Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

75 Ca 3/2009 - 82Rozsudek KSUL ze dne 08.06.2011


přidejte vlastní popisek

75Ca 3/2009-82

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D., v právní věci žalobce: P. E., „X“, zastoupeného JUDr. Janem Hájkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, ul. Masarykova č.p. 43, PSČ 400 01, proti žalovanému: Krajskému úřadu Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, se sídlem v Ústí nad Labem, ul. Velká Hradební 3118/48, PSČ 400 02, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2009, č.j. 1098/DS/09, e.č. 50766/2009/Sur,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2009, č.j. 1098/DS/09, e.č. 50766/2009/Sur, kterým mj. došlo k zamítnutí jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, odbor kontroly, ze dne 26. 1. 2009, č.j. MM/OK/PD/39927/39929/08, jímž mj. byl uznán vinným ze dvou přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, a to podle ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod 7 a ust. § 22 odst. 1 písm. k) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), za které mu dle ust. § 22 odst. 7 téhož zákona byla uložena sankce jednak v podobě pokuty ve výši 5.000,-Kč a jednak v podobě zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců, a vedle toho mu dle ust. § 79 odst. 1 stejného zákona byla uložena povinnost uhradit náhradu nákladů správního řízení ve výši 1.000,-Kč zvýšenou ještě o 1.500,-Kč za přibrání znalce z oboru dopravy.

Pokračování
2
75Ca 3/2009

Současně žalobce soudu navrhl, aby zrušil i výše citované prvoinstanční rozhodnutí a žalovanému uložil povinnost nahradit mu náklady soudního řízení.

Dotyčných přestupků se měl žalobce dopustit tím, že dne 9. 6. 2008 v 15.30 hod. na komunikaci II. třídy č. 261 v km 44,51 v Sebuzíně se neřídil pravidly provozu na pozemních komunikacích, neboť jel ve směru jízdy od Ústí nad Labem směrem na Církvice s motorovým vozidlem tov.zn. PEUGEOT 207 W, r.z. „X“, kdy jel jako poslední v koloně vozidel a před křižovatkou k obci Sebuzín počal předjíždět před ním jedoucí kolonu vozidel, přestože viděl, že první vozidlo jedoucí v koloně dávalo znamení o změně směru jízdy vlevo, přičemž následně došlo ke střetu žalobce s motorovým vozidlem tov.zn. SEAT Alhambra, r.z. „X“, řízeným řidičkou Mgr. A. R., která jela jako první v koloně, s tím, že po dopravní nehodě, při které nedošlo ke zranění a jen došlo k hmotné škodě na vozidlech, žalobce neponechal vozidlo v konečném postavení, tak jak mu ukládá zákon. Dle správních orgánů obou stupňů měl žalobce tímto jednáním naplnit skutkovou podstatu přestupku podle ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o přestupcích pro porušení povinnosti zakotvené v ust. § 4 písm. a), písm. b), § 17 odst. 5 písm. b), písm. c) a písm. e), § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), když na oboustranné pozemní komunikaci před odbočkou do obce Sebuzín počal předjíždět řidičku Mgr. A. R., přestože ta signalizovala levým ukazatelem směru jízdy svůj odbočovací manévr vlevo na místo ležící mimo pozemní komunikaci, v důsledku čehož došlo k jejich střetu. A dále v souvislosti s dopravní nehodou měl žalobce rovněž naplnit skutkovou podstatu přestupku podle ust. § 22 odst. 1 písm. k) zákona o přestupcích, když po dopravní nehodě neponechal havarované vozidlo v konečném postavení, tak jak mu ukládá zákon.

V žalobě namítl, že správní orgány obou stupňů vycházejí z nesprávného předpokladu, že žalobce předjížděl, přestože viděl, že vozidlo řidičky Mgr. A. R. jedoucí jako první v koloně vozidel dává znamení o změně směru jízdy vlevo a neřídil se ani dalšími pravidly provozu na pozemních komunikacích.

Dále žalobce uvedl, že žalovaný vyšel taktéž z nesprávného předpokladu, že není porušením pravidel provozu na pozemních komunikacích, pokud řidička Mgr. A. R. před zahájením odbočovacího manévru nemusela ve zpětném zrcátku vidět předjíždějící vozidlo žalobce z důvodu mrtvého úhlu v zrcátku.

Žalobce přitom připouští, že pravidla provozu na pozemních komunikacích zakazují předjíždět, pokud dává řidič vpředu jedoucího vozidla znamení o změně směru jízdy vlevo. Toto znamení o změně směru jízdy však musí být dáno včas, aby bylo možno na ně adekvátně reagovat. V daném případě však řidička Mgr. A. R. takové znamení v dostatečném předstihu nedala, když tak učinila, až když byl žalobce při předjíždění na její úrovni, čímž porušila svoji povinnost neohrozit řidiče jedoucího za ní. Toto zjištění ostatně učinil i správní orgán prvního stupně a je to zřejmé z výpovědi žalobce, svědkyně M. H. a také i z povahy poškození vozidel a ze zjištění znalce Ing. T. K., přestože s řadou jeho zjištění a posouzení žalobce nesouhlasí, a to zejména pokud se jedná o názor, že nehodě mohl zabránit pouze žalobce. Žalobce je přesvědčen, že i kdyby řidička Mgr. A. R. měla jeho vozidlo v mrtvém úhlu zpětného zrcátka, tak nebyla omezena pouze na zpětné zrcátko, když měla povinnost při odbočování vlevo se přesvědčit o dopravní situaci i pohledem bez zpětného zrcátka. Toto však neprovedla. Navíc i správní orgán prvého stupně ve svém rozhodnutí uvádí, že svědkyně P. P. a svědkyně M. H., které jely za řidičkou Mgr. A. R., vypověděl, že žalobce viděly před samotným nárazem, a tak

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
75Ca 3/2009

jej musela vidět i řidička Mgr. A. R. Dle žalobce přitom na průběh událostí neměla rychlost jízdy vozidel valného významu

Žalobce má za to, že skutkový stav, jak je dán provedeným dokazováním, je v základním a plném rozporu se zjištěním, která žalovaný učinil a posléze vycházel při svém rozhodování. Rovněž má žalobce za to, že žalovaný porušil postup pro provádění dokazování, neboť sice odkazuje na příslušné zákonné ustanovení správního řádu, avšak neaplikuje je správně. V napadeném rozhodnutí totiž uvádí, že výpověď svědkyně M. H. nevyvrací výpověď svědkyně P. P. a řidičky Mgr. A. R. Když se však porovná obsah těchto výpovědí, tak jejich rozdíl je evidentní. Kdyby žalovaný porovnal všechny důkazy ve vzájemném vztahu, tak by jeho zjištění a posouzení bylo zcela jiné. Dle žalobce žalovaný pochybil, pokud své rozhodnutí postavil na tom, že řidička Mgr. A. R. byla v takovém postavení, že vozidlo žalobce měla v mrtvém úhlu zpětného zrcátka, zatímco tuto okolnost podává jen jako možnost. Jestliže nebyl postaven na jisto skutkový stav, z jehož podstaty rozhodnutí vychází, tak nebyl splněn předpoklad pro vydání rozhodnutí. Dle žalobce mělo následovat doplnění dokazování např. výslechem znalce nebo by nebylo vydáváno rozhodnutí, kterým by bylo též zrušeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve vztahu k řidičce Mgr. A. R.

Žalobce je přesvědčen, že znalecký posudek Ing. T. K. je nesprávný nejen ve svých závěrech, nýbrž i v jednotlivých věcných parametrech, navíc i jeho výkresová část je v rozporu s dokumentací zachycenou Policií ČR.

Závěrem žalobce poznamenal, že správní orgány obou stupňů nesprávně zastávají názor, že pokud je spáchán přestupek, je tím automaticky dána odpovědnost i za střet vozidel a vznik škody, přičemž pachatel přestupku je i tím, kdo způsobil střet. I kdyby v jednání žalobce měl být spatřován přestupek, např. v rychlosti jízdy, i když žalobce nesouhlasí, že by jel tak rychle jak uvádí znalec Ing. T. K., tak tím ještě není dána odpovědnost za střet vozidel. Aby totiž byla dána odpovědnost za střet vozidel, musí být dána příčinná souvislost mezi jednáním žalobce naplňujícím přestupkové jednání a střetem, což však prokázáno nebylo. A pokud by přesto v jednání žalobce byl soudem spatřován některý z přestupků, tak žádá soud o opětovné posouzení sankce a její podoby.

Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost, když rozhodnutí vychází ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci.

K věci uvedl, že zcela souhlasí s postupem správního orgánu prvního stupně, který k prvotním podkladům pro přestupkové řízení provedl důležité důkazy svědeckými výpověďmi P. P. a M. H. Dle žalovaného přitom obsah právního spisu nenasvědčuje tomu, že by měli svědci k projednávané věci nebo osobě obviněného z přestupku subjektivní vztah, a proto žalovaný nemá důvod jejich svědecké výpovědi jakýmkoliv způsobem zpochybňovat. V dané věci bylo zapotřebí k vydání rozhodnutí i odborných znalostí, a proto byl ustanoven znalec Ing. T. K. na odborné posouzení předmětné dopravní nehody. Ze znaleckého posudku ze dne 29. 10. 2008, č. 550/53/2008, tohoto znalce, který je žalovaný oprávněn vyhodnocovat důkaz dle své úvahy, přitom jednoznačně vyplývá, že viníkem dopravní nehody je právě žalobce. Žalovaný dotyčný znalecký posudek vyhodnotil jako rozhodující důkaz pro rozhodnutí, kterým byl zjištěn skutečný stav projednávané věci, a proto nesouhlasí s námitkami žalobce vůči tomuto důkaznímu prostředku.

Dále žalovaný podotkl, že neshledává důvodnou námitku žalobce o tom, že ve výpovědích svědkyň je evidentní rozdíl, když v základních skutkových okolnostech se výpovědi nerozcházejí. K případnému opětovnému posuzování sankce ze strany soudu pak

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
75Ca 3/2009

poznamenal, že sankce byla uložena v dolní hranici zákonem stanovené sazby, přičemž v daném případě nelze od uložení sankce upustit.

V následně učiněném sdělení ze dne 8. 2. 2011 žalobce soudu navrhl, aby byl ve věci proveden důkaz znaleckým posudkem znalce Ing. T. M. ze dne 28. 1. 2011, č. 6378-021/11, který byl vypracován z iniciativy žalobce a který současně soudu zaslal včetně CD nosiče, na němž jsou zachyceny mj. animace nehodového děje, výhledy účastníků dopravní nehody a tzv. projekt.

Při ústním jednání před soudem konaném dne 30. 5. 2011, při kterém bylo provedeno dokazování znaleckým posudkem znalce Ing. T. R. ze dne 28. 1. 2011, č. 6378-021/11, právní zástupce žalobce setrval na všech žalobních námitkách.

Pověřený pracovník žalovaného při tomtéž ústním jednání před soudem navrhoval zamítnutí žaloby, přičemž na základě provedeného dokazování znaleckým posudkem znalce Ing. T. R. ze dne 28. 1. 2011, č. 6378-021/11, požádal soud o poskytnutí určitého časového prostoru, aby mohl poskytnout kvalifikovanou reakci na provedené dokazování.

Následně dne 2. 6. 2011 obdržel soud od žalovaného písemnou reakci na provedené dokazování při ústním jednání před soudem, v níž uvedl, že znalec Ing. T. K. na základě policejní dokumentace a výpovědi jednotlivých svědků komplexně posuzoval celý nehodový děj, včetně rychlostí jednotlivých vozidel při nehodě a pohyb automobilů před i po nehodě. Dále v písemné reakci uvedl, že svědkyně P. P. vypověděla, že řidička Mgr. A. R. dávala znamení o změně směru jízdy zhruba 200 metrů před odbočením, a tedy s dostatečným předstihem, přičemž svědkyně M. H. toliko vypověděla, že řidička Mgr. A. R., v době kdy byla žalobcem předjížděna, počala odbočovat vlevo. Dle žalovaného tak svědkyně M. H. žádným způsobem nerozporovala výpověď svědkyně P. P., jelikož hovořila o faktickém momentu, kdy vozidlo začalo zasahovat do levého jízdního pruhu, a nikoliv o faktickém momentu, kdy řidička Mgr. A. R. počala dávat znamení o změně směru jízdy, přičemž také konstatovala, že žalobce v době předjíždění jel jako blázen. Ke znaleckému posudku Ing. T. R. pak žalovaný poznamenal, že z něj vyplývá, že po celou dobu předjížděcího manévru od zařazení do levého jízdního pruhu až do nárazu jel žalobce na daném místě nepovolenou rychlostí mezi 80 km/h až něco přes 90 km/h. Navíc žalobce neměl nejlepší viditelnost na dopravní situaci před sebou, mohl přehlédnout značku o omezené rychlosti a taktéž značku symbolizující křižovatku ve tvaru T a také žalobce nikdy nepopíral, že předjížděl kolonu v daném místě nepovolenou rychlostí kolem 90 km/h. Dle výpovědi svědkyně P. P. musel žalobce levý ukazatel směru jízdy u řidičky Mgr. A. R. spatřit již dříve, nikoliv na poslední chvíli, a to až na délku vozidla, které jelo za vozidlem řidičky Mgr. A. R., jak uvedl při ústním jednání. Žalovaný má za to, že žalobce v daném místě nemohl bezpečně předjet celou kolonu vozidel, když věděl, že je zde odbočka vlevo, přičemž mohl jednoznačně předmětné nehodě zabránit. Závěrem žalovaný v písemné reakci uvedl, že znalecký posudek Ing. T. K. vyhodnotil jako nezpochybnitelný důkaz, kterým byl zjištěn skutečný stav věci, když znalecký posudek znalce Ing. T. R. žádným způsobem nerozporuje podstatné závěry z tohoto posudku vyplývající. V tomto později vypracovaném posudku je mj. uvedeno, že žalobce mohl s největší pravděpodobností levý ukazatel směru jízdy poprvé vidět cca 3,5 s před střetem, kdy již předjížděl a pohyboval se v levém jízdním pruhu, proto pokud by začal reagovat již v tomto okamžiku, byl by schopen brzděním zastavit před místem střetu. Navíc z animace tohoto znalce je dokonce zřejmé, že žalobce mohl levý ukazatel směru jízdy vidět dokonce o několik desetin sekund dříve.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
75Ca 3/2009

Při dalším ústním jednání před soudem uskutečněném dne 8. 6. 2011 právní zástupce žalobce nadále na podané žalobě trval. K písemné reakci žalovaného uvedl, že nesouhlasí s tím, že by znalecké posudky Ing. T. K. a Ing. T. R. nebyly v rozporu. Má za to, že znalecký posudek Ing. T. K. není nezpochybnitelným důkazem o žalobcově vině. Ze znaleckého posudku Ing. T. R. přitom vyplynulo, že skutkový stav ve správním řízení nebyl náležitě zjištěn. V důsledku toho žalovaná strana neměla možnost posoudit, zda řidička Mgr. A. R. jedoucí v koloně při odbočovacím manévru věděla o tom, že je předjížděna žalobcem. Žalovaná strana vycházela z toho, že řidička Mgr. A. R. takovouto informaci neměla. Dotyčná řidička navíc nevěnovala náležitou pozornost dopravní situaci, nezjišťovala po celou dobu předjíždění žalobcem, zda není někým předjížděna, přičemž žalovaným bylo pominuto, že i tato řidička mohla zabránit střetu dokonce několika způsoby. Pokud by řidička Mgr. A. R. při zahájení odbočovacího manévru si ověřovala, zda není předjížděna, tak ze znaleckého posudku Ing. T. R. vyplývá, že by tuto skutečnost zjistila. Vedle toho ve správním řízení nebylo zjištěno přesné umístění dopravní značky omezující rychlost v daném úseku silnice.

Při tomtéž dalším ústním jednání před soudem pověřený pracovník žalovaného naproti tomu stále navrhoval zamítnutí žaloby, neboť vinu na dopravní nehodě nese žalobce, když to vyplývá již z prvně vypracovávaného znaleckého posudku Ing. T. K. a znalecký posudek Ing. R. dle jeho názoru přináší stejný závěr. Má za to, že v dané věci je možno vycházet z toho, že řidička Mgr. A. R. se před započetím odbočovacího manévru podívala do zpětného zrcátka, přičemž v něm nikoho neviděla, a to s ohledem na rychlost žalobce, a proto při odbočování již neměla povinnost sledovat provoz za sebou. Žalobce jel nepřiměřenou rychlostí, předjížděl kolonu vozidel, ač neměl jistotu bezpečného zařazení a navíc předjížděl před křižovatkou tvaru T, kde mohl očekávat odbočující vozidla. Dále pověřený pracovník žalovaného uvedl, že v daném řízení nebylo zpochybněno, že řidička Mgr. A. R. dávala světelné znamení o odbočování vlevo již 200 m před křižovatkou, což bylo více než 4,5 s. před střetem vozidel.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 věty druhé a třetí a ust. § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty ode dne doručení napadeného rozhodnutí, jak stanovuje ust. § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost, avšak takové nedostatky nebyly v projednávané věci zjištěny.

Po přezkoumání skutkového a právního stavu a uskutečněném ústním jednání dospěl soud k závěru, že předmětná žaloba není naprosto důvodná.

Již v úvodu odůvodnění tohoto rozsudku soud předestřel, že rozhodnutí žalovaného a jemu předcházející prvoinstanční rozhodnutí se týkala dvou přestupků, a to jednak přestupku ve smyslu ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod 7, tj. kolize žalobce při předjížděcím manévru s vpředu jedoucím vozidlem řidičky Mgr. A. R., která ve křižovatce ve tvaru T odbočovala vlevo, a jednak přestupku ve smyslu ust. § 22 odst. 1 písm. k) téhož zákona, tj. řízení motorového vozidla žalobcem bez držení příslušné skupiny či podskupiny řidičského oprávnění.

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
6
75Ca 3/2009

K přestupku ve smyslu ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o přestupcích, tj. kolize žalobce při předjížděcím manévru zleva s vpředu jedoucím vozidlem řidičky Mgr. A. R., která ve křižovatce ve tvaru T odbočovala vlevo, z jehož spáchání byl žalobce uznán vinným správními orgány obou stupňů, soud uvádí, že se ztotožnil s takovýmto způsobem vyřízení přestupku.

Pro vyhodnocení tohoto přestupku má dle názoru soudu klíčový význam skutečnost, zda vpředu jedoucí řidička Mgr. A. R. započala svůj odbočovací manévr vlevo před zahájením žalobcova předjížděcího manévru zleva a naopak a nikoliv, zda žalobce při předjížděcím manévru viděl či mohl vidět, že vozidlo řidičky Mgr. A. R. jedoucí jako první v koloně vozidel dává znamení o změně směru jízdy vlevo nebo kdo z účastníků nehody do koho a jak narazil. Za moment zahájení odbočovacího manévru vlevo je přitom nutno ve smyslu ust. § 21 odst. 1 zákona o silničním provozu považovat okamžik, kdy řidič začne dávat znamení o změně směru jízdy vlevo, po kterém by měl následovat vlastní odbočovací manévr, a za moment zahájení předjížděcího manévru zleva je přitom nutno ve smyslu ust. § 17 odst. 2 téhož zákona považovat rovněž okamžik, kdy řidič začne dávat znamení o změně směru jízdy vlevo, po kterém by měl následovat vlastní předjížděcí manévr, popř. v obou případech, kdy dávání znamení o změně směru jízdy se kryje s vlastním odbočovacím či předjížděcím manévrem nebo kdy vlastní odbočovací či předjížděcí manévr předchází dávání znamení o změně směru jízdy nebo kdy vlastní odbočovací či předjížděcí manévr není signalizován znamením o změně směru jízdy vůbec.

V daném případě vzal soud za bezpečně prokázané, že řidička Mgr. A. R. započala svůj odbočovací manévr vlevo podstatně dříve, než žalobce započal předjížděcí manévr zleva. Při učinění tohoto závěru soud vycházel především ze znaleckého posudku znalce Ing. T. R. ze dne 28. 1. 2011, č. 6378-021/11, který byl vypracován z iniciativy žalobce v rámci předmětného soudního řízení a kterým bylo při ústním jednání před soudem konaném dne 30. 5. 2011 k návrhu žalobce provedeno ve smyslu ust. § 77 dokazování. V tomto znaleckém posudku na str. 19 k zadanému úkolu č. 1 – Provést analýzu vzniku a průběhu dopravní nehody – totiž znalec konstatoval, že dle popisu svědkyně řidička Mgr. A. R. zapnula asi 200 m před odbočkou levý ukazatel směru jízdy, přičemž s ohledem na rychlost jejího vozidla k tomu mělo dojít v době cca 13 až 15 s před kolizí. Vedle toho znalec také konstatoval, že žalobce začal předjížděcí manévr zleva přibližně 5 s před kolizí. Z právě uvedeného je dle názoru soudu zřejmé, že řidička Mgr. A. R. započala svůj odbočovací manévr vlevo přibližně o 8 až 10 s dříve než žalobce započal svůj předjížděcí manévr zleva.

Tomuto závěru znalce Ing. T. R. o tom, že řidička Mgr. A. R. započala svůj odbočovací manévr vlevo podstatně dříve, než žalobce započal předjížděcí manévr zleva, ostatně koresponduje i výpověď svědkyně Pavly Pátkové učiněná před správním orgánem prvního stupně dne 27. 8. 2008, která vypověděla, že před dopravní nehodou jela za řidičkou Mgr. A. R. rychlostí asi 70 km/h a potom začala zpomalovat, protože řidička Mgr. A. R. zapnula levý ukazatel směru jízdy zhruba 200 m před odbočením. Pak svědkyně viděla, jak tato řidička se vozidlem snaží plynule odbočit doleva, a když byla tato řidička kolmo částí vozidla v levém pruhu, tak svědkyně viděla ve zpětném zrcátku, že za ní jedoucí kolonu o 3 vozidlech předjíždí žalobce s tím, že vozidla žalobce si všimla poprvé, když bylo asi jedno vozidlo za svědkyní.

Závěru znalce Ing. T. R. o tom, že řidička Mgr. A. R. započala svůj odbočovací manévr vlevo podstatně dříve, než žalobce započal předjížděcí manévr zleva, neodporuje ani výpověď

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
7
75Ca 3/2009

další svědkyně M. H. učiněná před správním orgánem prvního stupně dne 27. 8. 2008, neboť ta „toliko“ vypověděla, že před nehodou jela rychlostí cca 70 km/h v koloně vozidel na 4. či 5. místě, když kolonu začal předjíždět žalobce, který se před ní nejprve zařadil tzv. myškou zhruba 400 m před nehodou a pak začal předjíždět zbývající 4 vozidla v koloně. Dále svědkyně viděla, jak řidička Mgr. A. R. v době, kdy byla předjížděna, počala odbočovat vlevo, a to v době, kdy žalobce už byl na její úrovni. Z výpovědi svědkyně přitom vyplývá, že „toliko“ hovoří o faktickém momentu, kdy vozidlo řidičky Mgr. A. R. začalo zasahovat do levého jízdního pruhu, a nikoliv o faktickém momentu, kdy tato řidička počala dávat znamení o změně směru jízdy, když svědkyně také mj. uvedla, že si nepamatuje, zda dotyčná řidička dávala znamení o změně směru jízdy vlevo. Soud tak neshledal, že by výpověď této svědkyně se kryla s výpovědí svědkyně Pavly Pátkové, jak namítal žalobce.

Závěru znalce Ing. T. R. o tom, že řidička Mgr. A. R. započala svůj odbočovací manévr vlevo podstatně dříve, než žalobce započal předjížděcí manévr zleva, pak odpovídá i vysvětlení samotné řidičky Mgr. A. R., které poskytla přivolané hlídce Policie ČR krátce po dopravní nehodě dne 9. 6. 2008, v němž mj. uvedla, že před nehodou jela v koloně asi o 4 vozidlech jako první rychlostí asi 70 km/h, přičemž před vjezdem do Sebuzína začala zpomalovat, dala znamení o změně směru jízdy vlevo, v levém zpětném zrcátku se přesvědčila, že není nikým předjížděna a poté počala odbočovat s tím, že když byla s vozidlem v levém jízdním pruhu, tak do ní narazilo vozidlo jedoucí ve stejném směru. A také dotyčnému závěru znalce Ing. T. R. odpovídá i výpověď řidičky Mgr. A. R., kterou posléze učinila v rámci řízení před správním orgánem prvního stupně dne 31. 7. 2008. V ní totiž mj. uvedla, že před odbočením vlevo se řádně přesvědčila o tom, zda může úkon bezpečně ukončit, když těsně před odbočením vlevo se podívala do zpětného zrcátka a vzhledem k tomu, že nikoho neviděla, tak počala odbočovat vlevo, přičemž v době střetu se žalobcem byla již částí svého vozidla v levém jízdním pruhu.

A se závěrem znalce Ing. T. R. o tom, že řidička Mgr. A. R. započala svůj odbočovací manévr vlevo podstatně dříve, než žalobce započal předjížděcí manévr zleva, nekoliduje ani vysvětlení samotného žalobce podané přivolané hlídce Policie ČR krátce po dopravní nehodě dne 9. 6. 2008, když v něm mj. uvedl, že před nehodou jel v koloně vozidel asi jako 4. v pořadí, pak dal znamení o změně směru jízdy vlevo a začal tato vozidla předjíždět a když už byl v levém jízdním pruhu na úrovni předjížděných vozidel, tak viděl, jak řidička Mgr. A. R. dává znamení o změně směru jízdy vlevo. Dále žalobce uvedl, že v jízdě pokračoval, protože řidič odbočující vlevo nesmí odbočovat, když ho někdo předjíždí. Tato řidička se asi nepodívala za sebe a začala odbočovat, na což už žalobce nestačil reagovat a došlo ke střetu, po kterém až začal brzdit. S dotyčným závěrem znalce Ing. T. R. nekoliduje přitom ani posléze učiněná výpověď žalobce ze dne 6. 8. 2008 v rámci řízení před správním orgánem prvního stupně, ve které žalobce mj. uvedl, že začal předjíždět kolonu vozidel a v tu dobu neviděl, že by řidička Mgr. A. R. odbočovala, dále že ukazatel směru jízdy vlevo u této řidičky uviděl na poslední chvíli, a to cca na délku vozidla jedoucího za ní, takže stačil pouze strhnout řízení doleva a snažil se vyhnout. V podaném vysvětlení a výpovědi žalobce dle názoru soudu je obsažen „toliko“ popis již zahájeného odbočovacího manévru řidičky Mgr. A. R., který žalobce zaregistroval nesporně se zpožděním, a to především s ohledem na výpověď svědkyně M. H. a výsledky znaleckého zkoumání znalce Ing. T. R., a také s ohledem na fakt, že žalobce jel za kolonou 4 vozidel nejprve v pravém jízdním pruhu, odkud neměl optimální výhled na prvně jedoucí vozidlo řidičky Mgr. A. R.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
8
75Ca 3/2009

Na tomto místě je třeba poznamenat, že se závěrem znalce Ing. T. R. o tom, že řidička Mgr. A. R. započala svůj odbočovací manévr vlevo podstatně dříve, než žalobce započal předjížděcí manévr zleva, se neshoduje konstatace znalce Ing. T. K. uvedená ve znaleckém posudku ze dne 29. 10. 2008, č. 550/53/2008, který byl vypracován v řízení před správním orgánem prvního stupně, a to na str. 18 k zadané otázce č. 5 – Jakou vzdálenost překonal žalobce s vozidlem při předjíždění 3 automobilů, a jak dlouho mohl jet v levém jízdním pruhu než došlo ke srážce s řidičkou Mgr. A. R., když tento znalec zde mj. uvedl, že žalobce předjížděl 3 vozidla včetně odbočujícího, přičemž žalobcovo vybočení do levého jízdního pruhu se muselo krýt s rozhodnutím řidičky Mgr. A. R. k odbočení. Soud přitom tuto konstataci znalce Ing. T. K. vyhodnotil jako zavádějící, a to s ohledem na formulaci položené otázky č. 5, když tato otázka není položena tak, aby znalecká odpověď na ni poskytla komplexní analýzu vzniku a průběhu dopravní nehody, jako tomu bylo v případě znalce Ing. T. R. Navíc soud má za to, že znalec Ing. T. K. při svých výpočtech a posouzeních v rámci znaleckého zkoumání oproti znalci Ing. T. K. vycházel z nesprávného předpokladu, že žalobce předjížděl pouze 3 vozidla v koloně včetně řidičky Mgr. A. R., když ze svědeckých výpovědí P. P. a především pak M. H. jednoznačně vyplynulo, že žalobce těsně před nehodou předjížděl souvislou kolonu 4 vozidel včetně řidičky Mgr. A. R. Tento nesprávný předpoklad a neprovedení komplexní analýzy vzniku a průběhu dopravní nehody v důsledku zadání znaleckého úkolu ze strany správního orgánu prvního stupně měly nesporně vliv na přesnost výsledků znaleckého zkoumání Ing. T. K., a proto soud při vyhodnocení okamžiku, kdy žalobce a řidička Mgr. A. R., před nehodou započali své předjížděcí a odbočovací manévry, vycházel ze závěrů znalce Ing. T. R. a výpovědí svědků a samotných účastníků střetu a nikoliv znalce Ing. T. K. V této souvislosti je ovšem třeba poznamenat, že znalec Ing. T. K. vedle shora uvedeného rovněž vyslovil závěr, že nehodě mohl zabránit pouze žalobce, jenž však předjížděl nepřiměřenou rychlostí, která byla vyšší než povolená v daném úseku, navíc v křižovatce ve tvaru T, přičemž v koloně vozidel mohl přehlédnout dopravní značku o omezení rychlosti na 70 km/h a také dopravní značku o křižovatce ve tvaru T, a to všechno přestože do dopravní situace vjížděl zezadu, odkud bylo možno sledovat nejlépe situaci bezprostředně před sebou.

Na základě výše předestřených skutečností tedy soud dospěl k závěru, že řidička Mgr. A. R. započala svůj odbočovací manévr vlevo podstatně dříve, než žalobce započal předjížděcí manévr zleva. Dále soud uvádí, že se shoduje se žalovaným, že v dané věci je možno vycházet z toho, že řidička Mgr. A. R. si před započetím odbočovacího manévru prověřila, že není nikým předjížděna, přičemž nikoho nespatřila, když soud neshledal jediný důvod, proč by tomuto tvrzení, které není ničím ani nikým vyjma žalobce znevěrohodňováno, neuvěřil. Pokud tedy řidička Mgr. A. R. se těsně před započetím odbočovacího manévru vlevo ujistila, že jí nic nebrání odbočení provést, tak již při odbočovacím manévru neměla povinnost nadále sledovat provoz za sebou, neboť byla v legitimním očekávání, že díky svému odbočovacímu manévru, který byl řádně a s dostatečným předstihem signalizován, a to 200 m před blížící se křižovatkou, jak jednoznačně potvrdila svědkyně Pavla Pátková, již nemůže být nikým předjížděna.

Za tohoto skutkového stavu žalobce neměl právo zahájit svůj předjížděcí manévr, popř. měl povinnost zahájený předjížděcí manévr ukončit a nechat řidičku Mgr. A. R. dokončit odbočovací manévr. To však žalobce neučinil, když vycházel z mylného přesvědčení, že naopak jeho právem a povinností řidičky Mgr. A. R. bylo umožnit mu předjížděcí manévr dokončit. Soud se tak shoduje se žalovanou stranou, že tímto jednáním žalobce zavinil

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
9
75Ca 3/2009

předmětnou dopravní nehodu, přičemž porušil řadu ustanovení zákona o silničním provozu, a to ust. § 4 písm. a), písm. b), § 17 odst. 5 písm. b), písm. c) a písm. e), § 18 odst. 1 tohoto zákona.

Při účasti na provozu na pozemních komunikacích je totiž každý povinen dle zákona o silničním provozu a to podle ust. § 4 písm. a) mj. chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní; podle ust. § 4 písm. b) mj. řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích; podle ust. § 4 písm. c) řídit se mj. světelnými, popř. i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami; dále podle ust. § 17 odst. 5 písm. b) téhož zákona řidič nesmí předjíždět, jestliže by se nemohl bezpečně zařadit před vozidla, která hodlá předjet; podle ust. § 17 odst. 5 písm. c) stejného zákona řidič nesmí předjíždět, jestliže by ohrozil nebo omezil protijedoucí řidiče nebo ohrozil jiné účastníky provozu, podle ust. § 17 odst. 5 písm. e) citovaného zákona řidič nesmí předjíždět, pokud dává řidič vpředu jedoucího vozidla znamení o změně směru jízdy vlevo a není-li možné předjetí vpravo či předjetí v dalším volném jízdním pruhu vyznačeném na vozovce v tomtéž směru jízdy; a podle ust. § 18 odst. 1 téhož zákona řidič musí rychlost jízdy přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat, s tím, že smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.

V daném případě vzal soud za prokázané, a to především s ohledem na fotodokumentaci a plánek dopravní nehody, které byly pořízeny přivolanou hlídkou Policie ČR, a také výpovědi svědkyň P. P. a M. H., že žalobce před dopravní nehodou řídil své vozidlo riskantně a poměrně bezohledně vůči jiným účastníkům provozu. Žalobce se totiž rozhodl pro předjížděcí manévr zleva za situace, kdy před ním jela kolona 4 vozidel, která se blížila k dopravní značkou řádně signalizované křižovatce ve tvaru T, takže měl předpokládat, že některé z před ním jedoucích vozidel bude odbočovat vlevo, a to v malé rychlosti díky tvaru křižovatky, za současného projetí levým jízdním pruhem, popř. že z křižovatky bude vyjíždět nějaký další účastník provozu směrem proti žalobci. Navíc uskutečnit předjížděcí manévr se žalobce rozhodl v úseku, kde byla dopravní značkou omezena nejvyšší dovolená rychlost na 70 km/h, přestože kolona vozidel jedoucí před ním této rychlosti v daném úseku zprvu dosahovala, jak nesporně potvrdily svědkyně P. P. a M. H. před správním orgánem prvního stupně. O tom, že v daném úseku byla umístěna tato dopravní značka, neměl soud důvod pochybovat, když její umístění bylo řádně zaznamenáno již v plánku dopravní nehody vyhotoveném Policií ČR a její umístění pak převzali ve svých znaleckých posudcích i oba znalci Ing. T. K. a Ing. T. R. Z logiky věci přitom vyplývá, že aby žalobce mohl zrealizovat předjetí před ním jedoucí kolonu vozidel, tak musel jet rychleji než tato kolona. Rychlejší jízdu než 70 km/h žalobce potvrzuje i svědectví P. P. ze dne 27. 8. 2008, která v tomto směru vypověděla, že spatřila žalobce, jak předjíždí kolonu vozidel rychlostí kolem 100 km/h. Rovněž tak rychlejší jízdu než 70 km/h žalobce potvrzuje svědectví M. H. z téhož dne, která v tomto směru vypověděla, že žalobce ji předjížděl rychlostí cca 100 km/h a že „jel jako blázen“, když před vlastním předjížděním kolony 4 vozidel byla sama svědkyně žalobcem předjeta, který se pak před ní zařadil tzv. myškou zhruba 400 m před nehodou. Rychlejší jízdu než 70 km/h pak tvrdila i řidička Mgr. A. R. ve své výpovědi ze dne 31. 7. 2008 učiněné před správním orgánem prvního stupně, když uváděla, že kdyby žalobce jel předepsanou rychlostí, tak by k dopravní nehodě nedošlo. I sám žalobce přitom v podání vysvětlení Policii ČR dne

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
10
75Ca 3/2009

9. 6. 2008 a ve výpovědi ze dne 6. 8. 2008 učiněné před správním orgánem prvního stupně, že jel rychlostí vyšší než 70 km/h. Na tomto místě soud však potřebuje zdůraznit, že s ohledem na skutkové okolnosti předmětného případu je pro vyhodnocení důvodnosti žaloby nepodstatné, jakou rychlostí přesně jel žalobce při předjíždění kolony 4 vozidel, když žalobce není projednáván z přestupku za překročení nejvyšší dovolené rychlosti před nehodou. Proto v daném případě nemá zásadnější význam fakt, že znalec Ing. T. K. ve svém znaleckém posudku ze dne 29. 8. 2008 stanovil žalobcovu rychlost na začátku nehodového děje na 100,8 km/h a v okamžiku nárazu 64,2 km/h, zatímco znalec Ing. T. R. ve svém znaleckém posudku ze dne 28. 1. 2011 k rychlosti žalobce na začátku nehodového děje poznamenal, že žalobcem uváděná rychlost 90 km/h je z technického hlediska přijatelná, nelze ji však technickými prostředky prokázat ani vyvrátit, a v okamžiku nárazu ji stanovil v rozmezí 70,5 – 77,5 km/h.

Dále soud uvádí, že bylo čistě rizikem žalobce, že díky svému způsobu jízdy nezahlédl včas dání znamení řidičkou Mgr. A. R. o změně směru jízdy vlevo, aby i včasně zareagoval na nastalou dopravní situaci tak, aby nedošlo k nehodě. Žalobce by měl mít na paměti, že k definičním znakům přestupku dle ust. § 2 odst. 1 zákona o přestupcích obligatorně náleží zavinění, přičemž dle ust. § 3 téhož zákona jako zásada platí, že ke vzniku odpovědnosti za přestupek postačuje nedbalost, kdežto úmyslné zavinění je třeba pouze tam, kde to je výslovně stanoveno. U přestupků, podle ust. § 22 přestupkového zákona, tj. včetně předmětných přestupků, přitom postačuje zavinění již z nedbalosti. Pozdní zpozorování dávání znamení o změně směru jízdy jiným řidičem tak nezbavuje odpovědnosti žalobce za způsobení dotyčné nehody.

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem tedy soud dospěl shodně jako žalovaný a prvoinstanční správní orgán k závěru, že na základě provedeného dokazování bylo bezpečně prokázáno, že žalobce se dopustil přestupku, který je mu kladen za vinu – ve smyslu ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o přestupcích, když předjížděl vozidlo v případě, ve kterém to bylo zákonem o silničním provozu zakázáno.

A k přestupku ve smyslu ust. § 22 odst. 1 písm. k) zákona o přestupcích, tj. neponechání havarovaného vozidla v konečném postavení, tak jak žalobci ukládal zákon, soud uvádí, že žalobce od prvopočátku nikterak nerozporoval, že by se nedopustil dotyčného jednání.

Již v protokole o nehodě v silničním provozu ze dne 9. 6. 2008, jenž byl vyhotoven přivolanou hlídkou Policie ČR a který tvoří nedílnou součást správního spisu, je přitom na str. 3 výslovně mj. uvedeno, že vozidlo žalobce se po nehodě nenacházelo v konečném postavení, že žalobce s vozidlem popojel. Na základě této skutečnosti pak následně dne 14. 7. 2008 správní orgán prvního stupně žalobci oznámil, že s ním mj. zahajuje řízení o přestupku ve smyslu ust. § 22 odst. 1 písm. k) zákona o přestupcích, když prý po nehodě neponechal havarované vozidlo v konečném postavení. Sám žalobce přitom při posléze učiněné výpovědi ze dne 6. 8. 2008 v rámci řízení před správním orgánem prvního stupně, výslovně uvedl, že po střetu s řidičkou Mgr. A. R. zůstal stát napříč v pravém jízdním pruhu a proto, aby vozidlo nebránilo v provozu a aby do něj nikdo nenarazil, tak srovnal vozidlo rovnoběžně s krajnicí. Přemístění havarovaného vozidla žalobcem po nehodě pak potvrdila i svědkyně P. P. ve své svědecké výpovědi ze dne 27. 8. 2008 poskytnuté před správním orgánem prvního stupně. Na základě těchto důkazů pak správní orgán prvního stupně žalobce svým rozhodnutím uznal vinným ze spáchání dotyčného přestupku. V této souvislosti nelze nezmínit, že žalobce svoji vinu jakkoliv nerozporoval ani v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí, ani v dalším

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
11
75Ca 3/2009

průběhu odvolacího řízení před žalovaným, přičemž ani v průběhu celého řízení před soudem nevznesl jedinou námitku, kterou by se snažil vyvinit z dotyčného přestupku. I znalec Ing. T. R. ve svém znaleckém posudku ze dne 28. 1. 2011, jímž bylo v řízení před soudem provedeno dokazování, jak soud již poznamenal shora, připustil na str. 6, že s vozidlem žalobce bylo po nehodě manipulováno, když uvedl, že vozidlo žalobce s největší pravděpodobností bylo v konečné poloze na konci nalezených stop, když poloha odpovídá popisu žalobce o natočení vozidla a poté mohlo být vozidlo motoristickou silou přemístěno do polohy zaznamenané na fotodokumentaci pořízené přivolanou hlídkou Policie ČR.

Za této důkazní situace a procesního postoje žalobce v předmětném soudním řízení vůči tomuto jednání, které je mu kladeno za vinu, tak soud neměl jediný důvod, aby mu vznikly pochybnosti o tom, že žalobce po nehodě neponechal havarované vozidlo v konečném postavení. Oproti žalované straně má však soud za to, že toto jednání žalobce nenaplňuje skutkovou podstatu přestupku dle ust. § 22 odst. 1 písm. k) zákona o přestupcích, nýbrž skutkovou podstatu přestupku dle ust. § 22 odst. 1 písm. l) téhož zákona, a to pro porušení povinnosti zakotvené v ust. § 47 odst. 4 písm. b) zákona o silničním provozu, když se nezdržel jednání, které bylo na újmu řádného vyšetření dotyčné dopravní nehody, při které došlo ke zranění osoby, neboť přemístil havarované vozidlo bez vyznačení situace a stop. Při učinění tohoto závěru soud vycházel ze skutečnosti, že v ust. § 22 odst. 1 písm. k) zákona o přestupcích je díky odkazu na jednání specifikované v ust. § 22 odst. 1 písm. j) téhož zákona sankcionováno „pouze“ toto jednání: 1) neprodlené nezastavení vozidla za současného neprokázání totožnosti navzájem včetně sdělení údajů o vozidle, 2) odmítnutí sepsání společného záznamu o dopravní nehodě, 3) nedovolené opuštění místo dopravní nehody, 4) neprodlené nevrácení se na místo dopravní nehody po poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo po ohlášení dopravní nehody. Žádného takového jednání se žalobce nedopustil, když „toliko“ po předmětné nehodě své havarované vozidlo, které zůstalo stát napříč v pravém jízdním pruhu, srovnal rovnoběžně s krajnicí, aby prý nebránilo v provozu a aby do něj nikdo nenarazil. Jednání žalobce tak porušovalo povinnost zakotvenou v ust. § 47 odst. 4 písm. b) zákona o silničním provozu, když žalobce se v důsledku střetu s řidičkou Mgr. A. R. nepochybně stal účastníkem dopravní nehody, při které došlo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel částku 50.000,-Kč. K odhadu hmotné škody soud uvádí, že již přivolaná hlídka Policie ČR k dopravní nehodě odhadla na vozidle žalobce škodu ve výši cca 60.000,-Kč a na vozidle řidičky Mgr. A. R. ve výši 80.000,-Kč, tudíž ke zřejmému převýšení hmotné škody v částce 50.000,- Kč došlo, a to dokonce na obou havarovaných vozidlech.

Chybná kvalifikace žalobcova jednání ze strany správních orgánů obou stupňů na přestupek dle ust. § 22 odst. 1 písm. k) namísto písm. l) zákona o přestupcích je však dle názoru soudu v daném případě podružná, třebaže za přestupek dle písm. l) je stanovena nižší sazba pokuty, a to od 1.500,-Kč do 2.500,-Kč, jak vyplývá z ust. § 22 odst. 9 zákona o přestupcích, zatímco za přestupek dle písm. k) je stanovena vyšší sazba pokuty, a to od 2.500,-Kč do 5.000,-Kč, jak vyplývá z ust. § 22 odst. 8 téhož zákona. Při učinění tohoto závěru soud vycházel z faktu, že žalobce se v projednávaném případě dopustil i přestupku dle ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o přestupcích, u něhož je stanovena nejvyšší sazba pokuty, a to od 5.000,-Kč do 10.000,-Kč, a současně i sankce v podobě zákazu činnosti od 6 měsíců do 1 roku, jak vyplývá z ust. § 22 odst. 7 stejného zákona. V daném případě tak žalovaná strana při rozhodování o trestu žalobci v důsledku aplikace absorpční zásady mohla

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
12
75Ca 3/2009

vycházet z trestu, který je předvídán u přestupku dle ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o přestupcích, neboť ten je přísněji trestán, což žalovaná strana učinila.

K samotnému potrestání žalobce ze strany správních orgánů obou stupňů soud uvádí, že jejich výrok zcela koresponduje zákonné úpravě obsažené v ust. § 22 odst. 7 zákona o přestupcích, a proto pokud uložily žalobci sankci v podobě pokuty ve výši 5.000,-Kč a jednak v podobě zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců, nikterak nepochybily. Z právě uvedeného je přitom zřejmé, že obě sankce byly žalobci uloženy na samé dolní hranici zákonem stanovené sazby.

Vzhledem k tomu pak ale bylo vyloučeno, aby soud jakkoliv zvažoval případnou moderaci uložených sankcí, jak se domáhal žalobce, neboť ve smyslu ust. § 22 odst. 12 zákona o přestupcích není možné v daném případě nelze od uložení sankce upustit, popř. uložit sankci pod dolní hranici zákonem stanovené sazby.

S ohledem na všechny uvedené skutečnosti soud tedy dospěl k závěru, že žaloba není z pohledu uplatněných žalobních námitek důvodná, neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto žalobu ve výroku rozsudku ad I. podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Současně podle ustanovení § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. soud výroku rozsudku ad II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovaný, který sice měl ve věci úspěch, jednak náhradu nákladů řízení nepožadoval, a navíc mu ani žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 8. června 2011

JUDr. Markéta L e h k á, Ph.D. v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru