Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

1 Ad 24/2011 - 41Rozsudek MSPH ze dne 17.05.2011

Prejudikatura

62 Cad 18/2008 - 12


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 1Ad 24/2011 - 41

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Hrehorovou v právní věci žalobkyně: M. H., bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15.12.2010 č.j. X,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .

Odůvodnění:

Shora uvedeným rozhodnutím byly zamítnuty námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. X ze dne 23.8.2010, kterým byl žalobkyni odňat invalidní důchod podle ustanovení § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 23.8.2010 odňala žalobkyni invalidní důchod na základě posudku Pražské správy sociálního zabezpečení pro Prahu 7 ze dne 12.8.2010, podle kterého žalobkyně již není invalidní. Dle uvedeného posudku poklesla žalobkyni z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost pouze o 25 %. Proti rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu podala žalobkyně námitky. V rámci námitkového řízení bylo novým posudkem o invaliditě ze dne 6.12.2010 zjištěno, že žalobkyně není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 25 %,

Proti rozhodnutí o námitkách podala žalobkyně žalobu, ve které namítá, že rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 24.10.2008 jí byl přiznán částečný invalidní důchod pro postižení, které je nyní definováno v kap. II. odd. A pol. 1 písm. b) příl. vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 %. Při posuzování však nebylo přihlédnuto k dalším skutečnostem, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních postižení a v důsledku těchto zdravotních postižení je tuto skutečnost možné zohlednit podle § 3 odst. 1 vyhl. č. 359/2009 Sb. Byla u ní diagnostikována hyperlipemie, leukopenie, lymfedém, psychické změny a neposlední řadě zhoršení neurologického stavu. Toto se projevuje chronickou bolestí pravé ruky, špatným spánkem, bolestí hlavy, častými virózami a téměř stálou únavou. V minulém roce měla několik epileptických záchvatů. Původ těchto záchvatů není dosud objasněn. Onemocnění jí omezují natolik, že často nezvládá běžný pracovní proces. Z charakteru postižení vyplývá, že jde o zdravotní potíže, při kterých je nutno dodržovat dlouhodobý šetřící režim a časté návštěvy lékařů. Z tohoto důvodu musí volit méně placené zaměstnání.

Soud o posouzení zdravotního stavu žalobkyně požádal Posudkovou komisi MPSV ČR v Praze.

Z posudku této komise ze dne 20.4.2011 bylo zjištěno, že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Posudková komise zjistila, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobkyně jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl stav po operaci zhoubného nádoru (inv. duktální carcinom in situ) pT1b pNO MO, G2 pravého prsu s exenterací uzlin pravého podpaždí v 10/2005, se stavem po chemo a radioterapii – ukončené v 06/2006, t.č. bez známek recidivy či generalizace onemocnění. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla hodnocena dle příl. k vyhl. 359/2009 dle kap. II. odd. A pol. 1b) a činila 25 %. Komise hodnotila na horní hranici procentního rozmezí i se zohledněním ostatních nemocí uvedených v diagnostickém přehledu, která neomezovala posuzovanou nad rámec základního onemocnění. Z těchto důvodů již komise nenalezla další posudkový důvod pro uplatnění § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky. U žalobkyně nebyla zjištěna invalidita III., II. ani I. stupně. Komise nehodnotila dle pol. 1c) a výše, neboť

pro takové hodnocení nebyl shledán posudkově medicínský důvod.

Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, Ministerstvo práce a sociálních věcí posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Z tohoto ustanovení vyplývá povinnost soudu, který přezkoumává rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o dávce důchodového pojištění podmíněné zdravotním stavem, v tomto řízení nechat provést důkaz posudkem příslušné Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Jde o tzv. povinný důkaz, který soud musí provést. Městský soud v Praze tedy postupoval v souladu s výše uvedeným ustanovením zákona a nechal provést posouzení zdravotního stavu žalobkyně Posudkovou komisí MPSV v Praze. Soud nemá medicínské znalosti potřebné k tomu, aby mohl posudek Posudkové komise přezkoumat věcně (z hlediska lékařské vědy). Posudek proto přezkoumává z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti a tento posudek hodnotí jednotlivě i souhrnně s ostatními důkazy jím provedenými i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem; ve svém rozhodnutí vyjde ze skutkového a právního stavu takto zjištěného (§ 77 odst. 2 věta druhá s.ř.s.).

V daném případě vypracovala posudek Posudková komise MPSV ČR v Praze, která zasedala v úplném složení za přítomnosti odborné internistky podle povahy a charakteru zdravotního postižení žalobkyně. Při vypracování posudku vycházela komise z lékařské dokumentace žalobkyně, na jejímž podkladě vyhodnotila vývoj jejího zdravotního stavu a přihlédla i k nejnovějším lékařským zprávám z onkologie, neurologie, interny a psychiatrie.

Podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 359/2009 Sb. pro stanovení procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je nutné určit zdravotní postižení, které je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Je-li těchto zdravotních postižení více, jednotlivé hodnoty poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se stanoví podle toho zdravotního postižení, a to se zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních postižení. Takto posudková komise postupovala a za rozhodující zdravotní postižení určila stav po operaci zhoubného nádoru, které hodnotila podle příl. k vyhl. 359/2009 Sb. dle kap. II. odd. A pol. 1b). Komise hodnotila na horní hranici procentního rozmezí a tím zohlednila ostatní nemoci uvedené v diagnostickém přehledu. Tím zdůvodnila, že již nenalezla další posudkový důvod pro uplatnění § 23 odst. 1, 2 uvedené vyhlášky. Komise též zdůvodnila, proč nehodnotila podle pol. 1c) a výše, neboť pro takové hodnocení nebyl shledán posudkově medicínský důvod.

Mezi základní posudkové závěry při oduznávání invalidity nepochybně patří závěry o důvodu zániku invalidity. Dosavadní judikatura se ustálila na tom, že mezi důvody zániku invalidity patří zlepšení zdravotního stavu, jeho stabilizace, případně posudkový omyl nebo nadhodnocení při předchozím uznání takové invalidity. Posudková komise v daném případě zdůvodnila, že v době rozhodné pro posouzení, tj. 15.12.2010, uplynulo od ukončení onkologické léčby pro nádorové onemocnění cca 4,5 roku. Nebyla zjištěna progrese či recidiva onemocnění, nýbrž onemocnění bylo v dlouhodobé remisi.

Soud při svém rozhodování z výše uvedeného posudku vyšel, neboť dle jeho názoru splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Pokud dle tohoto posudku žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., žalobu shledal nedůvodnou, a proto rozhodl podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s., jak uvedeno ve výroku.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1, 2 s.ř.s. Žalobkyně neměl ve věci úspěch a Česká správa sociálního zabezpečení nemá ze zákona na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost do 2 týdnů po doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze za splnění podmínek § 102, § 103 s.ř.s..

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem.

V Praze dne 17. května 2011

JUDr. Miroslava Hrehorová v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Ivana Viterová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru