Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

42 Ad 15/2013 - 31Rozsudek KSUL ze dne 29.05.2014


přidejte vlastní popisek

42Ad 15/2013-31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem v právní věci žalobce: M. H., nar. „X“, „X“, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, ul. Na Poříčním právu č. p. 376/1, PSČ 120 00, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16.5.2013, sp. zn. SZ/363/2013/9S-ÚSK, č.j. MPSV-UM/6166/13/9S-ÚSK,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 16.5.2013, sp. zn. SZ/363/2013/9S-ÚSK, č.j. MPSV-UM/6166/13/9S-ÚSK, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Ústí nad Labem ze dne 22.2.2013, č.j. MPSV-UP/201351/13/AIS-ZDP, kterým mu nebyl přiznán průkaz osoby se zdravotním postižením.

Současně se domáhá i zrušení prvostupňového rozhodnutí.

Žalobce namítá, že odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nenaplnilo požadavky stanovené § 68 odst. 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Trvá na tom, že žalovaný se jen velice chabě vypořádal s námitkami žalobce a postavil své rozhodnutí jen Pokračování
2
42Ad 15/2013

na stanovisku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen „posudková komise“), které považuje za jednostranné a neobjektivní.

Žalobce rovněž považuje žalobou napadené rozhodnutí za vnitřně rozporné. Posudková komise sice dospěla k závěru, že „po pohybové stránce jde o kombinované postižení, ale není zjištěna žádná funkční porucha, která by omezovala pohybové schopnosti nosných kloubů“, ovšem v dalším textu posudku je uvedeno, že žalobce trpí diabetickou polyneuropatií horních i dolních končetin se senzitivními projevy na nohou včetně neuropatických bolestí. Žalobce tedy spatřuje závěr komise zcela v rozporu s lékařským posouzením jeho nemoci. Tento protimluv není dle žalobce v posudku nijak vysvětlen. Žalobce rovněž trvá na tom, že z posudku není patrné, o jaké podklady posudková komise své stanovisko opírá. Považuje za neférovou použitou argumentaci o schopnosti řídit motorové vozidlo, což nemá nic společného s jeho neschopností zvládat úkony základní životní potřeby mobility. Poukazuje rovněž na skutečnost, že komise označuje základní životní potřebu – schopnost pečovat o domácnost, za obtížnější, ačkoli vyhláška 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, neobsahuje žádné rozdělení životních potřeb dle jejich obtížnosti.

Dále žalobce zdůraznil, že z posudkových závěrů posudkové komise není patrná žádná návaznost na jednotlivé podklady, není tedy vysvětleno, o jaký konkrétní podklad ten který závěr posudková komise opírá. Považuje závěry posudkové komise za rozporné s odbornými lékařskými závěry, které žalobce v rámci jednání předložil. Trvá na tom, že žalobou napadené rozhodnutí nemá oporu v jím předložených odborných lékařských nálezech. Domnívá se, že posudková komise postupovala nesprávně při zhodnocení jeho schopností zvládat úkony základních životních potřeb mobility a orientace. Trvá na tom, že z lékařských nálezů vyplývá, že trpí ortopedickými, neurologickými a interními potížemi, které vyžadují dohled a pomoc při zvládání úkonů základních životních potřeb mobility a orientace. Je rovněž přesvědčen, že nezvládá kromě úkonů základních životních potřeb, které jako nezvládané určila posudková komise, i další úkony základních životních potřeb.

Žalobce zdůraznil, že jako diabetik musí častěji jíst. Poukázal na skutečnost, že velice dlouho musel nastavovat správné dávkování inzulinu. Vzhledem k tomu, že nebude mít průkaz, bude nucen chodit na delší vzdálenosti, čímž zvětší námahu a bude muset znovu hledat správné dávkování inzulinu. Poukázal rovněž na své problémy se žaludkem a jícnem a na vřed na dvanácterníku, kdy při chůzi cca 300 m u něho dojde ke zvracení a následnému zvýšení krevního tlaku. Poukázal rovněž na skutečnost, že v nemocnici v Sokolově se bez požadovaného průkazu nedá parkovat, a musí tudíž parkovat až mimo areál na parkovišti vzdáleném asi 700 m. Poukázal rovněž na nutnost přidržovat se zábradlí při chůzi do schodů. Žalobce trvá na tom, že v jeho případě nebyly ze strany posudkové komise při posuzování jeho případu vzaty v úvahu činnosti tvořící obsah jednotlivých úkonů základních životních potřeb v oblasti mobility a orientace a nebyla ani dodržena stanovená kritéria pro jejich posuzování.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí v plném rozsahu.

Žalovaný ve svém vyjádření stručně popsal průběh správního řízení. Dále uvedl, že trvá na tom, že postupoval v odvolacím řízení v souladu s platnými právními předpisy. Posudek posudkové komise považuje žalovaný za odborný, stěžejní a úplný důkazní prostředek, na jehož základě bylo možno v dané věci rozhodnout. Své rozhodnutí považuje žalovaný za přezkoumatelné a dostatečně odůvodněné. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
42Ad 15/2013

dle jeho názoru uvedeno, co bylo podkladem pro jeho vydání a z jakého důvodu byl tento podklad považován za objektivní. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je dle žalovaného rovněž reagováno na námitky uváděné žalobcem v odvolání. Trvá na tom, že posudek posudkové komise se komplexně zabývá zdravotním stavem žalobce, a to jak po stránce smyslové, interní, psychické, tak i pohybové. Trvá i na tom, že posudková komise měla k vypracování posudku dostatečnou odbornou dokumentaci.

K námitce žalobce, že se žalovaný nesmyslně zabýval otázkou zvládání základní životní potřeby v oblasti péče o domácnost, žalovaný uvedl, že v případě žádosti o průkaz osoby se zdravotním postižením se posuzuje stupeň závislosti, tedy všech 10 základních životních potřeb a samostatně také schopnost zvládat základní životní potřebu v oblasti mobility a orientace. Z uvedeného dle žalobce jednoznačně vyplývá, že při posouzení zdravotního stavu se posudková komise musela věnovat mimo jiné i posouzení této základní životní potřeby.

Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, kde uvedl, že mu není jasné, proč v posudkové komisi zasedal internista revmatolog a nikoli neurolog. Uvedl, že v podkladech pro vyřízení žádosti chybí zpráva z diabetologie ze dne 19.5.2013, kterou rovněž předložil. Namítl, že není pravdivé zjištění, že po pohybové stránce nebylo zjištěno žádné postižení, neboť mu byla zjištěna artróza kyčelního kloubu. Co se týče pomůcek v koupelně, uvedl žalobce při sociálním šetření, že madla nepotřebuje, protože má koupelnu přizpůsobenou tak, že se při vylézání z vany opírá o pračku. Poukázal na skutečnost, že při sociálním šetření se pracovnice v koupelně ani nebyla podívat.

O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), bez jednání, neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaný se po řádném poučení, že může vyslovit nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřil.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s.ř.s.

Dle ustanovení § 34 odst. 2 zák. č. 329/2011 Sb. o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením v rozhodném znění (dále jen „zákon o poskytování dávek“), průkaz osoby se zdravotním postižením náleží, kromě osob, kterým byl podle zákona o sociálních službách přiznán příspěvek na péči, a osob, kterým byl přiznán příspěvek na mobilitu nebo příspěvek na zvláštní pomůcku, též osobě starší 1 roku, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace nebo je uznána závislou na pomoci jiné osoby podle zákona o sociálních službách.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
42Ad 15/2013

Dle § 8 odst. 2 zák. 108/2006 Sb., o sociálních službách v rozhodném znění (dále jen „zákon o sociálních službách“), se považuje osoba starší 18 let věku za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.

Schopnosti zvládat základní životní potřeby jsou vymezeny v příloze 1 vyhlášky č. 505/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách takto: a) Mobilita - Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových.

b) Orientace - Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat.

c) Komunikace - Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna dorozumět se a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky.

d) Stravování - Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim.

e) Oblékání a obouvání - Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.

f) Tělesná hygiena - Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se. g) Výkon fyziologické potřeby - Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky.

h) Péče o zdraví - Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky.

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
5
42Ad 15/2013

i) Osobní aktivity - Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí jako např. vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti.

j) Péče o domácnost - Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, obsluhovat topení a udržovat pořádek.

Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno na základě záznamu ze sociálního šetření konaného dne 28.11.2012 a na základě posudku posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Litoměřice MUDr. D. J. vyhotoveného dne 24.1.2013.

V záznamu ze sociálního šetření je uvedeno ve vztahu k základní životní potřebě mobility, že žalobce se v posteli otočí, sedne si, vstane. Do schodů a ze schodů chodí pomalu, s přidržováním. Nemůže dlouho sedět, ani stát. Vzdálenost 200m s přestávkami ujde. Autobusem nejezdí, na kratší vzdálenosti jezdí autem, na delší vzdálenosti jej vozí rodina. Chodí bez kompenzačních pomůcek.

Ve vztahu k základní životní potřebě orientace je v zápisu uvedeno, že žalobce nosí brýle na dálku i na blízko a slyší dobře. Orientuje se v čase, místě i jinou fyzickou osobou. Verbální komunikace a neverbální komunikace žalobce je v souladu. Mobilní telefon používá. Zhoršil se mu písemný projev. Měl určité problémy v bance při podání trvalého příkazu, neboť došlo ke změně jeho podpisu.

Ve vztahu k základní životní potřebě stravování je v zápisu uvedeno, že jídlo připravuje manželka žalobce. Žalobce sám zvládá si jídlo ohřát, přenést ke stolu a rozkrájet. Jí příborem, pití si nalije. Pitný režim dodržuje.

Ve vztahu k základní životní potřebě oblékání je v zápisu uvedeno, že žalobce při tomto úkonu nepotřebuje pomoc ani dohled jiné osoby. Sám si oblečení vybere a sám se i obleče. Manipuluje s částmi oblečení (knoflíky, zipy). Vrstvení oblečení pozná. Boty nosí pouze nazouvací, obouvá se v sedu, pomocí dlouhé lžíce.

Ve vztahu k základní životní potřebě tělesná hygiena je v zápisu uvedeno, že žalobce při tomto úkonu nepotřebuje pomoc ani dohled jiné osoby. V koupelně je umístěna vana, sám se přesune do vany i z vany. Sám se osprchuje, oholí, vyčistí si zuby. Na toaletu chodí bez problémů, následnou očistu zvládá.

Ve vztahu k základní životní potřebě péče o zdraví je v zápisu uvedeno, že žalobce léky užívá pravidelně. Injekce si aplikuje sám. Ve vztahu k základní životní potřebě osobní aktivity je v zápisu uvedeno, že žalobce sleduje televizní vysílání, čte noviny a používá osobní počítač. Ve vztahu k základní životní potřebě výdělečná činnost je v zápisu uvedeno, že žalobce je poživatelem plného invalidního důchodu, který je zasílán na jeho osobní účet. S penězi hospodaří sám a hodnotu peněz zná.

Ve vztahu k základní životní potřebě péče o domácnost je v zápisu uvedeno, že o domácnost se stará manželka žalobce a žalobce sám pomáhá v rámci svých možností.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
6
42Ad 15/2013

V posudku posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Litoměřice MUDr. D. J. vyhotoveného dne 24.1.2013 je uvedeno, že v případě žalobce nejde o osobu, která není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace a nejde ani o osobu, která se podle § 8 zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Dále posudková lékařka uvedla, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu však není žalobce neschopen zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace ani není neschopen zvládat alespoň tři nebo čtyři základní životní potřeby. Dle posudkové lékařky nezvládá žalobce pouze základní životní potřebu péče o domácnost.

Na základě uvedených podkladů bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí ze dne 22.2.2013, č.j. MPSV-UP/201351/13/AIS-ZDP, sp. zn. SZ/629794/2012/AIS-ZDP, kterým bylo k žádosti žalobce rozhodnuto, že průkaz osoby se zdravotním postižením se mu nepřiznává. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání.

V rámci odvolacího řízení si žalovaný nechal vyhotovit odborný posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „komise“), detašované pracoviště Ústí nad Labem, která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení zdravotního stavu žalobce. Tato komise nově posoudila schopnost žalobce zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace a posoudila skutečnost, zda se v případě žalobce jedná o osobu, která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby.

Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 23.4.2013. Žalobce nebyl jednání komise přítomen. Z posudkové dokumentace je patrno, jaké lékařské nálezy měla komise k dispozici. Na základě posouzení všech relevantních zdravotních nálezů a obvodní zdravotní dokumentace pak komise dospěla k závěru, že k datu 1.12.2012 žalobce nebyl osobou, která není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace a nebyl ani osobou, která se podle § 8 zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby.

Komise konstatovala, že žalobce po psychické stránce není postižen, je plně orientován všemi kvalitami, je schopen komunikovat, subjektivní potíže pociťuje po cévní mozkové příhodě - v řeči někdy zadrhává, někdy je řeč nesrozumitelná, musí delší dobu přemýšlet. Po smyslové stránce jde dle komise u žalobce o diabetickou retinopatii oboustranně s makulopatií vpravo, je po operaci katarakty oboustranně, ale není uvedeno limitující snížení zraku, není limitující postižení sluchu. Komise dále konstatovala, že po interní stránce se léčí s dalšími chronickými interními nemocemi. Po pohybové stránce má žalobce diabetickou polyneuropatii horních a dolních končetin prokázanou EMG vyšetřením se senzitivními projevy na nohou včetně neuropatické bolesti. Dále se u žalobce vyskytuje senzitivní léze n. ulnaris vpravo a lehká pravostranná hemiparéza. Komise konstatovala, že při posouzení zdravotního stavu žalobce především vycházela ze zjištěných funkčních důsledků zdravotního postižení. V případě žalobce se jedná dle komise o polymorbidního posuzovaného postiženého řadou závažných onemocnění. Není ale zjištěno žádné významné postižení duševních schopností ani postižení smyslové, nejsou významně narušeny orientační a komunikační schopnosti žalobce. Po interní stránce je žalobce dle komise při zavedené léčbě vcelku uspokojivě kompenzovaný, interní onemocnění nemají významný vliv na

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
7
42Ad 15/2013

funkční schopnosti žalobce, z interního hlediska je limitován pro fyzicky náročné činnosti. Po pohybové stránce jde dle komise také o kombinované postižení, ale není zjištěna žádná těžká funkční porucha, která by významně limitovala pohybové schopnosti žalobce, není zjištěn žádný významný neurologický deficit ani omezení hybnosti nosných kloubů. Žalobce se pohybuje samostatně bez opory a pomůcek. Dále je stále držitelem řidičského oprávnění a je i aktivním řidičem. Komise proto shodně s hodnocením první instance považuje za nezvládnutou základní životní potřebu - péče o domácnost, která je spojena s fyzicky náročnějšími činnostmi. U základních životních potřeb, které komise považuje se zvládnuté, nebyla prokázána žádná příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopností zvládat tyto základní životní potřeby v přijatelném standardu, případně s použitím facilitátorů.

Komise tedy dospěla k závěru, že v případě žalobce nejde o osobu, která se dle § 8 zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní dohled, pomoc nebo péči jiné fyzické osoby při zvládání pouze jedné základní životní potřeby, a to péče o domácnost. Při tom se nejedná v případě žalobce ani o nezvládnutí základních životních potřeb mobility ani orientace.

Na základě výše uvedeného posudku posudkové komise bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí. Soud konstatuje, že žalobou napadené rozhodnutí neshledal jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Dle soudu žalobou napadené rozhodnutí je řádně odůvodněno v souladu s ustanovením § 68 odst. 3 správního řádu. Odůvodnění rozhodnutí obsahuje odkaz na relevantní právní úpravu, specifikaci podkladů rozhodnutí, úvahy správního orgánu, kterými se řídil i vypořádání s námitkami účastníka ve zcela dostatečné míře. Soud rovněž nezjistil jediný důvod, proč by měl považovat posudek posudkové komise za neobjektivní a jednostranný. Z posudku jednoznačně vyplývá, které lékařské zprávy byly jeho podkladem (jsou v posudku výslovně citovány), a hodnocení ve vztahu k otázce zvládání jednotlivých základních životních potřeb plně koresponduje s popisem zdravotního stavu žalobce převzatým z v posudku citovaných lékařských zpráv. Tyto námitky žalobce soud vyhodnotil jako zcela nedůvodné.

Dále soud uvádí k námitce žalobce, že spatřuje rozpor v tvrzení komise, že žalobce trpí diabetickou polyneuropatií horních i dolních končetin se senzitivními projevy na nohou včetně neuropatických bolestí, a současně, že nebyla zjištěna žádná funkční porucha, která by omezovala pohybové schopnosti nosných kloubů. Dle názoru soudu se však v daném případě nejedná o žádný protimluv. Neuropatie je postižení nervového systému, kdežto výše uvedené tvrzení týkající se nosných kloubů se vztahuje ke stavu kosterního skeletu. V případě, že neexistuje funkční porucha, která by omezovala pohybové schopnosti nosných kloubů, ještě neznamená, že pro neurologické postižení nebude omezena hybnost končetin. Jde o hodnocení dvou na sobě nezávislých skutečností, které mají vliv na pohybové schopnosti pacienta. Vzhledem ke skutečnosti, že se tedy nejedná o rozpor, nebylo nutné vztah těchto dvou výroků nějak blíže vysvětlovat jak v posudku, tak v žalobou napadeném rozhodnutí. Tuto námitku tedy soud rovněž vyhodnotil jako nedůvodnou.

K námitce žalobce, že jeho schopnost řídit motorové vozidlo je pro posouzení zvládání základních životních potřeb zcela irelevantní soud uvádí následující. Dle výše citované vyhlášky č. 505/2002 Sb. součástí základní životní potřeby mobility je i schopnost používat

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
8
42Ad 15/2013

dopravní prostředky. Proto je zcela relevantní skutečností fakt, že žalobce je schopen využívat individuální dopravní prostředek v podobě osobního automobilu a rovněž je relevantní i skutečnost, že tento dopravní prostředek i skutečně využívá. Používání osobního automobilu k osobní přepravě pak žalobce sám konstatoval jak v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí tak i v žalobě. Tuto námitku rovněž soud vyhodnotil jako nedůvodnou.

Ke zpochybnění tvrzení komise, že základní životní potřeba péče o domácnost je obtížnější než jiné soud uvádí, že sice samotné výše citované právní předpisy neporovnávají obtížnost jednotlivých základních životních potřeb, ovšem již ze samotné podstaty úkonů, které jsou pod jednotlivé základní životní potřeby podřazeny, vyplývá, že některé jsou obecně snazší a některé náročnější. Hodnocení základní životní potřeby, která byla u žalobce shledána jako nezvládaná, péče o domácnost, jako obtížnější, dle soudu nemá žádný vliv vypovídací schopnost daného posudku. Tato námitka žalobce je zcela irelevantní.

Soud dále konstatuje, že veškeré podklady, které správní orgán vzal za podklady žalobou napadeného rozhodnutí, jsou ve vzájemném souladu. V souladu jsou jak výsledky sociálního šetření, tak závěry posudkového lékaře i závěry posudkové komise. Soud dále konstatuje, že ze samotného posudku je jednoznačně patrno, na základě jakých lékařských zpráv byl vyhotoven, neboť tyto lékařské zprávy jsou v posudku výslovně vyjmenovány. Soud nijak nezpochybňuje skutečnost, že žalobce trpí závažnými zdravotními potížemi, ovšem z podkladů žalobou napadeného rozhodnutí a zejména z obsahu posudku posudkové komise jednoznačně vyplývá, že tyto zdravotní potíže nejsou takového charakteru, který by žalobci bránil ve zvládání základních životních potřeb v rozsahu charakterizovaném vyhláškou č. 505/2002 Sb. Soud konstatuje, že z podkladů žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobce není osobou, která by nebyla schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových, a to byť za použití případných facilitátorů (pomůcek – jako je např. zábradlí, hůl či příhodně poskládaný nábytek sloužící za oporu). Žalobce je tedy dle soudu jednoznačně osobou, která zvládá základní životní potřebu mobility.

Rovněž z podkladů žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobce není osobou, která by nebyla schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. Žalobce je tedy dle soudu jednoznačně osobou, která zvládá základní životní potřebu orientace.

Rovněž z podkladů žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobce není osobou, která by nezvládala kromě základní životní potřeby péče o domácnost ještě nějakou jinou základní životní potřebu a v důsledku toho byla osobou, která se podle § 8 zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby.

Námitky žalobce v tomto směru soud tedy rovněž vyhodnotil jako zcela nedůvodné.

Soud dále konstatuje, že žádná z žalobcem konkrétně namítaných skutečností uvedených v žalobě, které mu komplikují jeho pohyb, nedosahuje takové závažnosti, aby dokládala nesplnění některého z kritérií obsažených v definicích základních životních potřeb mobility a orientace. Soud na tomto místě zdůrazňuje, že shledal posudek posudkové komise zcela objektivním, úplným, vnitřně konzistentním a rovněž podloženým relevantními

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
9
42Ad 15/2013

lékařskými zprávami. Soud neshledal žádný důvod k tomu, aby o daném posudku vznikly nějaké pochybnosti.

K tvrzení žalobce, že při vyhotovení žalobou napadeného rozhodnutí nebylo přihlédnuto k lékařské zprávě z diabetologie ze dne 19.5.2013, soud konstatuje, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 16.5.2013, tedy před vyhotovením dané lékařské zprávy. Proto nemohla tato zpráva být v rozhodnutí zohledněna.

S ohledem na vše, co bylo uvedeno shora, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Současně soud podle ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší.

Pro úplnost soud uvádí, že k procesním námitkám žalobce obsaženým v jeho replice doručené soudu dne 2.10.2013 nemohl soud s odkazem na ustanovení § 71 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout. V samotné žalobě žalobce žádné procesní námitky neuplatnil. Rozšířit žalobu na dosud neuplatněné žalobní body pak v souladu s ustanovením § 71 odst. 2 s.ř.s. je možné pouze ve lhůtě pro podání žaloby, která je dvouměsíční s počátkem běhu ode dne, kdy bylo žalobou napadené rozhodnutí žalobci doručeno. V daném případě byly námitky uplatněné v replice doručené soudu dne 2.10.2013 uplatněny po uplynutí dané dvouměsíční lhůty a byly tedy námitkami opožděnými. Jako s opožděnými se pak s nimi soud v daném řízení ani nemohl zabývat.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
10
42Ad 15/2013

V Ústí nad Labem dne 29. května 2014
Mgr. Václav Trajer v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru