Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

1 Ad 6/2012 - 64Rozsudek MSPH ze dne 12.08.2014

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 Ads 150/2014

přidejte vlastní popisek

Číslo jednací: 1Ad 6/2012 - 64

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Hrehorovou v právní věci žalobce: Mgr. J. H., bytem X, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy č.j. MHMP 831903/2010,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí č.j. MHMP 867046/2010 ze dne 7.12.2010, kterým Magistrát hl. m. Prahy potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10 č.j. 37517/2010/AAJ ze dne 13.9.2010, jímž byl žalobci ode dne 1.8.2010 odejmut příspěvek na živobytí. Zároveň se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí č.j. MHMP 831903/2010 ze dne 7.12.2010, jímž Magistrát hl. m. Prahy zamítl odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10 č.j. 37525/2010/AAJ ze dne 13.9.2010, kterým byl žalobci odejmut ode dne 1.8.2010 doplatek na bydlení.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 12.1.2010 č.j. 1Ad 16/2011 vyloučil žalobu proti rozhodnutí č.j. MHMP 831903/2010 ze dne 7.12.2010 k samostatnému projednání.

Rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10 č.j. 37525/2010/AAJ ze dne 13.9.2011, jímž byl žalobci odejmut ode dne 1.8.2010 doplatek na bydlení. Při vydání napadeného rozhodnutí správní orgán vycházel z toho, že žalobci od 1.8.2010 zanikl nárok na příspěvek na živobytí.

Žalobce v žalobě namítá, že správní orgán I. stupně rozhodl ve věci odejmutí příspěvku na živobytí od 1.8.2010 protiprávně. Při podání žádosti o příspěvek na živobytí pravdivě uvedl, že majitelem nemovitostí v obci Kunratice u České Kamenice o celkové rozloze 8.123 m², o jejichž koupi nebo jiné využití není vzhledem k jejich lokalitě a charakteru zájem. Ze strany Úřadu městské části Praha 10 byl žalobce poučen, že možnost zvýšení příjmu prodejem těchto nemovitostí se po dobu pobírání podpory v nemovitosti neposuzuje a to v souladu s ust. § 26 odst. 1b zákona o hmotné nouzi. Do 31.7.2010 tedy nebyl žalobce povinen tyto pozemky prodat nebo je k prodeji nabízet. Přestože v období od 1.8.2009 do 31.7.2010 žádnou povinnost neměl, vyvěsil již 5.10.2010 na největším internetovém realitním webu společnosti „OLX“ inzerát, který nabídl a do současné doby nabízí stále uvedené nemovitosti k prodeji. K žádnému zájmu o koupi této nemovitosti však nikdy nedošlo.

Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout.

Soud zjistil, že Magistrát hl. m. Prahy rozhodnutím č.j. MHMP 867046/2010 ze dne 7.12.2010 potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10 č.j. 37517/2010/AAJ ze dne 13.9.2010, jímž byl žalobci ode dne 1.8.2010 odejmut příspěvek na živobytí. Při vydání napadeného rozhodnutí vycházely správní orgány z toho, že žalobce je vlastníkem nemovitého majetku o celkové rozloze 8.123 m² a odejmutí příspěvku na živobytí odůvodnily tím, že žalobce již není osobou uvedenou v ust. § 26 odst. 1 písm. b) citovaného zákona, jelikož nedošlo z jeho strany k využití nemovitého majetku, jež vlastní. Žaloba proti tomuto rozhodnutí byla rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 1Ad 16/2011 ze dne 29.7.2014 zamítnuta.

S ohledem na výše uvedené městský soud přezkoumal dle § 75 s.ř.s. napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Městský soud v Praze nejprve uvádí, že od 1.1.2012 došlo ke změně kompetencí jednotlivých správních orgánů na úseku výkonu státní správy ve věcech nepojistných sociálních dávek. Podle zák. č. 366/2011 Sb. s účinností od tohoto data nejsou již odvolacím orgánem ve věci těchto dávek krajské úřady (v tomto případě Magistrát hl. m. Prahy), ale Ministerstvo práce a sociálních věcí. Podle § 69 s.ř.s. platí, že účastníkem řízení (žalovaný) je správní orgán, který rozhodl v posledním stupni nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. V předmětné věci nastoupil ex lege do práv a povinností žalovaného jiný správní orgán, a to Ministerstvo práce a sociálních věcí.

V posuzované věci byl žalobci odejmut doplatek na bydlení, který je podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi jednou z dávek systému pomoci v hmotné nouzi.

Podle ust. § 33 odst. 1 zák. č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, v platném znění, nárok na doplatek na bydlení má vlastník nebo nájemce bytu, který užívá byt. Podle ust. § 33 odst. 3 uvedeného zákona podmínkou nároku na doplatek na bydlení je získání nároku na příspěvek na živobytí a nárok na příspěvek na bydlení podle zák. č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.

Dle ust. § 44 odst. 1 zák. č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, změní-li se skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku nebo její výplatu tak, že nárok na dávku nebo na její výplatu zanikne, dávka se odejme nebo její výplata zastaví od prvního dne následujícího po období, za které již byla poslední výplata dávky provedena.

Žalobce nemá od 1.8.2010 nárok na příspěvek na živobytí, a proto není splněna podmínka pro nárok na doplatek na bydlení podle § 33 odst. 3 zák. č. 111/2006 Sb. Soud proto souhlasí se závěry správních orgánů, na jejichž základě bylo vydáno napadené rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o odnětí dávky doplatku na bydlení žalobci ode dne 1.8.2010. Z tohoto důvodu byla žaloba jako nedůvodná podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn dle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož náhrada nákladů řízení přísluší tomu, kdo měl ve věci úspěch. Žalobce neměl ve věci úspěch, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 12. srpna 2014

JUDr. Miroslava Hrehorová v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru