Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

1 Cad 29/2008 - 68Rozsudek MSPH ze dne 23.08.2011

Prejudikatura

3 Ads 75/2011 - 47

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 Ads 24/2012 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 1Cad 29/2008 - 68

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Hrehorovou v právní věci žalobce: JUDr. M. S., bytem X, zastoupen JUDr. Olgou Sovovou, Ph. D., advokátkou se sídlem Bartákova 34, 140 00 Praha 4, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28.1.2008 č.j. X,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 28.1.2008, č.j. X, byl žalobci přiznán od 2.3.2008 starobní důchod podle ustanovení § 29 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. částkou 11.360,-- Kč měsíčně. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že výše důchodu se skládá ze základní výměry a procentní výměry. Základní výměra činí 1.700,-- Kč měsíčně. Procentní výměra důchodu se stanoví procentní sazbou výpočtového základu, který činí 14.000. Jeho výše odpovídá osobnímu vyměřovacímu základu 23.333,-- Kč zjištěnému za roky 1986 – 2007. Procentní výměra ke dni vzniku nároku na důchod za 40 roků pojištění činí 69 % z výpočtového základu 9.660,-- Kč měsíčně. Procentní výměra důchodu, který byl vypočten podle zákona č. 100/1988 Sb. činí pouze 3.881,-- Kč, takže žalobci náleží důchod ve výši 9.660,-- Kč měsíčně.

Proti výše uvedenému rozhodnutí podal žalobce dne 31.3.2008 žalobu. Žaloba byla podána na poště k přepravě dne 28.3.2008. V žalobě je namítáno, že rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení nebylo žalobci doručeno do vlastních rukou, žalobce dovozuje, že zákonná lhůta k podání žaloby dosud neuplynula, svůj názor dokládá jednak datem vystavení rozhodnutí, jednak fotokopií obálky, ze které je patrno, že přípis byl vypraven k poštovní přepravě dne 30.1.2008, a proto nemohl být žalobci doručen dříve, než 31.1.2008. Dále poukazuje na to, že rozhodnutí je nesrozumitelné a nezákonné. Nesrozumitelnost spatřuje v tom, že ve výroku rozhodnutí žalovaná cituje ustanovení § 29 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., avšak v odůvodnění při výpočtu procentní výměry aplikuje rovněž zákon č. 100/1988 Sb. Rovněž slovo „pouze“ se mu jeví jako zavádějící a nesrozumitelné. Za nejzávažnější porušení zákona považuje vyloučení celého roku 2007 pro účely výpočtu starobního důchodu. Má za to, že je jako osoba samostatně výdělečné činná diskriminována proto, že dosud nepodal přehled za rok 2007. Rovněž nesouhlasí s vyloučením doby od 1.1.2008 do 1.3.2008, za kterou řádně odvedl pojistné. Žalobce dále uvedl, že zákon o důchodovém pojištění zakládá diskriminaci osob s čistým průměrným příjmem nad 20.000,-- Kč.

Žalovaná ve věci podala vyjádření, ve kterém uvedla, že starobní důchod byl žalobci přiznán od 2.3.2008 podle ustanovení § 29 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. na základě jeho žádosti z 2.1.2008. Při výpočtu důchodu byla zhodnocena veškerá prokázaná doba pojištění do 1.3.2008 a vyměřovací základ byl vypočten podle dokladů založených v evidenci. Doba od 1.1.2007 byla vykázána podle § 16 odst. 6 zákona č. 155/1995 Sb. jako doba vyloučená do zjištění výše pojistného podle skutečného příjmu ze samostatně výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení. Jakmile se tak stane a žalované bude předložen doklad o skutečně dosaženém vyměřovacím základu v roce 2007, rozhodne s použitím ustanovení § 56 odst. 1 citovaného zákona znovu o výši starobního důchodu žalobce s přihlédnutím k dodatečně prokázané výši vyměřovacího základu. Vzhledem k tomu, že žalobce získal více než 1 rok zaměstnání v preferované pracovní kategorii, provedla žalovaná podle předchodného ustanovení § 71 odst. 2 citovaného zákona srovnávací výpočet podle předpisů platných před 1.1.1996, tj. podle zákona č. 100/1988 Sb. i když o to žalobce nepožádal. Slovem „pouze“ v odůvodnění žalovaná vyjádřila, že důchod vypočtený podle dříve platných právních předpisů je nižší, než důchod vypočtený podle dnes platného zákona. Částky uvedené na osobním listu důchodového pojištění v roce 1999, 2002 a 2003, které žalobce nemohl zařadit pod žádnou kolonku, jsou jeho příjmy dosažené jinou výdělečnou činností v tom kterém roce vedle příjmů ze samostatné výdělečné činnosti. Jako nedůvodná je námitka žalobce, že žalovaná pro výši důchodu nezapočetla rok 2007 ani dobu od 1.1.2008 do 1.3.2008. Tato doba byla do celkové doby pojištění plně započtena.

V replice k vyjádření žalované žalobce uvedl, že ustanovení zákona č. 582/1991 Sb., kterým nebyla České správě sociálního zabezpečení uložena povinnost doručovat rozhodnutí o přiznání důchodu do vlastních rukou, bylo do zákona zařazeno ještě před účinností zákona č. 500/2004 Sb. Z tohoto důvodu je žalobce toho názoru, že pozdější zákon ukládá žalované, aby svou praxi v doručování změnila. Tento názor je rovněž vyjádřen ve stanovisku ombudsmana, uveřejněném dne 11.6.2008 na www.ochrance. Vzhledem k tomu, že jde o právní posouzení, zda pro žalovanou platí pravidlo „lex posterior derrogat priori“ nebo zda zákon č. 582/1991 Sb. je lex specialis, ponechává žalobce úvahu o tom, zda může příjemce rozhodnutí účinně hájit svá práva, pokud nemá na jisto postaveno, zda vůbec a kdy obdržel správní rozhodnutí a zda nejde o skrytou překážku uplatnění práva dle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod plně na posouzení soudu. Žalobce setrvává na své námitce nesrozumitelnosti rozhodnutí, neboť podrobné odůvodnění se má dostat příjemci v rozhodnutí nikoliv až na základě žaloby. Trvá na tom, že rozhodnutí je nezákonné s ohledem na argumentaci týkající se vyloučení celého roku 2007 pro účely výpočtu starobního důchodu. Budoucí přezkoumání rozhodnutí nezmění nic na skutečnosti, že jednak na tuto možnost není příjemce rozhodnutí upozorněn, jednak žalobce je ve srovnání se zaměstnanci při výpočtu svého důchodu diskriminován. Žalovaná sice tvrdí „že období od 1.1.2007 do 1.3.2008 z doby pojištění nevyloučila“, avšak sama potvrzuje, že tuto dobu vykázala jako dobu vyloučenou a tak je i uvedené období označené v přílohách k rozhodnutí.

Česká správa sociálního zabezpečení ve vyjádření dne 20.6.2008 poukázala na § 1 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. a ustanovení § 108 zákona č. 582/1991 Sb. S přihlédnutím k uvedeným ustanovením nesdílí názor žalobce, že jí „pozdější zákon ukládá, aby svou praxi v doručování změnila“. Dále uvádí, že její tvrzení o započtení doby od 1.1.2007 do 31.3.2008 pro výši starobního důchodu není v rozporu s tím, že tato doba je vykázána jako „doba vyloučená“, znamená to, že započtená doba pojištění se pro stanovení výpočtového základu vylučuje podle § 16 odst. 4 - 6 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění. Dále se žalovaná vyjadřuje k námitce žalobce, dle které ve formuláři žádosti o přiznání starobního důchodu je zcela nadbytečně požadováno rodné číslo manželky žalobce. Žalovaná podotýká, že tiskopis žádosti o důchod je vytvořen pro všechny druhy důchodů, a proto obsahuje i údaje potřebné jen pro určitý druh důchodů, které jsou pro jiný důchod nepodstatné. Žalobci je nutno dát za pravdu, že rodné číslo jeho manželky není potřebné pro rozhodnutí o jeho nároku na starobní důchod.

V podání ze dne 2.10.2008 žalobce uvedl, že předkládá soudu údaje o důchodovém pojištění OSVČ v roce 2007, které bylo vyhotoveno územním pracovištěm žalované. Z přiloženého dokumentu je zřetelné, že k 23.6.2008 byl bez pochyb zjištěn průběh důchodového pojištění žalobce včetně úhrady platební povinnosti. Přesto ke dni podání tohoto přípisu žalovaná nesplnila svou povinnost dle § 16 odst. 6 ve spojení s § 11 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb.

Ze správního spisu žalobce soud zjistil, že žádost o důchod byla podána dne 2.1.2008, na Českou správu sociálního zabezpečení byla doručeno 16.1.2008. Mezi podklady pro vydání rozhodnutí nebyly údaje týkající se důchodového pojištění žalobce jako OSVČ v roce 2007.

Právní zástupkyně žalobce při jednání soudu dne 25.11.2008 uvedla, že k datu 15.1.2008 byly známy údaje o důchodovém pojištění žalobce jako OSVČ v roce 2007. Tyto údaje k tomuto datu žalobce obdržel od Pražské správy sociálního zabezpečení a byly přiloženy k žalobě.

Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 1 Cad 29/2008-31 ze dne 25.11. 2008 žalobu jako nedůvodnou zamítl, přičemž v odůvodnění rozhodnutí vyslovil, že žalovaná při výpočtu důchodu zohlednila veškerou prokázanou dobu pojištění žalobce do 1. 3. 2008 a vyměřovací základy započetla podle dokladů založených v evidenci. Podle § 16 odst. 6 zákona č. 155/1995 Sb. se doba osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e) (osoby samostatně výdělečně činné) uvedená v § 11 odst. 3 písm. b) považuje za vyloučenou dobu do zjištění výše pojistného podle skutečného příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení. K datu 15. 1. 2008 byly známy pouze platby záloh na důchodové pojištění za rok 2007, tyto údaje však nejsou dokladem o skutečně dosaženém vyměřovacím základu v uvedeném roce. Jako nedůvodnou označil soud taktéž námitku žalobce, že mu v roce 2008 nebyla zhodnocena doba pojištění, neboť z osobního listu důchodového pojištění je zřejmé, že od 1. 1. 2008 do 1. 3. 2008 bylo hodnoceno 61 dnů pojištění. Při doručování rozhodnutí žalovaná správně postupovala podle § 18 zákona č. 155/1995 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobce získal více než 1 rok zaměstnání v preferované pracovní kategorii, byl rovněž správný postup žalované, pokud provedla podle § 71 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. srovnávací výpočet důchodu podle zákona č. 100/1988 Sb. a v odůvodnění rozhodnutí na tento výpočet odkázala.

Proti tomuto rozsudku brojil žalobce kasační stížností, kde uvedl, že soud se nevypořádal se všemi žalobními námitkami. Žalobce odkázal na žalobní bod týkající se diskriminačního výpočtu důchodu s ohledem na vyměřovací základ pro účely důchodového zabezpečení a průměrný příjem žalobce v posledních dvou letech před přiznáním nároku na starobní důchod, který byl uveden v části IV. žaloby (správně bodu V., pozn. soudu), i když nikoli přímo odkazem na § 15 zákona č. 155/1995 Sb. Podle žalobce soud tím, že se nevypořádal plně se žalobními body, porušil jeho právo podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalobce zastává názor, že § 15 zákona č. 155/1995 Sb. je v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a dále s čl. 1 a čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Princip solidarity je podle žalobce uvedeným ustanovením zcela deformován, neboť ve skutečnosti vytváří zabezpečení pouze pro ty, kdo odvádějí jen minimální částky do systému. Porovnání procentních částek příjmu pro účely vyměřovacího základu žalobce provedl již v žalobě. Diskriminace stěžovatele, jakožto osoby s vyšším příjmem, spočívá dle jeho názoru v tom, že je u něj stejně jako u dalších osob s vyššími příjmy důchodové zabezpečení neekvivalentní důchodovému zabezpečení jiné skupiny fyzických osob. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud přisvědčil žalobci, že nevypořádání se s námitkou uvedenou v žalobě by mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé, proto napadený rozsudek zrušil rozsudkem č.j. 3 Ads 39/2009 ze dne 22.7. 2009 a věc vrátil zpět Městskému soud v Praze. Nejvyšší správní soud poukázal na skutečnost, že v rozsudku se městský soud nevypořádal s námitkou diskriminačního výpočtu důchodu u osob s čistým měsíčním příjmem nad 20.000,- Kč, a to nevýnosným koeficientem nárůstu.

Městský soud v Praze vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu přezkoumal napadené rozhodnutí také na základě žalobní námitky týkající se tzv. redukčních hranic upravených v ustanovení § 15 zákona č. 155/1995 Sb.

Jelikož v době rozhodování probíhalo u Ústavního soudu řízení vedené pod spisovou značkou Pl. Ús 8/2007, v němž byla řešena shora zmíněná právní otázka a výsledek tohoto řízení mohl mít vliv na rozhodování soudu o věci samé, bylo rozhodnuto usnesením č.j. 1 Cad 29/2008-58 ze dne 20.8. 2009 o přerušení řízení ve smyslu ustanovení § 48 odst. 2 písm. f) s.ř.s.

Ústavní soud ve svém nálezu vedeném pod sp. zn. Pl. 8/07 ze dne 23.3. 2010 k předmětné námitce uvedl, že: „konstrukce uvedená v § 15, zakotvující dvě redukční hranice ve stávajících výších za existence systému odvodů do důchodového pojištění bez efektivního „zastropování“, vytváří výrazné disproporce mezi výší příspěvku do pojistného systému, výší příjmů a výší přiznané důchodové dávky u části pojištěnců, čímž porušuje ustanovení čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny. Nadto do této konstrukce zasahují postupy exekutivy dle ustanovení § 107 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., na základě kterého může vláda (z hlediska operativnosti žádoucím způsobem) zvyšovat tzv. redukční hranice, avšak zákonodárce přenesl dle aktuální právní úpravy na vládu oprávnění modifikovat výši redukčních hranic bez potřebných limitů, resp. kritérií, jež v dřívější právní úpravě neabsentovala. Odhlédnout přitom nemohl Ústavní soud ani od skutečnosti, že celá složitá konstrukce důchodového systému je natolik netransparentní, že je pro své adresáty de facto zcela nesrozumitelná; pro většinu pojištěnců se tak vypočítaná výše důchodové dávky stává neverifikovatelnou …“

Ústavní soud tedy uznal, že ustanovení § 15 zákona č. 155/1995 Sb. nerespektuje ústavní principy a vyhověl návrhu Krajského soudu v Ostravě na zrušení ustanovení § 15 zákona č. 155/1995 Sb., zároveň však s ohledem na složitost celé problematiky a na připravovanou reformu důchodového systému odložil vykonatelnost svého rozhodnutí do 30. 9. 2011 s tím, že zrušovaná ustanovení zůstávají do stanovené doby aplikovatelná.

Přestože námitka, kterou žalobce vyslovil ve své žalobě je důvodná, s ohledem na nález Ústavního soudu, Městský soud v Praze k ní nemohl přihlédnout. V době vydání rozhodnutí bylo a dodnes je ustanovení § 15 zákona č. 155/1995 Sb. účinné. Ze shora uvedených důvodů soud rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 28.1.2008, č. 460502105, shledal jako správné, a proto žalobu proti tomuto rozhodnutí jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 60 odst. 1, 2 s.ř.s., kdy žalobce neměl ve věci úspěch a Česká správa sociálního zabezpečení nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost do 2 týdnů po doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Praze za splnění podmínek § 102, § 103 s.ř.s..

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem.

V Praze dne 23. srpna 2011

JUDr. Miroslava Hrehorová v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Ivana Viterová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru