Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

1 Ad 81/2010 - 125Rozsudek MSPH ze dne 13.12.2011

Prejudikatura

9 As 90/2008 - 70

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 Ads 5/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 1Ad 81/2010 - 125

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Hrehorovou v právní věci žalobkyně: M. M., bytem X, zast. Mgr. Vladimírem Kyrychem, advokátem se sídlem Divadelní 4, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí č.j. 2010/57316-424 ze dne 30.9.2010,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl pro opožděnost odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce v Ostravě č.j. OTA-4653/2010-5 ze dne 15.6.2010, kterým byla žalobkyně podle § 30 odst. 2 písm. e) a odst. 3 a ustanovení § 31 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, ode dne 5.5.2010 vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu maření součinnosti s úřadem práce. Závěr žalovaný odůvodnil tím, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo doručeno dne 22.6.2010 a dne 23.6.2010 úřad práce obdržel elektronické odvolání, které žalobkyně poslala bez použití zaručeného elektronického podpisu. Přestože úřad práce vyzval žalobkyni k písemnému doplnění, neučinila tak.

Žalobkyně se brání tím, že nebyla poučena o tom, že doplněné podání mělo být doručeno úřadu práce do pěti dnů. Žalobkyně dále uvádí, že výzva, kterou jí zaslal úřad práce, jí byla doručena až dne 13.7.2010, a tedy ve stanovené lhůtě dne 16. 7. 2010 podání doplnila a podala osobně na podatelnu úřadu práce. Žalobkyně v žalobě dále obšírně shrnuje svou situaci, napadá nezákonnost rozhodnutí žalovaného i úřadu práce, poukazuje na problémy, které měla s doručujícími orgány a nesprávným poučením úřadu práce.

Žalovaný setrval na svém závěru, že žalobkyně nepodala včas odvolání. Uvedl, že prvoinstanční rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 22. 6. 2010 a proti němu brojila žalobkyně elektronickým podáním bez použití zaručeného elektronického podpisu. V této souvislosti žalovaný odkázal na ustanovení § 82 odst. 2 a § 37 správního řádu, kde jsou upraveny náležitosti odvolání. V této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 9 As 90/2008-70 ze dne 23. 9. 2009 a na nález Ústavního soudu III. ÚS 455/06 ze dne 27. 11. 2008, podle nichž elektronické podání může vyvolat zamýšlené účinky jen tehdy, pokud je doplněno zaručeným elektronickým podpisem. Žalovaný poukázal na názor uvedený v komentáři správního řádu (Jemenka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D. Správní řád. Komentář. 2. vydání. Praha. C. H. Beck, 2009), že u takto učiněných podání není správní orgán povinen vyzvat dotčenou osobu k doplnění podání, neboť toto ustanovení je speciální vůči ustanovení odstavce druhého co do způsobu, jak lze činit úkony vůči právnímu orgánu. Potvrzení podání má proto význam pro zachování lhůty, neboť teprve, pokud je podání řádně doplněno, je perfektní a může představovat kvalifikovanou formu písemného podání, tedy takového podání, se kterým je možno spojit právní účinky odvolání (viz Vedral, J., Správní řád Komentář, Praha: Bova Polygon, 2006). Přestože úřad práce nebyl k takovému úkonu povinen, upozornil žalobkyni dopisem ze dne 23. 6. 2010, že má-li být emailové podání ze dne 23. 6. 2010 akceptováno jako odvolání, je nutno je buď opatřit zaručeným elektronickým podpisem, nebo je předat osobně, či prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a opatřit vlastnoručním podpisem. Žalovaný poukázal na skutečnost, že dle záznamů na doručence náležející k předmětné zásilce žalobkyně nejprve svým podpisem stvrdila, že tuto zásilku dne 9. 7. 2010 převzala. Následně je tento zápis přeškrtnut a vlevo na doručence je uvedeno „nevyzvednuto, vhozeno do schránky dne 13. 7. 2010“. Na tento dopis žalobkyně reagovala podáním ze dne 16. 7. 2010, v němž uvedla, že dopis obdržela dne 13. 7. 2010. Namítala, že úřad práce dosud formu elektronické komunikace respektoval, a proto: „považuje za samozřejmé, že bude respektovat i e-mail ze dne 23. 6. 2010 a respektovat její občanská práva a důstojnost“ Dále uvedla, že dopis zaslala i na MPSV, které jí potvrdilo přijetí s elektronickým podpisem dne 23. 6. 2010“. K tomuto vyjádření žalobkyně dále doložila kopii zadní strany zásilky, která obsahovala dopis úřadu práce ze dne 23. 6. 2010, kopii tohoto dopisu, dále kopii kasační stížnosti adresované „vedoucí pobočky České pošty, Porubská 713/13, Ostrava 8 a kopie předchozí e-mailové komunikace s úřadem práce. Žalovaný je na základě žalobkyní předložených listin a originálu vrácené doručenky přesvědčen, že k doručení dopisu úřadu práce ze dne 23. 6. 2010 došlo nejdříve dne 9.7.2010, nejpozději dne 13. 7. 2010, kdy byla tato zásilka dle údajů na doručence vhozena žalobkyni do schránky. Pokud jde o datum 9. 7. 2010 je žalovaný toho názoru, že k tomuto zápisu muselo dojít u provozovatele poštovních služeb, pokud by došlo pouze k chybě v datu, mohla být tato chyba na místě odstraněna. V daném případě však u sebe nejspíše žalobkyně neměla doklady k prokázání totožnosti, proto jí nemohl a být zásilka provozovatelem předána, ačkoliv se již na zásilku podepsala. Z obsahu stížnosti, kterou žalobkyně zaslala vedoucí pobočce České pošty, žalovaný dovodil, že žalobkyně si stěžovala na provozovatele poštovních služeb z toho důvodu, že zásilku žalobkyni nedoručil přímo do bytu, ale že toliko ponechal výzvu a informaci o uložení v poštovní schránce. K tomu žalovaný uvedl, že žalobkyně své tvrzení nijak neprokázala. Navíc o uložení zásilky žalobkyně věděla ode dne 28. 6. 2010, měla tak dostatek času tuto zásilku převzít osobně nebo prostřednictvím zmocněnce u provozovatele poštovních služeb. Skutečnost, že žalobkyně vyčkávala na doručení zásilky přímo do domu, nemůže způsobit neúčinnost doručení předmětné zásilky. Žalovaný odkázal na zápis na předmětné doručence, dle kterého dne 12. 7. 2010 došlo k opakovanému doručení a nakonec byla zásilka dne 13. 7. 2010 vhozena do schránky.

Žalovaný je toho názoru, že žalobkyně mohla odvolání řádně a včas doplnit tak, jak o tom byla poučena úřadem práce, přičemž neprokázala, že by jí v takovém úkonu objektivně cokoliv bránilo. V této souvislosti zopakoval, že nebyl povinen žalobkyni vyzývat k doplnění jejího elektronického podání ze dne 22. 6. 2010. K námitce žalobkyně, že se žalovaný v odůvodnění rozhodnutí nezabýval podstatou sporu, žalovaný uvedl, že odvolání shledal opožděným a pro postup dle § 94 a násl. správního řádu neshledal důvod. Podle názoru žalovaného správní orgán I. stupně rozhodl v souladu se zákonem o zaměstnanosti, když žalobkyni vyřadil z evidence uchazečů o zaměstnání.

Městský soud v Praze přezkoumal dle ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Jak bylo výše uvedeno žalovaný odmítl rozhodnutí pro opožděnost, proto se soud rovněž nebude zabývat skutečností, zda rozhodnutí a jemu předcházející řízení o vyřazení žalobkyně z evidence uchazečů bylo vydáno v souladu s právními předpisy či nikoliv. Podstatou daného sporu je, zda bylo podáno včas odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce v Ostravě č.j. OTA-4653/2010-5 ze dne 15.6.2010, zda byla žalobkyně správně poučena o nutnosti doplnit podání, respektive zda byl správní orgán povinen žalobkyni vyzývat k doplnění podání.

Z obsahu správního spisu soud učinil stejná zjištění skutkových okolností jako žalovaný, který sled událostí podrobně popsal ve svém vyjádření, a proto na ně soud odkazuje. K námitkám žalobkyně soud ověřil, že dne 22. 6. 2010 bylo žalobkyni doručeno rozhodnutí Úřadu práce v Ostravě, kterým byla žalobkyně vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání. Dne 23. 6. 2010 podala žalobkyně elektronicky odvolání bez elektronického podpisu. Téhož dne pověřená úřední osoba informovala žalobkyni, že obdržela e-mailem zprávu ze dne 23. 6. 2010 s tím, že má-li být tato zpráva považována současně za odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce v Ostravě ze dne 15. 6. 2010, musí být opatřena elektronickým podpisem, nebo musí být doručena úřadu práce osobně nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a opatřená vlastnoručním podpisem. Ze záznamu na doručence náležející k předmětné zásilce, je zřejmé, že žalobkyně nejprve svým podpisem potvrdila, že tuto zásilku dne 9. 7. 2010 převzala. Následně je tento zápis přeškrtnut a vlevo na doručence je uvedeno „nevyzvednuto, vhozeno do schránky dne 13. 7. 2010“. V levém rohu doručenky je přilepen štítek prokazující, že poštovní doručovatel se pokoušel o opakované doručení dne 12.7.2010. na tento dopis žalobkyně reagovala přípisem ze dne 15. 7. 2010, kterým si stěžuje na účelové jednání a nečinnost při rozhodování úřadu práce. Žalobkyně poukázala na předchozí korespondenci, která probíhala elektronicky a úřad práce ji respektoval bez elektronicky ověřeného podpisu. Žalobkyně uvedla, že očekává, že úřad práce bude akceptovat e-mail ze dne 23. 6. 2010 a bude respektovat její občanská práva a důstojnost. Doplnila, že pokud úřad práce shledá v odvolání nedostatky, očekává, že bude vyzvána k doplnění či opravě. Dne 30. 9. 2010 vydal žalovaný rozhodnutí, kterým odvolání žalobkyně zamítl podle § 92 odst. 1 správního řádu jako opožděné.

Náležitosti odvolání jsou upraveny v ustanovení § 82 správního řádu, podle něhož: „musí odvolání mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 správního řádu a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Odvolání se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal ve správním orgánu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis. Nepodá-li účastník potřebný počet stejnopisů, vyhotoví je správní orgán na náklady účastníka“.

V případě, že podání nemá podstatné náležitosti podání dle § 37 odst. 1 správního řádu a požadované náležitosti odvolání stanovených v § 82 správního řádu, je správní orgán povinen vyzvat podatele k odstranění nedostatků, k čemuž je povinen poskytnout přiměřenou lhůtu.

Soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že jiná situace nastává v případě, že podání není učiněno ve formě, kterou předepisuje správní řád. Dle § 37 odst. 4 správního řádu je možné učinit podání písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem. Za podmínky, že podání je do 5 dnů potvrzeno, popřípadě doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití zaručeného elektronického podpisu.

Z tohoto ustanovení vyplývá, že podání je možno učinit písemně, ústně do protokolu nebo v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem. Jen tímto úkonem účastníka můžou být spojeny právní účinky. Podání učiněné v jiné formě, např. prostřednictvím internetu bez použití zaručeného elektronického podpisu, tj. běžným e-mailem, jako tomu bylo v projednávaném případě, přitom není a priori vyloučeno, pokud je následně (do 5 dnů) potvrzeno jedním ze tří shora uvedených technických způsobů preferovaných správním řádem. Tato „neformální“ či „nouzová“ forma podání je vhodná v těch případech, kdy zejména z časových důvodů nelze učinit podání v řádné formě, neboť lhůta je zachována, bylo-li původní „neformální“ podání učiněno ve stanovené lhůtě (srov. Vedral, J.: Správní řád, komentář, RNDr. Ivana Exnerová - Praha : BOVA POLYGON, 2006, s. 274).

To znamená, že podání učiněné prostřednictvím veřejné datové sítě - internetu - nemusí být podepsáno zaručeným elektronickým podpisem za podmínky, že je do 5 dnů potvrzeno v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem, popřípadě doplněno písemně nebo ústně do protokolu. Žalobkyně však své podání učiněné v elektronické podobě bez zaručeného elektronického podpisu, tj. podání učiněné mimo zákonem předepsanou formu, nijak nedoplnila a na její podání se hledí jako by nebylo učiněno. Pro úplnost lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího správní soud ze dne 23. 9. 2009 č.j. 9 As 90/2008, kde se mimo jiné zabýval problémem právní jistoty úkonů učiněných prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu) a nutností mít podání opatřeno elektronickým podpisem. Uvedl, že: „zprávy takto zaslané postrádají záruku, že byly poslány určitou osobou a že při jejich přenosu nedošlo k jejich pozměnění. Tento problém je řešen prostřednictvím elektronického podpisu, který spočívá v nahrazení klasického podpisu na papíru podpisem elektronického dokumentu, při současném zachování nebo dokonce zvýšení bezpečnosti.“

Podle názoru soudu ze strany úřadu práce, který žalobkyni vyzval, aby své podání doplnila o podpis, nešlo o schválnost či dokonce diskriminaci, jak tvrdí žalobkyně. Z výše uvedeného vyplývá, že podání účastníků má předepsanou formu. Pokud je učiněno jinými technickými prostředky, musí být ve lhůtě pěti dnů potvrzeno způsobem, který preferuje správní řád. V opačném případě je třeba věc posoudit, jako by toto podání vůbec nebylo učiněno. Lhůta 5 dnů stanovená v § 37 odst. 4 správního řádu pro potvrzení, případně doplnění podání, je procesní lhůta stanovená přímo zákonem, která dává možnost při dodržení podmínek v zákoně stanovených učinit podání i pomocí jiných technických prostředků než v zákoně stanovených. Je třeba připomenout, že zaručený elektronický podpis není obsahovou náležitostí podání ve smyslu § 37 odst. 2 správního řádu. V případě absence nemá správní orgán povinnost pomoct podateli odstranit tuto vadu, nebo ho vyzvat k jejímu odstranění a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu podle § 37 odst. 3 správního řádu.

Soud se tedy ztotožnil s názorem žalovaného, že povinností správního orgánu nebylo vyzývat žalobkyni k podpisu svého podání. Nesouhlasí však s žalovaným s odůvodněním zamítnutí odvolání pro opožděnost dle § 92 odst. 1 správního řádu. Odvolání, které nebylo učiněno předepsanou formou, anebo nebylo posléze doplněno, není vůbec podáním ve smyslu ustanovení § 37 správního řádu, žalovaný měl proto odvolaní zamítnout pro nepřípustnost dle stejného ustanovení. Jelikož tato vada neměla vliv na zákonnost rozhodnutí, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl dle § 78 odst. 7 s.ř.s.

Náklady řízení jsou odůvodněny ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož má nárok na náhradu nákladů řízení účastník, který měl ve věci úspěch. Přestože měl žalovaný ve věci úspěch, náklady řízení mu nepřísluší.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze, za podmínek stanovených v § 102 a násl. s.ř.s. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem dle ustanovení §105 s.ř.s.

Od 1.1.2012 se kasační stížnost podává u Nejvyššího správního soudu.

V Praze dne 13. 12. 2011

JUDr. Miroslava Hrehorová v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Helena Bartoňová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru