Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

78 Ad 8/2011 - 96Rozsudek KSUL ze dne 12.09.2011

Prejudikatura

2 Ads 9/2003

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 Ads 122/2012 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

78Ad 8/2011-96

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D., v právní věci žalobce: J. A. „X“, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Grusem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, ul. Resslova č.p. 3/1754, PSČ 400 01, proti žalované: České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, ul. Křížová č.p. 25, PSČ 225 08, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 12. 2008, č. „X“, o plném invalidním důchodu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátu JUDr. Zdeňku Grusovi se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 2.880,-Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím žalované České správy sociálního zabezpečení dne 14. 1. 2009 domáhal přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované ze dne 17. 12. 2008, č. „X“, o plném invalidním důchodu, kterým mu žalovaná s odkazem na ust. § 38 a § 39 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), zamítla žádost o plný invalidní důchod s odůvodněním, že pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň - město ze dne 19. 11. 2008 žalobci poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti toliko o 20%, přičemž pro přiznání plného invalidního důchodu je zapotřebí mít pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně ve výši 66% a více. Pokračování
2
78Ad 8/2011

V žalobě uvedl, že nesouhlasí se závěry obsaženými v posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň - město ze dne 19. 11. 2008, když má vážné zdravotní potíže. Potíže má s plícemi, játry, dále trpí žaludečními vředy, žloutenku typu B a C, problémy má s krční páteří, dále má přeraženou lopatku, která mu špatně srostla, díky čemuž má velké bolesti a v pravé ruce nic neunese. Má za to, že žalovaná neměla při svém rozhodování všechny jeho zdravotní dokumenty. V době podání žaloby váží jen 45 kg při výšce 183 cm, což mu přijde divné. Proto žádá, aby v soudním řízení byl celkově vyšetřen jeho zdravotní stav a ukázala se pravda.

Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě v krátkosti uvedla, že věc se týká zdravotního stavu, a proto nechť je zdravotní stav žalobce posouzen Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni, a to s ohledem na skutečnost, že žalobce se v době podání žaloby nacházel ve výkonu trestu ve Věznici Plzeň.

V následně podané replice žalobce setrval na žalobních námitkách a dodal, že Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni, která pro účely soudního řízení opětovně posuzovala jeho zdravotní stav, neměla jeho zdravotní dokumenty o jeho zdravotním stavu v civilu. Přitom je mu stále více špatně, a proto je přesvědčen, že jeho zdravotní stav je vážný, přičemž se již smířil se smrtí.

Nařízeného ústního jednání před soudem, které se uskutečnilo dne 21. 9. 2009, se žalobce nezúčastnil, aniž by svoji neúčast řádně omluvil, ovšem zároveň aniž by soudu jakkoliv avizoval, že trvá na tom, aby se jednání uskutečnilo výlučně v jeho přítomnosti. Proto soudu nic nebránilo, aby uskutečnilo dotyčné jednání.

Pověřená pracovnice žalované pak při tomtéž ústním jednání před soudem setrvala na napadeném rozhodnutí a požadovala zamítnutí žaloby s ohledem na jednoznačné závěry obsažené v posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni ze dne 12. 6. 2009, který nechal vypracovat soud pro účely předmětného řízení, jak soud rozvede níže.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí dílu prvního hlavy druhé zák. č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly.

Po přezkoumání skutkového a právního stavu a provedených ústních jednání, při kterých se provádělo dokazování v intencích ust. § 52 odst. 1 v návaznosti na ust. § 77 s.ř.s. jednak zdravotním posudkem Posudkové komise v Plzni ze dne 12. 6. 2009 a jeho doplněním ze dne 9. 2. 2011 včetně protokolu o ústních jednáních, která předcházela vyhotovení tohoto doplnění ze dne 26. 1. 2011 a ze dne 9. 2. 2001, jež nechal vypracovat soud pro účely předmětného řízení, jak soud rozvede níže, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
78Ad 8/2011

Na tomto místě soud podotýká, že v předmětné věci již jednou rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 21. 9. 2009, č.j. 15 Cad 11/2009 - 29, jímž předmětnou žalobu pro nedůvodnost zamítl, a to s poukazem na závěry obsažené v posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni ze dne 12. 6. 2009, který nechal vypracovat soud pro účely předmětného řízení a v němž bylo konstatováno, že k datu vydání napadeného rozhodnutí šlo sice u žalobce o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který však u žalobce způsobuje toliko 20% procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, zatímco pro přiznání plného invalidního důchodu je zapotřebí mít pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti minimálně ve výši 66%.

Ke kasační stížnosti žalobce proti výše citovanému zamítavému rozsudku ovšem Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 11. 2010, č.j. 4 Ads 61/2010 – 63, dospěl k závěru, že dotyčný zamítavý rozsudek je třeba zrušit, neboť závěry ohledně žalobcova zdravotního stavu obsažené v dotyčném posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni ze dne 12. 6. 2009, z něhož vycházel soud při svém rozhodování, nejsou přesvědčivě zdůvodněny popř. přinášejí neúplné zdůvodnění, když v tomto posudku nebyl žalobce shledán plně ani částečně invalidním, zatímco již dříve byl žalobce uznán částečně invalidním pro pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 40% a dokonce i 50%. Nejvyšší správní soud krajskému soudu výslovně uložil, aby v dalším řízení požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni (dále jen „komise“) o zpracování doplňujícího posudku, v němž se komise po vyžádání kompletní lékařské dokumentace týkající se žalobce, která dle jeho názoru chybí (event. po zdůvodnění, proč není tato dokumentace dosažitelná), vypořádá zejména s důvody zániku částečné invalidity, pokud by komise setrvala na takovém závěru, s tím, že komise po odstranění všech pochybností znovu stanoví na základě doplněných zjištění míru poklesu žalobcovy schopnosti soustavné výdělečné činnosti, na základě čehož pak ve věci opětovně rozhodne krajský soud. Dále Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku mj. konstatoval, že komise ve svém posudku dřívější uznání žalobcovy částečné invalidity zcela pominula a neodůvodnila, v čem spočívá zlepšení či stabilizace žalobcova zdravotního stavu při srovnání s obdobím, kdy byla částěná invalidita žalobce uznána, tedy k 28. 5. 2003 resp. k 2. 12. 2003, popř. zda částečná invalidita žalobce byla dříve uznána na základě posudkového omylu.

Respektujíc shora předestřený názor Nejvyššího správního soudu v intencích ust. § 110 odst. 3 s.ř.s., krajský soud tedy v dalším soudním řízení výzvou ze dne 10. 1. 2011 vyzval Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni k doplnění již vypracovaného posudku, jenž byl citován shora, tedy ze dne 12. 6. 2009, a to s výslovným poukazem na názory vyslovené ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2010.

V této souvislosti soud považuje za potřebné ještě uvést, že z obsahu předloženého správního spisu vyplývá, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku lékaře pověřeného vypracováním posudku pro Okresní správu sociálního zabezpečení Plzeň - město, který při zjišťovací lékařské prohlídce dne 19. 11. 2008 posoudil zdravotní stav žalobce a dospěl k závěru, že ten není plně invalidní podle ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ani částečně invalidní podle ust. § 44 odst. 1, odst. 2 téhož zákona. Dle závěru dotyčného lékaře procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u žalobce odpovídá 20%, a to postižení uvedenému v kapitole VIII, oddílu B, položce 5, písm. a) přílohy č. 2 vyhl. č. 284/1995 Sb., s tím, že se rovněž nejedná o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 3 téže vyhlášky umožňující soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek, ani se

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
78Ad 8/2011

nejedná o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 4 téže vyhlášky značně ztěžující obecné životní podmínky, přičemž míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve smyslu ust. 6 odst. 4, odst. 5 citované vyhlášky se nemění.

Dále soud uvádí, že podle ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění pojištěnec je plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 % nebo je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Podle odst. 2 a odst. 3 stejného paragrafu se při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce vychází z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával předtím, než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem. Přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnost výdělečné činnosti pojištěnce, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, a schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával.

Podle ust. § 44 odst. 1, odst. 2 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec částečně invalidní, pokud pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti u něho činí nejméně 33% nebo pokud mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ztěžuje obecné životní podmínky.

Způsob posouzení a procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a okruh zdravotních postižení umožňujících soustavnou výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek a zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmínky pak stanovuje prováděcí předpis, konkrétně přílohy č. 2, 3 a 4 k vyhl. č. 284/1995 Sb. kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění v platném znění.

Již výše bylo zmíněno, že v projednávané věci byla žalobci napadeným rozhodnutím ze dne 17. 12. 2008 zamítnuta žádost o plný invalidní důchod s odůvodněním, že pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň - město ze dne 18. 11. 2008 žalobci poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti toliko o 20%, takže není plně invalidní podle ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ani částečně invalidní podle ust. § 44 odst. 1, odst. 2 téhož zákona.

Jedním z předpokladů pro vznik nároku na plný invalidní důchod je existence plné invalidity pojištěnce ve smyslu ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Bylo proto třeba zjistit, zda žalobce splňoval ke dni 17. 12. 2008, tedy ke dni vydání napadeného rozhodnutí, podmínky plné invalidity, tj. zda pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti u něho činil nejméně 66% nebo zda je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek.

Soudem bylo již shora konstatováno, že napadené rozhodnutí bylo odůvodněno závěrem lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň - město, který žalobce vyšetřil a učinil závěr o poklesu jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Soud se v původním řízení s tímto závěrem lékaře nespokojil, navíc když proti tomuto závěru žalobce v tomto soudním řízení uplatnil kategorické námitky, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity plné či částečné především závisí, vyžádal si proto v rámci původního předmětného soudního řízení v intencích ust. § 52 odst. 1 v návaznosti na ust. § 77 s.ř.s. odborný posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni, když tato komise v době původního rozhodování soudu byla v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
78Ad 8/2011

zdravotního stavu žalobce. Tato komise tehdy nově posoudila celkový stav žalobce, dále také posoudila pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti a zaujala posudkový závěr o plné invaliditě žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí.

Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 12. 6. 2009. Žalobce byl jednání komise osobně přítomen a při tomto jednání byl vyšetřen ortopedem a plicním odborníkem. Na základě posouzení tehdy doložených zdravotních nálezů (plicní nález MUDr. E., lékařský nález ošetřující lékařky MUDr. Š., RTG pravé lopatky MUDr. V.), vyšetření žalobce ortopedem a plicním odborníkem pak komise tehdy dospěla k závěru, že k datu napadeného rozhodnutí žalobce nebyl plně invalidní podle ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ani částečně invalidní podle ust. § 44 odst. 1 téhož zákona, když sice u něj došlo k poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, ovšem toliko ve výši 20%.

Komise tehdy konstatovala, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý zapříčiněný prodělanou TBC plic v roce 2007 s negativním kultivačním i mikroskopickým nálezem s tím, že chronická choroba bronchopulmonální je I stadia s normálními parametry při spirometrickém vyšetření, při prodělané infekční hepatitidě typu B s normálními hodnotami v jaterních testech, přičemž funkční omezení v pravém ramenním kloubu je následkem neprováděné rehabilitace, což má za následek i trvající bolestivost.

Komise tehdy vyhodnotila procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce podle kapitoly VIII, oddílu B, položky 5, písm. a), přílohy č. 2 vyhl. č.284/1995 Sb., a to ve výši 20 %, s tím, že maximální počet procent ze zde uvedeného rozmezí (10% až 20%) komise vyhodnotila i s přihlédnutím ostatním onemocněním žalobce. Dále komise tehdy uvedla, že důvod pro zvýšení procentní míry podle ust. § 6 odst. 4 vyhl. č. 284/l995 Sb. neshledala, přičemž dodala, že nelze hodnotit podle písm. b), neboť nejde o lehké perzistující astma 2. stupně. Závěrem komise tehdy poznamenala, že zdravotní stav žalobce vyhodnotila shodně jako posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň – město ze dne 19. 11. 2008.

V dalším řízení před krajským soudem po vydání zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2010 Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni k výzvě soudu ze dne 10. 1. 2011 k doplnění již vypracovaného posudku ze dne 12. 6. 2009, jehož obsah byl předestřen shora, soudu zaslala doplnění tohoto posudku ze dne 9. 2. 2011.

Právní zástupce žalobce poté, co mu bylo soudem zasláno doplnění posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci v Plzni ze dne 9. 2. 2011 zaslal soudu dne 18. 2. 2011 stručné sdělení o tom, že žalobce na předmětné žalobě nadále trvá. V dalším podání ze dne 2. 3. 2011 pak soudu sdělil, že namítá nezákonnost jednání komise, která provedla šetření, aniž by byl žalobce předem upozorněn na její další šetření, takže se nemohl řádně připravit, vyjádřit a nebylo mu umožněno, aby si sám opatřil další doklady k prokázání svého nároku. Když žalobce žádal o možnost prostudování podkladů, ze kterých bude komise vycházet při svém posouzení ohledně jeho zdravotního stavu, tak tomuto návrhu nebylo bez jakéhokoliv důvodu vyhověno. Žalobce odmítá akceptovat závěry komise, a proto ani nepodepsal protokol o provedeném šetření, když nikdy se neléčil z toxikomanie a alkoholismu, nikdy neužíval návykové či psychotropní látky. Dále právní zástupce žalobce

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
6
78Ad 8/2011

namítl, že šetření bylo prováděno jinou osobou od osob podepsaných na posudku. Dále je přesvědčen o tom, že posudkové závěry jsou zcela nepřezkoumatelné, není vůbec uvedeno, jak komise ke svým závěrům dospěla. Závěrem právní zástupce žalobce navrhl, aby soud vyslechl členy komise, aby byl vysvětlen postup komise i její závěry s tím, že žalobce ještě žádá, aby ve věci bylo nařízeno jednání, aby žalobce mohl klást členům komise otázky.

Při ústním jednání před soudem konaném dne 12. 9. 2011, a tedy záměrně poté, kdy byl žalobce propuštěn z výkonu trestu z Věznice Plazeň, aby se mohl tohoto jednání případně osobně zúčastnit, byl přítomen toliko právní zástupce žalobce a nikoliv i samotný žalobce, ačkoliv svoji přítomnost soudu avizoval. Právní zástupce žalobce přitom nadále požadoval, aby soud vyhověl žalobcově žalobě. K závěrům obsaženým v doplnění posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci v Plzni ze dne 9. 2. 2011 věci pak uvedl, že soud by měl zvážit, zda komise v tomto doplnění provedla vše, co měl na mysli Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku ze dne 11. 11. 2010. Komise si dle jeho názoru mohla opatřit kompletní zdravotní dokumentaci, a to ve spolupráci s příslušnou zdravotní pojišťovnou. Má za to, že i přes doplnění posudku ze dne 9. 2. 2011 nebylo náležitě zhodnoceno žalobcovo špatné zdraví, a to s ohledem na jeho dramatický úbytek hmotnosti, který byl komisí toliko konstatován bez jakéhokoliv vysvětlení. Právní zástupce žalobce pak soudu navrhl, aby ve věci provedl další dokazování, a to jednak výslechem posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Liberec MUDr. V. A., která ve svém posudku ze dne 5. 11. 2003 shledala žalobce nadále částečně invalidním pro pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 50%, dále veškerou lékařskou dokumentací od Věznice Plzeň, ke které by se měl vyjádřit posudkový lékař Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni MUDr. A. H. a jednak i výslechem samotného žalobce.

Pověřená pracovnice žalované při tomtéž ústním jednání před soudem naproti tomu požadovala, aby soud žalobu zamítl s ohledem na závěry obsažené v posudku Posudkové komise v Plzni ze dne 12. 6. 2009 a jeho doplnění ze dne 9. 2. 2011. K tomuto doplnění posudku neměla žádných výhrad, přičemž vyjádřila přesvědčení, že posudek ve znění jeho doplnění je dostatečným podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci a nebyl by ani v rozporu se závěry vyslovenými ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2010. Návrh právního zástupce žalobce na provedení dalšího dokazování považuje za nedůvodný popř. nadbytečný, když vyžádání si komisí zdravotní dokumentace žalobce přes příslušnou zdravotní pojišťovnu není v kompetenci komise či žalované, dále když MUDr. V. A. patrně neměla specializaci na respirační onemocnění, zatímco MUDr. A. H. je jednoznačně specialista na respirační onemocnění. Vedle toho podotkla, že v praxi je běžné, že závěry jednotlivých posudkových lékařů okresních správ sociálního zabezpečení jsou přezkoumávány posudkovými komisemi Ministerstva práce a sociálních věcí, v nichž vždy sedí příslušný specialista na onemocnění pojištěnce. Z tohoto důvodu považuje za relevantní důkaz právě posudek Posudkové komise v Plzni ze dne 12. 6. 2009 a jeho doplnění ze dne 9. 2. 2011. Závěrem zdůraznila, že předmětný případ se týká plného invalidního důchodu, zatímco MUDr. V. A. se vyjadřovala ve věci částečného invalidního důchodu, přičemž i dle jejího závěru žalobce nebyl plně invalidní.

Z obsahu posudkové dokumentace vypracované Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni na základě výzvy soudu ze dne 10. 1. 2011 soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, doplnění posudku ze dne 9. 2. 2011 bylo vypracováno po studiu a náležitého zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě dostupné lékařské dokumentace a dostupných odborných lékařských nálezů. Komise jednala nejprve dne

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
7
78Ad 8/2011

26. 1. 2011, a to za osobní přítomnosti žalobce, který byl při tomto jednání vyšetřen odbornou lékařkou z oboru ortopedie. S ohledem na skutečnost, že žalobce při jednání komise uvedl, že byl v mezidobí vyšetřen plicním odborníkem a na interním oddělení pro onemocnění slinivky a prostaty, komise jednání odročila, aby byla vyžádána tato vyšetření, s tím, že po obdržení zdravotní karty žalobce z Věznice Bory, bude komise pokračovat v jednání již bez přítomnosti žalobce, přičemž ten odmítl podepsat protokol z tohoto jednání. Následně skutečně komise uskutečnila ještě jedno jednání, a to dne 9. 2. 2011, v nepřítomnosti žalobce, a tentýž den vyhotovila doplnění posudku. Dle názoru soudu i v tomto případě jednala komise v řádném složení, třebaže jejím členem byl namísto odborné lékařky z oboru ortopedie odborný lékař z oboru tuberkulóza a respirační nemoce a jednání již nebyl přítomen žalobce, a to s ohledem na dosavadní průběh jednání před komisí a zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce zejména v důsledku prodělané TBC plic v roce 2007. Z tohoto důvodu soud vyhodnotil námitku právního zástupce žalobce ohledně toho, že šetření žalobce bylo prováděno jinou osobou od osob podepsaných na posudku za nedůvodnou.

Na základě posouzení komisi doložených zdravotních nálezů a zpráv (spirometrické vyšetření ze dne 4. 10. 2010, propouštěcí zprávy z Vězeňské nemocnice Praha Pankrác ze dne 19. 2. 2009, sonografie břicha, jaterních laboratorních testů ze dne 7. 1. 2011, RTG plic ze dne 16. 9. 2010, RTG pravého ramena, Propuštěcích zpráv z interního oddělení Vězeňské nemocnice Praha Pankrác ze dne 16. 10. 2009 a ze dne 17. 12. 2009, dále plicní nález MUDr. E., lékařský nález ošetřující lékařky MUDr. Š.), vyšetření žalobce ortopedem, a to při původním jednání komise dne 12. 6. 2009, tak i při opětovném jednání komise dne 26. 1. 2011, dále vyšetření plicním odborníkem při původním jednání komise dne 12. 6. 2009, dále vyhodnocení lékařských zpráv a nálezů odborným lékařem z oboru tuberkulza a respirační nemoce při jednání komise dne 9. 2. 2011 a konzultace komise dne 19. 1. 2011 všech plicních nálezů založených ve spisu s odbornými lékaři plicní kliniky Fakultní nemocnice v Plzni pak komise dospěla k závěru, že i po nově doložené zdravotní dokumentaci setrvává na svém posudkovém zhodnocení ze dne 12. 6. 2009, tj. že k datu napadeného rozhodnutí žalobce nebyl plně invalidní podle ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ani částečně invalidní podle ust. § 44 odst. 1 téhož zákona, když sice u něj došlo k poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, ovšem toliko ve výši 20%, což je hodnocení maximálním počtem % v uvedeném rozmezí 10% až 20%.

Komise v doplnění posudku ze dne 9. 2. 2011 dále konstatovala, že pokud žalobce tvrdí, že má rakovinu plic, tak ve zdravotní dokumentaci dostupné komisi není o této diagnóze zmínka. Vedle toho zmínila, že pokud žalobce poukazuje na zdravotní dokumentaci MUDr. D., která měla být údajně odeslána v roce 2005 do Mostu MUDr. P., tak ta komisi k telefonickému dotazu ze dne 19. 1. 2011 sdělila, že tuto zdravotní dokumentaci nemá ve své kartotéce, a proto zdravotní dokumentace žalobce před jeho výkonem trestu je pro komisi nedostupná. Pro komisi jsou i nedostupné lékařské zprávy od ošetřujícího lékaře žalobce MUDr. Š., ve Vězeňské nemocnici Praha Pankrác, když ten již ve vězeňské službě dotyčné nemocnice nepracuje. Pokud žalobce uváděl onemocnění jaterní ve smyslu žloutenky typu B a C, tak dle komise s ohledem na výsledky provedených jaterních testů je jejich hodnota v mezích fyziologických, což svědčí o stabilizaci onemocnění. Rovněž tak pokud žalobce uváděl poranění ploténky bez udání lokalizace, tak dle komise při jejím vyšetření nejevil známky postižení páteře mimo udávané obtíže C páteře po úderu do pravého ramenního kloubu s tím, že objektivizace tohoto poranění chybí. Vedle toho komise uvedla, že opětovně

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
8
78Ad 8/2011

konzultovala dne 19. 1. 2011 všechny plicní nálezy založené ve spise s odbornými lékaři plicní kliniky Fakultní nemocnice v Plzni, kteří se shodli na tom, že stanovení diagnózy podle RTG plic je nemožné a vyžaduje specializované vyšetření na plicním oddělení. Tato vyšetření však nebyla provedena, a proto komise se domnívá, že přiznáním částečné invalidity v roce 2003 šlo o posudkový omyl. Vůči údajnému nekvalitnímu vyšetření obou odborných lékařů komise pak komise vznesla protest, neboť bylo provedeno klinickými pracovníky Fakultní nemocnice v Plzni.

Po zhodnocení výše předestřených důkazů, které byly provedeny při soudních jednáních, soud konstatuje, že s ohledem na žalobcem uplatněné námitky jednak v žalobě a jednak v průběhu soudního řízení, v předmětném řízení bere posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni ze dne 12. 6. 2009 ve znění jeho doplnění ze dne 9. 2. 2011 jako klíčový důkaz. Je sice pravdou, že i přes jednoznačnou shodu prvotního posudkového závěru ze dne 12. 6. 2009 a doplněného posudkového závěru ze dne 9. 2. 2011 ohledně zdravotního stavu žalobce, který byl vyhodnocen jako dlouhodobě nepříznivý zapříčiněný prodělanou TBC plic v roce 2007 s negativním kultivačním i mikroskopickým nálezem s tím, že chronická choroba bronchopulmonální je I stadia s normálními parametry při spirometrickém vyšetření, při prodělané infekční hepatitidě typu B s normálními hodnotami v jaterních testech, přičemž funkční omezení v pravém ramenním kloubu je následkem neprováděné rehabilitace, což má za následek i trvající bolestivost, a ohledně míry poklesu žalobcovy schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 20%, žalobce po celou dobu soudního řízení třebaže ke konci toliko prostřednictvím svého právního zástupce neochvějně trval na podané žalobě a tedy na tom, že míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u něj činí alespoň 66% a více, nicméně soud neshledal jedinou indicii proto, aby postupně obstaraný důkaz – posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni ze dne 12. 6. 2009 ve znění jeho doplnění ze dne 9. 2. 2011 nemohl být vyhodnocen jako objektivní a z hlediska platné právní úpravy obsažené v zákoně o důchodovém pojištění úplný, a proč by nemohlo být k závěrům v něm obsaženým při vyhodnocení zákonnosti rozhodnutí žalované přihlíženo.

Při učinění tohoto závěru soud přihlížel ke skutečnosti, že komise vyhodnotila procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce podle kapitoly VIII, oddílu B, položky 5, písm. a), přílohy č. 2 vyhl. č.284/1995 Sb., a to ve výši 20 %, po zevrubném vyšetření a zhodnocení žalobcova zdravotního stavu s tím, že před učiněním konečného posudkového závěru se pokusila v rámci svých možností obstarat jí dostupnou lékařskou dokumentaci. Naproti tomu žalobce, třebaže byl dozajista seznámen se závěry Nejvyššího správního soudu vyslovenými v jeho zrušujícím rozsudku ze dne 11. 11. 2010, ohledně toho, že k řádnému zhodnocení jeho zdravotního stavu bude zapotřebí dohledat další zdravotní dokumentaci, tak v tomto směru v řízení před soudem nevyvinul naprosto žádnou aktivitu, ačkoliv z výkonu trestu byl propuštěn již dne 26. 7. 2011 a tedy měl dostatečný časový prostor pokusit se dohledat svoji chybějící či údajně chybějící zdravotní dokumentaci. Pokud právní zástupce žalobce poukazoval na to, že komise popř. žalovaná si v rámci tohoto řízení měla obstarat přes příslušnou zdravotní pojišťovnu chybějící či údajně chybějící zdravotní dokumentaci žalobce, tak k tomu soud poznamenává, že tento postup není v kompetenci komise či žalované, jak správně podotkla pověřená pracovnice žalované při ústním jednání před soudem. V této souvislosti nelze nezmínit, že právě žalobci nic nebránilo v tom, pokusit se dohledat chybějící či údajně chybějící jeho zdravotní dokumentaci za součinnosti příslušné zdravotní pojišťovny, jíž je pojištěncem. Nic takového však žalobce neučinil, jak soud již

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
9
78Ad 8/2011

poznamenal výše. Žalobce přitom naproti tomu se jen uchýlil ke vznášení námitek vůči postupům a závěrům Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni, které soud s přihlédnutím na obsah předloženého správního spisu vyhodnotil jako účelová a ničím nepodložená tvrzení. Námitky žalobce, že komise provedla šetření, aniž by byl žalobce předem upozorněn na její další šetření, takže se nemohl řádně připravit, vyjádřit a nebylo mu umožněno, aby si sám opatřil další doklady k prokázání svého nároku, jsou proto nedůvodné. Na tomto místě nelze nezmínit, že bylo čistě věcí žalobce, že se v době jednání komise nacházel ve výkonu trestu, a proto se o jednání komise dozajista dozvěděl nikoliv přímo, nýbrž zprostředkovaně. Přes pobyt žalobce ve výkonu trestu dle názoru soudu přitom žalobce přitom měl možnost opatřit si další doklady k prokázání svého nároku např. korespondenční formou. K tvrzení žalobce, že žádal o možnost prostudování podkladů, ze kterých bude komise vycházet při svém posouzení ohledně jeho zdravotního stavu a že tomuto návrhu nebylo bez jakéhokoliv důvodu vyhověno, soud uvádí, že toto tvrzení nenachází žádnou oporu ve předložené spisové dokumentaci a ani žalobce je žádným věrohodným důkazním prostředkem dosud nepodložil.

Z tohoto důvodu soud v intencích ust. § 52 odst. 1 s.ř.s. nepřikročil k dašímu dokazování, zejména pak jak navrhoval právní zástupce žalobce, a to jednak výslechem posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Liberec MUDr. V. A., která ve svém posudku ze dne 5. 11. 2003 shledala žalobce nadále částečně invalidním pro pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 50%, dále veškerou lékařskou dokumentací od Věznice Plzeň, ke které by se měl vyjádřit posudkový lékař Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni MUDr. A. H., dále výslechem členů komise a jednak i výslechem samotného žalobce. K navrhovanému výslechu MUDr. V. A. soud ještě podotýká, že její výslech soud vyhodnotil jako naprosto nadbytečný, a to s ohledem na jednoznačné stanovisko komise obsažené v doplnění posudku ze dne 9. 2. 2011, které bylo předestřeno výše. Navíc již pověřená pracovnice žalované při ústním jednání před soudem správně podotkla, že tato lékařka se tehdy sice vyjadřovala ve věci částečného invalidního důchodu, ovšem i dle jejího závěru žalobce tehdy nebyl plně invalidní, přičemž v daném řízení soud přezkoumává právě zákonnost zamítavého rozhodnutí žalované ohledně žádosti žalobce o plný invalidní důchod, takže i přes případnou obhajobu ohodnocení míry poklesu žalobcovy schopnosti soustavné výdělečné činnosti touto lékařkou ve výši 50% i v tomto soudním řízení, by to nemělo vliv na posouzení zákonnosti rozhodnutí žalované ve věci plného invalidního důchodu. K požadavku na vyžádání si veškeré lékařské dokumentace od Věznice Plzeň, ke které by se měl vyjádřit posudkový lékař Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni MUDr. A. H., pak soud doplňuje, že neshledává důvod pro dokazování v tomto směru, když v předmětné věci k výzvě soudu si komise vyžádala veškerou dostupnou zdravotní dokumentaci žalobce od Věznice Plzeň při vyhotovování posudku ze dne 12. 6. 2009 ve znění jeho doplnění ze dne 9. 2. 2011, který soud hodnotí v této věci jako klíčový důkaz pro jeho úplnost a objektivitu, na němž se podílel právě i tento odborník. Dále k požadavku vyslechnout členy Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni soud podotýká, že dokazování v tomto směru vyhodnotil jako nadbytečné s ohledem na dosavadní průběh řízení před soudem a stav dokazování. A k požadavku vyslechnout i samotného žalobce v řízení před soudem je třeba zdůraznit, že žalobci nic nebránilo v tom, aby se ústních jednání před soudem osobně účastnil, a to obzvláště dne 12. 9. 2011, kdy již byl několik měsíců propuštěn z výkonu trestu, a případně se k věci bezprostředně vyjádřil. Soudu proto přijde nepatřičné, aby za žalobce bylo navrhováno provedení jeho výslechu, když k oběma uskutečněným ústním jednáním před soudem se

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
10
78Ad 8/2011

nedostavil, třebaže v rámci druhého jednání již byl zastoupen právním zástupcem. Navíc žalobcův výslech soud vyhodnocuje rovněž jako nadbytečný s ohledem na dosavadní výsledky dokazování.

Fakt, že posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni ze dne 12. 6. 2009 ve znění jeho doplnění ze dne 9. 2. 2011 soud vyhodnotil jako klíčový důkaz pro jeho úplnost a objektivitu, umocnila i skutečnost, že komise zdravotní stav žalobce vyhodnotila naprosto shodně jako posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň – město ze dne 19. 11. 2008 a k přiznání částečné invalidity žalobci se výslovně vymezila tak, že se jedná o posudkový omyl, neboť před tímto přiznáním částečné invalidity příslušná posudková lékařka neprovedla náležitá odborná vyšetření. V této souvislosti je třeba ještě podotknout, že pokud žalobce v rámci správního řízení, z něhož vzešlo žalobou napadené rozhodnutí, uváděl, že zhubl o 30 kg za půl roku popř. že při výšce 183 cm váží 45 kg, na což posléze poukazoval i v předmětném soudním řízení včetně jednání před Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni, tak k tomu je třeba uvést, že na váhový úbytek 30 kg žalobce poukazoval již před mnoha lety, když tato skutečnost je poznamenána v posudku posudkové lékařky MUDr. A. Okresní správy sociálního zabezpečení Liberec ze dne 13. 5. 2003, s tím, že tehdy bylo poznamenáno, že při výšce 182 cm váží 53 kg. Žádný dramatický úbytek na váze v době rozhodování žalované, natož později, tak u žalobce nenastal, a proto žalobcův stav z hlediska úbytku na váze je nutno vyhodnotit jako stabilizovaný, aniž by bylo zapotřebí se touto otázkou v daném řízení podrobněji zabývat.

Soud na základě shora uvedeného tedy uvádí, že se ztotožnil s posudkovým závěrem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni ze dne 12. 6. 2009 ve znění jeho doplnění ze dne 9. 2. 2011 a za daného stavu věci soud neshledal potřebu, aby byl tento posudek dále doplňován touto komisí či aby byl případně ve věci vypracováván další posudek jinou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí nebo dokonce aby bylo přikročeno ke znaleckému zkoumání zdravotního stavu žalobce. Požadavek v tomto směru ostatně v předmětném soudním řízení nevznesli ani žalovaná ani samotný žalobce resp. jeho právní zástupce. Závěr soudu o tom, že v daném případě již nebylo zapotřebí provádět nějaké další dokazování, koresponduje ustálené judikatuře správních soudů včetně Nejvyššího správního soudu (viz. např. jeho rozsudek ze dne 25. 6. 2003 č.j. 2 Ads 9/2003-50, který byl publikován ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 150/2004 a také na www.nssoud.cz.

A konečně pokud žalobce v žalobě a v průběhu řízení před soudem poukazoval na skutečnost, že se mu zdravotní stav stále zhoršuje, tak k tomu soud uvádí, že v souzené věci je možné vycházet, a to s poukazem na ust. § 75 odst. 1 s.ř.s., toliko ze zdravotního stavu, jaký měl v době rozhodování žalované, tj. ke dni 17. 12. 2008. Případné zhoršení stávajících zdravotních obtíží, ke kterému by mělo dojít po tomto datu, popř. vznik nových zdravotních obtíží, nebo změna zdravotního stavu žalobce jako taková, proto nemohou být v tomto řízení v zásadě nikterak zohledněny. Ust. § 75 odst. 1 s.ř.s., které je pro soudy závazné, totiž výslovně stanovuje, že při přezkoumávání rozhodnutí správního orgánu vychází správní soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žalobce tak má možnost poukazovat na své případně se zhoršující zdravotní obtíže, které nastaly po 17. 12. 2008 a které by měl mít řádně zdokumentované lékařskými zprávami, v novém správním řízení. Důvodem pro přiznání nároku na plný invalidní důchod, ovšem nemůže být jen subjektivní pocit žadatele o důchod o jeho neschopnosti k výkonu většiny zaměstnání pro svůj špatný zdravotní stav. Přiznání dávky musí být podloženo objektivně zjištěným

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
11
78Ad 8/2011

zdravotním stavem a stupněm poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti posuzovaným příslušnou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji ve výroku rozsudku ad I. podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Současně soud podle ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. ve výroku rozsudku ad II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší.

Žalobci byl pro toto soudní řízení, a to počínaje řízením o kasační stížnosti proti prvotnímu rozsudku soudu ze dne 21. 9. 2010, ustanoven advokát, a proto v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Tudíž soud ve výroku ad III. rozhodl s odkazem na ust. § 35 odst. 8 s.ř.s. o určení odměny tomuto advokátovi JUDr. Zdeňku Grusovi za zastupování žalobce ve výši 2.880,-Kč, která se skládá z částky 1.500,- Kč za tři úkony právní služby po 500,-Kč podle § 7 v návaznosti na § 9 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění po 1. 9. 2006 [převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a), podání kasační stížnosti - § 11 odst. 1 písm. d) a účast při jednání soudu - § 11 odst. 1 písm. g)], z částky 900,- Kč za tři s tím související režijní paušály po 300,- Kč podle ust. § 13 odst. 1, odst. 3 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb a z částky 480,-Kč odpovídající 20% DPH za poskytnuté právní služby, kterou byl právní zástupce žalobce povinen podle zvláštního právního předpisu odvést z odměny za zastupování a náhrad, jež byly vyjmenovány. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 12. září 2011

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru