Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

42 Ad 20/2015 - 71Rozsudek KSUL ze dne 21.11.2016

Prejudikatura

5 Ads 22/2003


přidejte vlastní popisek

42Ad 20/2015-71

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem v právní věci žalobkyně: Z. F., nar. „X“, bytem „X“, proti žalované: České správě sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 8. 2015, č. j. „X“,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 31. 8. 2015, č. j. „X“, jímž žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 6. 2015, č. j. „X“, kterým byla žalobkyni zamítnuta žádost o invalidní důchod, neboť její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 25 %.

V žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť k některým lékařským zprávám (např. ke zprávě ze dne 27. 2. 2015) nebylo v posudku vypracovaném v námitkovém řízení přihlédnuto, což ani nebylo odůvodněno. Námitková lékařka se nezabývala hlubším zkoumáním zdravotního stavu, komplikací a důsledků onemocnění a jeho dopadu na pracovní schopnost. V posudku o invaliditě nereagovala na namítané bolesti pravé ruky ani na velké bolesti šíjového svalstva. Přes zjevně přítomné projevy deprese si lékařka nevyžádala odborné vyšetření specialisty. Žalobkyně se domnívá, že její zdravotní postižení je závažnější, než je uvedeno ve zmíněném posudku a má významnější dopad na pokles její pracovní schopnosti než stanovených 25 %. Pokračování
2
42Ad 20/2015

Závěr žalované, že se v jejím případě jedná o lehkou formu postižení extrapyramidového systému, je dle žalobkyně v rozporu s vyhodnocením rozhodující příčiny jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu coby cervikální dystonie těžšího stupně. Dodala, že její onemocnění je nevyléčitelné, je pouze mírněno injekcemi, a trvá od roku 1996, přičemž ji omezuje psychicky i fyzicky, a to jak při výkonu práce, tak při běžných denních aktivitách. Žalobkyně k žalobě přiložila lékařské zprávy z neurologie ze dne 27. 2. 2015, 11. 5. 2015, 17. 7. 2015 a 11. 9. 2015 a z psychiatrie ze dne 9. 9. 2015.

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí je dostatečně odůvodněno, přičemž do odůvodnění byl převzat závěr posudku, jehož součástí byly i další lékařské zprávy připojené k námitkám žalobkyně. Žalovaná se s uplatněnými námitkami plně vypořádala. S ohledem na zpochybnění správnosti stanovení míry procentuálního poklesu pracovní schopnosti navrhla žalovaná vypracování posudku posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) dle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

Při soudem nařízeném jednání žalobkyně setrvala na podané žalobě a zdůraznila, že z posudku posudkové komise MPSV v Plzni jednoznačně vyplývá, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí byla invalidní. V komisi přítomný neurolog byl dle žalobkyně důvěrně seznámen s problematikou onemocnění cervikální dystonie a k posouzení věci přistupoval velice profesionálně. Pověřená pracovnice žalované odkázala na písemné vyjádření k žalobě a na posudky zdravotního stavu žalobkyně vypracované posudkovými komisemi MPSV s tím, že posudek posudkové komise MPSV v Plzni považuje za nadhodnocený, neboť dospěl k odlišnému závěru, přestože vycházel ze stejných podkladů jako dva předchozí posudky. Pověřená pracovnice žalované rovněž poukázala na skutečnost, že v daném posudku bylo datum vzniku invalidity stanoveno na 17. 7. 2015, tedy po dni vydání prvostupňového rozhodnutí, a navrhla žalobu zamítnout.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle ustanovení § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ustanovení § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly.

Po přezkoumání skutkového a právního stavu a provedeném ústním jednání dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že dne 26. 5. 2015 byl posudkovou lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení v Ústí nad Labem vypracován posudek o invaliditě žalobkyně, jehož závěrem bylo zařazení zdravotního postižení jmenované do kapitoly VI., položky 10 písm. a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 %. Posudková lékařka ke svému závěru uvedla, že zdravotní stav žalobkyni sice funkčně významně omezuje, ale

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
42Ad 20/2015

zatím neovlivňuje dlouhodobé pracovní zařazení ani pracovní schopnost. Na základě tohoto posudku vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 24. 6. 2015 rozhodnutí, jímž zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod. Žalobkyně proti zmíněnému rozhodnutí podala námitky, v nichž poukázala na to, že její postižení (cervikální dystonie) má být zařazeno do kapitoly VI. položky 3 citované vyhlášky a že její ošetřující lékařka nepředložila k posouzení zdravotního stavu všechny lékařské zprávy, které jí žalobkyně dodávala, proto žalobkyně všechny další nálezy přiložila k podaným námitkám, v nichž také popsala zhoršující se průběh jejího onemocnění i značné omezení jejích běžných denních aktivit (čištění zubů, příjem potravy, usínání, psaní pravou rukou).

Žalovaná proto nechala prostřednictvím příslušné posudkové lékařky oddělení lékařské posudkové služby ČSSZ v Ústí nad Labem vypracovat další posudek o invaliditě. Tato posudková lékařka dospěla dne 26. 8. 2015 ke shodnému závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je cervikální dystonie těžšího stupně, avšak na rozdíl od posudkové lékařky OSSZ v Ústí nad Labem toto zdravotní postižení zařadila do kapitoly VI., položky 3 písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 %, v níž je zohledněna i arteriální hypertenze. Lékařka v posudku rovněž konstatovala, že se jedná o lehkou formu postižení extrapyramidového systému a nikoli o středně těžkou formu, neboť kromě postižení svalstva šíje nejsou přítomny jiné symptomy jako dysartrie, mikrografie, deprese a žalobkyně nemá podstatně omezeny některé denní aktivity. Lékařské nálezy uplatněné žalobkyní v námitkovém řízení pak dle posudkové lékařky neobsahují nové skutečnosti posudkově významné pro hodnocení jejího stavu. Na základě tohoto nového posudku o invaliditě žalovaná následně vydala žalobou napadené rozhodnutí, jímž námitky žalobkyně zamítla a rozhodnutí ze dne 24. 6. 2015 potvrdila.

Podle ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

Podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. V souladu s odstavcem 2 citovaného ustanovení jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně a nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Dle ustanovení § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
42Ad 20/2015

doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikacepojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

V odstavci 5 citovaného ustanovení je dále stanoveno, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. V souladu s odstavcem 6 citovaného ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Dle odstavce 7 je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. Dle odstavce 8 se procentní míra poklesu pracovní schopnosti vždy určuje v celých číslech.

Procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity).

V projednávané věci tedy byla prvoinstančním rozhodnutím zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod, které následně potvrdila žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím, a to s odůvodněním, že sice u žalobkyně byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, v jehož důsledku jí poklesla míra pracovní schopnosti o 25%, ovšem pro vznik invalidity alespoň prvního stupně je nutný pokles minimálně o 35%. Mezi účastníky je sporná existence invalidity žalobkyně ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění coby jeden z předpokladů pro nárok na invalidní důchod dle ustanovení § 38 zákona o důchodovém pojištění. Proto bylo třeba zjistit, zda žalobkyně splňovala ke dni vydání napadeného rozhodnutí podmínku invalidity, tj. zda u ní nastal pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %.

Soud se nespokojil se závěry lékařů o posouzení zdravotního stavu žalobkyně, které představovaly podklady pro vydání dvou výše zmíněných rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, a jelikož nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si v rámci předmětného soudního řízení v intencích ustanovení § 52 odst. 1 s.ř.s. v návaznosti na ustanovení § 77 s.ř.s. odborný posudek od posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „komise“ nebo „posudková komise“), která je v těchto věcech dle ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, k posouzení zdravotního stavu povolána. Tato komise se sídlem v Ústí nad Labem nově posoudila celkový stav žalobkyně a také pokles její pracovní schopnosti. Žalobkyně byla jednání komise přítomna, přičemž předložila lékařské zprávy z neurologie ze dne 30. 10. 2015, psychiatrie ze dne 8. 1. 2016 a gastroenterologie ze dne 12. 10. 2015, a přímo při jednání byla vyšetřena neuroložkou MUDr. P. K. Posudková komise vycházela při hodnocení zdravotního stavu žalobkyně z lékařské dokumentace a z odborných

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
42Ad 20/2015

lékařských nálezů (tří neurologických nálezů MUDr. R. ze dne 19. 1. 2015, 27. 2. 2015 a 24. 4. 2015, ortopedického ze dne 21. 8. 2013, dvou nálezů z gastroenterologie ze dne 5. 5. 2015 a 20. 5. 2015 a kožních nálezů z listopadu 2013 až dubna 2015). Komise dospěla v posudku vypracovaném dne 14. 1. 2016 k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl zdravotní stav žalobkyně dlouhodobě nepříznivý, přičemž jeho rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla dystonická úchylka šíje nekonstantní intenzity při jinak normálním neurologickém nálezu, velmi pravděpodobně psychogenně potencována, tj. zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 3 písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde je rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti stanoveno na 20 až 40 %. Komise hodnotila postižení žalobkyně jako lehkou formu s celkovou mírou poklesu pracovní schopnosti 20 %, a to hraničně kvůli nepřítomnosti většiny posudkových kritérií pro danou položku a s přihlédnutím k dalším onemocněním žalobkyně (hypertenze, rosacea faciei a jaterní postižení), která jsou z funkčního hlediska lehká a neměla podstatný vliv na její pracovní zařazení ani ji významně neomezovala v některých denních aktivitách. Neurologická vyšetření MUDr. R. podle posudkové komise zcela jasně vylučují přítomnost klasických projevů středně těžké či těžké poruchy (dysartrie, mikrografie, deprese, trvalý tremor, těžká akineza, rigidita, porucha kognitivních funkcí) a možnost hodnocení postižení žalobkyně jako středně těžké formy (dle položky 3 písm. c) i jako těžké formy (dle položky 3 písm. d).

Kvůli námitkám žalobkyně proti výše popsanému posudku, konkrétně proti závěru o psychogenním původu jejího onemocnění, k němuž MUDr. K. coby ošetřující lékařka žalobkyně dospěla již v roce 1996, kdy v důsledku stanovení špatné diagnózy došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, a který je dle žalobkyně v rozporu s diagnózou cervikální dystonie, potvrzenou v roce 2015 na neurologické klinice v extrapyramidové poradně Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, pověřil soud vypracováním posudku o zdravotním stavu žalobkyně také komisi MPSV se sídlem v Praze.

Rovněž tato komise vycházela z předložené zdravotnické dokumentace (stejných lékařských nálezů do data vydání napadeného rozhodnutí jako komise MPSV v Ústí nad Labem) a navíc z vlastního vyšetření žalobkyně neuroložkou MUDr. J. Ž. při jednání, přičemž v posudku ze dne 11. 4. 2016 dospěla k obdobnému závěru jako posudková komise MPSV v Ústí nad Labem. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně označila cervikální dystonii, tj. zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 3 písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Její stav hodnotila jako stabilizovaný a postižení jako lehké, proto se také přiklonila k dolní hranici rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 20 %. O středně těžkou formu s projevy poruchy řeči, těžšími depresivními stavy, kognitivní alterací, kdy jsou denní aktivity podstatně omezeny, se podle komise nejednalo a ostatní zdravotní postižení neměla vliv na míru poklesu pracovní schopnosti. Komise konstatovala, že žalobkyně byla schopna vykonávat svoji práci bez většího vlivu na schopnost vykonávat soustavné zaměstnání a že posledních 5 let nebyla ani v pracovní neschopnosti.

Proti posudku komise MPSV v Praze se žalobkyně v písemném vyjádření ohradila s tím, že lékařky měly zprávu předem napsanou, jednání trvalo pět minut a neurologické vyšetření neproběhlo (u žádné z komisí) odborným způsobem, jaký je prováděn v extrapyramidovém centru. Dodala, že dochází na pravidelné kontroly na psychiatrii, kam byla objednána před jednáním posudkových komisí, a její léčba dosud není stabilizována. Cílem žalobkyně je snížení pracovního úvazku, neboť v důsledku dlouhodobé celodenní práce

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
6
42Ad 20/2015

na PC a ve vynucených polohách se její projevy zhoršují a zvyšuje se i bolest. Žalobkyně opětovně popsala projevy jejího onemocnění (stáčení hlavy doprava, deprese, problémy se spánkem), které se nedají zhojit pracovní neschopností.

Vzhledem k popsaným námitkám žalobkyně proti posudku komise MPSV v Praze zadal soud vypracování nového posudku o zdravotním stavu žalobkyně komisi MPSV se sídlem v Plzni, která nově posoudila celkový stav žalobkyně, pokles její pracovní schopnosti a také datum vzniku její invalidity.

Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou komisí soud zjistil, že i tato komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován dne 7. 9. 2016 po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Kromě stejných nálezů, z nichž vycházely i komise MPSV v Ústí nad Labem a v Praze, však posudková komise MPSV v Plzni čerpala i z nálezů předložených žalobkyní při jednání, a sice ze dvou psychiatrických zpráv ze dne 9. 9. 2015 a 8. 1. 2016 a ze tří neurologických zpráv ze dne 12. 2. 2016, 27. 5. 2016 a 17. 7. 2015. Žalobkyně byla jednání komise opět přítomna a přímo při jednání byla vyšetřena odborným lékařem z oboru neurologie MUDr. P. J. Posudková komise zjistila, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl zdravotní stav žalobkyně dlouhodobě nepříznivý, přičemž jeho rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je cervikální dystonie, dle doložené neurologické dokumentace tíže středně těžké až těžké, verifikované vyšetřením neurologické kliniky VFN Praha ze dne 17. 7. 2015, tj. zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 3 písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. mezi lehkými formami, neboť se jedná o fokální postižení krční oblasti, nikoli o polymorfní pohybové postižení jako jsou extrapyramidové poruchy nebo Parkinsonova nemoc, a ostatní diagnózy (arteriální hypertenze, porucha glukózové tolerance, jaterní léze lehká s cholestatickými rysy, rosacea faciei) nemají na míru pracovní schopnosti významný dopad. Komise dále konstatovala, že zdravotní postižení žalobkyně nehodnotila dle písm. c) ani d) stejné položky a kapitoly citované vyhlášky, neboť úzkostně depresivní syndrom je dokladován až ve vyšetřeních konaných po dni vydání napadeného rozhodnutí (v září 2015 a v lednu 2016) a není doložena přítomnost trvalého tremoru, dysartrií, poruch kognitivních funkcí či rigidity s podstatným až těžkým omezením denních aktivit. Míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně stanovila komise odchylně od předchozích posouzení na 35 %, neboť zohlednila tíži daného postižení fixovanou od července 2015 na hranici středního až těžkého stupně. Celková míra poklesu pracovní schopnosti ve výši 35 % pak dle komise odpovídá invaliditě I. stupně s datem vzniku dne 17. 7. 2015.

Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že ačkoli posudková komise MPSV v Plzni stanovila odchylně od posudkových komisí MPSV v Ústí nad Labem a v Praze i posudkových lékařů OSSZ a ČSSZ v Ústí nad Labem procentní míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně na 35 %, která již představuje invaliditu I. stupně, přičemž tato komise jednala v řádném složení a posudek vypracovala po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace, odborných lékařských nálezů, včetně neurologického nálezu ze dne 17. 7. 2015 doloženého žalobkyní, který komise MPSV v Ústí nad Labem a v Praze nezohlednily, i vlastního vyšetření neurologem při jednání, nelze žalobní námitce žalobkyně proti napadenému rozhodnutí vyhovět, neboť dle předmětného posudku komise MPSV v Plzni došlo ke vzniku invalidity žalobkyně až dne 17. 7. 2015, tedy po dni vydání prvostupňového rozhodnutí.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
7
42Ad 20/2015

S ohledem na skutečnost, že posudková komise v Plzni dospěla k závěru, že u žalobkyně vznikla v mezidobí od vydání prvostupňového rozhodnutí zamítnutí o žádosti o invalidní důchod a vydáním rozhodnutí o námitkách invalidita ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, zabýval se soud otázkou, zda tato skutečnost mohla mít vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí o námitkách.

Řízení o námitkách a rozhodnutí o námitkách je upraveno v § 88 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Ve vztahu k rozsahu přezkumu prvostupňového rozhodnutí je v § 88 odst. 5 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení mimo jiné uvedeno, že orgán sociálního zabezpečení přezkoumává rozhodnutí, proti němuž byly podány námitky, v plném rozsahu, přičemž není vázán podanými námitkami. V odst. 8 citovaného ustanovení je pak mimo jiné uvedeno, že pokud není v tomto ustanovení uvedeno jinak, vztahuje se na řízení o námitkách zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád“), s tím, že § 90 odst. 1 písm. b), § 90 odst. 3 a § 90 odst. 6 věta druhá správního řádu se nepoužijí. Z uvedené právní úpravy jednoznačně vyplývá, že v rámci námitkového řízení se stejně jako v klasickém odvolacím řízení přezkoumává zákonnost prvostupňového rozhodnutí jak co do správnosti postupu při jeho vydání tak i do správnosti zjištění rozhodného skutkového stavu. V případě, že správní orgán v rámci námitkového řízení dospěje k závěru, že při vydání prvostupňového rozhodnutí nedošlo k pochybení, námitky zamítne a prvostupňové rozhodnutí potvrdí. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že pro rozhodnutí o námitkách je rozhodný skutkový stav v době vydání prvostupňového rozhodnutí. Pokud tedy následně v rámci soudního přezkumu vyjde najevo, že invalidita u účastníka řízení vznikla v době mezi vydáním prvostupňového rozhodnutí o žádosti o invalidní důchod a rozhodnutím v řízení o námitkách, aniž by tuto skutečnost jakkoli správní orgán zjistil v rámci předchozího správního řízení, nemůže tato skutečnost být důvodem pro zrušení rozhodnutí o námitkách soudem, neboť ve vztahu k rozhodnému okamžiku byl skutkový stav správními orgány ve správním řízení zjištěn správně a dostatečně.

V předmětném případě dvě posudkové komise konstatovaly, že žalobkyně ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí nebyla invalidní a třetí posudková komise konstatovala, že u žalobkyně vznikla invalidita dne 17. 7. 2015, tedy po vydání prvostupňového rozhodnutí o žádosti o invalidní důchod. S ohledem na výš uvedené závěry soud dospěl k závěru, že nebyly dány důvody ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a toto rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem.

Za daného stavu věci pak soud neshledal potřebu, aby bylo provedeno další dokazování např. v podobě znaleckého zkoumání zdravotního stavu žalobkyně. Závěr soudu o tom, že v daném případě již nebylo zapotřebí provádět další dokazování, přitom koresponduje ustálené judikatuře správních soudů včetně Nejvyššího správního soudu (viz např. jeho rozsudky ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003-50, který byl publikován ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 150/2004 a také na www.nssoud.cz, nebo ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003-48, či ze dne 12. 3. 2009, č. j. 3 Ads 143/2008-92, které jsou rovněž dostupné na www.nssoud.cz).

S ohledem na vše, co bylo uvedeno shora, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
8
42Ad 20/2015

Současně soud podle ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší a nadto se náhrady nákladů řízení obě výslovně vzdaly při jednání.

Pro úplnost soud směrem k žalobkyni poznamenává, že žalobkyně má možnost poukazovat na své případně stále se zhoršující zdravotní obtíže v novém správním řízení, neboť může podat novou žádost o přiznání invalidního důchodu, podloženou jak posudkem komise MPSV v Plzni ze dne 7. 9. 2016, tak dalšími lékařskými zprávami o jejím aktuálním zdravotním stavu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 21. listopadu 2016

Mgr. Václav Trajer v. r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Gabriela Zlatová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru