Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

42 Az 22/2016 - 20Rozsudek KSUL ze dne 12.07.2016

Prejudikatura

5 Azs 2/2016 - 30


přidejte vlastní popisek

42Az 22/2016-20

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem v právní věci žalobce: N. N., nar. „X“, státní příslušnost Ukrajina, t.č. ZZC Drahonice, Drahonice u Lubence 41, Podbořany, zastoupeným Mgr. Ing. Janem Procházkou, LL. M. evropským advokátem, se sídlem Nile House, Karolinská 654/2, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky, P.O. Box 21/OAM, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8.6.2016, č.j. OAM-67/LE-LE05-LE23-PS-2016, Ev.č. „X“,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, Odboru azylové a migrační politiky, ze dne 8.6.2016, č.j. OAM-67/LE-LE05-LE23-PS-2016, Ev.č. „X“, se pro nezákonnost ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 228,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8.6.2016, č.j. OAM-67/LE-LE05-LE23-PS-2016, Ev.č. „X“, kterým bylo rozhodnuto, že je ve smyslu § 46a odst. 1 písm. c) zák. č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), žalobce zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců s tím, že ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu je doba trvání zajištění stanovena do 25.9.2016.

Žalobce namítal, že v jeho případě nebyl naplněn zákonný důvod zajištění uvedený v žalobou napadeném rozhodnutí tedy, že by mohl představovat nebezpečí pro veřejný pořádek. Zdůraznil, že zajištění cizince dle § 46a zákona o azylu představuje zásah do ústavně zaručeného práva na osobní svobodu. Ustanovení, na základě kterých dochází k zásahu do Pokračování
2
42Az 22/2016

základních práv jednotlivce, je vždy potřeba dle žalobce vykládat restriktivně. Vymezením pojmu veřejný pořádek se ve své judikatuře věnoval Nejvyšší správní soud. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.9.2013, č.j. 5 Azs 13/2013-30, kde je uvedeno, že „za nebezpečí pro veřejný pořádek ve smyslu § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu je třeba považovat pouze hrozbu takového jednání, které bude představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti, přičemž je nutno zohlednit individuální okolnosti života cizince a přihlédnout k jeho celkové životní situaci.“ V uvedeném rozsudku měl Nejvyšší správní soud rovněž zdůraznit, že nestačí pouhé porušení práva, ale musí existovat skutečná a dostatečně závažná hrozba dotýkající se zájmu společnosti. Žalobce trval na tom, že z žalobou napadeného rozhodnutí žádným způsobem nevyplývá, jaké základní zájmy společnosti měl žalobce svým jednáním ohrozit, ani to, v čem žalovaný spatřuje skutečnost, aktuálnost a závažnost tohoto ohrožení. V této skutečnosti spatřuje žalobce deficit žalobou napadeného rozhodnutí ve vztahu k ustanovení § 68 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), což dle jeho názoru způsobuje nepřezkoumatelnost předmětného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém žalovaný pouze poukazuje na jednání, jehož se žalobce dopustil, s tím, že toto jednání zakládá důvodnou obavu, že žalobce může představovat nebezpečí pro veřejný pořádek nelze dle žalobce považovat za dostatečné ve smyslu § 68 správního řádu. Chybí zde dle žalobce jakékoliv hodnocení povahy a stupně nebezpečnosti jednání žalobce, které dle žalovaného zakládá důvod se domnívat, že by žalobce mohl představovat nebezpečí pro veřejný pořádek. Žalovaný dle žalobce nikterak nezdůvodňuje, v čem konkrétně by údajné ohrožení veřejného pořádku mělo spočívat. Dále žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne 16.12.2013, č.j. 5 Azs 17/2013-22, ze dne 5.2.2014, č.j. 1 Azs 21/2013-50, ze dne 16.4.2015, č.j. 7 Azs 71/2015-31 a ze dne 10.3.2016, č.j. 5 Azs 2/2016-30), ze které dle jeho názoru vyplývá, že samotný nelegální pobyt cizince, byť ve spojení s nerespektováním rozhodnutí o správním vyhoštění, nepostačuje pro závěr, že cizinec představuje nebezpečí pro veřejný pořádek. Vzhledem k tomu, že žalovaný kromě nelegálního pobytu neuvádí žádné další skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr, že žalobce může v případě jeho propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců představovat hrozbu pro veřejný pořádek, žalovaný dle žalobce nedostatečným způsobem odůvodnil naplnění podmínek pro zajištění žalobce podle § 46a zákona o azylu.

Žalobce dále zdůraznil, že podmínkou pro možnost zajištění cizince dle § 46a je nemožnost účinného uplatnění zvláštních opatření uvedených v § 47 zákona o azylu. Dle žalobce se však s touto otázkou žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí nevypořádal. Aby mohlo být rozhodnutí o nemožnosti uložení žádné z alternativ zvláštních opatření považováno za přezkoumatelné, je dle žalobce nutné, aby se správní orgán vyjádřil ke každé z alternativ a uvedl, z jakého důvodu nelze danou alternativu uplatnit. Žalovaný se dle žalobce spokojil pouze s konstatováním, že žalobce používal falešnou identitu a nevycestoval z územní České republiky v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění a odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.9.2014, sp. zn. 9 Asz 192/2014, kde bylo konstatováno, že za situace, kdy cizinec nevycestoval z území v době stanovené rozhodnutím o správní vyhoštění, je zásadně vyloučeno uložení zvláštního opatření namísto zajištění. Odkaz na výše uvedený rozsudek je dle žalobce zcela nepřípadný, neboť tento rozsudek se týká zajištění cizince za účelem správního vyhoštění dle § 124 odst. 1 písm. c) zák. č. 326/1999 Sb. režim zajištění žalobce však spadá pod zcela jiný režim zákona o azylu, který stanovuje odlišné důvody zajištění cizince a zároveň jiné alternativy k zajištění. Dle žalobce je možnost uložení zvláštního opatření limitována pouze v případě, že žalobce

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
42Az 22/2016

v minulosti porušil povinnost uloženou mu zvláštní opatřením. V ostatních případech je vždy nutno zkoumat možnost uložení zvláštního opatření a závěr tohoto přezkumu je nutno řádně zdůvodnit.

Dále žalobce namítal, že není dostatečně odůvodněna délka trvání jeho zajištění. Žalovaný se totiž zabýval maximální délkou doby zajištění, namísto stanovení lhůty přiměřené. Žalobce trvá na tom, že doba trvání zbavení svobody nesmí přesáhnout přiměřenou lhůtu nezbytnou pro dosažení sledovaného cíle. V rozhodnutí tedy nemá být uvedeno, jak dlouho je možné žalobce držet v zařízení, ale jak dlouho je nezbytné jej držet v zařízení pro zajištění cizinců s ohledem na dosažení sledovaného cíle. Dle žalobce skutečnost, že řízení o mezinárodní ochraně bude v první instanci trvat přibližně 110 dnů, není relevantním argumentem pro závěr, že žalobce má být zajištěn právě oněch 110 dnů. Délka zajištění činí na žalobce dojem účelovosti. Dle jeho názoru byla délka zajištění stanovena tak, aby mohl být žalobce v zařízení pro zajištění cizinců co nejdelší dobu. Takový postup považuje žalobce za nezákonný.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí v plném rozsahu.

Žalovaný trval na tom, že z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je jasně seznatelné, z jakých podkladů vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej jeho úvahy vedly. Dále žalovaný zrekapituloval průběh pobytu žalobce na území České republiky a průběh správního řízení. Žalovaný uvedl, že má za prokázané, že propuštění žalobce ze zařízení pro zajištění cizinců a vedení správního řízení ve věci mezinárodní ochrany bez omezení jeho svobody by mohlo ohrozit veřejný pořádek v České republice, neboť u žalobce lze důvodně předpokládat pokračování v nerespektování právního řádu, jelikož žalobce právní předpisy porušoval, když neoprávněně pobýval na území České republiky. Žalovaný zdůraznil, že v případě žalobce se nejedná o prostý nelegální pobyt na území České republiky, nýbrž o nelegální pobyt po uložení předcházejícího správního vyhoštění, které žalobce nerespektoval a současně porušil žalobci uložené zvláštní opatření spočívající v povinnosti hlásit se pravidelně na příslušném oddělení Policie České republiky. Žalovaný trval na tom, že chování žalobce je podřaditelné pod pojem narušení veřejného pořádku ve smyslu § 46a zákona o azylu v tomto směru poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.12.2015, č.j. 20 A 8/2015-43). Nerespektováním správního vyhoštění a uloženého zvláštního opatření žalobce mařil vůli správních orgánů. Zdůraznil rovněž, že zajištění cizince v zařízení pro zajištění cizinců dle § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu představuje institut preventivní povahy, kdy jeho aplikace vychází z pravděpodobnostních závěrů o nebezpečí pro veřejný pořádek, které žalobce v budoucnu může představovat, a to v kontextu s jeho dosavadním chováním. Prokázané závadové jednání žalobce v minulosti je dle žalovaného silným argumentem pro zajištění v zařízení pro zajištění cizinců.

Žalovaný dále trval na tom, že se dostatečně zabýval možností uložení zvláštních opatření, nicméně dospěl k závěru, že by uplatnění těchto opatření nebylo dostatečně účinné, a to zejména vzhledem k tomu, že u žalobce lze důvodně předpokládat jeho pokračující hrubé nerespektování právního řádu České republiky, když bylo prokázáno, že žalobce nerespektoval svou povinnost vycestovat z území ČR po uloženém správním vyhoštění.

K námitce týkající se stanovené doby zajištění žalovaný zdůraznil, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou uvedeny zcela konkrétní a specifické okolnosti případu žalobce,

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
42Az 22/2016

jak vyplynuly z celkového zjištěného stavu věci, které svědčí pro závěr žalovaného, že zajištění po dobu 110 dní je zcela přiměřené. Těmito okolnostmi jsou předpokládaná délka řízení o mezinárodní ochraně a případného soudního přezkumu, neochota vycestovat z území České republiky, řízení o správním vyhoštění. Výčet těchto okolností považuje správní orgán za zcela dostačující a plně vystihující důvody přijatého řešení. Dále poukázal na skutečnost, že žalobce nedisponuje platným cestovním dokladem. Současně žalobce poukázal na skutečnost, že v žalobou napadeném rozhodnutí na straně 4 zdůvodnil, že vzhledem k současné situaci na Ukrajině a nechuti žalobce účastnit se bojů ve východní části země, nelze jeho žádost o mezinárodní ochranu zamítnout jako zjevně nedůvodnou a bude nutné ji posoudit ve standardní délce azylového řízení, a to i přes to, že jeho žádost je předběžně hodnocena jako účelově podaná.

O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), a s ustanovením § 46a odst. 8 zákona o azylu bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce nenavrhl ve lhůtě 5 dnů od podání žaloby konání soudního jednání k projednání věci.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé s.ř.s. která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v zákonem stanovené lhůtě. Povinností žalobce je tedy tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout pouze k takovým vadám napadeného rozhodnutí, ke kterým musí přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají jeho nicotnost, avšak takové nedostatky nebyly v projednávané věci zjištěny.

Primárně se soud zabýval námitkou týkající se odůvodnění skutečnosti, že žalobce naplnil důvod pro rozhodnutí o zajištění dle § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu. V citovaném ustanovení je uvedeno, že Ministerstvo vnitra ČR může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže je důvodné se domnívat, že by mohl představovat nebezpečí pro bezpečnost státu nebo veřejný pořádek.

Žalovaný se otázkou, zda se lze důvodně domnívat, že žalobce by v případě propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců mohl představovat nebezpečí pro veřejný pořádek, zabýval na str. 3 žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí konstatoval, že dospěl k závěru, že žalobce by takové nebezpečí představovat mohl na základě skutečnosti, že žalobce opakovaně vědomě nerespektoval rozhodnutí o správním vyhoštění a nedodržoval zvláštní opatření stanovené mu rozhodnutím o správním vyhoštění. Současně žalobce jasně vyjadřoval svůj úmysl ve svém protiprávním jednání pokračovat. Na základě těchto skutečností dospěl správní orgán k závěru, že žalobce porušoval platné právní předpisy a svým chováním zcela jasně vyjádřil svůj úmysl v tomto jednání pokračovat. V této skutečnosti pak žalovaný spatřoval důvodnost domněnky, že žalobce v případě, že by byl propuštěn ze zařízení pro zajištění cizinců, by mohl představovat nebezpečí pro veřejný pořádek. Z obsahu správního spisu vyplývá, a je mezi účastníky nesporné, že žalobci bylo uloženo rozhodnutím ze dne 10.2.2015, č.j. KRPS-40480/ČJ-2015-010025 správní vyhoštění

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
42Az 22/2016

s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států EU v délce 1 roku, a rozhodnutím ze dne 13.5.2016, č.j. KRPA-183562/ČJ-2016-000022, správní vyhoštění s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států EU v délce 2 let, včetně zvláštního opatření spočívajícího v povinnosti pravidelně se hlásit do dne odjezdu na příslušném oddělení Policie České republiky. Tato správní rozhodnutí žalobce nerespektoval. Otázkou, zda nerespektování uloženého správního vyhoštění cizincem může představovat ohrožení veřejného pořádku, se již opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 10.3.2015, č.j. 5 Azs 2/2016-30. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud opět zdůraznil, že samotná skutečnost, že žadatel o mezinárodní ochranu nerespektoval pravomocné a vykonatelné rozhodnutí o správním vyhoštění, nepostačuje k závěru o tom, že tento žadatel představuje nebezpečí pro veřejný pořádek ve smyslu § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu. V citovaném rozhodnutí pak nejvyšší správní soud citoval závěr ze svého rozsudku ze dne 5.2.2014, č.j. 1 Azs 21/2013-50, kde konstatoval, že „samotná skutečnost nelegálního pobytu a nepodrobení se rozhodnutí o správním vyhoštění, resp. v obecné rovině nedodržování předpisů upravujících pobyt cizinců na území České republiky, v souladu s výše citovanou judikaturou nemůže představovat skutečné, aktuální a závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti“.

V daném případě ze strany žalovaného jako jediná skutečnost ohrožující veřejný pořádek je v žalobou napadeném rozhodnutí uvedena okolnost, že žalobce opakovaně vědomě nerespektoval rozhodnutí o správním vyhoštění a nevycestoval z území České republiky a porušil zvláštní opatření uložené mu v rozhodnutí o správním vyhoštění. Ve světle výše citované judikatury Nejvyššího správního soudu však tyto uvedené skutečnosti nelze považovat za skutečné, aktuální a závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti, tedy nelze je považovat za skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že ze strany žalobce hrozí v případě jeho propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců nebezpečí pro veřejný pořádek ve smyslu § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný v daném případě nesprávně vyhodnotil existenci důvodů pro zajištění žalobce. V této skutečnosti spatřuje soud nezákonnost ve smyslu § 78 odst. 1 s.ř.s.

Vzhledem ke zjištěné nezákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí považuje soud za nadbytečné zabývat se dále dalšími žalobními námitkami žalobce, které se týkají možnosti využití zvláštních opatření a délky trvání zajištění.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro nezákonnost a dle § 78 odst. 4 s.ř.s. věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení bude pak správní orgán podle § 78 odst. 5 s.ř.s. vázán právním názorem, který byl vysloven v tomto zrušujícím rozsudku.

Žalobce byl v projednávané věci plně úspěšný, a proto soud podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. uložil žalovanému povinnost zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení o žalobě ve výši 8 228,- Kč, která se skládá z částky 6 200,- Kč za dva úkony právní služby po 3 100,- Kč poskytnuté právním zástupcem Mgr. Ing. Janem Procházkou, LL. M. [převzetí věci a podání návrhu podle § 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 1. 2013,], z částky 600,- Kč za s tím související dva paušály po 300,- Kč a z částky 1 428,- Kč odpovídající 21 % DPH z výše uvedených částek.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
6
42Az 22/2016

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 12. července 2016

Mgr. Václav Trajer v. r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Gabriela Zlatová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru