Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

1 Ad 33/2010 - 45Rozsudek MSPH ze dne 07.12.2010

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 Ads 36/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 1Ad 33/2010 - 45

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Hrehorovou v právní věci žalobce: Ing. R. R., bytem X, zastoupen Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, 160 00 Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.10.2009 č.j. 2009/69894-424,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .

III. Zástupkyni žalobce Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové se přiznává odměna ve výši 7.200,-- Kč, která jí bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce včas podanou žalobou napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce v Olomouci č.j. OLA-8787/2009-EK ze dne 29.7.2009, kterým byl žalobce podle § 30 odst. 2 písm. e) a odst. 3 a ust. § 31 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, vyřazen ode dne 4.3.2009 z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu maření součinnosti s úřadem práce.

Žalobce nesouhlasí se závěry žalovaného a úřadu práce v tom, že svým jednáním mařil součinnost s úřadem práce. V doplněné žalobě ze dne 9.4.2010 uvádí, že na základě

2 pokračování

1Ad 33/2010

doporučenky úřadu práce se dostavil ve stanovený den k zaměstnavateli Zbyňku Moravcovi, kterého po projednání zaměstnání požádal o potvrzení jím vyhotoveného potvrzení návštěvy u tohoto zaměstnavatele, a to z důvodu, aby měl doklad o uskutečnění této návštěvy. Žalobce namítá, že je s podivem, z jakého důvodu zaměstnavatel uvedl až do protokolu sepsaného na úřadu práce dne 29.4.2009, tj. bezmála 4 měsíce po jednání se žalobcem, že při projednání zaměstnání nejevil o zaměstnání zájem. Proč tuto skutečnost zaměstnavatel neuvedl již bezprostředně po návštěvě žalobce dne 4.3.2009. Podle žalobce je po tak dlouhé době nepravděpodobné, aby si zaměstnavatel vybavil jednotlivé detaily jednání, když v mezidobí se takovýchto pohovorů mohlo uskutečnit větší množství. Žalobce zdůrazňuje, že žalovaný i správní orgán I. stupně vycházejí jen z fiktivního pocitu a domněnky zaměstnavatele, což je podle něho mimo rámec zákona. Dále namítá, že úřad práce odůvodnil své stanovisko tím, že zaměstnavatel není povinen přijmout do zaměstnání uchazeče o zaměstnání doporučeného mu úřadem práce a nemá tedy ani důvod podávat svědeckou výpověď v rozporu se skutečností. Žalobce je však toho názoru, že právě skutečnost, že zaměstnavatel není povinen přijmout do zaměstnání uchazeče doporučeného úřadem práce, může být důvodem rozporuplné svědecké výpovědi, zejména když v protokolu sepsaném na úřadu práce se zaměstnavatelem není zřejmé, že tento svědek byl před svým výslechem řádně ve smyslu ustanovení § 55 odst. 5 správního řádu poučen. Z důvodu, že k rozhodnutí o vyřazení postačovalo pouze tvrzení zaměstnavatele, byl zkrácen na svých právech ze strany správních orgánů. Proti takovým subjektivním sdělením nemá možnost žádné obrany, neboť ze strany správních orgánů je na žalobce bez jakýchkoliv důkazů pohlíženo automaticky jako na osobu porušující práva a povinnosti uchazeče o zaměstnání. Žalobce má za to, že správní orgán měl postupovat v souladu se správním řádem, tedy měl si opatřit pro vydání svého rozhodnutí řádné podklady, provést důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci a před vydáním rozhodnutí dát žalobci možnost se k těmto důkazům vyjádřit. V dalším pak žalobce odkazuje na obsah jím podané žaloby, kde především poukazuje na ustanovení správního řádu, které správní orgán měl při rozhodování porušit, dále odkazuje na odvolání proti rozhodnutí úřadu práce a na obsah správního spisu.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 20.7.2010 po rekapitulování dosavadního průběhu řízení odmítl námitky uvedené v žalobě a konstatoval, že vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci, přičemž odkázal na obsah spisového materiálu. K námitce poučení svědka žalovaný odkázal na důkaz č. 13 (poučení svědka – doručené úřadu práce dne 27.5.2009), z něhož je zřejmé, že zaměstnavatel byl před svědeckou výpovědí řádně poučen. Žalovaný odmítl námitku, že si zaměstnavatel nemohl pamatovat okolnosti případu, když výpověď byla učiněna až po třech měsících. K této námitce uvedl, že zaměstnavatel si pamatoval dobře okolnosti případu a to zejména s ohledem na naprosto nestandardní projev žalobce a nestandardní způsob projednávání doporučenky, kdy jako jediný uchazeč o zaměstnání vypracoval vlastní dokument určený k podpisu zaměstnavatele. V této souvislosti žalovaný připomněl, že zaměstnavatel vždy každému uchazeči podepisuje a vyplňuje pouze tiskopis úřadu práce. Podle žalovaného skutečnost, že si žalobce předem doma vytvořil písemnost „potvrzení návštěvy doporučení k přijetí uchazeče o zaměstnání“ svědčí o tom, že žalobce již před projednáním věci nepočítal s tím, že by do zprostředkovaného zaměstnání nastoupil, ale chtěl pouze úřadu práce předložit doklad o projednání uvedeného zaměstnání. O záměru žalobce ve skutečnosti nezískat zprostředkované zaměstnání svědčí podle žalovaného i fakt, že dne 11.3.2009 úřadu práce předložil pouze tento vlastní dokument s tím, že doporučenku údajně nechal zaměstnavateli, ať s ním naloží, jak uzná sám za vhodné. Podle žalovaného jednal žalobce takto záměrně za účelem, že tímto způsobem se úřad práce nedozví důvod, proč žalobce do projednávaného zaměstnání nebyl zaměstnavatelem přijat. Jelikož se takový způsob jednání výrazně vymyká obvyklému projednání zaměstnání, nemohl

3 pokračování

1Ad 33/2010

zaměstnavatel detaily jednání zapomenout. Svědeckou výpověď žalovaný považuje za věrohodnou, velmi přesnou, vystihující detailně podstatu problému, tj. skutečnost, že žalobce o zprostředkovanou práci neměl zájem, požadoval pouze „potvrzení papíru“ pro úřad práce. Navíc žalovaný k věci uvádí, že zaměstnavatel žalobce neznal, nemá žádnou povinnost kteréhokoliv uchazeče o zaměstnání přijmout, nehrozí mu žádná sankce ani za nepřijetí kteréhokoliv uchazeče o zaměstnání, tedy nemá ani žádnou motivaci nebo důvod napsat na doporučenku nepravdivé skutečnosti nebo křivě vypovídat. K námitce žalobce, že byl ze strany správních orgánů zkrácen na svých právech, neboť neměl možnost žádné obrany vůči subjektivnímu sdělení a domněnek zaměstnavatele, uvedl, že bylo provedeno řádné dokazování včetně provedení svědecké výpovědi zaměstnavatele, bylo tedy rozhodnuto na základě dostatečně zjištěného stavu věci, na které bylo správně aplikováno příslušné ustanovení zákona o zaměstnanosti. Žalobcovo jednání nesměřovalo k tomu, aby získal a uplatnil se na trhu práce. Skutečnost, že se žalobce zaměřil pouze na získání potvrzení pro úřad práce, není podle žalovaného subjektivní pocit, ale veškeré tyto závěry jsou podloženy příslušnými důkazy, které jsou obsahem spisového materiálu. Žalovaný má rovněž za to, že v daném řízení bylo postupováno v souladu s procesními předpisy, žalobce byl seznámen se svými právy a povinnostmi spojenými s evidencí uchazeče o zaměstnání, byl řádně poučen o právech a povinnostech účastníka řízení při jeho zahájení a byl seznámen s důkazy a podklady pro rozhodnutí, zejména se svědeckou výpovědí, na kterou byl upozorněn a kopie mu byla zaslána poštou.

Městský soud v Praze přezkoumal dle ustanovení § 75 s.ř.s. napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce dne 6.10.2008 požádal Úřad práce v Olomouci o zprostředkování zaměstnání. Žalobce byl poučen o svých právech a povinnostech a převzal základní poučení uchazeče o zaměstnání. Dne 3.3.2009 proběhlo na úřadu práce jednání, o němž je pořízen záznam. Mimo jiné se žalobce vyjádřil ke svému zdravotnímu stavu a k finanční situaci. Téhož dne byla žalobci vystavena doporučenka k zaměstnavateli Z. M.– prodavač nábytku – administrativní pracovník. Žalobce byl poučen, že projedná doporučenku u zaměstnavatele dne 4.3.2009, rovněž byl poučen o oznamovací povinnosti. Dne 11.3.2009 se žalobce dostavil na úřad práce s tím, že nedoložil vyřízenou doporučenku k zaměstnavateli, pouze doložil potvrzení zaměstnavatele o jeho návštěvě. Ohledně doporučenky uvedl, že ji zanechal u zaměstnavatele, ať s ním naloží, jak uzná za vhodné. Podle záznamu byl žalobce poučen o povinnosti doložit tuto doporučenku ve stanovené lhůtě. Dále žalobce předložil kopii životopisu. Žalobce uvedl, že obeslal zaměstnavatele, na které dostal nabídku při minulé návštěvě s tím, že ještě nedostal od žádného potencionálního zaměstnavatele odpověď. Při jednání byla žalobci předána další nabídka nových volných pracovních míst. K doporučence k zaměstnavateli Z.M.uvedl, že jej dokládat nebude. Záznam o jednání žalobce odmítl podepsat, přičemž jednání byla přítomna paní M.. Součástí správního spisu je dále podepsaná písemnost „potvrzení návštěvy doporučení k přijetí uchazeče o zaměstnání“, kterou si žalobce sám připravil. Dne 13.3.2009 Úřadu práce v Olomouci byla doručena doporučenka od zaměstnavatele Zbyňka Moravce s poznámkou, že žalobce „neprojevil zájem o práci, pouze se zajímal o razítka do dokladů“. Přípisem ze dne 26.3.2009 č.j. OLA-7119/2008-BS správní orgán oznámil žalobci zahájení správního řízení z moci úřední ve věci vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání pro maření součinnosti s úřadem práce bez vážných důvodů. Z obsahu oznámení je zřejmé, že správní orgán popsal, na základě jakých zjištění dospěl k závěru, že žalobcovo jednání považuje jako

4 pokračování

1Ad 33/2010

maření součinnosti s úřadem práce a zároveň byl podle soudu dostatečně poučen o jeho procesních právech. Žalobce reagoval na zahájení správního řízení dopisem ze dne 20.4.2009 nazvaným „šílený úředník“, kde uvedl nesouhlas s postupem správního orgánu. Přípisem ze dne 6.5.2009 vyzval správní orgán zaměstnavatele k podání svědecké výpovědi o průběhu jednání se žalobcem, přičemž v souladu s ustanovením § 55 odst. 5 správního řádu připojil přílohu s poučením svědka. Dne 29.6.2009 se konalo jednání s potencionálním zaměstnavatelem, který vypověděl, že žalobce se dostavil do firmy na základě vydané doporučenky z úřadu práce ze dne 4.3.2009. O zaměstnání neměl zájem, žádal pouze o potvrzení předložených „papírů“, mezi nimiž byla doporučenka z úřadu práce a potvrzení návštěvy „doporučení k přijetí uchazeče o zaměstnání“. Zaměstnavatel doplnil, že tento dokument si žalobce vytvořil sám, přičemž o potvrzení požádal z důvodu, že nechce, aby mu byla vrácena zpět potvrzená doporučenka vydaná úřadem práce, neboť nechtěl být nařčen z toho, že ji zfalšoval. Oznámením ze dne 1.7.2009 byl žalobce poučen o možnosti vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu, k čemuž mu byla stanovena lhůta 5 dní. Žalobce v dopise ze dne 15.7.2009 navrhl provést důkaz ke zjištění, jak se projevilo, že o zaměstnání nejevilo zájem, jak tvrdil zaměstnavatel, tak, aby byla vyvrácena pochybnost o tom, že jde jen o jeho pocit. Současně požádal o poskytnutí informací o stavu řízení. Dopisem ze dne 4.8.2009 byl žalobce informován o stavu řízení s informací, že dne 29.7.2009 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání podle § 30 odst. 2 písm. e) a odst. 3 a § 31 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Správní orgán odůvodnil své rozhodnutí tím, že žalobce svým jednáním vyvolal nezájem doporučeného zaměstnavatele o jeho přijetí do zaměstnání. Jako nedůvodné označil správní orgán tvrzení žalobce, že by mohl být nařčen z falšování, a proto si vytvořil vlastní potvrzení o návštěvě zaměstnavatele. Správní orgán při hodnocení důkazů vycházel z toho, že zaměstnavatel není povinen přijmout do zaměstnání uchazeče doporučeného úřadem práce a nemá tedy ani důvod podávat svědeckou výpověď v rozporu se skutečností. K navrhovanému důkazu správní orgán I. stupně uvedl, že k němu nepřistoupil, neboť pro skutkové naplnění ustanovení § 30 odst. 2 písm. e) a odst. 3 a § 31 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb. postačuje, že zaměstnavatel takto jeho jednání vyhodnotil. Další provádění důkazu by bylo podle správního orgánu v rozporu se zásadou ekonomie řízení i s ustanovením § 52 správního řádu, neboť další důkaz nebyl třeba ke zjištění skutkového stavu.

Žalobce podal proti rozhodnutí odvolání, kde uvedl, že správní orgán opomenul dokázat skutečnost, že zaměstnání, které mu bylo doporučeno, je vhodným zaměstnáním ve smyslu ustanovení § 20 zákona č. 435/2004 Sb. Namítal, že správní orgán nevzal v potaz jeho zdravotní stav, o kterém správní orgán informoval.

Žalovaný napadené rozhodnutí potvrdil s tím, že se ztotožnil se závěry správního orgánu I. stupně. K námitce vhodnosti doporučeného zaměstnání z hlediska vzdělání odvolací orgán uvedl, že praxe a kvalifikace uchazeče o zaměstnání jsou kriteria vhodnosti, k nimž se dle ustanovení § 20 odst. 1 písm. d) zákona o zaměstnanosti pouze pokud možno přihlíží. Jde tedy o podmínku vhodnosti pouze fakultativní. Žalovaný poukázal na situaci na trhu práce, zejména počet a strukturu volných míst. Pokud žalobce namítal, že nemá s prodejem žádnou zkušenost, jedná se podle žalovaného o překážku odstranitelnou, a to v rámci zaučení či zaškolení. K námitce zdravotní nezpůsobilosti žalovaný v odůvodnění rozhodnutí poukázal na žádost o zprostředkování zaměstnání, kde žalobce uvedl, že jeho zdravotní stav je dobrý. Jisté zdravotní problémy, které žalobce uvedl při jednání dne 3.3.2009, jsou dle žalovaného tvrzení nepodložená jakýmkoliv lékařským posudkem či potvrzením. Přestože tyto námitky žalobce nenamítal během správního řízení a uvedl je poprvé až v odvolání, jde tedy o nové skutečnosti

5 pokračování

1Ad 33/2010

ve smyslu ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu, odvolací orgán se k nim podrobně vyjádřil. Dále žalovaný neshledal důvodnou námitku týkající se nevydání rozhodnutí ve lhůtě stanovené správním řádem a konstatoval, že nebyly porušeny ani další ustanovení správního řádu. Žalovaný přisvědčil správnímu orgánu I. stupně, že byl řádně zjištěn skutkový stav věci, neboť svědeckou výpovědí bylo prokázáno, v čem spočíval a jakým způsobem se u žalobce ve skutečnosti projevil nezájem o zprostředkované zaměstnání.

Soud při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 30 odst. 2 písm. e) zákona o zaměstnanosti, podle něhož úřad práce rozhodnutím vyřadí uchazeče o zaměstnání, jestliže bez vážného důvodu maří součinnost s úřadem práce (§ 31). Uchazeč o zaměstnání maří součinnost s úřadem práce podle tohoto ustanovení, jestliže: a) je podle lékařského posudku schopen plnil povinnosti vůči úřadu práce a přesto je neplní, b) neprojedná doporučené zaměstnání ve lhůtě stanovené úřadem práce, c) nedostaví se na úřad práce ve stanoveném termínu bez vážných důvodů (§ 5 písm. c)), d) neplní povinnosti stanovené v § 21, e) jiným jednáním zmaří zprostředkování zaměstnání nebo nástup do zaměstnání.

Podle názoru městského soudu správní orgány správně kvalifikovaly jednání žalobce a soud se ztotožňuje s jejich názory, že jeho jednání mohlo u potencionálního zaměstnavatele vyvolat dojem, že nemá zájem o zprostředkované zaměstnání. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že zaměstnavatel se sice vyjádřil k průběhu jednání se žalobcem až po 3 měsících, ale vzhledem k tomu, že zaslal vyplněnou doporučenku úřadu práce bezprostředně po jednání s poznámkou „neprojevil zájem o práci, pouze se zajímal o razítka do dokladů“ a jeho výpověď po 3 měsících korespondovala s tímto tvrzením, lze mít za to, že i po této době si zaměstnavatel vybavil detaily z jednání se žalobcem. Tento závěr potvrzuje i nepopřená skutečnost, že žalobce si sám zhotovil potvrzení o návštěvě „doporučení k přijetí uchazeče o zaměstnání“, přičemž toto jednání není u uchazečů o zaměstnání obvyklé. Správní orgán I. stupně vyslechl zaměstnavatele, který tvrdil, že žalobci šlo jen o potvrzení doporučenek a jím připravovaného formuláře. Není pravdou, že by jeho výpověď byla rozporuplná a že zaměstnavatel nebyl poučen o právech svědka v souladu s ustanovením § 55 odst. 5 správního řádu.

Soud neshledal důvodnou ani námitku, že žalobce byl úřadem práce zkrácen na právech uchazeče o zaměstnání, neboť správnímu orgánu k rozhodnutí o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání postačovalo pouze tvrzení zaměstnavatele o jeho subjektivním pocitu. Žalobce měl možnost se vyjádřit k zahájení řízení, mohl navrhnout důkaz, kterým by vyvrátil tvrzení zaměstnavatele nejen v řízení před správním orgánem I. stupně, ale i v odvolacím řízení. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce žádné návrhy kromě návrhu na provedení důkazu ke zjištění, jak se projevilo, že žalobce nejevil o zaměstnání zájem, neuvedl. Neprovedení tohoto důkazu žalovaný řádně odůvodnil a soud se s tímto závěrem ztotožnil, neboť opakovaný výslech zaměstnavatele by nevedl ke zjištění nových skutečností a ani tento důkaz nebyl potřebný ke zjištění stavu věci. Úřad práce i žalovaný hodnotili vyjádření zaměstnavatele za hodnověrné na základě toho, že zaměstnavatel není povinen přijmout do zaměstnání uchazeče doporučeného úřadem práce a nemá tedy důvod vyznačit výsledek jednání o nabízeném pracovním místě v rozporu se skutečností. Žalobce v žalobě namítal, že správní orgán je povinen zjistit skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Podle názoru soudu správní orgán tuto povinnost splnil, když vycházel z vyplněné doporučenky od zaměstnavatele, z jeho výpovědi a dal žalobci dostatek času, aby se vyjádřil jak k podkladům pro rozhodnutí, tak ke svědecké výpovědi. Podle názoru soudu si správní

6 pokračování

1Ad 33/2010

orgán I. stupně opatřil dostatek podkladů pro závěr o tom, že žalobce mařil součinnost s úřadem práce. V daném případě nejsou žádné pochybnosti o tom, že by zaměstnavatel měl zájem na tom, aby byl žalobce vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání.

Po zhodnocení zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalovaný vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, věc správně posoudil po právní stránce a dostatečně své tvrzení odůvodnil. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Městský soud v Praze žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, jak je ve výroku rozsudku uvedeno. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží a žalovaný náhradu nákladů řízení nežádal.

Ustanovené právní zástupkyni se přiznává odměna za zastupování v řízení v částce 7.200,-- Kč, která sestává z odměny za 3 úkony právní služby po 2.100,-- Kč (§ 9 odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,-- Kč ve smyslu § 13 odst. 3 téže vyhlášky.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost do 2 týdnů po doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Praze za splnění podmínek § 102, § 103 s.ř.s..

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem.

V Praze dne 7. prosince 2010

JUDr. Miroslava Hrehorová v.r.
samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Ivana Viterová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru