Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

75 Ad 10/2013 - 20Rozsudek KSUL ze dne 12.05.2014

Prejudikatura

6 Ads 88/2007 - 75


přidejte vlastní popisek

75Ad 10/2013-20

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D. v právní věci žalobkyně: H. S., nar. „X“, bytem „X“, proti žalované: České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, ul. Křížová č.p. 25, PSČ 225 08, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16.5.2013, č.j. „X“, o starobní důchod,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě, domáhala přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 16.5.2013, č.j. „X“, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 1.3.2013, č.j. „X“, jímž byla podle ustanovení § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) zamítnuta žádost žalobkyně o starobní důchod pro nesplnění podmínek, a to pro nedostatečnou dobu pojištění nutnou pro vznik nároku na starobní důchod.

V žalobě uvedla, že není zdravá, její zdravotní stav se zhoršil, nezvládá práci ani doma, natož v zaměstnání, kde chtějí zdravé a schopné lidi, a to ona není. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě popsala dosavadní důchodová řízení se žalobkyní a uvedla, že žádost žalobkyně o starobní důchod ze dne 30.1.2013 musela svým rozhodnutím zamítnout, neboť žalobkyně nezískala zákonem vyžadovaných plných 29 let doby pojištění, ale jen 28 roků a 116 dnů doby pojištění. V této souvislosti odkázala žalovaná na ustanovení § 28, § 29, § 32 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná dále Pokračování
2
75Ad 10/2013

odkázala na své žalobou napadené rozhodnutí, v němž objasnila, proč zákonné podmínky pro přiznání starobního důchodu žalobkyně nesplňuje.

K jednání se žalobkyně bez omluvy nedostavila. Při tomtéž jednání pověřená pracovnice žalované odkázala na dosavadní vyjádření a navrhla žalobu zamítnout. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí dílu prvního hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

Soud přezkoumal v rámci žalobních námitek skutkový a právní stav věci a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ze správního spisu postoupeného žalovanou soud zjistil, že žalobkyně podala dne 30.1.2013 žádost o starobní důchod. Z osobního listu důchodového pojištění žalobkyně založeného ve správním spise je patrno, že celková doba pojištění žalobkyně ke dni 10.1.2013 byla 28 let a 116 dnů. Započítanou dobu pojištění žalobkyně nijak nerozporovala.

Podle § 28 zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na starobní důchod, jestliže získal potřebnou dobu pojištění a dosáhl stanoveného věku, popřípadě splňuje další podmínky stanovené v tomto zákoně.

Podle § 29 odst. 1 písm. e) zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně 29 let a dosáhl důchodového věku v roce 2013.

Důchodový věk žen narozených v roce 1953, které vychovaly dvě děti je podle § 32 odst. 2 ve spojení s přílohou zákona o důchodovém pojištění 59 let a 4 měsíce. Tohoto důchodového věku dosáhla žalobkyně dne 10.1.2013, avšak pro vznik nároku na starobní důchod je nutno, aby žalobkyně zároveň při završení důchodového věku 59 let a 4 měsíce získala dobu pojištění 29 let. Jak plyne ze shora uvedeného osobního listu důchodového pojištění, žalobkyně ke dni dosažení důchodového věku pojištění v trvání 29 let nedosáhla, na což správně poukázala ve svém rozhodnutí žalovaná. Žalobkyně nesplňuje ani nárok na starobní důchod podle § 29 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, který stanoví pod písm. f), že pojištěnec má nárok na starobní důchod též, jestliže nesplnil podmínky podle odstavce 1 a získal dobu pojištění nejméně 20 let a dosáhl po roce 2013 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození. Důchodový věk mužů narozených v roce 1953 je přílohou zákona o důchodovém pojištění stanoven na 63 let. Žalobkyně by tak měla nárok na důchod podle § 29 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění až při dovršení 68 let.

Žalobkyni tedy ke vzniku nároku na starobní důchod chybí doba pojištění v rozsahu 249 dnů ke dni 30.1.2013. Jak upozornila obsáhle a opakovaně žalovaná, a to jak ve svých

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
75Ad 10/2013

rozhodnutích, tak ve vyjádření k žalobě, žalobkyně může dobu pojištění doplatit, a tak jí může vzniknout nárok na starobní důchod. V řízení o starobní důchod nemůže žalovaná ani soud nijak zhodnotit zdravotní stav žalobkyně, neboť k tomu slouží řízení o invalidní důchod.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji ve výroku rozsudku ad I. podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Současně soud podle ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. ve výroku rozsudku ad II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší, neboť jí nad rámec úřední činnosti žádné nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 12. května 2014

JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru