Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

1 Ca 26/2009 - 42Rozsudek MSPH ze dne 23.09.2010


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 1Ca 26/2009 - 42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Hrehorovou v právní věci žalobce: A. P., zastoupen JUDr. Daliborem Pluskalem, advokátem se sídlem Horská 634, 541 01 Trutnov, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí ČR, se sídlem Vršovická 65, 100 00 Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24.8.2009 č.j. 5113/550/09-Br 49380/ENV/09,

takto:

I. Pokuta uložená rozhodnutím ze dne 24.8.2009 č.j. 5113/550/09-Br 49380/ENV/09 se snižuje na částku 20.000,-- Kč. V ostatních částech se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24.8.2009 č.j. 5113/550/09-Br, kterým žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Hradec Králové, ze dne 1.6.2009 č.j. ČIŽP/45/OOL/PR02/0818488.004/09/KMA. Uvedeným rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z protiprávního jednání, kterého se dopustil tím, že v září 2008 pokácel bez povolení břehový porost a závažně poškodil skupinu dřevin rostoucích mimo les v rozsahu 183 kmenů na břehu řeky Úpy na pozemku p. č. 2497/3 v k. ú. Mladé Buky, čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku podle:

a) § 87 odst. 3 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, tím, že závažně poškodil skupinu dřevin rostoucích mimo les ořezáním 150 jednotlivých zdravých kmenů ze 46 vícekmenů jako samostatných dřevin rostoucích mimo les, čímž porušil ust. § 7 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb. Odřezáním zdravých kmenů z vícekmenů provedl nedovolený zásah do dřevin rostoucích mimo les, kterým způsobil podstatné a trvalé snížení jejich ekologických a estetických funkcí ve smyslu § 8 odst. 1 vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb.

b) přestupku nedovoleného kácení 33 zdravých stromů rostoucích mimo les, čímž porušil ustanovení § 8 zákona č. 114/1992 Sb., jelikož kácení bylo provedeno bez povolení příslušného orgánu ochrany přírody.

Za uvedené jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 40.000,-- Kč podle § 80 odst. 3 ve spojení s ust. § 87 odst. 3 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb. a zároveň byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000,-- Kč podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 231/1996 Sb.

Žalobce nesouhlasí s napadeným rozhodnutím a uvádí, že z rozhodnutí žalovaného je zřejmé, že vychází z toho, že žalobce byl zadavatel kácení břehového porostu. Přestože je žalobci kladeno za vinu, že závažně poškodil skupinu dřevin rostoucích mimo les, není v samostatném rozhodnutí uvedeno, že by on sám fyzicky tyto činnosti prováděl, je zde zmínka pouze o organizování. Žalovaný se podle žalobce nezabýval otázkou, kdo tyto činnosti fakticky prováděl. Dále žalobce namítá, že řízení bylo zahájeno proti osobě, která byla označena jako A. P., nikoliv jako A.P. Označení subjektu je významná náležitost každého právního úkonu. U rozhodnutí odvolacího orgánu je uvedeno, že osoba obviněného byla označena dostatečně a aniž by byl učiněn příslušný opravný krok, v dalších úkonech správní orgán pokračoval s označením subjektu A.P. S tímto postupem žalovaného nelze souhlasit, neboť měl původní řízení zastavit pro nesprávné označení subjektu, když nebylo tvrzeno, že by šlo o písařský omyl a začít vést správní řízení od počátku. Další nedostatek rozhodnutí je ten, že skutek ve výroku I b) není označen příslušným ustanovením právního předpisu, neboť zrušení ust. § 8 zák. č. 114/1992 Sb. není řádné označení přestupku. Žalobce také poukázal na skutečnost, že v rámci celého správního řízení namítal, že to nebyl on, kdo úpravu břehového porostu nařídil. Dodal, že pozemek, který je uváděn v rozhodnutí, je ve vlastnictví Jezdeckého oddílu TJ Krakonoš Trutnov, jehož stromy a porost byly jeho majetkem. Za nakládání se svým majetkem podle žalobce plně odpovídá vlastník, který úpravu břehového porostu provedl. Právě vlastník pozemku měl před provedením úprav zajistit, aby byl realizován v souladu se zákonem. Žalobce se brání tím, že nelze tuto odpovědnost na něho přesouvat a tvrdit, že to měl být právě on, kdo měl řešit otázku povolení.

Podle žalobce se správní orgán zaměřil pouze na něho, přičemž nebylo prokázáno, že by fyzicky prováděl úpravu břehového porostu. Správní orgán, ač mu bylo známo, že tato činnost byla prováděna více osobami, se nezabýval jejich odpovědností a odpovědnost majitele pozemku zcela vynechal. K otázce, kdo je odpovědný za porušení právních předpisů při úpravě břehového porostu, žalobce tvrdí, že je to právě TJ Krakonoš Trutnov, která celou akci připravila a na svoji odpovědnost realizovala, konkrétněji pak její statutární orgán. Žalobce dodává, že správní orgán nesprávně právně posoudil odpovědnost, když celou její zátěž přenesl na žalobce, který byl pouze dění přítomen nebo dle záměru TJ Krakonoš Trutnov pomáhal až při samé realizaci organizačně. Podle žalobce nebylo prokázáno, zda byl žalobce řádně pověřen zajistit úpravu břehového porostu, bylo prokázáno pouze to, že byl na akci přítomen. Ze samotného popisu skutků vyplývá, že se jich dopustil jen on sám, aniž by

byly brány v úvahu i jiné osoby, které fyzicky práce prováděly. Žalobce má za to, že správní orgán porušil především ust. § 2 odst. 4 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb. tím, že jeho rozhodnutí neodpovídá okolnostem daného případu a nepostupoval tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci, o němž nejsou pochybnosti. Současně žalobce poukazuje na zmatečnost postupu spočívající v nesprávném označení účastníka řízení. V doplněné žalobě žalobce zopakoval, že nebyl ten, kdo o své vůli nechal kácet stromy a nebyl ten, kdo byl řádným způsobem pověřen, aby zajišťoval povolení ke kácení. Žalobce zdůrazňuje, že závěry správních orgánů neodpovídají obsahu spisového materiálu a tvrdí, že se nevyjádřil v rámci správního řízení tak, že by to byl on, kdo se fyzicky podílel na kácení stromů, naopak sdělil, že kácení prováděly osoby jiné. V případě, že by se žalobce účastnil vedle dalších osob fyzického kácení, pak by měla být rozlišena odpovědnost dle objektivně zjištěného rozsahu jeho jednání. Správním orgánům vytýká, že se blíže nezabývaly otázkou, kdo byl původcem akce, tedy skutečným subjektem, který přestupky spáchal. V žádném rozhodnutí není vysvětleno, zda pojem pokácení se za dané situace má spatřovat ten, kdo se skutečně kácení účastní poražením stromů, vícekmenů či ten, kdo o akci a její organizaci rozhodne, v tomto smyslu bylo namístě si vyžádat zprávu majitele pozemku. Žalobce stejně jako v žalobě zmínil, že již od počátku správního řízení byl nesprávně označen účastník řízení a tato nesprávnost nebyla do skončení správního řízení řádně napravena, pouze bylo konstatováno, že osoba byla identifikována tak, aby bylo možno řízení vést. Podle žalobce je k posouzení, zda tato okolnost nemá za následek nicotnost rozhodnutí orgánu I. i II. stupně.

Žalovaný ve vyjádření ze dne 9.3.2010 označil žalobní námitky za nedůvodné. Tvrzení o tom, že nebyl osobou, která se podílela na kácení stromů, vyvrací obsah správního spisu, zejména potom protokol z ústního projednání přestupku sepsaný Českou inspekcí životního prostředí dne 6.4.2009. Žalovaný podle svého mínění se v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně vypořádal s námitkami, které žalobce uvedl i v žalobě. V genezi celého případu jednoznačně vyznělo, že v průběhu přestupkového řízení byla prokázána aktivní role žalobce při naplnění skutkové podstaty přestupku. Za zcela irelevantní považuje ministerstvo námitku týkající se záměny jména. Žalovaný uvádí, ež k záměně jména došlo v souvislosti s procesními úkony v jiném řízení ukončeném rozhodnutím Inspekce životního prostředí ze dne 7.11.2008, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 43.000,-- Kč. Na základě podaného odvolání příslušný odvolací orgán rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání. Žalovaný uzavřel, že podle jeho názoru celé řízení o uložení pokuty podle § 87 odst. 3 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb. proběhlo v souladu s právními předpisy a nebylo zatíženo vadou, která by mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí.

Městský soud v Praze přezkoumal dle ust. § 70 s.ř.s. napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud ze správního spisu zjistil, že dne 25.9.2008 byla provedena na základě anonymního telefonického podnětu ze dne 16.9.2008 neohlášená kontrola rozsahu kácení břehového porostu v k. ú. Mladé Buky. Zároveň byla pořízena fotodokumentace a další zjištěné skutečnosti byly podchyceny v zápisu č.j. ČIŽP/45/IPP/0817320.001/08/KMA. Dne 30.9.2008 proběhlo venkovní šetření, při němž bylo provedeno měření řezu pokácených stromů a dřevin v břehovém porostu, jejichž soupis je zaznamenán v příloze č. 1 protokolu. Z protokolu o kontrolním zjištění podstatného pro daný spor soud zjistil, že přítomni byli kontrolní pracovníci, zástupci dotčených institucí a mimo jiné i paní J. P. (jako vlastník pozemku č. 2496/1 a č. 2497/1 v k. ú. Mladé Buky a jako jednatelka Jezdeckého oddílu TJ Krakonoš Trutnov), A. P.(jako předseda Jezdeckého oddílu) a žalobce (inspektoři nesprávně uvedli A.P.mladší, dodatečně ho však identifikovali podle data narození). Během kontroly žalobce uvedl, že prořezávku (kácení) dřevin organizoval on sám, přičemž sám kácel dřeviny a v kácení mu pomáhali jeho kamarádi. Prořezávání břehového porostu odůvodnil prosvětlením břehu Úpy, utvořením dostatečného prostoru kolem nové jízdárny a penzionu a uvedením břehu Úpy do původního stavu. Žalobce také uvedl, že záměr kácení předběžně konzultoval s panem Černým z Povodí Labe, s.p., a panem Makem z Úřadu městyse Mladé Buky, přičemž oba potvrdili, že žalobce byl upozorněn, že před zahájením kácení je nutné předem požádat o povolení příslušný orgán ochrany přírody.

Inspektoři učinili závěr, že pokácení břehového porostu bylo provedeno v rozporu s ust. § 7 a § 8 zák. č. 114/1992 Sb. Zadavateli (žalobci) tak sdělili, že s ním bude zahájeno správní řízení.

Žalobce dodal, že smyslem této akce nebylo porušení zákona, ale snažil se o prosvětlení okolí nové jízdárny a penzionu, jakož zmlazení břehového porostu. Další účastníci neměli k protokolu připomínek, na závěr byl protokol všemi zúčastněnými osobami podepsán.

Česká inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Hradec Králové, zahájila přípisem ze dne 7.10.2008 řízení o přestupku a zároveň nařídila ústní jednání. Žalobci bylo sděleno, že pokácení bylo provedeno v rozporu s ust. § 7, neboť šlo o nedovolený zásah, který způsobil podstatné a trvalé snížení ekologických a estetických funkcí dřevin a dále v rozporu s ust. § 8 zák. č. 114/1992 Sb., neboť kácení a prořezání bylo provedeno bez příslušného oznámení a povolení orgánu ochrany přírody. Žalobci bylo sděleno, že z uvedených důvodů je obviněn z přestupku podle § 87 odst. 3 písm. d) téhož zákona, za který má být uložena pokuta až do výše 100.000,-- Kč.

Při ústním jednání konaném dne 23.10.2008 žalobce zopakoval, že záměr kácení předem projednával s panem Makem a panem Černým s tím,. že žádným z nich nebyl výslovně upozorněn, že by musel písemně žádat o povolení ke kácení. Pracovníky ČIŽP mu byly vysvětleny povinnosti a závazky vyplývající z požadavku ust. § 7 a § 8 zákona č. 114/1992 Sb. Podle protokolu bylo žalobci umožněno nahlédnout do spisu a byl poučen o možnosti seznámit se s podklady, které správní orgán shromáždil. Žalobce požádal o shovívavost při stanovení výše pokuty s odůvodněním, že jako laik neovládá omezení a povinnosti vyplývající ze zákona o ochraně přírody, přičemž měl snahu se předem informovat u odpovědných osob na tyto požadavky. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že svým zásahem výrazně nepoškodil břehový porost, neboť zachoval v rozestupech jednotlivé stromy nebo zbytky vícekmenů a jako další polehčující okolnost navrhl zohlednit jeho vstřícný přístup při projednávání tohoto případu.

Rozhodnutím č.j. ČIŽP/OL/PR01/0818488.033/08/KMA ze dne 7.11.2008 byla žalobci uložena pokuta ve výši 43.000,-- Kč. Ve výroku rozhodnutí správní orgán I. stupně uvedl, že žalobce se uznává vinným z přestupků, kterých se dopustil tím, že v září 2008 pokácel břehový porost v rozsahu 192 kmenů na břehu řeky Úpy, čímž se dopustil přestupku: a) poškození dřevin způsobený odřezáním 155 jednotlivých zdravých kmenů ze 48 vícekmenů jako samostatných dřevin rostoucích mimo les, čímž porušil ust. § 7 zák. č. 114/1992 Sb.

b) přestupku nedovoleného kácení 37 zdravých stromů rostoucích mimo les, čímž porušil ust. § 8 zák. č. 114/1992 Sb., jelikož kácení bylo provedeno bez povolení.

Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, kde poukázal na nesprávné označení subjektu, tak i na skutečnost, že správní orgán opomněl znění ust. § 8 odst. 3 zák. č. 114/1992 Sb. s tím, že se ve svém rozhodnutí nevyrovnává s otázkou, zda pozemky, na kterých mělo docházet ke kácení, jsou ve vlastnictví fyzických osob a dále tím, zda pokácené stromy splňovaly či nesplňovaly požadovanou velikost či jinou charakteristiku určenou obecně závazným předpisem. Žalobce namítal, že v rozhodnutí správní orgán dospěl k závěru, že

bylo káceno bez povolení, aniž by se zabýval, zda jde o dřeviny, k jejichž kácení bylo povolení nutné.

Odvolací orgán rozhodnutím č.j. 845/550/08-BR ze dne 16.2.2009 zrušil výše uvedené rozhodnutí s odůvodněním, že v řízení o přestupku došlo k podstatnému porušení ust. zákona o přestupcích pojednávajících o obviněném z přestupku (§ 73 zákona o přestupcích), zahájení řízení (§ 67) a projednání přestupku (§ 57 a § 74). Odvolací orgán vytkl správnímu orgánu I. stupně, že o skutečnosti, že žalobce je uznán současně vinným i z přestupku poškození dřevin způsobený odřezáváním 155 jednotlivých zdravých kmenů ze 48 vícekmenů jako samostatných dřevin rostoucích mimo les označeném ve výroku napadeného rozhodnutí písm. a) se žalobce dozvěděl až v rozhodnutí. Odvolací orgán tak uvedl, že správní orgán I. stupně pochybil i v tom, že neposkytl obviněnému možnost vyjádřit se k podkladům před vydáním rozhodnutí, jak ukládá ust. § 36 odst. 3 správního řádu.

K argumentům uvedeným v odvolání nadřízený správní orgán uvedl, že tyto nezpochybňují inspekcí zjištěnou skutečnost. Dodal, že smysl vymezení předmětné skutkové podstaty přestupku je naprosto zřejmý, a to, že postižen za protiprávní jednání musí být ten, jež kácí stromy bez povolení. Podstatné je tak posouzení toho, zda Alex Pejos své protiprávní jednání učinil jako fyzická osoba a zda pozemky, na kterých došlo ke kácení dřevin, jsou nebo nejsou v jeho vlastnictví, což bylo podle odvolacího orgánu inspekcí řádně zjišťováno a prokázáno.

Správní orgán I. stupně s ohledem na závazné právní stanovisko uvedené ve zrušujícím rozhodnutí oznámil pokračování řízení, znovu nařídil ústní jednání a rozhodl, že ohledně poškozování dřevin bude zahájeno samostatné řízení o přestupku, ve kterém bude žalobci sděleno obvinění ve věci poškození dřevin v rozporu s ust. § 7 zák. č. 114/1992 Sb. ve smyslu ust. § 67 zák. č. 200/1990 Sb.

Přípisem ČIŽP/45/OOL/PR03/0818488.001/09/KMA ze dne 21.4.2009 oznámila žalobci (jméno bylo správně uvedeno), že se zahajuje řízení o přestupku podle § 87 odst. 3 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., kterého se měl dopustit v září 2008 tím, že závažně poškodil skupinu dřevin rostoucích mimo les, a to konkrétně odřezáním 155 jednotlivých zdravých kmenů ze 48 vícekmenů jako samostatných dřevin rostoucích mimo les. Dále mu bylo sděleno, že tímto jednáním měl porušit povinnost stanovenou v § 7 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb., podle kterého jsou dřeviny chráněny před poškozováním a ničením, pokud se na něj nevztahuje ochrana přísnější nebo ochrana podle zvláštních právních předpisů. Žalobci bylo dále sděleno, že ořezáním zdravých kmenů z vícekmenů provedl nedovolený zásah do dřevin rostoucích mimo les, kterým způsobil podstatné a trvalé snížení jejich ekologických a estetických funkcí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb. Správní orgán v oznámení popsal odůvodnění zahájení řízení ve smyslu výše uvedeného a žalobce informoval, že pro nové řízení budou využita předchozí skutková zjištění, která jsou podchycena ve správním spise. Usnesením č.j. ČIŽP/45/OOL/PR03/0818488.002/09/KMA ze dne 20.4.2009 byla řízení o přestupcích nepovoleného kácení a poškození dřevin spojena ve společné řízení podle § 140 odst. 1 správního řádu. Oznámením o zahájení řízení bylo současně nařízeno ústní jednání tak, jak ukládá ust. § 74 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb. Při ústním jednání žalobce zdůraznil, že ze správního spisu nevyplývá, kterých stromů se týká povinnost vydání povolení k jejich kácení, tudíž není podle něj možné posoudit závažnost a rozsah poškození nebo zničení dřevin. Uvedl, že ve spise chybí propočet obvodu kmenů a odborné posouzení zásahu do břehového porostu. K dotazu správního orgánu, v jakém rozsahu provedl žalobce osobně kácení dřevin, případně, kdo mu s kácením pomáhal a prováděl kácení dřevin v předmětné lokalitě, využil žalobce práva obviněného nevyjádřit se. Na závěr správní orgán konstatoval, že zváží návrh na doplnění důkazů a dále bude postupovat v souladu s právními předpisy.

Jak bylo shora uvedeno, správní orgán I. stupně uznal žalobce vinným z předmětných přestupků a uložil mu pokutu 40.000,-- Kč. K námitkám uvedeným během řízení správní orgán uvedl, že ve shodě se závěry odvolacího orgánu nepovažuje nepřesné uvedení křestního jména obviněného za chybu, která by mohla mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, tj. osoba, která se dopustila přestupku, byla dostatečně identifikovatelná příjmením, datem narození a trvalým pobytem. Námitku žalobce směřující proti tomu, že ze správního spisu není jasné, kterých stromů se týká povinnost vydání povolení ke kácení stromů, správní orgán označil za irelevantní, přičemž odkázal na letecké snímky předmětné lokality z roku 2008. Z nich je zřejmé, že 95 % pokácených stromů se nacházelo na pozemku, jehož vlastníkem je Jezdecký oddíl TJ Krakonoš Trutnov, tj. právnická osoba. Zbývající jsou na pozemku ve vlastnictví J. P., matky žalobce, ty však nejsou předmětem tohoto řízení. Podle správního orgánu výpočet obvodu kmenů v návaznosti na průměry zaevidovaných pařezů v břehovém porostu je nadbytečný, neboť žalobce nebyl v době kácení vlastníkem žádného z dotčených pozemků a předmětný lesní pozemek je ve vlastnictví právnické osoby. Z tohoto důvodu se nelze odvolávat na ust. § 8 odst. 3 zák. č. 114/1992 Sb. Nade vše pochybnosti je zřejmé, že předmětné dřeviny mohly být káceny pouze na základě povolení příslušného orgánu ochrany přírody podle ust. § 8 odst. 1 zák. č. 114/192 Sb. Při kontrole bylo zjištěno, že všechny zaevidované pařezy byly bez známek zdravotního nebo jiného poškození kmenů, takže nebylo možné aplikovat ust. § 8 dost. 4 zák. č. 114/1992 Sb. Odborné posouzení zásahu do břehového porostu ze strany jiné instituce není v tomto případě nutné, protože ČIŽP jako správní orgán zajišťuje dostatečnou odbornost a praxi v této problematice.

Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání, jehož obsah je v podstatě totožný s obsahem žaloby, které bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto. Žalovaný odůvodnil svém rozhodnutí tím, že smysl vymezení skutkové podstaty přestupku, která je žalobci kladena za vinu, je zřejmý a to, že postižen za protiprávní jednání musí být ten, jenž kácí bez povolení. Podle žalovaného je tak podstatné, zda žalobce své protiprávní jednání učinil jako fyzická osoba a zda tyto pozemky, na kterých došlo ke kácení dřevin jsou nebo nejsou v jeho vlastnictví, což bylo dostatečně inspekcí prokázáno. Žalovaný podpořil správní orgán I. stupně v tom, kdy došlo vinou žalobce k ohrožení zákonem chráněného zájmu v rozsahu naplňujícím skutkovou podstatu přestupku. Jako nedůvodné označil hodnocení otázky zavinění, kdy žalobce zpochybňuje, že subjektem, který se rozhodl stromy kácet, byl vlastník pozemku (Jezdecký oddíl TJ Krakonoš Trutnov) a že vlastník pozemku nepodal za okolností uvedených v zákoně žádost o povolení ke kácení a normou upravující kácení se neřídil. K uvedenému žalovaný dodal, že inspekce není vybavena kompetencemi k tomu, aby při řízení o přestupku současně posuzovala otázku neoprávněného vniknutí na cizí pozemek a nepřísluší jí ani zkoumat, jak bylo naloženo s pokácenými stromy. Jako nedůvodné označil žalovaný zpochybnění žalobce, že subjektem, který se rozhodl kácet stromy, byl vlastník pozemku a že vlastník pozemku nepodal žádost o povolení ke kácení. Žalovaný uvedl, že i kdyby tomu tak bylo, měl se žalobce přesvědčit, zda vlastník pozemku, který si kácení objednal, disponuje potřebným povolením.

Při jednání soudu právní zástupce žalobce uvedl, že žalobce v průběhu správního řízení, když byl právně zastoupen, reagoval tak, že to nebyl on, kdo kácel, tzn. kdo se fyzicky podílel na kácení a prořezávání dřevin. Přiznal, že celou akci organizoval, nebylo však zjišťováno, na čí popud byla tato akce organizována a kdo kácení nařídil. Žalobce také nebyl nikým pověřen, aby sehnal patřičná povolení. Pokud není důležité zjišťovat, kdo fyzicky kácení prováděl, o to je důležitější zjistit, kdo kácení nařídil a v tomto případě to byla právnická osoba.

Městský soud v Praze posoudil věc takto: Žalobce namítal v žalobě jednak procesní vady řízení, konkrétně nesprávné označení subjektu a také nedostatečné zjištění skutkového stavu, s touto otázkou souvisí posouzení, kdo je subjektem přestupku podle § 87 odst. 3 zák. č. 114/1992 Sb. a zda je pro uznání viny z tohoto přestupku třeba, aby správní orgán zjišťoval u pokácených stromů, jestli se na ně vztahuje povinnost vydání předmětného povolení.

Jak bylo shora uvedeno, žalobce byl v řízení zahájeném dne 7.10.2008 a i v předcházejících úkonech inspekcí nesprávně označen jako A. P.mladší namísto A. P. Soud ze správního spisu zjistil, že ve všech protokolech a přípisech byl žalobce dostatečně identifikován, nemohlo dojít k záměně subjektu, neboť vždy za jménem bylo uvedeno datum narození, které ho dostatečně odlišilo od jeho otce. Vytknout správnímu orgánu I. stupně lze to, že před zahájením ústního jednání má správní orgán ověřit totožnost účastníků řízení. V daném případě se tomu tak pravděpodobně nestalo. Toto pochybení správního orgánu nemá vliv na posouzení daného případu také z toho důvodu, že rozhodnutí, ve kterém správní orgán nesprávně označil žalobce, bylo zrušeno odvolacím orgánem pro vady řízení. V dalším řízení již byl tento nedostatek napraven.

K hmotněprávnímu posouzení přestupku soud uvádí, že žalobci byla uložena pokuta za porušení povinnosti při ochraně přírody a krajiny ve smyslu ust. § 87 odst. 3 písm. d) zák. č. 114/1992 Sb., podle něhož orgán ochrany přírody uloží pokutu až do výše 100.000,-- Kč fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že pokácí bez povolení nebo závažně poškodí skupinu dřevin rostoucích mimo les.

Podle § 7 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny dřeviny jsou chráněny podle tohoto ustanovení před poškozováním a ničením, pokud se na ně nevztahuje ochrana přísnější (§ 46 a § 48) nebo ochrana podle zvláštních předpisů.

Podle § 8 odst. 1 citovaného zákona ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li dále stanoveno jinak. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin.

Podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, poškozování a ničení dřevin rostoucích mimo les (§ 7 odst. 1 zákona) je nedovolený zásah, který způsobí podstatné a trvalé snížení jejich ekologických a estetických funkcí nebo bezprostředně či následně způsobí jejich odumření.

V přezkoumávané věci podle názoru soudu bylo bezpečně zjištěno, že došlo k poškození skupiny dřevin a došlo k jejich kácení. O tom mezi účastníky není sporu. Sporné je, kdo za protiprávní jednání odpovídá. Soud se ztotožňuje se správním orgánem, že odpovědným subjektem je žalobce. Od počátku řízení tvrdil, že prořezávku (kácení) dřevin organizoval on sám, přičemž sám kácel dřeviny a v kácení mu pomáhali jeho kamarádi. Prořezávání břehového porostu odůvodnil prosvětlením břehu Úpy, utvořením dostatečného prostoru kolem nové jízdárny a penzionu a uvedením břehu Úpy do původního stavu. Dále uvedl, že záměr kácení předběžně konzultoval s panem Černým z Povodí Labe, s. p., a panem Makem z Úřadu městyse Mladé Buky. Na tomto tvrzení setrval i při ústním jednání, když požádal správní orgán o shovívavost při ukládání sankce. Žalobce změnil svou výpověď až při druhém ústním jednání, kdy využil práva obviněného nevyjádřit se. Až v odvolání proti rozhodnutí namítal, že odpovědným subjektemmělabýtTJKrakonošTrutnov.Žetato

právnická osoba měla požádat o povolení ke kácení porostu. Dle názoru soudu správní orgán z okolností, které během správního řízení vyplynuly, správně učinil závěr o sankční odpovědnosti. Za této situace není třeba řízení doplňovat o zjištění, jaký byl postoj vlastníka pozemku. Žalobce dále v žalobě poukázal na skutečnost, že to nebyl on sám, kdo kácel dřeviny a namítal, že správní orgán se nezabýval tím, kdo celou akci zorganizoval. Ani s tímto tvrzením žalobce nelze souhlasit. Jak bylo výše uvedeno, správní orgány vycházely z provedených šetření, kterých byl žalobce přítomen. Závěry tohoto šetření žalobce svým podpisem stvrdil a lze mít za to, že se nimi souhlasil.

Pro úplnost soud dodává, že správní orgán ve svém rozhodnutí správně označil porušení skutkové podstaty přestupku. Žalobce byl uznán vinným z přestupku podle § 87 odst. 3 zák. č. 114/1992 Sb. za to, že porušil jednak ust. § 7 odst. 1 a tak i ust. § 8 odst. 1 téhož zákona. Vychází to z toho, že každá z vymezených skutkových podstat (uvedená v ust. § 87 citovaného zákona) musí vycházet z primárních povinností obsažených v předchozích částech zákona. Ve vymezení skutkových podstat se projevují určité nepřesnosti, jak formulační a jazykové, tak v menším rozsahu i obsahové, takže ne vždy stanovená skutková podstata přesně odráží primární povinnost určitým způsobem jednat či se nějakého jednání zdržet, jak jsou dány částmi druhou až šestou zákona. Nejedná se však o tak závažné rozdíly,

které by znemožňovaly praktickou aplikaci některých ustanovení. Při posuzování a postihování protiprávního jednání, je tedy třeba jednak vycházet z definice skutkové podstaty a zároveň z obsahu primární povinnosti stanovené zákonem.

Žalobce v žalobě požádal soud od upuštění od uložené sankce, popřípadě o její snížení. Soud využil svého moderačního práva podle § 78 odst. 2 s.ř.s. a žalobci snížil pokutu o polovinu, tedy na částku 20.000,-- Kč. Soud při svém rozhodování vycházel z toho, že žalobce se k protiprávnímu jednání přiznal, po celou dobu řízení spolupracoval se správním orgánem a přihlédl k tomu, že jde o žalobcovo první porušení zákona o ochraně přírody a krajiny. Podle názoru soudu pokuta ve výši 40.000,-- Kč je vzhledem k těmto skutečnostem nepřiměřená s tím, že k nápravě žalobce a k dosažení účelu trestu postačuje pokuta ve výši 20.000,-- Kč.

Dle názoru soudu z obsahu správního spisu vyplynuly skutečnosti tak, jak je popsal žalovaný ve svém rozhodnutí. Nebyly dány žádné pochybnosti o sankční odpovědnosti. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve výroku o vině úspěch, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost do 2 týdnů po doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Praze za splnění podmínek § 102, § 103 s.ř.s..

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem.

V Praze dne 23. září 2010

JUDr. Miroslava Hrehorová v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Ivana Viterová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru