Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

1 Ad 60/2010 - 37Rozsudek MSPH ze dne 06.06.2011


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 1Ad 60/2010 - 38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Hrehorovou v právní věci žalobce: V. G., státní příslušnost Moldávie, bytem X, zastoupen Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2.8.2010 č.j. 2010/48352-424,

takto:

I. Rozhodnutí č.j. 2010/48352-424 ze dne 2.8.2010 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 5.760,-- Kč k rukám jeho právního zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce Brno – město ze dne 3.5.2010 pod č. j. BMA-90175/2010-za, na základě kterého nebylo žalobci vydáno povolení k zaměstnání v družstvu X.

Z obsahu žaloby je zřejmé, že žalobce správnímu orgánu vytýká zkrácení na svých právech tím, že ho ve smyslu § 93 odst. 1 ve vazbě na § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. nevyzval k odstranění nedostatků, které spočívaly v absenci odůvodnění podaného odvolání tak, jak je stanoveno v § 82 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevyzval žalobce k odstranění vad, rozhodl o podaném odvolání, aniž by zjistil skutečný stav věci. Žalobce má za to, že žalovaný nepostupoval v souladu s právními předpisy. V této souvislosti poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který se ke stejnému problému vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 11.3.2010 pod sp. zn. 9 As 61/2009-63.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že závěry obsažené v citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu nedopadají zcela na tento případ. Postup prvoinstančního orgánu vůči žalobci byl v daném případě odlišný, než v uvedeném rozsudku a to takový, že veškeré skutečnosti, které byly následně uvedeny v rozhodnutí včetně výroku, znal žalobce již v průběhu prvoinstančního řízení, a proto se k nim mohl vyjádřit ještě před vydáním prvoinstančního rozhodnutí. Žalovaný se domnívá, že podaná žaloba je nedůvodná. Předně poukazuje na to, že žalobce byl v odvolacím řízení zastoupen advokátem. U advokáta lze důvodně předpokládat, že zná právní předpisy, kterými se správní řízení řídí a tedy že má větší a dostatečnou povědomost o náležitostech odvolání. Tato skutečnost vyplývá i z toho, že žalobce při podání odvolání věděl, že odvolání neobsahuje žádné konkrétní odvolací námitky, když pro jejich vytyčení sám stanovil lhůtu. Žalobce nebylo nutno poučovat o náležitostech odvolání a vyzývat jej k jejich doplnění, protože z jeho úkonů (blanketní odvolání) bylo zřejmé, že o náležitostech odvolání má dostatečnou povědomost a sám si stanovil lhůtu, do které náležitosti doplní. Z úřední činnosti žalovaného lze rovněž uvést, že právní zástupce žalobce užívá v naprosté většině případů formu blanketního odvolání, přičemž nikoliv výjimečně sám tato odvolání ve své stanovené lhůtě doplňuje. Pokud tedy zástupce svévolně někdy odvolání doplní a v jiných případech ne, takovéto účelové jednání zástupce žalobce nemůže jít k tíži žalovaného. Dále žalovaný poukázal na to, že správní řízení o žádosti, o které v daném případě jde, je ovládáno zásadou koncentrace řízení. Ze spisové dokumentace Úřadu práce vyplývá, že zástupce žalobce byl seznámen s podklady rozhodnutí. Mezi těmito podklady je mimo jiné i písemnost, kde je zachycen výsledek jednání komise úřadu práce za účelem posouzení důvodnosti žádosti o vydání povolení k zaměstnání, s nímž byla zástupkyně žalobce rovněž seznámena. Tento přípis obsahuje totožný důvod pro nedoporučení vydání povolení k zaměstnání, který je uveden v odůvodnění rozhodnutí úřadu práce. Proti důvodům, pro které jí bylo oznámeno, že nebude žádosti vyhověno, zástupkyně žalobce nebrojila. Žalovaný proto konstatuje, že v rámci odvolacího řízení by nemohlo být námitkám žalobce vyhověno, protože je v rozporu se zásadou koncentrace řízení. Žalobce námitky neuplatnil již v prvoinstančním řízení, ačkoliv důvody, pro které nebylo žádosti vyhověno, znal již před vydáním rozhodnutí úřadu práce.

V replice k vyjádření žalobce poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 9 Ca 102/2009-30, ve kterém se soud vyjádřil v obdobném případě ke shodnému skutkovému stavu a námitkám žalovaného. „Vzhledem k tomu, že odvolací správní orgán v souzené věci nevyzval žalobkyni k doplnění blanketního odvolání o uvedené skutečnosti, v čemž žalobkyně spatřuje rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo, postupoval v rozporu se správním řádem. Tato procesní vada mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, neboť nebyly najisto postaveny odvolací důvody. Ohledně skutečnosti, že žalobkyně sama v odvolání uvedla, že jej odůvodní dodatečně, avšak neučinila tak, platí, že odvolací správní orgán byl povinen zachovat zákonem stanovený postup a žalobkyni vyzvat, aby tak učinila a stanovit jí lhůtu k doplnění náležitostí odvolání. Nezákonnost postupu odvolacího orgánu, který bez znalosti odvolacích námitek o odvolání meritorně rozhodl, nemůže být zhojena ani tím, že žalobkyně byla v dané věci zastoupena zástupcem z řad advokátů.“

Městský soud v Praze přezkoumal podle § 75 s.ř.s. napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V daném případě žalobce namítá, že byl zkrácen na svých procesních právech. Mezi stranami není sporu o tom, že žalobce podal odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce Brno – město ze dne 3.5.2010 pod č.j. BMA-90175/2010-za, které neodůvodnil. Do odvolání uvedl, že bude odůvodněno do 15 dnů, což však neučinil. Žalovaný žalobce nevyzval k odstranění vad a rozhodl o podaném odvolání napadeným rozhodnutím. Dle názoru soudu je odvolání jedním z procesních úkonů účastníka správního řízení, který směřuje ke správnímu orgánu a z tohoto pohledu se nepochybně jedná o podání ve smyslu § 37 správního řádu a není proto důvodu uplatnit jiná pravidla pro případy, kdy chybí podstatné předepsané náležitosti takového podání. Proto pokud odvolání žalobce neobsahovalo zákonem požadované náležitosti, bylo povinností správního orgánu žalobce poučit o chybějících náležitostech, vyzvat ho k tomu, aby tyto náležitosti doplnil a stanovil k tomu přiměřenou lhůtu. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalobce v odvolání přislíbil, že odvolání ve lhůtě 15 dnů sám doplní. Pokud tak neučinil a nebyl správním orgánem vyrozuměn, že odvolání je považováno za neúplné a je nutno ho doplnit, došlo k porušení zákona. Nezákonnost postupu odvolacího orgánu, který bez znalosti odvolacích námitek meritorně rozhodl, nemůže být zhojena ani tím, že žalobce byl zastoupen zástupcem z řad advokátů.

Lze proto uzavřít, že co se týče odvolání žalobce, které bylo blanketní a neobsahovalo zákonem požadované odvolací důvody, bylo povinností správního orgánu žalobce vyzvat k odstranění těchto nedostatků a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu. To však v souzené věci učiněno nebylo, a proto soud napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení žalovaný zajistí, aby žalobce byl poučen o tom, že jeho odvolání neobsahuje předepsané náležitosti, vyzval ho k jejich doplnění a k tomu stanovil přiměřenou lhůtu.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobci, který byl ve věci úspěšný, byla přiznána náhrada nákladů podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. d) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za 2 úkony po 2.100,-- Kč a 2x paušální náhrada hotových výdajů po 300,-- Kč zvýšená o DPH v sazbě 20 %.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost do 2 týdnů po doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze za splnění podmínek § 102, § 103 s.ř.s..

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem.

V Praze dne 6. června 2011

JUDr. Miroslava Hrehorová v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Helena Bartoňová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru