Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

1 Az 2/2011 - 23Rozsudek MSPH ze dne 29.07.2011

Prejudikatura

5 Azs 6/2010 - 107


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 1Az 2/2011 - 23

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Hrehorovou v právní věci žalobkyně: T. T. T., nar. X, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, toho času bytem: X, zastoupena Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, pošt. schr. 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2011 č.j. OAM-422/ZA-ZA06-ZA14-2010, evidenční číslo: X,

takto:

I. Rozhodnutí ze dne 11. 1. 2011 č.j. OAM-422/ZA-ZA06-ZA14-2010 se zrušuje a věc vrací zpět žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 5.760,- Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobu domáhá přezkoumání rozhodnutí ze dne 11. 1. 2011 č.j. OAM-422/ZA-ZA06-ZA14-2010, kterým žalovaný zamítl žádost jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii české republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Žalobkyně v žalobě tvrdí, že žalovaný porušil při zjišťování stavu věci ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb. Dále se žalobkyně cítí být zkrácena na svých právech v důsledku naprostého ignorování a tedy i porušením ustanovení § 14 zákona o azylu. V této souvislosti uvádí, že správní orgán nepřihlédl ke skutečnosti, že žalobkyně nemá na území Vietnamu naprosto žádné zázemí, tedy nikoho, kdo by se o žalobkyni v případě návratu mohl postarat, anebo alespoň nabídnout přechodné útočiště. Ohledně této informace se správní orgán ani nepokusil zjistit skutkový stav. Žalobkyně připomíná, že na území ČR přijela v pouhých 13 letech. V další části žaloby žalobkyně sděluje informace o předchozím pobytu, o důvodech zrušení povolení k pobytu a postupech dotčených správních orgánech. Soud však připomíná, že tyto skutečnosti nesouvisejí s azylovým řízením, i přestože právě v důsledku zrušení povolení k pobytu žalobkyně požádala o udělení mezinárodní ochrany.

Žalovaný v písemném vyjádření popřel oprávněnost námitek s tím, že je přesvědčen o tom, že ve vztahu k ustanovení § 12 a k § 14a zákona o azylu je rozhodnutí o zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné v souladu se zákonem řádně odůvodněno. Po zrušení správního rozhodnutí není podle něj dán žádný zákonný důvod, neboť zjistil náležitě skutečný stav věci. Žalobkyně neuvedla v řízení před správním orgánem žádné skutečnosti o tom, že by byla vystavena pronásledování z důvodů uvedených v ustanovení § 12 a závěr o zjevné nedůvodnosti byl vztažen i na ustanovení § 14a zákona o azylu, neboť žalovaná neuvedla ani žádné skutečnosti, že by jí hrozila vážná újmy ve smyslu tohoto ustanovení. Podle žalovaného snaha o legalizaci pobytu z důvodu zrušení jejího povolení k pobytu ani obavy z nutnosti vytváření nového zázemí ve vlasti, nelze považovat za relevantní ve smyslu zákona o azylu. Za důvodné nepovažuje žalovaný ani námitky žalobkyně ze stran humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu. Připomněl, že z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že v případě zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodné, je posuzování existence zvláštního zřetele hodného důvodu pro udělení humanitárního azylu nadbytečné. Tato forma azylu je vázána na předchozí posouzení podmínek pro udělení azylu podle § 12 téhož zákona, ale k tomu nedošlo.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání v rozsahu tvrzených důvodů nezákonnosti, kterým je vázán a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

V posuzovaném případě žalovaný rozhodoval ve zkráceném řízení podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu, s odůvodněním, že žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v ustanovení § 12 zákona o azylu. V souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu se žalovaný zabýval tím, zda jsou v případě žalobkyně dány důvody pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu ustanovení § 14 zákona o azylu. Tyto skutečnosti žalovaný ověřil na podkladě několika informačních zdrojů (Informace MZV č.j. 103424-13/2008-LPTP ze dne 21. 4. 2008, aktuální informace obsažených v Infobance ČTK).

Žalobkyně především namítá, že správní orgán neposuzoval její žádost ve vztahu k ustanovení § 14 zákona o azylu. V průběhu řízení žalobkyně několikrát zopakovala, že do České republiky odcestoval ve třinácti letech za svým otcem. V případě návratu do vlasti se obává toho, že už nikoho nemá. Dozvěděla se, že její matka se znovu provdala a odstěhovala se neznámo kam. Již několik let s ní není v kontaktu. Žalobkyně by nevěděla, jak má znovu začít.

V prvé řadě je třeba připomenout, že došlo k judikatornímu odklonu v otázce, zda je povinností žalovaného ve zkráceném řízení dle § 16 zákona o azylu posuzovat žádost z hlediska humanitárního azylu podle § 14 tohoto zákona. Dosavadní judikatura vycházela z názoru, že v případě zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné podle § 16 zákona o azylu nelze posuzovat žádost z hlediska humanitárního azylu, a proto žalovaný nemá povinnost své rozhodnutí ve vztahu k humanitárnímu azylu odůvodňovat (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 4 Azs 182/2005 ze dne 27. 2. 2006). Pátý senát Nejvyššího správního soudu však dospěl k jinému závěru a naopak měl za to, že jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 nebo odst. 2 zákona o azylu, může být zamítnuta pouze taková žádost o udělení mezinárodní ochrany, která je zjevně nedůvodná z hlediska všech forem mezinárodní ochrany, tj. z hlediska § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu.

Z toho důvodu tak věc postoupil rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu, který v usnesení ze dne 25. 1. 2011 č.j. 5Azs 6/2010-107, vyslovil následující právní názor: „Žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany posuzuje správní orgán na základě skutečností, které žadatel uvede či které ve správním řízení jinak vyjdou najevo, a to z hlediska všech zákonných forem této ochrany, které se k těmto skutečnostem vztahují. Zamítnout žádost podle § 16 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, může správní orgán jen tehdy, nepřichází-li v úvahu žádná z takovýchto forem mezinárodní ochrany; tento závěr musí v rozhodnutí odůvodnit.“ Jak dále uvedl rozšířený senát v odůvodnění tohoto usnesení, „[z]jevnou nedůvodnost žádosti o udělení mezinárodní ochrany je však nutno posuzovat z hlediska všech forem mezinárodní ochrany upravených zákonem o azylu. Žádost o udělení mezinárodní ochrany lze tedy zamítnout podle § 16 zákona o azylu pouze tehdy, je-li skutečně zjevně nedůvodná nejen z hlediska § 12 a § 14a zákona o azylu, ale i z hlediska § 13, § 14 a § 14b zákona o azylu. Tomu nebrání ani dikce § 14 zákona o azylu. I v případě rozhodnutí podle § 16 zákona o azylu totiž (…) musely být v předchozím řízení nutně zvažovány případné důvody pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Pokud nebyly shledány, tedy žádost byla vyhodnocena z hlediska tohoto ustanovení jako zjevně nedůvodná, je třeba se dále zabývat tím, zda zde nejsou relevantní důvody podle § 14 zákona o azylu. Obdobné závěry platí i pro azyl a doplňkovou ochranu za účelem sloučení rodiny podle § 13 a § 14b zákona o azylu.“

Z výše uvedeného vyplývá, že jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 nebo 2 zákona o azylu může být zamítnuta pouze taková žádost o udělení mezinárodní ochrany, která je zjevně nedůvodná z hlediska všech forem mezinárodní ochrany, tj. z hlediska § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Je zřejmé, že názor žalovaného není správný, neboť správní orgán je podle výše uvedeného povinen v rozhodnutí podle § 16 zákona o azylu uvést, proč je žádost zjevně nedůvodná z hlediska všech v úvahu připadajících zákonných forem mezinárodní ochrany, tedy i z důvodu humanitárního azylu.

Jak bylo výše uvedeno, žalobkyně uvedla v řízení o udělení mezinárodní ochrany, že do České republiky přijela ve 13 letech a nyní nemá v zemi původu zázemí. Podle názoru soudu žalobkyně uvedla skutečnost, pro kterou nelze považovat žádost z hlediska humanitárního azylu, jako jedné z forem mezinárodní ochrany, za zjevně nedůvodnou, a proto vyžaduje hlubší posouzení či doplnění podkladů pro rozhodnutí. Rozhodnutí o udělení azylu z humanitárních důvodů je věcí správního uvážení. Je proto třeba, aby žalovaný v odůvodnění rozhodnutí uvedl úvahy či závěry, které se budou týkat případných důvodů pro udělení humanitárního azylu. Jen pro úplnost soud připomíná, že soud nemůže nahradit správní uvážení žalovaného vlastní úvahou o tom, zda žalobkyni uplatněné důvody žádosti o mezinárodní ochranu nelze považovat za relevantní z hlediska § 14 zákona o azylu.

S ohledem na uvedené Městský soud v Praze napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s., pro nepřezkoumatelnost, která spočívá v nedostatku důvodu rozhodnutí. V dalším řízení je žalovaný povinen posoudit podmínky pro udělení humanitární ochrany jako jedné z forem mezinárodní ochrany.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu nákladů řízení důvodně vynaložené před soudem účastník, který měl ve věci úspěch. Náklady právního zastoupení spočívají v odměně za 2 úkony právní služby v částce 2.100,- Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. převzetí zastoupení, podání žaloby) a 2x režijní paušál za 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. platné od 1.9. 2006. právní zástupce prokázal soudu, že je plátcem DPH, proto se částka zvyšuje o 960,- Kč, odpovídající 20 % DPH. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci celkem 5.760,- Kč.

Poučení:Proti tomuto rozsudku lze za splněných podmínek uvedených v ustanovení § 102 a následujících s.ř.s. podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku prostřednictvím podepsaného Městského soudu v Praze.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí v případech podle ustanovení § 105 odst. 2 věty 2. s.ř.s.

V Praze dne 29. července 2011

JUDr. Miroslava Hrehorová v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Helena Bartoňová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru