Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

42 Ad 10/2011 - 37Rozsudek KSUL ze dne 23.11.2011

Prejudikatura

5 Ads 33/2003


přidejte vlastní popisek

42Ad 10/2011-37

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem, v právní věci žalobkyně: D. T., proti žalované: České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, ul. Křížová č.p. 25, PSČ 225 08, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15.12.2010, č.j. „X“, o námitkách proti rozhodnutí o invalidním důchodu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení o námitkách ze dne 15.12.2010, č.j. „X“, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17.9.2010, č. „X“, kterým bylo rozhodnuto, že žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu se zamítá a žalobkyni nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.

Žalobkyně v žalobě uvedla, že již od narození trpí vrozenou vadou kyčlí – luxací. První operace proběhla v roce 1961, a od té doby proběhly ještě další dvě operace (2004 a 2009). Částečný invalidní důchod jí byl přiznán již v roce 1990. V současné době má oba kyčelní klouby vyměněné. Nejedná se však o běžnou endoprotézu. Při operaci jí byly vytaženy z pravé nohy šrouby a dlaha, jež tam měla od dětství. Uvedla, že od vzniku invalidity II. Pokračování
2
42Ad 10/2011

stupně je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. Dále uvedla, že již od 15.10.2010 není v pracovní neschopnosti, ovšem vzhledem k pooperačnímu stavu se nemohla vrátit do původního zaměstnání. Její pracovní pozice byla pomocný kuchař. Ze strany zaměstnavatele jí bylo sděleno, že i nadále by musela vykonávat 6,5 hodinovou pracovní dobu a náplní její práce by byla obsluha stroje na mražená jídla. Jedná se o sériovou výrobu. Šestihodinové stání u stroje by nebylo adekvátní jejímu zdravotnímu stavu. Musela tedy rozvázat pracovní poměr. Je evidována na Úřadu práce v Litvínově a vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu a věku je velmi nepravděpodobné, že by se ještě mohla uplatnit na trhu práce. Vzhledem ke skutečnosti, že se v jejím případě jedná o vrozenou vadu, která se s postupujícím věkem zhoršuje a která jí nedovolila se vrátit na původní pracovní místo, navrhuje, aby soud rozhodl, že je invalidní ve III. stupni, protože v jejím případě se nejedná o běžnou endoprotézu.

Žalovaná ve svém vyjádření k podané žalobě stručně zrekapitulovala průběh správního řízení a konstatovala, že rozhodujícím kriteriem pro posouzení dané kauzy je posouzení zdravotního stavu. Protože napadené rozhodnutí je v souladu s odborným posudkem na zdravotní stav žalované navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.

Při jednání soudu přednesla žalobkyně žalobu shodně jako v jejím písemném vyhotovení. Pověřená pracovnice žalované při tomtéž jednání se odkázala plně na písemné vyjádření k podané žalobě založené v soudním spise. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle části třetí dílu prvního hlavy druhé zák. č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobkyně uplatnila v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobkyně je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly.

Po přezkoumání skutkového a právního stavu v následném řízení ve věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku lékařky MUDr. D. K. pověřené vypracováním posudku pro Okresní správu sociálního zabezpečení Most, která při lékařské prohlídce dne 1.9.2010 posoudila zdravotní stav žalobkyně a dospěla k závěru, že ta je invalidní a jde o invaliditu druhého stupně. Dle závěru dotyčné lékařky pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u žalobkyně odpovídá 50 %, tj. postižení uvedenému v kapitole XV, oddílu B, položce 8, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. s tím, že míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 odst. 1 citované vyhlášky se zvyšuje o 10% na celkových 50%. Na základě tohoto posudku žalovaná vydala dne 17.9.2010 rozhodnutí č. 545 103 0948, kterým bylo rozhodnuto, že žádost žalobkyně o změnu výše invalidního

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
42Ad 10/2011

důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu se zamítá a žalobkyni náleží nadále invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včasné námitky, kde uvedla, že vzhledem ke skutečnosti, že se v jejím případě jedná o vrozenou vadu, která se s postupujícím věkem zhoršuje a která jí nedovolila se vrátit na původní pracovní místo, navrhuje, aby prvoinstanční rozhodnutí bylo změněno v tom směru, že je invalidní ve III. stupni invalidity.

Žalovaná si v rámci řízení o námitkách vyhotovila nový posudek o invaliditě ze dne 25.11.2010. Tento posudek vyhotovovala MUDr. D. H.. Tato lékařka opětovně posoudila zdravotní stav žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a dospěla k závěru, že posudková lékařka posoudila zdravotní stav žalobkyně správně. Dospěla tedy k závěru, že u žalobkyně jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je postižení uvedené v kapitole XV, oddíl B, položce 8, písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 40 %. Vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace se podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky zvyšuje tato hodnota o 10 % - celkově tedy 50 %. Postižení kyčlí bylo posuzováno jako středně těžká porucha pro snížení celkové pohyblivosti a omezení některých denních aktivit. Postižení nebylo hodnoceno jako těžká porucha, neboť nedošlo k uvolnění komponent ani k progresi deformací. Nejednalo se o závažnou pooperační poruchu motorických funkcí na obou dolních končetinách.

Na základě tohoto nového posudku bylo vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně, a prvoinstanční rozhodnutí bylo potvrzeno. Podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. V souladu s odstavcem 2 citovaného ustanovení jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně a nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Dle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikacepojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
42Ad 10/2011

V odstavci 5 citovaného ustanovení je dále stanoveno, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. V souladu s odstavcem 6 citovaného ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Dle odstavce 7 je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslech.

Procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity.

V projednávané věci bylo rozhodnuto prvostupňovým rozhodnutím, že žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu se zamítá a žalobkyni náleží nadále invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, neboť dle posudku posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Most ze dne 1.9.2010 pokles pracovní schopnosti u žalobkyně dosahuje míry 50%. V rámci námitkového řízení posudková lékařka dospěla ke stejnému závěru.

Jedním z předpokladů pro vznik nároku na invalidní důchod je existence invalidity pojištěnce ve smyslu ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Bylo proto třeba zjistit, zda žalobkyně splňovala ke dni vydání napadeného rozhodnutí, podmínky invalidity, tj. zda pokles pracovní schopnosti u ní činil nejméně 35%.

Mezi účastníky je nesporné, že této míry žalobkyně dosahuje, tedy že je invalidní. Sporným zůstává ovšem v jakém stupni invalidity. V souladu s § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně a nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Již výše bylo zmíněno, že napadené rozhodnutí bylo odůvodněno závěrem lékařky MUDr. H., která učinila závěr o poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Soud se s tímto závěrem lékařky nespokojil, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity plné či částečné především závisí, vyžádal si proto v rámci předmětného soudního řízení v intencích ust. § 52 odst. 1 v návaznosti na ust. § 77 s.ř.s. odborný posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „komise“), která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Tato komise nově posoudila celkový stav žalobkyně, dále také posoudila pokles její pracovní schopnosti.

Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
42Ad 10/2011

žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 17.8.2011. Žalobkyně byla jednání komise přítomna a přímo při jednání komise byla vyšetřena odborným lékařem – ortopedem. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů a obvodní zdravotní dokumentace pak komise dospěla k závěru, že k datu napadeného rozhodnutí žalobkyně byla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, nešlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50%, nedosahoval však více než 69%.

Komise velmi podrobně prostudovala veškerou doloženou odbornou lékařskou dokumentaci včetně všech nálezů doložených žalobkyní v průběhu námitkového řízení, k žalobě a při jednání komise, i když se jedná o nálezy pocházející z doby po datu vydání napadeného rozhodnutí. Prostudovala i obvodní zdravotní dokumentaci žalobkyně.

V popředí zdravotního stavu žalobkyně jsou nepochybně obtíže pohybového charakteru na podkladě postižení kyčelních kloubů a páteře. Žalobkyně se narodila s vývojovou vadou kyčelních kloubů, kde postižení bylo dle dokumentace oboustranné, ale významnější vpravo (na některých místech dokumentace je uváděno vrozené postižení jen vpravo). Pro závažnost postižení pravého kyčelního kloubu byla žalobkyni v dětství provedena derotační osteotomie, tedy zákrok na krčku pravé stehenní kosti ke zlepšení funkce a dalšího vývoje pravého kyčelního kloubu. Přesto v pravém kyčelním kloubu došlo k akceleraci degenerativních změn – rozvoji postdysplastické coxarthrosy, a tento stav vyústil v implantaci totální endoprotézy a kostních štěpů do retabula pravého kyčelního kloubu v r. 2004. Funkční stav pravého kyčelního kloubu je uspokojivý, obě komponenty jsou ve správném postavení a bez známek uvolnění, rozsah hybnosti kyčelního kloubu je velmi uspokojivý, jen se zcela mírným omezením. Arthrosa v levém kyčelním kloubu byla sanována implantací TEP dne 3.11.2009, bez komplikací při zákroku i v pooperačním průběhu, normálně probíhala rehabilitace hybnosti i chůze. Posuzovaná má již doporučenu normální zátěž obou dolních končetin bez nutnosti používání francouzských holí z hlediska kyčelních kloubů.

Žalobkyně trpí také chronickými páteřními potížemi sekundárně vzniklými při porušeném stereotypu chůze při zkratu (minimálním, cca 2 cm) pravé dolní končetiny, s lehčím omezením hybnosti ve všech úsecích páteře, svalovou dysbalancí, insuficiencí hlubokého stabilizačního systému a degenerativními změnami hlavně v bederním úseku páteře. Protruse či prolaps plotének v bederním úseku nebyl CT vyšetřením potvrzen. Projekce bolesti střídavě do obou dolních končetin není diskogenního původu, není prokázán ani senzitivní či motorický neurologický deficit. Na pohybových potížích žalobkyně se podílí i další postižení pohybového aparátu – arttrosa sakroiliakálních skloubení zjištěná CT vyšetřením, a postižení kolenních kloubů se synovialitidou vlevo a s podezřením na rozvoj artrosy dle klinického nálezu (potíže s kolenními klouby se dostávají do popředí až v roce 2011, tedy po datu vydání napadeného rozhodnutí) a dále plochonoží oboustranně podélné i příčné.

Komise tedy považuje zdravotní stav žalobkyně za dlouhodobě nepříznivý. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v příloze k vyhlášce č. 359/2009 Sb. v kapitole XV – funkční poruchy a postižení po úrazech a operacích, oddíl B – postižení končetin, položka 8 – endoprotézy na dolních končetinách, kyčelního, kolenního,

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
6
42Ad 10/2011

hlezenního kloubu, písmeno b) – středně těžké poruchy, které komise volí pro přítomnost atrofií stehenního a pelvifemorálního svalstva hlavně vpravo. Protože se nejedná o významnou poruchu motorických funkcí ani o podstatné omezení hybnosti v kloubech dolních končetin se značným snížením celkové pohyblivosti, hodnotila by komise vlastní postižení kyčelních kloubů při dolní hranici zde uvedeného procentního rozmezí 30 – 40 %, ale vzhledem k dalším postižením pohybového aparátu, zejména páteře, které souvisí s celoživotním postižením kyčelních kloubů, volí komise horní hranici rozmezí, tedy 40 %. Protože má dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně vliv na schopnosti využít dosavadních pracovních zkušeností a znalostí a pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, zvýšila komise toto hodnocení dle § 3 odst. 2 o dalších 10 % na celkových 50 %. Ostatní onemocnění žalobkyně uváděná v diagnostickém souhrnu nedosahují takové závažnosti z hlediska funkčního, aby měla podstatný vliv na pokles pracovní schopnosti žalobkyně.

Dále komise konstatovala, že žalobkyně při zachované pracovní schopnosti je schopna vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti, práce pomocné kuchařky není vhodná ani ve zkráceném pracovním úvazku.

Po zhodnocení výše předestřených důkazů, které byly provedeny při soudním jednání, soud konstatuje, že Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí jednala v řádném složení, že posudek ze dne 17.8.2011, jenž soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Žalobkyně byla přítomna při jednání komise a byla přešetřena odborným lékařem - ortopedem. Lékaři Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ve shodě s lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení Most a ve shodě s lékařkou posuzující zdravotní stav žalobkyně v rámci řízení o námitkách ohledně míry poklesu pracovní schopnosti žalobce dospěli k závěru, že dosahuje 50 %, na základě čehož pak uzavřeli, že žalobkyně je nadále invalidní ve stupni II.

Dále soud uvádí, že se ztotožnil s posudkovým závěrem komise a s ohledem na vše, co bylo uvedeno shora, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Současně soud podle ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
7
42Ad 10/2011

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 23. listopadu 2011

Mgr. Václav Trajer v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru