Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

42 Ad 6/2011 - 30Rozsudek KSUL ze dne 08.08.2011

Prejudikatura

5 Ads 33/2003


přidejte vlastní popisek

42Ad 6/2011-30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem, v právní věci žalobce: P. Č., Žižkova 247/4, Dubí, proti žalované: České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, ul. Křížová č.p. 25, PSČ 225 08, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9.12.2010, č.j. „X“, o námitkách proti rozhodnutí o stanovení stupně invalidity,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení o námitkách ze dne 9.12.2010, č.j. „X“, kterým bylo změněno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 11.8.2010 tak, že žalobci náleží od 22.9.2010 namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši dosud pobíraného invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně.

Žalobce v žalobě uvedl, že nesouhlasí s napadeným rozhodnutím, neboť jeho zdravotní potíže, pro které se léčí u psychiatra MUDr. R. K. se dále stupňují. Trvá na tom, že žalovaná nemohla správně posoudit rozsah snížení jeho pracovních schopností. Má za to, že není schopen vykonávat žádnou soustavnou výdělečnou činnost, a to ani na zkrácený úvazek. Podle jeho názoru je jeho pracovní schopnost snížena nejméně o 70% a mělo by se jednat v jeho případě o invaliditu třetího stupně.

Pokračování
2
42Ad 6/2011

Žalovaná ve svém vyjádření k podané žalobě konstatovala, že vzhledem ke skutečnosti, že rozhodujícím kriteriem pro posouzení dané kauzy je posouzení zdravotního stavu, navrhuje vyhotovení posudku od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.

Žalobce se k zahájení jednání včas nedostavil. Dostavil se až k vyhlášení rozsudku po přerušení jednání. Vzhledem k tomu, že byl v řádně doručeném předvolání poučen o možnosti, že pokud se k jednání nedostaví, bude jednáno v jeho nepřítomnosti, soud jednal i bez přítomnosti žalobce.

Při jednání soudu se pověřená pracovnice žalované plně odkázala na své písemné vyjádření k podané žalobě.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle části třetí dílu prvního hlavy druhé zák. č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobkyně uplatnila v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobkyně je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly.

Po přezkoumání skutkového a právního stavu v následném řízení ve věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku lékařky MUDr. H. Š. pověřené vypracováním posudku pro Okresní správu sociálního zabezpečení Teplice, která při lékařské prohlídce dne 16. 3. 2010 posoudila zdravotní stav žalobce a dospěla k závěru, že ten je invalidní a jde o invaliditu prvního stupně. Dle závěru dotyčné lékařky pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u žalobce odpovídá 45 %, tj. postižení uvedenému v kapitole V, položce 5, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. s tím, že míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky se zvyšuje o 10% na celkových 45%. Na základě tohoto posudku žalovaná vydala dne 11.8.2010 rozhodnutí č. 570 225 1203, kterým bylo rozhodnuto, že žalobci náleží od 22.9.2010 namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně s tím, že výše tohoto invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně zůstává beze změny, takže invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně nadále náleží ve výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včasné námitky, kde uvedl, že jeho zdravotní stav se stále zhoršuje. V roce 2004 byl napaden a zraněn natolik, že musel podstoupit operaci fraktury očnice a katarakty a rekonstrukční operaci duhovky. Má poškozený zrakový nerv natolik, že oko vidí jenom malou vrchní částí a to velmi slabě. Neustále jej bolí hlava a druhé oko se zhoršuje pro začínající degeneraci sítnice. Po úrazu začal mít psychické problémy. Trpí středně těžkými depresemi. Rovněž má problémy s bederní a krční páteří. Bolí jej nohy tak, že neujde ani 2 kilometry. Vydrží stát či sedět maximálně 2 hodiny a potom si musí lehnout,

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
42Ad 6/2011

aby ulevil nohám. Má omezenou hybnost levého ramene a neudrží v ruce nic těžšího. Uvedl, že s jeho zdravotními problémy jej nikdo nezaměstná.

Žalovaná si v rámci řízení o námitkách vyhotovila nový posudek o invaliditě ze dne 25.11.2010. Tento posudek vyhotovovala MUDr. E. V. Tato lékařka opětovně posoudila zdravotní stav žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a dospěla k závěru, že jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění. Konstatovala, že při úraze hlavy došlo v roce 2004 k poranění levého oka s komplikacemi a k postupnému rozvoji posttraumatické anxiosně depresivní poruchy a hlavně vertebrogenního algického syndromu krční a později bederní páteře. V současné době se připojily další komplikace v podobě rozvoje neuropatie dolních končetin. Zdravotní stav žalobce posoudila jako středně těžké funkční postižení krční a bederní páteře se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, s omezením pohyblivosti. Dále uvedla, že žalobce velmi obtížně zvládá psychosociální zátěž, úzkostná porucha i při dostatečné medikaci významně omezuje jeho denní aktivity. Proto dospěla k závěru, že postižení pohybového aparátu v kombinaci s psychickým onemocněním i navzdory relativní stabilizaci zdravotního stavu vede k poklesu míry pracovní schopnosti o 50%, když volí na rozdíl od posudkového lékaře okresní správy sociálního zabezpečení jako posudkově nejvýznamnější diagnozu vertebrogenního algického syndromu podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1 písmeno c) s rozmezím 30 – 40% a navyšuje s ohledem na úzkostnou poruchu v dlouhodobé péči psychiatra o 10% na celkových 50%. Dále konstatovala, že z pohledu zraku je stav stabilizovaný a žalobce je na visus adaptován. Míra postižení dle jejího názoru ani v souhrnu diagnoz nedosahuje stupně opravňujícího k přiznání III. stupně invalidity.

Na základě tohoto nového posudku bylo vydáno napadené rozhodnutí, kterým bylo změněno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 11.8.2010, č. „X“, tak, že žalobci náleží od 22.9.2010 namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši dosud pobíraného invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně.

Podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. V souladu s odstavcem 2 citovaného ustanovení jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně a nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Dle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
42Ad 6/2011

pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

V odstavci 5 citovaného ustanovení je dále stanoveno, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. V souladu s odstavcem 6 citovaného ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Dle odstavce 7 je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslech.

Procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity.

V projednávané věci bylo rozhodnuto prvostupňovým rozhodnutím, že žalobci náleží namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť dle posudku posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice ze dne 16.3.2010 pokles pracovní schopnosti u žalobce dosahuje pouze míry 45%, ovšem v rámci námitkového řízení byl posudek posudkové lékařky revidován a posudková lékařka v rámci námitkového řízení dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti u žalobce dosahuje míry 50%, a proto bylo napadeným rozhodnutím rozhodnuto, že žalobci náleží namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně důchod pro invaliditu druhého stupně.

Jedním z předpokladů pro vznik nároku na invalidní důchod je existence invalidity pojištěnce ve smyslu ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Bylo proto třeba zjistit, zda žalobce splňoval ke dni vydání napadeného rozhodnutí, podmínky invalidity, tj. zda pokles pracovní schopnosti u něho činil nejméně 35%.

Mezi účastníky je nesporné, že této míry žalobce dosahuje, tedy že je invalidní. Sporným zůstává ovšem v jakém stupni invalidity. V souladu s § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně a nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Již výše bylo zmíněno, že napadené rozhodnutí bylo odůvodněno závěrem lékařky MUDr. V., která učinila závěr o poklesu pracovní schopnosti žalobce. Soud se s tímto závěrem lékařky nespokojil, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity plné či částečné především závisí, vyžádal si proto v rámci předmětného soudního

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
42Ad 6/2011

řízení v intencích ust. § 52 odst. 1 v návaznosti na ust. § 77 s.ř.s. odborný posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „komise“), která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Tato komise nově posoudila celkový stav žalobce, dále také posoudila pokles jeho pracovní schopnosti.

Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 12.5.2011. Žalobce byl jednání komise přítomen a přímo při jednání komise byl vyšetřen odbornou lékařkou – neuroložkou. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů (včetně nálezu MUDr. Kaválka z 10.2.2011) a obvodní zdravotní dokumentace pak komise dospěla k závěru, že k datu napadeného rozhodnutí žalobce byl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, nešlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50%, nedosahoval však více než 69%.

Komise konstatovala, že rozhodujícím onemocněním žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je porucha statodynamiky celé páteře s iritací kořene L vlevo a bolesti dolních končetin neuropatické etiologie. Funkční postižení je hodnoceno jako středně těžké, jelikož nebyly zjištěny neurologické zánikové příznaky. Žalobce důsledkem kolísavé smíšené úzkostné a depresivní poruchy velmi obtížně zvládá psychosociální zátěže, což omezuje jeho denní aktivity. Dle psychiatrického vyšetření je však lucidní, zcela orientován, tensní, stav se zhoršuje při exogenních problémech. Z pohledu zraku je dle očního vyšetření stav stabilizovaný, žalobce je na situaci adaptován, visus pravého oka s korekcí 6/9 odpovídá věku a visus levého oka s korekcí 6/30 je značně funkčně deficitní.

Komise konstatovala, že v případě, pokud by jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce bylo určeno psychické onemocnění, jednalo by dle psychiatrických vyšetření MUDr. K. z 23.11.2009 a z 10.2.2011 o středně těžkou smíšenou úzkostnou a depresivní poruchu, což by odpovídalo zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole V, položce 5 písmeno c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti pouze 35%.

Komise uzavřela, že komplexním zhodnocením odborných vyšetření a vyhodnocením vyšetření specialistou v oboru neurologie při jednání, s akceptováním uváděných subjektivních potíží žalobce, že nebyla již naplněna kriteria pro uznání invalidity III. stupně uvedená v právních předpisech, ale pouze II. stupně.

Dále komise konstatovala, že žalobce není schopen prací fyzicky náročných, zvláště se zvedáním a nošením těžkých břemen, je neschopen práce ve vynucených polohách, prací vyžadujících dlouhé stání, event. značně dlouhé chůze, zvláště v nerovném terénu. Je rovněž neschopen pracovních pozic se zvýšenými nároky na psychiku a se zvýšenými nároky na zrakovou ostrost a prostorovou orientaci.

Po zhodnocení výše předestřených důkazů, které byly provedeny při soudním jednání, soud konstatuje, že Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí jednala v řádném

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
6
42Ad 6/2011

složení, že posudek ze dne 12.5.2011, jenž soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Žalobce byl přítomen při jednání komise a byl přešetřen odbornou lékařkou - neuroložkou. Lékaři Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí přitom oproti lékařce Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice ve shodě s lékařkou posuzující zdravotní stav žalobce v rámci řízení o námitkách ohledně míry poklesu pracovní schopnosti žalobce dospěli k závěru, že dosahuje 50 %, na základě čehož pak uzavřeli, že žalobce je nadále invalidní ve stupni II.

Dále soud uvádí, že se ztotožnil s posudkovým závěrem komise a s ohledem na vše, co bylo uvedeno shora, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Současně soud podle ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 8. srpna 2011

Mgr. Václav Trajer v.r

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru