Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

1 A 23/2010 - 34Rozsudek MSPH ze dne 22.12.2010


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 1A 23/2010 - 34

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Hrehorovou v právní věci žalobce: Mgr. P. M., , zastoupen Mgr. Janem Zapotilem, advokátem se sídlem AK, Václavské náměstí 38, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 29.3. 2010 č.j. 022761/2010/KUSK,

takto:

I. Rozhodnutí ze dne ze dne 29.3. 2010 č.j. 022761/2010/KUSK se zrušuje a věc

se vrací zpět žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit náklady řízení ve výši 7.760,- Kč k rukám

právního zástupce žalobce do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Mělník, odbor dopravy, ze dne 28.1.2010 č.j. 76616/DOP/09/MIKH, kterým žalobci uložil pořádkovou pokutu ve výši 1.000,- Kč za porušení ustanovení § 60 odst. 1 zákona o přestupcích, s odůvodněním, že se dne 26.1.2009 ve 13.00 hodin bez vážných důvodů nedostavil ke správnímu orgánu, k němuž byl předvolán k podání vysvětlení.

Žalobce v žalobě uvádí, že správní orgán písemností ze dne 30.10. 2009 předvolal k podání vysvětlení pana Ing. P. Š. , žalobcova klienta. Přípisem ze dne 4.12. 2009 zaslal žalobce správnímu orgánu plnou moc osvědčující právní zastoupení Ing. P. Š. v přestupkovém řízení a zároveň požádal z důvodu kolize se soudním řízení o stanovení jiného termínu. Namísto nového předvolání zastoupeného Ing. P. Š. správní orgán poslal předvolání přímo žalobci, přičemž z předvolání nebylo zřejmé, zda bylo žádáno podání vysvětlení ze strany Ing.

2 pokračování

1A 23/2010

Š. nebo nikoliv. Žalobce dopisem ze dne 22.1.2010 upozornil správní orgán na skutečnost, že má zákonem uloženou povinnost mlčenlivosti, a to konkrétně v ustanovení § 21 zákona o advokacii. Správní orgán I. stupně vydal shora označené rozhodnutí, které žalovaný potvrdil. Argumentace žalobce směřuje především proti tomu, že rozhodnutí nerespektuje zákonnou úpravu a je zcela mimo právní rámec. Žalobce upozorňuje, že v rozhodnutí se objevují i vyslovené absurdity a osobní invektivy vůči žalobci. Konkrétně poukázal na tvrzení správního orgánu, že povinnost mlčenlivosti má advokát ve smyslu § 21 zákona o advokacii pouze vůči veřejnosti nikoliv vůči správním orgánům. Žalobce doplnil, že z postupu správního orgánu je zřejmé, že podáním vysvětlením hodlal zjistit skutečnosti týkající se spáchání přestupku, jehož pachatelem měl být jeho klient pan Ing. P. Š., vůči němuž má povinnost mlčenlivosti. Žalobce vytýká správním orgánům obou stupňů také to, že si nevyjasnily, koho chtěly vlastně předvolávat. V této souvislosti odkázal na stranu 3 a 4 napadeného rozhodnutí. Mimo to je žalobce přesvědčen, že povinnost podat vysvětlení nelze delegovat na právního zástupce, tuto povinnost musí vykonat každý sám a osobně.

Ve vyjádření k žalobě žalovaný nejprve popsal sled událostí, o němž není mezi účastníky řízení sporu. K argumentaci žalobce ohledně nezákonnosti rozhodnutí, žalovaný uvádí, že ze spisové dokumentace bezesporu vyplývá, že správní orgán I. stupně nepředvolal žalobce k provedení důkazu svědeckou výpovědí podle § 55 správního řádu, tedy po zahájení řízení, ale před zahájením řízení podle § 60 zákona o přestupcích. Kdy je povinen podat vysvětlení každý. Žalovaný poukazuje na skutečnost, že žalobce doložil do spisu plnou moc ve věci zastupování Ing. P. Š., nicméně podle žalovaného z jejího obsahu vyplývá, že jde o plnou moc generální, na které mají v souladu s ustanovením. 33 odst. 2 písm. c) správního řádu podpisy povinně ověřeny. Je tedy otázkou podle žalovaného, zda bylo zastupování žalobcem v souladu s udělenou plnou mocí a správními předpisy.

O skutkovém stavu není mezi stranami sporu. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že správní orgán I. stupně nejprve písemností ze dne 30.10. 2009 předvolal jednatele společnosti ŠTROB ŠIRC & SLOVÁK, s.r.o. pana Ing. P. Š. k podání vysvětlení podle § 60 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., ve věci přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Jednání se mělo konat dne 8.12.2009 v místnosti Městského úřadu Mělník. Písemností ze dne 4.12. 2009 žalobce v postavení právního zástupce se omluvil z jednání z důvodu kolize se soudním jednáním a zdvořile požádal o stanovení jiného termínu. Jako přílohu podání připojil plnou moc. Poté správní orgán zaslal totožné předvolání k podání vysvětlení přímo žalobci. K tomu žalobce přípisem ze dne 22.1.2010 upozornil na zákonnou povinnost mlčenlivosti, která vyplývá ze zákona o advokacii. Správní orgán I. stupně vydal dne 28.1.2010 rozhodnutí, kterým žalobci uložil pořádkovou pokutu ve výši 1.000,- Kč s odůvodněním, že jeho omluvu z jednání neakceptuje, neboť: „jako advokát zcela nepochybně není vázán státem uloženou mlčenlivostí k podání vysvětlení ve věci přestupku, kterého se měl dopustit dosud nezjištěný řidič…“ Správní orgán zdůraznil, že žalobce nebyl předvolán ve smyslu ustanovení § 55 správního řádu ke svědecké výpovědi, ale k podání vysvětlení podle § 60 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání, jehož obsah je v podstatě totožný s obsahem žaloby. O odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutí, v němž uvedl, že žalobce předložil generální plnou moc, přestože je zapotřebí zvláštní plné moci. V této souvislosti poukázal na ustanovení § 34 odst. 2 správního řádu, podle něhož se písemnosti doručují písemnosti právnímu zástupci s výjimkou těch, kdy má zastoupený v řízení něco vykonat. Dále žalovaný odkázal na znění ustanovení § 60 zákona o přestupcích a doplnil, že žalobce byl na základě plné moci oprávněn k veškerým úkonům, tedy i k podání vysvětlení ve věci

3 pokračování

1A 23/2010

přestupku, který byl spáchán dne 24.5.2009 v 15.13 hodin na silnici č. 16 v katastru obce Býkev, motorovým vozidlem, jehož provozovatelem je jmenovaná společnost. Žalovaný zdůraznil, že bylo plně na žalobci, aby podal nezbytné vysvětlení ve smyslu ustanovení § 60 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., kdy informace k podání nezbytného vysvětlení k pověření došlého oznámení o přestupku měl dostat od pana Ing. P. Š.. Žalovaný odmítl názor žalobce uvedený v odvolání o tom, že má zákonem uloženou povinnost mlčenlivosti o skutečnostech, které hodlal správní orgán I. stupně zjistit k prověření došlého oznámení o přestupku. Na tomto místě žalovaný poukázal n ustanovení § 21 odst. 1 zákona o advokacii, z něhož dovodil, že: „advokát je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech , o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb, avšak tato mlčenlivost je vůči veřejnosti, nikoliv vůči orgánům státní správy.“ Argumentace žalobce by podle žalovaného znemožňovala advokátům jednat za své klienty v řízeních správních či trestních.

Městský soud v Praze přezkoumal dle ustanovení § 75 s.ř.s. napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

Pořádková pokuta byla žalobci uložena podle § 60 zákona o přestupcích. Ten ve svém odst. 1 stanoví: „Každý je povinen podat správním orgánům nezbytné vysvětlení k prověření došlého oznámení o přestupku;...“ a dále upravuje možnost odepřít podání vysvětlení ze zde uvedených důvodů nebezpečí postihu za přestupek či za trestný čin, porušení státního či služebního tajemství nebo povinnosti mlčenlivosti. Pořádkovou pokutu až do výše 5000 Kč může správní orgán podle odst. 2 uložit tomu, „kdo se bez závažných důvodů nedostaví na výzvu ke správnímu orgánu k podání vysvětlení podle odstavce 1, nebo tomu, kdo bezdůvodně podání vysvětlení odmítá“. Prověřování došlého oznámení o přestupku se děje mimo řízení; teprve z tohoto prověřování vzejde závěr, zda zahájit řízení o přestupku, nebo zda věc ještě před zahájením řízení odložit [§ 66 odst. 3 písm. a) zákona o přestupcích]. Podmínkou uložení pokuty je fakt, že se předvolaný nedostavil ke správnímu orgánu, ač mu v tom nebránily závažné důvody. Uložit pokutu za nepodání vysvětlení však nepřichází v úvahu v situaci, kdy zákon umožňuje odepřít podání vysvětlení z důvodu taxativně uvedených. V daném případě žalobce v postavení právního zástupce využil možnosti odepřít podání vysvětlení ve věci přestupku s odůvodněním, že je vázán mlčenlivostí. Z dikce tohoto ustanovení bezesporu vyplývá, že jde o právo osob, které jsou vázány mlčenlivostí, a proto je nelze trestat. Argumentace žalovaného je tak zcela nepřípadná.

Soud se ztotožnil s žalobcem i v tom směru, že jako advokát je ve vztahu ke svému klientovi vázán mlčenlivostí, a to nejen vůči veřejnosti, jak nesprávně tvrdil správní orgán I. stupně, ale i vůči orgánům veřejné správy. Povinnost mlčenlivosti je základním předpokladem pro poskytování právní pomoci a tím i nezbytnou podmínkou fungování demokratické společnosti. Výkon profese advokáta vychází z důvěrného vztahu mezi advokátem a klientem a z důvěry klienta v mlčenlivost advokáta. K povinnosti mlčenlivosti advokáta se již několikrát vyjádřil i Ústavní soud, který např. v nálezu vedeného pod sp. zn. II.ÚS 2894/08, ze dne 28.08.2009 uvedl, že: „se nejedná v žádném případě o jakousi výsadu advokáta, která by měla založit vynětí z obecně platného a závazného právního řádu, ale že jde o povinnost uloženou advokátovi v zájmu jeho klientů a pro jejich ochranu. V tomto smyslu také profesionální tajemství a jeho dodržování advokátem požívá příslušné ochrany…“ Žalovaný ve vyjádření navíc zpochybnil platnost předložené plné moci, neboť v takovém případě by žalobce nestíhala povinnost mlčenlivosti, na druhé straně by nemohl odmítnout podání vysvětlení. Toto tvrzení však zcela odporuje názoru uvedenému

4 pokračování

1A 23/2010

v napadeném rozhodnutí. Žalovaný v něm tvrdil, že právě z důvodu předložení plné moci: „..je žalobce oprávněn k veškerým úkonům, tedy i k podání vysvětlení ve věci přestupku…. bylo plně na žalobci, aby podal nezbytné vysvětlení ve smyslu ustanovení § 60 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., kdy informace k podání nezbytného vysvětlení k pověření došlého oznámení o přestupku měl dostat od pana Ing. P. Š.“ Pokud měl správní orgán pochybnosti o účinnosti plné moci, měl účastníky vyzvat, aby ji doplnili. Tuto argumentaci soud považuje za účelovou, neboť po celé správní řízení tuto skutečnost netvrdil a se žalobcem jednal jako s právním zástupcem společnosti, jejímž vozidlem byla způsobena dopravní nehoda.

Pravomoc správního orgánu při prověřování došlého oznámení o přestupku (§ 60 odst. 1 zákona o přestupcích) je poměrně široká a dopadá nejen na účastníky, svědky či osoby, které mají v držení listiny či jiné věci, ale na všechny osoby, které mohou podle názoru správního orgánu poskytnout důležité informace k oznámení o přestupku. Odmítnout podání vysvětlení mohou jen zákonem stanovený okruh osob, mezi něž patří i ti, co jsou vázáni mlčenlivostí. Bezesporu se do této skupiny řadí i advokáti.

Podle názoru městského soudu žalovaný i správní orgán I. stupně postupovali v rozporu s ustanoveními přestupkového zákona upravující možnost uložit pořádkovou pokutu, a proto soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 78 odst. 1 soudního řádu správního.

Žalovaný byl ve věci úspěšný, a proto mu podle § 60 odst. 1 s.ř.s. náleží náhrada nákladů řízení. Náklady vynaložené žalobcem na dané řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2. 000,- Kč, náhradu nákladů právního zastoupení spočívající v odměně za dva úkony (§ 11 písm. a, d vyhlášky č. 177/1996 Sb. – tj. převzetí zastoupení a písemné podání k soudu) právní služby v částce 2.100,- Kč za jeden úkon, celkem 4.200,- Kč ( § 7, § 9 odst. 3 písm. f, vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhradu hotových výdajů v částce 300,- Kč za jeden úkon, celkem 600,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky). Jelikož právní zástupce osvědčil, že je plátcem DPH k částce 4.800,- Kč se připočte 20 % DPH, což činní 960,- Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit celkem 7.760,- Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou

týdnů ode dne doručení k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze, za podmínek stanovených v § 102 a násl. s.ř.s. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem, dle ustanovení §105 s.ř.s.

V Praze dne 22. prosince 2010

JUDr. Miroslava Hrehorová v.r.
samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Ivana Viterová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru