Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

1 Ad 54/2011 - 29Rozsudek MSPH ze dne 15.08.2012


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 1Ad 54/2011 - 29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Hrehorovou v právní věci žalobce: P. C., bytem X, zastoupeného: JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5, proti žalované: České správě sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí o námitkách ze dne 30. 3. 2011, č.j. X,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 30. 3. 2011 č.j. X, kterým potvrdila rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 13. 1. 2011 č.j. X. Tímto rozhodnutím byl žalobci přiznán starobní důchod podle § 31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o důchodovém pojištění). Již v odvolání žalobce namítal, že v prvostupňovému rozhodnutí chybělo uvedení čísla paragrafu a právního předpisu. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaná přiznala, že správně měla první věta druhé strany napadeného rozhodnutí znít takto: „Příplatek k důchodu podle § 25 odst. 7 zákona č. 119/19990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, za 58,45 měsíců činí 877,- Kč měsíčně.“ Žalovaná dále poukázala na znění ustanovení § 25 odst. 1 tohoto zákona a konstatovala, že žalobce ve výkonu vazby a trestu odnětí svobody po celou dobu 58,46 měsíců nepracoval, přičemž v žádosti o úpravu důchodu podle zákona o soudní rehabilitaci ze dne 18. 1. 2010 požádal o příspěvek k důchodu podle § 25 odst. 7 citovaného zákona, proto mu vznikl pouze nárok na příspěvek k důchodu dle § 25 odst. 7 písm. c) uvedeného zákona a nikoliv na zařazení výkonu zaměstnání do I. (II.) pracovní kategorie.

Dále se žalovaná vyjádřila k tvrzení žalobce, že skutečná doba nezákonného věznění činila 58,5332 měsíců, což vyvrátila uvedením přehledu dob věznění se závěrem, že celková doba věznění činí 58,46 měsíců. Žalovaná přiznala, že v rozhodnutí ze dne 5. 11. 2010 č.j. X byla nesprávně zhodnocena doba věznění, když byly započítány čtyři měsíce, namísto 3,94 měsíce. Žalobci byl započítán jeden den navíc. Tuto skutečnost žalovaná posoudila tak, že nemá vliv na výpočet příplatku ke starobnímu důchodu dle zákona č. 119/1990 Sb., který byl přiznán napadeným rozhodnutím a na skutečnost, že správná výše doby nezákonného věznění činí 58,46 měsíců. (Žalovaná v rozhodnutí uvedla: „.. dle § 119/1190 Sb., který byl…“)

Žalobce v žalobě uvádí, že podle návětí rozhodnutí ze dne 30. 3. 2011 bylo rozhodováno o invalidním důchodu, ačkoliv z odůvodnění rozhodnutí je patrné, že se mělo rozhodovat o starobním důchodu.

Namítá, že pokud žalovaná v napadeném rozhodnutí přiznala, že je něco v rozhodnutí ze dne 13. 1. 2011 špatně, bylo podle žalobce třeba o tom vydat přinejmenším opravné usnesení a ne pouze do odůvodnění rozhodnutí o odvolání oznámit, že nějaké vyjádření mělo znít jinak. Poukázal na chybu v rozhodnutí žalované: „…§ 119/1990Sb…“ s tím, že mělo jít o odkaz na zákon, neboť takový paragraf neexistuje.

S ohledem na tyto vady rozhodnutí žalobce navrhuje, aby jej soud zrušil.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě přiznala chybu v rozhodnutí o námitkách. Podle ní, jde pouze o zřejmou nesprávnost, o překlepy, které nemají vliv na meritorní stránku rozhodnutí.

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správním ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.). Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Žalobcova argumentace směřuje především proti formálním náležitostem rozhodnutí.

Nejprve soud považuje za nutné uvést, že řízení před správním orgánem I. stupně a u odvolacího orgánu (v tomto případě u orgánu rozhodujícího o námitkách) se z hlediska přezkumu považuje za jeden celek. Pokud tedy námitkový orgán opravil správnímu orgánu I. stupně chyby v rozhodnutí, nebylo třeba vydávat opravné usnesení, neboť rozhodnutím o námitkách žalovaná vady prvostupňového rozhodnutí zhojila.

Soud nepřehlédl, že žalovaná v návětí rozhodnutí ze dne 30. 3. 2011 uvedla, že rozhoduje o invalidním důchodu a že v odůvodnění rozhodnutí pochybila, když uvedla: „…že nemá vliv na výpočet příplatku ke starobnímu důchodu dle zákona §119/1990 Sb., který byl přiznán napadeným rozhodnutím a na skutečnost, že správná výše doby nezákonného věznění činí 58,46 měsíců…“ Podle názoru soudu jde o vady které neměly vliv na zákonnost rozhodnutí. Ani žalobce nenamítal, že by rozhodnutí postrádalo některé podstatné náležitosti, které jsou požadovány zákony č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje náležitosti rozhodnutí o námitkách. Z rozhodnutí jasně vyplývá (např. z použitého ustanovení zákona a z odůvodnění), o jakém důchodu bylo rozhodováno. Rovněž údaje, které správní orgán měl na mysli jsou z rozhodnutí bez pochyb zřejmé. Je třeba připomenout, že účelem soudního přezkumu správních rozhodnutí není lpění na formální dokonalosti správních rozhodnutí, ale účinná ochrana veřejných subjektivních práv adresátů veřejné správy. Podle názoru soudu v daném případě žalobci nebylo vadami rozhodnutí, které spočívaly v záměně starobního a invalidního důchodu a písmena č. (jako zkrátka podstatného jména čísla) s uvedením §, zasaženo do jeho veřejných subjektivních práv. Beze sporu nejde o nepřekonatelnou vadu, která by jakkoliv mohla ovlivnit zákonnost rozhodnutí. Vzhledem k uvedenému soud žalobu jako nedůvodnou zamítl dle § 78 odst. 7 s.ř.s.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s.. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalované žádné náklady řízení nepřísluší.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 15. 8. 2012

JUDr. Miroslava Hrehorová v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Ivana Viterová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru