Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

75 Az 40/2016 - 27Rozsudek KSUL ze dne 27.10.2016

Prejudikatura

5 Azs 13/2013 - 30

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
10 Azs 282/2016

přidejte vlastní popisek

75Az 40/2016-27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D. v právní věci žalobce: K. B. B., nar. „X“, státní příslušnost Kamerunská republika, t.č. ZZC Drahonice, Drahonice u Lubence 41, 441 01 Podbořany, zastoupeného Mgr. Ing. Jakubem Backou, advokátem, sídlem Sevastopolská 378/16, Praha, proti žalovanému: Ministerstvu vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.9.2016, č.j. OAM-131/LE-LE05-LE05-PS-2016,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ing Jakubovi Backovi se přiznává odměna ve výši 8 228,- Kč, která mu bude vyplacena do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Odůvodnění:

Žalobce se v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4.7.2016, č.j. OAM-75/LE-LE05-LE05-PS-2016, kterým bylo rozhodnuto, že žalobce je podle § 46a odst. 1 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců, ve smyslu ustanovení § 46a odst. 5 zákona o azylu je doba trvání zajištění stanovena do 7.1.2017, neboť by žalobce mohl představovat nebezpečí pro veřejný pořádek.

V žalobě uvedl, že nebyl dán důvod zajištění podle § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu, neboť nejsou splněna přísná kritéria, která nastolil Nejvyšší správní soud na aplikaci zajištění. Žalovaný by musel doložit, že se žalobce dopustil zásadního porušení českého právního řádu, jímž však nemůže být „pouhé“ nedodržování předpisů upravujících pobyt Pokračování
2
75Az 40/2016

cizinců na území České republiky. Žalovaný uvedl, že žalobce „opakovaně hrubě porušoval právní předpisy“, aniž by uvedl, jakým jednáním se žalobce tohoto měl dopustit. Ze správního spisu vyplývá, že žalobci nebylo nikdy uloženo českým správním orgánem správní vyhoštění, tudíž se žalobce nemohl dopustit ani nerespektování takovéhoto rozhodnutí. Podobně pak správní spis neobsahuje ani zmínku o tom, že by se žalobce dopustil na území České republiky jakéhokoliv trestněprávně relevantního jednání. Je tedy zřejmé, že jediným porušením českých právních předpisů, jež lze žalobci vytýkat, je to, že na území České republiky setrval i potom, co bylo rozhodnuto o zrušení jeho trvalého pobytu. Na druhou stranu je zřejmé, že si žalobce tohoto pochybení nebyl vědom, naopak se domníval, že i v době svého zajištění pobývá na území České republiky legálně. Jediným materiálně závažným jednáním je odsouzení pro úmyslný trestný čin v Německu Okresním soudem v Lübecku, č.j. 713 Js 12432/12-93 Ls. Žalovaný však z tohoto rozsudku nemohl vycházet, neboť tento rozsudek nebyl uznán českým soudem. V této souvislosti žalobce odkázal na ustanovení § 301 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Tím, že se žalovaný nezabýval otázkou, zda byl německý rozsudek řádným způsobem uznán, a vycházel z něj jako z rozsudku, jímž byl žalobce pravomocně uznán vinným, se dopustil porušení zásady presumpce neviny. Žalovaný dále nedostatečně a nesprávně posoudil aplikovatelnost zvláštních opatření podle ustanovení § 47 zákona o azylu. Žalobce především nesouhlasí s tím, že by měl vědomě nerespektovat svou povinnost vycestovat z území České republiky. Je zřejmé, že žalobce nebyl informován o tom, že jeho oprávnění k trvalému pobytu bylo zrušeno, jakož i to, že se žalobce domníval, že na území České republiky pobývá legálně, neboť byl zajištěn ve chvíli, kdy se dobrovolně dostavil na pracoviště žalovaného, aby nahlásil změnu trvalého pobytu. Žalobce není migrantem pouze směřujícím přes Českou republiku do jiného státu, nýbrž se jedná o osobu, která na území České republiky dlouhodobě legálně pobývala. Na území České republiky dokonce pobývá manželka žalobce, která je žadatelkou o mezinárodní ochranu. Žalobce se svojí ženou pak disponovali pražskou adresou, nájemní smlouvou a společnou domácností. Příznačné je rovněž to, že k zajištění žalobce došlo v souvislosti s žalobcovým nahlášením změny trvalého pobytu. Žalobce si byl vědom udělení zákazu pobytu, který mu byl udělen v Německu i zařazení do Schengenského systému, nebyl si však vědom zrušení svého trvalého pobytu v České republice. Žalovaný se dále nijak nevypořádal se zásahem rozhodnutí do soukromého života žalobce. Ačkoliv je zřejmé, že žalobce žil na území České republiky rodinným životem a vedl v Praze domácnost s manželkou, žalovaný se s touto skutečností v rozhodnutí nijak nevypořádal.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě popřel důvodnost námitek uvedených žalobcem a zrekapituloval svá skutková zjištění, na jejichž základě vydal napadené rozhodnutí. Z napadeného rozhodnutí je dle žalovaného jasně seznatelné, z jakých podkladů vycházel, jak je hodnotil a k jakým dospěl závěrům, přičemž popsal skutkový stav i konkrétní a individualizované důvody, které jej vedly k závěru, že žalobce svým chováním a nerespektováním právního řádu představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti, a sice veřejného pořádku, konkrétně zájmu společnosti na respektování a výkonu pravomocných rozhodnutí a na respektování právního řádu ČR (pobytových právních předpisů). Do správního spisu byl jako podklad pro vydání rozhodnutí zařazen jednak shora uvedený německý rozsudek a mimo jiné ze spisového materiálu je zřejmé, že žalobce o svém zařazení do schengenského informačního systému věděl, z Německa vycestoval do Kamerunu a pak se letecky vrátil do České republiky a přes

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
75Az 40/2016

zákaz vstupu pobýval na území schengenského prostoru. Ze žalobcova sdělení bylo policií zjištěno, že v žádném případě nemá v úmyslu schengenský prostor opustit a nedisponuje ani částkou na zaplacení letenky do Kamerunu. O zákazu pobytu v schengenském prostoru věděl, přesto do něj přicestoval. Žalobce byl navíc v Německu odsouzen za úmyslný trestný čin. Z rozhodnutí o zajištění žalobce vydaného policií vyplývá, že žalobce pobýval ve společné domácnosti s manželkou kamerunské národnosti 8 měsíců, které bylo uloženo správní vyhoštění z území České republiky a vydán výjezdní příkaz do 17.7.2016, za této situace však požádala o mezinárodní ochranu.

O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), a podle § 46a odst. 8 zákona o azylu bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasili.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s.ř.s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 věty druhé a třetí a v ust. § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu ust. § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je tedy tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů pak musí soud přihlédnout pouze k takovým vadám napadeného rozhodnutí, ke kterým je povinen přihlédnout bez návrhu nebo které vyvolávají jeho nicotnost podle ust. § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky ovšem v projednávané věci zjištěny nebyly.

Ze správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti: Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství Ústeckého kraje, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 16.9.2016 byl žalobce zajištěn za účelem správního vyhoštění, neboť žalobci byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a žalobce je evidován v informačním systému smluvních států. Při podání vysvětlení ze dne 14.9.2016 a ze dne 15.9.2016 žalobce mimo jiné uvedl, že nemá dostatek finanční prostředků na letenku do Kamerunu a schengenský prostor nehodlá opustit, neboť věc předá svému právníkovi, aby mu zařídil pobyt. Dále uvedl, že se svojí manželkou sdílí společnou domácnost 8 měsíců a pracuje na základě dohody o provedení práce jako detektiv u společnosti securita M&M do 31.12.2016. Žalobce do protokolu k žádosti o udělení mezinárodní ochrany mimo jiné uvedl, že byl v Belgii a v Německu zapojen do obchodu s drogami, a to tak, že pašoval drogy a za tuto činnost byl uvězněn. V současnosti je matka jeho dětí a jeho děti v Kamerunu, jeho manželka se kterou bydlí v České republice není matkou jeho dětí. Jeho manželka čeká na skončení řízení o azylu. V březnu nebo v dubnu 2014 byl propuštěn z výkonu trestu v Německu a dobrovolně odcestoval do Kamerunu, přitom si byl vědom toho, že mu byl zakázán vstup na území Evropské unie, avšak doklad k povolení k pobytu v České republice mu zůstal. Do údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 23.9.2016 žalobce mimo jiné uvedl, že byl do roku 2007 na území České republiky a poté byl na 1 rok a 7 měsíců ve vězení v Belgii, a poté se vrátil do České republiky. V roce 2012 mě problém v Německu a do roku 2014 byl ve vězení. Ve spise se rovněž nachází rozsudek Okresního soudu v Lübecku ze dne 27.7.2012, sp. zn. 713 Js 12432/12-93 Ls (18/12), kterým byl žalobce pro spáchání trestného činu proti zákonu o omamných prostředcích odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 3 roky a dva měsíce. Dále je ve spise založena zpráva Policejního prezidia, odbor mezinárodní spolupráce,

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
75Az 40/2016

ze dne 7.8.2015, v němž je uvedeno, že žalobce byl poprvé evidován v SRN dne 13.3.2012 a nařízení jeho vyhoštění bylo vydáno dne 10.1.2013. Ode dne 13.3.2012 do dne 19.12.2013 byl žalobce uvězněn pro porušení drogového zákona, byl vyhoštěn ze SRN dne 19.12.2013 s platností do 19.12.2019. Dne 23.12.2013 byl k žalobci vytvořen záznam jako k nežádoucí osobě Cizineckým úřadem v Lübecku. Po žalobci je v současnosti Státním zastupitelství v Lübecku vedeno pátrání.

Podle § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže je důvodné se domnívat, že by mohl představovat nebezpečí pro bezpečnost státu nebo veřejný pořádek.

Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je žalobou napadené rozhodnutí přezkoumatelné, neboť k meritornímu přezkumu může soud přistoupit pouze v případě rozhodnutí, které je mimo jiné srozumitelné a opřené o dostatek důvodů. Základním předpokladem poskytnutí efektivní soudní ochrany právům účastníků řízení je právě existence řádného odůvodnění všech částí výroku správního rozhodnutí. Pouze za těchto podmínek mohou účastníci řízení formulovat své výhrady (tzv. žalobní body) proti správnímu rozhodnutí. Neobsahuje-li odůvodnění rozhodnutí uvedené náležitosti, je tím účastníkům řízení znemožněno, aby formulovali konkrétní meritorní žalobní námitky. V takovém případě jim je soudní ochrana poskytnuta nikoliv pro nezákonnost rozhodnutí, pokud jde o věcné řešení předmětu správního řízení, ale pro jeho nepřezkoumatelnost.

Žalovaný opřel svůj závěr o obavě z ohrožení veřejného pořádku ze strany žalobce o skutečnosti, že žalobce vědomě nerespektoval rozhodnutí trest vyhoštění uložený soudem pro páchání trestné činnosti, opakovaně se trestné činnosti dopouštěl, pobýval na území České republiky bez jakéhokoliv pobytového oprávnění a neučinil ani žádný krok k vycestování. Soud konstatuje, že důvody, pro něž žalovaný přistoupil k omezení osobní svobody žalobce, byly řádně vyjádřeny v žalobou napadeném rozhodnutí, které lze označit za plně přezkoumatelné.

K námitce žalobce, že nebyla naplněna kritéria pro zajištění, soud uvádí následující.

Z dosavadní judikatury vyplývá, že nebezpečí pro veřejný pořádek podle § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu je nutno posuzovat obdobně jako podobně formulovaný důvod uvedený v § 119 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců pro vyhoštění cizince, tedy tak, že tímto důvodem může být jen jednání, které bude představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 17.9.2013, č.j. 5 Azs 13/2013-30, www.nssoud.cz).

Soud ve shodě s žalobcem uvádí, že samotná skutečnost, že žadatel o mezinárodní ochranu nelegálně pobýval na území České republiky a nerespektoval pravomocné a vykonatelné rozhodnutí o správním vyhoštění, nepostačuje k závěru o tom, že tento žadatel představuje nebezpečí pro veřejný pořádek ve smyslu § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu (srov. rozsudek NSS ze dne 5.2.2014, č.j. 1 Azs 21/2013-50, a rozsudek NSS ze dne 10.3.2016, č.j. 5 Azs 2/2016-30, www.nssoud.cz). Je-li však tato skutečnost doplněna dalším protiprávním jednáním cizince proti veřejnému právu (např. opakovanou úmyslnou trestnou činností, za kterou byl pravomocně odsouzen, nebo nerespektováním trestu vyhoštění), je s přihlédnutím k intenzitě tohoto jednání možné konstatovat nebezpečí žadatele pro veřejný pořádek, jak lze dovodit také z rozsudků NSS ze dne 30.9.2015, č.j. 1 Azs 193/2015-29, ze

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
75Az 40/2016

dne 12.2.2016, č.j. 5 Azs 16/2016-32, i z rozsudku NSS ze dne 10.3.2016, č.j. 5 Azs 2/2016-30, www.nssoud.cz.

Soud konstatuje, že jedním ze zájmů společnosti je respektování právního řádu. Právě respekt adresátů právních norem k závazným pravidlům právního řádu se projevuje v zachování veřejného pořádku. Porušováním právních norem tedy dochází i k narušení veřejného pořádku. Při hodnocení toho, zda je zde dána do budoucna skutečná, aktuální a dostatečná obava z narušování veřejného pořádku soud i správní orgán vychází z předchozího jednání cizince. K posouzení závažnosti a charakteru jednání žalobce správní orgán opatřuje všechny důkazní prostředky ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tak, aby byl zjištěn skutkový stav. Úkolem správního orgánu v řízení o zajištění je na základě opatřených podkladů zhodnotit, zda žalobce bude představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti, nikoliv například uznat rozsudek cizího státu za účelem jeho výkonu v České republice nebo započítání do trestu. Vzhledem k tomu, že řízení o zajištění není trestním řízením, neaplikuje se z.č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, a k posouzení trestní minulosti žalobce postačují věrohodné doklady o jeho odsouzení v zahraničí. Žalobce sám přiznal, že byl dokonce dvakrát ve výkonu trestu kvůli pašování drog, a to v Belgii a v Německu. Jeho nepodmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, stejně jako uložení trestu vyhoštění je z citovaného spisového materiálu zřejmé. Žalobce uvedl, že nemá dostatek peněz k vycestování ani nehodlá schengenský prostor opustit, což dokázal již tím, že se neoprávněně a vědomě vrátil zpět do České republiky po svém pobytu v Kamerunu, ačkoliv věděl, že byl z území Evropské unie vyhoštěn. Žalobcovo opakované trestní jednání, nerespektování rozhodnutí správních orgánů v Německu a jeho změny tvrzení ohledně vůle opustit Českou republiku, které činí jeho výpověď nevěrohodnou, vedou k závěru o neúctě žalobce k právnímu řádu a rozhodnutí státních orgánů. Nevěrohodnost žalobce navíc zesiluje i to, že neuvedl, kde by získal peníze na cestu do Kamerunu, když ve své výpovědi ze dne 15.9.2016 uvedl, že tyto peníze nemá. Soud konstatuje, že u žalobce jsou splněna kritéria zajištění podle § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu, neboť je hrozbou pro veřejný pořádek České republiky.

Soud také zkoumal, zda jsou zde důvody pro uložení některého ze zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu, kterými se rozumí rozhodnutím ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem, nebo osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené.

Na str. 3 a 4 žalobou napadeného rozhodnutí dospěl žalovaný na základě svých skutkových zjištění o dřívějším opakovaném úmyslném protiprávním jednání žalobce, vědomém nerespektování povinnosti vycestovat z území ČR, i odsouzení k trestu vyhoštění k závěru o neúčinnosti zvláštních opatření, neboť je v případě žalobce dána důvodná obava, že by mohl v protiprávním jednání pokračovat. Soud shledává tyto důvody jako přezkoumatelné a plně se s nimi ztotožňuje.

Soud při svých úvahách vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30.9.2014, č.j. 9 Azs 192/2014-29, i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18.7.2013, č.j. 9 As 52/2013–34 (www.nssoud.cz), ze kterých vyplývá, že má-li být využito mírnějších prostředků než zajištění, a to zvláštních opatření, musí být dán předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při realizaci tohoto opatření a že neexistuje důvodná obava, že se bude vyhýbat řízení o udělení mezinárodní ochrany (srov. § 47 odst. 2 zákona o azylu).

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
6
75Az 40/2016

Soud má za to, že v daném případě je uvedený právní názor aplikovatelný i na případ žalobce. Je nutno konstatovat, že žalobce se opakovaně dopustil protiprávního jednání, a to zejména pácháním úmyslné trestné činnosti, nelegálním pobytem, dále nerespektováním vyhoštění z území Německa a Evropské unie. Vzhledem k tomu, že po žalobci v současnosti pátrá i Státní zastupitelství v Lübecku, je zesíleno podezření, že by se žalobce kontaktu se státními orgány cíleně vyhýbal. U žalobce je tak dána důvodná obava, že bude řízení o udělení mezinárodní ochrany mařit a nebude se správními orgány spolupracovat.

K námitce, že se žalovaný nezabýval dopadem rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce ve smyslu analogické aplikace ustanovení § 174a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dál jen „zákon o pobytu cizinců“), soud považuje za nedůvodnou. Ani v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Azs 20/2015, na něž odkazuje žalobce, Nejvyšší správní soud nevyjádřil, že je nutno ve věcech zajištění podle zákona o azylu ustanovení § 174a zákona o pobytu cizinců aplikovat. Pokud žalobce představuje nebezpečí pro veřejný pořádek ve smyslu ustanovení § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu a nelze použít zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu, není v předběžném rozhodnutí, kterým je rozhodnutí o zajištění, prostor pro podrobné zkoumání rodinné situace žalobce a zohlednění jeho rodinného stavu, pokud žalobce sám žádné zásadní důvody neuvádí. Za takový důvod nelze v případě žalobce považovat pouze skutečnost, že na území České republiky žije s manželkou, která je rovněž žadatelkou o azyl. Rozhodnutí o zajištění má za cíl zajistit spolupráci žalobce se správními orgány a případně zabránit jeho útěku či skrývání, vlastní ubytování žalobce je ve věci jen jedna z mnoha zvažovaných okolností a správní orgán se s ní nemusí výslovně vypořádávat, jsou-li bezpochyby podmínky zajištění naplněny. Účelem rozhodnutí o zajištění není opuštění území České republiky, ale provedení řízení o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, takže se zde na rozdíl například od správního vyhoštění nejedná o uložení povinnosti opustit území státu, která má samozřejmě zásadní dopad do soukromého a rodinného života cizince a v takovém případě je nutné zkoumání dopadů tohoto rozhodnutí do rodinné a soukromé situace žalobce. O takový případ se však v projednávané věci nejedná. Soud v daném případě má za to, že žalovaný své rozhodnutí řádně odůvodnil a podmínkami pro vydání žalobou napadeného rozhodnutí se dostatečně zabýval.

Soud uzavírá, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Současně podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti podle obsahu správního spisu nevznikly.

Výrokem III. tohoto rozsudku přiznal soud odměnu ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ing. Jakubovi Backovi, který byl ustanoven usnesením zdejšího soudu ze dne 5.10.2016, č.j. 75 Az 40/2016-10, které nabylo právní moci dne 6.10.2016. Podle § 35 odst. 8 s.ř.s. hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby, je-li zástupce advokátem, hradí stát. V daném případě náleží ustanovenému zástupci odměna včetně hotových výdajů ve výši 8 228,- Kč za dva úkony právní služby po 3 100,- Kč (převzetí věci, podání žaloby podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1.1.2013, dále jen „advokátní tarif“), z částky 600,- Kč za s tím související dva režijní paušály po 300,- Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a z částky

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
7
75Az 40/2016

1428,- Kč ve výši 21% DPH. Odměna bude vyplacena v obvyklé lhůtě k rukám ustanoveného zástupce.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 27. října 2016
JUDr. Petr Černý, Ph.D. v. r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Gabriela Zlatová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru