Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

1 A 5/2011 - 49Rozsudek MSPH ze dne 02.11.2011


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 1A 5/2011 - 49

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Hrehorovou v právní věci žalobce: L. P., bytem X, zastoupený Mgr. Stanislavem Zborníkem, advokátem se sídlem Křemenská 905, Pardubice – Svítkov, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.1.2011 č.j. 6/2011-160-SPR/3,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 4.1.2011 č.j. 6/2011-160-SPR/3, kterým žalovaný zamítl odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odbor dopravních přestupků, č.j. MHMP 494616/2010/Kas ze dne 4. 6. 2010. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), jehož skutkovou podstatu naplnil porušením ustanovení § 5 odst. 1 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Za protiprávní jednání byla žalobci uložena dle § 22 odst. 4 zákona o přestupcích pokuta ve výši 25.000,- Kč a dále zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12-ti měsíců. Současně byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč dle § 79 odst. 1 a 4 zákona o přestupcích ve spojení s ustanovením § 1 odst. 1 vyhlášky č. 231/1996 Sb. uvedeného přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 2. 11. 2009 kolem 4.15 hodin řídil osobní automobil tovární značka AUDI A6 v Praze 8, v ulici Molákova, kde byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR. Orientační zkouška provedená ke zjištění, zda žalobce není ovlivněn návykovými látkami prokázala pozitivní výsledek na amfetamin. Žalobce byl proto vyzván, aby se podrobil lékařskému vyšetření s odběrem vzorku krve a moče, s čímž žalobce souhlasil. Vyšetření vzorku moči v nemocnici Na Bulovce potvrdil pozitivní výsledek na amfetamin, přičemž odběr krve žalobce odmítl.

Žalobce v žalobě argumentuje tím, že přestupku se dopustil dne 2. listopadu 2009, přičemž rozhodnutí odvolacího orgánu bylo vydáno teprve dne 4. 1. 2011. Žalobce má tak za to, že na projednávanou věc dopadá ustanovení § 20 odst. 1 zákona přestupcích, podle něhož přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok. K tomu uvádí, že jde o lhůtu prekluzivní, proto nepřichází v úvahu její přerušení nebo stavění. Žalobce poukazuje na ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích s tím, že v projednávané věci lhůta jednoho roku od spáchání přestupku uplynula dnem 2. 11. 2010.

Žalovaný nesouhlasí s názorem žalobce s tím, že dle § 20 odst. 2 zákona o přestupcích se do běhu lhůtu podle odst. 1 nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení podle zvláštního právního předpisu. Po tuto dobu se tato lhůta staví. Podle žalovaného nutnou podmínkou uplatnění uvedeného ustanovení je totožnost skutku, pro který bylo vedeno trestní řízení, se skutkem, který je předmětem řízení o přestupku. žalovaný doplňuje, že trestním řízení se rozumí řízení podle trestního řádu. Doba, po kterou bylo řízení vedeno, začíná běžet dnem zahájení trestního řízení, tj. dnem, kdy policejní orgán, po závěru o podezření ze spáchání trestného činu sepsal záznam o zahájení úkonů trestního řízení (dle § 158 odst. 3 trestního řádu) a končí dnem právní moci usnesení policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu o odevzdání nebo postoupení věci příslušnému správnímu orgánu k projednání přestupku (§ 159 odst. 1 písm. a) trestního řádu) dnem následujícím po tomto dni začne lhůta uvedená v § 20 odst. 1 zákona o přestupcích znovu běžet.

Podle názoru žalovaného v projednávané věci ve smyslu § 20 odst. 2 zákona o přestupcích lhůta k projednání přestupku neběžela od 2 listopadu 2009 do 13. ledna 2010, kdy byla věc odevzdána k projednání přestupku. celkem tedy prekluzivní lhůta k projednání neběžela po dobu 73 dní. Lhůta k projednání přestupku tak uplynula dne 13. 1. 2011, přičemž žalovaný vydal rozhodnutí dne 4. 1 2011 a žalobci bylo doručeno dne 5. 1. 2011, téhož dne nabylo i právní moci.

Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Nezákonnost napadeného rozhodnutí žalobce spatřuje jen v tom, že žalovaný potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, přestože uplynula prekluzivní lhůta pro projednání přestupku dle § 20 odst. 1 zákona o přestupcích.

Žalobce nepopírá, že dne 2. 11. 2009 okolo 4:15 hod řídil osobní automobil tovární značky Audi A6, SPZ X v Praze 8, v ulici Molákova, kde v průběhu jízdy byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR. Policistou byl mimo jiné vyzván, aby se podrobil orientační zkoušce ke zjištění, zda není ovlivněn návykovými látkami. Tato zkouška byla provedena pomocí přístrojem Drugwipe 5 + a vykázala pozitivní výsledek na amfetamin. Žalobce byl proto vyzván, aby se podrobil lékařskému vyšetření s odběrem vzorku krve a moči, s čímž souhlasil. Žalobce byl převezen do Fakultní nemocnice Na Bulovce, kde se podrobil jen vyšetření vzorku moči, ve kterém byl potvrzen výskyt amfetaminu. Odběru krve se podrobit odmítl.

Soud ze správního spisu zjistil, že téhož dne byl se žalobcem sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 5 trestního řádu, z něhož je zřejmé, že žalobci se dostalo řádného poučení s tím, že využil svého práva k věci nevypovídat. Ještě ve stejný den byly zahájeny úkony trestního řízení s odůvodněním, že na podkladě zjištěných skutečností byl odůvodněn závěr, že žalobce mohl spáchat trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 201 odst. 1 trestního zákona.

Přípisem ze dne 6. 1. 2010 Policie ČR odevzdala věc Magistrátu hl. m. Prahy k projednání přestupku s odůvodnění, že nešlo zjistit skutečnou hladinu amfetaminu v krvi, tedy nebylo zjištěno do jaké míry byl užitím návykové látky ovlivněn. Správní orgán I. stupně obdržel spisovou dokumentaci dne 13. 1. 2010.

Přípisem ze dne 4. 5. 2010 Magistrát hl. m. Prahy oznámil žalobci zahájení řízení o přestupku a zároveň žalobce předvolal k ústnímu jednání. Dne 31. 5. 2010 se konalo ústní jednání za přítomnosti žalobce a dne 4. 6. 2010 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, kterým žalobce uznal vinným z přestupku proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích, neboť porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu. Jak bylo výše uvedeno za protiprávní jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 25. 000,- Kč, sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidle na dobu 12-ti měsíců a náhrada nákladů řízení ve výši 1.000,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutí tak, že jej zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

Přestupkový zákon stanoví, že přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok, přičemž do běhu lhůty podle § 20 odstavce 1 se nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení podle zvláštního právního předpisu (dle § 20 odst. 2). Ze spisu vyplynulo, že k přestupku došlo dne 2. 11. 2009. Dle obecného pravidla pro počítání lhůt (§ 40 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů) vyplývá, že lhůty určené podle let uplynou toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li takový den v měsíci, končí lhůta posledním dnem měsíce. Tímto dnem tak podle tohoto ustanovení by byl den 2. 11. 2010. V daném případě však vůči žalobci bylo pro tentýž skutek vedeno trestní řízení, proto se dle § 20 odst. 2 zákona o přestupcích lhůta prodlouží o dobu tohoto stíhání. Jak vyplynulo ze spisu, dne 2. 11. 2009 byly zahájeny úkony trestního řízení s odůvodněním, že žalobce mohl spáchat trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 201 odst. 1 trestního zákona. Dne 13. 1. 2010 byla věc postoupena Magistrátu hl. m. Prahy k projednání přestupku. Ve smyslu shora uvedeného vyplývá, že doba od 2. 11. 2009 do 13. 1. 2010 se nezapočítává do jednoroční prekluzivní lhůty stanovené v § 20 odst. 1 zákona o přestupcích.

Ze shora uvedené rekapitulace jednoznačně vyplývá, že doba od spáchání přestupku do jeho projednání s ukončením řízení ve věci (nabytí právní moci rozhodnutí) po odečtení doby, po kterou bylo vůči žalobci vedené trestní řízení, nepřekračuje jednoroční lhůtu, ve které lze projednat přestupek. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a podle § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do 2 týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze. Rozhodnutí o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem.

V Praze dne 2. listopadu 2011

JUDr. Miroslava Hrehorová v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Ivana Viterová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru