Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

1 Ad 56/2011 - 25Rozsudek MSPH ze dne 11.10.2011

Prejudikatura

4 Cad 141/2009 - 31


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 1Ad 56/2011 - 25

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Hrehorovou v právní věci žalobkyně: M. V., bytem X, zastoupena Mgr. Zuzanou Volejníkovou, advokátkou se sídlem Zbraslavské nám. 458, 156 00 Praha 5, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 28.4.2011 č.j. X,

takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 28.4.2011 č.j. X s e zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně náklady řízení ve výši 2.400,-- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Shora uvedeným rozhodnutím byly zamítnuty námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. X ze dne 15.2.2011, kterým bylo rozhodnuto, že žalobkyni náleží od 20.3.2011 namísto invalidního důchodu pro invalidu III. stupně invalidní důchod pro invaliditu II. stupně, neboť podle posudku Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 7.2.2011 poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 60 %. V rámci námitkového řízení byl nově posouzen zdravotní stav žalobkyně a posudkem ze dne 19.4.2011 bylo stanoveno, že u žalobkyně nejde již o invaliditu III. stupně, ale jde o invaliditu II. stupně. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je od 1.1.2010 zdravotní postižení uvedené v kap. VI. pol. 1 písm. c) přílohy k vyhl. Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 40 – 60 %. Lékař ČSSZ hodnotil s ohledem na kombinované reziduální postižení v horní hranici 60 %. K dalšímu navýšení horní procentní hranice ve smyslu § 3 nebyly shledány důvody.

Žalobkyně v žalobě namítá, že její postižení neodpovídá postižení uvedenému v kap. VI. pol. 1 písm. c), ale postižení uvedenému pod písm. d) (těžké funkční postižení, těžká motorická senzorická, řečová nebo kognitivní dysfunkce, většina denních aktivit omezena), a to především s ohledem na zcela zásadní omezení žalobkyně v běžných denních aktivitách a zejména v sociálních kontaktech, což jí objektivně znemožňuje výkon výdělečné činnosti. Žalobkyně byla původně zaměstnána jako specialistka v bance, nyní není schopna písemného projevu, obtíže jí činí i pouhý podpis. Neumí počítat, do obchodů už prakticky nechodí, neboť se bojí. Její intelektové schopnosti se snížily do pásma podprůměru. Není schopna práce na počítači, nemůže se dívat ani na televizi. Jakýkoliv kontakt s cizími lidmi v ní vyvolává extrémní nervozitu, bolesti hlavy a zvracení. Z těchto důvodů prakticky již nevychází z domu.

Soud o posouzení zdravotního stavu žalobkyně požádal Posudkovou komisi MPSV ČR v Praze. Z posudku této komise ze dne 7.9.2011 bylo zjištěno, že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí byla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70 %. Posudková komise zjistila, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k datu rozhodnutí ČSSZ je zbytkový neurologický a psychický deficit po cévní mozkové příhodě prodělané před šesti a půl lety. Jde o dnes již trvalé postižení hybnosti pravé ruky u pravačky na podkladě středně těžké až těžké akrální spastické paresy s poruchou citlivosti, přičemž aktivní síla v pravém loketním a ramenním kloubu zůstává zachována. Lehká paresa pravé dolní končetiny způsobuje poruchu stereotypu chůze s neschopností výdrže. Po stránce duševní jde o blíže neurčenou organickou poruchu s kognitivním deficitem, se zvýšenou únavností, nadměrnou spavostí, poruchou krátkodobé paměti a vzrůstající sociální plachostí, došlo i ke snížení inteligenčního kvocientu z nadprůměrných hodnot k hodnotám hraničně průměrným. Organickým postižením je spolupodmíněná deprese s úzkostí se sníženou odolností na stresovou zátěž. Od roku 2005 nedošlo k nové cévní mozkové příhodě, stav je označen jako stabilizován, po stránce duševní však nedochází k adaptaci na dané postižení, stále méně zvládá stresovou zátěž a zapojení se do sociálních aktivit. Po prostudování zdravotní dokumentace a především přešetření posuzované lékaři z oboru psychiatrie a neurologie hodnoceno zbytkové postižení po stránce motorické za závažné, protože se týká praktické afunkčnosti pravé dominantní ruky a postižení psychiatrické za těžkého stupně s omezením většiny denních aktivit, přičemž byl zohledněn i charakter dříve vykonávané pracovní činnosti bankovní úřednice a za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti tak bylo určeno zdravotní postižení uvedené v kap. VI. pol. 1d přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 70 – 80 %, zde zvoleno nižší bodové ohodnocení 70 %.

Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

Rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na lékařském odborném vyšetření. Pro účely přezkumného soudního řízení ve věcech nároků z důchodového zabezpečení je k takovému posouzení ze zákona povolána Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí (§ 4 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), která je oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žadatele, ale i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě i když v oblasti rozhodování o důchodech je pojem invalidity především pojem právní a právní závěr o invaliditě patří do pravomoci soudu. Posudek uvedené komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz, tedy podle své úvahy a s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo včetně toho, co uvedli účastníci. Nařízení a provedení důkazů posudkem Ministerstva práce a sociálních věcí, resp. jeho posudkové komise, je soudu výslovně předepsáno výše uvedeným zákonným ustanovením, přičemž tento důkaz bývá zpravidla rozhodujícím, jestliže splňuje předpoklady své úplnosti a přesvědčivosti. Tyto předpoklady spočívají v tom, zda se posudková komise dostatečně vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi a zda posudek obsahuje náležité zdůvodnění závěrů o zdravotním stavu a pracovní schopnosti posuzovaného. V daném případě vypracovala posudek Posudková komise MPSV ČR v Praze, která zasedala v úplném složení za přítomnosti odborného psychiatra podle povahy a charakteru zdravotního postižení žalobkyně. Posudková komise vycházela z lékařské dokumentace žalobkyně, na jejímž podkladě vyhodnotila vývoj jejího zdravotního stavu a přihlédla i k nejnovějším lékařským zprávám z neurologie a psychiatrie, CT mozku, AG mozku a provedla vlastní psychiatrické vyšetření v komisi dne 7.9.2011. O správnosti a úplnosti stanovené klinické diagnózy onemocnění žalobkyně, jakož i o řádné zdůvodnění procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně proto není žádných pochyb. Jak již bylo uvedeno výše, krajský soud může s posudkem Posudkové komise MPSV nakládat jako s důkazem stěžejním za předpokladu, že tento posudek splňuje požadavky přesvědčivosti, úplnosti a objektivity. V projednávané věci zpracovaný posudek tato kriteria splňuje, neboť je v souladu s hodnocenými lékařskými zprávami a závěr posudku je přesvědčivě odůvodněn. Soud proto při svém rozhodování z výše uvedeného posudku vyšel a pokud dle něho žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí byla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. a její invalidita byla hodnocena III. stupněm podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., postupoval soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. a přezkoumávané rozhodnutí zrušil. Věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení s tím, že žalovaná je povinna podle § 78 odst. 5 s.ř.s. se v dalším řízení řídit právním názorem soudu uvedeným výše.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Náklady řízení spočívají v náhradě nákladů za právní zastoupení spočívající v odměně za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí, písemné podání žaloby a účast u jednání soudu) v částce 500,-- Kč za jeden úkon podle § 9 odst. 2 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhradě hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v částce 300,-- za jeden úkon. Právní zástupkyně požadovala náhradu nákladů za účast u jednání posudkové komise, dle názoru soudu účast právní zástupkyně u tohoto jednání nebyla nutná, a proto jí náklady řízení za tento právní úkon přiznány nebyly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost do 2 týdnů po doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze za splnění podmínek § 102, § 103 s.ř.s..

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem.

V Praze dne 11. října 2011

JUDr. Miroslava Hrehorová v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Ivana Viterová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru