce 2006, který žije ve Vietnamu. Žalobkyni tedy nic nebrání vrátit se do země původu a tam se svým synem žít. Dle žalované nelze při rozhodování o prodloužení platnosti pobytového oprávnění zohledňovat aspekty rodinného života žadatele mimo území České republiky.

III. Žaloba

4. Žalobkyně uvedla, že její odloučení od manžela nespadá pod důvod neprodloužení platnosti pobytového oprávnění, kterým je neplnění účelu pobytu. V minulosti manželství žalobkyně nepochybně funkční bylo, avšak je běžné, že se manželé postupem času odloučí z důvodu vzájemných neshod. Hodnocení tohoto stavu jako neplnění účelu pobytu tedy bylo přepjatě formalistické.

5. Dále pak žalobkyně uvedla, že se měl žalovaný zabývat dopadem napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně, a to z úřední povinnosti. Žalobkyně má za to, že její povinnost tvrzení a důkazní se vztahuje jen k důvodům pro vyhovění žádosti, nikoliv k případné překážce zamítnutí této žádosti, kterým je nepřiměřený zásah do soukromého života. Zároveň žalobkyně nesouhlasí s apriorním odmítnutím možnosti, že by rozhodnutí nepřiměřeně zasahovalo do rodinného života žalobkyně ve vztahu k jejímu synovi žijícími v zahraničí; v důsledku ukončení pobytu žalobkyně na území České republiky hrozí, že žalobkyně nebude moci syna vyživovat a pečovat o něj. Žalobkyně zdůraznila, že na území České republiky vždy pobývala legálně a přeje si zde zůstat.

IV. Vyjádření žalované

6. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Uvedla, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné a dostatečně se vypořádalo s argumentací žalobkyně. V podrobnostech žalovaná odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí.

V. Ústní jednání

7. Dne 20. 2. 2020 se ve věci konalo ústní jednání. 8. Soud nejprve rekapituloval podstatný obsah správního spisu.

9. Žalobkyně na území České republiky žije od roku 2010. Dne 23. 10. 2014 požádala o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, které jí bylo vydáno s ohledem na skutečnost, že její manžel má povolen pobyt na území České republiky.

10. Z protokolu o výslechu žalobkyně ze dne 1. 6. 2014 vyplývá, že se s manželem seznámila přes internet, když již žil v České republice. V roce 2009 s ním uzavřela sňatek, načež se za ním v roce 2010 přistěhovala. Již od roku 2010 ale měli v manželství problémy, které vyvrcholily odloučením manželů. V době výslechu žalobkyně s manželem nebydlela, nekomunikovali spolu a ani jí nepřispíval na živobytí. Na otázku správního orgánu, jaké dopady na život žalobkyně by mělo, pokud by byla její žádost zamítnuta, žalobkyně uvedla: „Všechno, co jsem řekla, je pravda. Pokud mám v žádosti něco špatně, tak to chápu, protože všichni musí splnit podmínky pobytu na území ČR.“

11. Z protokolu o výslechu manžela žalobkyně provedeného v jiném řízení správním orgánem I. stupně dne 24. 9. 2014 vyplývá, že žalobkyně s manželem nežije; odstěhovala se od něj se všemi věcmi do jiného města.

12. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 5. 1. 2016, č. j. OAM-41978-35/DP-2014, byla žádost žalobkyně zamítnuta s odkazem na zjištěné neplnění účelu pobytu. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně brojila odvoláním, v němž v obecné rovině namítla, že se správní orgán I. stupně nezabýval jejími vazbami vytvořenými na území České republiky, a potažmo dopadem rozhodnutí do jejího soukromého a rodinného života. Odvolání bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím, jehož obsah byl shrnut výše.

13. Oba účastníci při ústním jednání setrvali na tvrzeních uvedených již v jejich písemných podáních.

VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze

14. Městský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (srov. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s. ř. s.“), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání tohoto rozhodnutí městský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (srov. § 75 odst. 1 s. ř. s.).

15. Žaloba není důvodná.

16. Žádost žalobkyně o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny byla zamítnuta podle § 46a odst. 1 písm. i) zákona o pobytu cizinců, tedy z důvodu, že „cizinec neplní účel, pro který bylo toto povolení vydáno“. Žalovaná opřela aplikaci tohoto ustanovení o skutkové zjištění, že žalobkyně již nežije s manželem, kvůli němuž jí byl pobyt původně povolen.

17. Skutková zjištění správních orgánů v nyní projednávané věci jsou nezpochybnitelná. Žalobkyně sama potvrdila, že její vztah s manželem je trvale rozvrácen, nežijí spolu, finančně se nepodporují a již delší dobu vůbec nejsou v kontaktu. Tyto skutečnosti potvrdil i manžel žalobkyně. Ani v žalobě nebylo uvedeno nic, čím by tato skutková zjištění nebo provedené důkazy mohly být zpochybněny. Žalobkyně tedy bezpochyby v době rozhodování žalované neplnila účel pobytu soužitím se svým manželem.

18. Žalobkyně se v řízení před soudem omezila na tvrzení, že původně se svým manželem skutečně žila. Správními orgány jí však nikdy nebylo vytýkáno, že by její manželství bylo fiktivní, pouze bylo zjištěno, že se fakticky rozpadlo. Relevantní není ani tvrzení žalobkyně, že k rozvratu manželství po několika letech soužití dochází běžně. Opět nelze než připomenout, že žalobkyni není vytýkán žádný typ podvodného jednání, ale zkrátka bylo zjištěno, že v současné době již žalobkyně se svým manželem fakticky nežije. Je tak zřejmé, že žalobkyně nemůže neexistujícím soužitím s manželem plnit účel pobytu, jímž je společné soužití rodiny.

19. Jiné okolnosti, kterými by naplňovala účel pobytu, žalobkyně netvrdila v průběhu správního ani soudního řízení. Nezbývá tedy než uzavřít, že byly splněny podmínky pro to, aby platnost povolení k pobytu žalobkyni nebyla prodloužena v souladu s § 44a odst. 4 ve spojení s § 46a odst. 1 písm. i) zákona o pobytu cizinců.

20. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaná nedostatečně posoudila dopady rozhodnutí o neprodloužení platnosti pobytového oprávnění do jejího soukromého a rodinného života. Mezi účastníky řízení je nesporné, že toto posouzení mělo být k námitce v projednávané věci provedeno. V tom soud s účastníky řízení souhlasí, neboť povinnost správního orgánu posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života účastníka řízení pro Českou republiku vyplývá přímo z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2018, č. j. 10 Azs 127/2018 - 30, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2019, č. j. 4 Azs 391/2018 - 38, bod 23).

21. Žalovaná však napadené rozhodnutí založila na východisku, že v prvostupňovém řízení žalobkyně žádné tíživé dopady do svého soukromého života netvrdila ani k nim nenavrhovala důkazy, a její tvrzení uvedená poprvé až v odvolání nebylo možné posoudit kvůli koncentraci řízení podle § 82 odst. 4 správního řádu. Pokud je městskému soudu známo, judikatura Nejvyššího správního soudu se dosud nezabývala otázkou, zda je účastník řízení o žádosti o vydání pobytového oprávnění nebo prodloužení jeho platnosti povinen již v prvostupňovém řízení aktivně tvrdit případné tíživé důsledky, které by pro jeho soukromý a rodinný život mělo zamítnutí žádosti, respektive zda na takové tvrzení dopadá koncentrace řízení podle § 82 odst. 4 správního řádu. Z principů, z nichž Nejvyšší správní soud vychází, však vyplývá, že závěry žalované jsou v tomto ohledu správné.

22. V případech, které se týkají zrušení platnosti pobytového oprávnění, totiž Nejvyšší správní soud výslovně uvádí, že dopady do soukromého a rodinného života je správní orgán přímo na základě čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod povinen zkoumat pouze k námitce účastníka řízení (například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Azs 422/2017 - 29, bod 13, a ze dne 31. 5. 2018, č. j. 5 Azs 46/2016 - 53, bod 38). Nemůže tedy obstát tvrzení žalobkyně, že správní orgán měl případné negativní dopady do jejího soukromého a rodinného života zkoumat z úřední povinnosti.

23. Dovodila-li judikatura, že je povinností účastníka řízení tvrdit a případně prokazovat nepřiměřené dopady negativního rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života, je třeba v řízení o žádosti k takovým tvrzením a navrhovaným důkazům přistupovat stejně jako k tvrzením týkajícím se důvodnosti samotné žádosti. Neexistuje totiž žádný rozumný důvod, pro nějž by tvrzení o nepřiměřeném dopadu negativního rozhodnutí do soukromého života účastníka řízení mělo být privilegované vůči zbytku tvrzení, která je účastník v řízení povinen uplatnit. Neobstojí ani námitka, že účastník může tvrzení o nepřiměřeném dopadu rozhodnutí o zamítnutí žádosti uplatnit až v reakci na toto rozhodnutí; účastník může již na počátku řízení rozumně předpokládat možnost, že jeho žádost alespoň teoreticky může být zamítnuta, a pro tento případ může uplatnit tvrzení o nepřiměřených dopadech takového rozhodnutí. I na tvrzení o nepřiměřeném dopadu zamítavého rozhodnutí o žádosti a související důkazní návrhy se tedy uplatní ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu, podle něhož se k novým skutečnostem a k návrhům a na provedení nových důkazů uvedeným poprvé v odvolání přihlédne jen, pokud je účastník nemohl uplatnit dříve.

24. Pro úplnost je třeba uvést, že závěru o aplikovatelnosti koncentrace řízení nebrání ani závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2016, č. j. 7 Azs 322/2015 - 43, dle nichž při posuzování dopadů negativního rozhodnutí do soukromého života účastníka řízení „[je] pro odvolací orgán rozhodující skutkový stav v době vydání odvolacího rozhodnutí“. V uvedeném rozsudku se řešila situace, kdy v průběhu dlouho trvajícího odvolacího řízení došlo nebo při nejmenším mohlo dojít k právně relevantním změnám v rodinném životě účastníka řízení, avšak odvolací orgán změny ve skutkových okolnostech odmítl zkoumat. Koncentrace řízení podle § 82 odst. 4 správního řádu ovšem nevylučuje, aby bylo odvolacím orgánem přihlédnuto ke změnám okolností, k nimž dojde v průběhu odvolacího řízení, neboť na skutečnosti, jež účastníkem nemohly být uplatněny dříve, koncentrace nedopadá.

25. V nyní projednávané věci žalobkyně v prvostupňovém řízení o tíživých dopadech případného negativního rozhodnutí do svého soukromého a rodinného života nic netvrdila. Ba naopak, když byla při výslechu správním orgánem I. stupně výslovně na takovou možnost dotázána, žádné rozhodné skutečnosti neuvedla a sdělila, že pokud bude její žádost nedůvodná, je smířena s jejím zamítnutím. Tvrzení, která následně uvedla v odvolání, byla uplatněna po koncentraci řízení, a tedy k nim žalovaná nemohla přihlédnout. Žalobkyně přitom netvrdila, že by se jednalo o tvrzení, která dříve nemohla uplatnit, a ani z okolností nic takového nevyplývá.

26. Nad rámec nosných důvodů svého rozhodnutí však soud ve shodě s žalovanou konstatuje, že i kdyby nová tvrzení uvedená v odvolání byla přípustná, nemohla by vést k úspěchu žalobkyně. Žalobkyně se totiž omezila jen na zcela obecné tvrzení, že „si od roku 2010 vytvořila v České republice silné zázemí sociálních a soukromých kontaktů, které by bylo jejím návratem do Vietnamu podstatně narušeno“. K tomuto tvrzení žalobkyně nenabídla žádné podrobnosti ani návrhy důkazů. Je nasnadě, že takto obecné a konkrétněji nepodložené tvrzení, i kdyby bylo uplatněno včas, nikdy nemohlo vést správní orgány ani soud k závěru o nepřiměřeném dopadu rozhodnutí do soukromého života žalobkyně.

27. Konečně soud konstatuje, že na posouzení věci nemohlo mít vliv posouzení žalobního bodu, dle nějž měla brát žalovaná v úvahu hypotetický dopad rozhodnutí na schopnost žalobkyně vyživovat svého syna žijícího ve Vietnamu. Zaprvé žalobkyně žádná taková tvrzení ve správním řízení neuplatnila, a to ani v odvolání, zadruhé je třeba se s žalovanou ztotožnit, že si lze jen stěží představit nepřiměřenost rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti povolení k pobytu v České republice způsobenou dopady na vztah žalobkyně se synem žijícím ve Vietnamu.

VII. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

28. Jelikož žádný z uplatněných žalobních bodů nebyl důvodný, soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

29. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., dle nějž má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů ten účastník, který měl ve věci úspěch. Žalobkyně v nyní projednávané věci úspěch neměla a žalované žádné důvodně vynaložené náklady nevznikly; proto právo na náhradu nákladů nemá ani jeden z nich.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 20. února 2020

JUDr. Ing. Viera Horčicová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru