Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

42 A 6/2010 - 52Rozsudek KSUL ze dne 14.02.2011

Prejudikatura

9 As 66/2009 - 46


přidejte vlastní popisek

42A 6/2010-52

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem v právní věci žalobce: J. Š, „X“, zastoupeného Mgr. Vilémem Burianem, advokátem se sídlem Na Příkopech 902, Chomutov, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8.4.2010 JID 61847/2010/Ne, č.j. 1396/DS/2010,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 8.4.2010 JID 61847/2010/Ne, č.j. 1396/DS/2010 se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 13 128,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobce se ve včasně podané žalobě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného č.j. 1396/DS/2010, JID 61847/2010/Ne ze dne 8.4.2010, kterým bylo rozhodnuto, že rozhodnutí Městského úřadu Louny, odboru správního, oddělení přestupkového ze dne 10.2.2007, č.j. MULNCJ 13030/2010, sp. zn. MULN/9307/662/2009/OS-PD/KRI, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bod 7 a § 22 odst. 1 písm. l) zákona č.

200/1990 Sb., o přestupcích, za což mu byla v souladu s ustanovením § 22 odst. 7 zákona o přestupcích uložena pokuta ve výši 7 000,- Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení Pokračování
2
42A 6/2010

všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců a dále mu byla uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 2 500,- Kč, se potvrzuje a odvolání proti němu se zamítá.

Žalobce v žalobě uvedl, že nepopírá, že došlo k dopravní nehodě, která je popisována v napadeném rozhodnutí, ovšem nedošlo k ní v důsledku jeho zavinění. Není totiž pravdou, že by žalobce předjížděl „již vlevo odbočující“ řidičku R. Dle jeho názoru byla viníkem dopravní nehody právě řidička R., která bez toho, že by si před zahájením odbočovacího manévru zjistila, zda není již předjížděna, nečekaně začala odbočovat ve chvíli, kdy ji předjížděla dvě vozidla, a to v první řadě Audi, které na poslední chvíli stačilo provést vyhýbací manévr a objet její vozidlo zprava a zabránit tak srážce, a dále vozidlo žalobce.

Žalobce ve svém odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí vylíčil veškeré skutečnosti a poukázal na rozpory ve výpovědích svědků, které sloužily jako podklad pro vydání napadeného rozhodnutí. Současně poukázal na chyby ve znaleckém posudku, kde mimo jiné bylo specifikováno jiné vozidlo, než jaké žalobce řídil v době dopravní nehody. Dle názoru žalobce se žalovaný nedostatečně vypořádal s veškerými námitkami navrhovatele a rozhodl, aniž odstranil veškeré rozpory mezi jednotlivými důkazy.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí v plném rozsahu.

Žalovaný uvádí, že v řízení o předmětném přestupku bylo postupováno v souladu s platnými právními předpisy a rozhodnutí prvoinstančního orgánu i napadené rozhodnutí vycházely ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci. Žalovaný odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém náležitě reagoval na námitky žalobce uvedené vodvolání. Žalovaný vycházel při svém rozhodování ze spisového materiálu, zejména pak z klíčového důkazního prostředku – znaleckého posudku vypracovaného soudním znalcem z oboru doprava, odvětví doprava silniční a městská, Ing. Tomášem Rozlivkou, který svůj posudek vypracoval na podkladě předložených materiálů zpracovaných Policií ČR. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí rozebral celý nehodový děj, který zde popsal, vycházeje ze zjištění správního orgánu, výpovědí zúčastněných osob na dopravní nehodě a výše uvedeného znaleckého posudku. Žádné zásadní rozpory ve výpovědích svědků, které sloužily jako podklad pro rozhodnutí ve věci, se nevyskytly.

K poukazu žalobce na skutečnost, že ve znaleckém posudku bylo mimo jiné specifikováno jiné vozidlo, než jaké žalobce řídil v době dopravní nehody, žalovaný uvádí, že znalec na straně č. 5 svého posudku uvedl, jakou odbornou literaturu při svém posuzování použil (např. v odst. 3, 7 a 9). Z výpovědi znalce je zřejmé, že v případě využití vozidla jiné hmotnosti a jiné výkonnosti při řešení daného případu, by toto nemělo vliv na závěr prezentovaný ve znaleckém posudku.

Žalovaný s odkazem na skutečnosti uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí trvá na závěru, že zavinění vzniku dopravní nehody bylo zapříčiněno jednáním žalobce, který své chování při řízení vozidla nepřizpůsobil momentální situaci a podmínkám daným v místě, kde se rozhodl k riskantnímu předjíždění více vozidel za sebou, aniž by měl před sebe náležitý rozhled.

Právní zástupce žalobce při jednání soudu přednesl žalobu shodně jako v písemném vyhotovení žaloby s tím, že navrhuje zrušení jak rozhodnutí žalovaného tak i rozhodnutí prvoinstančního. Zdůraznil, že uvedená rozhodnutí považuje za nesprávná, neboť došlo

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
42A 6/2010

k nesprávnému posouzení věci. Ze strany správních orgánů dle právního zástupce žalobce došlo ke špatnému zhodnocení provedených důkazů. Správní orgány dospěly k závěrům, které nemají oporu v provedeném dokazování. Dále právní zástupce uvedl, že není pravdou, že k předmětné nehodě došlo v důsledku nepřiměřené rychlosti žalobce a v důsledku toho, že žalobce předjížděl již odbočující vozidlo. Naopak trval na tom, že řidička R. uvedla ve své výpovědi nepravdu, když tvrdila, že před odbočováním si kontrolovala zpětné zrcátko, ve kterém žádné vozidlo neviděla. Naopak právě řidička R. vytvořila tím, že náhle odbočila, nenadálou překážku v jízdě žalobce. Zdůraznil, že v předmětném úseku nebylo žádným dopravním značením zakázáno předjíždění. Vše se událo na dlouhém rovném přehledném úseku za dobrých povětrnostních podmínek.

Ke skutkovému stavu uvedl, že z výpovědi řidičky R. a svědkyně H. se stalo nesporným, že za vozidlem řidičky R. jel nákladní automobil, o němž však svědek K., který měl jet bezprostředně za řidičkou R., uvádí, že jej neviděl. Dle právního zástupce žalobce tedy výpověď pana K. je touto zásadní nesrovnalostí zpochybněna. Rovněž uvedl, že tento svědek vypovídal silně tendenčně v neprospěch žalobce. Zdůraznil, že veškeré správní dokazování bylo vedeno pouze s ohledem na výpovědi svědkyně R. a svědka K. I znalecký posudek byl vyhotoven a modelové situace byla simulována znalcem pouze s přihlédnutím k výpovědi řidičky R. a svědka K.. Rovněž poukázal na nesrovnalosti ve znaleckém posudku, kdy simulace byla vytvořena pro jiný druh automobilu, než jaký žalobce v daném případě řídil. Trval na tom, že řidička R. zapnula směrové znamení až v situaci, kdy již prakticky odbočovala a byla přejížděna. Právní zástupce zdůraznil, že i v přestupkovém řízení je nutno uplatňovat zásadu „v pochybnostech ve prospěch obviněného“.

Dále právní zástupce konkretizoval své námitky obsažené žalobě tak, že správní orgán se dostatečně nevypořádal s námitkou, že není pravdou, že by žalobce předjížděl již odbočující vozidlo. Dále se správní orgány dostatečně nevypořádaly s námitkou, že nebyla prokázána skutečnost, že žalobce při předjíždění jel nepřiměřenou rychlostí. Rovněž se správní orgány nevypořádaly s námitkou týkající se rozporu ve výhledu jednotlivých účastníků dopravní nehody.

Právní zástupce rovněž navrhl provedení důkazu vyhotovením znaleckého posudku, ze kterého by bylo zřejmé, zda žalobce měl možnost reagovat na znamení o změně směru jízdy řidičky R. a jak, zda řidička R. byla oprávněna již zahájený odbočovací manévr učinit a jak rychle by jednotliví aktéři museli jet, aby bylo možné považovat za pravdivé tvrzení řidičky

R., že v době zahájení odbočování ve zpětném zrcátku neviděla žádné auto v levém pruhu. V závěrečném návrhu zdůraznil, že dle jeho názoru se žalovaný dostatečným způsobem nevypořádal v napadeném rozhodnutí s námitkami obsaženými v odvolání.

Samotný žalobce k věci uvedl, že záznam k podání vysvětlení vyhotovovaný přímo na místě dopravní nehody podepsal ve stavu silného rozrušení po dopravní nehodě po několikahodinovém čekání na vyřešení věci. Nesouhlasí s tím, že by přiznal vinu za zavinění dopravní nehody. Dále poukázal na skutečnost, že při samotném jednání před prvoinstančním orgánem bylo chování projednávající úřednice nepřiměřené a nepřátelské vůči jeho osobě. Celé jednání mělo dle jeho názoru diskriminační charakter. Zdůraznil, že v daném případě nelhal a žalobu by nepodával v případě, že by se domníval, že je vinen způsobením dopravní nehody. K dotazu soudu uvedl, že skutečnost, že se přibližně v místě nehody nachází křižovatka věděl. Místo křižovatky však není přehledně viditelné a skutečnost, že se blíží křižovatka lze poznat zejména z rozšiřující se vozovky pro zastávku autobusů. Dále k dotazu soudu uvedl, že při předjíždění se pohyboval rychlostí 80 až 90 km/h. Rychlost kolony

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
42A 6/2010

odhaduje na něco kolem 50 km/h, neboť omezená rychlost na 50 km/h skončila křižovatkou

vzdálenou od místa dopravní nehody 1 700 m.

Pověřený pracovník žalovaného při tomtéž jednání odkázal na obsah písemného vyjádření k podané žalobě. Trval na tom, že vina žalobce za způsobení dopravní nehody v předmětném řízení byla dostatečným způsobem prokázána zejména znaleckým posudkem. K namítaným rozporům v obsahu znaleckého posudku uvedl, že jejich posouzení nechává zcela na posouzení soudu. Dále konstatoval, že předkládání důkazů je plně v dispozici účastníka přestupkového řízení a nic tedy nebránilo žalobci v předložení znaleckého posudku vyhotoveného na základě jeho zadání jím vybraným znalcem. Uvedl rovněž, že pro danou věc nepovažuje za zcela stěžejní skutečnost, že žalobce v následném správním řízení změnil svoji výpověď oproti výpovědi zachycené v úředním záznamu vyhotoveném na místě nehody. K diskriminačnímu jednání pracovnice prvoinstančního orgánu uvedl, že je otázkou, zda by žalobcem uváděné jednání bylo schopno ovlivnit zákonnost napadených rozhodnutí. Poukázal na skutečnost, že správní řád obsahuje procesní prostředky na ochranu účastníků před zvůlí správních orgánů – např. stížnost. Těchto prostředků nebylo využito.

V závěrečném návrhu zdůraznil, že v předmětném napadeném rozhodnutí dle jeho názoru nedošlo k pochybením takového rozsahu, který by způsoboval nezákonnost tohoto rozhodnutí.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle části třetí dílu prvního hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám

napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly.

Žalobce byl prvoinstančním rozhodnutím uznán vinným, že se dopustil přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 7 zákona o přestupcích porušením § 17 odst. 5 písm. b) a e) zák. č. 361/200 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“) a přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích porušením § 4 písm. a) a b) a § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu tím, že dne 20.5.2009 v 9.00 hodin při řízení motorového vozidla tov. zn. Volkswagen Caddy, SPZ „X“ na silnici I. třídy č. 7 ve směru od obce Chomutov na obec Praha, v prostoru křižovatky se silnicí č. 2513 vedoucí na obec Seménkovice (v km 57,414), předjížděl již vlevo odbočující osobní vozidlo tov. zn. Citroen, reg. zn. „X“ s řidičkou R. nepřiměřenou rychlostí, v důsledku čehož nestačil na vzniklou situaci reagovat a došlo knárazu přední částí vozidla Volkswagen do levé zadní části vozidla Citroen, které se vlivem tohoto přetočilo. Při nehodě řidička R. utrpěla lehké zranění, na vozidle Volkswagen vznikla hmotná škoda ve výši cca 50 000,- Kč a na vozidle Citroen škoda ve výši cca 10 000,- Kč. Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a rozhodnutí prvostupňového orgánu bylo potvrzeno.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
42A 6/2010

Námitky žalobce obsažené v předmětné žalobě směřovaly výhradně na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu, že se žalovaný nevypořádal se všemi odvolacími námitkami. Poměrně obecně formulovanou námitku právní zástupce žalobce při jednání soudu konkretizoval tak, že se správní orgán nevypořádal s námitkou, že není pravdou, že by žalobce předjížděl již odbočující vozidlo, že nebylo prokázáno, že žalobce při předjíždění jel nepřiměřenou rychlostí a s námitkou týkající se rozporu ve výhledu jednotlivých účastníků dopravní nehody. V tomto rozsahu se také soud v daném řízení tedy otázkou nepřezkoumatenosti napadeného rozhodnutí zabýval.

V ustanovení § 51 přestupkového zákona je uvedeno, že není-li v tomto nebo jiném zákoně stanoveno jinak, vztahují se na řízení o přestupcích obecné předpisy o správním řízení. Náležitosti rozhodnutí nejsou v přestupkovém zákoně upraveny, proto je nutné postupovat podle obecného předpisu o správním řízení, kterým je zák. č. 500/2004 Sb., správní řád.

V souladu se základními zásadami správního řízení musí každé správní rozhodnutí, tedy i rozhodnutí o přestupku, splňovat určité a nároky na ně zákonem– v předmětné věci tedy správním řádem – kladené. Obsahovými náležitostmi správního rozhodnutí jsou podle ust. § 68 správního řádu výrok, odůvodnění a poučení o možnosti podat proti rozhodnutí odvolání.

Výroková část rozhodnutí obsahuje vlastní rozhodnutí ve věci, kterou je nutno ve výroku jednoznačně specifikovat, protože právě v této části rozhodnutí správní orgán ukládá povinnosti, zakládá práva, mění právní vztahy nebo stavy, či je autoritativně deklaruje. V daném případě není mezi účastníky sporu o tom, že výroková část žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného je jasná, srozumitelná, přesná a určitá, tak jak vyžaduje shora citované ustanovení správního řádu. Taktéž v předmětné věci není nikterak zpochybňována řádnost poučení o možnostech přezkumu rozhodnutí žalovaného.

Další obligatorní obsahovou částí správního rozhodnutí je odůvodnění. Žalovaný byl podle § 68 odst. 3 správního řádu povinen uvést v odůvodnění všechny skutečnosti, které byly podkladem pro jeho rozhodnutí, jakož i úvahy, kterými byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů. Jinými slovy to znamená, že z odůvodnění rozhodnutí musí být patrné, proč správní orgán považoval námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Je třeba si uvědomit, že smyslem odůvodnění správního rozhodnutí je doložit správnost a zákonnost postupu správního orgánu, jakož i vydaného správního rozhodnutí, neboť podle § 2 odst. 1 správního řádu má správní orgán postupovat v souladu se zákony a ostatními právními předpisy. Přesvědčivě odůvodněné správní rozhodnutí posiluje důvěru veřejnosti a zejména pak účastníků správního řízení ve správnost rozhodování správního orgánu, což mnohdy vede dobrovolnému plnění ukládaných povinností. Vedle toho řádně odůvodněné rozhodnutí napomáhá rovněž k naplnění zásady procesní ekonomie upravené v § 6 odst. 1, odst. 2 správního řádu, popř. představuje významné vodítko pro účastníka řízení při jeho rozhodování, zda využije oprávnění podat proti správnímu rozhodnutí řádný či mimořádný opravný prostředek, popř. správní žalobu.

Dle obsahu prakticky všechny námitky žalobce, se kterými se dle jeho názoru žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal, se vztahují ke skutečnosti, zda řidička R. v době, kdy jí žalobce předjížděl, již odbočovala, nebo zda zahájila odbočovací manévr až v okamžiku, kdy již byla přejížděna. K této otázce se vztahuje jak problém toho, zda uvedená řidička viděla (nebo mohla vidět) žalobce před zahájení odbočování ve svém zpětném zrcátku tak i otázka přiměřenosti rychlosti jízdy.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
6
42A 6/2010

Z obsahu správního spisu vyplývá, že řidička R. ve své svědecké výpovědi uvedla, že se před zahájením odbočovacího manévru podívala do zpětného zrcátka a žádné auto v levém pruhu neviděla. Z obsahu znaleckého posudku vypracovaného v rámci přestupkového řízení na základě zadání správního orgánu znalcem Ing. T. R. však jednoznačně vyplývá, že v době 5 sekund před střetem řidička ve svém výhledu ve zpětném zrcátku musela vidět automobily pohybující se v levém pruhu. Rovněž z tohoto posudku vyplývá, že těsně před počátkem vybočování řidičky R. byl vůz žalobce viditelný v jejím zpětném zrcátku. K otázce položené správním orgánem znalci v rámci zadání znaleckého posudku, zda je možné určit místo, kde mohla řidička R. poprvé spatřit vozidla pohybující se v levém pruhu, znalec uvedl, že vzhledem k místu nehody (přímý, přehledný úsek) řidička mohla vozidla jedoucí v levém jízdním pruhu vidět minimálně 5 sekund před střetem. Nelze ani vyloučit, že tato vozidla mohla spatřit (při pohledu do levého vnějšího zrcátka) i dříve. To je odvislé od okamžiku, kdy vozidla začala předjíždět.

Z uvedeného je tedy evidentní, že existovaly určité pochybnosti o některých skutečnostech, kdy správní orgány se měly s těmito pochybnostmi a rozpory ve svých rozhodnutích jednoznačně vypořádat.

Odvolání žalobce dle soudu skutečně obsahuje námitky, že žalobce považuje za nepravdivé tvrzení řidičky R., že v době zahájení odbočovacího manévru si zkontrolovala situaci ve zpětném zrcátku a žádné vozidla v levém pruhu neviděla. Rovněž obsahuje námitku, že nebylo dostatečným způsobem prokázáno, že žalobce předjížděl již odbočující vozidlo a že rychlost žalobce byla nepřiměřená ve smyslu § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu. Uvedenými námitkami se tedy měl kromě jiných žalovaný ve svém správním rozhodnutí řádně vypořádat.

Napadené rozhodnutí sice obsahovalo velice obsáhlý přehled průběhu předcházejícího správního řízení, ovšem rekci na samotné námitky žalobce obsažené v odvolání je věnována poměrně malá část rozhodnutí (přibližně stránka a půl). V této části napadeného rozhodnutí se žalovaný vypořádal s námitkami žalobce vztahujícími se k nesprávnému hodnocení důkazů – zejména s námitkami směřujícími proti průkaznosti znaleckého posudku, o jehož závěry zejména prvoinstanční správní orgán opíral své závěry. K námitce vztahující se k nedostatkům předmětného znaleckého posudku soud uvádí, že je pravdou, že se v daném posudku nalézají určité nepřesnosti a chyby, ale tyto nepřesnosti a drobná pochybení nemají vliv na samotné závěry obsažené v posudku, ze kterých správní orgány vycházely. S touto námitkou se žalovaný v napadeném rozhodnutí dle soudu dostatečným způsobem vypořádal. Dále se žalovaný zabýval otázkou rozpornosti obsahu některých výpovědí svědků. S touto otázkou se vypořádal tak, že uvedl, že rozpory mezi výpověďmi pana K. a paní R. jsou pochopitelné, neboť je přirozené, jednotliví účastníci nehody vidí její průběh každý ze svého pohledu. Dále se věnoval žalovaný hodnocení rozpornosti žalobcovi výpovědi učiněné bezprostředně do záznamu o dopravní nehodě a jeho výpovědi v rámci správního řízení. Závěrem svého hodnocení žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že porovnal všechny dostupné materiály týkající se předmětné dopravní nehody a na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že výpověď svědka K. a řidičky R. se v základních skutečnostech shodují se závěry znalce a jsou logicky přijatelné a proto je lze považovat za klíčové v tomto řízení.

Dle názoru soudu se však žalovaný narozdíl od prvoinstančního orgánu nezabýval žádný způsobem námitkou, že řidička R. musela automobil žalobce vidět ve zpětném zrcátku a tedy přehlédla, že je již předjížděna a tedy nevypořádal se s tvrzením žalobce v odvolání, že

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
7
42A 6/2010

není pravda, že by přejížděl již odbočující vozidlo, a námitkou, že žalobce nejel před předmětnou nehodou nepřiměřenou rychlostí.

Pokud se odvolací orgán nevypořádá s námitkami obsaženými v odvolání je odvolací rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. Odvolací orgán se musí vypořádat ve svém rozhodnutí věcně se všemi námitkami odvolatele tak, aby bylo zjistitelné na základě, jakých podkladů dospěl ke svým závěrům a jakými úvahami se správní orgán při svém rozhodování řídil. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že v daném případě se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal se všemi námitkami žalobce obsaženými v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí.

V daném konkrétním případě tedy dospěl soud k závěru, že žalobcova námitka nepřezkoumatenosti napadeného rozhodnutí byla důvodná. Žalovaný se v dalším řízení bude muset řádně vypořádat se všemi námitkami obsaženými v odvolání žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí.

Pro úplnost soud uvádí, že žalobcovu návrhu na vyhotovení oponentního znaleckého posudku v rámci soudního řízení nevyhověl, neboť veškeré námitky žalobce směřovaly proti nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí a nevztahovaly se k samotnému skutkovému stavu.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy nezbylo soudu nic jiného než napadené rozhodnutí žalovaného č.j. 1396/DS/2010, JID 61847/2010/Ne ze dne 8.4.2010, kterým bylo rozhodnuto, že rozhodnutí Městského úřadu Louny, odboru správního, oddělení přestupkového ze dne 10.2.2007, č.j. MULNCJ 13030/2010, sp. zn. MULN/9307/662/2009/OS-PD/KRI se potvrzuje a odvolání proti němu se zamítá, zrušit pro vady řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. O rozhodnutí prvoinstančního orgánu soud nerozhodoval, neboť zjištěné nedostatky se týkaly výlučně napadeného rozhodnutí. O návrhu na odkladný účinek soud nerozhodoval, neboť bylo rozhodnuto ve věci samé.

Žalobce měl v projednávané věci plný úspěch, a proto soud podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. uložil žalovanému povinnost zaplatit mu do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 13 128,- Kč, která se skládá z částky 2000,- Kč za zaplacený soudní poplatek, z částky 8 400,- Kč za čtyři úkony právní služby poskytnuté zástupcem Mgr. Vilémem Burianem v řízení před krajským soudem po 2 100,- Kč (za převzetí věci, podání žaloby a účasti na jednání u soudu dne 14.2.2011, které přesáhlo trvání 2 hodin) dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb), z částky 1 200,- Kč za s tím související čtyři režijní paušály po 300,- Kč, z částky 600,- Kč za náhradu za promeškaný čas (6 půlhodin za cestu Chomutov – Ústí nad Labem a zpět) a z částky 928 Kč za cestovné.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po
jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu
správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem
a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí
podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
8
42A 6/2010

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom,
kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem,
což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 14. února 2011

Mgr. Václav Trajer v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru