Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

42 Cad 63/2009 - 22Rozsudek KSUL ze dne 11.04.2011


přidejte vlastní popisek

42Cad 63/2009-22

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem, v právní věci žalobce: V. R., „X“, proti žalované: České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, ul. Křížová č.p. 25, PSČ 225 08, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14.8.2009, č.j. „X“, o starobním důchodu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě, domáhal přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 14.8.2009, č.j. „X“, o starobním důchodu, kterým žalovaná s odkazem na ustanovení § 29 písm. a) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) s přihlédnutím k článkům 45 a 46 odst. 2 Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 (dále jen „Nařízení“) od 21.3.2009 přiznala žalobci starobní důchod ve výši 8 543,- Kč měsíčně.

Žalobce v žalobě uvádí, že v roce 1993 se vrátil do České republiky ze SRN, kam v roce 1969 emigroval. Od 1.4.1994 se stal zaměstnancem projekční kanceláře a odváděl do českého systému sociální a důchodové pojištění. Od 1.4.1994 do 21.3.2009, kdy dosáhl věku 62 let, odvedl na sociálním pojištění cca 4,4 mil. Kč. Z této částky mu byl přiznán důchod ve výši 8 543,- Kč. To považuje vzhledem k výši odvodu za neadekvátní a diskriminující. Domnívá se, že byl poškozen zaměstnankyní ČSSZ v Chomutově, která jej neinformovala o možnosti, pracovat do 65 let a splnit tak nárok na starobní důchod v plné výši za předpokladu doby pojištění minimálně 15 let.

Žalovaná ve svém písemném vyjádření k žalobě uvedla, že navrhuje její zamítnutí v plném rozsahu. Pokračování
2
42Cad 63/2009

Uvádí, že žalobce prostřednictvím OSSZ v Chomutově uplatnil dne 27.1.2009 žádost o starobní důchod, v jejímž přehledu o činnosti a náhradních dobách, mimo dobu získanou na území České republiky, uvádí i dobu pojištění získanou na území Spolkové republiky Německo. Doba pojištění v České republice byla hodnocena na základě dokladů, které měla žalovaná ve své evidenci a dokladů, které byly předloženy při uplatnění žádosti. Doba pojištění na území SRN byla hodnocena na podkladě formuláře E 205 DE, kterým německý nositel pojištění potvrzuje dobu pojištění získanou žalobcem na jeho území. Žalobce dle žalované získal na území České republiky dobu pojištění v rozsahu 7 264 dnů (19 let a 329 dnů) a na území SRN dobu pojištění v rozsahu 8 490 dnů (23 let a 95 dnů).

Zdůrazňuje, že starobní důchod podle § 29 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, tedy při získání 15 let pojištění a dosažení veku 65 let lze přiznat toliko v případě, pokud již nebyly splněny podmínky pro nárok na starobní důchod podle § 29 písm. a) citovaného zákona. Dle žalované v předmětné věci žalobce splnil podmínky pro přiznání starobního důchodu podle § 29 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, čímž je vyloučena možnost postupu podle písm. b) daného ustanovení.

S přihlédnutím k Nařízení a při započtení doby pojištění, které žalobce dosáhl v SRN, dosáhl žalobce dobu pojištění přesahující 25 let (43 let a 59 dnů). Zároveň ke dni podání žádosti o důchod dosáhl i věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod. Proto by nebylo možné v jeho případě možné postupovat dle § 29 písm. b) zákona o důchodovém pojištění.

Následně žalovaná popsala způsob výpočtu, kterým dospěla k výši důchodu uvedené v napadeném rozhodnutí. Trvá na tom, že výše důchodu byla stanovena správně a v souladu s platnými právními předpisy. Zdůraznila, že starobní důchod je obligatorní dávkou důchodového pojištění a při stanovení její výše je žalovaná jako výkonný orgán povinna dodržovat zákonné předpisy včetně Nařízení, čímž je tak zachován jeden ze základních pilířů koordinačních nařízení, a to princip rovnosti nakládání. Rovněž poukázala na skutečnost, že ze zákona o důchodovém pojištění vyplývá, že pojištěnec má nárok na „zaručenou“ výši důchodu, jen pokud jde o základní výměru důchodu ve výši 2 170,- Kč a procesní výměru ve výši 770,- Kč měsíčně s přihlédnutím k čl. 46 Nařízení.

O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) bez jednání, neboť žalovaný ani žalobce nevyjádřili do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci, a proto se má za to, že souhlas udělili, když byli o uvedeném následku ve výzvě výslovně poučeni.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle části třetí dílu prvního hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám

napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
42Cad 63/2009

Po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není nikterak důvodná.

Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalovaná ve vztahu k žalobci po podání žaloby vydala další rozhodnutí v důsledku započtení doby výkonu základní vojenské služby jako doby pojištění a v tomto novém rozhodnutí došlo k navýšení procentní výměry důchodu z částky 7 500,- Kč na 8 346,- Kč a celkové výše přiznaného důchodu z částky 8 539,- Kč na částku 9 394,- Kč.

Vzhledem k námitkám žalobce se soud domnívá, že tato úprava výše důchodu není takového charakteru, aby bylo možno předpokládat, že došlo k uspokojení žalobce ve vztahu k námitce vztahující se k výši přiznaného starobního důchodu. Dle názoru soudu žalobce namítá systémové pochybení při výpočtu výše starobního důchodu a nikoli nezapočtení některé z dob pojištění. Soud se proto při posouzení případu soustředil na přezkum správnosti postupu žalované při stanovení výše starobního důchodu žalobce. Za výchozí bral soud dobu pojištění, ze které vycházela žalovaná při vydání napadeného rozhodnutí.

Vznik samotného nároku na starobní důchod s ohledem na dosažení věku a zejména s ohledem na získanou dobu pojištění se posuzuje dle § 29 zákona o důchodovém pojištění a dle čl. 45 Nařízení. Nařízení je svým charakterem přímo aplikovatelným právním předpisem, který musí státní orgány členských zemí Evropské unie aplikovat, aniž by musela jeho ustanovení být implementována do vnitrostátních norem.

V § 29 zákona o důchodovém pojištění je uvedeno, že pojištěnec má nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně a) 25 let a dosáhl aspoň věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod (dále jen "důchodový věk"), nebo b) 15 let a dosáhl aspoň 65 let věku, pokud nesplnil podmínky podle písmene a). V článku 45 Nařízení jsou obsažena pravidla pro započítávání dob pojištění získaných podle právních předpisů, jimž pracovník podléhal, pro získání, zachování nebo opětné nabytí nároku na dávky. V odst. 1 tohoto ustanovení je uvedeno, že instituce členského státu, jehož právní předpisy podmiňují získání, zachování nebo opětné nabytí nároku na dávky získáním dob pojištění, přihlíží v nezbytné míře k dobám pojištění získaným podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, jako by byly získány podle jí uplatňovaných právních předpisů.

Mezi účastníky je nesporné, že žalobce dne 21.3.2009 dovršil důchodového věku (62 let). Žalobce dosáhl ke dni žádosti o důchod započitatelné doby pojištění v českém systému v rozsahu 19 let a 329 dnů. Tato doba českého pojištění s přihlédnutím k ustanovení § 29 písm. a) nepostačuje pro vznik nároku na přiznání starobního důchodu. V daném případě je tedy nutno využít ustanovení čl. 45 Nařízení a přihlédnout k i době pojištění, kterou žalobce získal v SRN. V součtu doby pojištění v českém systému a v německém systému pojištění dosáhl žalobce celkové doby 43 let a 59 dnů. Tato „společná“ doba pojištění je dostatečnou pro přiznání nároku na starobní důchod. Za použití ustanovení čl. 45 Nařízení tedy žalobce splnil vedle podmínky důchodového věku i podmínku doby pojištění stanovenou v § 29 písm. a) zákona o důchodovém pojištění.

Soud na základě uvedených skutečností dospěl k závěru, že žalovaná nepochybila, pokud dospěla k závěru, že žalobce ke dni, ke kterému požadoval o přiznání starobního důchodu, splnil podmínky pro vnik nároku na starobní důchod.

Pro úplnost soud poznamenává, že v rámci správního soudnictví nelze přezkoumávat, zda bylo pro žalobce výhodnější podávat svou žádost v době, kdy tak učinil, či zda měl počkat

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
42Cad 63/2009

na jinou, dle žalobcova názoru vhodnější, chvíli. Soud se musí omezit pouze na přezkum toho, zda postup správních orgánů při vyřízení žalobcovi žádosti byl v souladu se zákonem.

Při výpočtu samotné výše starobního důchodu se opět v daném případě postupuje dle vnitrostátní úpravy korigované příslušnými ustanoveními Nařízení. V ustanovení článku 46 odst. 2 Nařízení je mimo jiné uvedeno, že pokud byly podmínky požadované pro přiznání dávek splněny pouze po použití článku 45 (k čemuž v předmětném případě došlo), použije příslušná instituce každého členského státu, jehož právním předpisům pracovník podléhá, tato pravidla:

a) instituce vypočte teoretickou výši dávky, na kterou by dotyčná osoba mohla uplatnit nárok, pokud by všechny doby pojištění získané podle právních předpisů členských států, které se na ni vztahovaly, byly získány v dotyčném státě a podle právních předpisů uplatňovaných institucí v době přiznání dávky. Pokud podle těchto právních předpisů výše dávky není závislá na délce dob pojištění, potom se tato částka považuje za teoretickou výši uvedenou v tomto pododstavci;

b) instituce potom určí skutečnou výši dávky na základě teoretické výše uvedené v předchozím pododstavci v poměru délky dob pojištění získaných před vznikem pojistné události podle jí uplatňovaných právních předpisů k celkové délce dob pojištění získaných před vznikem pojistné události podle právních předpisů všech členských států, kterých se to týká.

Z uvedeného tedy výslovně vyplývá, že žalovaná měla vypočítat starobní důchod postupem, jako by veškeré doby pojištění byly získány v systému českého pojištění a následně tento starobní důchod poměrně snížit dle poměru doby pojištění získané v systému českého pojištění k celkové době pojištění jak v českém tak i německém systému. Takto žalovaná i postupovala.

Výše starobní důchodu se dle zákona o důchodovém pojištění skládá ze základní výměry, která je stejná pro všechny, kteří splní podmínky pro nárok na starobní důchod, a z procentní výměry, která se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu podle doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod.

Dle § 33 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění v rozhodném znění činila základní výměra starobního důchodu 2 170,- Kč měsíčně. V ustanovení § 34 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je mimo jiné uvedeno, že výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, činí za každý celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod 1,5 % výpočtového základu měsíčně. Do doby pojištění se pro účely předchozí věty započítávají náhradní doby pojištění pouze v rozsahu 80 %. V daném případě je náhradní dobou pojištění žalobce v souladu s ustanovením § 13 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění i doba studia po dosažení věku 18 let. U žalobce šlo v daném případě o 529 dnů (po snížení na 80% se tato náhradní doba pojištění započítává do doby pojištění v rozsahu 424 dnů). Pro stanovení výše starobního důchodu tedy žalobce dosáhl celkem v 42 roků a 319 dnů pojištění. Za 42 roků činí výše procentní výměry 63 % z výpočtového základu (42 celých roků pojištění * 1,5).

Pro stanovení výpočtového základu je nejprve nutné veškeré příjmy za jednotlivé roky z rozhodného období, které je v daném případě v souladu s ustanovením § 18 zákona o důchodovém pojištění období od roku 1986 do roku 2008, vynásobit příslušnými koeficienty nárůstu, které eliminují vliv inflace. Za léta, kdy byl žalobce pojištěn v českém systému pojištění, se koeficienty nárůstu vynásobí skutečně dosažené roční příjmy. Za léta, kdy byl žalobce pojištěn v německém systému, se namísto reálných příjmů v souladu s ustanovením čl. 47 odst. 1 Nařízení dosadí průměrné indexované výdělky vypočtené

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
42Cad 63/2009

z vyměřovacích základů získaných a započítávaných podle českých právních předpisů (průměrný denní indexovaný výdělek dosazovaný za jednotlivé dny činil 4 642,5530,- Kč. Následně se všechny roční příjmy vynásobené příslušnými koeficienty nárůstu sečtou a vypočte se průměrný příjem připadající na jeden měsíc pojištění. Tento průměr je osobním vyměřovacím základem. V daném případě činil 134 449,- Kč. V ustanovení § 15 zákona o důchodovém pojištění je stanoveno, že do výpočtového základu pro stanovení výše procentní výměry starobního důchodu se započítává z osobního výpočtového základu částka 10 500,- Kč v plném rozsahu, z částky přesahující 10 500,- Kč do částky 27 000,- Kč se do výpočtového základu započítává pouze 30 % a z částky osobního výpočtového základu nad 27 000,- Kč se do výpočtového základu započítává již jen 10 %. Vyměřovací základ žalobce tedy činil po zaokrouhlení na celé koruny 26 195,- Kč [10 500+(16 500*0,3)+(107 449*0,1)]. Jak již bylo výše uvedeno, náleží žalobci za 42 roků pojištění jako procentní výměra starobního důchodu 63% z jeho vyměřovacího základu – tedy 63 % z částky 26 195,- Kč. Procentní výměra žalobcova starobního důchodu tedy činí po zaokrouhlení na celé koruny 16 503,- Kč.

Po sečtení základní výměry důchodu (2 170,- Kč) a procentní výměry důchodu (16 503,- Kč) tedy celková částka důchodu činí 18 673,- Kč. Ovšem takový důchod by žalobci náležel v případě, že by žalobce byl po celou důchodově pojištěn pouze v rámci českého systému důchodového pojištění. Vzhledem k tomu, že žalobce potřebné doby pojištění pro přiznání starobního důchodu dosáhl pouze za aplikace čl. 45 odst. 1 Nařízení, je nutno aplikovat v rámci výpočtu starobního důchodu ustanovení čl. 46 odst. 2 Nařízení. V tomto ustanovení je uvedeno, že pokud podmínky požadované pro přiznání dávky byly splněny pouze po použití článku 45 Nařízení, postupuje se při stanovení výše dávky tak, že příslušná instituce vypočte teoretickou výši dávky, na kterou by dotčená osoba mohla uplatnit nárok, kdyby všechny doby pojištění byly získány v předmětném státě. Skutečná výše dávky se pak dle tohoto ustanovení stanoví na základě teoretické výše dávky v poměru dob pojištění získaných před datem žádosti o důchod k celkové délce dob pojištění získaných ve všech členských státech. Žalobce získal v českém systému dobu pojištění v rozsahu 7 159 dnů a v německém systému dobu pojištění v rozsahu 8490 dnů – celkem tedy dosáhl doby pojištění v rozsahu 15649 dnů. Poměr délky pojištění v českém systému k celkové době
7159

pojištění lze vyjádřit zlomkem /. Poměrnou část důchodu stanovenou postupem dle čl. 1564946 odst. 2 Nařízení tedy zjistíme vynásobením teoretické výše starobního důchodu (18 673,- Kč) a výše uvedeného zlomku. Poměrná část starobního důchodu vypočtená postupem dle čl.

46 odst. 2 Nařízení tedy v daném konkrétním případě činí po zaokrouhlení na celé koruny
7159

nahoru částku 8 543,- Kč (18673*/). Soud tedy dospěl ke stejné výši starobního 15649důchodu náležejícího žalobci jako žalovaná.

Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že žalovaná při výpočtu starobního důchodu postupovala zcela v souladu s vnitrostátními předpisy i v souladu s právními předpisy Evropské unie. Výše popsaný princip krácení teoretické výše starobního důchodu v poměru doby pojištění získané v daném státě k době pojištění získané ve všech členských státech odpovídá zásadě, že jedna doba pojištění nemůže být zhodnocena dvakrát. Žalobce se totiž může v daném případě s žádostí o přiznání starobního důchodu obrátit i na německého nositele pojištění. Německý nositel pojištění následně bude postupovat obdobně jako žalovaná a přizná žalobci postupem dle čl. 46 odst. 2 Nařízení důchod ve výši odpovídající poměru doby pojištění v německém systému k celkové době pojištění (pokud doba pojištění v německém systému nepostačuje dle právních předpisů SRN pro přiznání starobního důchodu bez přihlížení k čl. 45 Nařízení).

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
6
42Cad 63/2009

K námitce žalobce, že žalovaná vůči němu postupovala diskriminujícím způsobem, soud uvádí, že výše popsaný způsob stanovení výše starobního důchodu je v souladu s platnými právními předpisy aplikoval na všechny žadatele o starobní důchod bez rozdílů a nelze tedy postup žalované považovat za diskriminující.

Pro úplnost soud pouze poukazuje na skutečnost, že výše starobního důchodu dle předpisů platných v době rozhodování jak nebyla odvozována od výše částek odvedených na důchodovém pojištění, ale od částek výdělků v rozhodném období od roku 1986 do 2008.

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti podle obsahu správního spisu vůbec nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 11. dubna 2011

Mgr. Václav Trajer v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru