Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

78 Ad 22/2016 - 11Usnesení KSUL ze dne 25.10.2016

Prejudikatura

2 Afs 98/2004


přidejte vlastní popisek

78Ad 22/2016-11

USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D. v právní věci žalobkyně: E. Z., nar. „X“, bytem „X“, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, ul. Křížová č. 1292/25, PSČ 150 00, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 4. 2016, č. „X“, o invalidním důchodu,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně podala dne 17. 8. 2016 u zdejšího soudu žalobu, kterou se domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 24. 4. 2016, č. „X“, kterým jí žalovaná s odkazem na ust. § 39 odst. 2 písm. c) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zamítla žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu s odůvodněním, že dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem ze dne 14. 4. 2016 je žalobkyně nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně, a tudíž nedošlo ke změně stupně invalidity.

Z žaloby tedy vyplývá, že se žalobkyně domáhá zrušení správního rozhodnutí žalované ve smyslu ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

Před vlastním projednáním věci byl soud nejprve povinen zabývat se povahou napadeného rozhodnutí v tom směru, zda se nejedná o rozhodnutí, které je z přezkumné činnosti soudu vyloučeno. K přezkoumání správního rozhodnutí může soud v rámci správního soudnictví totiž přistoupit jen za předpokladu, že není dána překážka, která by mu bránila věcně rozhodnout. Jinak soudu nezbývá nic jiného než podanou žalobu s odkazem na některé písmeno odst. 1 ust. § 46 s. ř. s. usnesením odmítnout.

Při vyhodnocování existence překážek bránících o žalobou napadeném rozhodnutí věcně rozhodnout soud předně vycházel z ust. § 5 s. ř. s., dle něhož platí, že pokud nestanoví tento nebo zvláštní zákon jinak, lze se ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon. Pokračování

78Ad 22/2016

Soudní ochrana ve správním soudnictví tedy nastupuje teprve poté, kdy jsou vyčerpány možnosti nápravy nezákonného nebo vadného rozhodnutí prostředky správního řízení.

Obecně stanovený důvod nepřípustnosti návrhu v ust. § 5 s. ř. s. je rozveden v následujících ustanoveních s. ř. s., např. v ust. § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

Podle ust. § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl návrh podán předčasně nebo opožděně.

V daném případě přitom soud dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je třeba odmítnout, a to s poukazem právě na ust. § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť žaloba vůči němu byla ze strany žalobkyně podána předčasně.

K tomuto závěru soud dospěl s ohledem na zjištění, že žalobou napadené rozhodnutí je toliko prvoinstančním rozhodnutím, když bylo vydáno žalovanou jakožto správním orgánem v prvním stupni, neboť bylo vůči němu možné podat námitky.

K rozhodnutí žalované ze dne 24. 4. 2016 soud podotýká, že z něj prokazatelně vyplývá, že žalobkyně byla náležitě poučena o tom, že proti tomuto rozhodnutí je možné u žalované podat námitky do 30 dnů ode dne následujícího po dni oznámení tohoto rozhodnutí. Skutečnost, že v předmětné věci žalobkyně napadá toliko prvoinstanční rozhodnutí, si soud přitom ověřil u žalované, z jejíhož vyjádření ze dne 7. 10. 2016, doručeného soudu dne 11. 10. 2016 k výzvě soudu ze dne 14. 9. 2016, č. j. 78 Ad 22/2016-7, plyne, že se skutečně jedná o prvoinstanční rozhodnutí žalované, proti němuž bylo přípustné podat námitky. Žalovaná soudu dále sdělila, že žalobkyně toto prvoinstanční rozhodnutí napadla námitkami, doručenými žalované dne 28. 6. 2016, a že následně žalobkyni dne 13. 7. 2016 vyzvala k odstranění nedostatků tohoto podání, neboť neobsahovalo podpis osoby, která jej učinila, a to ve lhůtě do 12. 8. 2016. Po marném uplynutí lhůty k odstranění vad podání pak žalovaná vydala dne 21. 9. 2016 usnesení, jímž řízení o námitkách zastavila a poučila žalobkyni o možnosti podat proti němu odvolání. Se svým sdělením žalovaná soudu současně předložila správní spis, obsahující mj. kopii námitek žalobkyně vůči rozhodnutí žalované ze dne 24. 4. 2016, podaných k poštovní přepravě dne 27. 6. 2016 a doručených žalované dne 28. 6. 2016, výzvu k odstranění nedostatků podání ze dne 13. 7. 2016 s dokladem o doručení žalobkyni dne 15. 7. 2016 a usnesení žalované o zastavení řízení o námitkách ze dne 21. 9. 2016 s poučením o možnosti podat proti němu ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení odvolání spolu s dokladem o doručení žalobkyni dne 23. 9. 2016.

Pokud ovšem žalobkyně podala žalobu dne 17. 8. 2016, nebylo možné touto žalobou napadnout prvoinstanční rozhodnutí ze dne 24. 4. 2016, neboť žalobkyně nevyčkala rozhodnutí žalované o námitkách proti tomuto prvoinstančnímu rozhodnutí. Žalobu je tudíž nutno odmítnout pro předčasnost s poukazem na ust. § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Žalobkyně sice vyčerpala řádný opravný prostředek – námitky – který byl připuštěn v řízení před žalovanou jakožto prvoinstančním správním orgánem, avšak nevyčkala na konečné rozhodnutí ve věci, tj. na rozhodnutí o námitkách, žalované jakožto druhoinstančního správního orgánu. Tímto rozhodnutím bylo v tomto případě rozhodnutí procesní povahy, a sice usnesení o zastavení řízení o námitkách, jež bylo vydané až po podání žaloby dne 21. 9. 2016 a jež bylo rozhodnutím konečným, neboť proti němu nebylo možné podat odvolání, a to podle ust. § 91 odst. 1 věty první správního řádu, který je v poměru speciality k ustanovením, na něž odkazuje § 93 odst. 1 správního řádu (včetně ust. § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu). V tomto ohledu bylo poučení žalované o opravném prostředku proti usnesení Pokračování

78Ad 22/2016

o zastavení řízení o námitkách nesprávné. Žalobkyně tudíž nepřípustně brojí toliko proti prvoinstančnímu rozhodnutí a nikoliv proti konečnému rozhodnutí ve věci, které z povahy věci je v daném případě rozhodnutím ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ust. § 5 s. ř. s.

Žalobkyně má nyní možnost podat žalobu vůči usnesení žalované o zastavení řízení o námitkách ze dne 21. 9. 2016 do dvou měsíců ode dne jeho doručení nebo může rovněž podat novou žádost o změnu výše invalidního důchodu vzhledem k jejímu aktuálnímu zdravotnímu stavu, který by na základě této nové žádosti byl v řízení před žalovanou nově posouzen.

S ohledem na shora rozvedené skutečnosti, které korespondují s konstantní judikaturou správních soudů v této otázce včetně Nejvyššího správního soudu (srov. např. jeho rozsudek ze dne 12. 5. 2005, č. j. 2 Afs 98/2004-65, který je publikován ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 672/2005 a na www.nssoud.cz), soudu tedy nezbylo než žalobu ve výroku ad I. tohoto usnesení pro její předčasnost odmítnout.

Z důvodu odmítnutí žaloby soud v souladu s ust. § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve výroku ad II. tohoto usnesení nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 25. října 2016

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru