Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

42 Ca 17/2007 - 33Rozsudek KSUL ze dne 27.10.2010


přidejte vlastní popisek

42Ca 17/2007-33

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Štullerovou v právní věci žalobce: D.V., bytem „X“, zastoupeného JUDr. Milanem Kudynem, advokátem se sídlem v Jičíně, ul. Šafaříkova č.p. 842, PSČ 506 01, proti žalovanému: Krajskému úřadu Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, ul. Velká Hradební č.p. 3118/48, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2007, sp.zn. 2749/DS/07/113644/Sur,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2007, sp.zn. 2749/DS/07/113644/Sur, kterým došlo k zamítnutí jeho odvolání proti výroku č. 1 rozhodnutí Magistrátu města Teplice, odbor správních činností – oddělení přestupků, ze dne 27. 2. 2007, č.j. SČ 138392/PŘ/4688/4923/2006/Pd, jímž byl uznán vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ust. § 22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), za který mu byla uložena pokuta ve výši 1.500,-Kč a vedle toho mu byla uložena povinnost uhradit náhradu nákladů správního řízení ve výši 1.000,-Kč. Přestupku se měl dopustit tím, že dne 23. 9. 2006 v 14.50 hod. v obci Jeníkov na místní komunikaci jako řidič nemotorového vozidla (jízdního kola) tov. zn. MERIDA 905 se plně nevěnoval řízení a předjížděl před ním jedoucí motorové vozidlo tov. zn. OPEL Omega, r.z. „X“, ve chvíli, kdy toto již odbočovalo již vlevo, čímž došlo ke střetu, přičemž při dopravní nehodě nedošlo ke zranění, alkohol nebyl zjištěn a celková hmotná škoda byla Policií ČR odhadnuta na cca 5.000,-Kč.

Pokračování
2
42Ca 17/2007

V žalobě namítl, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů považuje za nezákonná, protože spočívají na nesprávném zhodnocení skutkových zjištění a na nesprávném posouzení. Dne 23. 9. 2006 se žalobce zúčastnil cyklistického závodu tělesně postižených, který organizovala Tělovýchovná jednota zdravotně postižených Nola Teplice, přičemž v jeho průběhu z vedlejší silnice na hlavní silnici, kde probíhala trasa závodu, přijela řidička J.N. Před vjezdem na hlavní silnici tato řidička byla zastavena příslušníky Policie ČR a byla upozorněna na potřebu zvýšené opatrnosti s ohledem na probíhající závod cyklistů na hlavní silnici, jenž se pořádal s částečnou asistencí Policie ČR. Žalobce je proto přesvědčen, že již tímto okamžikem měla řidička dbát zvýšené opatrnosti. Dotyčná řidička pak na hlavní silnici předjela doprovodné vozidlo cyklistů a pokračovala v pravém jízdním pruhu bez toho, že by signalizovala změnu směru jízdy. Z tohoto důvodu žalobce začal také předjíždět doprovodné vozidlo cyklistů a v okamžiku, kdy byl žalobce v levém jízdním pruhu v úrovni boku vozidla dotyčné řidičky, začala tato řidička odbočovat vlevo a teprve při odbočovacím manévru zapnula světelnou signalizaci. Takovýto skutkový děj přitom popisovala posádka doprovodného vozidla cyklistů tvořená P.K. a P.J. Dle žalobce není pravdou, že by řidička J.N. měla blinkr zapnutý již ve chvíli, kdy předjížděla doprovodné vozidlo cyklistů a že blinkr zůstal stále zapnutý, když prý hned po předjetí doprovodného vozidla cyklistů chtěla odbočit vlevo. P.K. i P.J. totiž vypověděli, že dotyčná řidička se zařadila před jejich vozidlo, najednou začala zpomalovat a dala blinkr doleva. V tu chvíli začal jejich vozidlo předjíždět žalobce, jakožto první závodník, a následně došlo ke střetu. Při střetu žalobce nebyl zraněn, poškozeno bylo pouze kolo, které měl žalobce zapůjčeno od Spastic Handicapu. Výpovědi těchto dvou svědků však správní orgány obou stupňů nesprávně zhodnotily a díky tomu rozhodly nezákonně. S ohledem na právě uvedené žalobce v závěru žaloby soudu navrhl, aby v předmětném soudním řízení byly provedeny svědecké výslechy P.K. a P.J.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu pro nedůvodnost zamítl. Ze spisového materiálu vyplynulo, že žalobce byl dne 23. 9. 2006 jako cyklista účastníkem závodu tělesně postižených, který byl pořádán za provozu s částečnou asistencí Policie ČR, díky čemuž účastníci tohoto cyklistického závodu měli povinnost dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovené zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Žalobce cca v 14.50 hod. v obci Jeníkov na místní komunikaci jako řidič jízdního kola tov. zn. MERIDA 905 předjížděl před ním jedoucí vozidlo tov. zn. OPEL Omega, r.z. „X“, ve chvíli, kdy toto již odbočovalo vlevo, v důsledku čehož došlo k dopravní nehodě. Ze strany žalobce byla jednoznačně porušena jeho povinnost, neboť ten nesmí předjíždět v případě, pokud dává řidič vpředu jedoucího vozidla znamení o změně směru jízdy vlevo a pokud není možné předjetí vpravo, což bylo kromě jiného potvrzeno i výpověďmi svědků Petra Jelínka a jeho spolujezdce Petra Kroupy z doprovodného vozidla cyklistů. Především pak žalobce porušil povinnost nepředjíždět v situaci, kdy řidič nemá před sebou rozhled na takovou vzdálenost, která je nutná k bezpečnému předjetí. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by správní orgány obou stupňů nesprávně zhodnotily výpovědi svědků P.K. a P.J. V těchto výpovědích bylo mj. uvedeno, že J.N., řidička vozidla tov. zn. OPEL Omega, před odbočením vlevo znamení o změně směru jízdy dávala, přičemž z obou výpovědí vyplynulo, že v momentě, kdy J.N. začala blikat doleva, žalobce začínal předjíždět, když byl ještě někde za doprovodným vozidlem cyklistů nebo maximálně na jeho úrovni. Dle žalovaného na výpovědi svědků Petra Kroupy a Petra Jelínka přitom odkazuje ve své žalobě i sám žalobce, avšak v další části žaloby tomu odporuje, když uvádí, že dotyčná řidička předjela před doprovodné vozidlo a pokračovala v pravém jízdním pruhu bez toho, že by

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
42Ca 17/2007

signalizovala změnu směru jízdy a zároveň uvádí, že vokamžiku, kdy byl v levém jízdním pruhu v úrovni boku vozidla dotyčné řidičky, začala odbočovat vlevo a teprve při odbočovacím manévru zapnula světelnou signalizaci. Žalovaný trvá na tom, že P.K. i P.J. vypověděli, že J.N. dala blinkr doleva a že v té chvíli je teprve žalobce začal předjíždět. Proto žalobce nemohl být v žádném případě již na úrovni vozidla řidičky. Závěrem žalovaný uvedl, že bylo spolehlivě zjištěno, že k porušení ust. § 4 písm. a), písm. b), ust. § 5 odst. 1 písm. b) zejména ust. § 17 odst. 5 písm. a), písm. e) zákona o silničním provozu žalobcem skutečně a došlo a skutková podstata přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích ve smyslu ust. § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích mu byla prokázána.

O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), bez jednání, neboť právní zástupce žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný nevyjádřil do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovým projednáním věci, a proto se má za to, že souhlas udělil, když byl o uvedeném následku ve výzvě soudu výslovně poučen.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 věty druhé a třetí a ust. § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty ode dne doručení napadeného rozhodnutí, jak stanovuje ust. § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost, avšak takové nedostatky nebyly v projednávané věci zjištěny.

Po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl soud k závěru, že předmětná žaloba není důvodná.

Mezi účastníky řízení není žádného sporu ohledně toho, že kdopravní nehodě mezi žalobcem, jenž jel na zapůjčeném jízdním kole tov. zn. MERIDA 905 od organizace Spastic Handicap, a řidičkou J.N., která řídila osobní automobil tov. zn. OPEL Omega, r.z. „X“, došlo dne 23. 9. 2006 v 14.50 hod. v obci Jeníkov na místní komunikaci, a to v době a místě konání cyklistického závodu tělesně postižených sportovců pořádaného Tělovýchovnou jednotou zdravotně postižených Nola, jehož se účastnil i žalobce. Dále mezi účastníky řízení je nesporné to, že dotyčný cyklistický závod po vyhodnocení bezpečnostních rizik příslušným orgánem dopravy si nevyžádal úplnou uzávěru silničního provozu na trase, na níž probíhal, když dotyčný cyklistický závod se konal pouze za částečné asistence Policie ČR v běžném silničním provozu. To pak ale znamená, že nejen ostatní účastníci provozu na pozemních komunikacích, nýbrž i samotní účastníci cyklistického závodu, tj. včetně žalobce, v průběhu soutěže na závodní trase, která vedla po pozemních komunikacích, byli povinni respektovat pravidla provozu na pozemních komunikacích, jak jsou zakotveny v již shora citovaném zákoně o silničním provozu – zákon č. 361/2000 Sb.

V daném případě je správními orgány obou stupňů žalobci kladeno za vinu, že způsobil výše specifikovanou dopravní nehodu tím, že zleva předjížděl před ním jedoucí vozidlo, který řídila J.N., v době, kdy toto vozidlo již odbočovalo vlevo při náležitém světelném znamení levým blinkrem o změně směru jízdy vlevo, v důsledku čehož došlo k jejich střetu. Po zevrubném prostudování správního spisu, zejména pak výpovědí samotného žalobce, výpovědí řidičky J.N. a především výpovědí P.K. a P.J., kteří jeli v doprovodném

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
42Ca 17/2007

vozidle cyklistů a kteří z bezprostřední blízkosti pozorovali průběh dopravní nehody, se soud ztotožnil se závěrem správních orgánů obou stupňů, že viníkem rozporované dopravní nehody je právě žalobce a že se dopustil přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ust. § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích zejména pro porušení ust. § 17 odst. 5 písm. a) a písm. e) zákona o silničním provozu.

Podle ust. § 17 odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu platí, že řidič nesmí předjíždět, pokud nemá před sebe rozhled na takovou vzdálenost, která je nutná k bezpečnému předjetí. Podle písm. e) téhož odstavce a paragrafu zákona o silničním provozu platí, že řidič nesmí předjíždět, pokud dává řidič vpředu jedoucího vozidla znamení o změně směru jízdy vlevo a současně pokud není možné předjetí vpravo vsouladu se zákonem nebo předjetí v dalším volném jízdním pruhu vyznačeném na vozovce v tomtéž směru jízdy. Soud má za to, že zejména tato citovaná ustanovení zákona o silničním provozu žalobce porušil, díky čemuž došlo vzápětí k předmětné dopravní nehodě.

Řidička J.N. v rámci řízení před prvoinstančním správním orgánem do protokolu o ústním jednání ze dne 12. 2. 2007 mj. vypověděla, že levý blinkr na vozidle měla zapnutý již při předjíždění doprovodného vozidla cyklistů, přičemž tento blinkr zůstal stále zapnutý, protože hned po předjetí doprovodného vozidla cyklistů měla v úmyslu odbočit vlevo, a to do místa svého bydliště. Dále vypověděla, že žalobce se zřejmě domníval, že levý blinkr nedopatřením ponechala zapnutý i po předjetí doprovodného vozidla cyklistů. Také uvedla, že při řízení kontrolovala středové zpětné zrcátko, ovšem za sebou nikoho neviděla, protože žalobce byl v tu chvíli již vedle jejího vozidla. Na tomto místě soud poznamenává, že učiněná výpověď řidičky J.N. zcela odpovídá jejímu vyjádření, které poskytla po dopravní nehodě Policii ČR do protokolu o podání vysvětlení dne 25. 9. 2006. V tomto vyjádření uvedla, že před dopravní nehodou jela velmi pomalu za doprovodným vozidlem cyklistů, přičemž již tehdy věděla, že v daný čas na pozemní komunikaci probíhají cyklistické závody tělesně postižených. Posléze doprovodné vozidlo cyklistů předjela se zařazeným 1. převodovým stupněm a se zapnutým levým blinkrem dále hodlala odbočit vlevo do ulice, kde bydlí. Před vlastním odbočením vlevo si kontrolovala středové zpětné zrcátko, přičemž viděla, že za ní nejede žádné vozidlo, když pouze doprovodné vozidlo cyklistů jelo za ní v pravém jízdním pruhu. Dále uvedla, že sotva trochu natočila volant vlevo, došlo ke střetu se žalobcem, který jel při levém okraji komunikace s tím, že v momentu počátku jejího odbočování vlevo, musel být již na úrovni levého boku jejího vozidla, neboť ve středovém zpětném zrcátku jej nezpozorovala. Řidička J.N. v této souvislosti zmínila, že levé zpětné zrcátko před samotným odbočením vlevo nekontrolovala, protože jela v levém jízdním pruhu a tak se domnívala, že vedle ní již nikdo jiný jet nemůže.

Průběh dotyčné dopravní nehody žalobce s řidičkou J.N. dle názoru soudu pro souzenou věc v podstatných bodech stejně vylíčil, třebaže podstatně stručněji, ve své svědecké výpovědi Petr Jelínek v rámci řízení před prvoinstančním správním orgánem do protokolu o ústním jednání ze dne 12. 2. 2007. Svědek vypověděl, že při závodě tehdy řídil doprovodné vozidlo cyklistů, přičemž řidička J.N. nejprve jela za jeho vozidlem. Po chvíli ho tato řidička předjela, zařadila se před jeho vozidlo, začala zpomalovat, v důsledku čehož musel snížit rychlost i on. V tom dotyčná řidička zapnula levý blinkr a začala odbočovat. Svědek spatřil žalobce až ve chvíli, kdy na kole projížděl vedle jeho doprovodného vozidla, protože předtím sledoval před ním jedoucí řidičku J.N., aby viděl, co bude s vozidlem dělat. Vzápětí žalobce narazil do vozidla dotyčné řidičky, svezl se po levém předním blatníku a upadl na kraj vozovky. Dále soud uvádí, že shodně a navíc mnohem detailněji průběh

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
42Ca 17/2007

dopravní nehody tento svědek popsal ve svém vyjádření, které poskytl cca 3 hodiny po dopravní nehodě Policii ČR do protokolu o podání vysvětlení, jenž byl vyhotoven dne 25. 9. 2006. Policii ČR sdělil, že při cyklistickém závodu tělesně postižených řídil doprovodné vozidlo cyklistů, přičemž jel před závodníky. V obci Jeníkov si svědek všiml ve zpětném zrcátku řidičky J.N. jedoucí se svým vozidlem v levém jízdním pruhu za jeho doprovodným vozidlem. Řidička takto jela několik metrů s tím, že bylo zjevné, že neví, zda má svědkovo doprovodné vozidlo předjet či se má za něj raději zařadit. Poté jí svědek při rychlosti své jízdy cca 20 km/h ukázal, že může jet, takže vozidlo řidičky jelo chvíli souběžně vedle doprovodného vozidla svědka. Pak si svědek všiml zapnutého pravého blinkru na vozidle řidičky J.N., která se počala zařazovat před svědka, avšak takovým způsobem, že najížděla do pravého jízdního pruhu v době, kdy zadní část jejího vozidla byla ještě na úrovni přední části svědkova doprovodného vozidla. Ten proto ještě více zpomalil, aby nedošlo k případnému střetu. Dále svědek Policii ČR sdělil, že následně dotyčná řidička dala levý blinkr, najela zpět do levého jízdního pruhu a počala odbočovat vlevo, přičemž pak si všiml, až jak žalobce leží na vozovce. Jak přesně došlo ke střetu, je svědkovi známo jen z výpovědi žalobce.

Rovněž tak P.K. průběh dotyčné dopravní nehody žalobce s řidičkou J.N. dle názoru soudu pro souzenou věc v podstatných bodech popsal shodně jako J.N. a svědek P.J., a to v rámci řízení před prvoinstančním správním orgánem do protokolu o ústním jednání ze dne 12. 2. 2007 z pozice zástupce poškozené organizace Spastic Handicap, když jí zapůjčené jízdní kolo žalobci bylo při nehodě poškozeno. P.K. vypověděl, že při závodě tehdy jel jako spolujezdec v doprovodném vozidle cyklistů. Při závodech mají systém, že pokud je hodlá předjet vozidlo, tak řidič doprovodného vozidla cyklistů ukáže, že mohou být předjeti. Toto se

stalo i v případě řidičky J.N. Řidič doprovodného vozidla cyklistů jí dal pokyn, řidička je předjela a zařadila se před jejich vozidlo. Pak tato řidička najednou začala zpomalovat, takže museli rovněž zpomalit, přičemž P.K. uviděl, jak řidička dala levý blinkr a v tu chvíli již viděl, co se stane, když spatřil, že je začíná předjíždět žalobce, jakožto první závodník. Došlo k bočnímu střetu vozidla řidičky J.N. se žalobcem, který se svezl po boku vozidla a upadl na kraj vozovky.

Z právě předestřených výpovědí řidičky J.N., svědka P.J. a zástupce poškozené organizace Spastic Handicap P.K., ohledně kterých již shora soud poznamenal, že se pro souzenou věc v podstatných bodech shodují v popisu okolností dopravní nehody žalobce s J.N., dle názoru soudu jednoznačně vyplynulo, že žalobce začal zleva předjíždět vozidlo řidičky J.N. v době, kdy tato řidička po předjetí doprovodného vozidla cyklistů již odbočovala vlevo při náležitém světelném znamení levým blinkrem o změně směru jízdy vlevo. Výpovědím řidičky J.N., svědka P.J. a zástupce poškozené organizace Spastic Handicap Petra Kroupy popisujícím průběh dopravní nehody pak zcela koresponduje fotodokumentace a plánek místa dotyčné dopravní nehody, které byly pořízeny přivolanou hlídkou Policie ČR a které jsou založeny ve správním spise, jenž soudu předložil žalovaný.

Na tomto místě soud podotýká, že ostatně ani prvotní popis okolností předmětné dopravní nehody, který byl učiněn samotným žalobcem cca 3 hodiny po dopravní nehodě do protokolu o podání vysvětlení Policii ČR, jenž byl vyhotoven dne 25. 9. 2006, nijak nekoliduje s výpověďmi řidičky J.N., svědka P.J. a zástupce poškozené organizace Spastic Handicap P.K.. Žalobce krátce po dopravní nehodě Policii ČR totiž sdělil, že v rámci cyklistického závodu tělesně postižených jel jako první ze závodníků za doprovodným vozidlem cyklistů po komunikaci směrem na Jeníkov. Když dojeli do této obce, tak si žalobce

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
6
42Ca 17/2007

všiml, že řidička J.N. jede v levém jízdním pruhu a předjíždí jejich doprovodné vozidlo cyklistů. Řidička jela velmi pomalu, přičemž dle žalobce to vypadalo, že se bude zařazovat před doprovodné vozidlo cyklistů, které ještě více zpomalilo. Dále žalobce uvedl, že tehdy jel dost rychle, cca 30 až 40 km/h, nechtěl za doprovodným vozidlem cyklistů brzdit, neboť by

asi stejně včas nezastavil, a proto se rozhodl doprovodné vozidlo cyklistů i řidičku J.N. předjet. Najel tedy až k levému okraji levého jízdního pruhu vozovky. Při předjíždění řidičky J.N. však došlo k tomu, že ta začala odbočovat vlevo do boční ulice a žalobce tak okamžitě narazil do levého předního blatníku vozidla dotyčné řidičky a poté upadl na vozovku. V žalobcově popisu okolností dopravní nehody přitom oproti výpovědím řidičky J.N., svědka P.J. a zástupce poškozené organizace Spastic Handicap P.K. chybí toliko výslovná zmínka o tom, zda řidička J.N. při odbočování vlevo řádně signalizovala změnu směru jízdy vlevo levým blinkrem svého vozidla. Spuštěnou signalizaci změnu směru jízdy na vozidle dotyčné

řidičky při odbočovacím manévru vlevo však v předmětném řízení tvrdila nejenže samotná řidička J.N., nýbrž výslovně tuto skutečnost uvedl i svědek P.J. a také zástupce poškozené organizace Spastic Handicap P.K., jejichž vyjádření v tomto směru má dle názoru soudu větší důkazní sílu s ohledem na jejich procesní pozici než tvrzení řidičky J.N. popř. žalobce. Proto soud vzal za prokázané, že řidička J.N. při odbočování vlevo náležitě signalizovala změnu směru jízdy vlevo levým blinkrem svého vozidla a že přes tuto skutečnost byla zleva předjížděna žalobcem. Dále soud uvádí, že i v rámci řízení před prvoinstančním správním orgánem do protokolu o ústním jednání ze dne 12. 2. 2007 žalobce pro souzenou věc v podstatných bodech shodně popsal průběh dopravní nehody, když uvedl, že po předjetí doprovodného vozidla cyklistů jela řidička J.N. před tímto vozidlem. Dále žalobce vypověděl, že se rozhodl předjet doprovodné vozidlo cyklistů a poté chtěl předjet i vozidlo J.N. V tu chvíli ovšem její vozidlo začalo odbočovat vlevo, žalobce již nestačil zastavit, došlo ke střetu a on upadl na vozovku. Oproti vyjádření k dopravní nehodě, které žalobce poskytl krátce po střetu Policii ČR, žalobce v řízení před prvoinstančním správním orgánem výslovně uvedl, že si nevšiml, že by dotyčná řidička měla na vozidle zapnutý ukazatel změny směru jízdy vlevo,

jinak pokud by si toho všiml, její vozidlo by nepředjížděl. Spuštěnou signalizaci změny směru jízdy na vozidle dotyčné řidičky při odbočovacím manévru vlevo v předmětném řízení, kterou tvrdila řidička J.N., však byla nepochybně potvrzena výpověďmi svědka P.J. a zástupce poškozené organizace Spastic Handicap P.K., jak soud poznamenal již výše. Žalobcovo tvrzení v tomto směru obsažené ve výpovědi učiněné před prvoinstančním správním orgánem při ústním jednání konaném dne 12. 2. 2007 tak zůstalo osamoceno proti výpovědím tří osob, z nichž navíc dvě výpovědi, a to P.K. a zejména pak P.J., soud vyhodnotil jako výpovědi s větší důkazní váhou než výpovědi v tomto směru učiněné řidičkou J.N. a žalobcem, když ti byli samotnými účastníky dopravní nehody, a proto jejich výpovědi mohly být ovlivněny jejich snahou vyvinit se z předmětné dopravní nehody.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud uzavírá, že vzal za prokázané, že k předmětné dopravní nehodě došlo v důsledku toho, že ze strany žalobce byla jednoznačně porušena jeho povinnost ve smyslu ust. § 17 odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu, tj. nepředjíždět v situaci, kdy jako řidič nemá před sebou rozhled na takovou vzdálenost, která je nutná k bezpečnému předjetí, a také žalobce současně porušil i povinnost ve smyslu ust. § 17 odst. 5 písm. e) téhož zákona, tj. nepředjíždět v případě, pokud dává řidič vpředu jedoucího vozidla znamení o změně směru jízdy vlevo a pokud není možné předjetí vpravo.

V této souvislosti soud považuje za potřebné uvést, že se zabýval i tím, zda řidička Jana Nikoluková se nějak podílela na vzniku předmětné dopravní nehody způsobem své jízdy krátce před střetem se žalobcem, tedy zda vedle žalobce se i ona dopustila porušení nějaké

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
7
42Ca 17/2007

povinnosti při předjíždění doprovodného vozidla cyklistů a následném odbočování vlevo do místa svého bydliště, které jí vyplývaly ze silničního zákona, zejména ve smyslu ust. § 17 odst. 1 až odst. 3, odst. 5 písm. b) a ust. § 21 odst. 1 toho zákona, tj. předjíždění zleva při signalizaci změny směru jízdy vlevo a po předjetí vpravo aniž by byl ohrožen či omezen předjetý řidič a odbočovací manévr signalizovat znamením o změně směru jízdy a provádět jej tak, aby nebyl ohrožen řidič jedoucí za vozidlem. Soud se touto otázkou zabýval proto, že

příčina dopravní nehody je zásadním skutkovým zjištěním pro zjištění zavinění a rozhodnutí o spáchání přestupku. Při zodpovězení této otázky soud vycházel vedle výpovědí žalobce a řidičky J.N. především z výpovědí svědka P.J. a zástupce poškozené organizace Spastic Handicap P.K. s ohledem na jejich důkazní váhu, jak soud již opakovaně rozvedl shora. Z výpovědí P.K. a P.J. přitom nevyplynulo, když ti navíc nic v tomto směru nenamítali, že by se řidička J.N. při předjížděcím a následném odbočovacím manévru krátce před dopravní nehodou se žalobcem dopustila porušení nějaké povinnosti, které jí vyplývaly ze silničního zákona. Proto soud neshledal u této řidičky případnou spoluúčast na dotyčné dopravní nehodě.

V návaznosti na všechny uvedené skutečnosti pak soud ve shodě se žalovaným i prvoinstančním správním orgánem dospěl k závěru, že všechny shora předestřené listinné materiály obsažené ve správním spise jednotlivě a zejména ve svém souhrnu jednoznačně prokazují, že právě žalobce se dopustil vytýkaného přestupku. S ohledem na tuto skutečnost proto soud s poukazem na ust. § 52 s.ř.s. nepřikročil k provádění dalšího dokazování ve věci, jak v žalobě navrhoval žalobce (provedení svědeckých výslechů P.K.a P.J.), neboť toto další dokazování ve věci soud vyhodnotil jako nadbytečné, když obě osoby o okolnostech dopravní nehody již podrobně vypovídaly ve správním řízení.

Za dotyčný přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ust. § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích zejména pro porušení ust. § 17 odst. 5 písm. a) a písm. e) zákona o silničním provozu pak byla žalobci uložena pokuta ve výši 1.500,- Kč, což je zcela v souladu s ust. § 22 odst. 9 zákona o přestupcích, když podle tohoto ustanovení bylo možno uložit mu pokutu od 1.500,-Kč do 2.500,-Kč. V daném případě tak byla žalobci uložena sankce v podobě pokuty v rámci rozmezí stanoveného zákonem, a to navíc na samé spodní hranici zákonné sazby, což odpovídá faktu, že ze strany správních orgánů obou stupňů nedošlo k překročení mezí správního uvážení a že byly jimi zohledněny, značně specifické skutkové okolnosti případu. Správní orgány obou stupňů přitom nemohly v daném případě od uložení sankce upustit, a to s ohledem na ust. § 22 odst. 12 zákona o přestupcích.

O případné moderaci trestu za dotyčný přestupek soud nerozhodoval, neboť moderace trestu dle ust. § 78 odst. 2 s.ř.s. připadá v úvahu výlučně za předpokladu, že žalobce o ni požádá soud ve správní žalobě, což žalobce neučinil.

S ohledem na všechny uvedené skutečnosti soud tedy dospěl k závěru, že žaloba není z pohledu uplatněných žalobních námitek důvodná, neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto žalobu ve výroku rozsudku ad I. podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Současně podle ustanovení § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. soud výroku rozsudku ad II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovaný, který sice měl ve věci úspěch, jednak náhradu nákladů řízení nepožadoval, a navíc mu ani žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
8
42Ca 17/2007

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po
jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu
správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a
rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí
podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom,
kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem,
což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 27. října 2010

JUDr. Dagmar Štullerová v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru