Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

78 A 33/2016 - 39Rozsudek KSUL ze dne 11.01.2017

Prejudikatura

1 As 93/2011 - 79

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 Azs 39/2017

přidejte vlastní popisek

78A 33/2016-39

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D. v právní věci žalobce: S. K., nar. „X“, státní příslušnost Nepál, zajištěn v Zařízení pro zajištění cizinců Bálková, Tis u Blatna, PSČ 331 65, zastoupeném Mgr. Ing. Jakubem Backem, advokátem se sídlem v Praze 10 – Vršovice, ul. Sevastopolská č. p. 378/16, PSČ 101 00, proti žalované: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, se sídlem v Ústí nad Labem, ul. Masarykova č. p. 27, PSČ 400 01, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 11. 2016, č. j. KRPU-242729-14/ČJ-2016-040022-SV-ZZ,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě ve znění jejího doplnění ze dne 25. 12. 2016 prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 25. 11. 2016, č. j. KRPU-242729-14/ČJ-2016-040022-SV-ZZ, kterým bylo rozhodnuto, že žalobce je podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěn za účelem správního vyhoštění a doba trvání zajištění byla stanovena na 90 dnů.

V žalobě uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť žalovaná se sice obecně věnovala hrozbě vážné újmy při vyhoštění do Nepálu, nicméně se nijak nevyjádřila k jeho konverzi a příslušnosti ke křesťanské menšině. Žalobce připomněl, že Nepál je sekulární zemí a od roku 2015 je tam trestný proselytismus, což bývá zneužíváno Pokračování
2
78A 33/2016

k pronásledování aktivních křesťanů. V této souvislosti žalobce odkázal na článek Christians Arrested in Nepal for Spreading the Gospel“ ze dne 16. 6. 2016, který je dostupný na www.christianpost.com a v němž je uvedeno, že v červnu 2016 bylo v Nepálu zatčeno sedm křesťanů za rozdávání náboženské literatury. Jeho tvrzení tak svědčilo o existenci vážné hrozby při jeho násilném vyhoštění, ačkoliv opakovaně uvedl, že jeho cílem je získání azylu. V této souvislosti žalobce odkázal na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011, č. j. 7 As 79/2010 – 150, v němž se zabýval podmínkami, jež musí být splněny, aby správní orgán mohl rozhodnout o zajištění cizince. Podle žalobce se žalovaná podmínkami uvedenými v rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu nezabývala, čímž způsobila vadu nepřezkumatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalobce dále namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost, neboť napadené rozhodnutí je plné pasáží, které pocházejí ze zcela jiných rozhodnutí. Konkrétně se jedná o body 2 a 3 na straně 2 napadeného rozhodnutí a poslední odstavec na straně 4 napadeného rozhodnutí. Tyto pasáže nemají podklady ve spisovém materiálu, přičemž pravdivost těchto údajů by byla důvodem pro nedůvěryhodnost jeho výpovědi. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhuje, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě popřela oprávněnost námitek uvedených žalobcem, zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a konstatovala, že dle vlastních slov žalobce náboženské důvody a to, že se nechce vrátit do Nepálu, protože si půjčil peníze, nepovažuje za zásah do svého soukromého a rodinného života. V žalobě žalobce poukazuje na pronásledování pro své vyznání, trestnost proselytismu a jeho zneužívání k pronásledování křesťanů, nicméně žalovaná připomněla, že toto ve správním řízení netvrdil. Žalobce neuvedl, že byl aktivním křesťanem hledajícím nové členy, ani že byl pro své náboženství persekvován či diskriminován. Žalovaná uvedla, že Nepál je zemí, která není vázána na žádnou náboženskou ideologii, zaručuje svým občanům svobodu vyznání a zmínku žalobce o minimu křesťanů v poměru k hinduistům uplatněnou před vydáním napadeného rozhodnutí, nelze podle ní považovat za vážnou újmu podřaditelnou pod ust. § 179 zákona o pobytu cizinců. Žalovaná poukázala na skutečnost, že o pronásledování žalobce v zemi původu nesvědčí ani tvrzení žalobce, že ze země původu vycestoval letecky legálním způsobem do Turecka. Žalovaná dále uvedla, že je pravdou, že napadené rozhodnutí obsahuje pasáže, které do případu žalobce nepatří, avšak nesouhlasí s názorem žalobce, že z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Důvody žalobcova zajištění mají oporu ve správním spise a v odůvodnění napadeného rozhodnutí, co se týče věku žalobce, neuložení zvláštních opatření, doručení oznámení o zahájení správního vyhoštění, existenci maření či ztěžování výkonu správního vyhoštění, posouzení dopadů do soukromého a rodinného života žalobce a odůvodnění délky zajištění včetně jednotlivých úkonů nutných k zajištění realizace správního vyhoštění. Žalovaná uvedla, že věk a identita žalobce je pro účely správního řízení o vyhoštění a pro účely správního řízení o zajištění za účelem realizace správního vyhoštění prokázána samotným tvrzením žalobce. Žalovaná chtěla v rozhodnutí poukázat na rozpory ve výpovědi žalobce zaznamenané v úředním záznamu o podaném vysvětlení. Žalobce nejprve tvrdil, že cílem jeho cesty bylo Holandsko, zároveň však uvedl, že žádal o udělení českého víza již v Nepálu, ačkoliv o této žádosti nemá žalovaná ve svých evidencích žádný záznam. Žalobce také uvedl, že chce požádat o azyl v Německu, ačkoliv chce posléze pokračovat do Holandska, a že zvažuje podání žádosti o mezinárodní ochranu v České republice. Žalovaná se domnívá, že žalobce volil vždy pro něho nejvýhodnější odpověď. Při poukázání na

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
78A 33/2016

žalobcovu nedůvěryhodnou výpověď, žalovaná zapomněla použitý vzor poopravit, což však v konečném důsledku podle ní nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť oznámení o zahájení správního řízení o správním vyhoštění bylo žalobci prokazatelně doručeno dne 25. 11. 2016 a podle ust. § 119 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců zahájeno. Ke druhé pasáži ponechané v napadeném rozhodnutí žalovaná uvedla, že z kontextu dané pasáže o uložení blokové pokuty, je zřejmé, že tato do nyní projednávaného případu nijak nezapadá. Závěrem žalovaná uvedla, že postupovala v souladu s právními předpisy, vše náležitě odůvodnila, a proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

V replice žalobce uvedl, že žalovaná se až v samotném vyjádření pokusila vypořádat se skutečnostmi nasvedčujícími hrozbě vážné újmy týkajícím se jeho konverze ke křesťanství. Žalobce souhlasil s tvrzením žalované, že jeho vyjádření nebylo konkrétní, zároveň však poukázal na skutečnost, že žalovaná měla možnost se na bližší informace dotázat, což neučinila. Žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008 – 71, v němž se Nejvyšší správní soud zabývá otázkou zhojení podrobnějším rozborem právní problematiky v daňovém řízení až v soudním řízení.

O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a podle ust. § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců bez jednání, neboť žalobce i žalovaná s tímto postupem výslovně souhlasili.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v ust. § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během třiceti denní lhůty po doručení napadeného rozhodnutí dle ust. § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud přihlédnout pouze k takovým vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají jeho nicotnost podle ust. § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly.

Ze správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. Z úředního záznamu o zajištění cizince ze dne 24. 11. 2016 bylo zjištěno, že žalobce byl podle ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o Policii“), zajištěn dne 24. 11. 2016 v 05:00 hod., na silnici E55 u obce Cínovec, neboť byl důvod se domnívat, že cizinec neoprávněně vstoupil na území České republiky nebo zde neoprávněně pobývá. Žalobce byl nalezen v kamionu srbské MPZ v úkrytu bez cestovních dokladů. Dne 24. 11. 2016 v 17:00 hod., bylo zajištění žalobce překvalifikováno na zajištění podle ust. § 27 odst. 2 zákona o Policii.

Z protokolu o vyjádření účastníka správního řízení ze dne 25. 11. 2016 soud zjistil, že žalobce z Nepálu odcestoval v červnu 2016 letecky do Turecka na svůj cestovní doklad a vízum pro vstup do Turecka. Cílem jeho cesty bylo Holandsko, přičemž tuto cestu si domluvil s převaděčem v Nepálu za 650.000,- Nepálských rupií (6.000,-USD). Při příletu do Turecka jej přepadla v hotelu mafie, která mu sebrala cestovní doklad a veškerou hotovost. Pokusil se telefonicky kontaktovat převaděče v Nepálu, ale ten již na telefon neragoval. Dva týdny v Turecku pracoval v restauraci, aby si zajistil finanční prostředky na jídlo, a následně potkal běžence z Pákistánu a domluvili se na společné cestě do Evropy. Ve skupině 25 běženců

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
78A 33/2016

cestovali pěšky za pomoci převaděče do Bulharska. Bulharskou státní hranici překročili pěšky mimo hraniční přechod. V Bulharsku pobýval ve městě Sofii v bytě s dalšími 50 běženci, kteří také čekali na cestu do Evropy. Jakmile jeho rodina poslala převaděči 1.500,-Euro, tak jej převaděč dostal z Bulharska do Srbska. K tomu žalobce doplnil, že k srbským hranicím jel několik hodin dodávkou a překročil ji pěšky mimo hraniční přechod. Po vstupu do Srbska na ně čekala dodávka, která je odvezla do Bělehradu do tzv. „Afgán parku“. V parku pobýval několik dní, a potom odešel do tábora pro běžence. Během svého pobytu v Srbsku potkal Pákistánce, který se chtěl také dostat do Evropy a který jej seznámil s převaděčem, s jehož pomocí se dostal do Evropy. Z důvodu velkého počtu žádostí o azyl svou žádost o azyl v Srbsku nepodal. Do Srbska si nechal poslat z Nepálu 1.900,-Euro, z toho 1.000,-Euro dal převaděči za převedení do Evropy. Tento převaděč ho dovedl ke kamionu, kterým cestoval, když jej Policie České republiky zadržela. V průběhu cesty kamion jednou zastavil a někdo jim do nákladního prostoru, v němž přebývali, hodil tašku s jídlem. Cílem jeho cesty bylo Holandsko, kde má bratrance. Dále uvedl, že pokud by nebyl zadržen, pokračoval by ve své cestě za bratrancem do Holandska. Účelem jeho cesty bylo v Německu požádat o azyl a pokračovat v cestě do Holandska. Na otázku, zda má v úmyslu požádat v České republice o azyl, žalobce odpověděl, že v Nepálu žádal o české vízum, ale nedostal jej, přičemž uvažuje, že v České republice o azyl požádá. V této souvislosti žalobce podotkl, že v České republice nikoho nezná, nemá na jejím území žádný majetek ani jiné ekonomické poměry, k České republice jej neváží žádné společenské a kulturní vazby. V Nepálu žije celá jeho rodina (rodiče, bratr a sestra). Dále uvedl, že do Nepálu se nechce vrátit z náboženských důvodů, protože konvertoval ke křesťanství. V Nepálu je pouze malá komunita křesťanů, převažují tam hinduisté a na cestu do Nepálu nemá dostatek finančních prostředků. Na otázku zda v případě rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce by toto rozhodnutí mělo nějaký dopad do jeho soukromého života, uvedl, že kromě výše uvedených důvodů se nechce vrátit do Nepálu, protože si půjčil peníze, a neznamenalo by to zásah do jeho rodinných poměrů. Dále uvedl, že si je vědom, že po Evropské unii může cestovat pouze s cestovním pasem a vízem.

Z oznámení o zahájení správního řízení ze dne 25. 11. 2016, č. j. KRPU-242729-13/ČJ-2016-040022-SV-ZZ, vyplývá, že dne 24. 11. 2016 bylo správním orgánem zjištěno porušení zákona o pobytu cizinců, spočívající v tom, že žalobce vstoupil a pobýval nejméně dne 24. 11. 2016 v 05:00 hod. na území České republiky bez cestovního dokladu a platného víza či oprávnění k pobytu, proto bylo rozhodnuto podle ust. § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1, 2 zákona o pobytu cizinců o vydání rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce. Oznámení bylo žalobcem vlastnoručně podepsáno na všech (třech) stranách rozhodnutí a to za přítomnosti tlumočníka, jak je zřejmé z jeho vlastnoručního podpisu na uvedeném rozhodnutí. Žalobce také svým podpisem stvrdil, že dne 26. 11. 2016 převzal stejnopis tohoto oznámení.

Podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřil úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
78A 33/2016

Podle odst. 2 je v řízení o zajištění cizince za účelem správního vyhoštění vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.

Podle ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona o Policii je policista oprávněn zajistit cizince, jestliže je důvod se domnívat, že cizinec neoprávněně vstoupil na území České republiky nebo zde neoprávněně pobývá. Podle odst. 2 o zajištění cizince podle odstavce 1 policista bez zbytečného odkladu informuje orgán, který rozhoduje o ukončení pobytu na území České republiky nebo o správním vyhoštění. Policista je oprávněn cizince zajistit do doby, než tento orgán cizinci doručí rozhodnutí o ukončení pobytu nebo sdělení o zahájení řízení o správním vyhoštění.

Soud se zabýval otázkou, zda je žalobou napadené rozhodnutí přezkoumatelné v rozsahu žalobních námitek, neboť k meritornímu přezkumu může soud přistoupit pouze v případě rozhodnutí, které je mimo jiné srozumitelné a opřené o dostatek důvodů. Žalobce spatřuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost a nedostatečné vyhodnocení existence vážné újmy.

Jak vyplynulo ze správního spisu předloženého žalovanou a ze žalobou napadeného rozhodnutí, žalovaná v rámci své úvahy vycházela zejména z informací poskytnutých žalobcem v protokolu o vyjádření účastníka správního řízení ze dne 25. 11. 2016. Z uvedené listiny vyplynulo, že cílem jeho cesty bylo Holandsko, kde má bratrance. Zároveň však uvedl, že účelem jeho cesty bylo v Německu požádat o azyl a pak pokračovat v cestě do Holandska. Na otázku, zda má v úmyslu požádat v České republice o azyl, odpověděl, že v Nepálu žádal o české vízum, ale nedostal jej, s tím, že uvažuje, že v České republice o azyl požádá. Dále uvedl, že do Nepálu se nechce vrátit z náboženských důvodů, protože konvertoval ke křesťanství. K tomu doplnil, že v Nepálu je pouze malá komunita křesťanů, převažují tam hinduisté. Na otázku, zda v případě rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce by toto rozhodnutí mělo nějaký dopad do jeho soukromého života, žalobce uvedl, že se nechce vrátit do Nepálu, protože si půjčil peníze, a že by to neznamenalo zásah do jeho rodinných poměrů. Dále si žalovaná jako podklad svého rozhodnutí vyžádala informace Ministerstva zahraničních věcí ze dne 4. 10. 2016 o bezpečnostní a politické situaci v Nepálu, v níž je uvedeno, že bezpečnostní situace je stabilní, Nepál v září 2015 schválil svou první demokratickou Ústavu a ratifikoval mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že při kontrole hlídkou OPKPE Ústí nad Labem žalobce nepředložil žádný doklad totožnosti s platným vízem, nebo povolením platným pro vstup a pobyt v schengenském prostoru a na území České republiky, proto byl hlídkou zajištěn a eskortován na služebnu k dalším úkonům, kde byl se žalobcem sepsán protokol o podání vysvětlení. Na základě výpovědi žalobce žalovaná dovodila, že nelze účinně uložit zvláštní opatření za účelem vycestování, neboť v protokolu o podání vysvětlení žalobce uvedl, že v České republice nikoho nezná, nemá na jejím území žádný majetek ani jiné ekonomické poměry. K České republice jej neváží žádné společenské a kulturní vazby. V Nepálu žije celá jeho rodina (rodiče, bratr a sestra) a na cestu do Nepálu nemá dostatek finančních prostředků. Žalovaná dovodila, že jeho snahou je pobývat na území Schengenského prostoru, neboť jak uvedl, jeho cílem je Holandsko, kde žije jeho bratranec, a v Německu chce požádat o azyl. Žalobce tedy vyjádřil úmysl, neopustit území Schengenského prostoru, zároveň na území České republiky nemá nikoho, u nějž by si mohl zajistit ubytování nebo kdo by za něho mohl složit finanční záruku, a na zajištění ubytování a složení finanční

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
6
78A 33/2016

záruky z vlastních prostředků nemá dostatek financí. S ohledem na shora uvedené soud napadené rozhodnutí posoudil jako přezkoumatelné, neboť žalovaná v něm podrobně rozvedla, z jakých důvodů byl žalobce zajištěn, jakož i z jakých podkladů při své úvaze vycházela, a proč nepřistoupila k uložení zvláštního opatření.

Na tomto místě soud konstatuje, že smyslem řízení o zajištění cizince není konečné posouzení otázky, zda má být tomuto cizinci uděleno správní vyhoštění, ale pouze vytvoření podmínek pro to, aby tento hlavní účel mohl být realizován a nebyl předem zmařen tím, že se cizinec bude skrývat či se jinak vyhýbat realizaci případného správního vyhoštění z území České republiky. Správní orgán má povinnost se zabývat v řízení o zajištění cizince možnými překážkami správního vyhoštění cizince v případech, kdy jsou mu tyto překážky v době rozhodování o zajištění známy nebo kdy před rozhodnutím o zajištění cizince vyšly najevo.

V daném případě je při hodnocení odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí také nutno vzít v úvahu již shora zmíněnou předběžnost rozhodnutí o zajištění, která je zdůrazněna i tím, že toto rozhodnutí je prvním úkonem v řízení (srov. ust. § 124 odst. 2 zákona o pobytu cizinců) a správní orgán tak vychází z dosud nekompletních spisových materiálů (řízení o správním vyhoštění je teprve zahájeno), které však v daném případě dostatečně odůvodňují rozhodnutí o zajištění.

V daném případě žalovaná vycházela z vyjádření samotného žalobce a posuzovala jeho konkrétní situaci, jak je z žalobou napadeného rozhodnutí zřejmé. Žalobce sice uvedl, že do Nepálu se nechce vrátit z náboženských důvodů, protože konvertoval ke křesťanství, v Nepálu je pouze malá komunita křesťanů a jinak tam převládají hinduisté, avšak nezmínil se o žádných konkrétních hrozbách, které mu v zemi původu hrozí, ani nepožádal o mezinárodní ochranu po vstupu do bezpečných zemí včetně České republiky, pouze uvedl, že v Nepálu žádal o české vízum, které nedostal, a že v České republice asi o azyl požádá. Jeho cílovou zemí je Holandsko. Účelem jeho cesty je v Německu požádat o azyl a následně pokračovat do Holandska. Tato tvrzení o útěku z náboženských důvodů do jisté míry relativizuje.

Je pravdou, že žalovaná se překážce vycestování žalobce z náboženských důvodů věnovala pouze obecným způsobem. Nicméně soud argumentaci žalobce, že v případě realizace jeho vyhoštění do země původu mu hrozí značná újma, přijmout bez dalšího nemohl, neboť nešlo přehlédnout rozpor mezi skutečnostmi tvrzenými žalobcem v řízení před soudem a v samotném protokolu o vyjádření účastníka správního řízení ze dne 25. 11. 2016. V protokolu o vyjádření účastníka správního řízení žalobce totiž uvedl, že do Nepálu se nechce vrátit z náboženských důvodů, protože konvertoval ke křesťanství, s tím, že v Nepálu je pouze malá komunita křesťanů a jinak tam převládají hinduisté. Z tvrzení žalobce je přitom zřejmá pouze ta skutečnost, že konvertoval k náboženské menšině, což samo o sobě důvod znemožňující vycestování nezakládá. Navíc je obecně známé, že hinduismus je filozofický koncept založený na duchovních praktikách, kdy se jedná o způsob bytí a života založených na určité filozofii, jejíž součástí není nesnášenlivost jiných vyznání. Za podstatnou v tomto směru soud považuje skutečnost, že žalobce sám svá tvrzení ve správním řízení nijak nerozvedl a ani netvrdil, že by byl on sám nebo křesťanská náboženská menšina v Nepálu pro své vyznání pronásledováni. Dále nelze přehlédnout skutečnost, že rozšíření tvrzení žalobce o skutečnosti, že zemi původu opustil z náboženských důvodů, s tím že při návratu do země původu mu hrozí značná újma právě z náboženských důvodů, se poprvé objevilo až v žalobě. Ani potencionálně se tak proto nejedná o překážky bránící zajištění žalobce či o překážky realizace správního vyhoštění, které by byly v době rozhodování o zajištění známy nebo před

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
7
78A 33/2016

rozhodnutím o zajištění cizince vyšly najevo. Obavu žalobce z toho, že konvertoval ke křesťanství a nyní patří v Nepálu k náboženské menšině nelze vyhodnotit jako překážku správního vyhoštění.

V tomto směru musí soud podotknout, že při rozhodování o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince je soud vázán ust. § 75 odst. 1 s. ř. s., kde je výslovně uvedeno, že při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Jestliže žalobce uvádí, že se žalovaná náboženskými důvody, pro něž žalobce utekl z Nepálu, nezabývala, pak soud konstatuje, že žalovaná se jimi zabývala v dostatečném rozsahu vzhledem k obecnému tvrzení žalobce, který před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí v protokolu o vyjádření účastníka správního řízení ze dne 25. 11. 2016 pouze uvedl, že do Nepálu se nechce vrátit z náboženských důvodů, protože konvertoval ke křesťanství, v Nepálu je pouze malá komunita křesťanů a jinak tam převládají hinduisté. Na otázku zda v případě rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce by toto rozhodnutí mělo nějaký dopad do soukromého života žalobce, uvedl, že se do Nepálu nechce vrátit i proto, že si tam půjčil peníze a že by to neznamenalo zásah do jeho rodinných poměrů. Žalobce tedy ani sám nevrdil, že se obává o svůj život, uvěznění či mučení v případě návratu do země původu. Je tedy možno konstatovat, že v době rozhodnutí žalované nebyly prokázány důvody znemožňující vycestování podle ust. § 179 odst. 2 písm. b), c), d) zákona o pobytu cizinců. Žalovaná se otázkou možnosti samotného provedení vyhoštění žalobce zabývala v dostatečné míře a v rámci podkladů, které byly v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí k dispozici, legitimně dospěla k závěru, že nebyly zjištěny žádné objektivní skutečnosti, které by bránily realizaci správního vyhoštění v případě žalobce, a tedy že správní vyhoštění je reálně proveditelné, ač s překážkou v podobě vystavení náhradního cestovního dokladu, neboť podle tvrzení žalobce mu byl v Turecku odcizen. Po přezkoumání obsahu správního spisu se s tímto závěrem správního orgánu ztotožnil i soud.

Soud dále konstatuje, že žalobce vědomě nelegálně vstoupil a pobýval na území České republiky, jeho cílem je i přes jeho zadržení českými policejními orgány nadále se dostat do Německa či Holandska, na území České republiky nemá žádné vazby ani finanční prostředky, takže všechny tyto skutečnosti ve svém souhrnu zjevně svědčí o tom, že je u něj dáno nebezpečí útěku a tím maření v budoucnu potencionálně uloženého správního vyhoštění.

K námitce žalobce, že napadené rozhodnutí je nesrozumitelné, jelikož odůvodnění obsahuje i pasáže z jiných rozhodnutí, soud uvádí, že napadené rozhodnutí skutečně obsahuje dvě v žalobě uvedené pasáže, které očividně nepatří do projednávaného případu žalobce. V ponechání pasáží ze vzorového rozhodnutí o zajištění a ze vzorového rozhodnutí o uložení blokové pokuty v napadeném rozhodnutí soud spatřuje pochybení žalované, které však soud vyhodnotil jako dílčí pochybení, které nemělo vliv v konečném výsledku na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí či způsobovalo jeho nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost či pro nedostatečné odůvodnění. Při učinění tohoto závěru soud vycházel jednak ze skutečnosti, že žalovaná z pasáží, které očividně do napadeného rozhodnutí nepatří, nedovozovala naprosto žádné závěry, které by byly rozhodné pro výrok žalobou napadeného rozhodnutí. A jednak za podstatnou v tomto směru pak soud vyhodnotil i skutečnost, že relevantní úvahy, které vedly žalovanou k vydání žalobou napadeného rozhodnutí, jsou zřetelně seznatelné z odůvodnění daného rozhodnutí, a to i přes zahrnutí pasáží textu, které do něj evidentně nepatří a k čemuž došlo zjevným nedopatřením.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
8
78A 33/2016

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žaloba není z hlediska uplatněných žalobních námitek důvodná, a proto ji ve výroku ad I. rozsudku podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalované náklady řízení nad rámec její úřední činnosti nevznikly a navíc je ani nepožadovala.

O přiznání odměny ustanovenému advokátovi soud rozhodne samostatným usnesením

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 11. ledna 2017

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Gabriela Zlatová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru