Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

42 Ad 7/2011 - 39Rozsudek KSUL ze dne 08.08.2011

Prejudikatura

5 Ads 33/2003


přidejte vlastní popisek

42Ad 7/2011-39

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem, v právní věci žalobkyně: M. V., „X“, proti žalované: České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, ul. Křížová č.p. 25, PSČ 225 08, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9.12.2010, č.j. „X“, o námitkách proti rozhodnutí o invalidním důchodu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení o námitkách ze dne 9.12.2010, č.j. „X“, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 18.6.2010, č. 535 601 092, kterým byl žalobkyni přiznán invalidní důchod od 17.3.2010 pro invaliditu prvního stupně ve výši 5 385,- Kč.

Žalobkyně v žalobě uvedla, že nesouhlasí s napadeným rozhodnutím, neboť posudkoví lékaři zpochybňují její zdravotní stav, který může doložit zprávami z lékařských vyšetření. Zdůrazňuje, že její postižení je důsledek pracovního úrazu, pro který dostala výpověď a nyní je bez práce.

Žalovaná ve svém písemném vyjádření k podané žalobě uvedla, že zdravotní stav žalobkyně byl v rámci námitkového řízení přezkoumán lékařem ČSSZ – Lékařská posudková služba, pracoviště pro námitkové řízení v Ústí nad Labem dne 15.11.2010, který se zabýval Pokračování
2
42Ad 7/2011

námitkami žalobkyně a její zdravotní stav posoudil objektivně a komplexně i nad rozsah uplatněných námitek. Podle jeho zjištění poklesla pracovní schopnost žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 %. Dospěl tak ke shodnému posudkovému závěru jako lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Most dne 27.4.2010. Přesně určil, co je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a vyloučil, že onemocnění vzniklo traumatem. Dále uvedla, že je vázána lékařským posudkem. Lékařský posudek považuje za komplexní, odborný a odpovídající zjištěnému zdravotnímu stavu žalobce. Jako důkaz navrhla vyhotovení posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.

Při jednání soudu žalobkyně přednesla žalobu shodně jako v jejím písemném vyhotovení s tím, že zdůraznila, že v roce 2007 utrpěla pracovní úraz, ovšem touto skutečností se při posuzování jejího zdravotního stavu nikdo nezabýval. Má problémy s chůzí. Z důvodu zdravotního stavu přišla o své zaměstnání.

Při tomtéž jednání soudu se pověřená pracovnice žalované plně odkázala na své písemné vyjádření k podané žalobě.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle části třetí dílu prvního hlavy druhé zák. č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobkyně uplatnila v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobkyně je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly.

Po přezkoumání skutkového a právního stavu v následném řízení ve věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku lékařky MUDr. D. H. pověřené vypracováním posudku pro Okresní správu sociálního zabezpečení Most, která při lékařské prohlídce dne 27.4.2010 posoudila zdravotní stav žalobkyně a dospěla k závěru, že ta je invalidní a jde o invaliditu prvního stupně. Dle závěru dotyčné lékařky pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u žalobkyně odpovídá 35 %, tj. postižení uvedenému v kapitole XIII, oddíl A, položce 2, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. s tím, že míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky se nezvyšuje. Na základě tohoto posudku žalovaná vydala dne 18.6.2010 rozhodnutí č. „X“, kterým bylo rozhodnuto, že žalobkyni náleží od 17.3.2010 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 5 385,- Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včasné námitky, kde uvedla, že namítá, že její zdravotní potíže vznikly pracovním úrazem, který se stal 17.9.2007. Žalovaná si v rámci řízení o námitkách vyhotovila nový posudek o invaliditě ze dne 15.11.2010. Tento posudek vyhotovovala MUDr. D. H. Tato lékařka opětovně posoudila zdravotní stav žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a dospěla k závěru, že jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
42Ad 7/2011

dle posuzující lékařky je revmatická polymyalgie dobře reagující na kortikoidy poklesem zánětlivých parametrů. Onemocnění dle lékařky bezpečně nevzniklo traumatem. Dle posudkové lékařky je rozhodující příčinou nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu A, položce 2, písm. b) přílohy k vyhlášce 359/2009 Sb., pro které se stanoví míra poklesu pracovní schopnosti 35% s tím, že míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Posudková lékařka v rámci námitkového řízení tedy dospěla k závěru shodnému se závěrem posudkové lékařky, která vyhotovovala posudkové hodnocení pro prvoinstanční rozhodnutí.

Na základě tohoto nového posudku bylo vydáno napadené rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto, že námitky žalobkyně se zamítají.

Podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. V souladu s odstavcem 2 citovaného ustanovení jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně a nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Dle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikacepojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

V odstavci 5 citovaného ustanovení je dále stanoveno, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. V souladu s odstavcem 6 citovaného ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Dle odstavce 7 je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
42Ad 7/2011

Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslech.

Procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity.

V projednávané věci bylo rozhodnuto prvostupňovým rozhodnutím, že žalobkyni náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť dle posudku posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Most ze dne 27.4.2010 pokles pracovní schopnosti u žalobkyně dosahuje míry 35%, ovšem v rámci námitkového řízení posudková lékařka dospěla ke stejnému závěru.

Jedním z předpokladů pro vznik nároku na invalidní důchod je existence invalidity pojištěnce ve smyslu ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Bylo proto třeba zjistit, zda žalobkyně splňovaly ke dni vydání napadeného rozhodnutí, podmínky invalidity, tj. zda pokles pracovní schopnosti u ní činil nejméně 35%.

Již výše bylo zmíněno, že napadené rozhodnutí bylo odůvodněno závěrem lékařky MUDr. H., která učinila závěr o poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Soud se s tímto závěrem lékařky nespokojil, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity plné či částečné především závisí, vyžádal si proto v rámci předmětného soudního řízení v intencích ust. § 52 odst. 1 v návaznosti na ust. § 77 s.ř.s. odborný posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „komise“), která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Tato komise nově posoudila celkový stav žalobkyně, dále také posoudila pokles její pracovní schopnosti.

Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 8.6.2011. Žalobkyně byla jednání komise přítomna a přímo při jednání komise byla vyšetřena odbornou lékařkou z oboru revmatologie. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů a obvodní zdravotní dokumentace pak komise dospěla k závěru, že k datu napadeného rozhodnutí žalobkyně byla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%, nedosahoval však více než 49%.

Komise konstatovala, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobkyně jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinu bylo onemocnění z okruhu systémových onemocnění pojiva – revmatická polymyalgie bez zjištěného závažného funkčního deficitu. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti hodnotila komise dle kapitoly XIII, oddíl D, položka 1, písmeno b) výše uvedené vyhlášky. Z rozmezí 20-35% stanovila komice 35 %. Jde o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Hodnocením na horní hranici rozmezí komise již zohlednila i ostatní

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
42Ad 7/2011

onemocnění žalobkyně a přihlédla rovněž ke skutečnosti, že žalobkyně dlouhodobě vykonával namáhavou práci dělnického charakteru. Proto již komise dále tuto horní hranici nenavýšila.

Komise dále uvedla, že v rámci správního řízení posudkoví lékaři hodnotili stav žalobkyně dle kapitoly XIII, oddíl A, položka 2, písm. b) výše uvedené vyhlášky jako revmatoidní artritidu, pomalu progredující formu. Toto onemocnění však není u žalobkyně přítomno. Žalobkyně je sledována na revmatologické ambulanci rehabilitačního oddělení pro revmatickou polymyalgii, která se řadí mezi systémová onemocnění pojivové tkáně. Onemocnění není u žalobkyně zcela stabilizováno, v klinickém obraze přetrvávají lehké laboratorní známky kolísání aktivity onemocnění, postižení se u žalobkyně projevuje lehkým snížením celkové výkonnosti organismu. Toto onemocnění tedy revmatická polymyalgie způsobovalo pokles pracovní schopnosti 20%. Komise však vzala v úvahu rovněž ostatní onemocnění žalobkyně, zejména její vertebrogenní potíže a přítomnost lehké coxartrozy a ortopedem deklarované lehké oboustranné gonartrozy a dále zohlednila fakt, že žalobkyně vykonával těžkou práci na dole. Proto komise postižení hodnotila na horní hranici rozmezí mírou poklesu pracovní schopnosti 35%. Komise nemohla použít písmeno c) a d) výše uvedené položky, protože u žalobkyně se nejedná o trvale středně nebo vysoce aktivní formu onemocnění s výraznější poruchou funkce některých orgánů nebo systémů ani není přítomno závažné snížení výkonnosti při běžném zatížení. Funkční postižení pohybového aparátu bylo u žalobkyně lehké, ani při přešetření odbornou lékařkou z oboru revmatologie při jednání dne 8.6.2011 nebyl zjištěn funkčně významný deficit. Ostatní přítomná onemocnění nemohla komise použít, protože ve formě v jaké jsou u žalobkyně přítomna, způsobují pokles míry pracovní schopnosti menší než onemocnění, které komise považuje za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně. Uvedené vertebrogenní potíže by komise hodnotila jako bolestivý syndrom páteře (včetně stavů po úrazu páteře) jako lehké funkční postižení mírou poklesu pracovní schopnosti 15% a to podle kapitoly XIII, oddíl F, položka 1 písmeno b). U žalobkyně se totiž nejednalo o závažné postižení páteře se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, nebyly přítomny často recidivující projevy kořenového dráždění, ani nebyl přítomen funkčně významný neurologický nález. Parezy, svalové atrofie, ani poruchy funkce svěračů přítomny nebyly. Postižení páteře tedy nebylo u žalobkyně invalidizující. Atrofické postižení nosných kloubů dolních končetin bylo z funkčního hlediska lehké. Psychické postižení u žalobkyně bylo lehké a nezpůsobovalo značné snížení úrovně sociálního fungování ani značné omezení některých denních aktivit. Psychické fenomény u žalobkyně přítomny nebyly. Ostatní v dokumentaci uvedená onemocnění byla u žalobkyně bez posudkového vlivu.

Dále komise konstatovala, že žalobkyně nebyla schopna vykonávat práce výrazně fyzicky namáhavé, práce v nepříznivých klimatických podmínkách a vynucených polohách. Byla však obecně schopna vykonávat lehké a středně těžké práce dělnického charakteru, případně na zkrácený pracovní úvazek a to za předpokladu dodržování doporučených režimových opatření.

Po zhodnocení výše předestřených důkazů, které byly provedeny při soudním jednání, soud konstatuje, že Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí jednala v řádném složení, že posudek ze dne 8.6.2011, jenž soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Žalobkyně byla přítomna při jednání komise a byla přešetřena odbornou lékařkou z oboru revmatologie. Lékaři Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ve shodě s lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení Most a ve shodě s lékařkou posuzující

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
6
42Ad 7/2011

zdravotní stav žalobkyně v rámci řízení o námitkách ohledně míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně dospěli k závěru, že dosahuje 35 %, na základě čehož pak uzavřeli, že žalobkyně je nadále invalidní ve stupni I.

Dále soud uvádí, že se ztotožnil s posudkovým závěrem komise a s ohledem na vše, co bylo uvedeno shora, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Současně soud podle ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší.

Pro úplnost soud uvádí, že posudková komise nedospěla v případě žalobkyně ke stanovení nové diagnozy, jak se žalobkyně domnívá, ale pouze strávně podřadila pod příslušnou kapitolu, oddíl, položku a písmeno diagnozu, na které se shodla i s oběma posudkovými lékařkami. Dále soud podotýká, že překlep v datu utrpění pracovního úrazu v souhrnu posuzovaných skutečností v předmětném posudku posudkové komise neměl žádný vliv na výsledný posudek.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 8. srpna 2011

Mgr. Václav Trajer v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru