Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

40 A 41/2018 - 82Rozsudek KSUL ze dne 20.03.2019

Prejudikatura

6 Ao 6/2010 - 103

2 Ao 2/2007

1 Ao 1/2006

1 Ao 1/2009 - 120

4 Ao 3/2011 - 103

5 As 257/2016 - 49

7 As 186/...

více
Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 As 171/2019

přidejte vlastní popisek

40 A 41/2018-82

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců Mgr. Václava Trajera a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse ve věci

navrhovatelky: Commexim Group a. s., IČO: 27133222,

sídlem Rudných dolů 291, 254 01 Jílové u Prahy, proti odpůrkyni: Obec Sulejovice, sídlem Náves 5, 411 11 Sulejovice, zastoupená JUDr. Jiřím Císařem, advokátem, sídlem Revoluční 551/6, 400 01 Ústí nad Labem,

o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu Sulejovice, schváleného usnesením č. 2 Zastupitelstva obce Sulejovice konaného dne 2. 3. 2016,

takto:

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit odpůrci náhradu nákladů řízení ve výši 12 342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Navrhovatelka se návrhem na zrušení opatření obecné povahy, podaným v zákonem stanovené lhůtě, domáhala zrušení Územního plánu Sulejovice, schváleného usnesením č. 2 Zastupitelstva obce Sulejovice konaného dne 2. 3. 2016, (dále jen „územní plán“), a to dnem vyhlášení rozsudku. Alternativně se navrhovatelka domáhala zrušení části územního plánu, konkrétně v textové části část I. pod písmenem f. odstavec vymezující „VL Plochy výroby a skladování – lehký průmysl“ a jejich hlavní, přípustné a nepřípustné využití, část I. pod písmenem i. odstavec vymezující „R6 Koridor územní rezervy s využitím pro plochy dopravní infrastruktury – drážní doprava

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

(DZ)“, jakož i veškerá ustanovení územního plánu zmiňující se o koridoru R6, část II. pod písmenem i.1 odstavec vymezující „VL Plochy výroby a skladování – lehký průmysl“ a v grafické části vymezení plochy „VL“ na nemovitostech zapsaných na listech vlastnictví č. „X“ a „X“ v katastrálním území Sulejovice, vymezení koridoru R6, vymezení plochy „BH“ na pozemcích parc. č. „X“, „X“ a „X“ v katastrálním území Sulejovice a vymezení plochy archeologických nalezišť na nemovitostech zapsaných na listech vlastnictví č. „X“ a „X“ v katastrálním území Sulejovice.

Návrh

2. V návrhu navrhovatelka předeslala, že je vlastníkem pozemků parc. č. st. „X“, st. „X“, st. „X“, st. „X“, st. „X“, st. „X“, st. „X“, st. „X“, st. „X“, st. „X“, st. „X“, st. „X“, st. „X“, st. „X“, st. „X“, st. „X“, st. „X“, st. „X“, st. „X“, st. „X“, „X“, „X“, „X“, „X“, „X“, „X“, „X“, „X“, „X“, „X“, „X“, „X“, „X“, „X“, „X“, „X“, „X“ a spoluvlastníkem pozemků parc. č. „X“ a „X“, vše v katastrálním území Sulejovice, zapsáno na listech vlastnictví č. „X“ a „X“, (dále též „areál“). Konstatovala, že územním plánem, který se na tento areál (v minulosti označovaný jako Labena nebo Fruta) vztahuje, byla zkrácena na svých právech, zejména na právu vlastnickém a právu svobodně podnikat, neboť územní plán zásadně omezuje využití areálu a znehodnocuje jej. Územní plán totiž nemovitosti v areálu nově zařadil do režimu „VL Plochy výroby a skladování – lehký průmysl“, do části areálu a jeho blízkosti nově umístil koridor dopravní infrastruktury (R6 – koridor územní rezervy pro vysokorychlostní železniční trať), v těsném sousedství areálu nově umístil regionální biokoridor RBK 616, cyklostezku CS1, lokální biocentrum LBC 12, plochy hromadného bydlení BH a prostor areálu zahrnul i do zóny archeologických nalezišť. Navrhovatelka zdůraznila, že původní územní plán neobsahoval žádná omezení pro využití tohoto areálu, a podotkla, že také změnu č. 2 původního územního plánu napadla u zdejšího soudu; řízení bylo vedeno pod sp. zn. 40 A 5/2012. Podle navrhovatelky je napadený územní plán nezákonný, nebyl vydán zákonem stanoveným způsobem a je obsahově nepřiměřený, resp. neproporcionální z hlediska přiměřenosti právní regulace.

3. Navrhovatelka namítala, že jí odpůrkyně znemožnila podat námitky proti návrhu územního plánu a zúčastnit se veřejného projednání návrhu, neboť v rozporu se zákonem nezveřejnila na své úřední desce veřejnou vyhlášku, kterou měla oznámit konání veřejného projednání návrhu územního plánu, a nezveřejnila ani samotný návrh územního plánu. Navrhovatelka se tak o konání veřejného projednání v důsledku jednání odpůrkyně vůbec nedozvěděla. Konstatovala, že jí bylo známo, že odpůrkyně pořizuje nový územní plán, a proto navrhovatelka vzhledem k dosavadním zkušenostem s jednáním odpůrkyně pověřila svého zaměstnance F. H., aby dvakrát týdně kontroloval úřední desku, na níž měla odpůrkyně uveřejnit i vyhlášku oznamující veřejné projednání územního plánu. Ačkoli tento zaměstnanec prováděl od 4. 1. 2015 do 31. 12. 2016 pravidelné kontroly úřední desky, odpůrkyně podle navrhovatelky žádnou vyhlášku oznamující konání veřejného projednání návrhu územního plánu před jeho schválením a vydáním nezveřejnila. Návrh územního plánu byl navíc podle navrhovatelky v rozporu se zákonem doplňován v textové části odůvodnění územního plánu, kdy v části i.1 zdůvodnění návrhu koncepce rozvoje území byl u ploch „VL Plochy výroby a skladování – lehký průmysl“ doplněn text „(nehutního a nechemického charakteru)“. To navrhovatelka považovala za nezákonné vložení další omezující podmínky zužující výklad pojmu „VL Plochy výroby a skladování – lehký průmysl“, která ani není uvedena ve výrokové části územního plánu vymezující předmětné plochy, kam je zařazen i areál navrhovatelky.

4. Podle navrhovatelky představuje územní plán zcela zásadní a překvapivou změnu oproti dosavadnímu režimu, neboť podstatně redukuje možnost využití areálu, a to pouze na lehký průmysl s dále zúženým výčtem přípustného využití, navíc jen takový, jehož negativní vlivy nepřekročí hranice areálu a který nebude zasahovat sousedící plochy bydlení. Tato omezení jsou podle navrhovatelky stanovena poměrně vágně a neurčitě a při výkladu umožňují prvky svévole, což způsobuje jejich nezákonnost. Navrhovatelka podotkla, že pojem lehký průmysl není nikde

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

definován, a pokud by měl být vykládán jen v rozsahu přípustného využití, navrhovatelka by v areálu mohla mít toliko nezbytnou infrastrukturu, zeleň, veřejná prostranství, stavby pro administrativu a stravování, malovýrobu (jakou?), řemeslnou výrobu, služby a stavby pro skladování. Podmínku, že provozovat lze jen to, co svými vlivy nepřekročí hranice areálu, označila navrhovatelka za nesmyslnou, neboť jakákoli činnost bude mít menší či větší vliv na okolí, ať už jde o dopravu, hluk atd. Podle navrhovatelky by tyto vlivy měly být posuzovány podle přípustných limitů nastavených v platné legislativě a činnosti, které budou mít negativní vlivy překračující hranice areálu, nelze v územním plánu obecně zakázat. Také podmínku nezasahování sousedících ploch bydlení pokládala navrhovatelka za nesmyslnou a účelovou, neboť sama odpůrkyně v sousedství areálu nově vytvořila zóny „BH Plochy bydlení – hromadné“. I k této podmínce navrhovatelka uvedla, že přípustné limity stanoví legislativa a v územním plánu nelze obecně zakázat činnosti, které budou mít negativní vlivy zasahující sousední plochy bydlení.

5. Přístup odpůrkyně je podle navrhovatelky ve vztahu k ní diskriminační a poškozující. Diskriminaci spatřovala v tom, že nedaleký areál společnosti Lafarge Cement, a. s., (nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. „X“ v katastrálním území Sulejovice) byl zařazen do režimu „VT Plochy výroby a skladování – těžký průmysl“, kde neplatí omezení v rámci hlavního využití. Navrhovatelka se pozastavila nad tím, proč byl v tomto případě zvolen jiný přístup, ačkoli se v obou případech jedná o průmyslové areály. Podle navrhovatelky nemá žádné opodstatnění ani umístění nového koridoru dopravní infrastruktury R6 – koridor územní rezervy pro vysokorychlostní železniční trať na její pozemky parc. č. st. „X“ a „X“ v areálu a v jeho blízkosti. Podotkla, že předmětný koridor vede zcela nesmyslně přes stávající zástavbu. Využití areálu navrhovatelky podle ní podstatně ztěžují i nově umístěný regionální biokoridor RBK 616, cyklostezka CS1, lokální biocentrum LBC 12, plochy hromadného bydlení BH a zóna archeologických nalezišť, pro jejichž umístění neshledala navrhovatelka žádné opodstatnění. Uzavřela, že přijatým územním plánem došlo k porušení zásady proporcionality (přiměřenosti právní regulace, neúměrnosti dopadu obsahu přijatého opatření), ochrany práv nabytých v dobré víře, principu právní jistoty, zásady legitimního očekávání a zákazu zneužití práva, kdy územní plán zcela překvapivě a bez řádného posouzení, zvážení variant a odůvodnění výše uvedenými zásahy zásadně omezil využití areálu navrhovatelky. Podle ní tak napadené opatření obecné povahy bylo vydáno v rozporu se zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a s Listinou základních práv a svobod.

Vyjádření odpůrkyně k návrhu

6. Odpůrkyně k výzvě soudu předložila spisovou dokumentaci a písemné vyjádření k návrhu. Učinila nesporným, že navrhovatelka je k podání aktivně legitimována a odpůrkyně je pasivně legitimována, neboť napadené opatření obecné povahy vydala. S návrhem však odpůrkyně nesouhlasila a konstatovala, že územní plán byl přijat postupem, který zcela odpovídá zákonu, byl řádně vyvěšen, projednán a schválen, jak plyne ze spisové dokumentace. Podle odpůrkyně byly dodrženy také všechny zákonné podmínky, které předcházely schválení územního plánu, neboť veškerá oznámení byla ve formě veřejných vyhlášek vyvěšena na elektronické i nástěnné (kamenné) úřední desce – oznámení o vystavení návrhu územního plánu od 18. 1. 2015 do 6. 3. 2015, oznámení o konání veřejného projednání návrhu územního plánu od 20. 10. 2015 do 30. 11. 2015, oznámení o vydání územního plánu od 3. 3. 2016 do 18. 3. 2016. Územní plán byl projednán a schválen na jednání Zastupitelstva obce Sulejovice dne 2. 3. 2016, byly vyhodnoceny všechny námitky a připomínky dotčených orgánů a vyžádána jejich stanoviska, která byla plně respektována, stejně jako Zásady územního rozvoje Ústeckého kraje. Odpůrkyně odmítla, že by navrhovatelce bylo nějak bráněno či znemožněno podat námitky proti návrhu územního plánu. Navrhovatelka však žádné připomínky, podněty ani náměty nevznesla, ač jí v tom nebylo bráněno a mohla se se všemi podklady řádně seznámit, neboť byly řádně zveřejněny.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

7. Argument navrhovatelky, že územní plán zásadně omezuje využití areálu, je podle odpůrkyně účelový, nesprávný a neodpovídá skutečnosti. Areál navrhovatelky byl zcela v souladu s platnými právními předpisy zařazen mezi plochy výroby a skladování. Předchozí územní plán byl zpracováván ještě podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, tedy ve zcela jiném právním prostředí, kdy vlastní využití průmyslových areálů nebylo podrobněji rozlišováno a blíže specifikováno. Odpůrkyně podotkla, že v současné době zajišťuje územní plánování předpoklady pro udržitelný rozvoj území a provedený návrh komplexního řešení účelného využití sleduje jako cíl dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území, a přitom konkretizuje ochranu veřejných zájmů vyplývajících ze stavebního zákona, ale i z dalších právních předpisů. V rámci toho nemohla navrhovatelka ani kdokoli jiný očekávat, že by předmětný areál, který se nachází v přímém sousedství centra obce a stávajících rodinných a bytových domů, mohl být vymezen pro průmysl charakteru chemické nebo hutní výroby. Regulativy nastavené v hlavním a přípustném využití představují podle odpůrkyně rozumný kompromis využívání předmětného areálu. Dodala, že dříve byl v daném areálu umístěn „potravinářský“ zpracovatelský průmysl – výroba kompotů apod., který svým charakterem zapadá do rámce nového územního plánu, a proto navrhovatelka nemohla očekávat, že by v samotném centru obce byla připuštěna jiná výroba než ta, která se tam vždy historicky nacházela a která je z hlediska ochrany veřejného zdraví a ochrany ovzduší přípustná.

8. Odpůrkyně vysvětlila, že koridor vysokorychlostní dopravy a biokoridor RBK 616 byly do územního plánu převzaty ze Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje, které jsou ve smyslu § 36 odst. 5 stavebního zákona závazné pro pořizování a vydávání územních plánů. Odpůrkyně o těchto záměrech nerozhodovala, pouze je v souladu s požadavky uvedenými v nadřazené dokumentaci umístila. Návrh cyklostezky CS1 a lokálního biocentra LBC 12 se nachází zcela mimo areál navrhovatelky, kterou nijak neomezují, a to stejně jako plochy hromadného bydlení BH, neboť areál navrhovatelky bezprostředně navazuje na centrum obce, kde je bydlení historicky stabilizovanou funkcí. Podle odpůrkyně neuvedla navrhovatelka žádné bližší argumenty na podporu toho, jak by ji návrhy územního plánu mimo areál mohly omezovat či se jinak dotýkat využití jejího areálu. Odpůrkyně dodala, že archeologické naleziště představuje limit využití území vycházející z § 22 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů a pořizovatel byl tuto skutečnost při zpracování územního plánu povinen respektovat a limit zakreslit.

9. S odkazem na spisovou dokumentaci odpůrkyně konstatovala, že veškeré listiny byly řádně a včas zveřejněny, a to včetně veřejné vyhlášky oznamující veřejné projednání návrhu územního plánu a obsahující poučení o možnosti uplatňovat připomínky a námitky. Navrhovatelka však v rámci přípravy územního plánu žádné připomínky či námitky neuplatnila, a odpůrkyni tak byla upřena možnost na ně reagovat. K tomu odpůrkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 315/2015 a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010-116. Dodala, že navrhovatelka uvádí nepravdivé informace ohledně nezveřejnění návrhu územního plánu a dalších listin a svou pasivitou i tímto nepravdivým tvrzením prokazuje, že svým účelovým a šikanózním návrhem sleduje jiné cíle než ochranu svého vlastnického práva a svobody podnikání, a to získat náhradu škody podobně jako v případě řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 40 A 5/2012. Podle odpůrkyně nedošlo k doplnění návrhu územního plánu, doplňována byla pouze textová část odůvodnění, což není v rozporu s platnou legislativou na úseku územního plánování. K doplňování textové části odůvodnění musí docházet i po veřejném projednání, a to např. o výsledek procesu projednání, způsob řešení připomínek nebo o návrh na rozhodnutí o námitkách. Odpůrkyně dodala, že celý postup směřující k vydání opatření obecné povahy, včetně jeho přípravy, je řádně a zcela vyčerpávajícím způsobem popsán v jeho odůvodnění.

10. Podle odpůrkyně je areál navrhovatelky, včetně způsobu jeho využití, konkrétně, srozumitelně a jednoznačně vymezen a opatření obecné povahy obsahuje způsobilé rozhodovací důvody. Odpůrkyně upozornila na příslušnou část odůvodnění s tím, že negativní vliv nad přípustnou

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

mez nesmí přesáhnout hranice areálu, který svým charakterem provozu nikdy neovlivňoval sousední obytnou zástavbu, přičemž územní plán tyto plochy stabilizuje a nové plochy navrhuje na severovýchodním okraji řešeného území ve vazbě na plochy stejného využití ležící na území města Lovosice. Odpůrkyně konstatovala, že při vydání opatření obecné povahy byl dodržen princip proporcionality, neboť toto opatření umožňuje dosáhnout sledovaný cíl, který představuje veřejný zájem na rozvoji území ve vztahu k ochraně v území stabilizovaných ploch bydlení, přičemž své adresáty co nejméně omezuje, a jeho následek (důsledek) je tak naprosto úměrný sledovanému cíli. Odpůrkyně k tomu odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu (sp. zn. 1 Ao 1/2009, 2 As 315/2015 nebo 1 Ao 2/2010) s tím, že v těchto rozhodnutích formulované podmínky a zásady plně respektovala. Zdůraznila, že navrhovatelka byla zcela neaktivní a bez objektivních důvodů nevyužila svého práva podat námitky nebo připomínky, a proto nelze námitkám vzneseným až v návrhu na zrušení opatření obecné povahy přiznat jakoukoli relevanci. Areál navrhovatelky navíc v době před pořizováním územního plánu ani během něj nebyl a ani v současné době není využíván k činnostem, ve který by napadené opatření obecné povahy navrhovatelku nějak zásadně omezovalo. Odpůrkyně proto odmítla, že by navrhovatelka byla nezákonně zkrácena na svých právech. Uzavřela, že soud by měl návrh zamítnout jako nedůvodný a přiznat jí náhradu nákladů řízení.

Replika navrhovatelky

11. Navrhovatelka nesouhlasila s tvrzením odpůrkyně, že by její areál byl v centru obce, naopak se podle ní nachází v okrajové části obce (i vzhledem k obytné zóně). K argumentaci odpůrkyně, že některé záměry převzala ze Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje, navrhovatelka poznamenala, že o konkrétním umístění vždy rozhoduje obec. Navrhovatelka připomněla, že v minulosti zakoupila předmětný areál právě proto, že podle tehdejšího územního plánu umožňoval realizaci chemické a hutní výroby, a to původně se záměrem výroby feromolybdenu a ferovanadu z chemicky čistého hliníku a oxidů molybdenu/vanadu procesem aluminotermie, kdy se jednalo o poměrně sofistikovaný a unikátní proces výroby téměř bez vedlejších odpadních produktů a vlivů na životní prostředí (v důsledku toho byla navrhovatelce přiznána dotace ve výši cca 30 miliónů Kč a její dceřiné společnosti VÝZKUMNÝ A VÝVOJOVÝ ÚSTAV SPECIÁLNÍCH SLITIN, s. r. o., dotace dalších cca 16 miliónů Kč). V reakci na to ovšem odpůrkyně zcela nečekaně změnila územní plán tak, že realizace těchto projektů byla zmařena, kdy pro uvedenou dceřinou společnost bylo zmaření záměru likvidační a nezbylo jí než fúzovat s navrhovatelkou. Tomuto postupu se navrhovatelka bránila a Krajský soud v Ústí nad Labem (sp. zn. 40 A 5/2012) zmíněnou změnu územního plánu pro nezákonnost zrušil. Navrhovatelka následně zahájila s odpůrkyní u Okresního soudu v Litoměřicích občanskoprávní spor o náhradu škody, který dosud neskončil.

12. Podle navrhovatelky to byla odpůrkyně, kdo v původním územním plánu určil možnosti využití předmětného areálu, a navrhovatelka z těchto možností pouze vycházela a přizpůsobovala tomu své jednání. Byla to také odpůrkyně, kdo v minulosti přijal nezákonnou změnu územního plánu a navrhovatelka na to pouze reagovala příslušnými právními kroky. Z tohoto důvodu označila navrhovatelka za zcela nepatřičné to, že odpůrkyně hovořila o šikanózních návrzích. Ke stávajícímu využití areálu navrhovatelka doplnila, že v minulosti dokončila vývoj a testovací fázi nového produktu sulfer eco – speciální feroslitiny, jejíž výroba měla být prováděna právě v předmětném areálu.

Ústní jednání soudu

13. Při jednání soudu konaném dne 20. 3. 2019 pověřený pracovník navrhovatelky trval na důvodnosti podaného návrhu i na provedení písemně navržených důkazů s výjimkou výpisů z katastru nemovitostí, územního plánu a veřejné vyhlášky o jeho vydání. Praxi L. M. při vyvěšování písemností na úřední desce obce označil za šokující a dodal, že veřejná vyhláška ze dne 20. 10. 2015 byla vytvořena dříve, než vůbec byla sepsána (datována). Podle pověřeného

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

pracovníka proto není možné se spolehnout na jakákoli data uváděná na listinách odpůrkyně. Vysvětlil, že smyslem pořízení čtyř fotografií úřední desky dne 2. 12. 2016 svědkem F. H. bylo zachytit stav úřední desky z hlediska toho, jakým způsobem obec uveřejňuje písemnosti na úřední desce, jak je tato deska členěná, viditelná a označená. Z jedné z předmětných čtyř fotografií přitom vyplývá, že údajná úřední deska umístěná za oknem úřadu nebyla označena jako úřední deska a zčásti byla schována za zdí. Pověřený pracovník navrhovatelky předložil soudu dvě fotografie pořízené dne 10. 6. 2016 z portálu www.mapy.cz zachycující levé okno úřadu a čtyři fotografie pořízené dne 6. 3. 2019 potvrzující, že v mezidobí došlo k nápravě vedení úřední desky obce. Závěrem pověřený pracovník navrhovatelky navrhl, aby soud návrhu v plném rozsahu vyhověl.

14. Právní zástupce odpůrkyně při tomtéž jednání odkázal na písemné vyjádření odpůrkyně a podotkl, že v praxi L. M. neshledal nic neobvyklého. K fotografiím údajně pořízeným F. H. dne 2. 12. 2016 právní zástupce odpůrkyně uvedl, že není zřejmé, kdy byly pořízeny, jedna z nich zachycuje informační tabuli obce, nikoli úřední desku, a fotografie zachycující část úřední desky za oknem je pouze částečná, neboť okno úřadu je trojdílné, úřední deska je umístěna za všemi jeho částmi, přičemž na části úřední desky, která na fotografii chybí, je uveden nápis „úřední deska“. Současně vyloučil, že by předmětná úřední deska byla skryta za zdí. Konstatoval, že odpůrkyně postupovala při tvorbě územního plánu v souladu se zákonem, a to včetně uveřejňování písemností na úřední desce. Připomněl, že navrhovatelce podle textu návrhu byla známa skutečnost, že odpůrkyně pořizuje územní plán. Dále poukázal na nevěrohodnost, nepravdivost a rozporuplnost výpovědi svědka F. H., zejména pokud jde o pořizování fotografií a svědkovu neschopnost popsat jediný dokument, který byl na úřední desce vyvěšen. Podle právního zástupce odpůrkyně navrhovatelka při jednání nepřípustně začala tvrdit nové skutečnosti týkající se označení úřední desky, její přístupnosti či úplnosti, a to navíc v rozporu s výpovědí svědka F. H. Připomněl také, že navrhovatelka byla záměrně neaktivní, a proto by se na daný případ měly vztahovat závěry rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Ao 2/2010. Právní zástupce odpůrkyně uzavřel, že smyslem tohoto řízení byl jen pokus navrhovatelky pomoci si v občanskoprávním řízení o náhradu škody, které vede proti odpůrkyni u Okresního soudu v Litoměřicích.

15. Účastníci řízení dále při jednání soudu učinili nesporným, že elektronická verze veřejné vyhlášky s názvem Oznámení o zpřístupnění návrhu územního plánu Sulejovice a oznámení konání veřejného projednání ze dne 20. 10. 2015 byla vytvořena již dne 19. 10. 2015.

16. Soud v souladu s § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) na návrh navrhovatelky provedl důkaz čtením prohlášení F. H. ze dne 2. 12. 2016, výslechem svědka F. H. a čtyřmi fotografiemi, jež měly být pořízeny F. H. dne 2. 12. 2016. Na návrh obou účastnic řízení provedl soud důkaz výslechem starosty odpůrkyně L. M. a čtením výtisku webových stránek www.sulejovice.cz, sekce Úřední deska – Archiv úřední desky rok 2015 – „Veřejná vyhláška – Oznámení o konání veřejného projednání návrhu Územního plánu obce Sulejovice“; tento výtisk byl pořízen soudem dne 19. 3. 2019. Z vlastní iniciativy soud dále provedl důkaz Zásadami územního rozvoje Ústeckého kraje, konkrétně částmi vymezujícími koridor vysokorychlostní (železniční) trati.

17. Starosta odpůrkyně L. M., který byl při jednání soudu vyslechnut v režimu § 131 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů za použití § 64 s. ř. s., vypověděl, že úřední deska se v říjnu a v listopadu 2015 nacházela a dosud nachází na čelní straně budovy obecního úřadu, a to (při čelním pohledu na vchod) jednak napravo od hlavního vchodu v podobě venkovních vitrín a jednak nalevo od hlavního vchodu za oknem úřadu, přičemž obě části jsou zřetelně označeny jako úřední deska a byly a jsou trvale přístupné veřejnosti. Písemnosti se na úřední desku umisťují tam, kde je zrovna volno, vyvěšování prováděl a provádí L. M. osobně. Uvedl, že si zcela bezpečně pamatuje, že veřejnou vyhlášku ze dne 20. 10. 2015 oznamující zpřístupnění návrhu územního plánu a termín konání veřejného projednání na úřední desku vyvěsil, neboť odpůrkyně si dávala pozor, aby se neopakovalo její pochybení z minulosti.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Starosta popsal, že úřední deska v podobě vitríny je zabezpečena zapuštěným zámečkem, podle něj hrozilo maximálně rozbití skla vitríny či okna úřadu, což ovšem nikdy nezaznamenal. Potvrdil, že úřední desku chodil v době tvorby územního plánu sledovat svědek H., a to „pořád a dlouhodobě“. Starosta popřel možnost manipulace s datem vytvoření souboru zachycujícího elektronickou podobu předmětné veřejné vyhlášky a vysvětlil, že jakožto „životní preventista“ vyhlášku připravil v písemné podobě již dne 19. 10. 2015, převedl ji do elektronické podoby a umístil na portál obce s tím, že k oficiálnímu zveřejnění dojde (a také došlo) až 20. 10. 2015. Dodal, že je jeho běžnou praxí, že při tvorbě veřejných vyhlášek na ně rovnou (předem) uvádí údaj o jejich vyvěšení a svěšení. Starosta rovněž vysvětlil odlišnost ve způsobu zápisu data vyvěšení a data svěšení tím, že datum vyvěšení měl nastaveno na datumovce (to činí běžně) a datum svěšení vypsal ručně, neboť nechtěl přenastavovat datumovku na budoucí datum.

18. Svědek F. H. vypověděl, že je od roku 2007 dosud zaměstnancem navrhovatelky a po celou dobu pracuje na pozici údržbář, skladník. Od navrhovatelky dostal úkol pravidelně chodit kontrolovat úřední desku odpůrkyně z hlediska písemností týkajících se územního plánu obce a tento úkol plnil od ledna 2015 do konce roku 2016. Podle svědka se úřední deska nacházela jednak na pravé straně budovy od vchodových dveří, jednak zleva za dvěma velkými okny a snad i uvnitř, na chodbě úřadu, přičemž tuto část kontroloval pouze tehdy, pokud bylo otevřeno. Uvedl, že na nástěnce umístěné za okny úřadu chybělo označení úřední deska. Kontroly prováděl v řádech minut tak, že se snažil přečíst jednotlivé nadpisy a hlavní texty uveřejňovaných listin (detailně listiny nečetl, zaměřoval se na zmínky týkající se územního plánu), a to dvakrát týdně, zpravidla v úterý a v pátek, při cestě do nebo ze zaměstnání, v době dovolené při cestě na nákup nebo z nákupu. K dotazu na konkrétní zadání svědek upřesnil, že měl sledovat písemnosti ohledně územního plánu, výslovně uvedl „projednání o změně územního plánu“. O kontrolách vyrozumíval Mgr. P. K., právníka navrhovatelky. Tvrdil, že na úřední desce nikdy nespatřil žádné písemnosti související s územním plánem, ovšem nepamatoval si, jaké dokumenty se na úřední desce nacházely; pouze obecně poznamenal, že šlo o písemnosti týkající se záležitostí obce. Svědek nejprve konstatoval, že z jednotlivých kontrol nepořizoval fotografie, posléze svou výpověď změnil tak, že na pokyn Mgr. K. párkrát úřední desku vyfotografoval mobilním telefonem Nokia a fotografie mu odeslal formou MMS; tento úkol dostal někdy na jaře 2016. Ještě později svědek znovu změnil výpověď v tom smyslu, že pokyn vyfotit úřední desku byl jednorázový, dostal jej v prosinci 2016 a splnil jej dne 2. 12. 2016, přičemž nikdy jindy fotografie nepořizoval. Zároveň upřesnil, že zachytil, jak vypadá „úřední tabule“, nikoli vyvěšené listiny. Doplnil, že fotografie pořídil před sepsáním čestného prohlášení, a to ve stejný den, a odeslal je Mgr. K., ovšem při sepisu prohlášení se na fotografie zapomnělo (nejsou v něm zmíněny). Čestné prohlášení ze dne 2. 12. 2016, které sepsal Mgr. K. jakožto právník navrhovatelky, svědek je pouze přečetl a podepsal, bylo podle svědka vyhotoveno jako potvrzení o tom, že kontroly prováděl a nic nenašel. Od toho data již neměl povinnost úřední desku obce kontrolovat, přičemž důvod ukončení daného úkolu mu sdělen nebyl.

Spisová dokumentace

19. Z obsahu spisové dokumentace soud zjistil následující skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o návrhu. Dne 29. 4. 2013 rozhodlo Zastupitelstvo obce Sulejovice (zápis č. 3/2013) o pořízení nového územního plánu obce a určilo, že členem zastupitelstva určeným pro spolupráci s pořizovatelem územního plánu bude L. M. Veřejnou vyhláškou ze dne 30. 9. 2013 odpůrkyně oznámila, že v souladu s § 47 odst. 1 stavebního zákona byl zpracován návrh zadání územního plánu, který bude vystaven k veřejnému nahlédnutí (na obecním úřadě a na www.sulejovice.cz) od 1. 10. 2013 do 31. 10. 2013, tj. po dobu třiceti dnů od vyvěšení tohoto oznámení na úřední desce, přičemž nejpozději do 31. 10. 2013 může každý uplatnit své připomínky. Na této veřejné vyhlášce je vyznačeno datum vyvěšení na úřední desce obecního úřadu 1. 10. 2013 a datum sejmutí 1. 11. 2013.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

20. Připomínky, požadavky a podněty k návrhu zadání územního plánu odpůrkyně vyhodnotila ve zprávě z listopadu 2013, kterou vzalo Zastupitelstvo obce Sulejovice na vědomí při zasedání dne 19. 12. 2013 (zápis č. 7/2013), kdy současně schválilo aktualizovaný návrh zadání územního plánu z listopadu 2013. Dne 29. 8. 2014 obdržela odpůrkyně od autorizovaného architekta Ing. P. L. zpracovaný návrh územního plánu.

21. Veřejnou vyhláškou ze dne 19. 1. 2015 odpůrkyně oznámila, že zajistila zpracování návrhu územního plánu, který je zveřejněn a zpřístupněn v tištěné podobě na obecním úřadu v úředních hodinách a v elektronické podobě na www.sulejovice.cz, přičemž do třiceti dnů od doručení této veřejné vyhlášky může každý uplatnit své připomínky. Na této veřejné vyhlášce je vyznačeno datum vyvěšení na úřední desce obecního úřadu 19. 1. 2015 a datum sejmutí 6. 3. 2015.

22. Dne 17. 2. 2015 od 9:30 hodin se na Obecním úřadu Sulejovice konalo společné jednání o návrhu územního plánu, jehož se zúčastnili projektant Ing. P. L., pracovnice Krajského úřadu Ústeckého kraje, pracovníci Agentury ochrany přírody a krajiny, zástupci obcí Siřejovice a Čížkovice, L. M. za odpůrkyni a Z. K. jako osoba splňující kvalifikační předpoklady podle § 24 stavebního zákona.

23. Veřejnou vyhláškou ze dne 20. 10. 2015 odpůrkyně oznámila, že bylo zahájeno řízení o upraveném a posouzeném návrhu územního plánu, který je zpřístupněn k veřejnému nahlédnutí v termínu od 20. 10. 2015 do 30. 11. 2015 v tištěné podobě na obecním úřadu v úředních hodinách a v elektronické podobě na www.sulejovice.cz. Současně odpůrkyně oznámila, že se dne 23. 11. 2015 od 16:30 hodin v zasedací místnosti obecního úřadu bude v souladu s § 52 odst. 1 stavebního zákona konat veřejné projednání návrhu územního plánu, a poučila vlastníky pozemků a staveb dotčených návrhem řešení, oprávněné investory a případného zástupce veřejnosti zmocněného podle § 23 stavebního zákona, že mohou proti projednávanému návrhu územního plánu podat námitky nejpozději do sedmi dnů od konání veřejného projednání, tj. do 30. 11. 2015. Rovněž uvedla, že ve stejné lhůtě může každý podle § 52 odst. 3 stavebního zákona uplatnit své připomínky. Námitky a připomínky se podávají výhradně písemně, popřípadě osobně při veřejném projednání, a k později uplatněným námitkám a připomínkám se nepřihlíží. Na této veřejné vyhlášce je vyznačeno datum vyvěšení na úřední desce obecního úřadu 20. 10. 2015 a datum sejmutí 30. 11. 2015.

24. Podle písemného záznamu z průběhu veřejného projednání návrhu územního plánu se dne 23. 11. 2015 od 16:30 do 16:50 hodin konalo veřejné projednání, jehož se zúčastnili: projektant P. L., za odpůrkyni L. M., za Agenturu ochrany přírody a krajiny Z. J. a B. Š., osoba splňující kvalifikační předpoklady Z. K. a dále J. M. (bez uvedení funkce či příslušnosti k určitému subjektu). V průběhu veřejného projednání ani před ním nebyly uplatněny žádné písemné připomínky či námitky. Na závěr byla poskytnuta možnost k uplatnění ústních připomínek a dotazů – pan M. vznesl dotaz k návrhu regulativů pro plochu výroby a skladování – lehký průmysl (Z12 a13) a tento dotaz zodpověděl zhotovitel územního plánu Ing. L.; obsah dotazu ani odpověď nejsou v záznamu zachyceny.

25. Na zasedání Zastupitelstva obce Sulejovice konaném dne 2. 3. 2016 (zápis č. 1/2016) bylo přijato usnesení č. 2, jímž zastupitelstvo vzalo na vědomí textovou část odůvodnění územního plánu, prohlásilo, že zpracovaný územní plán není v rozporu s Politikou územního rozvoje České republiky ve znění aktualizace č. 1 z roku 2015, se Zásadami územního rozvoje Ústeckého kraje, se stanovisky dotčených orgánů, s výsledkem řešení rozporů a se stanoviskem Krajského úřadu Ústeckého kraje, rozhodlo o námitkách, schválilo vyhodnocení připomínek a podle § 43 odst. 4 ve spojení s § 54 odst. 2 stavebního zákona za použití § 171 a násl. správního řádu vydalo Územní plán Sulejovice formou opatření obecné povahy.

26. Veřejnou vyhláškou ze dne 3. 3. 2016 odpůrkyně oznámila, že dne 2. 3. 2016 vydalo Zastupitelstvo obce Sulejovice Územní plán Sulejovice, a to formou opatření obecné povahy. Tato veřejná vyhláška byla vyvěšena na úřední desce obce dne 3. 3. 2016 a sňata dne 18. 3. 2016.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

27. Spisová dokumentace dále obsahuje potvrzení vyhotovená dne 4. 1. 2019 o tom, že veřejná vyhláška – oznámení o vystavení návrhu územního plánu byla vyvěšena na elektronickou i fyzickou úřední desku dne 18. 1. 2015 a z obou svěšena dne 6. 3. 2015, veřejná vyhláška – oznámení o konání veřejného projednání návrhu územního plánu byla vyvěšena na elektronickou i fyzickou úřední desku dne 20. 10. 2015 a z obou svěšena dne 30. 11. 2015, veřejná vyhláška – oznámení o vydání územního plánu formou opatření obecné povahy byla vyvěšena na elektronickou i fyzickou úřední desku dne 3. 3. 2016 a z obou svěšena dne 18. 3. 2016 a vystavení územního plánu bylo vyvěšeno na elektronickou i fyzickou úřední desku dne 31. 3. 2016 a svěšeno dne 31. 12. 2018. K tomu jsou přiloženy též výtisky z www.sulejovice.cz ze dne 12. 1. 2019 potvrzující vyvěšení zmíněných dokumentů na elektronické úřední desce v uvedených termínech.

Posouzení věci soudem

28. Napadené opatření obecné povahy soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé sedmého dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 101b odst. 2 a § 101d odst. 1 s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává opatření obecné povahy pouze v rozsahu, který navrhovatel uplatnil v návrhu, přičemž obsahuje-li návrh předepsané náležitosti, nelze již v dalším řízení návrh rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření obecné povahy nebo jej rozšiřovat o další návrhové body. Povinností navrhovatele je proto tvrdit, že opatření obecné povahy nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec návrhových bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného opatření obecné povahy, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného opatření obecné povahy podle § 101b odst. 4 ve spojení s § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

29. Soud může shledat, že návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je důvodný, pokud opatření obecné povahy nebo jeho část jsou v rozporu se zákonem, nebo pokud ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo pokud opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem (viz § 101d odst. 2 s. ř. s), avšak pouze v případě, je-li to navrhovatelem ve lhůtě pro podání návrhu stanovené v § 101b odst. 1 s. ř. s. namítáno.

30. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu, po prostudování obsahu předložené spisové dokumentace a po provedeném jednání dospěl k závěru, že návrh není důvodný.

31. Před vlastním vypořádáním jednotlivých návrhových bodů považuje soud za potřebné připomenout, že soudní řízení ve správním soudnictví je ovládáno zásadou koncentrace, jež nachází svůj odraz v § 101b odst. 2 druhé větě s. ř. s., podle které obsahuje-li návrh návrhové body, nelze již v dalším řízení návrh rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření obecné povahy nebo jej rozšiřovat o další návrhové body. Nejzazším okamžikem pro uplatnění návrhových bodů je přitom zcela logicky poslední den lhůty pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části (obdobné pravidlo platí i u žaloby proti rozhodnutí správního orgánu – srov. § 71 odst. 2 s. ř. s.). Soud se proto může věcně zabývat jen těmi návrhovými body, které byly řádně uplatněny ve lhůtě pro podání návrhu, jež podle čl. XXXVIII bodu 3 zákona č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, v případě napadeného opatření obecné povahy, jež nabylo účinnosti dne 18. 3. 2016, uplynula dnem 31. 12. 2018. Projednání později uplatněných návrhových bodů by znamenalo nepřípustné porušení principu koncentrace řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2012, č. j. 6 Aos 2/2012-27, nebo ze dne 23. 4. 2015, č. j. 10 As 96/2014-62, oba dostupné na www.nssoud.cz). Z těchto důvodů soud nemohl přihlížet k těm návrhovým bodům, které navrhovatelka nově vznesla v replice ze dne 7. 2. 2019 a při ústním jednání soudu konaném dne 20. 3. 2019, tj. po uplynutí zmíněné lhůty pro podání návrhu, která je podle § 101b odst. 2 s. ř. s. nejzazším limitem i pro případné rozšíření návrhu o další návrhové body.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

32. Soud se proto nemohl zabývat opožděně uplatněnou námitkou, že předmětný areál navrhovatelka zakoupila se záměrem realizovat v něm chemickou výrobu, resp. výrobu speciální feroslitiny, což podle navrhovatelky tehdejší územní plán umožňoval, a že realizace jejích záměrů byla zmařena. Stejně tak soud nemohl přihlížet k opožděné námitce, že část úřední desky odpůrkyně umístěná za oknem úřadu nebyla označena jako úřední deska a navíc byla zčásti schována za zdí. V obou těchto případech navrhovatelce nic nebránilo uplatnit příslušné námitky již přímo v návrhu, když záměry, které ji vedly ke koupi areálu, nepochybně v době podání návrhu znala a rovněž disponovala fotografiemi, které měl dne 2. 12. 2016 pořídit F. H. a z nichž dovozovala chybějící označení části úřední desky a její částečné zakrytí zdí. Na okraj dlužno dodat, že předmětné fotografie, jimiž byl při jednání soudu proveden důkaz, nic takového neprokazují, neboť části úřední desky umístěné za oknem se týká toliko jediná fotografie, která ovšem nezachycuje celé okno, ani celou desku za ním umístěnou, nenasvědčuje tomu, že by část úřední desky byla skryta za zdí, a rozhodně nevylučuje možnost, že označení „úřední deska“ se nacházelo v místě, které fotografie nezabrala.

33. Z včasných návrhových bodů se soud nejprve zaměřil na námitky zpochybňující procesní postup odpůrkyně při přijímání napadeného opatření obecné povahy. Navrhovatelka především namítala, že jí odpůrkyně znemožnila podat námitky proti návrhu územního plánu a zúčastnit se veřejného projednání návrhu, neboť v rozporu se zákonem nezveřejnila na své úřední desce veřejnou vyhlášku, kterou měla oznámit konání veřejného projednání návrhu územního plánu, a nezveřejnila ani samotný návrh územního plánu.

34. Podle § 52 odst. 1 stavebního zákona platí, že „[u]pravený a posouzený návrh územního plánu, vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, pokud se zpracovává, a oznámení o konání veřejného projednání pořizovatel doručí veřejnou vyhláškou. Veřejné projednání návrhu a vyhodnocení se koná nejdříve 15 dnů ode dne doručení. K veřejnému projednání pořizovatel přizve jednotlivě obec, pro kterou je územní plán pořizován, dotčené orgány, krajský úřad, újezdní úřad sousedícího vojenského újezdu a sousední obce, a to nejméně 30 dnů předem.“ Podle odstavce 3 téhož ustanovení „[n]ejpozději do 7 dnů ode dne veřejného projednání může každý uplatnit své připomínky a dotčené osoby podle odstavce 2 námitky, ve kterých musí uvést odůvodnění, údaje podle katastru nemovitostí dokladující dotčená práva a vymezit území dotčené námitkou. Dotčené orgány a krajský úřad jako nadřízený orgán uplatní ve stejné lhůtě stanoviska k částem řešení, které byly od společného jednání (§ 50) změněny. K později uplatněným stanoviskům, připomínkám a námitkám se nepřihlíží. Dotčené osoby oprávněné k podání námitek musí být na tuto skutečnost upozorněny.“

35. Z citovaných ustanovení jednoznačně vyplývá, že jak samotný návrh územního plánu, tak i oznámení o konání veřejného projednání se doručují veřejnou vyhláškou. Podle § 25 odst. 2 správního řádu přitom platí, že „[d]oručení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se písemnost, popřípadě oznámení o možnosti převzít písemnost, vyvěsí na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje; na písemnosti se vyznačí den vyvěšení. Písemnost nebo oznámení se zveřejní též způsobem umožňujícím dálkový přístup. Patnáctým dnem po vyvěšení se písemnost považuje za doručenou, byla-li v této lhůtě splněna i povinnost podle věty druhé.“

36. Vzhledem k rozsahu návrhu územního plánu, který současně obsahoval též výkresy, však nebylo povinností odpůrkyně tento dokument vyvěsit na „fyzické“ úřední desce celý; postačilo, pokud vyvěsila oznámení o tom, že byl návrh územního plánu vyhotoven a kde a kdy je možné do něj nahlédnout, resp. seznámit se s ním v souladu s § 20 odst. 1 stavebního zákona (k tomu srov. Potěšil, L., Roztočil, A., Hrůšová, K., Lachmann, M.: Stavební zákon - online komentář. 4. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 4/2015 – komentář k § 20). Popsané omezení se však v žádném případě nevztahuje na elektronickou úřední desku (tj. zveřejnění písemnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup), neboť rozsah ani charakter návrhu územního plánu nijak nebrání tomu, aby byl tento dokument na elektronické úřední desce zveřejněn celý.

37. Z obsahu správního spisu vyplynulo, že návrh územního plánu byl od 20. 10. 2015 do 30. 11. 2015 zveřejněn na elektronické úřední desce odpůrkyně společně s veřejnou vyhláškou oznamující zpřístupnění tohoto návrhu k veřejnému nahlédnutí na obecním úřadu v úředních

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

hodinách a na www.sulejovice.cz a zároveň oznamující termín veřejného projednání návrhu územního plánu 23. 11. 2015 od 16:30 hodin v zasedací místnosti obecního úřadu. Předmětná veřejná vyhláška byla současně po celou tuto dobu vyvěšena na „fyzické‘ úřední desce odpůrkyně, jak vyplývá z údajů „vyvěšeno dne“ a „sejmuto dne“ uvedených na zmíněné vyhlášce. Komentářová literatura v této souvislosti uvádí, že „[f]akt, že písemnost byla zveřejněna zákonem požadovaným způsobem, je doložena údaji „Vyvěšeno dne“ a „Sňato dne“, které správní orgán na písemnosti vyznačí. Tato doložka v sobě zahrnuje osvědčení o tom, že písemnost byla zveřejněna oběma způsoby – na úřední desce i způsobem umožňujícím dálkový přístup, a má povahu veřejné listiny (§ 53 odst. 3). Pokud by tedy někdo zpochybňoval řádné doručení tímto způsobem a tvrdil by, např. že písemnost nebyla na úřední desce zveřejněna vůbec či kratší dobu nebo že nebyla zveřejněna na internetu, leželo by důkazní břemeno na něm“ (srov. Potěšil, L., Hejč, D., Rigel, F., Marek, D.: Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015 – komentář k § 25).

38. Bylo tedy na navrhovatelce, která zveřejnění předmětné veřejné vyhlášky na úřední desce odpůrkyně zpochybňovala, aby své tvrzení prokázala. Navrhovatelka v této souvislosti navrhla provedení důkazu čestným prohlášením F. H. a jeho svědeckou výpovědí a zároveň požadovala prověřit elektronickou úřední desku odpůrkyně. Na webových stránkách odpůrkyně www.sulejovice.cz v sekci Úřední deska soud zjistil, že v době od 20. 10. 2015 do 30. 11. 2015 byly v této sekci zveřejněny návrh územního plánu a veřejná vyhláška oznamující konání veřejného projednání a zpřístupnění zmíněného návrhu. V tomto ohledu tedy soud neshledal žádné pochybení a konstatuje, že navrhovatelka neprokázala, že předmětný návrh a veřejná vyhláška nebyly řádně zveřejněny na elektronické úřední desce navrhovatelky.

39. Navrhovatelce lze přisvědčit v tom, že výtisk webových stránek www.sulejovice.cz, sekce Úřední deska – Archiv úřední desky rok 2015 – „Veřejná vyhláška – Oznámení o konání veřejného projednání návrhu Územního plánu obce Sulejovice“, který soud pořídil dne 19. 3. 2019, zachycuje stav elektronické úřední desky odpůrkyně k tomuto datu, nikoli v době od 20. 10. 2015 do 30. 11. 2015. Soud má nicméně za to, že lze důvěřovat údajům o datu vytvoření a datu poslední změny záznamu (19. 10. 2015 – skutečnost, že předmětná veřejná vyhláška byla v elektronické podobě vytvořena dne 19. 10. 2015, ostatně účastnice řízení učinily nespornou) i údajům o období zveřejnění předmětné veřejné vyhlášky (od 20. 10. 2015 do 30. 11. 2015), když jednak navrhovatelka tyto skutečnosti nijak relevantně nezpochybnila a jednak současný starosta odpůrkyně a tehdejší pověřený člen zastupitelstva L. M. při jednání soudu popsal a logicky zdůvodnil svůj postup při vytváření elektronické podoby předmětné veřejné vyhlášky a jejím zveřejnění na elektronické úřední desce. Soud se plně ztotožňuje s názorem odpůrkyně, že má-li být určitá písemnost zveřejněna v konkrétní den, je žádoucí, aby byla na příslušné úřední desce vyvěšena již od samého počátku tohoto dne (tj. od 0:00 hodin). Soud proto nespatřuje pochybení v tom, že si L. M. předmětnou veřejnou vyhlášku připravil již dne 19. 10. 2015 (o tom nebylo mezi stranami sporu), vytiskl ji, u textu vyvěšeno dne ji opatřil otiskem datumovky, kterou si přetočil na následující den (20. 10. 2015), takto vytvořenou listinnou podobu následně oskenoval a ještě dne 19. 10. 2015 vyvěsil na „fyzické“ úřední desce a zároveň oskenovanou vložil na webové stránky www.sulejovice.cz s vymezením doby zveřejnění od 20. 10. 2015 do 30. 11. 2015 tak, aby se úderem půlnoci z 19. na 20. 10. 2015 tato veřejná vyhláška začala na předmětných webových stránkách zobrazovat. Jistou dílčí nesprávnost v postupu L. M. jakožto pověřeného člena zastupitelstva spatřuje soud v tom, že ještě před vyvěšením předmětné veřejné vyhlášky (a současně před jejím převedením do elektronické podoby prostřednictvím skeneru) na ní vyznačil předpokládané datum svěšení z úřední desky, byť by toto datum mělo být vyznačeno až poté, kdy k vlastnímu svěšení došlo. Toto dílčí pochybení ovšem podle názoru soudu nijak nezpochybňuje závěr soudu, že předmětná veřejná vyhláška byla na elektronické úřední desce zveřejněna od 20. 10. 2015 do 30. 11. 2015, a navrhovatelka tudíž měla možnost se s ní seznámit, a z elektronické úřední desky se tak dozvědět o zpřístupnění návrhu územního plánu i o termínu konání veřejného projednání.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

40. Pokud jde o „fyzickou“ úřední desku odpůrkyně, soud nepovažuje čestné prohlášení a svědeckou výpověď F. H., zaměstnance navrhovatelky, ani předložené fotografie, jimiž byl při jednání proveden důkaz, za dostatečné k prokázání toho, že předmětná veřejná vyhláška nebyla vyvěšena na „fyzické“ úřední desce odpůrkyně. Soud především konstatuje, že proti těmto důkazům stojí jednak obsah spisové dokumentace (na všech listinách vyvěšovaných na úřední desce je vyznačeno datum vyvěšení a datum svěšení) a jednak výpověď L. M., který naopak potvrdil řádné vyvěšení všech písemností v procesu vydání územního plánu formou opatření obecné povahy. Soud si je vědom toho, že L. M. byl v rozhodné době pověřeným zastupitelem, který měl přípravu územního plánu na starosti, v současné době je starostou odpůrkyně a z tohoto důvodu by mohl mít zájem vypovídat v její prospěch. Stejná situace ovšem panuje i na straně F. H., který byl jakožto zaměstnanec odpůrkyně přímo pověřen pravidelným kontrolováním „fyzické“ úřední desky odpůrkyně, a který tak měl nejen z pozice zaměstnance navrhovatelky, ale i ve snaze prokázat řádné splnění úkolu, jejž mu svěřila, zájem vypovídat v její prospěch.

41. Soud dále konstatuje, že uvedené čestné prohlášení F. H. nemá samo o sobě nikterak významnou důkazní hodnotu a sloužilo především jako informace o tom, o jakých skutečnostech může F. H. před soudem vypovídat jako svědek. Samotná svědecká výpověď se přitom soudu jeví jako nevěrohodná, neboť svědek zásadně změnil svá tvrzení týkající se pořizování fotografií při kontrolách úřední desky, a to dokonce dvakrát (nejprve uváděl, že fotografie vůbec nepořizoval, následně to korigoval, že je pořizoval párkrát počínaje jarem 2016, a nakonec uzavřel, že fotil pouze dne 2. 12. 2016), přičemž tato jednotlivá tvrzení se navzájem zcela vylučují a v žádném případě se nejedná o pouhou (omluvitelnou) formulační nepřesnost, která by mohla být následně opravena. Soud zároveň nepřehlédl, že svědek byl ze strany navrhovatelky pověřen sledováním obsahu úřední desky, což vyžaduje určitou úroveň povědomí o právu, ačkoli je evidentně právním laikem (pracuje jako skladník, údržbář, sledoval kromě úřední desky i informační vývěsku a mimo jiné tvrdil, že jeho úkolem bylo sledovat „projednání o změně územního plánu“). Svědek navíc nebyl schopen blíže identifikovat žádnou písemnost, kterou za celou dobu sledování (bez mála dva roky) na úřední desce viděl, což rovněž snižuje důvěryhodnost jeho svědectví, neboť to svědčí pro závěr, že svědek obsahu úřední desky příliš nerozuměl, a proto při provádění kontroly, kdy se – podle jeho vlastních slov – snažil přečíst jednotlivé nadpisy a hlavní texty uveřejňovaných listin, mohl relevantní dokumenty přehlédnout. Důvěryhodnost svědka podle názoru soudu snižuje též to, jaké fotografie podle svého tvrzení pořídil dne 2. 12. 2016, neboť jednak se vůbec nezaměřil na obsah úřední desky, ale pouze na to, jak vypadá, a jednak zcela nelogicky část úřední desky napravo od vchodu (vitrínu) vyfotil dvakrát a celou, zatímco část úřední desky nalevo od vchodu (za oknem) vyfotil pouze jednou a navíc zjevně nikoli celou, byť nepochybně fotografií mohl pořídit více a zabrat například i celé okno, neboť jedině tak by prostřednictvím fotografie zaznamenal úplnou informaci o tom, jak daná část úřední desky vypadala. Soud proto zastává názor, že svědek buď přistupoval k plnění zadaného úkolu pořídit dne 2. 12. 2016 fotografie úřední desky laxně (a stejně tak mohl pojímat i samotnou kontrolu úřední desky), nebo úmyslně (ať již z vlastní vůle či na něčí pokyn) nevyfotil danou část úřední desky celou. Obě varianty přitom vedou soud k nepochybnému závěru, že svědek není důvěryhodný a jeho výpověď ani ve spojení s jeho čestným prohlášením a jím pořízenými fotografiemi neprokazuje tvrzení navrhovatelky, že veřejná vyhláška ze dne 20. 10. 2015 oznamující zpřístupnění návrhu územního plánu a termín konání veřejného projednání nebyla řádně vyvěšena na „fyzické“ úřední desce. Soud proto konstatuje, že nebylo vyvráceno zjištění vyplývající ze spisové dokumentace (údaje o datu vyvěšení a svěšení veřejných vyhlášek) a z výpovědi L. M., že odpůrkyně postupovala při tvorbě územního plánu v souladu se zákonem, a to včetně řádného uveřejňování písemností v listinné podobě i v elektronické podobě na „fyzické“ a elektronické úřední desce obce.

42. Za naprosto zásadní pak soud považuje skutečnost, že sama navrhovatelka i v textu návrhu přiznala, že jí bylo známo, že odpůrkyně pořizuje nový územní plán (viz strana 6 návrhu). Za dané situace je opatření, které navrhovatelka přijala – pověření skladníka, údržbáře, aby chodil

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

kontrolovat úřední desku, zcela neadekvátní. Smysl by takové opatření mělo pouze tehdy, pokud by tomuto zaměstnanci zároveň uložila, aby alespoň jednou za dva týdny všechny části úřední desky vyfotografoval tak, aby byl zřejmý jejich obsah, nikoli pouze vzhled, a poté fotografie předal poučené osobě. Podle názoru soudu lze v kontextu zmíněného tvrzení navrhovatelky uplatněného v návrhu, že jí bylo známo, že odpůrkyně pořizuje nový územní plán, vnímat její pasivitu při tvorbě územního plánu jako záměrnou, neboť navrhovatelka zjevně neučinila žádné efektivní opatření, aby zajistila svou dostatečnou informovanost o skutečném průběhu tvorby územního plánu. Její postup spočívající v pověření právního laika, který ani neměl jasnou představu o tom, co je to úřední deska, neboť kontroloval též informační tabuli, ani o tom, co na ní má konkrétně hledat, neboť hovořil mimo jiné o „projednání změny územního plánu“, a následné pověření téže osoby k pořízení fotografií, které ovšem nezachycují celou úřední desku, nepokládá soud za věrohodné úsilí o dostatečnou informovanost o tvorbě nového územního plánu a zájem aktivně se do tohoto procesu zapojit. Takovéto jednání navrhovatelky pak podle přesvědčení soudu nemůže požívat právní (soudní) ochrany.

43. V této souvislosti soud podotýká, že pokud navrhovatelka skutečně měla podezření, že v procesu vydání územního plánu nebudou řádně zveřejňovány veškeré písemnosti, měla za účelem zlepšení své důkazní situace uložit F. H., aby při každé kontrole „fyzické“ úřední desky odpůrkyně pořídil fotodokumentaci, která by pak nepochybně byla relevantním důkazem. Stejně tak se navrhovatelka, pokud opravdu chtěla být informována o průběhu tvorby územního plánu, mohla např. prostřednictvím elektronické pošty v pravidelných intervalech obracet na odpůrkyni s dotazy, zda již probíhá řízení o vydání nového územního plánu, případně v jaké fázi se nachází. Odesílání takovýchto elektronických zpráv, které by vždy mohly znít stejně, by nepochybně navrhovatelku nijak nezatížilo časově ani finančně, a přitom by tyto zprávy následně mohly sloužit jako významný důkaz k prokázání skutečného zájmu navrhovatelky podílet se na tvorbě územního plánu a získat informace o tom, kdy může uplatnit své námitky či připomínky.

44. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že navrhovatelka neprokázala své tvrzení, že odpůrkyně nezveřejnila na své úřední desce veřejnou vyhlášku, kterou měla oznámit konání veřejného projednání návrhu územního plánu, a nezveřejnila ani samotný návrh územního plánu. Předmětná veřejná vyhláška oznamující konání veřejného projednání a zpřístupnění návrhu územního plánu byla řádně zveřejněna jak na „fyzické“, tak na elektronické úřední desce odpůrkyně a návrh územního plánu byl zveřejněn na elektronické úřední desce, přičemž vzhledem k jeho rozsahu a obsahu postačilo, že veřejná vyhláška vyvěšená na „fyzické“ úřední desce obsahovala informace o tom, že byl zpracován a že je po určitou konkrétně vymezenou dobu možné se s ním seznámit na obecním úřadu. Navrhovatelka tedy měla možnost se seznámit s návrhem územního plánu na www.sulejovice.cz nebo nahlédnutím do jeho tištěné podoby na obecním úřadu a z veřejné vyhlášky měla možnost zjistit, kdy a kde se koná veřejné projednání tohoto návrhu, a proto soud shledal, že její námitka, že jí odpůrkyně znemožnila podat námitky proti návrhu územního plánu a zúčastnit se veřejného projednání návrhu, není důvodná. Aktuální procesní situace navrhovatelky tak pramení výhradně z její záměrné pasivity.

45. Dále se soud zaměřil na námitku, že návrh územního plánu byl v rozporu se zákonem doplňován v textové části odůvodnění územního plánu, kdy v části i.1 zdůvodnění návrhu koncepce rozvoje území byl u ploch „VL Plochy výroby a skladování – lehký průmysl“ doplněn text „(nehutního a nechemického charakteru)“. Této námitce soud nepřisvědčil. Především je třeba si uvědomit, že návrh územního plánu, který je v souladu s § 52 stavebního zákona předmětem veřejného projednání, musí být po jeho skončení ještě upravován a doplňován, a to minimálně o výsledky veřejného projednání, vypořádání připomínek a rozhodnutí o námitkách. Samotné doplnění odůvodnění územního plánu proto nemůže být v rozporu se zákonem. Další postup pořizovatele územního plánu poté, kdy návrh územního plánu po provedeném veřejném projednání upraví, závisí na tom, zda šlo o podstatnou úpravu, či nikoli. Podstatná úprava by vyžadovala opakované veřejné projednání (srov. § 53 odst. 2 stavebního zákona), zatímco v případě méně závažných

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

úprav může pořizovatel podle § 54 odst. 1 stavebního zákona předložit návrh na vydání územního plánu zastupitelstvu obce.

46. Podle názoru soudu nepředstavuje navrhovatelkou vytýkané doplnění odůvodnění návrhu územního plánu o text „(nehutního a nechemického charakteru)“ podstatnou úpravu, která by vyžadovala nové veřejné projednání. Citovaný text je totiž třeba vnímat v celkovém kontextu, do něhož zcela logicky zapadá. Příslušná část odůvodnění po provedeném doplnění zní: „Plochy určené pro lehkou průmyslovou výrobu (nehutního a nechemického charakteru), pro skladování, pro výrobní služby a pro činnosti spojené s provozováním sítí technické infrastruktury a komerční vybavenosti související s funkčním využitím plochy. Negativní vliv nad přípustnou mez nesmí přesáhnout hranice areálu. Mezi plochy výroby a skladování – lehký průmysl byl zařazen stávající výrobní areál bývalé Fruty, včetně souvisejících ploch. Tento výrobní areál svým charakterem provozu nikdy neovlivňoval sousední obytnou zástavbu. Územní plán tyto plochy stabilizuje a nové plochy navrhuje na severovýchodním okraji řešeného území, ve vazbě na plochy stejného využití ležící na území města Lovosice.“ Popsaná definice ploch „VL Plochy výroby a skladování – lehký průmysl“ tedy byla doplněním shora uvedeného textu toliko upřesněna, aby byl výsledný text zcela jednoznačný. Podle názoru soudu nedošlo tímto doplněním k žádné změně významu předmětné definice, neboť hutní ani chemický průmysl rozhodně nelze řadit mezi lehkou průmyslovou výrobu a navíc měla být dotčená plocha, kde doposud nebyla provozována výroba hutního či chemického charakteru, toliko stabilizována, tj. měl být zachován dosavadní charakter jejího využití. Z těchto důvodů nepovažuje soud doplněnou podmínku požadující nehutní a nechemický charakter výroby za další omezení využití předmětných ploch, ani za zúžení výkladu pojmu „VL Plochy výroby a skladování – lehký průmysl“. Soud proto v provedeném doplnění části i.2 odůvodnění územního plánu neshledal porušení zákona a předmětnou námitku vyhodnotil jako nedůvodnou.

47. Ve vztahu k dalším námitkám navrhovatelky soud připomíná, že podstatným účelem územního plánování je koordinace veřejných i soukromých záměrů změn v území, výstavby a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území (§ 18 odst. 3 stavebního zákona). Při koordinaci zájmů v území dochází z povahy věci ke střetům mezi zájmy jednotlivých soukromých subjektů i ke střetům jejich zájmů s veřejnými záměry v území. Výsledkem těchto střetů nutně musí být stav, kdy přijatý územní plán bezezbytku neuspokojí představy každého. Jde však vždy o míru přiměřenosti takového omezení vzhledem ke konkrétním podmínkám v území. Právě proto, aby mohla být zachována tato přiměřenost zásahů do jednotlivých zájmů, je upraven proces přijímání územního plánu tak, aby dotčené osoby mohly v průběhu jeho přijímání uplatnit svá stanoviska (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2010, č. j. 8 Ao 3/2010-194, dostupný na www.nssoud.cz). V procesu územního plánování tak dochází k vážení řady zájmů soukromých i veřejných, a výsledkem pak musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. Obecné rozhodnutí o distribuci zátěže v rámci určitého území při zachování výše zmíněných zásad je politickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a vyjadřuje realizaci práva na samosprávu konkrétního územního celku. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010-103, publ. pod č. 2552/2012 Sb. NSS, dostupný na www.nssoud.cz).

48. Nejvyšší správní soud poukázal ve své předchozí judikatuře i na to, že se při hodnocení zákonnosti územně plánovací dokumentace řídí zásadou zdrženlivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73, publ. pod č. 1462/2008 Sb. NSS, dostupný na www.nssoud.cz). Ve shodě s tím zdejší soud upozorňuje na to, že stanovit funkční využití území a jeho rozvoj při splnění všech cílů a zásad územního plánování je činností, do které soudy rozhodující ve správním soudnictví mohou zasahovat pouze minimálně. Soudu rozhodně nepřísluší přezkoumávat, zda by bylo pro určitý pozemek nebo území vhodnější zvolit ten či onen způsob funkčního využití. Přísluší mu však přezkoumávat, zda územní plán či jeho

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

změnu přijal pravomocí nadaný a kompetentní orgán a zda přitom postupoval zákonem předepsaným způsobem (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006-74, publ. pod č. 968/2006 Sb. NSS, dostupný na www.nssoud.cz).

49. Soudy rozhodující ve správním soudnictví jsou také bezpochyby povolány k ochraně vlastnického práva, k jehož změně či omezení dochází i přijetím územního plánu. Nejvyšší správní soud opakovaně konstatoval, že soudy rozhodující ve správním soudnictví mají zabránit prvkům libovůle při přijímání územního plánu (srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, publ. pod č. 1910/2009 Sb. NSS; rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 10. 2013, č. j. 8 Ao 1/2011-257, nebo ze dne 16. 6. 2011, č. j. 4 Ao 3/2011-103, publ. pod č. 2396/2011 Sb. NSS, dostupné na www.nssoud.cz).

50. Nejvyšší správní soud však ve své judikatuře zároveň dospěl k závěru, že „[p]okud dotčení vlastníci pozemků nevyužili ‚upraveného a posouzeného návrhu územního plánu‘ k uplatnění plnohodnotné námitky (§ 52 odst. 2 a 3 stavebního zákona) o nepřiměřenosti zásahu do svého vlastnického práva, potažmo práva na podnikání, nemohou se úspěšně domáhat toho, aby soud tento zásah přezkoumal tzv. v první linii“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2019, č. j. 5 As 257/2016-49, dostupný na www.nssoud.cz). Podobně v rozsudku ze dne 6. 11. 2014, č. j. 7 As 186/2014-49, dostupném na www.nssoud.cz, Nejvyššího správního soudu vyslovil, že „[p]asivita navrhovatele v procesu přípravy opatření obecné povahy (zde především nevyužití možnosti podat námitky podle § 52 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006) může mít vliv na jeho věcnou legitimaci v řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části podle § 101a a násl. s. ř. s. Navrhovateli je přitom nutno přičítat i procesní pasivitu jeho právního předchůdce.“

51. Zdejší soud nezpochybňuje, že navrhovatelka mohla mít připraveno nějaké využití předmětného areálu, důležité však je, že po dobu zpracování územního plánu tuto konkrétní vizi nepředestřela, a odpůrkyně se k ní tudíž nemohla vyjádřit. Zkoumat proporcionalitu řešení zakotveného v územním plánu přitom může soud pouze v případě, že se k ní již vyjádřil pořizovatel v procesu přípravy územního plánu na základě podané námitky či připomínky. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu není možné po soudu rozhodujícím ve správním soudnictví požadovat, aby provedl odbornou úvahu ve směru vážení důležitých veřejných zájmů či veřejného zájmu a ochrany vlastnictví navrhovatelů, aniž by tuto úvahu před ním provedl příslušný správní orgán. Pasivita v průběhu pořizování opatření obecné povahy (procesně) nebrání podat návrh na jeho zrušení, tj. nemůže být důvodem nepřípustnosti návrhu, má však v zásadě rozhodující vliv na (věcný) výsledek řízení o návrhu, a to právě takový, že jejich návrh musí být zamítnut, je-li napadána toliko proporcionalita opatření (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2011, č. j. 6 Ao 5/2011-43, nebo ze dne 26. 10. 2016, č. j. 10 As 183/2016-35, a usnesení rozšířeného senátu téhož soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010-116, publ. pod č. 2215/2011 Sb. NSS, dostupné na www.nssoud.cz).

52. Lze tedy shrnout, že pokud navrhovatelka nevznesla žádné námitky proti návrhu územního plánu, a odpůrkyně na ně proto nemohla adekvátně reagovat a vysvětlit, proč je důraz kladen právě na onen či jiný zájem, nemůže se soud příslušnými návrhovými body zpochybňujícími proporcionalitu přijatého řešení (včetně argumentace srovnáním s předchozím územním plánem) a poukazujícími na činnosti, jež navrhovatelka hodlala v areálu vykonávat, blíže zabývat a vycházeje z citované judikatury hodnotí tyto námitky bez dalšího jako nedůvodné.

53. Pouze na okraj soud poznamenává, že nelze srovnávat areál navrhovatelky s areálem společnosti Lafarge Cement, a. s., který se nachází v mnohem větší vzdálenosti od centra obce i od ploch určených k bydlení. Odpůrkyně navíc u obou těchto areálů shodně vycházela z jejich stávajícího využití, jež v případě areálu navrhovatelky (bývalá Fruta) umístěného v blízkosti obytných domů svědčilo pro lehký průmysl a v případě areálu Lafarge Cement, a. s., umístěného na okraji katastrálního území obce svědčilo pro těžký průmysl.

54. Navrhovatelce lze přisvědčit v tom, že neexistuje obecná definice pojmu lehký průmysl, a proto je třeba vycházet z toho, jak je tento pojem definován přímo v územním plánu, resp. jaká hlavní,

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

přípustná a nepřípustná využití příslušných ploch územní plán stanoví. Na rozdíl od navrhovatelky však soud v této skutečnosti nespatřuje nic nezákonného. Je totiž plně v kompetenci odpůrkyně jakožto pořizovatele územního plánu, aby při jeho tvorbě v souladu s cíli a úkoly územního plánování stanovenými stavebním zákonem (srov. § 18 a § 19 stavebního zákona) vymezila, jak mají být jednotlivé plochy užívány. Soud zdůrazňuje, že při územním plánování se běžně střetávají veřejné zájmy (např. udržitelný rozvoj území, příznivé životní prostředí, ochrana veřejného zdraví apod.) se soukromými zájmy vlastníků jednotlivých pozemků, přičemž pořizovatel územního plánu musí tyto střetávající se zájmy porovnat a zdůvodnit, kterému z nich a proč dal přednost. To samozřejmě platí toliko v případech, kdy jsou pořizovateli územního plánu soukromé zájmy vlastníků pozemků známy, tj. za předpokladu, že vlastník pozemku v souladu s § 52 odst. 2 stavebního zákona uplatní námitky proti návrhu územního plánu, v nichž své zájmy (záměry týkající se využití pozemků) popíše, a poskytne tak pořizovateli možnost na ně reagovat. To však navrhovatelka neučinila, neboť svého práva podat námitky proti návrhu územního plánu nevyužila, aniž by jí v tom cokoli bránilo.

55. K námitce navrhovatelky zpochybňující podmínku, že negativní vlivy provozované činnosti nepřekročí hranice areálu a nezasáhnou sousedící plochy bydlení, soud podotýká, že tuto podmínku uvedenou v hlavním využití ploch „VL Plochy výroby a skladování – lehký průmysl“ ve výroku napadeného opatření obecné povahy (pod písmenem f.) nelze vykládat izolovaně, nýbrž je třeba vzít v potaz i příslušnou část odůvodnění (pod písmenem i.1), podle které „[n]egativní vliv nad přípustnou mez nesmí přesáhnout hranice areálu.“ Tato formulace podle názoru soudu plně respektuje skutečnost, že limity jednotlivých imisí jsou stanoveny právní úpravou, která zároveň zakazuje jejich překračování. Negativní vliv nad přípustnou mez, o němž hovoří napadený územní plán, tedy naprosto logicky znamená negativní vliv překračující limity stanovené pro daný typ imise příslušnou právní úpravou, tudíž porušení této – navrhovatelkou obecně zmiňované – právní úpravy. Napadený územní plán nadto nezakazuje jakékoli negativní vlivy činností vykonávaných v areálu, které by přesahovaly jeho hranice, nýbrž pouze takové negativní vlivy, které budou nad přípustnou mez stanovenou zákonem. To jinými slovy znamená, že hluk, prašnost a jiné podobné imise spojené s činnostmi vykonávanými v daném areálu nesmějí mimo tento areál dosahovat nadlimitních hodnot vyplývajících pro tyto imise z příslušných právních předpisů. Navrhovatelka tedy podle územního plánu naopak může překračovat limitní hodnoty imisí v rámci areálu, pouze musí kontrolovat, aby na hranici areálu a za ní již tyto imise nepřekračovaly přípustnou mez.

56. Soud proto konstatuje, že územní plán toliko vyžaduje, aby negativní vlivy provozované činnosti nepřekračovaly za hranicemi areálu (tedy i v sousedících plochách bydlení) přípustnou mez stanovenou příslušnými právními předpisy. Soud tedy nesouhlasí s názorem navrhovatelky, že předmětná formulace je vágní či nezákonná a že umožňuje svévolný výklad. Navrhovatelka se rovněž mýlí, pokud se domnívá, že napadený územní plán zakazuje určité činnosti či vlivy, které v územním plánu zakázat nelze. Nic takového totiž z napadeného územního plánu nevyplývá.

57. Pokud navrhovatelka tvrdí, že sama odpůrkyně v sousedství areálu nově vytvořila plochy bydlení, soud zdůrazňuje, že s areálem navrhovatelky sousedí toliko plochy „BH Plochy bydlení – hromadné“, ve kterých podle územního plánu převažují obytné domy. Územní plán považuje tyto plochy za stabilizované a nové nevymezuje. Podle názoru soudu tak není pochyb o tom, že se jedná o stávající obytné domy, a pokud odpůrkyně nově označila některou plochu v sousedství areálu navrhovatelky jako plochu BH, učinila tak výhradně z toho důvodu, že se tam již nachází domy určené k bydlení, tj. pouze do územního plánu zachytila současný stav. Tím však odpůrkyně nemohla navrhovatelku nijak omezit ve využívání jejího areálu, neboť z hlediska faktického stavu k žádné změně nedošlo.

58. V případě koridoru R6, regionálního biokoridoru RBK 616, cyklostezky CS1, lokální biocentra LBC 12 a zóny archeologických nalezišť navrhovatelka ve svém návrhu neuvedla, v čem konkrétně spatřovala ztížení využití svého areálu, které podle ní z umístění těchto ploch vyplývá. Soud se proto touto námitkou nemohl blíže zabývat.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

59. Ve vztahu ke koridoru R6 soud dále podotýká, že se jedná o územní rezervu s využitím pro plochy dopravní infrastruktury (drážní doprava). Tento koridor byl převzat ze Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje, které jsou podle § 36 odst. 5 stavebního zákona pro pořizování a vydávání územních plánů závazné. Napadený územní plán v této souvislosti ve výroku (pod písmenem i.) a v odůvodnění (pod písmenem i.5 a i.9) shodně uvádí, že plocha R6 je navržena jako zpřesnění koridoru ze Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje na podkladu katastrální mapy. Předmětný koridor byl v těchto zásadách vymezen v šířce 600 metrů s tím, že pro územní plánování a využívání území tohoto koridoru byl stanoven úkol respektovat územní rezervu koridoru a v součinnosti s dotčenými orgány spolupracovat na zpřesnění daného koridoru, zajistit územní koordinaci v územně plánovací dokumentaci dotčených obcí a při zpřesnění a vymezení koridoru respektovat zájmy ochrany přírody a krajiny. Navrhovatelka by si tedy měla uvědomit, že předmětný koridor se neomezuje na území jedné obce, nýbrž prochází územími několika obcí a plochy tohoto koridoru v území jednotlivých obcí na sebe musí navazovat. Zároveň musí být zachovány základní parametry tohoto koridoru, aby vyhovoval požadavkům vysokorychlostní železniční dopravy. Soud proto shledal, že odpůrkyně byla při rozhodování o konkrétním umístění předmětného koridoru významně omezena. Ke zpřesnění koridoru na 250 metrů (tj. ke zmenšení omezení plynoucího ze Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje, který počítal s územní rezervou podstatně většího rozsahu – šíře 600 metrů) odpůrkyně přistoupila z důvodu značné kolize se zastavěným územím, přičemž k tomuto řešení obdržela souhlasné stanovisko Ministerstva dopravy jakožto dotčeného orgánu. Stanovení konkrétní trasy daného koridoru v šíři 250 metrů (oproti 600 metrům vymezeným v Zásadách územního rozvoje Ústeckého kraje) je podle názoru soudu již otázkou proporcionality zvoleného řešení z hlediska možného zásahu do práv navrhovatelky, a proto za situace, kdy navrhovatelka nevyužila svého práva podat námitky proti návrhu územního plánu, a nedala tak odpůrkyni možnost reagovat na její – v procesu tvorby územního plánu – nevyslovený nesouhlas s umístěním předmětného koridoru, dospěl soud s ohledem na výše (v odstavci 52) citovanou judikaturu k závěru, že se námitkami navrhovatelky, že daný koridor zcela nesmyslně vede přes stávající zástavbu a že o konkrétním umístění vždy rozhoduje obec, nemůže blíže zabývat. Soud proto tyto námitky bez dalšího hodnotí jako nedůvodné.

60. Soud uzavírá, že podle jeho zjištění přijatým územním plánem nedošlo k porušení zásady proporcionality, ochrany práv nabytých v dobré víře, principu právní jistoty, zásady legitimního očekávání a zákazu zneužití práva, ani k neodůvodněnému omezení využití areálu navrhovatelky. Soud neshledal ani rozpor napadeného územního plánu se stavebním zákonem, správním řádem či Listinou základních práv a svobod. Soud proto návrh vyhodnotil v mezích uplatněných návrhových bodů jako nedůvodný a podle § 101d odst. 2 s. ř. s. jej zamítl.

61. Navrhovatelkou požadované dokazování fotografiemi ze dne 10. 6. 2016 a ze dne 6. 3. 2019 soud v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. neprovedl, neboť je vyhodnotil jako nadbytečné. Tyto fotografie totiž podle názoru soudu nemohou mít žádnou vypovídací hodnotu ve vztahu k tomu, v jakém stavu se nacházela „fyzická“ úřední deska odpůrkyně v říjnu a v listopadu 2015 a zda na ní byla vyvěšena veřejná vyhláška ze dne 20. 10. 2015 oznamující zpřístupnění návrhu územního plánu a termín konání veřejného projednání.

62. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Navrhovatelka neměla ve věci úspěch a naopak odpůrkyně v řízení úspěšná byla, neboť její opatření obecné povahy obstálo. Vzhledem k tomu, že se v daném případě jedná o složitou právní problematiku, přičemž k vypracování územního plánu a jeho změně je nutná externí odborná pomoc a odpůrkyně s přihlédnutím k personálnímu vybavení nemohla zajistit kompetentní obhajobu územního plánu vlastními silami, soud vyslovil, že navrhovatelka je povinna zaplatit odpůrkyni náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 12 342 Kč. Náhrada se skládá z částky 9 300 Kč za tři úkony právní služby právního zástupce odpůrkyně po 3 100 Kč podle § 35 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), [převzetí

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a) AT; podání písemného vyjádření – § 11 odst. 1 písm. d) AT; účast u jednání soudu – § 11 odst. 1 písm. g) AT], z částky 900 Kč jako náhrady hotových výdajů advokáta [tři režijní paušály po 300 Kč podle § 35 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 13 odst. 1 a 3 AT] a z částky 2 142 Kč představující 21% DPH, kterou byl právní zástupce odpůrkyně podle zvláštního právního předpisu povinen odvést z vyčíslené odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 20. března 2019

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., v. r.

předsedkyně senátu

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru