Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

42 Ad 10/2015 - 63Rozsudek KSUL ze dne 21.09.2016


přidejte vlastní popisek

42Ad 10/2015-63

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem, v právní věci žalobkyně: A. M., „X“, zastoupené JUDr. Vladimírou Pajerovou, advokátkou AK Pajerová s.r.o., se sídlem Fügnerovo nám. 3, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.3.2015, sp. zn. SZ/376/2015/4S-ÚSK, č.j. MPSV-UM/3204/15/4S-ÚSK,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě, domáhala zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 23.3.2015, sp. zn. SZ/376/2015/4S-ÚSK, č.j. MPSV-UM/3204/15/4S-ÚSK, kterým bylo zamítnuto její odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Ústí nad Labem ze dne 15.1.2015, č.j. 9724/15/LN, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti vrátit do 31.12.2015 přeplatek na dávce příspěvek na zvláštní pomůcku – vodící pes, ve výši 238 119,- Kč.

Žalobkyně velice podrobně zrekapitulovala skutkový stav a dosavadní průběh správního řízení. Žalobkyni byl rozhodnutím Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Ústí nad Labem, ze dne 29.7.2013 přiznán příspěvek na zvláštní pomůcku – vodícího psa ve výši 264 320,- Kč. Dne 1.9.2013 uzavřela žalobkyně kupní smlouvu na vodícího psa s Ing. H. N., HE+PA výcvik vodících psů a koupila vodícího psa, fenu bez průkazu původu – křížence retrievera a australského ovčáka jménem M. Následně od uvedené kupní smlouvy žalobkyně odstoupila, Pokračování
2
42Ad 10/2015

s odůvodněním, že pes má takové vady, které jej činí neupotřebitelným k účelu, k jakému byl žalobkyní zakoupen. Přípisem ze dne 16.2.2014 bylo žalobkyni oznámeno zahájení řízení o přeplatku na dávce. Dne 20.2.2014 podala žalobkyně žalobu proti Ing. N. k Obvodnímu soudu pro Prahu 10 o zaplacení 272 362,- Kč s příslušenstvím proti vydání vodícího psa. Pes byl z obavy z nečekaných reakcí Ing. N. umístěn u sdružení Helppes. Dne 11.6.2014 vydal Úřad práce ČR – krajská pobočka v Ústí nad Labem, kontaktní pracoviště Žatec, oddělení nepojistných sociálních dávek, rozhodnutí sp. zn. SZ/27102/2013/AIS-ZDP, č.j. MPSV-UP/263950/13/AIS-ZDP, o povinnosti vrátit přeplatek na dávce – příspěvek na zvláštní pomůcku – vodící pes v celkové výši 264 320,- Kč s tím, že přeplatek je nutno uhradit do 31.12.2014. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včasné odvolání. Rozhodnutím žalovaného ze dne 11.8.2014, sp. zn. SZ/1568/2014/4S-ÚSK, bylo prvostupňové rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Oznámením ze dne 9.11.2014 bylo zahájeno prvostupňovým orgánem řízení o přeplatku na dávce – příspěvek na zvláštní pomůcku. Rozhodnutím ze dne 15.1.2015, sp. zn. SZ/27102/2013/AIS-ZDP, č.j. 9724/15/LN, prvostupňový orgán rozhodl o vzniku přeplatku na dávce – příspěvek na zvláštní pomůcku ve výši 238 119,- Kč s tím, že přeplatek je žalobkyně povinna vrátit do 31.12.2015. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně opět včasné odvolání, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím.

Žalobkyně trvá na tom, že žalovaný měl předmětný případ posuzovat ve všech souvislostech, což neučinil. S poukazem na ustanovení § 12 odst. 2 písm. b) zák. č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (dále jen „zákon o poskytování dávek“), kde je uvedeno, že oprávněná osoba není povinna vyplacený příspěvek na zvláštní pomůcku nebo jeho poměrnou část vrátit, jestliže byl vyplacen příspěvek na pořízení vodícího psa a tento v období před uplynutím 60 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ode dne vyplacení příspěvku zemře nebo ztratí své dovednosti z důvodu onemocnění nebo úrazu, k němuž došlo bez zavinění příjemce dávky, žalobkyně namítla, že správní orgán měl k tomuto ustanovení přihlédnout, přestože vodící pes byl nepoužitelný pro účel, k němuž byl žalobkyní opatřen, z důvodu nedostatečného výcviku. Na skutečnost, že pes je nepoužitelný jako vodící pes totiž předmětný právní předpis nepamatuje. Přitom poukázal na skutečnost, že samotný prvostupňový správní orgán si není jist aplikací právní normy, když pokaždé používá odkaz na jiné ustanovení zákona. V řízení zahájeném přípisem ze dne 16.2.2014 byla povinnost vrátit příspěvek odůvodněna odkazem na ustanovení § 12 odst. 1 písm. c) zákona o poskytování dávek a uložena povinnost vrátit příspěvek v plné výši 264 320,-Kč a v řízení zahájeném oznámením ze dne 9.11.2014 byla odůvodněna ustanovením § 12 odst. 1 písm. d) zákona o poskytování dávek a uložena povinnost vrátit příspěvek pouze v poměrné výši 238 119,- Kč.

Žalobkyně namítla, že správní orgány se nevypořádaly s žádostí žalobkyně, když v odvolání žádala, aby žalovaný při svém rozhodování vzal v potaz, že aplikace § 12 odst. 1 písm. d) zákona o poskytování dávek by v jejím případě vedla k zvláště tíživým důsledkům a aplikace této normy by byla pro žalobkyni příliš tvrdá. Trvala na tom, že žalovaný měl situaci hodnotit ze všech aspektů a vzít v potaz i sociální situaci žalobkyně, tedy skutečnost, že žalobkyně je od šesti let úplně nevidomá, je plně invalidní, v současné době je matkou kojence a současná finanční situace jí nedovoluje vrátit požadovaný přeplatek na dávce. Odkaz na možnost sjednání splátkového kalendáře považuje za nedostatečný, neboť žalobkyně se důvodně domnívá, že výše splátek, kterou by mohla ve své finanční situaci nabídnout, je tak mizivá, že by pro příslušný úřad práce byly takové splátky nedostatečné a doba splácení by přesáhla přijatelnou mez.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
42Ad 10/2015

Žalobkyně dále zdůraznila, že poskytnutou dávku využila na zvláštní pomůcku, na jejíž pořízení jí byla dávka poskytnuta. Bez vlastního zavinění se dostala do situace, kdy nemůže pořízeného vodícího psa používat. Správní rozhodnutí prvostupňového orgánu i žalovaného ji však staví do situace, kdy má nést odpovědnost za pochybení třetí osoby a má být „trestána“ povinností vrátit poskytnutou dávku. Žalovaný se dle jejího názoru vůbec nezabýval postavením žalobkyně v této kauze a aplikoval pouze ustanovení příslušných zákonů, aniž by jakkoli odstranil jejich tvrdost vůči žalobkyni, která je v postavení „poškozené“.

Dále poukázala na skutečnost, že se správní orgány nezabývaly naplněním podmínky uvedené v § 9 odst. 12 zákona o poskytování dávek týkající se členství prodávající paní N. v mezinárodní organizaci sdružující výcvikové školy.

Žalobkyně rovněž vyjádřila nesouhlas s tvrzením žalovaného, že není důvodné při nesplnění zákonem stanovených podmínek jakkoli lhůtu pro vrácení přeplatku prodlužovat, či předjímat, jakým způsobem ve věci rozhodne Obvodní soud pro Prahu 10. V této souvislosti rovněž poznamenala, že svojí žalobou před Obvodním soudem pro Prahu 10 požaduje vrácení celé částky ve výši 264 320,- Kč. Kdyby bylo potvrzeno žalobou napadené rozhodnutí, došlo by dle žalobkyně v případě jejího sporu o odstoupení od smlouvy k bezdůvodnému obohacení prodávající Ing. N. na úkor poskytovatele dávky o částku 26 201,- Kč. Žalovaný by dle jejího názoru měl mít zájem, aby Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl ve prospěch žalobkyně, a aby byla vrácena celá poskytnutá částka na vodícího psa, nejen její poměrná část, neboť žalobkyně má za prokázané, že předmětný vodící pes byl nedostatečně vycvičen. Je dle jejího názoru v rozporu s právní úpravou obsaženou v zákoně o poskytování dávek požadováno vrácení pouze poměrné části předmětného příspěvku.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí v plném rozsahu.

Žalovaný zrekapituloval rovněž stručně skutkový stav a právní úpravu. Zdůraznil, že při podání žádosti o dávku dne 30.1.2013 žalobkyně podepsala poučení pro žadatele, kde je výslovně uvedeno, v jakých situacích je žadatel o dávku povinen vrátit příspěvek na zvláštní pomůcku, kam je zahrnut i vodící pes.

Žalovaný trval na tom, že postupoval v daném řízení v souladu s platnými právními předpisy. Dle jeho názoru ze spisové dokumentace je zřejmé, že došlo k naplnění ustanovení § 12 odst. 1 písm. d) zákona o poskytování dávek, neboť je zřejmé, že žalobkyně přestala vodícího psa jako zvláštní pomůcku v období před uplynutím 60 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ode dne vyplacení příspěvku užívat. Žalovaný zdůraznil, že v daném případě nelze odkazovat na ustanovení § 12 odst. 2 písm. b) zákona o poskytování dávek. Rovněž uvedl, že zákon o poskytování dávek neuvádí, že by správní orgány měly při rozhodování o přeplatku vzít v potaz i sociální a finanční situaci účastníka řízení.

Žalovaný poznamenal, že úřad práce kontaktoval právního zástupce žalobkyně s tím, že jej upozornil na možnost v souladu s § 12 odst. 4 zákona o poskytování dávek požádat o prominutí povinnosti vrátit příspěvek.

Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně stručnou replikou, ve které zdůraznila, že Helppes – Centrum výcviku psů pro postižené o.p.s. je profesionální nezisková organizace, která je registrovaným poskytovatelem sociálních služeb.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
42Ad 10/2015

Dále uvedla, že dne 8.6.2015 byla Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Ústí nad Labem, kontaktní pracoviště Žatec, zaslána žádost o prominutí povinnosti vrátit příspěvek na zvláštní pomůcku.

O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, veznění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) bez jednání, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se po řádném poučení, že může vyslovit nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřil.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

V ustanovení § 12 odst. 1 písm. d) zákona o poskytování dávek je uvedeno, že oprávněná osoba je povinna příspěvek nebo jeho poměrnou část vrátit, jestliže v období před uplynutím 60 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ode dne vyplacení příspěvku nebo v období před uplynutím 120 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ode dne vyplacení příspěvku poskytnutého na pořízení motorového vozidla přestala zvláštní pomůcku užívat.

K námitce žalobkyně, že správní orgány nepřihlédly k její sociální situaci a ke skutečnosti, že aplikace uvedeného ustanovení by u ní vedla k zvláště tíživým důsledkům, soud uvádí následující. Ustanovení § 12 odst. 1 písm. d) zákona o poskytnutí dávek jednoznačně a zcela konkrétně stanoví situaci, za které je příjemce dávky povinen ji vrátit. Uvedené ustanovení nedává žádný prostor správnímu orgánu pro správní uvážení a hodnocení sociální situace příjemce dávky ani nedává správním orgánům prostor při rozhodování o povinnosti vrátit vyplacenou dávku posuzovat tvrdost dané právní úpravy. Správní orgány musí vždy zjistit pouze to, zda byly naplněny skutečnosti uvedené v dané normě, tedy zda v období před uplynutím 60 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ode dne vyplacení příspěvku (dávky) přestal příjemce zvláštní pomůcku – v daném případě vodícího psa, používat. O naplnění uvedených podmínek pro vznik povinnosti vrátit dávku není mezi účastníky řízení sporu. Žalobkyně byla řádně před vyplacení předmětné dávky poučena o skutečnostech zakládajících povinnost vrácení poskytnuté dávky. Za daného skutkového stavu nezbylo správním orgánům nic jiného, než rozhodnout o povinnosti žalobkyně vrátit poskytnutou dávku. Pokud by správní orgány postupovaly jinak, jednaly by mimo rámec platné právní úpravy.

Obdobně je tomu i u námitky žalobkyně spočívající v tom, že se do předmětné svízelné situace, kdy nemůže využívat vodícího psa jako zvláštní pomůcku pro jeho nedostatečný výcvik, dostala nikoli svou vinou. Soud musí konstatovat, že ustanovení § 12 odst. 1 písm. d) zákona o poskytování dávek neumožňuje, aby správní orgán zkoumal otázku zavinění důvodů, pro které není zvláštní pomůcka příjemcem dávky používána. Správní orgány musí

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
42Ad 10/2015

postavit na jisto pouze otázku užívání pořízené pomůcky ze strany adresáta dávky v daném časovém období. Této svojí povinnosti v daném případě správní orgány dostály. Právní úprava umožňuje správním orgánům při posuzování povinnosti vrátit dávku zohlednit pouze skutečnosti uvedené v odst. 2 citovaného ustanovení. K možnosti aplikace úpravy obsažené v § 12 odst. 2 zákona o poskytování dávek se soud vyjádří níže.

Vzhledem k výše uvedenému nezbývá soudu nic jiného než konstatovat, že výše zmíněné námitky žalobkyně nejsou důvodné. Na tomto místě soud považuje za nutné zdůraznit, že právní úprava umožňuje zohlednit existenci skutečností hodných zvláštního zřetele v souvislosti s povinností adresáta dávky k jejímu vrácení. V ustanovení § 12 odst. 4 zákona o poskytování dávek je uvedeno, že krajská pobočka Úřadu práce může z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodnout o prominutí povinnosti vrátit příspěvek na zvláštní pomůcku nebo jeho poměrnou část. Z uvedeného tedy vyplývá, že pokud je postaveno na jisto, že nastaly důvody zakládající povinnost vrátit poskytnutou dávku (bylo vydáno pravomocné rozhodnutí o povinnosti vrátit dávku), může správní orgán k žádosti adresáta dávky závažnost důvodů, pro které došlo k naplnění podmínek pro vrácení dávky posoudit a případně rozhodnout o prominutí povinnosti dávku vrátit. Z obsahu repliky vyplývá, že této možnosti žalobkyně také využila a žádost o prominutí povinnosti vrátit příspěvek podala.

K námitce týkající se možnosti aplikace ustanovení § 12 odst. 2 písm. b) zákona o poskytování dávek uvádí soud následující. V citovaném ustanovení je uvedeno, že soba uvedená v odstavci 1 není povinna vyplacený příspěvek na zvláštní pomůcku nebo jeho poměrnou část vrátit, jestliže byl vyplacen příspěvek na pořízení vodícího psa a tento v období před uplynutím 60 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ode dne vyplacení příspěvku zemře nebo ztratí své dovednosti z důvodu onemocnění nebo úrazu, k němuž došlo bez zavinění příjemce dávky. Uvedené ustanovení tedy obsahuje liberující důvody pro případ, že příjemce dávky přestane užívat vodícího psa. Výčet liberujících důvodů je nutno posuzovat jako taxativní výčet a okruh důvodů, při jejichž naplnění odpadá povinnost vrátit vyplacenou dávku, nelze dále bez opory v zákoně rozšiřovat. Mezi účastníky je nesporné, že ze skutečností uvedených v § 12 odst. 2 písm. b) zákona o poskytování dávek nenastala ani jedna. Situaci, kdy příjemce dávky přestal zvláštní pomůcku – vodícího psa, používat, neboť tento pes z důvodu nedostatečného výcviku od samého počátku neměl potřebné dovednosti k plnění funkce vodícího psa, nelze pod výše citované ustanovení podřadit.

Na tomto místě soudu opět nezbývá než poukázat na skutečnost, že kromě liberujících důvodů obsažených v ustanovení § 12 odst. 2 zákona o poskytování dávek, při jejichž naplnění příjemce dávky není povinen vracet vyplacenou dávku, je v ustanovení § 12 odst. 4 zákona o poskytování dávek zakotvena možnost vydání rozhodnutí o prominutí povinnosti vrátit příspěvek, pro případy kdy obecně povinnost vrátit příspěvek dle zákona vznikla, ale existují důvody hodné zvláštního zřetele k vydání rozhodnutí o prominutí povinnosti vrátit příspěvek. Při postupu dle § 12 odst. 4 zákona o poskytování dávek se uplatní správní uvážení. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně této možnosti využila, bude na správních orgánech v rámci řízení o žádosti o prominutí povinnosti vrátit příspěvek, jak vyhodnotí žalobkyní uváděné skutečnosti.

S ohledem na výše uvedené musel soud i tuto námitku vyhodnotit jako nedůvodnou.

Dále žalobkyně poukázala na skutečnost, že správní orgány po zrušení prvního prvostupňového rozhodnutí ve věci změnily právní kvalifikaci důvodu, pro který požadují vrácení vyplaceného příspěvku a současně výši požadované částky, kdy namísto vyplacené

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
6
42Ad 10/2015

dávky v plném rozsahu po zrušení prvního prvostupňového rozhodnutí ve věci požadovaly pouze poměrnou část vyplaceného příspěvku.

K této skutečnosti soud uvádí, že změna právní kvalifikace ze strany správních orgánů v průběhu správního řízení odpovídá, na rozdíl od původní kvalifikace, zjištěnému skutkovému stavu. Současně soud konstatuje, že správní orgány zcela správně posoudily skutkový stav, když uložily žalobkyni vrátit vyplacený příspěvek (původní výše 264 320,- Kč) pouze v poměrné části ve výši 238 119,- Kč. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobkyně po dobu 181 dnů vodícího psa užívala. Proto povinnost vrátit vyplacenou dávku byla ponížena o poměrnou část odpovídající době, po kterou žalobkyně zvláštní pomůcku řádně užívala.

Soud konstatuje, že v uvedeném směru správní orgány nepochybily.

Dále žalobkyně namítala, že se správní orgány nezabývaly naplněním podmínky uvedené v § 9 odst. 12 zákona o poskytování dávek. V tomto ustanovení je uvedeno, že příspěvek na zvláštní pomůcku, který je poskytován na pořízení vodícího psa, se poskytne jen na pořízení psa, který byl vycvičen a předán právnickou nebo fyzickou osobou, která je členem mezinárodní organizace sdružující výcvikové školy, přičemž podmínka členství v mezinárodní organizaci sdružující výcvikové školy se považuje za splněnou, i pokud není právnická nebo fyzická osoba jejím členem, avšak podala přihlášku za člena, nejdéle však po dobu 2 let ode dne podání této přihlášky. Dále je v tomto ustanovení uvedeno, že prováděcí právní předpis stanoví dovednosti vodícího psa, které musí splňovat.

Na tomto místě musí soud poznamenat, že žalobkyně ve svém odvolání nikterak otázku naplnění podmínky obsažené v § 9 odst. 12 zákona o poskytování dávek nenamítala. Proto žalovaný nepochybil, pokud se v souladu s § 89 odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb., zabýval pouze v rozsahu námitek uplatněných v odvolání a k otázce naplnění podmínky § 9 odst. 12 zákona o poskytování dávek se nevyjadřoval.

Dále soud konstatuje, že podmínka uvedená v § 9 odst. 12 zákona o poskytování dávek není přezkoumávána správními orgány poskytujícími dávku, ale je závazná pro adresáta dávky v tom směru, že pokud by využil příspěvek na pořízení vodícího psa od osoby, která by uvedenou podmínku nesplňovala, došlo by z jeho strany k použití příspěvku v rozporu s rozhodnutím o jeho přiznání. Je tedy na příjemci příspěvku, aby při nákupu vodícího psa si ověřil, že prodejce splňuje podmínku uvedenou v § 9 odst. 12 zákona o poskytování dávek.

Také tuto námitku tedy vyhodnotil soud jako nedůvodnou.

K námitce týkající lhůty stanovené k vrácení přeplatku, soud uvádí, že povinnost vrátit příspěvek vzniká již samotným naplněním důvodů pro vrácení příspěvku či jeho poměrné části uvedených v § 12 odst. 1 zákona o poskytování dávek. Lhůta stanovená v rozhodnutí plní funkci náhradní lhůty k plnění. Nebyl tedy v daném případě důvod k prodlužování lhůty stanovené v prvostupňovém rozhodnutí pro vrácení vyplaceného příspěvku. Soudní řízení vedené žalobkyní s osobou, která jí prodala vodícího psa, nemůže mít na povinnost vrácení příspěvku žádný vliv. Zůstává však dle soudu nedotčena možnost dohodnutí splátkového kalendáře či podání žádosti o prominutí povinnosti vrátit příspěvek dle § 12 odst. 4 zákona o poskytování dávek.

Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto mu nezbylo než ji ve výroku rozsudku ad I. podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnout.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
7
42Ad 10/2015

Ve výroku rozsudku ad II. pak soud podle ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalovanému nevznikly náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ust. § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Ústí nad Labem dne 21. září 2016

Mgr. Václav Trajer v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru