Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

78 Ad 1/2011 - 36Rozsudek KSUL ze dne 24.10.2011

Prejudikatura

5 Ads 22/2003


přidejte vlastní popisek

78Ad 1/2011-36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D., v právní věci žalobce: J. I., „X“, proti žalované: České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, ul. Křížová č.p. 25, PSČ 225 08, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 11. 2010, č.j. „X“, o invalidním důchodu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě, domáhal přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 11. 2010, č.j. „X“, o invalidním důchodu, kterým žalovaná rozhodla ve věci žalobcových námitek proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 8. 2010, č. „X“, kterým mu s odkazem na ust. § 39 odst. 1 a ust. § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), odňala od 6. 10. 2010 invalidní důchod s odůvodněním, že dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice ze dne 5. 8. 2010 není žalobce již invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu mu poklesla jeho pracovní schopnost o 20%, zatímco pro vznik invalidity alespoň prvního stupně je nutný pokles minimálně o 35%.

V žalobě uvedl, že poté, co mu byl rozhodnutím žalované ze dne 18. 8. 2010 odňat invalidní důchod, napadl toto rozhodnutí námitkami, přičemž v rámci námitkového řízení mu v Ústí nad Labem bylo řečeno, že se hodnota mé invalidity může navýšit o 10 až 15%. Ovšem žalobou napadeným rozhodnutím mu byla hodnota invalidity navýšena jen o 5% s tím, že pokud mu již byl odejmut invalidní důchod, tak prý s tím stejně nic nenadělá, ačkoliv jeho zdravotní potíže jsou i nadále natolik vážné. Proto se rozhodl podat žalobu.

Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že žalobci byl rozhodnutím žalované odňat invalidní důchod od 6. 10. 2010, jelikož dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 5. 8. 2010, již není invalidní, neboť z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 20%. Jelikož žalobce proti tomuto rozhodnutí podal námitky, tak se s žalobcem vedlo námitkové řízení, jehož výsledkem bylo vydání zamítavé rozhodnutí ze dne 30. 11. 2010, proti němuž směřuje předmětná žaloba. Toto zamítavé rozhodnutí bylo vydáno s ohledem na posudek lékařky Lékařské posudkové služby ČSSZ v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2010, který rovněž dospěl k závěru, že žalobcův zdravotní stav je dlouhodobě stabilizován a nenaplňuje míru poklesu pracovní schopnosti invalidizující úrovně. Posudkový lékař neshledal žádné nové skutečnosti týkající se zdravotního stavu žalobce, které by odůvodňovaly změnu posudkového závěru. Pouze oproti prvostupňovému rozhodnutí žalované tento posudkový lékař navýšil procentní pokles o dalších 5%, tj. na celkových 25%, a to pro další onemocnění – astma bronchiale. S ohledem na podanou žalobu pak žalovaná soudu navrhla ve věci provést důkaz posudkem příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí s tím, že pokud by ani tento znalecký orgán neshledal žalobce invalidním, měla by být žaloba zamítnuta. V opačném případě bude o důchodovém nároku žalobce nově rozhodnuto.

Nařízeného ústního jednání před soudem se žalobce neúčastnil, když svoji neúčast řádně omluvil s tím, že výslovně souhlasil, aby se jednání uskutečnilo v jeho nepřítomnosti.

Pověřená pracovnice žalované pak při ústním jednání před soudem setrvala na napadeném rozhodnutí a požadovala zamítnutí žaloby s ohledem na jednoznačné závěry obsažené v posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2011, který nechal vypracovat soud pro účely předmětného řízení.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí dílu prvního hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly.

Po přezkoumání skutkového a právního stavu a provedeném ústním jednání dospěl soud k rozhodnutí, že žalovaná při svém rozhodování o žalobcových námitkách nepochybila a že žaloba není tudíž důvodná.

Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno na základě posudkové lékařky pověřené vypracováním posudku pro Okresní správu sociálního zabezpečení Teplice, která při kontrolní lékařské prohlídce dne 5. 8. 2010 posoudila zdravotní stav žalobce a dospěla k závěru, že ten u žalobce je dán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s tím, že jeho rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VII., položce 4, písm. a) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20%, s tím, že míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky se nemění. Na základě tohoto posudku pak žalovaná vydala dne 18. 8. 2010 výše citované rozhodnutí, jímž byl žalobci odejmut invalidní důchod s odůvodněním, že již není invalidním, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu mu poklesla jeho pracovní schopnost o 20%, zatímco pro vznik invalidity alespoň prvního stupně je nutný pokles minimálně o 35%. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, v nichž blíže nerozvedl, proč tento opravný prostředek podal.

Dále soud z obsahu správního spisu zjistil, že žalovaná si v rámci řízení o námitkách vyhotovila nový posudek o invaliditě ze dne 29. 11. 2010, který vypracovala příslušná posudková lékařka Lékařské posudkové služby ČSSZ v Ústí nad Labem. Tato posudková lékařka opětovně posoudila zdravotní stav žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a dospěla ke shodnému k závěru, že u žalobce rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole uvedené v kapitole VII., položce 4, písm. a) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., díky kterému se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti na 20%, Oproti posudkové lékařce Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice však posudková lékařka Lékařské posudkové služby ČSSZ v Ústí nad Labem vhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu žalobce, a to pro astma bronchiale, podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky zvýšila procentní míru poklesu žalobcovy pracovní schopnosti ještě o 5% na celkových 25%. Na základě tohoto nového posudku bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí ze dne 18. 8. 2010 a námitky žalobce zamítnuty.

Podle ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. V souladu s odstavcem 2 citovaného ustanovení jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu druhého stupně a nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Dle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikacepojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35% a nejvíce o 69%, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70% též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

V odstavci 5 citovaného ustanovení je dále stanoveno, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. V souladu s odstavcem 6 citovaného ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Dle odstavce 7 je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslech s tím, že procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity.

V projednávané věci tedy bylo rozhodnuto prvoinstančním rozhodnutím o odnětí invalidního důchodu žalobci s odůvodněním, že sice u něj byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, v jehož důsledku mu poklesla míra pracovní schopnosti o 20%, ovšem pro vznik invalidity alespoň prvního stupně je nutný pokles minimálně o 35%. V rámci námitkového řízení pak byl posudek posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Litoměřice revidován posudkovou lékařkou Lékařské posudkové služby ČSSZ v Ústí nad Labem toliko v tom směru, že byla zvýšena procentní míra poklesu žalobcovy pracovní schopnosti ještě o 5% na celkových 25%, na základě čehož bylo potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí.

Jedním z předpokladů pro vznik nároku na invalidní důchod je tedy existence invalidity pojištěnce ve smyslu ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jak vyplývá z ust. § 38 téhož zákona. Bylo proto třeba zjistit, zda žalobce splňoval ke dni vydání napadeného rozhodnutí, podmínky invalidity, tj. zda u něj nastal pokles pracovní schopnosti nejméně o 35%, když brojí proti rozhodnutí žalované o odnětí invalidního důchodu. V této souvislosti soud poznamenává, že v daném případě nebylo mezi účastníky řízení žádného sporu o tom, že by žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění, což je druhý předpoklad pro vznik nároku na invalidní důchod, jak vyplývá z ust. § 38 zákona o důchodovém pojištění, a proto soud již bez dalšího vycházel ze skutečnosti, že žalobce získal potřebnou dobu pojištění.

Již výše bylo zmíněno, že napadené rozhodnutí bylo odůvodněno závěrem posudkové lékařky Lékařské posudkové služby ČSSZ v Ústí nad Labem, která učinila závěr o poklesu pracovní schopnosti žalobce. Soud se s tímto závěrem lékařky nespokojil, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si proto v rámci předmětného soudního řízení v intencích ust. § 52 odst. 1 v návaznosti na ust. § 77 s.ř.s. odborný posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „komise“), která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení zdravotního stavu žalobce. Tato komise nově posoudila celkový stav žalobce, dále také posoudila pokles jeho pracovní schopnosti a také datum vzniku jeho případné invalidity.

Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 27. 5. 2011. Žalobce byl jednání komise přítomen a přímo při jednání komise byl vyšetřen odbornou lékařkou z oboru oftalmologie. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy a zprávy měla komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů a zpráv včetně žalobcem předložených při jednání komise (nález obvodního lékaře, psychiatrický nález, plicní nálezy, oční nález, vyšetření perimetru, zprávy z hospitalizace na očním oddělení), obvodní zdravotní dokumentace, spisové dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice pak komise dospěla k závěru, že k datu napadeného rozhodnutí žalobce nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ve znění zákona č. 306/2008 Sb.

Komise konstatovala, že u žalobce se jednalo k datu vydání napadeného rozhodnutí o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s tím, rozhodující příčinou tohoto stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je slepota pravého oka pro poleptání vápnem s ještě normální zrakovou funkcí jediného funkčně zdatného oka levého

Komise pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce posoudila dle kapitoly VII. – postižení oka, očních adnex, zraku, položka 4 – ztráta oka nebo visu oka, písmeno a) – ztráta jednoho oka nebo visu jednoho oka při normálních zrakových funkcích na druhém oku, s uvedenou mírou poklesu pracovní schopnosti 20%. Toto hodnocení pak komise zvýšila dle § 3 odst. 1 vyhl. č. 359/2009 Sb., pro ostatní onemocnění, hlavně průduškové astma, o 10% a tedy na celkových 30%. Dále komise uvedla, že použití písmene b) není odůvodněno objektivním stavem druhého funkčně zdatného oka. Vedle toho komise uvedla, že sice v roce 2003 byl žalobce na základě jeho žádosti uznán částečně invalidním, když pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl hodnocen pro postižení oční – oboustranný glaukom chronický, kompenzovaný léčbou, ovšem komise přiznání částečné invalidity vyhodnotila jako nadhodnocení zdravotního stavu. Při kontrolních lékařských prohlídkách pak dle dokumentace bylo v popředí zdravotního stavu opět oční postižení, které ale bylo špatně zařazeno dle přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. do kapitoly VI., hodnoceno bylo ale zřejmě dle kapitoly VII., odd. A, položka 7, písm. a) a opět bylo nadhodnoceno přiznáním horní hranice zde uvedeného horního rozmezí. Závěrem komise konstatovala, že jelikož pokles pracovní schopnosti žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nedosahuje 35%, není považován za invalidního ani v prvním stupni a jeho invalidita tak zaniká zjištěním objektivního zdravotního stavu doloženým odborným lékařským nálezem ze dne 19. 5. 2010.

Po zhodnocení výše předestřených důkazů, které byly provedeny při soudním jednání, soud konstatuje, že Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem jednala v řádném složení, že posudek ze dne 27. 5. 2011, jenž soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Žalobce byl přítomen při jednání komise a byl přešetřen přítomnou odbornou lékařkou z oboru oftalmologie.

Lékaři Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem přitom oproti posudkové lékařce Okresní správy sociálního zabezpečení Litoměřice a posudkové lékařky Lékařské posudkové služby ČSSZ v Ústí nad Labem ohledně míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u žalobce dospěli k závěru, že sice dosahuje 30% namísto jen 20% popř. 25%, nicméně přes tuto skutečnost je patrné, že žalobce nesplnil podmínku základní podmínku pro vznik nároku na invalidní důchod, která je zakotvena v ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.

Dále soud uvádí, že se ztotožnil s posudkovým závěrem komise, když za daného stavu věci soud neshledal potřebu, aby byl doplňován výše citovaný posudek ze dne 27. 5. 2011 Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem či aby byl případně ve věci vypracováván další posudek jinou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí nebo dokonce aby bylo přikročeno ke znaleckému zkoumání zdravotního stavu žalobce. Požadavek v tomto směru ostatně v předmětném soudním řízení nevznesli ani žalovaná ani samotný žalobce, poté co byli seznámeni s tímto posudkem. Závěr soudu o tom, že v daném případě již nebylo zapotřebí provádět nějaké další dokazování, přitom koresponduje ustálené judikatuře správních soudů včetně Nejvyššího správního soudu (viz. např. jeho rozsudky ze dne 25. 6. 2003 č. j. 2 Ads 9/2003 - 50, který byl publikován ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 150/2004 a také na www.nssoud.cz, nebo ze dne 28. 8. 2003 č. j. 5 Ads 22/2003 - 48 či ze dne 12. 3. 2009 č.j. 3 Ads 143/2008 - 92, které jsou rovněž dostupné na www.nssoud.cz.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji ve výroku rozsudku ad I. podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Současně soud podle ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. ve výroku ad II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší.

Pro úplnost soud směrem k žalobci poznamenává, že v souzené věci je možné vycházet, a to s poukazem na ust. § 75 odst. 1 s.ř.s., toliko ze zdravotního stavu, jaký měl v době rozhodování žalované, tj. ke dni 30. 11. 2010. Zhoršení stávajících zdravotních obtíží, ke kterým by mělo dojít po tomto datu popř. vznik nových zdravotních obtíží, nemůže být v tomto řízení v zásadě nikterak zohledněno. Ust. § 75 odst. 1 s.ř.s., které je pro soudy závazné, totiž výslovně stanovuje, že při přezkoumávání rozhodnutí správního orgánu vychází správní soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žalobce tak má možnost poukazovat na své stále se zhoršující zdravotní obtíže, které nastaly po 30. 11. 2010 a které by měl mít řádně zdokumentované lékařskými zprávami, v případném novém správním řízení. Důvodem pro přiznání nároku na určitý stupeň invalidity ovšem nemůže být jen subjektivní pocit žadatele o důchod o jeho špatném zdravotním stavu. Přiznání dávky musí být podloženo objektivně zjištěným zdravotním stavem, posuzovaným příslušnou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 24. října 2011

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení:

Iva Tovarová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru