Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

75 Az 42/2016 - 25Rozsudek KSUL ze dne 01.11.2016

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
10 Azs 284/2016

přidejte vlastní popisek


75Az 42/2016-25

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D. v právní věci žalobce: A. I., nar. „X“, státní příslušnost Ukrajinská republika, t.č. v Zařízení pro zajištění cizinců Drahonice, Drahonice u Lubence 41, 441 01 Podbořany, zastoupeného Mgr. Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Sevastopolská 378/16, 101 00 Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvu vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.9.2016, č.j. OAM-114/LE-LE05-LE05-PS-2016,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Ing. Jakubovi Backovi, se přiznává odměna ve výši 8.228,- Kč, která mu bude vyplacena do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě a následně doplněné jeho ustanoveným zástupcem domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 5.9.2016, č.j. OAM-114/LE-LE05-LE05-PS-2016, kterým bylo rozhodnuto, že žalobce je podle ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců a podle ust. § 46a odst. 5 zákona o azylu je doba trvání zajištění stanovena do 20.12.2016, neboť jeho žádost o mezinárodní ochranu byla podána pouze s cílem vyhnout se nebo pozdržet hrozící vyhoštění, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.

Pokračování
2
75Az 42/2016

V žalobě žalobce uvedl, že pro důvod zajištění ve smyslu ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu nebyly splněny zákonné předpoklady. Uvedené ustanovení určuje jako podmínku zajištění skutečnost, že existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla cizincem podána toliko s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění. Předpoklady zajištění jsou tedy dány velice restriktivně, proto pakliže k jejich přesnému naplnění nedojde, např. tím, že cizinec podává žádost i s jiným cílem, zejména se záměrem skutečně získat mezinárodní ochranu na území České republiky (i třebaže se zcela nereálnými představami o azylově relevantních důvodech), nikoliv pouze s cílem vyhnout se vyhoštění, nepřichází v jeho případě zajištění dle ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu v úvahu. Správní orgán se proto musí vždy zabývat, zda k podání žádosti neměl žadatel i jiné důvody, a nehledět pouze na to, že ji případně mohl podat dříve či že patrně může sledovat i účel zmaření správního vyhoštění.

Jak navíc uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí, v případě žalobce nepřichází ohledně žádosti o udělení mezinárodní ochrany v úvahu aplikace ust. § 16 odst. 1 písm. h) zákona o azylu týkající se jejího zamítnutí pro účelovost, resp. snahu vyhnout se správnímu vyhoštění, neboť žalobce uváděl i jiné důvody pro získání azylu. Správní orgán tedy sám konstatoval, že žádost bude nutné posuzovat i z hledisek uvedených v ust. §§ 12 – 14b zákona o azyl, tj. uznal, že rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany potenciálně přichází v úvahu. Tím však dle žalobce rovněž připustil, že žádost žalobce nebyla podána pouze s ohledem na hrozící vyhoštění, což je pro závěr o nepřípustnosti jeho zajištění dle ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu zcela zásadní, neboť jej lze užít jen v případě kdy žadatel jiný, než důvod vyhnutí se vyhoštění, neuvádí. Opačný výklad by svědčil o nepřípustném rozšiřování důvodů pro zajištění na veškeré případy, kdy žadatelé požádali o mezinárodní ochranu mimo jiné s cílem znemožnění správního vyhoštění.

V případě žalobce je nutno rovněž zohlednit, že se jedná o občana Ukrajinské republiky, jež prochází složitým politickým vývojem. Část jejího území je okupována Ruskou federací, část se nachází pod správou separatistických jednotek podporovaných ruskými silami. Je proto třeba zejména osvědčit, z jakého regionu žalobce pochází a v závislosti na tom pak určit, zda nemá určitou naději na přinejmenším udělení doplňkové ochrany. Žalobce nepochybně stojí o to, pobývat i nadále na území České republiky, jelikož jak sám uvedl v rámci své výpovědi, na Ukrajinu se nehodlá vrátit kvůli obavám z války. Z toho vyplývá, že svou žádostí nepochybně sleduje minimálně eventuální možnost získání mezinárodní ochrany.

S ohledem na uvedené žalobce navrhnul, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě shrnul okolnosti, jež vedly k původnímu zajištění žalobce za účelem rozhodnutí o jeho správním vyhoštění. Současně zdůraznil, že žalobce pobýval nelegálně na území států Evropské unie více jak 2 roky, aniž by požádal o udělení mezinárodní ochrany, když se navíc výslovně vyjadřoval v tom smyslu, že mu v návratu do domovského státu nic nebrání. Z jeho jednání tak lze usoudit, že žádost o azyl podal toliko s cílem legalizovat si pobyt a vyhnout se uloženému vyhoštění. K námitce rozporu podmínek pro rozhodnutí o současném zajištění dle ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu s ust. § 16 odst. 1 písm. h) zákona žalovaný poukázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 31.8.2016, č.j. 41 Az 17/2016-19, v němž soud v obdobném případu dospěl k závěru, že žádost o azyl (která je důvodem rozhodnutí o zajištění dle ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu), může

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
3
75Az 42/2016

být sice účelová, ale nemusí být zároveň zjevně bezdůvodná, a proto ji lze meritorně projednat. Současně to však nevylučuje rozhodnout o zajištění cizince právě v důsledku účelovosti takovéto žádosti.

Vzhledem k uvedenému žalovaný navrhnul, aby soud žalobu zamítnul.

O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), a podle ust. § 46a odst. 8 zákona o azylu bez jednání, neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaný ve lhůtě 5 dnů ode dne podání žaloby konání ústního jednání nenavrhnul.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během patnáctidenní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle ust. § 32 odst. 1 zákona o azylu. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ust. § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

Ze správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. Dne 1.9.2016 podal žalobce, zajištěný v ZZC Drahonice za účelem správního vyhoštění na základě rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie hl. města Prahy, Odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 27.8.2016, č.j. KRPA-335430-14/ČJ-2016-000022, žádost o udělení mezinárodní ochrany. V ní uvedl, že o azyl žádá kvůli válce, jež v současné době probíhá v jeho domovském státě na Ukrajině, a v které nechce bojovat – chtěl by zůstat v České republice, neboť zde žije jeho bratr, který má povolení k trvalému pobytu.

V souvislosti s tím rozhodnul žalovaný napadeným rozhodnutí o zajištění žalobce dle ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť dospěl k závěru, že jeho žádost byla podána toliko účelově s cílem vyhnout se realizaci správního vyhoštění. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný poukázal na to, že žalobce byl dne 26.8.2016 zajištěn v rámci bezpečnostní akce hlídkou Policie České republiky v restauraci v Praze, které se pokusil utéct. Po svém zadržení nepředložil žádný doklad totožnosti, sdělil, že nedisponuje povolením k pobytu a nadto bylo jeho lustrací zjištěno, že již v roce 2015 mu bylo uděleno správní vyhoštění z území členských států Evropské unie na dobu 1 roku, z čehož vyplývá, že v České republice pobýval nelegálně. Žalobce uvedl, že si je uloženého správního vyhoštění vědom – po jeho uložení žil po dobu 1 roku v Polsku, protože se bál vrátit na Ukrajinu kvůli válce, jinak mu však nic v návratu nebrání. V České republice má ale bratra, chtěl by zde proto zlegalizovat svůj pobyt. S ohledem na uvedené shledal žalovaný závěr o účelovosti jeho žádosti důvodným, když žalobce mohl o mezinárodní ochranu požádat kdykoliv v průběhu více jak 2 let jeho nelegálního pobytu na území států Evropské unie, ale učinil tak až ve chvíli, kdy mu hrozilo uložení nového správního vyhoštění.

Dle ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu může ministerstvo v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
4
75Az 42/2016

o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.

Dle ust. § 16 odst. 1 písm. h) zákona o azylu se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v ust. § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle ust. § 14a, a zároveň podal žádost o udělení mezinárodní ochrany pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.

Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je žalobou napadené rozhodnutí přezkoumatelné, neboť k meritornímu přezkumu může přistoupit pouze v případě rozhodnutí, které je mimo jiné srozumitelné a opřené o dostatek důvodů. Základním předpokladem poskytnutí efektivní soudní ochrany právům účastníků řízení je totiž existence řádného odůvodnění všech částí výroku správního rozhodnutí. Pouze za těchto podmínek mohou účastníci řízení formulovat své výhrady (tzv. žalobní body) proti správnímu rozhodnutí. Neobsahuje-li odůvodnění rozhodnutí uvedené náležitosti, je účastníkům řízení znemožněno, aby formulovali konkrétní meritorní žalobní námitky. V takovém případě jim je soudní ochrana poskytnuta nikoliv pro nezákonnost rozhodnutí, pokud jde o věcné řešení předmětu správního řízení, ale pro jeho nepřezkoumatelnost.

Žalovaný opřel svůj závěr o naplnění podmínek stanovených v ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu o skutečnost, že žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany teprve po více jak 2 letech nelegálního pobytu na území států Evropské unie, a to až po svém zadržení a zajištění za účelem realizace uloženého správního vyhoštění a umístění do zařízení pro zajištění cizinců, ačkoli o ni mohl požádat v průběhu svého předchozího pobytu na území České republiky či Polska, kde se mohl volně pohybovat. Kromě toho účelovost žádosti žalobce plyne rovněž z jeho vlastního vyjádření, v němž prohlásil, že mu v návratu na Ukrajinu nic nebrání, byť se tam vrátit nechce kvůli válce. Soud konstatuje, že důvody, pro něž žalovaný přistoupil k omezení osobní svobody žalobce na základě naplnění podmínek pro zajištění dle ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, byly v napadeném rozhodnutí řádně vyjádřeny, a toto rozhodnutí lze tudíž v tomto ohledu označit za plně přezkoumatelné. Nadto se soud se shora uvedenými důvody plně ztotožňuje.

Jestliže pak žalobce namítal rozpor důvodů zajištění s odůvodněním postupu žalovaného nikoliv dle ust. § 16 odst. 1 písm. h) zákona o azylu v případě žádosti o azyl samé, soud obdobně jako ve svém rozsudku ze dne 31.8.2016, č.j. 41 Az 17/2016-19 (dostupném též na www.nssoud.cz), uvádí, že je třeba rozlišovat mezi pojmem zjevně nedůvodné žádosti o udělení mezinárodní ochrany, o níž ministerstvo rozhoduje podle ust. § 16 odst. 1 písm. h) zákona o azylu jejím zamítnutím, což je podle ust. § 2 odst. 1 písm. e) zákona o azylu považováno za rozhodnutí ve věci (mezinárodní ochrany), a „účelové žádosti“ coby důvodu rozhodnutí o zajištění žadatele o mezinárodní ochranu podle ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Pro účely rozhodnutí o zajištění žadatele totiž postačuje (kromě skutečnosti, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána v zařízení pro zajištění

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
5
75Az 42/2016

cizinců), že existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, nebo je pozdržet, ačkoliv žadatel mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve. Avšak pro účely rozhodnutí o samotné žádosti o udělení mezinárodní ochrany, které musí být dle ust. § 27 odst. 5 zákona o azylu vydáno ve lhůtě 30 dnů (tedy v mnohem delší lhůtě než rozhodnutí o zajištění), musí být kromě skutečnosti, že žadatel podal žádost o udělení mezinárodní ochrany pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve, rovněž prokázáno, že žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v ust. § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle ust. § 14a zákona o azylu. Může tudíž nastat situace, že i když jsou dány oprávněné důvody se domnívat, že se jedná o žádost účelovou, nemusí se současně jednat o žádost zjevně bezdůvodnou.

Z uvedeného vyplývá, že názor žalobce o tom, že ke splnění podmínek zajištění ve smyslu ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu dochází pouze v tom případě, kdy žádost byla podána pouze s ohledem na hrozící vyhoštění a žadatel současně neuvádí žádné jiné potenciální důvody pro poskytnutí mezinárodní ochrany, je mylný. V dané věci je tak nepochybné, že ačkoliv žalobcovu žádost je možné považovat za zjevně účelovou, když pro závěr o jejím podání pouze s ohledem na hrozící vyhoštění svědčí především skutečnost, že azylově relevantní důvody mohl uplatnit kdykoliv v průběhu více jak 2 let svého nelegálního pobytu na území České republiky a Polska, učinil tak ale až po svém zadržení, není vyloučeno, že by ji v řízení o jejím samotném projednání mohl správní orgán vyhodnotit jako důvodnou (pozn. soudu – v mezidobí již bylo o žádosti žalobce rozhodnuto jejím zamítnutím na základě rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky, Odboru azylové a migrační politiky, ze dne 12.9.2016, č.j. OAM-114/LE-LE05-LE23-2016, uvedená skutečnost však nemá na shora uvedené závěry vliv). Tento podstatný rozdíl proto odůvodňuje postup žalovaného, jenž žalobce zajistil dle ust. § 46 odst. 1 písm. e) zákona o azylu, ačkoliv současně konstatoval, že jeho žádost nemůže a priori zamítnout jako nedůvodnou dle ust. § 16 odst. 1 písm. h) zákona, neboť žalobce uváděl důvody, jež by mohly být pro účely mezinárodní ochrany důvodné. Nelze proto hovořit o rozporu mezi uvedenými ustanoveními.

Soud uzavírá, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Současně podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti podle obsahu správního spisu nevznikly.

Výrokem III. tohoto rozsudku soud dle ust. § 35 odst. 8 s.ř.s. přiznal odměnu ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Ing. Jakubovi Backovi, jenž byl ustanoven usnesením zdejšího soudu ze dne 11.10.2016, č.j. 75 Az 42/2016-10, s datem nabytí právní moci ke dni 14.10.2016. Dle citovaného ustanovení totiž hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby, je-li zástupce advokátem, hradí stát. V daném případě proto ustanovenému zástupci náleží odměna, včetně náhrady hotových výdajů, ve výši 8.228,- Kč za dva úkony právní služby po 3.100,- Kč (převzetí věci, podání žaloby podle ust. § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“), z částky 600,- Kč za s tím související dva režijní paušály po 300,- Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu a z částky 1.428,- Kč ve výši 21 %

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
6
75Az 42/2016

DPH. Odměna bude zástupci vyplacena v obvyklé lhůtě k jeho rukám z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Ústí nad Labem dne 1 listopadu 2016

JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r.
samosoudce Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru