Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

78 Ad 5/2011 - 29Rozsudek KSUL ze dne 29.08.2011

Prejudikatura

5 Ads 22/2003


přidejte vlastní popisek

78Ad 5/2011-29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D., v právní věci žalobce: S. K., proti žalované: České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, ul. Křížová č.p. 25, PSČ 225 08, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 11. 2010, č.j. „X“, o invalidním důchodu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě, domáhal přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 11. 2010, č.j. „X“, o invalidním důchodu, kterým žalovaná rozhodola ve věci žalobcových námitek proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 6. 2010, kterým mu s odkazem na ust. § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), byla zamítnuta žádost o invalidní důchod s odůvodněním, že nezískal potřebnou dobu pojištění, když před vznikem invalidity, která mu vznikla dne 7. 4. 2010, v rozhodném období od 7. 4. 1990 do 6. 4. 2010 získal pouze 7 roků a 13 dnů pojištění a nikoliv potřebných 10 let doby pojištění. Žalovaná na základě žalobcových námitek žalobou napadeným rozhodnutím změnila výše citované prvoinstanční rozhodnutí ze dne 1. 6. 2010, a to tak, že se žalobci mění datum vzniku invalidity ze dne 7. 4. 2010 na 17. 4. 2008, a ve zbytku bylo rozhodnutí potvrzeno.

V žalobě uvedl, že s rozhodnutím žalované nesouhlasí, když jeho zdravotní stav se z lékařského hlediska nezlepšil a naopak má tendenci se jen zhoršovat. Proto v rámci soudního řízení by měl být nově přezkoumán jeho zdravotní stav.

Pokračování

Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že o žalobcově žádosti o invalidní důchod bylo vydáno zamítavé rozhodnutí ze dne 1. 6. 2010, když žalobce sice byl uznán posudkovou lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení Litoměřice invalidním dle ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, a to od 7. 4. 2010, s tím že se jedná o invaliditu 1. stupně dle ust. § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu mu poklesla jeho pracovní schopnost o 35%, ovšem žalobce současně nezískal potřebnou dobu pojištění pro přiznání invalidního důchodu. Pro vznik nároku na invalidní důchod pak žalovaná v souladu s ust. § 40 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění posuzovala získání potřebné doby pojištění v posledních 10 letech před vznikem invalidity a, tj. z období od 7. 4. 2000 do 6. 4. 2010, a též v posledních 20 letech před vznikem invalidity, tj. z období od 7. 4. 1990 do 6. 4. 2010. Žalobce však v posledních 10 letech před vznikem invalidity nezískal žádnou dobu pojištění a v posledních 20 letech před vznikem invalidity získal pouze 7 roků a 13 dnů doby pojištění, ačkoliv v jeho případě činila potřebná doba pojištění 10 roků. V námitkovém řízení pak na základě nového posudku ze dne 11. 10. 2010 byl žalobce uznán invalidním již od 17. 4. 2008, a to pouze částečně invalidním dle ust. § 44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ve znění do 31. 12. 2009 a od 1. 1. 2010 je invalidní dle ust. § 39 odst. 1 téhož zákona, přičemž se jedná o invaliditu 1. stupně dle ust. § 39 odst. 2 písm. a) citovaného zákona s poklesem jeho pracovní schopnosti o 35%. A protože datum vzniku žalobcovy invalidity byl stanoven již k 17. 4. 2008, tak bylo nově posuzováno splnění podmínek nároku na důchod k tomuto datu. V rozhodném období posledních 10 let před vznikem invalidity, tj. v době od 17. 4. 1998 do 16. 4. 2008, ovšem žalobce získal pouze 238 dnů doby pojištění a v rozhodném období posledních 20 let před vznikem invalidity, tj. v době od 17. 4. 1988 do 16. 4. 2008, získal pouze 7 roků a 262 dnů doby pojištění. Jelikož žalobce nesplnil podmínku potřebné doby pojištění ani ke dni dřívějšího stanovení data vzniku jeho invalidity, tak žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím prvoinstanční rozhodnutí ze dne 1. 6. 2010 potvrdila s tím, že pouze změnila datum vzniku invalidity.

V následně učiněné replice žalobce uvedl, že od dětství je vážně nemocen a díky tomu je nyní v těžké životní situaci a neví, jak by ji měl jinak řešit než pobíráním invalidního důchodu. Do roku 1993 byl zaměstnán, ale pak jeho pracoviště bylo zavřeno. Nyní v této těžké době, kdy jeho zdravotní stav se stále zhoršuje, je pro něj nemožné v jeho kraji získat stálé zaměstnání. Když se několikrát pokusil pracovat, tak do 3 měsíců jej každý propustil.

Nařízeného ústního jednání před soudem se žalobce neúčastnil, když svoji neúčast řádně omluvil s tím, že výslovně souhlasil, aby se jednání uskutečnilo v jeho nepřítomnosti.

Pověřená pracovnice žalované pak při ústním jednání před soudem setrvala na napadeném rozhodnutí a požadovala zamítnutí žaloby s ohledem na jednoznačné závěry obsažené v posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 27. 4. 2011, který nechal vypracovat soud pro účely předmětného řízení.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí dílu prvního hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování

rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly.

Po přezkoumání skutkového a právního stavu a provedeném ústním jednání dospěl soud k rozhodnutí, že žalovaná při svém rozhodování o žalobcových námitkách nepochybila a že žaloba není tudíž důvodná.

Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno na základě posudkové lékařky pověřené vypracováním posudku pro Okresní správu sociálního zabezpečení Litoměřice, která při zjišťovací lékařské prohlídce dne 7. 4. 2010 posoudila zdravotní stav žalobce a dospěla k závěru, že ten je invalidní, a to od 7. 4. 2010, a jde o invaliditu 1. stupně. Dle závěru dotyčné lékařky pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u žalobce odpovídá 35%, a to postižení uvedenému v kapitole VIII., odd A, položce 8, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. s tím, že míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky se nemění. Na základě tohoto posudku žalovaná vydala dne 1. 6. 2010 výše citované rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o invalidní důchod s odůvodněním, že nezískal potřebnou dobu pojištění, když před vznikem invalidity, která mu vznikla dne 7. 4. 2010, v rozhodném období od 7. 4. 1990 do 6. 4. 2010 získal pouze 7 roků a 13 dnů pojištění.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce, kde uvedl, že z jeho zdravotní dokumentace vyplývá, že se jeho zdravotní stav nezlepší a že má omezené pracovní schopnosti, když nesmí pracovat ve výškách, v mokru, v hluku, v prachu, v chladu, v nepříznivých klimatických podmínkách, u strojů, s chemickými látkami a nesmí vykonávat namáhavé práce.

Žalovaná si v rámci řízení o námitkách vyhotovila nový posudek o invaliditě ze dne 11. 10. 2010, který vypracovala příslušná posudková lékařka oddělení námitkové a odvolací agendy žalované. Tato posudková lékařka opětovně posoudila zdravotní stav žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a dospěla ke shodnému k závěru, že u žalobce rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole kapitole VIII., odd A, položce 8, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., díky kterému se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti na 35%, s tím, že míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky se nemění. Oproti posudkové lékařce Okresní správy sociálního zabezpečení Litoměřice však posudková lékařka oddělení námitkové a odvolací agendy žalkované stanovila datum vzniku invalidity již ke dni 17. 4. 2008.

Na základě tohoto nového posudku bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí ze dne 1. 6. 2010 s tím, že pouze došlo ke změně data vzniku invalidity ze dne 7. 4. 2010 na 17. 4. 2008, a ve zbytku bylo rozhodnutí potvrzeno s odůvodněním, že žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění, když před vznikem invalidity, která mu vznikla dne 7. 4. 2010, v rozhodném období od 7. 4. 1990 do 6. 4. 2010 získal pouze 7 roků a 13 dnů pojištění a nikoliv potřebných 10 let doby pojištění.

Podle ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. V souladu s odstavcem 2 citovaného ustanovení jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně a nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování

Dle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikacepojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

V odstavci 5 citovaného ustanovení je dále stanoveno, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. V souladu s odstavcem 6 citovaného ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Dle odstavce 7 je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslech s tím, že procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity.

V projednávané věci tedy bylo rozhodnuto prvostupňovým rozhodnutím zamítavě o žalobcově žádosti o přiznání invalidního důchodu s odůvodněním, že sice u něj byla zjištěna invalidita ke dni 7. 4. 2010, a to s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 35%, ovšem žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění, když před vznikem invalidity, v rozhodném období od 7. 4. 1990 do 6. 4. 2010 získal pouze 7 roků a 13 dnů pojištění namísto 10 roků. V rámci v rámci námitkového řízení pak byl posudek posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Litoměřice revidován toliko ohledně data vzniku invalidity, když posudková lékařka v rámci námitkového řízení dospěla k závěru, že vznik invalidity, a to s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 35%, nastal již dne 7. 4. 2008.

Jedním z předpokladů pro vznik nároku na invalidní důchod je tedy existence invalidity pojištěnce ve smyslu ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Na tomto místě je ovšem nutné zdůraznit, že kromě základního předpokladu pro vznik nároku na invalidní důchod, tedy invalidity pojištěnce ve smyslu ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, je nutnou podmínkou pro vznik nároku též splnění potřebné doby pojištění, jak vyplývá z ust. § 40 zákona o důchodovém pojištění.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování

Podle ust. § 40 zákona o důchodovém pojištění potřebná doba pojištění pro nárok na plný invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku nad 28 let, což je případ i žalobce, 5 roků. Podle ust. § 40 odst. 2 téhož zákona potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se pak zjišťuje z období před vznikem invalidity. Jelikož žalobce je pojištěncem nad 28 let, tak z posledních 10 let před vznikem jeho invalidity. U pojištěnce staršího 38 let, což je případ žalobce, se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou také tehdy, pokud byla tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity s tím, že v tomto případě potřebná doba pojištění činí 10 let. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod se přitom dle ust. § 40 odst. 2 stejného zákona považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období 10 roků dokončeném po vzniku plné invalidity.

Bylo proto třeba zjistit, zda žalobce splňoval ke dni vydání napadeného rozhodnutí, podmínky invalidity, tj. zda u něj nastal pokles pracovní schopnosti nejméně o 35% a zda dosáhl potřebné doby pojištění.

Již výše bylo zmíněno, že napadené rozhodnutí bylo odůvodněno závěrem posudkové lékařky oddělení námitkové a odvolací agendy žalované, která učinila závěr o poklesu pracovní schopnosti žalobce a datu vzniku jeho invalidity. Soud se s tímto závěrem lékařky nespokojil, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity plné či částečné především závisí, vyžádal si proto v rámci předmětného soudního řízení v intencích ust. § 52 odst. 1 v návaznosti na ust. § 77 s.ř.s. odborný posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v ústí nad Labem (dále jen „komise“), která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Tato komise nově posoudila celkový stav žalobce, dále také posoudila pokles jeho pracovní schopnosti a také datum vzniku jeho případné invalidity.

Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 27. 4. 2011. Žalobce byl jednání komise přítomen a přímo při jednání komise byl vyšetřen odborným lékařem z oboru otorinolaryngologie. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů (odborné nálezy ORL, propuštěcí zprávy z hospitalizace na ORL), obvodní zdravotní dokumentace, spisové dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení Litoměřice pak komise dospěla k závěru, že k datu napadeného rozhodnutí žalobce nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ve znění zákona č. 306/2008 Sb. a k 31. 12. 2009 nebyl plně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ve znění zákona č. 134/1997 Sb. s tím že nebyl ani částečně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ve znění zákona č. 134/1997 Sb.

Komise konstatovala, že u žalobce se jednalo k datu vydání napadeného rozhodnutí o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož dominující příčinou bylo benigní polohové paroxysmální vertigo dlouhodobě stacionární bez podstatného funkčního zhoršení, jako st.p. tympanomastoidectomii levého ucha s celkovou ztrátou sluchu dle Fowlera ve výši 34,8%.

Komise pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti posoudila dle kapitoly VIII., odd. A, položky 8, písm. a) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., a to ve výši 10%, když z funkčního hlediska se jednalo o lehkou poruchu. písm. b) tedy středně těžké poruchy komise nepoužila, a

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování

to vzhledem k opakovaným normálním funkčním vyšetřením, k neprokázaným subjektivně udávaným vegetativním projevům, k objektivně neprokázané perilymfat. píštěle, díky čemuž bylo pojato pouze možné podezření. Dále komise uvedla, že použila § 3 odst. 2 vyhl. č. 359/2009 Sb. a zvýšila míru poklesu pracovní schopnosti o dalších 10%, a tedy na celkových 20%, když dle komise dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav má vliv na využívání jeho dělnických zkušeností a vzhledem k jeho základnímu vzdělání schopnosti i rekvalifikace. Komise nepoužila ust. § 3 odst. 1 citované vyhlášky, protože onemocnění žalobce byla z funkčního hlediska lehká a podstatně žalobce pracovně neomezovala. Dále komise uvedla, že při použití vyhl. č. 284/1995 Sb. hodnotí pokles žalobcovy soustavné výdělečné činnosti dle kapitoly VII., odd. B, položky 7, písmeno a) ve výši 15% ze zde uvedeného rozmezí 5 - 15% s tím, že komise dále použila ust. § 6 odst. 4 dotyčné vyhlášky a zvýšila tento pokles s ohledem na vykonávané dělnické profese ýalobcem ještě o 10% a tedy celkový pokles žalobcovy schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil 25%. Proto se komise nemohla shodnou s výsledky posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Litoměřice ani s výsledky posudkové lékařky oddělení námitkové a odvolací agendy žalované.

Po zhodnocení výše předestřených důkazů, které byly provedeny při soudním jednání, soud konstatuje, že Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem jednala v řádném složení, že posudek ze dne 27. 4. 2011, jenž soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Žalobce byl přítomen při jednání komise a byl přešetřen přítomným odborným lékařem z oboru otorinolaryngologie.

Lékaři Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem přitom oproti posudkové lékařce Okresní správy sociálního zabezpečení Litoměřice a posudkové lékařky oddělení námitkové a odvolací agendy žalované ohledně míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u žalobce dospěli k závěru, že dosahuje toliko 25% namísto 35%, takže z této skutečnosti je patrné, že žalobce nesplnil podmínku základní podmínku pro vznik nároku na invalidní důchod, která je zakotvena v ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Z tohoto důvodu již ztratilo na významu, aby v předmětném řízení se soud dále zabýval i případným splněním další podmínky pro vznik nároku na invalidní důchod a tedy splnění potřebné doby pojištění, která je zakotvena v ust. § 40 zákona o důchodovém pojištění.

Dále soud uvádí, že se ztotožnil s posudkovým závěrem komise, když za daného stavu věci soud neshledal potřebu, aby byl doplňován výše citovaný posudek ze dne 27. 4. 2011 Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem či aby byl případně ve věci vypracováván další posudek jinou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí nebo dokonce aby bylo přikročeno ke znaleckému zkoumání zdravotního stavu žalobce. Požadavek v tomto směru ostatně v předmětném soudním řízení nevznesli ani žalovaná ani samotný žalobce, poté co byli seznámeni s tímto posudkem. Závěr soudu o tom, že v daném případě již nebylo zapotřebí provádět nějaké další dokazování, přitom koresponduje ustálené judikatuře správních soudů včetně Nejvyššího správního soudu (viz. např. jeho rozsudky ze dne 25. 6. 2003 č.j. 2 Ads 9/2003-50, který byl publikován ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 150/2004 a také na www.nssoud.cz, nebo ze dne 28. 8. 2003 č.j. 5 Ads 22/2003-48 či ze dne 12. 3. 2009 č.j. 3 Ads 143/2008-92, které jsou rovněž dostupné na www.nssoud.cz.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, když žalobkyně svým rozhodnutím de facto potvrdila prvoinstanční rozhodnutí o

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování

zamítnutí žalobcovy žádosti o přiznání invalidního důchodu, a proto ji ve výroku rozsudku ad I. podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Současně soud podle ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. ve výroku ad II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší.

Pro úplnost soud směrem k žalobci poznamenává, že v souzené věci je možné vycházet, a to s poukazem na ust. § 75 odst. 1 s.ř.s., toliko ze zdravotního stavu, jaký měl v době rozhodování žalované, tj. ke dni 3. 11. 2010. Zhoršení stávajících zdravotních obtíží, ke kterým by mělo dojít po tomto datu popř. vznik nových zdravotních obtíží, nemůže být v tomto řízení v zásadě nikterak zohledněno. Ust. § 75 odst. 1 s.ř.s., které je pro soudy závazné, totiž výslovně stanovuje, že při přezkoumávání rozhodnutí správního orgánu vychází správní soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žalobce tak má možnost poukazovat na své stále se zhoršující zdravotní obtíže, které nastaly po 3. 11. 2010 a které by měl mít řádně zdokumentované lékařskými zprávami, v případném novém správním řízení. Důvodem pro přiznání nároku na určitý stupeň invalidity ovšem nemůže být jen subjektivní pocit žadatele o důchod o jeho špatném zdravotním stavu. Přiznání dávky musí být podloženo objektivně zjištěným zdravotním stavem, posuzovaným příslušnou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 29. srpna 2011
JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru