Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

1 Ad 62/2010 - 38Rozsudek MSPH ze dne 07.06.2011


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 1Ad 62/2010 - 38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Hrehorovou v právní věci žalobce: Ch. Y., nar. x, státní příslušnost Ukrajina, trvale bytem X, zastoupen Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2.8.2010 č.j. 2010/48369-424,

takto:

I. Rozhodnutí č.j. 2010/48369-424 ze dne 2.8.2010 se zrušuje a věc se

vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 5.760,-- Kč

k rukám jeho právního zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce Brno – město ze dne 3.5.2010 pod č. j. BMA-90177/2010-za, kterým nebylo žalobci vydáno podle § 92 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, povolení k zaměstnání v družstvu X, družstvo v profesi: 93239 nekvalifikovaný pracovník jinde neuvedený, místo výkonu práce: X, druh práce: plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti výše uvedeného družstva zajišťovaných členem družstva pro dané družstvo. Žalobce správnímu orgánu vytýká zkrácení na svých procesních právech tím, že jej ve smyslu § 93 odst. 1 ve vazbě na § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. nevyzval k odstranění nedostatků, které spočívaly v absenci odůvodnění podaného odvolání tak, jak je stanoveno v § 82 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. Vzhledem k tomu žalovaný rozhodl o podaném odvolání, aniž by zjistil skutečný stav věci. Žalovaný měl žalobce vyzvat k odstranění vad a usnesením určit lhůtu k provedení úkonu, jež by spočíval v doplnění odůvodnění podaného odvolání. Žalobce má za to, že žalovaný nepostupoval v souladu s právními předpisy a poukazuje na stejný názor, který zastává Nejvyšší správní soud, který se k této otázce naposledy vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 11.3.2010 pod sp. zn. 9 As 61/2009-63.

Žalovaný ve věci podal vyjádření, ve kterém uvedl, že závěry obsažené v citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu nedopadají zcela na tento případ. Postup prvoinstančního orgánu vůči žalobci byl v daném případě odlišný, než v uvedeném rozsudku a to z důvodu, že žalobce veškeré skutečnosti, které byly následně uvedeny v rozhodnutí včetně výroku, znal již v průběhu prvoinstančního řízení, a proto se k nim mohl vyjádřit ještě před vydáním prvoinstančního rozhodnutí. Žalovaný konstatuje, že žalobce byl v odvolacím řízení zastoupen advokátem. U advokáta lze důvodně předpokládat, že zná právní předpisy, kterými se správní řízení řídí a tedy že má větší a dostatečnou povědomost o náležitostech odvolání. Tato skutečnost ostatně vyplývá i z toho, že žalobce při podání odvolání věděl, že toto odvolání žádné konkrétní odvolací námitky neobsahuje, když pro jejich vytyčení sám stanovil lhůtu. Z úřední činnosti žalovaného lze rovněž uvést, že právní zástupce žalobce užívá v naprosté většině případů formu blanketního odvolání a sám tato odvolání ve své stanovené lhůtě doplňuje. Dále žalovaný poukázal na to, že správní řízení o žádosti, o které v daném případě jde, je ovládáno zásadou koncentrace řízení. Zástupkyně žalobce byla seznámena s podklady rozhodnutí, mezi těmito podklady je mimo jiné i písemnost, kde je zachycen výsledek jednání komise úřadu práce za účelem posouzení důvodnosti žádosti o vydání povolení k zaměstnání. Tento přípis obsahuje totožný důvod pro nedoporučení vydání povolení k zaměstnání, který je uveden v odůvodnění rozhodnutí úřadu práce. Proti důvodům, pro které jí bylo oznámeno, že nebude žádosti vyhověno, zástupkyně žalobce nikterak nebrojila. V rámci odvolacího řízení by nemohlo být námitkám žalobce vyhověno, protože je žalobce neuplatnil již v prvoinstančním řízení, ačkoliv důvody, pro které nebylo žádosti vyhověno, znal již před vydáním rozhodnutí úřadu práce.

V replice k vyjádření žalobce poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14.4.2011 č.j. 9 Ca 102/2009-30, ve kterém se soud vyjádřil v obdobném případě ke shodnému skutkovému stavu a námitkám žalovaného. Soud v daném rozsudku vycházel „...z ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu, které explicitně upravuje náležitosti odvolání a z něhož vyplývá, že každé odvolání musí mít předně náležitosti uvedené v ustanovení § 37 odst. 2 správního řádu a dále musí obsahovat údaj o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Nemá-li podané odvolání všechny uvedené náležitosti, je namístě, aby správní orgán uplatnil postup podle § 37 odst. 3 správního řádu, tj. aby vyzval odvolatele k jeho doplnění a stanovil mu k tomu přiměřenou lhůtu. Nezákonnost postupu odvolacího orgánu, který bez znalosti odvolacích námitek o odvolání meritorně rozhodl, nemůže být zhojena ani tím, že žalobkyně byla v dané věci zastoupena zástupcem z řad advokátů.“

Městský soud v Praze přezkoumal podle § 75 s.ř.s. napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V daném případě žalobce namítá, že byl zkrácen na svých procesních právech. Mezi stranami není sporu o tom, že žalobce podal odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce Brno – město ze dne 3.5.2010 pod č.j. BMA-90177/2010-za, které neodůvodnil. Do odvolání uvedl, že bude odůvodněno ve lhůtě do 15 dnů. V této lhůtě odvolání zdůvodněno nebylo, žalovaný o podaném odvolání rozhodl, aniž by žalobce nevyzval k odstranění vad. Dle názoru soudu je odvolání jedním z procesních úkonů účastníka správního řízení, který směřuje ke správnímu orgánu a z tohoto pohledu se nepochybně jedná o podání ve smyslu § 37 správního řádu a není proto důvodu uplatnit jiná pravidla pro případy, kdy chybí podstatné předepsané náležitosti takového podání. Proto pokud odvolání žalobce neobsahovalo zákonem požadované náležitosti, bylo povinností správního orgánu s odkazem na ustanovení § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, žalobce poučit o chybějících náležitostech, vyzvat ho k tomu, aby tyto náležitosti doplnil a stanovil k tomu přiměřenou lhůtu. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalobce v odvolání přislíbil, že odvolání ve lhůtě 15 dnů sám doplní. Pokud tak neučinil a nebyl správním orgánem vyrozuměn, že odvolání je považováno za neúplné a je nutno ho doplnit, došlo k porušení zákona. Nezákonnost postupu odvolacího orgánu, který bez znalosti odvolacích námitek meritorně rozhodl, nemůže být zhojena ani tím, že žalobce byl v odvolacím řízení zastoupen zástupcem z řad advokátů.

Lze proto uzavřít, že co se týče odvolání žalobce, které bylo blanketní a neobsahovalo zákonem požadované odvolací důvody, bylo povinností správního orgánu žalobce vyzvat k odstranění těchto nedostatků a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu. To však v souzené věci učiněno nebylo, a proto soud napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení žalovaný zajistí, aby žalobce byl poučen o tom, že jeho odvolání neobsahuje předepsané náležitosti, vyzval ho k jejich doplnění a k tomu stanovil přiměřenou lhůtu.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobci, který byl ve věci úspěšný, byla přiznána náhrada nákladů řízení podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. d) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za 2 úkony po 2.100,-- Kč a 2x paušální náhrada hotových výdajů po 300,-- Kč zvýšená o DPH v sazbě 20 %.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost do 2 týdnů po doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze za splnění podmínek § 102, § 103 s.ř.s..

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem.

V Praze dne 7. června 2011

JUDr. Miroslava Hrehorová v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Ivana Viterová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru