Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

1 Ad 10/2010 - 251Rozsudek MSPH ze dne 01.02.2011


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 1Ad 10/2010 - 251

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Hrehorovou v právní věci žalobkyně: R.P., bytem X, zastoupené Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem AK Muchova 9/223, 160 00 Praha 6, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, Mariánské náměstí 2, 110 01 Praha 1, zastoupeného Mgr. Tomášem Zlesákem, advokátem se sídlem Revoluční 1, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného č.j. MHMP-466934/2007 ze dne 11.12. 2007,

takto:

I. Rozhodnutí ze dne 11.12. 2007 č.j. MHMP-4666934/2007 se zrušuje
a věc se vrací zpět žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovené právní zástupkyni se přiznává odměna za zastupování
ve výši 4.000,- Kč která ji bude vyplacena z účtu Městského soudu
v Praze do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobkyně podala dne 11. 2. 2008 u Městského soudu v Praze prostřednictvím e-mailu žalobu proti rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 12. 2007, č. j. MHMP 466934/2007; MHMP 466936/2007; MHMP 466928/2007; MHMP 466931/2007; ze dne 9. 1. 2008, č. j. MHMP 552274/2007 a ze dne 16. 1. 2008, č. j. MHMP 547043/2007; SSP-423/07; MHMP-574845/2007; SSP-424/07; MHMP 574865/2007; SSP-425/07. Těmito rozhodnutími žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutím prvního stupně ve věcech pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpory.

Jelikož administrativním pochybením nedošlo k vřazení podání ze dne 14.2.2008 totožného s obsahem žaloby a opatřeného vlastnoručním dopisem do spisu pod spis. zn. 1 Cad 16/2008, soud konstatoval, že podání (žaloba) bylo učiněno v elektronické formě, bez elektronického podpisu, a proto nejsou splněny podmínky řízení a žalobu odmítl. Proti usnesení podala žalobkyně kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud shledal důvodnou, napadené usnesení zrušil a věc vrátil zpět Městskému soudu v Praze.

Usnesením č.j. 1 Ad 10/2010 ze dne 26.2. 2010 soud vyloučil žaloby proti rozhodnutí č.j. MHMP 466936/2007 ze dne 11.12.2007, č.j. MHMP 466928/2007 ze dne 11.12.2007, č.j. MHMP 466931/2007 ze dne 11.12.2007, č.j. MHMP 552274/2007 ze dne 9.1.2008, č.j. MHMP 547043/2007; SSP-4230/08 ze dne 16.1.2008, č.j. MHMP-574845/2007; SSP-424/07 ze dne 16.1.2008 a č.j. MHMP 574865/2007; SSP-425/07 ze dne 16.1.2008 k samostatnému projednání. Nyní je pod sp. zn. 1 Ad 23/2010 projednáváno rozhodnutí ze dne 11.12.2007 č.j. MHMP-466936/2007, pod sp. zn. 1 Ad 24/2010 je projednáváno rozhodnutí ze dne 11.12.2007 č.j. MHMP-466928/2007, pod sp. zn. 1 Ad 25/2010 je projednáváno rozhodnutí ze dne 11.12.2007 č.j. MHMP-466931/2007, pod sp. zn. 1 Ad 26/2010 je projednáváno rozhodnutí žalovaného ze dne 9.1.2008 č.j. MHMP-552274/2007, pod sp. zn. 1 Ad 27/2010 je projednáváno rozhodnutí ze dne 16.1.2008 č.j. MHMP-547043/2007, pod sp. zn. 1 Ad 28/2010 je projednáváno rozhodnutí ze dne 16.1.2008 č.j. MHMP-574845/2007 a pod sp. zn. 1 Ad 29/2010 je projednáváno rozhodnutí ze dne 16.1.2008 č.j. MHMP-574865/2007.

Předmětem tohoto řízení je rozhodnutí č.j. MHMP-466934/2007 ze dne 11.12.2007, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu Městské části Praha 12, č.j. 13007/2007/AAL ze dne 14.9.2007, jímž byl žalobkyni ode dne 1.7.2007 snížen příspěvek na živobytí z částky 678,- Kč měsíčně na částku 173,- Kč měsíčně. Žalovaný odůvodnil rozhodnutí ustanoveními § 44 odst. 3, 4 a 7 písm. b) zákona č. 111/2006 Sb. s tím, že na základě předložené dokumentace bylo zjištěno, že u žalobkyně došlo ke změně skutečností rozhodných pro výši dávky. Žalovaný uvedl, že příjem pro účely příspěvku na živobytí činil 2.953,- Kč, částka na živobytí žalobkyně činila 3.126,- Kč a rozdíl mezi částkou na živobytí a příjmem žalobkyně činil částku 172,67 Kč.

Žalobkyně nesouhlasí s napadeným rozhodnutím, v podání ze dne 11.2.2007 mimo jiné poukazuje na svůj zdravotní stav a žádá k ochraně svých práv o ustanovení právního zástupce. V doplněné žalobě ze dne 20.7.2010 zástupkyně žalobkyně především vytýká správnímu orgánu I. stupně, že nesprávně určil příjem žalobkyně v předmětné době (v měsících leden až červen 2007), kdy žalobkyně v této době (až do 18.10.2007) prodávala časopis Nový prostor. Žalobkyně uvádí, že tento časopis musela nejprve zakoupit za částku 25,- Kč a až poté tento mohla prodat na částku 40,- Kč. Podle žalobkyně příjem z prodeje tohoto časopisu byl minimální a ze strany žalovaného a Úřadu městské části Prahy 12 byl mylně započten do částky příjmu za uvedené období. Žalobkyně rovněž nesouhlasí s výši příjmů, jak uvádí správní orgány v napadených rozhodnutích. V dalším žalobkyně odkazuje na obsah správního spisu vedeného u MS v Praze pod sp. zn. 4 Cad 113/2009. K přípisu ze dne 24.8. 2010 žalobkyně připojila Komentář č. 4/2002 Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 7.1.2001, který se týká zápočtů příjmů prodejců časopisu Nový prostor (Patron) pro účely posuzování sociální potřebnosti a rozhodování o výši dávky sociální péče podle § 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů.

Žalovaný ve svém vyjádření v podstatě zopakoval argumenty uvedené v napadeném rozhodnutí.

Soud ze správního spisu zjistil, že správní orgán I. stupně vycházel z předložených potvrzení, a to potvrzení o tom, že žalobkyně bydlela v červenci 2007 v Armádě spásy a v Azylovém domě sv. Terezie, za což zaplatila celkem 680,- Kč. O skutečnosti, že příjmy žalobkyně se v měsíci červnu změnily, se správní orgán dozvěděl z předloženého prohlášení, dle kterého žalobkyně obdržela od svého syna finanční částku v celkové výši 1.800,- Kč, dále z předložených potvrzení o.s. Nový prostor, podle něhož příjem z prodeje časopisu činil v měsíci dubnu částku 2200,- Kč, v měsíci květnu částku 2.325,- Kč a v měsíci červnu částku 3.165,- Kč.

Při jednání soudu zástupkyně žalobkyně uvedla, že na podané žalobě trvá s tím, že upozornila, že v souvislosti s tímto sporem je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 304/2007 řízení o neplatné vyloučení z prodeje časopisu Nový Prostor. Dále poukázala na komentář Ministerstva práce a sociálních věcí ČR z ledna 2001. Zástupkyně žalovaného odkázala na vyjádření ve věci ze dne 31.8.2010 s tím, že nesouhlasí s přerušením řízení, neboť podle jejího názoru bylo v dané věci postupováno v souladu se zákonem o hmotné nouzi a byly tedy zohledněny příjmy, kterých žalobkyně dosáhla. Právní zástupkyně poté předložila protokol z jednání OS pro Prahu 1 ve věci vedené pod sp. zn. 22 C 304/2007 a dále článek z denního tisku Právo ze dne 19.11.2010, ve kterém je uvedeno, jaké částky dostávají prodejci. V této souvislosti upozornila, na to, že příjmy žalobkyně byly nesprávně zohledněny vzhledem k tomu, že v uvedené době měla žalobkyně z prodeje každého časopisu pouze 15,- Kč, tedy nikoliv 20,- Kč, z čehož je vycházeno v napadeném rozhodnutí. Žalobkyně předložila vyjádření k podnětu na provedení inspekce poskytování sociálních služeb organizací Nový Prostor, které bylo vypracováno Magistrátem hl. m. Prahy dne 13.4.2010 a zasláno žalobkyni. Doplnila, že příjmy z prodeje časopisu Nový Prostor zpochybňuje též v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 Cad 113/2009. Právní zástupkyně navrhla, aby ve věci byla vyslechnuta jako svědkyně paní D. K., ředitelka občanského sdružení Nový Prostor a paní K.J., koordinátora tohoto projektu, která předložila správnímu orgánu potvrzení ze dne 10.6. 2007, ve kterém jsou nesprávně uvedeny částky, jež měla žalobkyně získat z prodeje.

Přípisem ze dne 8.12.2010 soud požádal občanské sdružení Nový Prostor o sdělení, jaký byl výdělek žalobkyně v jednotlivých měsících od ledna do června 2007, jaký měla žalobkyně zisk z jednoho časopisu, za jakých podmínek byla vratná záloha ve výši 5,- Kč a zda bylo možné neprodané časopisy vrátit zpět.

Na žádost soudu výkonná ředitelka tohoto sdružení D. K. zaslala přehled o výdělku žalobkyně v jednotlivých měsících za rok 2007 a vyjádření, podle něhož, žalobkyně měla z každého výtisku okamžitý výdělek 15,- Kč, přičemž vratná záloha 5,- Kč byla vyplacena při ukončení prodeje daného vydání časopisu Nový Prostor zpět v plné výši, při dodržení všech podmínek spolupráce (hlavně dodržení své objednávky). Dále uvedla, že systém funguje tak, že prodejce si objedná určitý počet výtisků. Za každý odebraný výtisk u Nového Prostoru nechá 5,- Kč vratnou zálohu, která je po ukončení prodeje vyplacena zpět. Pokud prodejce nevyprodá svou objednávku a neuvede důvod, je mu účtována a stržena vzratné zálohy tisková cena časopisu, která je 7,- Kč za každý neodebraný výtisk. Tak tomu bylo u žalobkyně v měsících červen a červenec 2007. Také uvedla, že při vyprodání celého nákladu nestrhávají tiskové náklady na neodebrané časopisy u jednotlivých prodejců a že neprodané časopisy není možné vrátit zpět.

Z přehledu o výdělku v jednotlivých měsících za rok 2007 soud zjistil, že žalobkyně si v dubnu 2007 objednala 100 časopisů, prodala jich 110, záloha činila 550,- Kč, stržena jí byla 0,- Kč a vyplaceno zpět 550,- Kč. V měsíci květnu 2007 si žalobkyně objednala 200 ks, prodala jich 217, záloha činila 1.085,- Kč, stržena jí byla 0,- Kč a vráceno 1.085,- Kč. V měsíci červnu si žalobkyně nejprve objednala 10 ks a poté 70 ks časopisů, poprvé činila záloha 520,- Kč, přičemž jí nebylo nic strženo a byla jí vrácena záloha ve stejné výši. V druhém případě činila vratná záloha 245,- Kč, strženo jí bylo 147,- Kč (7x21) a vráceno jí bylo 98,- Kč.

Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, jelikož z přehledu o příjmech žalobkyně je zřejmé, že výše příjmů z prodeje časopisů neodpovídá výši příjmů, ze kterých vycházel správní orgán při rozhodování o nároku na dávku v hmotné nouzi.

Pro určení výše této dávky se vychází z příjmů žadatele a z částky živobytí osoby. V daném případě se u žalobkyně rovněž zkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací. Částka živobytí se určí částkou existenčního minima zvýšenou o polovinu částky rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem. Za příjem se pro účely určení výše dávky v hmotné nouzi považují příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky uvedené v ustanovení § 6 odst. 1 a § 10 zákona o daních z příjmů, mezi něž patří podle § 10 odst. 1 písm. a) tohoto zákona i příjem z příležitostných činností.

Jak bylo výše uvedeno správní orgán I. stupně vycházel z předložených potvrzení, dle kterých se v rozhodném období změnila výše příjmu žalobkyně, nezjistil však skutečný příjem žalobkyně. Žalobkyně již v odvolání tvrdila, že z prodeje časopisu má jen 15,- Kč, nikoliv 20,- Kč, jak tvrdily správní orgány obou stupňů, a z čehož vycházely při výpočtu příjmu žadatelky o dávku. Správní orgán vycházel z toho, že příjem z prodeje časopisu Nový Prostor činil v měsíci dubnu 2.200,- Kč, přičemž soud z přípisu Občanského sdružení Nový Prostor zjistil, že příjem činil jen 1.650,- Kč. Rozdíl mezi těmito částkami (550,- Kč) tvořila záloha, kterou žalobkyně byla povinna uhradit při vydání objednaných kusů časopisů a protože splnila všechny podmínky, tak jí byla záloha při skončení prodeje vrácena zpět. Podle názoru soudu vratnou zálohu nelze počítat do příjmů, neboť tuto částku musela mít žalobkyně k dispozici již při odebrání časopisů. V měsíci květnu správní orgán vycházel z toho, že příjem žalobkyně z prodeje časopisů byl 2.325,- Kč. Z výše uvedeného vyjádření soud zjistil, že žalobkyně prodala 217 ks časopisů, čímž si vydělala 3.255,- Kč. I v tomto případě se částky, ze kterých vycházel správní orgán, neshodují se zjištěním soudu. Jak bylo výše uvedeno, v měsíci červnu 2007 byl podle správních orgánů příjem žalobkyně 2.668,- Kč. Soud z přípisu Občanského sdružení Nový Prostor zjistil, že žalobkyně prodala celkem 153 ks časopisů, její příjem z prodeje tedy činil 2.295,- Kč.

Jelikož zjištění soudu je v rozporu se zjištěním skutkového stavu věci správním orgánem, který se navíc nezabýval námitkou žalobkyně ohledně skutečného příjmu z prodeje časopisů Nový Prostor, soud napadené rozhodnutí zrušil dle § 78 odst. 1 s.ř.s.

V další řízení je správní orgán vázán právním závěrem uvedeným v tomto rozsudku, zejména je třeba, aby správní orgán rozhodující o dávce vycházel ze skutečného příjmu žalobkyně.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, jak je ve výroku rozsudku uvedeno. Přestože měla žalobkyně ve věci úspěch, žádné náklady jí nevznikly.

Ustanovené právní zástupkyni se přiznává odměna za zastupování v řízení v částce 3.200,- Kč, která sestává z odměny za čtyři úkony právní služby po 500,- Kč (§ 9 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč ve smyslu § 13 odst. 3 téže vyhlášky. Celkem tedy náleží zástupkyni stěžovatelky odměna ve výši 4.000,- Kč, která jí bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze, za podmínek stanovených v § 102 a násl. s.ř.s. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem, dle ustanovení §105 s.ř.s.

V Praze dne 1. února 2011

JUDr. Miroslava Hrehorová v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Ivana Viterová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru