Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

40 A 1/2014 - 294Rozsudek KSUL ze dne 30.04.2014

Prejudikatura

1 Aos 1/2012 - 30

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 As 125/2014

přidejte vlastní popisek

40 A 1/2014 - 294

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci navrhovatelů: a) Českéhoveslařskéhosvazu, občanské sdružení, IČ: 481 36 794, se sídlem v Praze 6, ul. Zátopkova č. p. 100/2, PSČ 169 00, b) Českého svazukanoistů, občanské sdružení, IČ: 005 37 730, se sídlem v Praze 6, ul. Zátopkova č. p. 100/2, PSČ 169 00, oba zastoupeni Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem AK KŠD LEGAL advokátní kancelář, s. r. o., IČ: 257 11 229, se sídlem v Praze 4, ul. Hvězdova č. p. 1716/2b, PSČ 140 78, proti odpůrkyni: Obci Račice, se sídlem v Račicích č. p. 117, PSČ 411 01, zastoupené JUDr. Zuzanou Navrátilovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, ul. Jeseniova č. p. 1151/55, PSČ 130 00, v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – územní plán Račice ze dne 30. 10. 2013, č. j. 0069487/13/ROZ/DVa,

takto:

I. V opatření obecné povahy – územním plánu Račice ze dne 30. 10. 2013, č. j. 0069487/13/ROZ/DVa, se zrušuje pro vadu řízení dnem právní moci tohoto rozsudku vymezení plochy vodohospodářské vedené pod indexem „v“.

II. V opatření obecné povahy – územním plánu Račice ze dne 30. 10. 2013, č. j. 0069487/13/ROZ/DVa, se zrušuje pro vadu řízení dnem právní moci tohoto rozsudku vymezení plochy „P6“, plocha PV pro obslužnou komunikaci jako součást veřejně prospěšné stavby ve vztahu k pozemku parcelní číslo 470/23, v k. ú. Račice u Štětí.

III. V opatření obecné povahy – územním plánu Račice ze dne 30. 10. 2013, č. j. 0069487/13/ROZ/DVa, se zrušuje pro vadu řízení dnem právní moci tohoto rozsudku zřízené předkupní právo k ploše „P6“, pozemku parcelní číslo 470/23, v k. ú. Račice u Štětí.

IV. Odpůrkyně je povinna zaplatit oběma navrhovatelům náhradu nákladů řízení ve výši 74.082,-Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Pokračování
2
č. j.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

Navrhovatelé se společným návrhem podaným v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhali zrušení opatření obecné povahy ze dne 30. 10. 2013, č. j. 0069487/13/ROZ/Dva (pozn. soudu: na tomto místě soud poznamenává, že opatření územní povahy bylo vydáno dne 30. 10. 2013, a nikoliv dne 1. 11. 2013, jak bylo uvedeno v návrhu), kterým byl v souladu s ust. § 43 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), vydán územní plán obce Račice, a to na základě usnesení zastupitelstva obce Račice č. 4/2013 ze dne 30. 10. 2013.

In eventum, tj. pro případ, že by zdejší soud neshledal, že jsou dány důvody pro zrušení územního plánu jako celku, navrhovatelé navrhli, aby opatření obecného povahy v části, kterou se vymezují veškeré nové plochy změn - plochy vodní a vodohospodářské „v“, bylo zrušeno.

Navrhovatelé se in eventum dále domáhali, aby opatření obecné povahy v části, kterou je zřízeno předkupní právo k pozemku parcelní číslo 470/23, ostatní plocha, o výměře 17.867 m, zapsaném na listu vlastnictví č. 644 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrálním pracovištěm Litoměřice, pro k. ú. Račice u Štětí, bylo zrušeno.

Navrhovatelé se konečně in eventum domáhali, aby opatření obecné povahy v části, kterou se vymezuje plocha „P6“, plocha PV pro obslužnou komunikaci jako součást veřejně prospěšné stavby ve vztahu k pozemku parcelní číslo 470/23, ostatní plocha, o výměře 17.867 m, zapsaném na listu vlastnictví č. 644 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrálním pracovištěm Litoměřice, pro k. ú. Račice u Štětí, bylo zrušeno.

Současně navrhovatelé požadovali, aby soud odpůrci uložil povinnost nahradit jim náklady předmětného soudního řízení.

II. Vymezení návrhových bodů

Navrhovatelé v podaném návrhu předně konstatovali, že zastupitelstvo obce Račice rozhodlo na svém veřejném zasedání konaném dne 7. 3. 2007 o pořízení nového územního plánu obce Račice. Pořizovatelem nového územního plánu obce Račice byl dle ust. § 6 odst. 1 písm. c) stavebního zákona Městský úřad Litoměřice, odbor územního rozvoje, úřad územního plánování (dále jen „pořizovatel“). Zastupitelstvo obce Račice příslušné podle ust. § 6 odst. 5 písm. c) stavebního zákona s odkazem na ust. § 43 odst. 4 stavebního zákona, ust. § 171 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), ust. § 13 a přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů, následně na veřejném zasedání konaném dne 30. 10. 2013 schválilo návrh územního plánu obce Račice, jenž byl posléze vydán formou opatření obecní povahy s tím, že tento územní plán nabyl účinnosti dne 18. 11. 2013.

Dle navrhovatelů má na základě tohoto územního plánu dojít k významným změnám v daném území, které se dotýkají mimo jiné i nemovitostí ve spoluvlastnictví navrhovatelů zapsaných na LV č. 644 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice, pro k. ú. Račice u Štětí. Tyto nemovitosti mají být

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
č. j.

totiž dotčeny zejména vymezením nově navrhované vodní plochy označené v územním plánu jako „v“ o rozloze cca 46 ha v katastrálním území Račice a dále též navrhovaným řešením plochy přestavby označené v územním plánu jako „P6“.

Pokud se týká samotného územního plánu, navrhovatelé v obecné rovině předestřeli, že dle jejich názoru územní plán nebyl vydán zákonem stanoveným způsobem a je proto nepřezkoumatelný. Dle navrhovatelů je územní plán předně v rozporu se zákonem, nadřízenou územně plánovací dokumentací a stanovisky dotčených orgánů; územní plán je dle navrhovatelů též v rozporu se zásadou proporcionality, minimalizace zásahů a nesleduje veřejný zájem. Navrhovatelé rovněž zmínili, že vydáním územního plánu byli nezákonně zkráceni na svých právech, zejména pak v právu vlastnickém a právu na příznivé životní prostředí.

Navrhovatelé následně s odkazem na ust. § 101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), uvedli, že mají za to, že jsou aktivně legitimováni k podání tohoto návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Své oprávnění navrhovatelé doložili výpisem LV č. 644 z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice, pro k. ú. Račice u Štětí. Pokud se jedná o splnění kritérií aktivní legitimace, navrhovatelé odkázali na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120.

K návrhu řešení nové vodní plochy „v“, jež má být obrovského rozsahu cca 46 ha, navrhovatelé poznamenali, že navrhované řešení je v rámci územního plánu zcela nepřípustně a účelově skryto za součást konceptu směřujícího ke zvětšení rekreačních ploch na území obce Račice. Tato skutečnost dle navrhovatelů ve své podstatě znamená umožnění obnovy těžební činnosti v obci Račice, a to s významným dopadem do majetkové sféry navrhovatelů, jakož i do jejich nezadatelného práva na příznivé životní prostředí. Navrhovatelé mají totiž za to, že zahrnutím nové vodní plochy do územního plánu obce Račice s přihlédnutím ke stavební, resp. těžební, činnosti, která bude vzniku vodní plochy jistě po dobu několika let, ne-li desetiletí, předcházet, dojde k nepřípustnému zásahu do jejich vlastnického práva, když budou zásadně omezeni v užívání jimi vlastněných nemovitostí, tj. pozemků a staveb na nich umístěných.

Územním plánem jsou dle navrhovatelů zejména dotčeny tyto nemovitosti – pozemky parcelní číslo 4701/16 (pozn. soudu: správné označení pozemku je 470/16), 470/17, 470/23, 461/1 zapsané na LV č. 644 pro k. ú. Račice u Štětí, na kterých má být vodní plocha „v“ přímo vybudována. Dle navrhovatelů jsou územním plánem dále dotčeny i jejich další nemovitosti – pozemky parcelní číslo 470/1, 470/2, 470/24, 470/23, 470/16, 470/17, 470/8, 141, 150, 194, 470/18-22, 220, 218, 152, 153, 154, 470/23 a další, zapsané na LV č. 644 pro k. ú. Račice u Štětí, nacházející se v bezprostředním okolí navrhované vodní plochy „v“. Podle navrhovatelů se na zmíněných nemovitostech nachází sportovně-rekreační areál nadmístního významu, a to Sportcentrum Račice - Veslařský a kanoistický kanál Račice (dále jen „veslařský kanál“), kdy v důsledku uvedené stavební, resp. těžební, činnosti, má dojít ke snížení hodnoty ceny těchto nemovitostí nebo dokonce v případě poklesu vodní hladiny v kanálu vodních sportů k jejich úplnému znehodnocení a znemožnění využívání nemovitostí za účelem rozvoje českého sportu v tom nejširším slova smyslu. K tomuto navrhovatelé ještě doplnili, že veslařský kanál splňuje svými parametry podmínky pro pořádání světových soutěží, které se tam pravidelně pořádají pro širokou škálu sportů, mezi které patří veslování, rychlostní kanoistika, dračí lodě, sportovní rybaření, dálkové plavání, plavání pod vodou, ale i triatlon či cyklistika.

Pokud se jedná o těžbu, která bude vytvoření plánované vodní plochy řadu let či dokonce desetiletí předcházet, tak navrhovatelé jsou přesvědčeni, že tato těžba významně

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
č. j.

zasáhne do práva navrhovatelů na příznivé životní prostředí, které je zaručeno čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V této souvislosti navrhovatelé ještě doplnili, že dle zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o životním prostředí“), nesmí být území zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení, neboť zatížení (znečištění) životního prostředí nesmí ohrožovat zdraví lidí a dalších živých organismů a nesmí nad stanovené limity zatěžovat ostatní složky životního prostředí.

Dle navrhovatelů je krajina v okolí Račič již nyní negativně dotčena těžební činností. Kromě toho na území obce Záluží, která bezprostředně navazuje na obec Račice, jež se nachází v těsné blízkosti veslařského kanálu, je rozhodnutím Obvodního báňského úřadu pro území Ústeckého kraje ze dne 19. 4. 2013, sp. zn. SBS/06834/2013/OBÚ-04/2, o povolení hornické činnosti podle Plánu otvírky, přípravy a dobývání výhradního ložiska štěrkopísku v dobývacím prostoru Dobříň, z února 2013 (dále jen „rozhodnutí báňského úřadu“), povolena další etapa těžby štěrkopísku. Pokud by tedy došlo i k zahájení prací na vytvoření vodní plochy „v“ dle územního plánu, byl by dle navrhovatelů veslařský kanál doslova „obklíčen“ těžbou se všemi jejími negativními důsledky, jako je zejména zvýšení provozu, zvýšení hladiny hluku a v neposlední řadě nadměrným výskytem prachu. Tyto imise mohou dle navrhovatelů vážně ohrozit výkon jejich práv, jakož i dalších osob v dané lokalitě, nad míru přiměřenou poměrům, a to v rozporu s předpisy o životním prostředí. Dle navrhovatelů je veslařský kanál jedním z nejvýznamnějších sportovišť svého druhu na území České republiky, kde se pravidelně pořádají podniky mezinárodního významu. Z tohoto důvodu je zde dle navrhovatelů dán veřejný zájem na vytvoření, resp. zachování, příznivých podmínek pro provozování sportovních aktivit, a to nejen na vrcholové úrovni. Masová těžba totiž dle navrhovatelů může ve svém důsledku zapříčinit, že veslařskému kanálu bude odejmuto pořadatelství plánovaných mezinárodních podniků.

V další části návrhu navrhovatelé odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. 2 Ao 4/2008. V této souvislosti navrhovatelé zdůraznili, že tímto územním plánem je značně omezen zásadní komponent jejich vlastnického práva, a to právo s věcí nakládat. Dle navrhovatelů totiž obec Račice v rozporu se zákonem založila k pozemku parcelní číslo 470/23 v k. ú. Račice u Štětí, na kterém se nachází liniová stavba, a jež je ve vlastnictví navrhovatelů, předkupní právo v její prospěch. Předmětný pozemek byl územním plánem vymezen jako součást veřejně prospěšné stavby. Dle navrhovatelů se však obec Račice v tomto případě dopustila pochybení, když nezohlednila novelu stavebního zákona, a to konkrétně zákon č. 350/2012 Sb. - dále jen „zákon č. 350/2012 Sb.“, jež vylučuje automatické zřízení předkupního práva k pozemkům vymezeným pro veřejně prospěšnou stavbu a předkupní právo k (části) pozemku. Takovýto zásah do vlastnického práva nemá dle navrhovatelů legitimní a o zákonné cíle opřený důvod, a jednání obce Račice při vydávání územního plánu proto nelze považovat jinak, než za projev libovůle, což je zcela v rozporu se zásadou subsidiarity a minimalizace zásahů.

S ohledem na tyto skutečnosti mají navrhovatelé za to, že právě tyto skutečnosti zcela jednoznačně prokazují, že byli (a i v budoucnu mohou být) opatřením obecné povahy zkráceni na svých právech a jsou proto aktivně legitimováni k podání návrhu dle ust. § 101a s. ř. s. Ohledně pasivní legitimace obce Račice navrhovatelé odkázali na znění ust. § 101a odst. 3 s. ř. s. a rovněž na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120.

V další části návrhu, jež se týká vlastního meritorního přezkumu napadeného opatření obecné povahy, poukázali na to, že judikatura Nejvyššího správního soudu ve věcech přezkumu opatření obecné povahy (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. 2 Ao 4/2008, ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 1 Ao 1/2005) vychází z pětistupňového algoritmu, kdy: „Algoritmus soudního přezkumu opatření obecné povahy (§ 101d odst. 1 a 2

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
č. j.

s. ř. s.) spočívá v pěti krocích; za prvé, v přezkumu pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; za druhé, v přezkumu otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (jednání uitra vires); za třetí, v přezkumu otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem; za čtvrté, v přezkumu obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu opatření obecné povahy (nebo jeho části) se zákonem (materiální kritérium); za páté, v přezkumu obsahu vydaného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality.“

Následně navrhovatelé v návrhu blíže rozvedli jednotlivé důvody, pro které dle jejich názoru územní plán nemůže v rámci soudního přezkumu obstát, a pro něž by měl být zrušen.

První z těchto uplatněných důvodů, pro něž by dle navrhovatelů měl být územní plán zrušen, se týká nové vodní plochy označené v územním plánu jako „v“, kdy navrhovatelé v prvé řadě poukázali na to, že dle jejich názoru územní plán nebyl vydán zákonem stanoveným postupem.

Navrhovatelé, jakožto spoluvlastníci územním plánem dotčených pozemků parcelní číslo 4701/16, 470/17, 470/23, 461/1 v k. ú. Račice u Štětí, podali v souladu s ust. § 52 odst. 2 a 3 stavebního zákona ve vztahu k těmto pozemkům (a dalším dotčeným pozemkům) námitky, jež byly obsahem podání ze dne 16. 8. 2013 označeného jako Námitky navrhovatelů proti územnímu plánu Račice (dále jen „námitky ze dne 16. 8. 2013). Navrhovatelé v tomto podání poukazovali na to, že ačkoliv z grafické části územního plánu jednoznačně vyplývá, že na částech zmíněných pozemků ve spoluvlastnictví navrhovatelů jsou vymezeny plochy změn, tj. že v grafické části územního plánu jsou tyto plochy změn vedeny jako nové vodní plochy, tak v textové části územního plánu v odůvodnění návrhu rozhodnutí o námitkách a vyhodnocení připomínek k návrhu územního plánu ze dne 11. 9. 2013, č. j 0060556/13/ROZ/Dva (dále jen „návrh rozhodnutí o námitkách“) je zase naopak uvedeno, že „...na žádném z těchto pozemků není navržena nová vodní plocha „v“... Pozemky parc. č. 470/16, 470/17 a 470/23 jsou řazeny do ploch občanského vybavení - tělovýchovných a sportovních zařízení (OV-S) a jedná se o plochy stabilizované. Pozemek parc. č. 461/1 je řazen do ploch přírodních (ZP) a také se jedná o již stabilizovanou plochu“. Dle navrhovatelů je v tomto ohledu zejména významná skutečnost, že s odkazem na toto tvrzení, že na žádných pozemcích navrhovatelů se vodní plocha „v“ nenachází, pořizovatel, a nad rámec kompetence dle textu odůvodnění i „projektant“, námitku navrhovatelů odmítl s tím, že jí „z tohoto důvodu považuje za bezpředmětnou“. Dle navrhovatelů pořizovatel postupoval tímto způsobem i přesto, že z grafické části územního plánu jednoznačně vyplývá, že pozemky ve spoluvlastnictví navrhovatelů jsou územním plánem přímo dotčeny. Navrhovatelé v této souvislosti rovněž podotkli, že se pořizovatel v rozporu s právními předpisy a judikaturou jejich námitkou vůbec nezabýval, resp. námitce nevyhověl, a to i přes skutečnost, že dle navrhovatelů uplatněné námitky obsahovaly zcela zásadní a konkrétní výhrady k navrženému řešení nové vodní plochy „v“.

K tomuto bodu navrhovatelé pro úplnost ještě doplnili, že i pokud by snad skutečně na žádném z pozemků, jež jsou v jejich vlastnictví, nebyla přímo navržena vodní plocha „v“, dle jejich názoru by i tak bylo nutné tyto pozemky, jakož i další nemovitosti ve vlastnictví navrhovatelů, jež se nacházejí v daném území, považovat za dotčené pozemky. Realizací navržených změn, tj. zřízením nové vodní plochy „v“, totiž dojde k významnému zásahu do vlastnických práv navrhovatelů. Proto i s přihlédnutím k těmto skutečnostem bylo dle navrhovatelů nezbytné jejich námitky posoudit jako námitky ve smyslu ust. § 52 odst. 2 a 3 stavebního zákona. Na podporu tohoto názoru navrhovatelé poukázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
6
č. j.

Navrhovatelé v tomto kontextu rovněž poznamenali, že v uplatněných námitkách ve vztahu k řešení nové vodní plochy „v“ uvedli zcela konkrétní výhrady a argumenty, a to zejména, že:

i) plánovaná vodní plocha je účelově skryta za součást konceptu směřujícího ke zvětšení ploch pro rekreaci, kdy ve své podstatě umožňuje nežádoucí těžbu štěrkopísku na plochách, které již byly v minulosti těžbou dotčeny;

ii) řešení vodní plochy „v“ je v rozporu se Zásadami územního rozvoje Ústeckého kraje ze dne 7. 9. 2011, č. j. 168286/2011/KUUK, JID: UPS/412/2010-451 (dále jen „ZÚR“), jež nabyly účinnosti dne 20. 10. 2011;

iii) řešení vodní plochy „v“ je v rozporu se Zadáním územního plánu;

iv) řešením vodní plochy „v“ dojde k nepřípustnému zásahu do vlastnického práva navrhovatelů (omezení vlastnictví, resp. celkové znehodnocení sportovně-rekreačního areálu nadmístního významu);

v) vyhodnocení vlivů územního plánu Račice na životní prostředí (SEA) je zcela nedostatečné, když není prokázána, ani jinak prověřována reálnost vytvoření vodní plochy dle územního plánu a nejsou známy dopady na okolní prostředí (hrozící snížení hladiny vody ve veslařském a kanoistickém areálu Račice i v důsledku zvýšeného odparu z vodní hladiny), SEA se dle navrhovatelů žádným způsobem nezabývá faktem, že vzniku vodní plochy bude předcházet několik let těžby štěrkopísku.

S ohledem na shora předestřené argumenty mají navrhovatelé za to, že se pořizovatel s jejich námitkami nevypořádal, resp. že jeho rozhodnutí nebylo řádně odůvodněno, jak jednoznačně vyžadují právní předpisy a související aktuální judikatura, na níž navrhovatelé v tomto návrhu poukazovali. Navrhovatelé jsou v tomto ohledu rovněž přesvědčeni, že takovýto postup pořizovatele představuje zcela flagrantní porušení jejich práv, jakož i porušení zákonnosti celého procesu vydávání územního plánu.

Navrhovatelé dále uvedli, že dle jejich názoru územní plán postrádá „způsobilé rozhodovací důvody“, jak byly popsány Nejvyšším správním soudem v jeho rozhodnutí ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 1 Ao 3/2008. Určité odůvodnění k problematice zřízení nové vodní plochy „v“ lze dle navrhovatelů dohledat v textové části územního plánu – Vyhodnocení připomínek. Dle navrhovatelů pořizovatel totiž chybně vyhodnotil část námitky navrhovatelů týkající se dalších pozemků dotčených novou vodní plochou „v“ jako připomínku (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 185).

Pokud se jedná o nesoulad územního plánu se ZÚR, tak dle navrhovatelů se obec Račice v tomto „odůvodnění“ rozhodnutí o připomínce omezila toliko na konstatování, že návrh územního plánu rozhodně není v rozporu se ZÚR, neboť soulad s tímto dokumentem je doložen souhlasným stanoviskem Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 7. 5. 2013, č. j. 279/UPS/2011 (dále jen „souhlasné stanovisko“). Dle navrhovatelů je třeba takovýto odkaz na souhlasné stanovisko považovat za zcela nedostatečný, neboť odůvodnění má přímo obsahovat územní plán. Nadto ani uvedené souhlasné stanovisko danou problematiku dostatečně věcně neřeší. Dle navrhovatelů se stejně stručně vyjádřil pořizovatel i k jejich námitce týkající se posouzení vyhodnocení vlivů územního plánu Račice na životní prostředí (SEA). Navrhovatelé toto vyhodnocení považují za nedostatečné a neúplné, když v něm pořizovatel toliko konstatoval, že stanovisko je úplné

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
7
č. j.

a dostatečné, když tuto skutečnost dle pořizovatele potvrzuje souhlasné Stanovisko Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, k Vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí k návrhu územního plánu Račice, ze dne 31. 10. 2012, č. j. 1671/ZPZ/2011/SEA (dále jen „souhlasné stanovisko SEA“). Dle navrhovatelů však i souhlasné stanovisko SEA postrádá věcnou argumentaci a v textu se pouze konstatuje, že „vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí k návrhu územního plánu Račice bylo zpracováno přiměřeně v rozsahu přílohy zákona č. 183/2006 Sb...., v rozsahu přílohy č. 5 vyhlášky č. 500/2006 Sb....“.

Dle navrhovatelů je takový postup vypořádání námitky, ale ani připomínky, pokud by se o připomínku jednalo, nepřípustný. Navrhovatelé ohledně tohoto závěru jednak poukázali na odbornou literaturu, a to na: Roztočil, A., Hrušová, K., Lachmann, M., Potěšil, L. Stavební zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 213 s.), a jednak i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 2/2008 – 62, kde bylo mj. uvedeno, že: „pokud se v uplatněných námitkách objeví konkrétní věcné či procesní výhrady k navrženému řešení, které vyplývá ze stanoviska dotčeného orgánu, avšak obsah stanoviska neumožňuje obci, aby se uplatněnými řádným způsobem věcně vypořádala, nelze o námitce bez dalšího věcně rozhodnout. V žádném případě nelze námitku zamítnout s lakonickým odkazem na stanovisko dotčeného orgánu. Naopak, v takovém případě je pořizovatel povinen námitky postoupit zainteresovanému dotčenému orgánu státní správy, aby své stanovisko buď přehodnotil, nebo doplnil o argumentaci obsahující věcné vypořádání uplatněné námitky. Teprve takovéto doplněné stanovisko může být dostatečným podkladem pro rozhodnutí o námitce a jeho odůvodnění“. Dle navrhovatelů však tento postup nebyl v daném případě uplatněn.

Nadto navrhovatelé poukázali na skutečnost, že vypořádání jejich námitky jako „připomínky“ představuje zkrácení jejich práv, neboť vypořádání připomínek není rozhodnutím ve smyslu správního řádu a jako takové nemůže být předmětem správní žaloby ve smyslu ust. § 65 s. ř. s., jakož ani předmětem přezkumného řízení.

I přes tyto veškeré závažné nedostatky zastupitelstvo obce Račice návrh rozhodnutí o námitkách a jejich „odůvodnění“ schválilo na 17. zasedání konaném dne 30. 10. 2013, když současně také schválilo Pokyny pořizovatele k drobné úpravě územního plánu. Tyto Pokyny však dle navrhovatelů nebyly vůbec zveřejněny, a proto se s nimi nemohli seznámit, resp. s obsahem tohoto pokynu. Dle navrhovatelů tato skutečnost jen dokresluje, že v procesu vydávání územního plánu došlo k řadě pochybení, v jejichž důsledku byli navrhovatelé zkráceni na svých právech. Navrhovatelé v tomto kontextu rovněž odkázali na judikaturu Nejvyššího správního soudu - rozsudek ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 9 Ao 2/2008, v němž bylo vysloveno, že nutnou vlastností, bez níž nelze hovořit o dodržení zákonem stanoveného postupu vydání opatření obecné povahy, je jeho srozumitelnost. Navrhovatelé se proto domnívají, že odůvodnění rozhodnutí o námitce, že na žádném z pozemků navrhovatelů není navržena nová vodní plocha „v“, zakládá rozpor mezi grafickou a textovou částí územního plánu a činí jej tak nesrozumitelným, neboť není jednoznačně vymezeno, v čem tedy vlastně změna spočívá, a jaké konkrétní skutečnosti se mění oproti původnímu stavu, resp. není jednoznačně vymezen předmět územního plánu. Z tohoto důvodu mají navrhovatelé za to, územní plán nebyl vydán zákonem stanoveným postupem, postrádá způsobilé rozhodovací důvody a je s ohledem na shora uvedené nepřezkoumatelný, a to i z důvodu jeho částečné nesrozumitelnosti.

Druhý důvod, v němž navrhovatelé spatřují odůvodněnost zrušení územního plánu, představuje skutečnost, že dle navrhovatelů je územní plán a jeho obsah v rozporu se zákonem (materiální kritérium), když řešení nové vodní plochy „v“, která se má dle územního plánu nacházet na pozemcích parcelní číslo 470/16, 470/17, 470/23, 461/1 zapsaných na LV

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
8
č. j.

č. 644, jež jsou ve spoluvlastnictví navrhovatelů, a dále na pozemcích v k. ú. Račice u Štětí parcelní číslo 480/1-20, 487/1, 487/2, 588/1, 529, 523, 521, 517, 514, 511, 508, 505, 502, 499,495, 493/1 a dalších pozemcích ve vlastnictví jiných osob je dle navrhovatelů v rozporu se zákonem. Dle navrhovatelů byl totiž územní plán vydán účelově a pouze s jediným záměrem, a to vytvořit v lokalitě novou vodní plochu, neboť převážná část ostatních změn v územním plánu (zejména vymezení zastavitelných ploch) prakticky jen představuje potvrzení záměrů z dosud platné územně plánovací dokumentace. Plánovaná vodní plocha obrovského rozsahu cca 46 ha je v rámci územního plánu zcela nepřípustně a účelově skryta za součást konceptu směřujícího ke zvětšení rekreačních ploch na území obce Račice, což dle navrhovatelů ve své podstatě znamená umožnění obnovy těžební činnosti v obci Račice. Navrhovatelé tento závěr vyvozují ze zápisu schůzky, které se účastnil zástupce těžařské společnosti, starosta obce Račice a odpovědný projektant územního plánu Ing. Arch. Vávra, jenž se v tomto smyslu jasně vyjádřil (viz zápis ze schůzky konané dne 31. 3. 2008).

Podle navrhovatelů je takovýto záměr v rozporu se zákonem, když se jej fakticky snaží obejít, jakož i je v jednoznačném rozporu se ZÚR, a tedy i v rozporu se stavebním zákonem, když dle ust. § 43 odst. 3 stavebního zákona platí, že: „územní plán v souvislostech a podrobnostech území obce zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje kraje a s politikou územního rozvoje...“. Záměr na zřízení nové vodní plochy „v“, resp. na obnovení těžební činnosti, je dle navrhovatelů zejména v rozporu s textovou částí ZÚR, a to konkrétně kapitolou Hospodářský rozvoj, a dále též i s částí 2.2. Rozvojové oblasti - NOB1 - Litoměřicko, Lovosicko, Roudnicko. Navrhovatel v této souvislosti rovněž poznamenal, že pro unikátní krajinný celek Severočeské nížiny a pánve, do kterého obec Račice náleží, pak ZÚR stanoví tyto zásady, „...napravovat či zmírňovat narušení krajiny lokálně postižené zejména velkoplošnou těžbou štěrkopísků..., těžbu nerostných surovin koordinovat s rekultivacemi tak, aby se snižovalo zatížení území těžebními aktivitami, individuálně posuzovat navrhované změny vyžití území a zamezovat takovým změnám, které by krajinný ráz mohly poškozovat“.

Jelikož dle navrhovatelů nová vodní plocha „v“ může vzniknout pouze odtěžením štěrkopísku je nutné zahrnutí nové vodní plochy do územního plánu posuzovat jako řešení, které zcela popírá uvedené zásady ZÚR a je tedy řešením zcela nepřípustným. Toto řešení totiž dle navrhovatelů de facto předurčuje další rozsáhlé území k tomu, aby na něm byla zahájena činnost, která je dle ZÚR v této oblasti již nežádoucí. Pro úplnost navrhovatelé na tomto místě doplnili, že ani žádná grafická součást ZÚR s novou vodní plochou nepočítá, natož pak s jakoukoliv činností, která by směřovala k vytěžení štěrkopísku v této oblasti.

Pokud ZÚR stanoví jako jeden ze svých cílů „kultivovat a rozvíjet rekreační lokalitu nadmístního významu sportovní kanál Račice“, pak je dle navrhovatelů zcela jasné, že tím není myšlen vznik, tj. vytěžení, nové vodní plochy v území, kde se již v důsledku mohutné těžby štěrkopísku nachází několik vodních ploch, které by po rozumné a důsledně provedené rekultivaci mohly k rekreaci sloužit, pokud by zde zájem o naplnění jistě ušlechtilých záměrů směřujících k rozvoji rekreace skutečně byl. Navrhovatelé se proto navíc domnívají, že územní plán je v části řešení nové vodní plochy nejen v rozporu s ZÚR, ale i se samotným zadáním územního plánu. Navrhovatelé na podporu této argumentace odkázali jednak na ust. § 47 odst. 1 stavebního zákona, jednak na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2008, č. j. 9 Ao 2/2008 - 62, jakož i na odbornou literaturu - Roztočil, A., Hrušová, K., Lachmann, M., Potěšil, L. Stavební zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 194 s.

Navrhovatelé v tomto kontextu zmínili, že zadání územního plánu o následně navržené nové vodní ploše pojednává v části d) Požadavky na rozvoj území, v oddílu Zastavitelné plochy, kde je pod bodem 9 uvedeno: „Rozšíření stávajícího sportovního areálu

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
9
č. j.

(SM-SR) a vodních ploch (v) s cílem doplnění výkonnostních zařízení o plochy a zařízení sportovně rekreační, v souladu s UP VUC a ZUR UK. Dle navrhovatelů zadání žádné další podrobnosti nastiňující rozsah či konkrétní řešení ploch neuvádí. K tomu navrhovatelé dodali, že rozsah nově navržené vodní plochy cca 46 ha v územním plánu pro území z hlediska dalšího rozvoje obce i z hlediska péče o životní prostředí a ochrany hodnot je natolik zásadní, a proto nelze obecnou formulaci v zadání územního plánu považovat za dostatečnou k ospravedlnění záměru takového rozsahu, jenž je navíc v přímém rozporu se ZÚR, na něž se zadání územního plánu odvolává.

Navrhovatelé se rovněž domnívají, že návrh zadání územního plánu neodpovídá podstatě regulace ve výsledném územním plánu. Lakonickým vymezením zadání územního plánu ve vztahu k „rozšíření“ sportovního areálu a vodních ploch tak dle navrhovatelů pořizovatel v rozporu se zákonem ponechal určení všech parametrů územního plánu v rukou projektanta územního plánu Ing. Arch. V., který je dle navrhovatelů celému záměru velmi nakloněn. Tento závěr dle navrhovatelů jasně dokladuje zápis ze schůze konané dne 31. 3. 2008. Dle navrhovatelů je totiž tento projektant tím, kdo navrhl skrýt skutečný záměr obnovení těžby štěrkopísku pod záměr Rozšíření a rekonstrukce areálu Sportcentra Račice, resp. rozšíření rekreace v daném území. Pro úplnost navrhovatelé v této souvislosti dodali, že bod 9) v rámci specifikovaných zastavitelných ploch v zadání územního plánu je jediným bodem, kdy se jedná o nový návrh. V rámci bodů 1) až 8) jsou totiž dle navrhovatelů specifikovány toliko zastavitelné plochy jako potvrzení záměrů z dosud platné územně plánovací dokumentace.

Navrhovatelé mají dále za to, že územní plán je v části řešení nové vodní plochy „v“ v rozporu se stanoviskem dotčeného orgánu, a to konkrétně stanoviskem Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, ze dne 13. 8. 2013, č. j. 2318/ZPZ/2013/UP-927, JID: 93070/2013/KUUK (dále jen „stanovisko Krajského úřadu ze dne 13. 8. 2013“). Toto stanovisko dle navrhovatelů obsahuje vyjádření, že „z hlediska ochrany ZPF lze konstatovat, že tato plocha (tj. navrhovaná nová vodní plocha „v“) neodporuje zásadám ochrany ZPF... S návrhem této plochy souhlasíme za podmínky, že připravované nové využití území nebude v kolizi s platnými rozhodnutími správních orgánů, vydanými v minulosti v souvislosti s těžbou štěrkopísku.“ V návaznosti na toto stanovisko navrhovatelé poukázali na to, že předmětná plocha představuje již jednou vytěžené území, které bylo rekultivováno a v současné době se na něm nachází pole. Nová těžba štěrkopísku, k níž řešení nové vodní plochy ve skutečnosti směřuje, a která prakticky představuje otevření dobývacího prostoru, je dle názoru navrhovatelů v kolizi s rozhodnutími příslušných správních orgánů, když povolení báňského úřadu pro tuto plochu již bylo „vyčerpáno“ v minulosti provedenou a dnes již ukončenou těžbou.

Na tomto místě a v této souvislosti navrhovatelé rovněž požádali Krajský soud v Ústí nad Labem o přezkum zákonnosti a správnosti souhlasného stanoviska SEA. Dle navrhovatelů toto stanovisko pouze konstatuje, že: „vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí k návrhu územního plánu Račice bylo zpracováno přiměřeně v rozsahu přílohy zákona č. 183/2006 Sb...., v rozsahu přílohy č. 5 vyhlášky č. 500/2006 Sb....“, a tedy, že bez jakýchkoliv výhrad vyhodnocení vlivů územního plánu Račice na životní prostředí schvaluje. Dle navrhovatelů se tak stalo, ačkoliv dle jejich názoru je evidentní, že se tak nikdy nemělo stát a příslušný orgán státní správy měl požadovat, aby mimo jiné došlo k posouzení vlivu stavební - těžební činnost na životní prostředí, o kterém předložené vyhodnocení vlivů územního plánu Račice na životní prostředí (SEA), jež bylo vypracováno v květnu 2012 odpovědným řešitelem Ing. J. D., pomlčuje a vytváří tak domněnku, že snad vodní plocha vznikne samovolně. Celkový výsledek vyhodnocení SEA byl dle navrhovatelů velmi hraniční, kdy tzv. nulová varianta (tedy varianta, kdy zůstane účinný původní územní plán) téměř v

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
10
č. j.

učiněném bodovém hodnocení svou pozitivitou předčila variantu aktivní, tj. variantu, kdy bude územní plán vydán. Navrhovatelé jsou jednoznačně přesvědčeni, že pokud by vyhodnocení SEA zahrnovala také posouzení procesu, který bude po několik let či desetiletí vzniku vodní plochy předcházet, nikdy by jeho závěr nemohl vydání územního plánu doporučit. Vyhodnocení SEA ve svém bodě 2.6 uvádí, že dotčené zájmové území je nadprůměrně využívané se zřetelným narušením přírodních struktur, v bodě 2.12 je pak zase konstatováno, že jde o území zatěžované intenzivní těžbou štěrkopísku na sousedním katastrálním území Záluží a Předonín. Následně je lakonicky uvedeno, že „nelze říci, že by bylo území zatěžováno nad míru únosného zatížení“. Navrhovatelé v této souvislosti uvádějí, že pokud by předmětem posuzování vyhodnocení SEA byla i stavební, resp. těžební, činnost, která vzniku jezera, tj. nové vodní plochy musí předcházet, zcela jistě by i kolektiv Ing. Dřevíkovského musel konstatovat, že pak už se jedná o zatížení, které míru únosného zatížení překračuje. Dle navrhovatelů však vyhodnocení SEA proces těžby zcela ignoruje.

Podle navrhovatelů nelze též nechat bez povšimnutí ani bod 2.15 vyhodnocení SEA, kde je uvedeno, že pokud by území nebylo územním plánem regulováno, došlo by zřejmě k nekoncepčnímu řešení problémů rozvoje obce, včetně záboru ZPF. V této souvislosti navrhovatelé připomněli, že v důsledku realizace nové vodní plochy musí dojít k obrovskému cca 46,9 ha a nežádoucímu záboru půdy náležející do zemědělského půdního fondu, což vyhodnocení SEA na jiném místě (bod 5.5) prezentuje jako jeden z negativních dopadů navrhovaného územního plánu. Dle navrhovatelů je u bodu 2.15 bez jakéhokoliv odůvodnění konstatováno, že: „...klimatické, hydrogeologické poměry v řešeném území nebudou významně ovlivněny provedením či neprovedením koncepce“.

Navrhovatelé rovněž uvedli, že záměr situovat v obci Račice rekreační oblast s jezerem, kam se mají sjíždět rekreanti z širokého okolí, je ve skutečnosti pouhou fikcí. Navrhovatelé tento odůvodnili tím, že v bodě 3.2.1 vyhodnocení SEA uvádí, že „oblast krajinného rázu je intenzivně exploatována ...těžbou“, když v bodě 3.2.4 je dále konstatováno, že dotčená oblast krajinného prostoru působí dojmem krajiny velmi intenzivně industriálně využívané díky blízkému průmyslovému Štětí a nedaleké pískovně Dobříni. K tomu navrhovatelé ještě doplnili, že nedaleko je i elektrárna Mělník a v bezprostřední blízkosti bude v nejbližší době zahájena další těžební činnost (viz zmíněné rozhodnutí báňského úřadu). Navrhovatelé též poukázali na to, že v bodě 5.10 vyhodnocení SEA je uvedeno, že „území plán nenavrhuje žádné plochy těžby nerostů“, přičemž dle navrhovatelů je de facto jediným důvodem nového územního plánu znovuobnovení těžby štěrkopísku na území obce Račice.

Dle navrhovatelů bod 6 vyhodnocení SEA obsahuje porovnání zjištěných nebo předpokládaných kladných a záporných vlivů podle jednotlivých variant řešení (nulové varianty, tedy ponechání původního územního plánu, a varianty návrhu územního plánu) a jejich zhodnocení. Jelikož však vyhodnocení SEA v žádném bodě neposuzuje proces předcházející vzniku nové vodní plochy, je výsledek tohoto porovnání dle navrhovatelů zavádějící a bez reálného významu. Dle navrhovatelů navíc v bodě „Závěrečné vyhodnocení variant“ na straně 50 vyhodnocení SEA došlo k záměně výsledných vyhodnocení, neboť vyhodnocení, které se týká nulové varianty, je připojeno k variantě aktivní a naopak. Tato zjevná neprávnost a nepřesnost, která nebyla zaznamenána ani orgánem státní správy, který vyhodnocení SEA schvaloval, svědčí o zájmu a pečlivosti, které jí příslušné orgány státní správy a samosprávy věnovaly.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem mají navrhovatelé za to, že územní plán vymezuje v rozporu se zákonem, nadřízenou územně plánovací dokumentací, na základě nesprávných a nezákonných stanovisek dotčených orgánů státní správy a v rozporu s některými stanovisky dotčených orgánů státní správy nové vodní plochy „v“, a z tohoto

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
11
č. j.

důvodu proto navrhovatelé navrhli, aby byl územní plán jako celek, nejméně však v části týkající se zřízení nových ploch „v“, zrušen.

Třetí důvod, v němž navrhovatelé spatřují odůvodněnost zrušení územního plánu, představuje skutečnost, že navrhovatelé mají za to, územní plán nemůže obstát při přezkumu z hlediska jeho proporcionality. Vzhledem k této skutečnosti navrhovatelé předně poukázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 1 Ao 1/2005. V návaznosti na uvedený judikát jsou navrhovatelé přesvědčeni, že zahrnutí nové vodní plochy do územního plánu je zcela v rozporu s kritériem vhodnosti. Pokud ZÚR stanovila cíle „napravovat či zmírňovat narušení krajiny lokálně postižené zejména velkoplošnou těžbou štěrkopísků..., těžbu nerostných surovin koordinovat s rekultivacemi tak, aby se snižovalo zatížení území těžebními aktivitami, individuálně posuzovat navrhované změny vyžití území a zamezovat takovým změnám, které by krajinný ráz mohly poškozovat“, je dle navrhovatelů zřejmé, že umožněním vzniku nové vodní plochy nemůžou být tyto sledované cíle dosaženy, když vybudování nové vodní plochy bude logicky předcházet několikaletá nežádoucí těžba štěrkopísku, a to na území, které je již po realizované těžbě, plochou naprosto rekultivovanou, na níž se nacházejí chráněné pozemky náležející do zemědělského půdního fondu. Stejně tak územní plán neumožňuje dosáhnout v ZÚR sledovaný cíl „Kultivovat a rozvíjet rekreační lokality nadmístního významu zahrnuté v rozvojové oblasti v koridoru Labe: jezero Píšťany a sportovní kanál Račice“, když je zde reálná hrozba úplného znehodnocení Sportcentra Račice. K dané věci navrhovatelé ještě dodali, že s ohledem k tomu, že v bezprostřední blízkosti Sportcentra Račice se nachází průmyslové objekty Elektrárna Mělník a Papírny Štětí, jejichž provoz způsobuje v dotčené oblasti zvýšenou prašnost, stejně tak jako další negativní vlivy, a že již nyní je schválena další etapa těžby štěrkopísku, která bude logicky doprovázena zvýšenými imisemi (nadměrný provoz, hluk a zejména zvýšený výskyt prachu), by se jako vhodné řešení dotčené plochy v souladu s kritériem vhodnosti dle navrhovatelů spíše jevilo např. její zalesnění.

Z uvedeného tak dle navrhovatelů vyplývá, že územní plán a sledovaný cíl spolu logicky nesouvisí, neboť jediným skutečným cílem není rozvoj rekreační lokality (rozšíření a rekonstrukce areálu Sportcentra Račice), ale právě těžba štěrkopísku, jež má být pod jinak jistě ušlechtilý cíl rekultivace lokality účelově a v rozporu se zákonem skryta.

Podle navrhovatelů zveřejněnými materiály a podklady k územnímu plánu, a to včetně vyhodnocení SEA, není prokázána a ani jinak prověřována reálnost vytvoření vodní plochy dle územního plánu; dopad stavební, tj. těžební, činnosti na životní prostředí, nebyl ve vyhodnocení SEA totiž vůbec posuzován. Dle navrhovatelů k vytvoření nové vodní plochy o rozloze cca 46 ha proto nemůže dojít jinak než odtěžením a odvezením přibližně 2.000.000 m materiálu - štěrkopísku, čímž může dojít k výraznému poklesu, ne-li k úplnému vypuštění, veslařského a kanoistického kanálu, který s plánovanou vodní plochou bezprostředně sousedí. Již v současné době je kanál doplňován uměle vodovodním přivaděčem z Labe a náklady na doplnění vody v kanále dle navrhovatelů jen v předminulém roce dosáhly výše téměř půl milionu korun. Hladina kanálu je totiž cca o 4 m výše než hladina Labe a kanál proto není napájen spodní vodou toku Labe, ale jiným přítokem. Těžbou směrem k obci Račice může být dle navrhovatelů narušena stávající geologická stavba území, konkrétně jílový val, který vodu v území drží, čímž může dojít k výraznému poklesu hladiny kanálu. Navrhovatelé v této souvislosti navíc upozornili, že stav hladiny veslařského a kanoistického kanálu byl již v minulosti těžbou významně dotčen, když v důsledku těžebních činností v oblasti Předonína došlo ke zrušení přirozeného přítoku vody do kanálu.

Dle navrhovatelů se záměrem realizace nové vodní plochy nelze též souhlasit bez provedení hydrologického průzkumu území a doložení komplexně provedené SEA, když konstatování SEA o tom, že: „územní plán navrhuje také plochu vodní a vodohospodářskou

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
12
č. j.

(V), jejíž rozloha je významná. Nepředpokládá se však, že by tato vodní plocha měla negativní vliv na bilanci vod v území. Vzhledem k ploché krajině s propustným podložím, která sama přirozeně akumuluje značné množství vod, nebude mít vodní plocha ani významnější vliv na retenční schopnosti krajiny, či na povrchový nebo podzemní odtok.“ je zcela nedostatečné. Navrhovatelé mají dále za to, že vyhodnocení SEA nelze považovat za dostatečné, a to i s přihlédnutím ke stanovisku Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, ze dne 21. 6. 2011, č. j. 1671/ZPZ/2011/SEA, JID: 1671/ZPZ/2011/SEA, kde je výslovně uvedeno, že: „...byla shledána nezbytnost komplexního posouzení vlivů na životní prostředí (SEA), návrh zadání ÚP předpokládá umístění záměrů, které mohou způsobit výrazně negativní zásah do životního prostředí, ovlivnění krajinného rázu, ekologické stability území a udržitelného rozvoje území... Musí být podrobně popsány vlivy záměrů na poměry dotčené oblasti s ohledem na možnost celkového negativního ovlivnění složek životního prostředí a možné ovlivnění zdraví obyvatelstva.“

Dle navrhovatelů dalším závažným problémem, jenž vyplývá z realizace nové vodní plochy, je odpar z vodní hladiny. Kanál a přilehlé vodní plochy jsou stále napájeny stejným podzemním přítokem, a nikoliv vodou z Labe. Odpar z vodní hladiny by se realizací nové vodní plochy pouze v rámci rozsahu ploch v katastru obce Račice zvýšila o více než 200 %, když navrhovaná nová vodní plocha „v“ má výměru 46 ha, přičemž stávající kanál v katastru obce Račice má výměru toliko 19 ha. Dle navrhovatelů vyhodnocení SEA tuto možnost pouze obecně poukazuje, avšak bez jakýchkoliv výpočtů či odborných posouzení. Není doložena a porovnána vydatnost přítoku vzhledem k odparu z vodní hladiny. Dle navrhovatelů navíc v územním plánu není ani respektována připomínka Městského Úřadu Litoměřice, odbor životního prostředí, ze dne 17. 10. 2012, č. j. 0056081/12/ŽP, poukazující na vliv odparu na lokální mikroklima, kde: „Do předloženého územního plánu požadujeme doplnit vypracování studie, která ověří vliv navrhované vodní plochy na mikroklima v daném území“.

Pro dokreslení situace ohledně možných dopadů řešení nové vodní plochy „v“ na životní prostředí v dané lokalitě navrhovatelé opětovně odkázali na stanovisko Krajského úřadu ze dne 13. 8. 2013, v němž je upozorňováno, že na území, kde je navržena vodní plocha „v“ se „nachází chráněný druh sasanka lesní a významný druh černýš rolní. Směrem k přilehlému lesu se pak vyskytuje len tenkolistý“. V následujícím stanovisku Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, ze dne 7. 10. 2013, č. j. 3435/ZPZ/2013-UP-964, JID: 125508/2013/KUUK, v němž zástupci příslušného odboru „upozorňují na předchozí stanovisko, v němž bylo upozorňováno na výskyt zvláště chráněných druhů rostlin v řešeném území. Případné konkrétní záměry nelze na plochách výskytu chráněných druhů realizovat bez předchozího získání výjimek z ochranných podmínek těchto druhů....“. Navrhovatelé se proto domnívají, že ochrana přírody a chráněných druhů rostlin by neměla být opomíjena, zvláště v krajině již tolik devastované těžbou a okolním průmyslem (Papírny Štětí, Elektrárna Mělník apod.).

Dle navrhovatelů při hodnocení vhodnosti a legitimity cílů řešení měl být rovněž brána v potaz skutečnost, že v důsledku vzniku nové vodní plochy by muselo dojít k významnému záboru půdy zemědělského půdního fondu.

Navrhovatelé jsou dále přesvědčeni o tom, že řešení týkající se nové vodní plochy „v“ je též v přímém rozporu s kritériem potřebnosti. Dle jejich názoru se v dotčeném území v důsledku mohutné těžby štěrkopísku již nachází několik vodních ploch, které by po rozumné a důsledně provedené rekultivaci mohly sloužit k rekreaci, pokud by zde zájem o naplnění těchto záměrů směřujících k rozvoji rekreace skutečně byl (nejen vodní plochy přímo přiléhající ke kanálu vodních sportů, ale např. i vodní plochy vzniklé těžbou v oblasti Vlíněves - Cítov). Dle navrhovatelů zde proto není jediný důvod, proč by měla být vytvořena nová vodní plocha, jež prakticky navazuje na již existující vodní plochy. Kromě toho

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
13
č. j.

skutečnost, že lokalita, kde by měla být nová vodní plocha zřízena, se nachází nedaleko papíren Štětí a Elektrárny Mělník, dle navrhovatele vzbuzuje pochybnosti ohledně vhodnosti a potřebnosti ploch k rekreaci v dané lokalitě.

Navrhovatelé mají rovněž za to, že územní plán zásadním způsobem prolamuje princip minimalizace zásahů. Zahrnutím nové vodní plochy do územního plánu s přihlédnutím ke stavební, resp. těžební, činnosti, která bude vzniku vodní plochy po dobu několika let předcházet, totiž dojde k nepřípustnému zásahu do jejich ústavně zaručeného práva na příznivé životní prostředí a vlastnického práva, když budou zásadně omezeni v užívání jimi vlastněných nemovitostí. Dle navrhovatelů se má jednat o pozemky parcelní číslo 470/16, 470/17, 470/23, 461/1 a dále o pozemky parcelní číslo 470/3,470/4, 470/5 zapsané na listu vlastnictví číslo 644 v k. ú. Račice u Štětí. Navrhovatelé v této souvislosti znovu odkázali na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. 2 Ao 4/2008.

Navrhovatelé se zároveň také domnívají, že v důsledku předpokládané stavební, resp. těžební, činnosti, dojde ke snížení hodnoty ceny nemovitostí, jež jsou ve vlastnictví navrhovatelů, resp. alespoň její části, na níž se nachází veslařský kanál, když v případě poklesu vodní hladiny ve veslařském a kanoistickém kanálu dokonce hrozí úplné znehodnocení a znemožnění užívání těchto nemovitostí za účelem rozvoje českého sportu v tom nejširším slova smyslu.

Navrhovatelé dále konstatovali, že si jsou vědomi skutečnosti, že právo vlastnické, ačkoliv je právem absolutním a zaručeným mimo jiné čl. 11 Listiny základních práv a svobod, není neomezitelné. Navrhovatelé i tak mají za to, že navrhované řešení je z hlediska ochrany vlastnického práva zcela nepřípustné. Navrhovatelé v této souvislosti připomněli např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2005/09, který odkazuje i na pojetí vlastnického práva dle judikatury Evropského soudního dvora. Dle navrhovatelů omezení jejich vlastnického práva nelze ospravedlnit existencí legitimních cílů, když skutečným cílem územního plánu je umožnit nad rámec těžebních limitů a v rozporu s ZÚR těžbu štěrkopísku, a nikoliv rozšíření rekreačních možností v lokalitě. V otázce omezení vlastnického práva navrhovatelé opětovně odkázali na rozsudek Nejvyšší správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 185. Dle navrhovatelů je proto omezení jejich vlastnických práv v rozporu se všemi uvedenými principy.

Navrhovatelé jsou rovněž tohoto názoru, že územní plán zasahuje do práva na příznivé životní prostředí, které je zaručeno čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dle zákona o životním prostředí nesmí být území zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení. Zatížení (znečištění) životního prostředí nesmí ohrožovat zdraví lidí a dalších živých organismů a nesmí nad stanovené limity zatěžovat ostatní složky životního prostředí.

Ve spojitosti s tímto konstatováním navrhovatelé na tomto místě v návrhu opětovně uvedli, že krajina v okolí Račic je již nyní negativně dotčena těžební činností, a že na území obce Záluží je povolena další etapa těžby štěrkopísku. Pokud by došlo i k zahájení prací na vytvoření vodní plochy „v“ byl by veslařský kanál doslova „obklíčen“ těžbou se všemi jejími negativními důsledky. Tyto negativní jevy by dle navrhovatelů mohly dokonce zapříčinit, že veslařskému kanálu bude odejmuto pořadatelství plánovaných mezinárodních podniků.

Navrhovatelé proto shrnuli, že zásah do jejich vlastnického práva a práva na příznivé životní prostředí představuje následek, který není úměrný sledovanému cíli, a je tedy v rozporu se zásadou proporcionality, když přiměřenost zásahu představuje jednu ze zásadních podmínek, která musí být splněna.

Nadto navrhovatelé poukázali na to, že řešení nové vodní plochy „v“ v územním plánu nesplňuje podmínku rozumného uspořádání společenských vztahů. V kontextu územního plánování lze uspořádání společenských vztahů považovat za rozumné tehdy, když

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
14
č. j.

navrhovaná řešení neodporují veřejnému zájmu. Dle navrhovatelů je však navrhované řešení nové vodní plochy „v“, jež je obsaženo v územním plánu, v přímém rozporu s tímto principem, jelikož vytvoření vodní plochy je vedeno čistě zájmy soukromými (obnovení těžby štěrkopísku), kdežto ochrana, resp. zachování, funkčního veslařského a kanoistického areálu, jakožto sportoviště nadmístního významu, je nepochybně vedeno veřejným zájmem. Dle dopisu náměstka Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 21. 5. 2013, č. j. MSMT-20984/2013, veslařský kanál patří do konceptu národních olympijských center. Tento závěr dle navrhovatelů dokládá i skutečnost, že veslařskému kanálu bylo přiděleno pořadatelství několika vrcholných sportovních podniků, jak vyplývá z termínové listiny plánovaných podniků pro rok 2014.

V této souvislosti navrhovatelé též poukázali na to, že na přípravu zmíněných sportovních akcí již byly vynaloženy nemalé prostředky z veřejných zdrojů, a to zejména dotace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Pokud by v důsledku prací na vytvoření nové vodní plochy došlo k poklesu vodní hladiny ve veslařském kanálu, došlo by nejen k významnému zásahu do majetkové sféry navrhovatelů, ale i k znehodnocení investic z veřejných zdrojů. Konečně pak nelze opominout, že pokud by došlo ke změnám v úrovni hladiny veslařského kanálu, zcela reálně zde hrozí zrušení pořadatelství výše uvedených soutěží, čímž by významně utrpělo dobré jméno České republiky nejen na poli sportovním.

Vzhledem k tomu, že dle navrhovatelů územní plán v části tykající se řešení nové vodní plochy „v“ nesplňuje kumulativně vymezené podmínky stanovené judikaturou Nejvyššího správního soudu a tato pochybení jsou zcela zásadního významu, jsou proto dle navrhovatelů dány důvody pro zrušení územního plánu jako celku.

Další část z uplatněných důvodů, pro něž by dle navrhovatelů měl být územní plán zrušen, se týká plochy přestavby „P6“.

Dle navrhovatelů územní plán významně zasahuje do jejich práv i v další své části. Územním plánem byla vymezena plocha přestavby označená jako „P6“, plocha PV pro obslužnou komunikaci, jako součást veřejně prospěšné stavby D3, resp. D4. Plocha P6, jakožto veřejná prospěšná stavba, se má nacházet mimo jiné i na pozemku parcelní číslo 470/23 v k. ú. Račice u Štětí, jenž je ve spoluvlastnictví navrhovatelů.

V návrhu územního plánu byla plocha přestavby „P6“ umístěna doprostřed stávajících rozvojových ploch sportovního areálu - Centra vodních sportů Račice, a to jako veřejně prospěšné opatření, pro které lze uplatnit předkupní právo. Dle navrhovatelů však byl takový návrh v rozporu se zákonem a v rozporu s principem minimalizace zásahů do práv navrhovatelů, a proto navrhovatelé podali proti návrhu územního plánu námitky ze dne 16. 8. 2013. Pořizovatel sice dle navrhovatelů k jejich námitce uznal, že navrhovaným opatřením dochází k zásahu do výlučného vlastnického práva navrhovatelů, nicméně této námitce vyhověl pouze částečně, když část plochy přestavby „P6“ jako součást veřejně prospěšné stavby D3, resp. D4, na pozemku parcelní číslo 470/23 ve spoluvlastnictví navrhovatelů ponechal.

Vzhledem k této skutečnosti jsou navrhovatelé přesvědčeni, že vymezení plochy přestavby „P6“, jakožto součásti veřejně prospěšné stavby D3, resp. D4, ke které je obec Račice oprávněna dle územního plánu uplatnit předkupní právo, představuje omezení vlastnického práva v rozporu se zásadou subsidiarity a minimalizace zásahů do vlastnických práv navrhovatelů, když je rovněž i v rozporu se stavebním zákonem. K otázce zákonnosti územního plánu navrhovatelé opět odkázali na rozsudek Nejvyšší správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 185.

V tomto kontextu navrhovatelé konstatovali, že novela stavebního zákona provedená zákonem č. 350/2012 Sb., která nabyla účinnosti ke dni 1. 1. 2013, změnila ust. § 101

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
15
č. j.

stavebního zákona tak, že nově již není pro obec (či kraj) automaticky zřizováno předkupní právo k pozemkům určeným územním plánem (nebo regulačním plánem) pro veřejně prospěšnou stavbu. Věcné břemeno pak není oproti předkupnímu právu zřizováno přímo územním plánem, ale v případě potřeby zřízení věcného břemene je třeba postupovat podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, jak vyplývá z odborné literatury (viz např. Roztočil, A., Hrušová, K., Lachmann, M., Potěšil, L. Stavební zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 419 s.). Navrhovatelé k tomu ještě doplnili, že pokud je již zřizováno předkupní právo, je nepochybné, že takový zásah do vlastnického práva je nezbytné řádně zdůvodnit. To, že si je zákonodárce vědom, že zřízení předkupního práva představuje zásah, který je potřeba činit jen v nejnutnějších případech a v nejnutnější míře, dokládá dle navrhovatelů i skutečnost, že předkupní právo lze za daných podmínek zřídit vždy pouze v rozsahu vymezeném územně plánovací dokumentací, nikoliv k celému pozemku, na kterém se veřejně prospěšná stavba nachází. Navrhovatelé dále upozornili na to, že v čl. II bodu 10. přechodných ustanovení zákona č. 350/2012 Sb. je výslovně stanoveno, že: „obsahuje-li návrh územního plánu nebo regulačního plánu vymezení předkupního práva v rozporu s tímto zákonem, zajistí pořizovatel nejpozději před řízením podle § 52 nebo 67 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, upravení návrhu. Pokud již bylo toto řízení přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno nebo ukončeno a územní plán nebo regulační plán nebyl vydán, pořizovatel zajistí úpravu návrhu a koná se opakované veřejné projednání upraveného návrhu“.

Nadto navrhovatelé dodali, že plocha „P6“, která tvoří součást veřejně prospěšné stavby, je územním plánem na jejich pozemku vymezena na liniové stavbě, a to na účelové komunikaci v areálu veslařského kanálu.

Navrhovatelé dále zdůraznili, že třebaže byl územní plán vydán až po účinnosti uvedené novely stavebního zákona, tj. dne 18. 11. 2013, pořizovatel nepostupoval v souladu s přechodnými ustanoveními novely stavebního zákona a návrh územního plánu neuvedl do souladu s touto novelou, neboť:

i) územním plánem je k pozemku parcelní číslo 470/23 ve spoluvlastnictví navrhovatelů zřízeno v rozporu se zákonem předkupní právo;

ii) územní plán neobsahuje řádné odůvodnění, z něhož by vyplývalo, proč je k pozemku navrhovatelů nutno zřídit předkupní právo, když zřízení účelové komunikace lze zajistit zřízením věcného břemene;

iii) z územního plánu nevyplývá, pro jakou část pozemku navrhovatelů má být předkupní právo zřízeno (ačkoliv stavební zákon připouští zřízení předkupního práva nanejvýš v rozsahu, ve kterém byla na pozemku zřízena veřejně prospěšná stavba) a lze jej tedy vykládat i tak, že předkupní právo je zřizováno k celému pozemku navrhovatelů o výměře 17.867 m.

Navrhovatelé jsou v této souvislosti přesvědčeni, že zřízením předkupního práva k jejich pozemku je značně omezen zásadní komponent vlastnického práva, a to právo s věcí nakládat (ius disponendi). Obec Račice si totiž v rozporu se zákonem schváleným územním plánem založila k pozemku navrhovatelů předkupní právo. Dle navrhovatelů takovýto zásah do jejich vlastnického práva nemá legitimní a o zákonné cíle opřený důvod. Z tohoto důvodu proto navrhovatelé považují jednání obce Račice při vydávání územního plánu za libovůli, která je zcela v rozporu se zásadou subsidiarity a minimalizace zásahů. Navrhovatelé jsou takovýmto jednáním omezeni ve svobodném nakládání s jejich pozemkem, když je jim uložena povinnost v případě zamýšleného převodu pozemku nabídnout jej přednostně obci Račice, a to za cenu obvyklou, zjištěnou znaleckým posudkem. Dle navrhovatelů navíc ani

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
16
č. j.

není zřejmé, zda se předkupní právo zřízené územním plánem vztahuje pouze na dotčenou část jejich pozemku nebo na pozemek celý. Navrhovatelům je tímto odepřeno právo svobodně si zvolit kontrahenta a zejména pak určit cenu pozemku dle svého uvážení a zcizit jej za cenu tržní.

V tomto kontextu navrhovatelé současně upozornili i na nesrozumitelnost územního plánu v části týkající se vymezení veřejně prospěšných staveb. Dle územního plánu je na jejich pozemku parcelní číslo 470/23 vymezena plocha přestavby „P6“, jež je součástí veřejně prospěšné stavby. V textové části územního plánu pod písm. h), kde je stanoveno vymezení veřejně prospěšných staveb a veřejných prostranství, pro které lze uplatnit předkupní právo, je uvedeno, že pozemek parcelní číslo 470/23 spadá podveřejnou stavbu D3 - nové napojení rozvojových ploch a veslařského areálu místní komunikací. Na jiném místě textové části územního plánu, a to v odůvodnění návrhu rozhodnutí o námitkách navrhovatelů, se však podává, že na části pozemku parcelní číslo 470/23 je navržena část plochy přestavby „P6“, přičemž „Plocha přestavby P6 je navržena pro místní obslužnou komunikaci a je vymezená jako veřejně prospěšná stavba D4 (nikoliv D3 nebo D5)“.

S ohledem na právě uvedené navrhovatelé zdůraznili, že nutnou vlastností, bez níž nelze hovořit o dodržení zákonem stanoveného postupu vydání opatření obecné povahy, je jeho srozumitelnost. Navrhovatelé ve spojitosti s tímto konstatováním znovu odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 9 Ao 2/2008. V návaznosti na předestřené skutečnosti navrhovatelé v tomto případě dovodili, že se pořizovatel dostatečně nevypořádal s jejich uplatněnou námitkou, když dle jejich názoru návrh rozhodnutí o námitkách postrádá způsobilé rozhodovací důvody, pročež takové odůvodnění zakládá nesrozumitelnost příslušné části územního plánu a tím tedy v této části i jeho nepřezkoumatelnost.

Navrhovatelé pak ještě doplnili, že v důsledku zařazení (části) pozemku v jejich vlastnictví pod veřejně prospěšné stavby spadá pozemek parcelní číslo 470/23 pod plochy, které lze vyvlastnit, přičemž dle navrhovatelů není z územního plánu patrné, zda je obci Račice v tomto případě zakládáno právo vyvlastnit předmětný pozemek jako celek nebo jen jeho dotčenou část. Navrhovatelé pro tento závěr odkázali na textovou část územního plánu, a to konkrétně na písm. g), jenž je označeno jako vymezení veřejně prospěšných staveb, veřejně prospěšných opatření, staveb a opatření k zajišťování obrany a bezpečnosti státu a ploch pro asanaci, pro které lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit. Dle navrhovatelů je nepochybné, že vyvlastnění, jakožto nejcitelnější zásah státu do majetkové sféry občanů, resp. samotná hrozba toho, že pozemek může být v důsledku schválení územního plánu prakticky kdykoliv vyvlastněn, pro ně představuje, jakožto spoluvlastníky dotčeného pozemku, výrazné zkrácení jejich práv. Na podporu vyřčeného názoru navrhovatelé opětovně poukázali na nález Ústavního soudu nález sp. zn. IV. ÚS 2005/09, jenž zároveň odkazuje i na pojetí vlastnického práva dle judikatury Evropského soudního dvora.

Jelikož dle navrhovatelů je jejich vlastnické právo k pozemku parcelní číslo 470/23 v k. ú. Račice u Štětí vymezením plochy „P6“, jakožto součásti veřejně prospěšné stavby, omezeno v rozporu se zákonem a zmíněnou judikaturou, navrhovatelé mají za to, že územní plán by v předmětné části měl být zrušen.

Závěrem navrhovatelé shrnuli, že územní plán (i) nebyl vydán zákonem stanoveným způsobem; (ii) je v rozporu se zákonem, nadřízenou územně plánovací dokumentací a stanovisky dotčených orgánů; (iii) je v rozporu se zásadou proporcionality, minimalizace zásahů a nesleduje veřejný zájem; dále, že (iv) navrhovatelé byli vydáním územního plánu nezákonně zkráceni na svých právech, zejména pak v právu vlastnickém a právu na příznivé životní prostředí.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
17
č. j.

Navrhovatelé nakonec s ohledem na význam a rozsah pochybení v procesu pořizování a vydávání územního plánu a v obsahu územního plánu, jakož i s ohledem na skutečnost, že celý územní plán byl dle jejich názoru vydán účelově toliko se záměrem vytvoření nové vodní plochy a k obnovení těžby štěrkopísku, navrhovatelé navrhli, aby soud rozsudkem napadené opatření obecné povahy jako celek zrušil, popř. ve věci rozhodl eventuálním petitem, jak byl vymezen shora.

III. Vyjádření odpůrce k návrhu

Obec Račice z pozice odpůrkyně k výzvě soudu předložila správní spis a písemné vyjádření k návrhu na zrušení opatření obecné povahy, v němž navrhla jeho zamítnutí pro nedůvodnost.

Obec Račice v zaslaném vyjádření předně uvedla, že má za to, že opatření obecné povahy, kterým byl vydán územní plán obce Račice, bylo vydáno zcela v souladu s právními předpisy, a proto zde neexistuje žádný zákonný důvod pro jeho zrušení. K tomuto doplnila, že na přípravě územního plánu se podílela nejen obec Račice, když územní plán je výsledkem několikaleté snahy a práce dalších osob, resp. správních úřadů, které vždy postupovaly tak, aby byly za účasti dotčených osob a orgánů naplněny cíle územního plánování a zároveň, aby při tom byla co nejvíce chráněna uplatněná práva občanů obce a dalších dotčených osob. Vzhledem ke skutečnosti, že navrhovatelé se již od samého počátku přípravy územního plánu na něm aktivně spolupracovali, považuje proto obec Račice podaný návrh za ryze účelový a zcela v rozporu s předchozími postoji a tvrzenými zájmy navrhovatelů.

Dle obce Račice je třeba nejprve zdůraznit, že návrh navrhovatelů na zrušení opatření obecné povahy je z hlediska svého obsahu a formulací, a to i přes svou délku 26 stran, neurčitý až vágní. Dle obce Račice tento návrh neobsahuje žádné konkrétnosti ohledně údajného zkrácení zcela konkrétních práv navrhovatelů, ale naopak často obsahuje toliko obecné a ničím nepodložené a logicky nesmyslné a navíc zkreslující formulace, jež jsou někdy i vnitřně rozporné, které účelovost jednotlivých tvrzení navrhovatelů v tomto ohledu toliko podtrhují.

Obec Račice rovněž uvedla, že navrhovatel v soudním řízení správním musí uvést návrhové body, když tyto body v průběhu řízení již není oprávněn dále rozšiřovat. Dle obce Račice proto tvrzení jako „zejména“ v souvislosti se zkrácením práv navrhovatelů nepřipadají v úvahu, natož pak další obecná tvrzení, jež jsou často nepřesvědčivá a pro věc jako takovou zcela nepodstatná. Podání navrhovatelů dle obce Račice není logicky konsekventní a srozumitelný. Jednotlivé „zcela nepřípustné“ zásahy jsou totiž dle obce Račice nejenomže opakováním již často v jiné pasáži textu dříve tvrzeného, ale i obsahově zcela nesprávného údajného zásahu do údajných práv navrhovatelů, jež však s daným „zásahem“ zcela nesouvisí. A z tohoto důvodu údajná práva navrhovatelů nemohou být tímto způsobem poškozena.

Obec Račice v této souvislosti dále poznamenala, že s ohledem na rozsáhlost návrhu na zrušení opatření obecné povahy byla nucena se k jednotlivým bodům tohoto návrhu vyjádřit šířeji, byť má za to, že pro rozhodnutí soudu tyto body nejsou podstatné. Dle obce Račice však tímto způsobem může uvést některá tvrzení navrhovatelů na pravou míru.

Obec Račice předně zdůraznila, že navrhovatelé jsou právnickými osobami, a že rozsah jejich činnosti a charakter této činnosti vyplývá jednak přímo z jejich názvu, jakož i z jejich stanov. Konkrétně dle čl. 61. II. stanov navrhovatele a) je účelem jeho činnosti péče o veslařský sport (viz stanovy ze dne 30. 11. 2008) a dle čl. 1 odst. 2 stanov navrhovatele b)

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
18
č. j.

to je zase podpora rozvoje kanoistiky a vodní turistiky (viz stanovy ze dne 21. 11. 2012). Tyto skutečnosti a právní povaha navrhovatelů se následně odráží zejména v kategorii práv, jež mohou být napadeným opatřením obecné povahy vůbec dotčena. V tomto ohledu má obec Račice za to, a to plně v souladu s konstantní judikaturou, že v žádném případě nemohlo a nemůže opatřením obecné povahy dojít k jakémukoliv porušení práva navrhovatelů na příznivé životní prostředí, a to z toho důvodu, že navrhovatelé, jakožto právnické osoby, tímto právem vůbec nedisponují. Dle obce Račice navrhovatelé tuto skutečnost zcela přehlédli, a proto zcela nesprávně v mnoha částech návrhu na zrušení opatření obecné povahy odkazují na čl. 35 Listiny základních práv a svobod, kterého se však nemohou vůbec dovolávat.

Obec Račice v další části písemného vyjádření podotkla, že na úvod musí přednést své vyjádření k navrhované rekreační vodní ploše „v“, za níž má být dle navrhovatelů skryta těžba štěrkopísku. Závěru, že tomu tak skutečně není, dle obce Račice nasvědčuje pouhý fakt, že těžba štěrkopísku v tomto území proběhla již v minulosti, a tudíž štěrkopísek, jenž se v místě plánované vodní plochy nacházel, je zásadně vytěžený. Účelem této části územního plánu, tj. plochy „v“, je dle obce Račice vymezit část území obce pro rekreaci obyvatel, a to jak plánovaným zbudováním (nové) vodní plochy, tak na to navazující infrastrukturou, která v obci Račice pro širokou veřejnost chybí. Navrhovaná vodní plocha má dle obce Račice sloužit pouze k rekreaci. Její vybudování má navíc vést k nápravě v minulosti špatně provedené rekultivace, a to právě na těch pozemcích, kde již těžba štěrkopísku byla ukončena. Vybudování vodní plochy je z tohoto důvodu proto jasným veřejným zájmem, když předmětná vodní plocha je navržena za účelem rekreačního využití a uspokojení volnočasových potřeb obyvatel. Pokud navrhovatelé ve svém návrhu doslova „straší“ těžbou a jejími negativními vlivy, tak dle obce Račice navrhovatelé zcela ignorují účel územního plánu a veřejný zájem na vybudování rekreační plochy a zajištění řádné rekultivace území, což je dle obce Račice s podivem, a to zejména s ohledem na to, že „podpora vodní turistiky“ je dle stanov ze dne 21. 11. 2012 mimo jiné i účelem navrhovatele b).

Dle obce Račice navrhovatelé v návrhu neustále nadřazovali své vlastní zájmy nad zájmy ostatních, a to navíc tím způsobem, že podávali zcela nepřesné údaje o údajné „těžbě“. Dále navrhovatelé uváděli tvrzení, která nejenže nijak neprokázali, ale tato tvrzení byla zcela logicky nesprávná, když např. v údajném zhoršení životního prostředí navrhovatelé vůbec nepřihlédli k tomu, že pokud se hloubí jezero, hloubí se z vody, takže k žádné prašnosti ani hluku nemůže vůbec dojít, a to i přesto, že navrhovatelé tuto skutečnost podávali jako fakt.

Pokud se jedná o zpracovatele územního plánu, tak dle obce Račice Ing. Arch. P. V. byl postaven před úkol zajistit vhodnou rekultivaci již vytěženého prostoru vytvořením jezera, a to plně v souladu se záměry nadřízené dokumentace. Dle obce Račice Ing. Arch. P. V. postupoval v souladu s tímto záměrem. Dle obce Račice Ing. Arch. V., jakožto odborník, navrhl v návaznosti na filozofii celého územního plánu co nejvíce šetrný způsob řešení. Tímto řešením bylo „dotažení či přiblížení“ nové vodní plochy k Račicím tak, aby tato plocha byla využitelná i pro občany obce Račice. Stávající sportovní centrum totiž slouží toliko vrcholovým sportovcům a pro běžné občany, tj. i např. pro účely koupání, je nepřístupné. Dle obce Račice se v rámci přípravy územního plánu vždy odrážela priorita, kterou byla realizace rekreačního zařízení pro občany, čemuž byl v této části územní plán podřízen.

K námitce navrhovatelů, že důvodem vzniku rekreační plochy je „těžba“, obec Račice zdůraznila, že rekreační vodní plocha je zcela navržena tak, aby sloužila ke svému účelu, tj. veřejné rekreaci. Pokud by záměrem této části územního plánu byla naopak těžba, tak dle obce Račice by navrhovaný tvar vodní plochy byl jiný, neboť v tomto případě je tvar vodní

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
19
č. j.

plochy zasazen do krajiny, když na něho navazuje i další část územního plánu, tj. rekreační plochy a infrastruktura.

V návaznosti na tyto skutečnosti obec Račice zcela odmítla názor navrhovatelů, jenž byl jimi zdůrazněn na konci strany 2 návrhu na zrušení opatření obecné povahy, a to že by územní plán byl nezákonný či by snad měl mít další jiné vady. S ohledem na tento závěr má obec Račice za to, že v souzené věci není žádného důvodu pro zrušení napadeného opatření obecné povahy.

Dle obce Račice sice navrhovatelé v návrhu často odkazují na veřejný zájem, čímž dle jejich názoru má být toliko provozování sportovních aktivit profesionálními sportovci, nicméně však zcela pomíjejí skutečnost, že v tomto případě není možné zaměňovat účel právní úpravy územního plánování anebo nahradit veřejný zájem jiným zájmem, tj. zájmem soukromým, jenž by byl nad zájmem obce a jejich občanů. Ačkoliv dle obce Račice jakýsi univerzální a obecně platný a všem společný veřejný zájem neexistuje, přestože se navrhovatelé snaží tvrdit opak a pouze vyzdvihovat sport jako takový. Obec Račice v této souvislosti poznamenala, že nikterak nebagatelizuje důležitost sportu a sportovních aktivit, nicméně navrhovatelé si výkon sportu a sportovní aktivity vztahují výlučně a pouze sami na sebe, a to bez ohledu na skutečnost, že sport může být vykonáván i volnočasově, rekreačně, a tudíž i bez dispozice s velkými finančními prostředky. Dle obce Račice totiž pouze takové finanční prostředky zajistí běžnému občanu, a to na základě úhrady nájmu navrhovatelům, jakožto vlastníkům provozovatele kanálu, přístup na stávající „profesionální“ sportovní kanál. V tomto kontextu obec Račice zároveň odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 24/04. Obec Račice k tomuto dále doplnila, že stávající veslařský kanál je a bude zcela zachován, když územní plán obce Račice vede toliko k rozšíření vodní plochy pro další osoby, což rozhodně navrhovatele nemůže nijak poškodit, natož pak být nezákonným zásahem do jejich práv. Proto dle obce Račice není důvodu, aby skutečným veřejným zájmem nebylo právě zbudování nové rekreační vodní plochy, proti které navrhovatelé tak vehementně brojí.

K jednotlivým konkrétním bodům návrhu obec Račice uvedla následující:

V rámci soudního přezkumu je soud nejprve povinen zkoumat aktivní legitimaci navrhovatelů k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy, tj. zda jsou navrhovatelé vůbec osobou oprávněnou k podání návrhu na zrušení napadeného územního plánu obce Račice. Dle obce Račice proto navrhovatelé musí předně tvrdit, že jejich subjektivní hmotná práva byla napadeným opatřením obecné povahy dotčena. Obec Račice v tomto smyslu uvedla, že nijak nesporuje spoluvlastnické právo navrhovatelů k pozemkům zapsaným na LV č. 644 v k. ú. Račice u Stětí. Obec Račice naopak navrhovatele, jakožto spoluvlastníky předmětných pozemků, vždy zcela respektovala a snažila se jejich požadavkům v průběhu pořizování územního plánu vyhovět. Obec Račice zdůraznila, že rozhodně neučinila nic, čím by navrhovatele jakkoliv přehlížela. Z tohoto důvodu proto považuje návrh za účelový.

Dle obce Račice navrhovatelé musí tvrdit dotčení svých práv s tím, že soud v rámci zkoumání aktivní legitimace musí rovněž posoudit, zda i v případě pravdivosti tvrzení navrhovatelů není dotčení jejich práv z povahy věci vyloučeno, tj. zda je zásah do jejich práv vůbec myslitelný a vyplývá z tvrzení navrhovatelů. Na podporu této argumentace obec Račice poukázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 185. V tomto smyslu je dle obce Račice vhodné uvést, že dle ustálené judikatury soudů primárně platí, že právnická osoba nedisponuje právem na příznivé životní prostředí, a tudíž se v této věci nemůže domáhat ochrany (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1998, sp. zn. I. ÚS 282/97 nebo sp. zn. III. ÚS 3118/07 a sp. zn. IV. ÚS 2659/08, nebo rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2010, č. j. 6 Ao 5/2010 – 43, či ze dne

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
20
č. j.

31. 1. 2012, č. j. 2 Ao 9/2011 – 71). Dle obce Račice Ústavní soud i Nejvyšší správní soud nepovažují právnické osoby za nositele práva na příznivé životní prostředí, pokud jde o hmotný aspekt tohoto práva, a proto se dle obce Račice navrhovatelé v rámci své argumentace tohoto práva vůbec nemohou dovolávat.

Pokud se navrhovatelé kdekoliv v textu návrhu ve spojení s argumentací ohledně jejich aktivní legitimace domáhají ochrany práva na příznivé životní prostředí a spojují s tímto důvod pro zrušení opatření obecné povahy, tak dle obce Račice k tomuto vůbec nejsou oprávněni, neboť takovéto právo vůbec nemají. Z tohoto důvodu by soud k těmto argumentům navrhovatelů neměl vůbec přihlížet, nehledě na to, že tyto argumenty jsou dle obce Račice věcně nesprávné. V této souvislosti obec Račice zároveň ještě zdůraznila, že navrhovatelé nejsou ani občanským sdružením, jehož, byť jen odvozenou činností, je aktivní starost a péče o příznivé životní prostředí, natož aby se jednalo o primární činnost, tj. aby se jednalo o občanské sdružení (spolek) působící v oblasti ochrany životního prostředí, kterému některé speciální předpisy přiznávají procesní postavení účastníka řízení.

Nadto dle obce Račice navrhovatelé v návrhu uvedli ničím nepodložené úvahy a spekulace o „těžbě“, která má dle jejich tvrzení probíhat desetiletí, a která má současně i zatížit životní prostředí. Dle obce Račice navrhovatelé nejsou nositeli příslušného práva, a proto ani nejsou oprávněni podat actio popularis. Dle obce Račice navíc napadené opatření obecné povahy nikterak zásady a principy ochrany životního prostředí neporušuje.

V další části vyjádření k návrhu se obec Račice věnovala bodu, kde se navrhovatelé domáhají ochrany před dotčením jejich vlastnického práva, neboť územním plánem budou zásadně omezeni v užívání jimi vlastněných nemovitostí, když v této souvislosti odkázali na řešení navrhované nové vodní plochy „v“.

Dle obce Račice navrhovatelé vůbec netvrdí, jak konkrétně budou „zásadně“ omezeni v užívání jimi vlastněných pozemků. Pokud tvrdí, že v důsledku stavební činnosti dojde ke snížení hodnoty těchto nemovitostí či dokonce k poklesu hladiny a úplnému znehodnocení a znemožnění využívání nemovitostí za účelem rozvoje českého sportu v tom nejširším smyslu, tak obec Račice má za to, že tato tvrzení jsou zcela nepravdivá. Tato tvrzení dle obce Račice totiž vycházejí z absolutní neznalosti věci a neodbornosti, a navíc jsou i rozporná s přihlédnutím k dalším tvrzením navrhovatelů. Dle obce Račice navíc stavební činnost jako taková rozhodně nemůže být činností jakkoliv nezákonnou, když je zároveň naprosto běžné, že vlastník musí strpět stavební činnost na sousedních pozemcích, neboť vlastnické právo a právo užít pozemek ke stavbě je zásadně nutné respektovat.

Dle obce Račice navíc tvrzení navrhovatelů, že pozemky zapsané na LV č. 644 (vyjma 4 níže zmíněných pozemků), které se nacházejí v bezprostředním okolí vodní plochy „v“, zcela přehlíží situaci, že okolo stávajícího vodního kanálu je stanoveno ochranné pásmo o šířce 50 m. Schváleným územním plánem proto nedojde k žádné změně ve způsobu využití těchto pozemků, když ochranné pásmo bude zachováno. Dle obce Račice nedojde ani k dalšímu tvrzenému zásahu, tj. do práva s věcí nakládat - ius dispondendi.

Ke čtyřem pozemkům parcelní číslo 470/16, 470/17, 470/23 a 461/1, na nichž má být dle tvrzení navrhovatelů vybudována nová vodní plocha, obec Račice uvedla, že v této souvislosti je třeba zdůraznit, že zbudování nové vodní plochy se týká jen nepatrné části těchto pozemků (ohledně průplavů se jedná pozemky o velikosti cca 5.715 m a u komunikací o pozemky o velikosti cca 675 m), když celková jejich plocha je 82.835 m, přičemž dotčená část tvoří toliko 7,7%. V této souvislosti obec Račice zdůraznila, že plánované průplavy byly do územního plánu zahrnuty na základě žádosti samotných navrhovatelů, když navrhovatelé ostatně ani v námitkách ze dne 16. 8. 2013 proti územnímu plánu obce Račice nikterak konkrétně nebrojili proti těmto průplavům. Navrhovatelé v tomto

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
21
č. j.

ohledu spíše pouze namítali nesouhlas s plánovanou vodní plochou jako celkem a s údajnou těžbou, když dle obce Račice zcela ignorovali podstatu územního plánu a důvody pro jeho obsah, tj. zbudování rekreační plochy. Ve vztahu k těmto čtyřem zmíněným tedy k žádnému dotčení vlastnického práva navrhovatelů nemůže dojít, neboť územní plán byl v této části koncipován tímto způsobem na základě vlastní žádosti navrhovatelů.

U ostatních pozemků ve vlastnictví navrhovatelů pak dle obce Račice platí, že uvedená navržená vodní plocha je plánována v oblasti vzdálené nejméně 50 m od těchto pozemků a není jakéhokoliv důvodu, aby „v důsledku uvedené stavební činnosti došlo ke snížení ceny těchto nemovitostí, poklesu jejich hladiny“ či k jejich „úplnému znehodnocení a znemožnění využití“. Obec Račice k tomuto dodala, že navrhovatelé v této části návrhu uvedli údajné následky, aniž by však, byť alespoň naznačili, jak, a čím by se tak mělo stát v přímé souvislosti s napadeným územním plánem.

Dle obce Račice navrhovatelé pak dále zcela pomíjejí, že uvedené průplavy, které byly do územního plánu zapracované na základě jejich žádosti, nemohou být v budoucnu zbudovány bez jejich souhlasu jako vlastníků, a proto, nebudou-li navrhovatelé na nich trvat, žádný subjekt je jako vlastníky nebude schopen donutit, aby byly obě plochy, tj. sportovní kanál a rekreační vodní plocha, napojeny. Dle obce Račice je rovněž velmi důležité, že navrhovatelé zbudování nové rekreační vodní plochy v průběhu pořizování územního plánu podporovali a sami měli zájem na úpravě svého kanálu rozšířením stávající vodní plochy sportovního kanálu vyhloubením zeminy a prostoru pod ní. Jednalo by se co do způsobu a provedení o zcela stejnou činnost, proti které nyní navrhovatelé brojí, když uváděné námitky a obavy o jejich sportovní aktivity, ostatní pozemkový majetek a životní prostředí pro ně před tím nebyly žádnou překážkou. Z tohoto důvodu obec Račice považuje veškerá tvrzení navrhovatelů a jejich uváděné obavy za ryze účelová, a nikoliv, že by tato tvrzení byla bojem proti domnělým zásahům do jejich vlastnického práva, natož pak ochranou životního prostředí.

Dále obec Račice poznamenala, že navrhovatelé v návrhu podali výklad pětistupňového algoritmu přezkumu opatření obecné povahy, jenž byl dán judikaturou. Obec Račice tento algoritmus nijak nesporuje, dle obce Račice však navrhovatelé v tomto konkrétním případě opomenuli fakt, že při rozhodování o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je soud vázán rozsahem a důvody návrhu (viz ust. § 101d odst. 1 s. ř. s.) s tím, že toto pravidlo soudního přezkumu opatření obecné povahy bylo zavedeno s účinností od 1. 11. 2012 novelou provedenou zákonem č. 303/2011 Sb., kterým se změnil s. ř. s. a některé další zákony. Tím zákonem došlo k omezení rozsahu přezkumu opatření obecné povahy s tím, že soud bude algoritmus přezkumu v celém rozsahu aplikovat pouze za předpokladu, že navrhovatel zahrne všechny jeho kroky do návrhových bodů, k čemuž obec Račice odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2013, č. j. 50A 4/2013 – 34. Dle obce Račice navrhovatelé v tomto případě opatření obecné povahy napadli však toliko v krocích 3, 4 a 5 zmíněného algoritmu.

V další části vyjádření se obec Račice postupně věnovala jednotlivým žalobním důvodům, na jejichž podkladě by mělo být zrušeno napadené opatření obecné povahy, a to v chronologickém pořadí, v jakém tyto jednotlivé žalobní body byly uvedeny navrhovateli.

K námitkám ohledně vodní ploše „v“ z pohledu údajného porušení zákonného způsobu vydání územního plánu Obec Račice nejprve uvedla, že navrhovatelé ohledně pozemků parcelní číslo 470/16, 470/17, 470/23 a 461/1, jež se nacházejí v k. ú. Račice u Štětí, podali námitky dne 16. 8. 2013, které se týkaly nové vodní plochy.

Obec Račice dále opětovně poukázala na skutečnost, že navrhovatelé se projednání územního plánu aktivně účastnili již od roku 2008 (viz záznam ze schůzky ze dne

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
22
č. j.

31. 3. 2008, jenž byl do soudního spisu založen samotnými navrhovateli). Obec Račice, jakož i pořizovatel územního plánu, byli s navrhovateli v čilém kontaktu, přesto navrhovatelé námitku tohoto obsahu podali až na samotném konci několikaleté přípravy územního plánu. Obec Račice ji proto považuje za ryze účelovou. Dle obce Račice je totiž nepochybné, že navrhovatelé mohli podat připomínku tohoto znění již k návrhu zadání územního plánu Račice, které ukládalo prověřit a na základě prověření navrhnout rozšíření stávajícího sportovního areálu a vodních ploch s cílem doplnění výkonnostních zařízení o plochy a zařízení sportovně rekreační v souladu s Územním plánem velkého územního celku a ZÚR. Dle obce Račice na toto ostatně navrhovatelé sami odkázali v návrhu.

Návrh zadání územního plánu byl dle ust. § 47 odst. 2 stavebního zákona vystaven k veřejnému nahlédnutí po dobu 30 dnů ode dne vyvěšení oznámení o projednávání zadání na úřední desce Městského úřadu Litoměřice a Obecního úřadu Račice, a dále na internetových stránkách Městského úřadu Litoměřice a obce Račice, a to v termínu od 20. 6. 2011 do 20. 7. 2011 (včetně). Tímto byl návrh zadání územního plánu dán k dispozici široké veřejnosti, a to včetně navrhovatelů, kteří se s ním prokazatelně seznámili, neboť proti němu podali „nesouhlas“. Tento nesouhlas však dle obce Račice vůbec nesměřoval k plánované vodní ploše. Navrhovatelé zastoupeni Ing. Zdeňkem Peckou, místopředsedou Českého veslařského svazu, jakožto jejich zmocněncem, k zadání územního plánu totiž v dopise ze dne 19. 7. 2011 uvedli toliko to, že: „zásadně nesouhlasí s umístěním silnice, která by dle výše uvedeného návrhu zadání územního plánu Račice vedla přes velkou část pozemku areálu a tím by velmi znehodnotila světově významný Areál sportovního centra v Račicích.

Obec Račice v této souvislosti doplnila, že tomuto jedinému požadavku navrhovatelů k zadání územního plánu bylo v rámci konečného znění územního plánu zcela vyhověno, a to i přes skutečnost, že důvodem umístnění silnice bylo napojení plánované komunikace se stávajícím sportovním areálem tak, aby automobily a zejména autobusy jezdící do areálu sportcentra měly zajištěn vhodnější a bezpečnější příjezd (mimo úzké uličky obce Račice), pročež i tento záměr byl zcela v souladu se zájmy navrhovatelů samotných.

Z této skutečnosti dle obce Račice jednoznačně vyplývá, že s ohledem na jedinou „připomínku“ navrhovatelů ke znění zadání územního plánu navrhovatelé k požadavku na novou vodní plochu neměli až do dne 16. 8. 2013 žádné připomínky či námitky, ač s tímto požadavkem a tedy i obsahem zadání územního plánu museli a mohli být srozuměni. Požadavek na prověření a případné navržení vodní plochy totiž je a byl v návrhu zadání zřetelně a řádně uveden, když navrhovatelé na něj sami ve svém návrhu na zrušení opatření obecné povahy odkazují. V návaznosti na zmíněnou pasivitu navrhovatelů v průběhu několika let přípravy územního plánu obec Račice odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. l Ao 2/2010 – 116, a ze dne 2. 9. 2010, č. j. l Ao 3/2010 – 161. Dle obce Račice by tedy soud měl k tvrzením navrhovatelů přihlížet zejména právě s vědomím zmíněných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, když navrhovatelé nejenomže byli pasivní, ale navíc vůči nim nedošlo k žádné takové procesní vadě, která by byla důvodem pro zrušení celého opatření obecné povahy, tj. územního plánu obce Račice. Opačný postup by dle obce Račice vedl k absurdním důsledkům a znamenal by popření zásady proporcionality a zdrženlivosti zásahů soudní moci do procesů územního plánování, k čemuž obec Račice odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007 – 73.

V další části vyjádření obec Račice se věnovalo tomu, že dle navrhovatelů vypořádání jejich námitek jako „připomínek“ představuje zkrácení jejich práv.

Dle obce Račice navrhovatelé v této argumentaci zcela pominuli skutečnost, že dle konstantního názoru Nejvyššího správního soudu ani případné posouzení námitek jako

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
23
č. j.

připomínek není žádným důvodem pro zrušení opatření obecné povahy. K tomu obec Račice odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008 – 51. Dle obce Račice je totiž rozhodné, zda se jimi obec Račice zabývala, a zda uvedla, jestli jim vyhovuje či nikoliv. Je tomu tak, protože z hlediska obsahu není rozdílu mezi rozhodnutím o námitkách navrhovatelů posouzených jako námitky a vypořádáním námitek, jež byly posouzeny jako připomínky. V tomto smyslu je dle obce Račice zcela neaplikovatelné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. l Ao 1/2009 – 185, jež bylo zmíněno navrhovateli. Obec Račice je proto přesvědčena, že k žádné nezákonnosti vůči navrhovatelům nedošlo.

Obec Račice rovněž uvedla, že ze správního spisu je patrné, že neopomenula žádnou z námitek či připomínek navrhovatelů, když se jim naopak podrobně věnovala v odůvodnění napadeného opatření obecné povahy. Obce Račice v tomto kontextu poukázala na to, že námitkám navrhovatelů je věnováno odůvodnění na straně 79 opatření obecné povahy, jakož i na straně 83 a 84. Dle obce Račice proto tedy není vůbec pravdou, že: „pořizovatel se dále zcela v rozporu s právními předpisy a judikaturou námitkou navrhovatelů vůbec nezabýval (resp. jí nevyhověl)“, protože z odůvodnění územního plánu a konečně i z vlastního tvrzení navrhovatelů vyplývá opak a proto tato výtka navrhovatelů není odůvodněná. Skutečnost, že námitce nebylo vyhověno, nezakládá dle obce Račice automatické jednání pořizovatele „zcela v rozporu s právními předpisy a judikaturou“, neboť žádná námitkující osoba nemá žádný právní nárok na automatické vyhovění námitkám. Při procesu realizace územního plánu jde totiž o vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na snahu o harmonické využití území. Ze strany obce Račice proto při vypořádání se námitkami navrhovatelů k žádnému excesu nedošlo, k čemuž obec Račice ještě doplnila, že věcná argumentace u žádné z připomínek či námitek navrhovatelů nechybí.

Obec Račice dále poukázala na stranu 6 návrhu na zrušení opatření obecné povahy, kde navrhovatelé uvedli, že: „Navrhovatelé jakožto spoluvlastníci územním plánem dotčených pozemků pare. č. 4701/16, 470/17, 470/23 a 461/1, k.ú. Račice u Štětí podali v souladu s ustanovením § 52 odst. 2 a 3 stavebního zákona ve vztahu k těmto pozemkům (a dalším dotčeným pozemkům) námitku“. Pokud se jedná o tato tvrzení, tak obec Račice má za to, že tvrzení navrhovatelů o zařazení uvedených ploch do „nové vodní plochy“ nejsou přesná, když je obec Račice především považuje ryze účelová. Navrhovatelé totiž toliko brojí proti způsobu vypořádání se s námitkami, když obec Račice je přesvědčena, že se s námitkami vypořádala dle svého přesvědčení v souladu s mantinely daného řízení. A proto zde není ani dán sebemenší důvod k úvahám o zrušení ostatních částí opatření obecné povahy, u nichž také žádná protizákonnost ani samotnými navrhovateli shledána nebyla (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007 – 73). Navrhovatelé v této souvislosti sice odkázali na rozhodnutí na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. l Ao 3/2008, nicméně obec Račice je toho názoru, že podmínky stanovené tímto rozhodnutím byly z její strany splněny, a zejména s ohledem na obsah a náležitosti napadeného opatření obecné povahy.

Dle obce Račice navrhovatelé dále namítli nesouhlas s navrženými průplavy, což je jediná nepatrná část pozemků ve vlastnictví navrhovatelů, jež bude přímo dotčena novou vodní plochou. Podle územního plánu mají tyto průplavy spojovat nově plánovanou vodní rekreační plochu se stávajícím sportovním vodním kanálem. Dle obce Račice je nepochybné, když tato skutečnost vyplývá ze všech navržených důkazů, a to včetně důkazů předložených samotnými navrhovateli, že předpokládané propojení bylo do územního plánu vloženo právě a jen na základě žádosti samotných navrhovatelů. Průplav má totiž z logiky věci smysl pouze pro sportovní centrum ve vlastnictví navrhovatelů, když tento průplav dle jejich výslovného přání měl sloužit také jako tzv. vracečka (vratný kanál) pro lodě, které by ukončily svou jízdu

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
24
č. j.

po kanále. Z tohoto důvodu byl ze strany navrhovatelů předestřen takový postup, kdy by lodě mohly svou zpětnou jízdu vést mimo stávající sportovní kanál po nové rekreační ploše v rámci bójkami vytyčeného prostoru. Dle obce Račice zde byly rovněž plánovány můstky a zavírací vrata pro případ oddělení obou ploch, což by umožňovalo rozšíření stávající dráhy, když napojení by bylo právě vedeno vzniklými průplavy. S navrhovateli bylo současně jednáno v tom ohledu, že by stávající „ostrov“ (tzv. kosa, tj. pozemky parcelní číslo 470/3, 470/4, 470/5, jež tvoří na vodní ploše jako podlouhlý obdélník po celé délce kanálu ostrov), a který odděluje závodní část a stávající tzv. vracečku, mohl být odstraněn. Tím by dle obce Račice došlo ke kýženému rozšíření tratě, neboť by se za „ostrůvkem“ nacházející část kanálu využila jako závodní dráha, nikoliv jako pouhá tzv. vracečka. Nadto dle obce Račice již sami navrhovatelé podnikli kroky k tomu, aby odstranění „ostrůvku“ probíhalo stavebně tak, že výkopek, tj. zemina včetně štěrkopísku, bude moci být prodán.

V tomto smyslu dle obce Račice zřetelně hovoří i zápis ze schůzky ze dne 31. 3. 2008, jenž byl do soudního spisu založen navrhovateli, kde Ing. Z. P. uvedl, že: Celý prostor, kde má být pro nás za plotem areálu prováděna těžba“. Obec Račice, resp. její starosta, ačkoliv si není vědom přesných formulací, nikterak nesporují konání schůzky, z jejíhož konání Ing. Pecka, jakožto zástupce navrhovatelů, jednostranně učinil záznam – nikoliv však zápis, neboť tento by musel být podepsán i ostatními účastníky této schůzky. I přes tuto skutečnost jsou dle obce Račice některé formulace užité v tomto záznamu důležité pro pochopení celé situace a jednání navrhovatelů. Dle obce Račice tento záznam zcela potvrzuje účelovost podaného návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Navrhovatelé totiž, jak z tohoto zápisu vyplývá, již od roku 2008 jednali, chtěli a vyžadovali rozšíření a rekonstrukci areálu Sportcentra Račice a nijak nesporovali jediný způsob vzniku vodní plochy, kterým je hloubení jejich základů.

V této souvislosti k prokázání jasné účelovosti jednání navrhovatelů si odpůrce vyžádal z archivu ostatních účastníků schůzek případné zápisy či emailovou korespondenci, kterou si po schůzkách její účastníci rozposílali.

Obec Račice v tomto kontextu zejména poukázala na zápis ze dne 23. 4. 2009, kde za účasti Ing. Pecky bylo uvedeno, že: „Termín pro těžbu ostrova stanoven na roky 2011-2012. Průplavy na propojení kanálu a vratného jezera budou 3, šikmé, na šířku proplutí PR“. Na dalším jednání konaném dne 3. 6. 2009 za účasti Ing. P. bylo dle obce Račice řešeno, že: „budou vypracovány varianty těžby ostrova a vratného kanálu“, „Na dalším jednání bude projednána možnost provedení ověřovacích vrtů“. Dle obce Račice se pak dále zápis ze dne 23. 2. 2010 zmiňuje, o tom, že: „preferuje Veslařský kanál (VK) následující postup: (...) poté prohloubit stávající vratný kanálu VK a případně ho rozšířit. Časový horizont 4-8 let. - následně, popř. paralelně, vytěžit ostrov VK. Časový horizont 4-10 let“. Tyto zmíněné dokumenty jsou dle obce Račice zcela relevantní. Jedná se totiž o tzv. meeting minutes, jenž je zaznamenán v počítačovém systému společnosti Holcim (Česko), a. s., které byly jednotlivým účastníkům schůzek rozesílány emailem, k čemuž obec Račice odkázala na email ze dne 23. 2. 2010.

Obec Račice dále poukázala na stranu 6 návrhu, kde bylo navrhovateli uvedeno, že: „navrhovatelé jakožto spoluvlastníci územním plánem dotčených pozemků pare. č. 4701/16, 470/17, 470/23 a 461/1, k.ú. Račice u Štětí podali v souladu s ustanovením § 52 odst. 2 a 3 stavebního zákona ve vztahu k těmto pozemkům (a dalším dotčeným pozemkům) námitku (viz Námitka Navrhovatelů proti územnímu plánu Račice ze dne 16. 8. 2013 označená č. 1). Ačkoliv z grafické části Územního plánu jednoznačně vyplývá, že na částech výše specifikovaných pozemků ve spoluvlastnictví Navrhovatelů jsou vymezeny plochy změn, tj. jsou vedeny jako nové vodní plochy, v textové části Územního plánu v odůvodnění rozhodnutí o námitkách Navrhovatelů je uvedeno, že ... na žádném z těchto pozemků není

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
25
č. j.

navržena nová vodní plocha "v"... Pozemky parc. č. 470/16, 470/17 a 470/23 jsou řazeny do ploch občanského vybavení - tělovýchovných a sportovních zařízení (OV-S) a jedná se o plochy stabilizované. Pozemek pare. č. 461/1 je řazen do ploch přírodních a také se jedná o již stabilizovanou plochu.“

K tomuto obec Račice poznamenala, že pokud navrhovatelé mají skutečně na mysli pozemky parcelní číslo 470/16, 470/17, 470/23 a 461/1 v k. ú. Račice u Štětí, a nově nesouhlasí s umístěním vodní plochy na nich, přičemž takovou změnu dříve prosazovali, pak dle obce Račice tuto událost lze jednoduše řešit drobnou úpravou vydaného územního plánu, jež nebude mít negativní dopad na ostatní vlastníky pozemků a veřejné zájmy. Tato drobná úprava by dle obce Račice zároveň neměla vliv na postavení samotných navrhovatelů, protože ti, pokud by nesouhlasili, tak by žádný průplav nemuseli budovat. Dle obce Račice navíc k jinému „záboru“ jejich pozemků nedochází. Dotčenost zmíněných pozemků navrhovanou vodní plochou je pouze nepatrná, a to toliko navrhovanými „průplavy“ mezi stávajícím veslařským kanálem a navrhovanou vodní plochou. Navrhované propojení stávajícího veslařského kanálu s novou vodní plochou navíc nebylo původním záměrem obce Račice, když tento požadavek vzešel od navrhovatelů. Vzhledem k těmto všem důvodům proto pořizovatel vyhodnotil námitku navrhovatelů jako nedůvodnou.

Obec Račice ve svém vyjádření rovněž zmínila, že navrhovatelé na straně 9 návrhu odkázali na judikaturu Nejvyššího správního soudu, kde bylo uvedeno, že: „(...) V žádném případě nelze námitku zamítnout s lakonickým odkazem na stanovisko dotčeného orgánu. Naopak, v takovém případě je pořizovatel povinen námitky postoupit zainteresovanému dotčenému orgánu státní správy...“. Podle navrhovatelů takovýto postup nebyl uplatněn, což však dle obce Račice není pravda.

Dle obce Račice totiž pořizovatel územního plánu v souladu s novelou stavebního zákona zcela správně obeslal všechny dotčené orgány, a to včetně Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu a odboru životního prostředí, dopisem ze dne 11. 9. 2013, č. j. 0060556/13/ROZ/DVa, ve kterém byly uvedeny všechny podané námitky a návrh rozhodnutí o námitkách a jejich odůvodnění, a dále podané připomínky a jejich vyhodnocení. Dotčené orgány mohly do 30 dnů od obdržení návrhu rozhodnutí o námitkách a návrhu vyhodnocení připomínek uplatnit svá stanoviska. V daném případě nebyly ze strany dotčených orgánů k návrhu rozhodnutí o námitkách a návrhu vyhodnocení připomínek uplatněny žádné požadavky, přičemž tento postup byl proto zcela v souladu s novelou ust. § 53 odst. 1 až 3 stavebního zákona.

Pokud se jedná o stranu 9 návrhu, kde bylo navrhovateli zmíněno, že: „Současně zastupitelstvo schválilo Pokyny pořizovatele k drobné úpravě územního plánu. Tyto Pokyny však nebyly vůbec zveřejněny a Navrhovatelé se tak nemohli seznámit s jejich obsahem.“, tak obec Račice k tomuto uvedla, že tyto Pokyny byly projednány a schváleny na jednání zastupitelstva obce Račice konaném dne 30. 10. 2013. Jednání zastupitelstva obce Račice bylo veřejné, a proto se navrhovatelé tohoto jednání mohli zúčastnit. Navíc se tyto Pokyny týkaly pouze drobné úpravy územního plánu, když dle obce Račice platí, že drobná úprava územního plánu ve smyslu stavebního zákona (viz ust. § 53 odst. 1 a 2 stavebního zákona a contrario) nemusí být znovu projednávána na veřejném projednání.

Dle obce Račice navrhovatelé v posledním odstavci na straně 9 návrhu se navrhovatelé odkázali na judikaturu Nejvyššího správního soudu, jež pojednává o opatření obecné povahy ve vztahu k jeho srozumitelnosti. Dle obce Račice však celý zmíněný rozsudek popisuje změnu územního plánu, z čehož logicky vyplývá, že pokud jde o změnu územního plánu je třeba předmět této změny vymezit skutečně srozumitelně. Dle obce Račice tento závěr nelze vztáhnout na pořizování nového územního plánu, kde dochází k úplné změně v dokumentaci (nahrazení starého novým), a proto dle obce Račice není jasné, co

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
26
č. j.

tímto odkazem chtěli navrhovatelé říci, když obdobný závěr platí i pro další odstavec na straně 10 návrhu, kde navrhovatelé popisují rozpor mezi textovou a grafickou částí.

Dle obce Račice je nepochybné, že předmět opatření obecné povahy byl dán, pročež tedy navrhovatelé zmíněno rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Ao 2/2008 zcela nesprávně interpretují, když je nepochybné, že v dané věci se jednalo o nový územní plán.

Obec Račice výše uvedené shrnula v tom směru, že procesní pasivita a ryzí účelovost námitek i samotného návrhu na zrušení opatření obecné povahy jako celku nemůže požívat právní ochrany a vést ke zrušení opatření obecné povahy jako celku. Dle obce Račice žádná z námitek navrhovatelů nebyla vypořádána takovým způsobem, který by vedl ke vzniku podstatné procesní vady, která by zároveň pro navrhovatele znamenala takový důsledek, kterým by mohlo dojít k zásahu do právní sféry navrhovatele, jak si žádá konstantní judikatura Nejvyššího správního soudu. Dle obce Račice je základním důvodem pro tento názor skutečnost, že obsah územního plánu, co do všech pozemků ve vlastnictví navrhovatelů a plánované vodní plochy, byl s navrhovateli konzultován, ba přímo na základě jejich žádosti upravován, a tudíž k žádnému zásahu do jejich právní sféry dojít nemohlo, a to i kdyby soud dospěl k závěru o existenci procesní vady v průběhu pořizování územního plánu vůči navrhovatelům. Takový zásah by dle obce Račice byl v rozporu s veřejným zájmem, ale i s principem proporcionality a zdrženlivosti zásahů soudní moci do procesů územního plánování, jež se aplikuje zejména s ohledem na povahu a principy územního plánování a technickou, organizační a finanční náročnost celého projektu územního plánu.

Dále Obec Račice k materiálnímu kritériu předně uvedla, že pokud navrhovatelé tvrdí, že napadené opatření obecné povahy je v rozporu s obecným právem, je pak nutno zdůraznit, že takový zásah, pokud je prokázán, musí dle ustálené judikatury především představovat reálné a konkrétní porušení práva navrhovatele, pročež obec Račice odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2009, č. j. 6 Ao 3/2009 – 86. Dle obce Račice však návrh na zrušení opatření obecné povahy takovouto argumentaci zcela postrádá, když se toliko spokojuje s naprosto obecnými tvrzeními nebo spíše spekulacemi, které však s předmětem soudního řízení správního vůbec nesouvisí. Navrhovatelé totiž dle obce Račice musí tvrdit nejen konkrétní rozpor s hmotným právem, ale zároveň i konkrétní dotčení svých vlastních práv, jinak jejich návrh nemůže obstát. Z tohoto úhlu pohledu proto dle obce Račice nelze předmětnému návrhu vyhovět.

V této souvislosti obec Račice rovněž poznamenala, že ve vztahu k dublované argumentaci navrhovatelů musí také opětovně uvést, že není pravdou, že by územní plán obce Račice byl vydán ryze účelově. Uzemní plán je důležitým územně plánovacím dokumentem pro celou obec Račice, jakož i pro její občany, a proto spekulace navrhovatelů, že zvětšení rekreačních ploch je toliko skrytím „těžební činnosti“, obec Račice zcela odmítá.

V navazující části vyjádření k návrhu na zrušení opatření obecné povahy se obec Račice vyjádřila k údajnému rozporu opatření obecné povahy s ZÚR. K tomuto obec Račice uvedla, že pořizovatel v odůvodnění návrhu rozhodnutí o námitkách konstatoval, že navržení vodní plochy není v rozporu se ZÚR, neboť se totiž nejedná o otvírku ložiska ani dobývacího prostoru, jak bylo navrhovateli uvedeno v připomínce. Dle obce Račice návrh nové vodní plochy naopak nahrazuje špatně provedenou rekultivaci po těžbě štěrkopísku využitelnou rekreační plochou. Dle obce Račice pořizovatel v tomto ohledu vycházel i ze souhlasného stanoviska, když právě toto stanovisko potvrzovalo odstranění nedostatků z původně předloženého návrhu územního plánu. O plném souhlasu územního plánu se ZÚR dle obce Račice svědčí i to, že úkoly ze ZÚR (viz kapitola 1, 2.3, 5 a 6) byly promítnuty do územního plánu. Z tohoto důvodu má obce Račice za to, že námitka navrhovatelů byla vypořádána zcela správně, a to jak z hlediska hmotného i procesního. Pokud navrhovatelé namítají rozpor

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
27
č. j.

územního plánu s ZÚR, tak se dle obce Račice dopouštějí hrubé nepřesnosti a zkreslení skutečností, jakož i základního nepochopení funkce územního plánu. K tomuto obec Račice ještě doplnila, že ze ZÚR plynou základní požadavky, a to např.: „Vytvářet územní podmínky pro řešení negativních dopadů velkoplošné a pohledově exponované těžby surovin.“, se kterými se napadený územní plán vypořádává zcela konkrétně.

Dle obce Račice totiž územní plán eliminuje, resp. využívá, důsledky těžby k rozšíření vodní plochy v návaznosti na sportovní stávající areál s cílem jeho rozvoje a doplnění o sportovně rekreační aktivity a chybějící zařízení občanské vybavenosti. Takto navržené plochy jsou pak doplněny nezastavitelnými plochami rekreace a návrhem přírodní zeleně v návaznosti na krajinnou a lesní zeleň.

Navrhované plochy rekreace a zeleně jsou součástí rekultivací po dokončené těžbě v souladu s plánem rekultivace Pískovny Dobříň a zpracovanou studií využití ploch po těžbě, tj. „Dosáhnout zásadního ozdravění a markantně viditelného zlepšení životního prostředí, a to jak ve volné krajině, tak uvnitř sídel...".

Rekultivací ploch po dokončené těžbě ve prospěch vodních ploch a sportovně rekreačních aktivit pak dle obce Račice dojde k výraznému ozdravění a viditelnému zlepšení životního prostředí v krajině i sídle, tj. „podporovat významné projekty cestovního ruchu, rekreace a lázeňství v souladu s možnostmi a limity konkrétních území, podporovat rozvoj těchto zařízení v málo využívaných vhodných lokalitách.". Územní plán obce Račice navíc podporuje cestovní ruch, turistiku a rekreaci návrhem nových zastavitelných sportovně rekreačních ploch a ploch rekreace přírodního charakteru v návaznosti na nadmístní sportovní areál, když „Ochranu, kultivaci a rozvíjení hodnot přírodního a krajinného prostředí na území Ústeckého kraje lze považovat za prvořadý veřejný zájem...". V územním plánu je rovněž navržena přírodní rekultivace vytěžených ploch s cílovým využitím pro rekreaci místního i nadmístního významu. Dle obce Račice územní plán také obsahuje plán přírodní rekultivace, tj. rozšíření vodních ploch a ploch doprovodné zeleně na vytěžených plochách s cílovým využitím pro rekreaci, čímž mají být eliminovány, resp. minimalizovány, negativní dopady po již dokončené těžbě.

Dle obce Račice je z věcného hlediska zcela pochopitelné, že ZÚR nekalkuluje přímo s novou vodní plochou, neboť toto není v jeho působnosti, když takové právo patří výlučně konkrétní obci v rámci jejího rozhodování. Dle obce Račice by jakýkoliv jiný výklad byl zcela v rozporu s právem obce na samosprávu.

V další části vyjádření k návrhu na zrušení opatření obecné povahy považovala obec Račice za nutné uvést na pravou míru nepřesnosti navrhovatelů ohledně povahy a právního režimu pozemků, na nichž se má navrhovaná vodní plocha nacházet, jakož i nepřesnosti ohledně materiálu, jež se nachází pod povrchem těchto pozemků.

Dle obce Račice totiž navrhovatelé zcela nesprávně, a to právně i fakticky, operují s pojmy jako „ložisko“, „dobývací prostor“ nebo „chráněné ložiskové území“. Při užívání těchto pojmů navrhovatelé nerespektují zejména platné předpisy v oboru horního práva, a to především zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „horní zákon“), zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů. Tyto pojmy jsou dle obce Račice navrhovateli užívány, třebaže zcela nesouvisí se štěrkopískovým podložím labské nížiny. Dle obce Račice se např. chráněné ložiskové území stanovuje u výhradního ložiska, kterým je dle ust. § 16 horního zákona chráněn vyhrazený nerost. Vyhrazeným nerostem však rozhodně není štěrkopísek, jenž se nachází téměř v celém povodí Labe. Dobývací prostor je pak stanoven pro dobývání výhradního ložiska určitého nerostu (viz ust. § 25 horního zákona), když tento prostor je zároveň předmětem celostátní evidence, pročež

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
28
č. j.

jej dle obce Račice rozhodně nelze považovat za rekreační vodní plochu překřtěnou navrhovateli na „těžbu štěrkopísku“. Bod 10 na straně 11 návrhu se navíc netýká ani obecně řečeno těžby štěrkopísku ale toliko významných palivoenergetických zdrojů.

Obec Račice je rovněž přesvědčena, že navrhovatelé dále zcela opomíjejí fakt, že územní plán představuje „územní“ plánování, tedy činnost, při níž se podoba území a pravidla jeho využití formulují do budoucna, což však rozhodně neznamená „zahájení otvírky více ložisek či zahájení nové otvírky těžby surovin“, když územní plán něco takového vůbec nestanovuje. Kromě toho ani jedna z rozvojových oblastí, jež byly navrhovateli zmíněny, nezahrnuje obec Račice. Předmětná pasáž se na obec Račice vůbec nevztahuje a obec Račice proto vůbec nespadá do rozvojové oblasti NOB1, jak bylo dle obce Račice navrhovateli opět nesprávně uvedeno (viz přehled obcí na straně 14 přílohy č. 1 ZÚR). Součástí rozvojové oblasti v oblasti koridoru Labe je snaha rozvíjet rekreační plochy, což je ostatně i cíl schváleného územního plánu, na což ostatně poukázali i navrhovatelé. V této souvislosti obec Račice rovněž připomněla, že i samotný račický sportovní kanál není rozhodně přírodního původu, když musel být zbudován obdobným způsobem jako nově navrhovaná vodní plocha. Pokud je tedy v územním plánu zahrnuta nová rekreační vodní plocha, tak dle obce Račice navrhovatelé zcela diskriminačně omezují její zbudování a následné právo občanů na využití takovéto plochy, když toto řešení navrhovatelé svými tvrzeními vlastně ani nepřipouštějí. Dle obce Račice navrhovatelé na sebe navíc, a to zcela nesprávně, vztahující právo jediné oprávněné osoby, a to bez ohledu na práva dalších osob v obci Račice a okolí.

Dle obce Račice navrhovatelé v předmětné části návrhu, jakož ani v jiné části návrhu, neuvedli, v čem konkrétně by je tato rekreační plocha měla omezovat. Obec Račice v tomto ohledu nespatřuje žádný reálný omezující důvod, jenž by pro navrhovatele měl vyplývat z existence této rekreační plochy.

Dle obce Račice platí konstantní judikatura, že soudu nepřísluší přezkoumávat, zda bylo pro určitý pozemek či území vhodnější zvolit ten či onen způsob funkčního využití. Soud může přezkoumávat pouze to, zda příslušný orgán postupoval při pořizování územního plánu a v řízení o jeho vydání v souladu se zákonem (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, č. j. l Ao 1/2006 – 74). Úkolem soudu není dotvářet územní plány (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007 – 73). Dle obce Račice navíc ani u jednoho z pozemků ve vlastnictví navrhovatelů, jež se nacházejí „vně“ stávajícího kanálu nedojde ke změně způsobu využití těchto pozemků, když dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011 – 17, platí, že: „Vlastník pozemků není opatřením obecné povahy zkrácen na svých právech, jestliže schválené funkční využití pozemků odpovídá dosavadnímu faktickému způsobu využívání a pokračování v tomto způsobu využívání pozemků není opatřením povahy ani z části vyloučeno.“ K tomu vyloučení rozhodně na straně navrhovatelů nedochází a způsob využívání pozemků stávajícího vodního kanálu je nedotčen.

Pokud navrhovatelé uvedli, že opatření obecné povahy je údajně v rozporu se zadáním územního plánu, tak dle obce Račice navrhovatelé opět zcela nepřiléhavě odkazují na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2008, č. j. 9 Ao 2/2008 – 62, a to konkrétně na část, kde bylo řečeno, že: „Návrh zadání musí především konkrétním způsobem vymezit předmět připravovaného opatření obecné povahy (...) do této fáze.“ Dle obce Račice navrhovatelé v této souvislosti ostatně sami uvedli, že v návrhu zadání územního plánu je v kapitole d) Požadavky na rozvoj území, v oddílu Zastavitelné plochy, pod bodem 9) uveden požadavek: rozšíření stávajícího sportovního areálu (SM-SR) a vodních ploch (V) s cílem doplnění výkonnostních zařízení o plochy a zařízení sportovně rekreační v souladu s územním plánem velkého územního celku a ZÚR. Z tohoto dle obce Račice jednoznačně

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
29
č. j.

vyplývá, že požadavek na prověření a případné navržení vodní plochy je v návrhu zadání územního plánu uveden, a proto tvrzení navrhovatelů jsou zcela nesprávná, neboť zde žádný rozpor neexistuje, natož pak „přímýrozpor. Vzhledem k této skutečnosti proto dle obce Račice zde není žádný důvod se vracet do předchozích fází pořizování územního plánu.

Rozsah vodních ploch nebyl v návrhu zadání územního plánu dle obce Račice uveden z toho důvodu, že úkolem projektanta bylo právě toto prověřit a teprve na základě tohoto prověření takové plochy navrhnout. S ohledem na tuto skutečnost, tj. vytvoření nových vodních ploch, bylo Krajským úřadem Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, požadováno i zpracování vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí. S přihlédnutím k těmto okolnostem je obec Račice toho názoru, že shora zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu postrádá smysl a je v tomto případě neaplikovatelný.

Obec Račice dále poukázala na to, že navrhovatelé na straně 13 návrhu uvedli, že územní plán je v rozporu se stanoviskem Krajského úřadu ze dne 13. 8. 2013, v němž Krajský úřad Ústeckého kraje souhlasil s návrhem vodní plochy za podmínky, že připravované nové využití území nebude v kolizi s platnými rozhodnutími správních orgánů, vydanými v minulosti s těžbou štěrkopísků. K tomuto tvrzení obec Račice namítla, že v tomto případě se nejedná se o novou těžbu štěrkopísku a otevření dobývacího prostoru, ale o nápravu špatně provedené rekultivace právě po těžbě štěrkopísku, a proto územní plán v části řešení nové vodní plochy „v“ nemůže být v rozporu se stanoviskem Krajského úřadu ze dne 13. 8. 2013. Navrhovatelé ani navíc sami neuvedli a nekonkretizovali, s jakými platnými rozhodnutími správních orgánů, vydanými v minulosti s těžbou štěrkopísku“ by územní plán měl být v rozporu. Proto dle obce Račice nepochybně a primárně platí, že tento souhlas byl vydán Krajským úřadem Ústeckého kraje, když zde současně není žádného důvodu, proč by tento souhlas měl být ze strany navrhovatelů sporován, resp. proč by měl být dezinterpretován jeho smysl. Navíc stanoviska veškerých dotčených orgánů jsou toliko podkladem, nikoliv nezávazným, který příslušný správní orgán přijímá a je oprávněn jej posoudit jako každé ostatní podklady, což jím bylo řádně učiněno.

Pokud se jedná o skutečnost, že dle navrhovatelů je opatření obecné povahy údajně v rozporu s vyhodnocením SEA, je dle obce Račice nezbytné zdůraznit, že po celou dobu přípravy této dokumentace navrhovatelé neučinili žádnou námitku, výhradu či připomínku k jeho znění. V této části svého návrhu na zrušení opatření obecné povahy navrhovatelé dle obce Račice zcela opomněli skutečnost, že sportovní kanál Račice je rovněž umělého původu. Vzhledem k této skutečnosti proto v rámci jeho vzniku muselo dojít k záboru zemědělského půdního fondu. Dle obce Račice však tato okolnost pro navrhovatele není podstatná, když navíc ve stanovisku Krajského úřadu ze dne 13. 8. 2013 příslušný orgán možný zábor nikterak nenamítal.

Dle obce Račice jsou kromě toho navrhovateli uvedené citace opět vytrženy z kontextu, když navrhovatelé zároveň zcela opomíjí skutečnost, že k vydání souhlasného stanoviska došlo na základě doporučení odpovědným řešitelem Ing. J. D. Dle obce Račice by řešitel tímto způsobem jistě nepostupoval, pokud by shledal jakékoliv problematické vlivy, a souhlasné stanovisko by proto nedoporučil. Obec Račice v tomto směru zdůraznila, že podstatné je upozornit na skutečnost, že Ing. D. vypracoval vyhodnocení SEA plně při vědomí plánované existence nové vodní plochy, na kterou ostatně sám poukazoval.

Navrhovatelé dále uvedli, že jediným důvodem nového územního plánu je de facto znovuobnovení těžby štěrkopísku na území obce Račice, a že návrh vodní plochy je jediným novým návrhem, když vše ostatní jsou záměry převzaté z dosud platné územně plánovací dokumentace. Pokud se jedná o druhou zmíněnou skutečnosti, obec Račice v této souvislosti uvedla, že je nezbytné zdůraznit, že žádné další nové návrhy k obsahu územního plánu

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
30
č. j.

neobdržela. Dle obce Račice však v této skutečnosti nemůže být shledáván žádný protizákonný postup. Pokud se jedná o důvod pořízení nového územního plánu, ten je dle obce Račice velmi jednoduchý, neboť důvodem pořízení nového územního plánu bylo ukončení platnosti územních plánů sídelních útvarů a územních plánů obcí schválených před 1. 1. 2007, a to ke dni 31. 12. 2015. Tento termín byl stanoven ve stavebním zákoně ještě před jeho velkou novelou, tj. ještě před schválením zákona č. 350/2012 Sb. Dle novely stavebního zákona účinné od 1. 1. 2013 je sice předmětný termín prodloužen do konce roku 2020, nicméně na začátku procesu pořizování nového územního plánu byl platný termín do dne 31. 12. 2015, a z tohoto důvodu proto obec Račice rozhodla o pořízení nového územního plánu. Jednání a následně rozhodnutí zákonodárce nemůže být obci Račice přikládáno k tíži.

K tomuto bodu obec Račice následně učinila závěr, v němž konstatovala, že schválené opatření obecné povahy není v rozporu s hmotným právem, a to ani v rozporu se ZÚR, jakož ani se zadáním územního plánu, a ani s vyhodnocením SEA.

K tvrzení navrhovatelů ohledně nesouladu napadeného opatření obecné povahy a navrhované vodní plochy s kritériem vhodnosti obec Račice namítla, že tato tvrzení navrhovatelů o neproporcionalitě jsou zcela nesprávná a zavádějící, když opomíjejí fakta a rozhodovací praxi soudů, a to např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2009, č. j. 6 Ao 3/2009 – 86, nebo rozhodnutí téhož soudu ze dne 18. 7. 2006, č. j. l Ao 1/2006 – 74. Dle obce Račice je totiž účelem územního plánu harmonizace a regulace rozvoje širšího územního celku. Samotné pořizování územně plánovací dokumentace je tudíž výrazem veřejného zájmu na naplnění cílů stavebního zákona. Všechny výstupy příslušného zastupitelstva představují konkrétní podobu veřejného zájmu na prostorovém a funkčním využití území obce, na podobě infrastruktury, na jejím dalším rozvoji atd. Jsou proto výsledkem konsenzu, přičemž dle obce Račice soudu v tomto směru nepřísluší určovat, jakým konkrétním způsobem má být určité území využito, pročež obec Račice poukázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008 – 57.

Obec Račice v této souvislosti rovněž namítla, že nespatřuje nic nevhodného či protizákonného na tom, má-li s přispěním územního plánu dojít k rekultivaci prostor, když navržený územní plán má právě přinést kultivaci a rozvoj lokality sportovního kanálu. Nesprávně rekultivované území, tj. plocha ležící ladem, bude využita pro rekreační aktivity veřejnosti, což je zcela v souladu s veřejným zájmem a zlepšením životního prostoru a v zájmu volnočasových aktivit pro místní občany.

Pokud se jedná o potřebnost nové rekreační vodní plochy, tak dle obce Račice navrhovatelé z věcného hlediska zcela opomíjejí skutečnost, že stávající sportovní kanál veřejnosti určen není, pročež je jejich pohled na věc zcela nepřiměřeně jednostranný. Nadto, jak ostatně i sami navrhovatelé uvedli, těžba v právním slova smyslu na daném místě již proběhla, tudíž je dle obce Račice nepochybné, že těžba nemůže být a není cílem navržené plochy, jak navrhovatelé v návrhu na zrušení opatření obecné povahy zcela nesprávně a bohužel i opakovaně uvádějí. Navrhovatelé v tomto ohledu dále zcela katastroficky nadnášejí údajné vlivy zbudování rekreační plochy, a to tvrzením naprosto bez důkazů, když do kategorie těchto nepodložených úvah lze dle obce Račice rovněž zahrnout i údajný výrazný pokles hladiny či vypuštění kanálu. Pokud je obci Račice známo, hydrologické průzkumy byly opakovaně provedeny, když zároveň není veřejně znám žádný případ, že by došlo k vypuštění sportovního kanálu kvůli existenci jiné vodní plochy v okolí. Obec Račice si kromě toho ani neumí představit, jak by bylo technicky možné, aby došlo ke „zmizení“ tak velké plochy.

Dle obce Račice navrhovatelé v této části návrhu na zrušení opatření obecné povahy znovu poněkud nesystematicky odkazují na stanovisko Krajského úřadu Ústeckého kraje ze

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
31
č. j.

dne 21. 6. 2011, č. j. 1671/ZPZ/2011/SEA, JID: 1671/ZPZ/2011/SEA, když právě vyhodnocení SEA na toto konkrétní stanovisko reagovalo a uvedlo, že navrhovaný záměr nebude mít žádné negativní důsledky. Pokud navrhovatelé tvrdí opak, jsou to dle obce Račice spekulace, když obec Račice nemá žádného důvodu pochybovat o kvalitě vyhodnocení SEA, a to zejména na podkladě zcela vágních tvrzení navrhovatelů.

Ohledně tvrzení navrhovatelů, že v územním plánu není respektována připomínka Městského úřadu Litoměřice, odbor životního prostřední, ze dne 17. 10. 2012, č. j. 0056081/12/ŽP, obec Račice namítla, že tento požadavek dotčeného orgánu je v napadeném opatření obecné povahy, tj. v územním plánu, respektován, a to na straně 7 a 18. Z tohoto důvodu obec Račice tvrzení navrhovatelů považuje opět za nepravdivá.

Obec Račice v této souvislosti dále poznamenala, že nikterak nebagatelizuje skutečnost, že v oblasti blízko navrhovatelů se vyskytují některé druhy chráněných živočichů a rostlin, a že navrhovatelé poukazují na nutnost jejich ochrany. Dle ustálené judikatury však platí, že samotný výskyt jakéhokoliv ohroženého druhu život navrhovatelů nijak nezkvalitňuje, a proto zásah do biotopu může těžko zhoršit životní prostředí navrhovatelů, resp. zasáhnout právo kohokoliv na příznivé životní prostředí, a to zvlášť s ohledem na skutečnost, že dle přesvědčení obce Račice navrhovatelé právem na životní prostředí ani nedisponují (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2010, č. j. 6 Ao 5/2010 – 43). Z tohoto důvodu proto námitka navrhovatelů nemůže vůbec obstát. Obec Račice dále nevidí žádnou spojitost mezi takto zvolenou podobou územního plánu, její vhodností, a právem navrhovatelů na zdravé životní prostředí.

Obdobně dle obce Račice nemůže obstát zcela obecná námitka navrhovatelů týkající se záboru půdy patřící do zemědělského půdního fondu, neboť pozemky, na nichž se má nacházet plánovaná vodní plocha, nejsou fakticky k zemědělskému účelu užívány, když vzhledem k jejich kvalitě nejsou k tomuto užití ani vhodné. Nadto ani jejich případné vynětí ze zemědělského půdního fondu nemá zásadní, natož pak zcela nepřiměřeně negativní, vliv na životní prostředí či přímo na vlastnické právo navrhovatelů.

Dle obce Račice nelze rovněž souhlasit s tvrzením navrhovatelů, že vytvoření vodní plochy je vedeno čistě zájmy soukromými. V daném případě, a to bez upřednostňování zájmu navrhovatelů nad zájmy ostatních, což by bylo v rozporu se smyslem územního plánování, se totiž nejedná o těžbu štěrkopísku, jelikož území je již vytěženo, ale o nápravu špatně provedené rekultivace. Jedná se tedy naopak o vytvoření vodní plochy za účelem rekreačního využití a uspokojení volnočasových a relaxačních potřeb obyvatel, což je nepochybně veřejným zájmem.

Ohledně principu minimalizace zásahů obec Račice připomněla, že navrhovatelům bylo vyhověno v jejich požadavcích, a to zejména v požadavku na využití území, resp. pozemků v jejich vlastnictví včetně průplavů. Dle obce Račice je jediným faktickým omezením navrhovatelů, vůči kterému mohou z hlediska minimalizace zásahů brojit, toliko skutečnost představující zřízení předkupního práva k pozemku parcelní číslo 470/23. Vyjma tohoto zásahu dle obce Račice jiný zásah neexistuje. Vzhledem k této skutečnosti proto dle Račice nelze navrhovateli vznesenou otázku, tj. aby soud posuzoval minimalizaci zásahu, věcně vztáhnout k žádnému zásahu.

Pokud se jedná o právo na příznivé životní prostředí, obec Račice má za to, že i kdyby navrhovatelé tímto právem skutečně disponovali, tak ve svém vlastnickém právu vydaným územním plánem nejsou a nebudou nijak omezeni. Jestliže navrhovatelé uvedli, že (nové) vodní plochy je omezují, tak dle obce Račice však nijak neuvedli, jakým konkrétním způsobem by je měly omezit, když v tomto ohledu zmínili pouze údajné snížení ceny jejich pozemků. Obec Račice v směru doplnila, že spekulace navrhovatelů o ceně jejich

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
32
č. j.

nemovitostí jsou zcela nepřiléhavé, neboť není žádného reálného důvodu se domnívat, proč by cena těchto pozemků měla v příčinné souvislosti s přijetím územního plánu klesnout. Tento závěr je dle obce Račice nelogický již jen s ohledem na skutečnost, že nově plánovaná vodní plocha by měla přinést podporu a rozšíření turistického ruchu, jenž by mohl zejména spočívat v příchodu nových návštěvníků obce. Dle obce Račice je navíc notorietou skutečnost, že zvýšení turistických možností a rozsahu nabídek, lepší turistická infrastruktura, kumulace návštěvníků a jejich příjezd zájem i o ostatní atrakce v dané oblasti ceny pozemků zvyšuje. K této okolnosti je dle obce Račice třeba ještě připočíst právní jistotu v podobě existence přijaté územně plánovací dokumentace potenciálních kupců o pozemky navrhovatelů.

Kromě toho obec Račice navíc ani nepředpokládá, že když navrhovatelé tak horlivě argumentují údajným veřejným zájmem na pořádání sportovních závodů, že mají v úmyslu tento majetek prodávat. Obec Račice proto argumentaci navrhovatelů považuje v této části za ryze účelovou, když tato argumentace dle obce Račice navíc postrádá základní logiku. Dle obce Račice totiž neexistuje žádné právo navrhovatelů, a to ani třetích osob, aby měli cenu svých pozemků „předplacenu“ a garantovánu veřejnou mocí, když územní plánování je výsledkem konsenzu a snahy o co nejlepší balanci mezi právy jednotlivých dotčených osob a občanů obce Račice. Obec Račice je v tomto ohledu přesvědčena, že přijatý územní plán z těchto hledisek nijak nevybočuje.

K tvrzení navrhovatelů, že předložené řešení nové vodní plochy je zcela nepřípustné, obec Račice namítla, že takové tvrzení je naprosto nadnesené, a to z důvodu, že navrhovatelé opakovaně staví svůj zájem nad zájem ostatních občanů. Pokud by v návrhu uvedená tvrzení skutečně směřovala pouze k obavě o jejich vlastní podnikatelskou činnost a výdělek, když tato tvrzení mají být dle obce Račice skryta za údajný zájem navrhovatelů o ochranu životního prostředí, o čemž je obec Račice přesvědčena s ohledem náhlou a účelovou snahu navrhovatelů i přes jejich předchozí spoluprácí s obcí Račice, „shodit“ celý územní plán, tak obec Račice k takovéto obavě uvedla, že se jí rozhodně nelze bránit zpochybňováním územního plánu, jehož přijetí je veřejným zájmem.

Ve vztahu k subsidiaritě a minimalizaci zásahu je dle obce Račice směrodatné zejména usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. l Ao 1/2009 – 120, podle kterého zásah do vlastnického práva musí mít ústavně legitimní a o zákonné cíle opřený důvod, musí být činěn v nezbytně nutné míře, musí být činěn nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamyšlenému cíli, musí být činěn nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle. Zásadně platí, že územní plánování lze samo o sobě v zásadě vždy považovat za ústavně legitimní. Dle obce Račice postup při tvorbě a přijímání územního plánu nebyl nijak šikanózně či diskriminačně namířen proti navrhovatelům. Navrhovatelé ostatně ani netvrdili, že by k takovému zásahu došlo.

Obec Račice závěrem tohoto bodu odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. II. ÚS 2037/10, podle kterého platí, že: Orgány obce, které rozhodují, jsou omezeny požadavkem nevybočit z určitých věcných (urbanistických, ekologických, ekonomických a dalších) mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování. Úkolem soudu při přezkumu souhlasu územního plánu s hmotným právem je právě bdít nad respektováním těchto mantinelů. Tím také soud brání jednotlivce před excesy v územním plánování.“ Dle obce Račice žádné takovéto mantinely nebyly z její strany překročeny, k excesu v územním plánu nedošlo a princip proporcionality proto nebyl porušen.

Dále obec Račice v souvislosti s plochou přestavby „P6“ předně zdůraznila, že nijak nesporuje skutečnost, že na části pozemku parcelní číslo 470/23 v k. ú. Račice u Štětí bylo v její prospěch zřízeno předkupní právo. Obec Račice je však přesvědčena, že zřízení tohoto

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
33
č. j.

předkupního práva je v plném souladu s právními předpisy. Obec Račice v tomto směru též poznamenala, že s námitkami navrhovatelů ze dne 16. 8. 2013 se vypořádala zcela správným způsobem.

Obec Račice dále poukázala na to, že navrhovatelé na straně 22, jakož i na straně 23, návrhu na zrušení opatření obecné povahy uvedli, že předkupní právo lze za daných podmínek zřídit vždy pouze v rozsahu vymezeném územně plánovací dokumentací, a nikoliv k celému pozemku, na kterém se veřejně prospěšná stavba nachází. K tomuto obec Račice doplnila, že veřejně prospěšná stavba „P6“, resp. její část, není vymezena na celém pozemku parcelní číslo 470/23, jehož rozloha je dle navrhovatelů 17.867 m, ale nachází se pouze na malé části tohoto pozemku, jež je přesně vymezena v grafické části územního plánu. Dle obce Račice se jedná se toliko o plochu pro obslužnou komunikaci propojující nové přístupové komunikace Z4 a Z7 s rozvojovými lokalitami. Zřízení předkupního práva k této části pozemku proto obec Račice neshledává v rozporu se zákonem. Tato veřejně prospěšná stavba je navíc v územním plánu přesně vymezena, když zřízení předkupního práva navrhovatele neomezuje ve svobodném nakládání s tímto pozemkem. K samotnému pozemku obec Račice ještě poznamenala, že tento pozemek představuje pouze několik desítek metrů dlouhý úsek, jenž nikterak nezasahuje do areálu jako takového, když je toliko na jeho hranicích, pročež se tedy nejedná o žádné nepřiměřené zatížení s ohledem na veřejnou prospěšnost stavby jako takové.

Pokud se týká zákona č. 350/2012 Sb., obec Račice má za to, že navrhovatelé v argumentaci k tomuto zákonu, resp. k novele stavebního zákona, zcela opomněli skutečnost, že veřejně prospěšná stavba komunikace není pouhou technickou infrastrukturou, jako jsou např. inženýrské sítě (kabely, trubky), k jejichž umístění skutečně stačí zřízení věcného břemene, neboť jsou zpravidla v podzemí. Pokud jde o komunikaci jako takovou, obec Račice nechce tuto komunikaci pouze zřídit, ale musí ji rovněž uklízet, provozovat ji a obecně řečeno „starat se o ní“. K těmto činnostem pouhé věcné břemeno nestačí, proto je třeba, aby obec Račice byla vlastníkem této komunikace, a to zvláště za situace, má-li se jednat o veřejnou komunikaci určenou široké veřejnosti, tj. nikoliv o komunikaci určenou pro užívání např. pouze v oploceném areálu. Vzhledem k těmto skutečnostem je dle obce Račice nezbytnost zřízení předkupního práva zjevná, neboť zároveň platí, že stavba je součástí pozemku, a je proto vhodné, aby jejich vlastníkem (a to i ohledem na nový občanský zákoník) byla obec Račice. V této souvislosti však rozhodně neplatí, že majetek navrhovatelů může být prakticky kdykoliv vyvlastněn, a to z důvodu, že povaha předkupního práva je úplně jiná, přičemž primárně jeho realizaci předchází rozhodnutí samotného vlastníka o prodeji takového pozemku třetí osobě, což navrhovatelé, jak obec Račice předpokládá, nechtějí učinit. Navíc takový pozemek je vykoupen za náhradu dle právních předpisů, tj. zcela zákonně.

Ve vazbě na odkaz navrhovatelů na důvodovou zprávu k zákonu č. 350/2012 Sb. je dle obce Račice zcela nezbytné rozlišovat mezi liniovou stavbou dopravní infrastruktury, tj. komunikací, a liniovou stavbou technické infrastruktury, tj. inženýrskými sítěmi. Důvodová zpráva k tomuto zákonu totiž hovoří pouze o technické infrastruktuře, přičemž navrhovatelé dle obce Račice tuto skutečnost zcela opomíjejí, pročež následně vystavují nesprávné právní závěry.

Obec Račice ve vyjádření ke zrušení opatření obecné povahy dále namítla, že předmět územního plánu byl řádně stanoven a je zcela srozumitelný, o čemž svědčí i skutečnost, že předkupní právo bylo řádně zapsáno do katastru nemovitostí, což nesporují ani navrhovatelé samotní. Z této skutečnosti obec Račice usoudila, že pokud by byl předmět územního plánu opravdu nesrozumitelný, příslušný katastrální úřad by zápis jistě neprovedl. Dle obce Račice proto není nutné se více zabývat tím, proč nebylo zřízeno věcné břemeno, když se primárně

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
34
č. j.

zřizuje předkupní právo.

K dalším tvrzením navrhovatelů je dle obce Račice třeba zdůraznit, že z povahy územního plánu plyne, že vlastníci nemovitostí, kteří jsou tímto plánováním dotčeni, jsou povinni strpět určitá omezení. Smyslem územního plánování je totiž vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s přihlédnutím k veřejnému zájmu, kterým je v nejširším slova smyslu zájem na harmonickém využití území. Konkrétním výrazem ochrany veřejného zájmu je mimo jiné i zákonné zakotvení předkupního práva obce k vymezené kategorii pozemků, které má umožnit, resp. usnadnit, realizaci obecně prospěšných staveb. Dle obce Račice v této souvislosti platí, že i když v takovém případě potenciálně hrozí dotčení vlastnického práva, tato skutečnost však nemůže být důvodem k rušení územního plánu, k čemuž obec Račice odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. II. US 2961/10.

Dle rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. II. ÚS 2037/10, navíc platí, že: „Orgány obce, které rozhodují, jsou omezeny požadavkem nevybočit z určitých věcných (urbanistických, ekologických, ekonomických a dalších) mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování. Úkolem soudu při přezkumu souhlasu územního plánu s hmotným právem je právě bdít nad respektováním těchto mantinelů. Tím také soud brání jednotlivce před excesy v územním plánování. V posuzovaném případě mohl být důvodem pro zrušení předmětné části územního plánu pouze zjevný exces, tedy případ, kdy by naplánovaná komunikace vedoucí přes pozemky stěžovatelů byla zcela nezdůvodnitelná cílem územního plánování, resp. veřejný zájem na harmonickém využití území a jeho udržitelném rozvoji. Posílení veřejné dopravní infrastruktury obecně tomuto zájmu nepochybně odpovídá. Podleust. § 1 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, řeší územní plánování funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace a věcně a časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území soustavně a komplexně. Ke stávajícímu způsobu využití dotčených pozemků musí orgány samospráv z povahy věci přihlížet, ovšem o nepřekonatelnou překážku změny poměru nejde a s ohledem na zákonem zakotvenou soustavnost činnosti ani jít nemůže.“ Ve světle tohoto judikátu bylo proto zřízení předkupního plně v souladu s předestřenými judikaturními závěry.

Obec Račice je rovněž toho názoru, že na straně navrhovatelů k žádnému excesu či diskriminaci nedošlo, a to už jen s ohledem na skutečnost, že předkupní právo bylo vyznačeno na všech nemovitostech dotčených veřejně prospěšnou stavbou (viz návrh na vyznačení předkupního práva ze dne 27. 11. 2013), a nikoliv jen na pozemku navrhovatelů. Zřízení předkupního práva na části pozemku ve vlastnictví navrhovatelů vede navíc k rozumně zamýšlenému cíli, když tak bylo učiněno nediskriminačním způsobem, na základě zákona, a s vyloučením libovůle.

Pokud se týká opětovného odkazu navrhovatelů na straně 24 na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 9 Ao 2/2008, jenž pojednává o opatření obecné povahy a jeho srozumitelnosti, obec Račice k tomuto uvedla, že tento celý rozsudek popisuje změnu územního plánu, a nikoliv přijímání nového územního plánu. Z tohoto důvodu není obci Račice zřejmé, co navrhovatelé odkazem na tento rozsudek zamýšleli sdělit. Jestliže navrhovatelé tímto měli na mysli požadavek na srozumitelné vymezení veřejně prospěšné stavby „P6“, je dle obce Račice vhodné zdůraznit, že veřejně prospěšná stavba „P6“ je vymezena v grafické části územního plánu jako obslužná komunikace propojující nové přístupové komunikace Z4 a Z7 s rozvojovými lokalitami. Vzhledem k této skutečnosti zde proto nemůže být žádný rozpor s právními předpisy ani s judikaturou.

Obec Račice ohledně zřízení předkupního práva k části pozemku parcelní číslo 470/23 v k. ú. Račice u Štětí shrnula, že toto zřízení bylo provedeno nediskriminačně, zcela v souladu s právními předpisy, a to zejména se smyslem veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury, neboť pouhým zřízením věcného břemene by v této části územního plánu

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
35
č. j.

nebylo účinným způsobem dosaženo předpokládaného cíle.

Závěrem svého vyjádření k návrhu na zrušení opatření obecné povahy obec Račice uvedla, že je přesvědčena, že neexistuje žádný důvod pro zrušení napadeného opatření obecné povahy jako celku, když navrhovatelé ostatně žádné legitimní a reálné důvody pro jeho zrušení nepředložili. Navrhovatelé nemají ani žádného důvodu se domáhat zrušení opatření obecné povahy v části, kterou se vymezují veškeré nové plochy změn - plochy „v“, neboť navrhovatelů se tyto nové plochy změn, vyjma míst obou „průplavů“, jež byly navíc vymezeny na popud navrhovatelů, vůbec netýkají. Dle obce Račice stejně primárně platí, že zřízení předkupního práva z důvodu plánované veřejně prospěšné stavby není důvodem k rušení územního plánu. S ohledem na veškeré uvedené skutečnosti obec Račice navrhla, aby zdejší soud návrh zamítl a obci Račice přiznal náhradu nákladů řízení.

V doplnění svého vyjádření k návrhu na zrušení opatření obecné povahy ze dne 12. 3. 2014 obec Račice uvedla, že pokud namítají navrhovatelé údajné negativní vlivy těžby povolené rozhodnutím Obvodního báňského úředu pro území Ústeckého kraje, sp. zn. SBS/06864/2013/OBÚ, a to nehledě na skutečnost, že toto nemá s příjímáním územního plánu a napadeného opatření nic věcně společného, pak dle vypracovaného znaleckého posudku ze dne 5. 3. 2014, č. 01/2014, znalcem Ing. P. M., znalcem v odvětví těžba, odvětví těžba a úprava nerostných surovin, nebylo zjištěno žádné takové ovlivnění životního prostředí a ani okolních pozemků sousedících s povolenou těžební činností nad rámec obecně dosahovaných limitů ovlivnění životního prostředí, které vychází z dané činnosti. Tento znalecký posudek současně obec Račice v příloze doplňujícího vyjádření zaslala soudu.

IV. Replika navrhovatelů

V následně učiněné velmi obsáhlé replice ze dne 25. 3. 2014 navrhovatelé setrvali na svých tvrzeních a argumentech obsažených v návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Zdůraznili, že vydáním předmětného územního plánu došlo ke zkrácení vlastnických práv navrhovatelů, stejně tak do zásahu jejich ostatních práv. Trvají na tom, že za zřízením vodní plochy je účelově skryta těžba štěrkopísku z vody, který nebylo možné odtěžit při předchozí těžbě. Dále trvají na tom, že jsou aktivně legitimováni k věcnému projednání návrhu, jelikož jsou spoluvlastníci nemovitostí zapsaných na LV č. 644 k. ú. Račice u Štětí, přičemž zbudování vodní plochy na jejich pozemcích o výměře větší než ² a5.700 zřízemní

předkupního práva k pozemkům v rozsahu 675 m² představuje hrozbu, že budou ve svém vlastnickém právu omezeni. Vedle toho navrhovatelé trvají na tom, že zásahy do životního prostředí, které záměry v územním plánu představují, je rovněž citelně zasáhnout v jejich právech, protože hrozí, že veslařskému a kanoistickému kanálu bude odejmuto pořadatelství mezinárodních sportovních podniků. Na podporu názoru o relevanci hrozby nepřípustného zásahu do životního prostředí navrhovatelé zmínili rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 Ao 5/2010 – 169. Vedle toho hrozí negativní ovlivnění možností užívání veslařského a kanoistického kanálu včetně snížení vodní hladiny v něm, jak vyplývá z vyjádření hydrogeologa ze dne 22. 3. 2014, který soudu zaslala v příloze repliky. Navíc navrhovatelé již v minulosti v souvislosti s těžební činností v oblasti Předonína zaznamenali pokles vodní hladiny v kanále o cca 1 metr, takže hladina musela být v kritických obdobích uměle doplňována vodou z Labe, kdy zřízení umělé vodovodní přípojky stálo 1.294.348,-Kč a náklady na pořízení vody dosáhly v roce 2010 téměř 500.000,- Kč. Ke snížení vodní hladiny v kanále přispěje i zvýšený odpar z plánované vodní plochy, přičemž snížením vodní hladiny dojde k narušení stávající geologické stavby v podobě jílového valu, který vodu v území drží. Navrhovatelé trvají na tom, že provedené posouzení záměru územního plánu na životní

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
36
č. j.

prostředí bylo provedeno zcela nedostatečně a se zavádějícími závěry. Zamýšlený územní plán dle navrhovatelů zasáhne do jejich práva na podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti.

V. Vyjádření odpůrce k replice

V reakci na repliku navrhovatelů obec Račice zaslalal písemné vyjádření ze dne 4. 4. 2014, v nemž kategoricky setrvala na všech svých názorech uvedených v písemném vyjádření k návrhu. Zejména zdůraznila, že neexistuje důvod pro zrušení části opatření obecné povahy, tedy v té, ve které bylo zřízeno předkupní právo, natož pak opatření obecné povahy jako celku kvůli navrhované vodní ploše. Vedle toho uvedla, že jedná v zájmu svých občanů, když ostatně nikdo z nich žádné připomínky a námitky k návrhu územního plánu nevznesl, z čehož lze vyvodit, že občané obce proti navržené vodní ploše ani jiným pasážím územního plánu nemají žádný odpor, když tato vodní plocha je veřejným zájmem. Navrhovatelé jednali a diskutovali o znění územního plánu v průběhu jeho pořizování, které trvalo několik let, s odpůrkyní. Dále obec Račice mj. uvedla, že zřízení rekreační plochy, vůči níž nyní navehovatelé nově brojí, nijak neohrožuje koncept národních olympijských center ani nezpůsobí nadměrný zápach z obce Štětí, kde je průmyslová výroba. Rekultivace prováděná společností Holcim (Česko), a. s., v pískovně Dobřín nijak region nezatěžuje, když tato společnost získala ocenění za nejlepší rekultivační projekt v České republice. Tato společnost přitom se společností Rekultiva Praha, s. r. o., nejsou obchodními partnery obce Račice, když jejím největším obchodním partnerem je právě Sportcentrum Račice, a. s., které navrhovatelé vlastní. Průzkum štěrkopísku pro navrhovatele probíhal ještě v prosinci 2009, k čemuž právní zástupkyně obce Račice podotkla, že štěrkopísek je jako nevyhrazený nerost ve vlastnictví vlastníka pozemku, tj. i případně navrhovatelů. Také zmínila, že námitky navrhovatelů zásadně směřovaly již k existující komunikaci, a tedy k žádnému reálnému zásahu do práv navrhovatelů nedojde, s tím, že veřejně prospěšná stavba je zřizována v souladu s právními předpisy na části jednoho z pozemků navrhovatelů a nijak nezasahuje do areálu. Autor hydrologického vyjádření dle obce Radčice tendenčně používá řadu měření za roky 2006 až 2009, kdy hladina klesala, ovšem od roku 2009 hladina stoupá, což autor nejenže nezohlednil, nýbrž ani tendenčně neuvedl, což má odraz v tom, že se jedná jen o vyjádření a nikoliv posudek, který je v těchto případech běžně činěn. Občanům obce Račice kanál neslouží v široké míře, když je zde stanoven zákaz koupání, tedy ta aktivita, pro kterou je navržená vodní rekreační plocha určena především, a když pohyb mimo cyklostezky je zakázán. Dle obce Račice se navrhovatelé bojí poklesu svých příjmů, neboť zřízení vodní plochy, která by byla v bezprostřední blízkosti a která by byla přístupná zdarma, by jim mohla snížit příjmy z pronájmu kanálu zahraničním posádkám, zejména při soustředění před na kanálu konanými závody. Vedle toho mj. uvedla, že navrhovatelé potvrdili existenci ochranného pásma veslařského kanálu 50m a také potvrdili, že těžba na pozemcích plochy „v“ již proběhla. Důvodem pro zrušení územního plánu může být pouze podstatná procesní vada zasahující do právní sféry navrhovatelů nebo porušení jejich hmotných práv, k čemuž v daném případě nedošlo.

VI. Ústní jednání

Při ústním jednání před soudem konaném dne 16. 4. 2014 právní zástupkyně navrhovatelů nadále požadovala, aby soud návrhu vyhověl, přičemž zdůraznila, že navrhovatelům zjevně svědčí aktivní legitimace, když rozporovaným územním plánem dochází k dotčení přímo jejich pozemků nebo jejich mezujících pozemků. Především u navrhovatelů dochází ke zkrácení vlastnických práv, neboť za územním plánem stojí těžba

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
37
č. j.

štěrkopísku. Tato těžba je pro navrhovatele nepřijatelná, neboť by k ní mělo docházet v bezprostřední blízkosti sportovního veslařského areálu, které je národním olympijským centrem. Má za to, že územní plán je zjevně nezákonný, a to pro způsob, jak bylo nakládáno s námitkami navrhovatelů, když ty byly nepřípustně posouzeny jen jako připomínky, což způsobilo nedostatečné zdůvodnění při vypořádání se námitek ze strany odpůrce. Nezákonnost dále dovozuje ze skutečnosti, že o námitkách navrhovatelů nepřípustně rozhodoval projektant. Nezákonnost způsobuje i skutečnost, že námitky navrhovatelů jsou vypořádávány po věcné stránce jen s odkazem na stanoviska jednotlivých orgánů veřejné správy. Dále právní zástupkyně navrhovatelů zdůraznila, že celý územní plán je ve zjevném rozporu s veřejným zájmem, neboť umožňuje opětovně rozkopávat již zrekultivované plochy patřící do zemědělského půdního fondu, kde se již v dávné době těžilo, přičemž další vodní plocha značného rozsahu není v dané lokalitě žádoucí navíc, když za ní se skrývá záměr masivní těžby velmi kvalitního štěrkopísku s vysokou mocností. Tomu ostatně odpovídá fakt, že cca od roku 2006 až do současné doby těžařská společnost Holcim (Česko), a. s., neustále vykupuje pozemky v dané lokalitě. Vedle toho existenci štěrkopísku dokládá i geodetická dokumentace č. 24/2014, kterou již navrhovatelé doložili soudu. Vedle toho existenci zájmu na těžbě štěrkopísku dokládají i četné novinové články, z nichž některé již navrhovatelé předložili soudu. Ve skutečnosti, tak přes schválený územní plán nepůjde o zbudování rekreační oblasti, když sám odpůrce připouští alternativně zřízení namísto jedné velké vodní plochy větší množství drobnějších vodních ploch. Územní plán je rovněž v rozporu se zásadami územního rozvoje Ústeckého kraje, když územní plán neredukuje zátěž dané lokality od těžby štěrkopísku a nevede k rozvoji a podpoře sportu. Právní zástupkyně navrhovatelů trvá na tom, že předmětný návrh není účelový, když jeho smyslem je chránit oblast Račic před masivní těžbou štěrkopísku. Ve vztahu k ploše „P6“ setrvala na názoru, že nebylo nutné zřizovat předkupní právo k této ploše, když postačovalo k řešení situace zřízení věcného břemeno. K tomu doplnila, že plocha „P6“ je účelovou komunikací sloužící výlučně pro potřeby sportovního veslařského areálu, kdy navrhovatelé nechtějí, aby se z ní stala veřejně obslužná komunikace sloužící pro potřeby obslužnosti k zamýšlené vodní ploše, když toto by vadilo při pořádání jejich sportovních akcí. Má za to, že územní plán by měl být zrušen jako celek, a to pro zjevný rozpor se skutečným záměrem nebo in eventum by měl být zrušen v dílčích bodech dle petitu předmětného návrhu. Dle právní zástupkyně navrhovatelů územní plán naprosto nepřípadně hovoří o tom, že realizací územního plánu dojde k rekultivaci po probíhající těžbě. Trvá na tom, že v místě zamýšlené vodní plochy žádná těžba neprobíhá a není tam dobývací prostor. Na podporu svých tvrzení soudu předložila důkazní prostředek v podobě kopie z Informačního zpravodaje Obce Račice 1/2014, kterým navrhla provést dokazování.

Při tomtéž ústním jednání před soudem konaném dne 16. 4. 2014 právní zástupkyně obce Račice setrvala na názoru, že neexistuje důvod pro zrušení části opatření obecné povahy, tedy v té, ve které bylo zřízeno předkupní právo, natož pak opatření obecné povahy jako celku kvůli navrhované vodní ploše „v“. Dále zdůraznila, že návrh navrhovatelů se zjevně vzdaluje od podstaty věci, a to že obec Račice přijala v souladu se zákonem dotyčný územní plán. Tento územní plán měl přitom toliko jediný konkrétní dopad na navrhovatele, k němuž navrhovatelé mohli mít připomínky, a to že nesouhlasí se zamýšlenými průplavy, pokud se pomine plocha „P6“ koncipovaná jako veřejně prospěšná stavba. Námitky ve vztahu k průplavům ovšem při ústním jednání dosud nezazněly. Dále uvedla, že nikdo z občanů obce Račice územní plán nerozporoval a nečiní tak ani v řízení před soudem. Má za to, že za návrhem navrhovatelů ve skutečnosti stojí jejich snaha o ochranu jejich hospodářských zisků a nikoliv ochrana veřejného zájmu či ochrana životního prostředí. Tomu ostatně odpovídá fakt, že navrhovatelé ve svém posledním podání zmínili i nutnost ochrany jejich práv na podnikání. Trvá na tom, že v daném případě nejsou dány důvody pro zrušení územního plánu

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
38
č. j.

jako celku, když zde nedochází k významnému zásahu do práv navrhovatelů. Ostatně soudní judikatura ve vztahu k územním plánům je taková, že soudní rozhodování by mělo minimalizovat zásahy do územních plánů. Také trvá na tom, že pouhé zřízení předkupního práva ve vztahu k ploše „P6“ nezpůsobuje zásah do práv navrhovatelů, tak aby územní plán v tomto směru nemohl obstát. Závěrem podotkla, že soud nezkoumá účely využití jednotlivých ploch v územním plánu. Vedle toho podotkla, že v daném případě projektant musel zapracovávat do územního plánu námitky a připomínky dotčených subjektů, a proto byla použita formulace v tomto směru v územním plánu obce Račice, popřípadě v rozhodnutí o vypořádání se s námitkami.

Právní zástupkyně navrhovatelů v reakci na přednes právní zástupkyně odpůrce uvedla, že považuje za absurdní její poukaz na údajně skrytý pravý záměr navrhovatelů, který sledují předmětným návrhem, a to ochrana podnikání navrhovatelů v souvislosti se sportovními akcemi, které pořádají. Ochrana zisků navrhovatelů není v daném řízení jejich prioritou. Dále podotkla, že v územním plánu je zjevně použitá formulace, že projektant rozhodl o námitkách či připomínkách. Navrhovatelé se nebojí případného odlivu závodníků v případě zřízení nové vodní plochy, když sportovní akce pořádané navrhovateli se mohou konat jen v přesně specifikovaných kanálech, respektive na přesně specifikovaných vodních plochách.

V reakci na vystoupení právní zástupkyně navrhovatelů starosta obce Račice uvádí, že navrhovatelé měli v souvislosti s předmětným územním plánem toliko jednu námitku, kterou uplatnili dne 20. 7. 2011 skrze Ing. P., zplnomocněnce navrhovatelů a zároveň ředitele Sportcentra v Račicích. Námitka se týkala jen komunikace „P5“ ve veslařském areálu, a to k zadání územního plánu, přičemž tato námitka byla zcela akceptována, komunikace „P5“ byla vyňata z územního plánu, takže v daném místě se stala slepou komunikací, a situace se řešila pomocí komunikace „P6“, která umožní v budoucnu propojení místní komunikace se státní komunikací. Tím se zamezí tomu, aby přes centrum obce jezdila vozidla s loděmi. Trvá na tom, že navrhovatelé neměli žádné námitky vůči průplavům a ploše „P6“. Dále připustil, že v minulosti obec Račice cca do března 2006 měla otevřený zájem na těžbě štěrkopísku, ovšem od tohoto data se zavázala k tomu, aby negativní důsledky těžby štěrkopísku byly minimální, přičemž od tohoto data se obec neúčastní vyjednávání s těžaři o případné těžbě štěrkopísku. Zájem obce je na zřízení rekreační vodní plochy v dané lokalitě, která již byla vytěžena, kdy stát v roce 1990 odepsal zásoby štěrkopísku, přičemž tato lokalita byla i rekultivována. V dané lokalitě navíc jen obtížně něco roste, přičemž jedinou možností jak může být vybudována rekreační vodní plocha, je odtěžení štěrkopísku. Trval na tom, že navrhovatelé předmětným řízením sledují ryze své ekonomické zájmy, když z pronájmu vodních ploch mají stotisícové zisky. Prioritním záměrem obce je rekreační vodní plocha. Dále dodává, že pokud právní zástupkyně navrhovatelů zmiňovala, že obec alternativně uvažuje o zřízení malých vodních ploch namísto jedné vodní plochy, tak tato situace by nastala, jako krajní možnost, v případě že se stavitelům vodní plochy nepodaří vykoupit veškeré pozemky v dané lokalitě.

Při témže ústním jednání konaném dne 16. 4. 2014 soud přikročil k dokazování, a to čtením listin, které předložili navrhovatelé a které jsou založeny na č.l. 31 spisu, a to:

- rozhodnutím Obvodního báňského úřadu, pro území kraje Ústeckého ze dne 19. 4. 2013,

- zápisem ze schůzky mezi zástupci sportovního centra Račice, provozovnou pískovna Holcim, Dobříň, Rekultivou Praha a Obcí Račice ze dne 31. 3. 2008,

- termínovou listinou 2014 Sportcentra Račice o konání jednotlivých sportovních akcí, - obrázkem č. 1 - mapou pořízenou z veřejného dálkového přístupu do katastru nemovitostí

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
39
č. j.

- obrázkem č. 2 – fotografií zachycující letecký snímek dané lokality

V reakci na provedeném dokazování právní zástupkyně odpůrce uvedla, že zápis ze schůzky ze dne 31. 3. 2008 je podepsán toliko panem Peckou, tedy ředitelem Sportcentra Račice, přičemž ze zápisu vyplývá, že navrhovatelé neměli výhrad proti těžbě štěrkopísku, a to v rámci akce „Rozšíření a rekonstrukce areálu Sportcentra Račice“.

Dále soud přikročil k dokazování, a to čtením listin, které předložili navrhovatelé a které jsou založeny na č.l. 125 spisu, a to:

- geodetickou dokumentací č. 24/2014, - výpisem z obchodního rejstříku ke společnosti Holcim (Česko), a. s., ke dni 25. 3. 2014, - výpisem z katastru nemovitostí ke dni 26. 2. 2014, LV č. 661 ve vztahu ke společnosti Holcim (Česko), a. s., k. ú. Račice u Štětí, - kopiemi novinových článků č. 1 až 3, o souhlasu Obce Račice s těžbou štěrkopísku, - nesouhlasným stanoviskem Českého svazu kanoistů ze dne 26. 4. 2006,

- nesouhlasným stanoviskem Českého veslařského svazu ze dne 27. 4. 2006, - memorandem o vzájemné spolupráci a podpoře ze dne 3. 12. 2013,

- bulletinem SCR-KVS ročník 2014,

- přehledem národních olympijských center ČR, včetně Sportcentra Račice, - fakturou č. 9101022,

- fakturou č. 6/2010 za doplnění vody v kanálu za období od 1. 7. do 11. 8. 2010, - vyjádřením T. V. ze dne 22. 3. 2014 – hydrogeologické vyjádření

- stanovami Českého veslařského svazu,

- stanovami Českého svazu kanoistů,

- fakturou č. 4023800248

- výpisem z obchodního rejstříku ke dni 25. 3. 2014 ke společnosti Rekultiva Praha, s. r. o., - dopisem Obvodního báňského úřadu pro území kraje ústeckého ze dne 5. 3. 2014, - grafickým vyobrazením k návrhu zadání územního plánu,

- souhrnným plánem sanace a rekultivace pískovny Dobříň, - mapou generelu rekultivace,

- žádostí společnosti Rekultiva Praha, s. r. o., ze dne 2. 12. 2013, - rozhodnutím Obvodního báňského úřadu v Trutnově ze dne 4. 11. 2009,

V reakci na provedené dokazování právní zástupkyně odpůrce uvedla, že obě nesouhlasná stanoviska navrhovatelů a) a b) ze dne 26. 4. 2006 a ze dne 27. 4. 2006 nejsou opatřena podpisy a rovněž tak neobsahují doklady o jejich doručení Krajskému úřadu Ústeckého kraje. Dále uvádí, že většina listin, jimiž bylo provedeno dokazování, nesouvisí s předmětným řízením.

Nato starosta obce Račice v reakci na provedené dokazování uvedl, že i on je přesvědčen, že většina listin, jimiž bylo provedeno dokazování, s řízením nesouvisí. Dále zdůraznil, že zájem společnosti Rekultiva Praha, s. r. o., na ukládání materiálu, a to nikoliv popílku, nýbrž stavebního materiálu vůbec nesouvisí s předmětným případem. Vedle toho vyjádřil přesvědčení, že faktura č. 9101022 není fakturou na zajištění přívodní vody do veslařského kanálu, když vystavena na zbudování vodovodního řadu ve Sportcentru.

V návaznosti na to právní zástupkyně navrhovatelů uvedla, že ponechává na zvážení soudu, zda si vyžádá originály nesouhlasných stanovisek navrhovatelů a) a b) ze dne 26. 4. 2006 a ze dne 27. 4. 2006. Vedle toho trvala na tom, že faktura č. 9101022 byla vystavena za zhotovení přípojky pro přívodní vodu do kanálu. Opět ponechala na úvaze soudu, zda za tímto účelem provede na daném místě místní šetření, popřípadě toto své tvrzení může doložit

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
40
č. j.

uskutečněným stavebním řízením.

Dále soud přikročil k dokazování, a to čtením listin, které předložil odpůrce a které jsou založeny na č.l. 73 spisu, a to:

- nesouhlasným stanoviskem navrhovatele a) ze dne 19. 7. 2011 s umístěním silnice (plocha P5), - nesouhlasným stanoviskem navrhovatele b) ze dne 19. 7. 2011 s umístěním silnice (plocha P5), - třemi interními záznamy o schůzkách zástupců za Sportcentrum Račice, společnost Holcim (Česko), a. s., a Rekultiva Praha, s. r. o., ze dne 23. 4. 2009, 3. 6. 2009 a 23. 2. 2010 ve věci rozšíření veslařského kanálu,

- kopiemi z emailové korespondence ve vztahu ke schůzkám zástupců za Sportcentrum Račice, společnost Holcim (Česko), a. s., a Rekultiva Praha, s. r. o., ze dne 23. 2. 2010 ve věci rozšíření veslařského kanálu,

V reakci na provedené dokazování právní zástupkyně navrhovatelů uvedla ve vztahu ke třem interním záznamům ze dne 23. 4. 2009, 3. 6. 2009 a 23. 2. 2010 ve věci rozšíření veslařského kanálu, že tyto záznamy nedokládají souhlas navrhovatelů s těžbou štěrkopísku v dané lokalitě, včetně rozšíření veslařského kanálu. Navíc tyto záznamy jsou interní a nejsou podepsány.

Dále soud přikročil k dokazování, a to čtením listiny, kterou předložil odpůrce a která je založena na č.l. 87 spisu, a to:

- znaleckým posudkem č. 01/2014 znalce Ing. P. M.

V reakci na provedené dokazování právní zástupkyně navrhovatelů i právní zástupkyně odpůrce a starosta Obce Račice shodně uvedli, že znalecký posudek byl vypracováván ve vztahu k jiným plochám, než které řeší předmětný územní plán.

Dále přikročeno soudem k dokazování, a to čtením listin, které předložil odpůrce a které jsou založeny na č.l. 140 spisu, a to:

- rozhodnutími o zrušení dobývacího prostoru, č.j. TZÚS/SSZ-76/90 a č.j. TZÚS/SSZ-75/90, - mapkou dobývacích prostor Račice a Račice I - fotografiemi č. 1 a č. 2 zachycující vstupní bránu do sportovního areálu, využívaná během sportovních akcí i návštěvníky areálu.

K dotazu soudu účastníci shodně prohlásili, že na provedení dokazování dalšími listinami, které soudu předložili v přílohách, netrvají.

Dále bylo přikročeno soudem k dokazování, a to čtením listiny, kterou předložila právní zástupkyně navrhovatelů při ústním jednání dne 16. 4. 2014, a to:

- kopií Informačního zpravodaje Obce Račice 1/2014.

K dotazu soudu, zda obec Račice se může blíže vymezit k ploše „P6“ ve vztahu k plochám „D3“ a „D4“ starosta obce uvedl, že plocha „P6“ je zamýšlena jako spojovací komunikace mezi plochami „D3“ a „D4“, jinak by silnice na plochách „D3“ a „D4“ nebyly propojeny. Plánovaná plocha „D4“ navazuje na část stávající komunikace, která vede k čistírně odpadních vod obce Račice, přičemž realizací plochy „D4“ dojde k napojení stávající komunikace na státní silnici. Plocha „P6“ má význam pro plochu „D3“, když plocha „D4“ bez plochy „P6“ může fungovat.

K dotazu soudu, z jakého zdroje by měla být napájena vodní plocha „v“, starosta obce Račice uvedl, že vodní plocha by se měla napustit sama po odtěžení štěrkopísku, tzv.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
41
č. j.

spodními vodami z Vltavy, kterou jsou odvislé od srážek. K tomu dodává, že taktéž veslařský kanál je napájen těmito spodními vodami, neboť i on vznikl těžbou.

K dalšímu dotazu soudu, zda obec Račice činila v souvislosti s předmětným územním plánem hydrogeologický průzkum, starosta obce Račice uvedl, že nikoliv. K tomu podotknul, že tento průzkum snad měl být činěn v roce 2005, kdy byly vypracovány v tomto směru dvě studie.

V reakci na to právní zástupkyně navrhovatelů uvedla, že předmětná lokalita spadá do chráněné oblasti přirozené akumulace vod, a proto je dán o to větší veřejný zájem na ochraně podzemních vod v oblasti, kde by měla vzniknout vodní plocha „v“.

K tomu právní zástupkyně odpůrce důrazně uvedla, že ve správním spise je založena celá řada stanovisek dotčených orgánů životního prostředí, které nevznesly žádné připomínky k územnímu plánu. Vedle toho vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí rovněž nevzneslo v tomto směru žádné požadavky či připomínky.

Při dalším ústním jednání konaném dne 30. 4. 2014 právní zástupkyně navrhovatelů opětovně zdůraznila, že skutečným účelem pořízení nového úzeního plánu je masivně rozšířit těžbu štěrkopísku v dané lokalitě.

Při témže ústním jednání konaném dne 30. 4. 2014 právní zástupkyně odpůrkyně setrvala na názoru, že předkupní právo k ploše „P6“ nebylo vůči navrhovatelům zřízeno diskriminačně. Dále zdůraznila, že územní plán je jen náčrtem toho, jaké bude v budoucnu uspořádání v dané oblasti. Další realizace pak bude probíhat v dalších řízeních, v nichž budou mít účastníci možnost se k věci detailně vyjadřovat.

VII. Podmínky řízení

V daném případě soud neshledal žádné okolnosti, které by bránily meritornímu přezkumu předmětného návrhu. Dotyčný návrh přitom soud vyhodnotil jako včasně podaný navrhovateli, přičemž navrhovatelé byli k jeho podání aktivně legitimováni.

Soud při posuzování aktivní legitimace navrhovatelů vycházel z ust. § 101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s“), které přiznává právo podat návrh na zrušení opatření obecné povahy tomu, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Zákonná úprava je tedy založena na podmínce tvrzení porušení práv navrhovatele, přičemž k tomuto tvrzenému porušení muselo dojít přímo opatřením obecné povahy. V daném případě mezi účastníky řízení nebylo žádného sporu o tom, že rozporovaný územní plán obce Račice se dotýká mj. i nemovitostí ve spoluvlastnictví obou navrhovatelů, jež jsou zapsány na LV č. 644 k. ú. vedeného Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice, pro k. ú. Račice u Štětí, a to pokud se jedná o vytvoření vodní plochy „v“, a vymezení plochy „P6“ a s tím související zřízení předkupního práva.

Meritornímu přezkoumání předmětného návrhu nebránila ani skutečnost, že navrhovatelé užili eventuálního petitu. Již Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2006, č. j. 4 Aps 3/2005 – 65, který je publikován ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 905/2006 a také na www.nssoud.cz dovodil, že samotný eventuální petit není překážkou projednatelnosti návrhu či žaloby ve správním soudnictví.

VIII. Rozsah přezkumu soudem

V souvislosti s otázkou vlastního meritorního přezkumu napadeného opatření obecné

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
42
č. j.

povahy v podobě územního plánu obce Račice navrhovatelé odkázali na judikaturu Nejvyššího správního soudu, a to rozhodnutí ze dne 5. 2. 2009, č. j. 2 Ao 4/2008 – 88, a rozhodnutí ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 - 98, která stanovují algoritmus přezkumu opatření obecné povahy, jenž je tvořen pěti kroky. K tomu soud podotýká, že tento test vycházel ze znění ust. § 101d odst. 1 s. ř. s. účinného do 31. 12. 2011, které znělo: „Při rozhodování soud posuzuje soulad opatření obecné povahy se zákonem, a to, zda ten, kdo je vydal, postupoval v mezích své působnosti a pravomoci a zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným způsobem. Přitom není vázán právními důvody návrhu.

Od 1. 1. 2012 ovšem nabyla účinnosti novela s. ř. s. provedená zákonem č. 303/2011 Sb., která novelizovala i ust. § 101d odst. 1 s. ř. s., které v současnosti zní: „Při rozhodování je soud vázán rozsahem a důvody návrhu. Jak vyplývá z důvodové zprávy k tomuto zákonu, účelem tohoto ustanovení mělo být zpřísnění rozsahu přezkumu (viz sněmovní tisk 319/0, VI. volební období Poslanecké sněmovny, bod 50 až 55, www.psp.cz). Soud má tak za to, že se podstatně od 1. 1. 2012 změnil postup přezkumu opatření obecné povahy soudem, přičemž došlo k omezení rozsahu přezkumu oproti dřívější úpravě. Přezkum opatření obecné povahy vychází z ust. § 101b odst. 2 a § 101d odst. 1 s. ř. s. Z těchto ustanovení vyplývá, že soud přezkoumává opatření obecné povahy pouze v rozsahu, který navrhovatel uplatnil v návrhu nebo ve lhůtě uvedené v ust. § 101b odst. 1 s. ř. s. Povinností navrhovatele je proto tvrdit, že opatření obecné povahy nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec návrhových bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného opatření obecné povahy, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ust. § 101b odst. 4 ve spojení s ust. § 76 s. ř. s.

Soud tedy může, jako dříve Nejvyšší správní soud (do 31. 12. 2011), shledat, že návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je důvodný, neboť opatření obecné povahy nebo jeho části jsou v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem (viz ust. § 101d odst. 2 s. ř. s.), avšak pouze v případě, je-li to navrhovatelem ve lhůtě stanovené pro podání návrhu (ust. § 101b odst. 1 s. ř. s.) namítáno, samozřejmě za splnění dalších podmínek. S ohledem na shora uvedené přistoupil soud k posouzení jednotlivých návrhových bodů.

IX. Hodnocení soudu

V daném případě navrhovatelé v souvislosti s rozporovaným územním plánem obce Račice vznesli velké množství námitek značně obsáhle vyargumentovaných, které ovšem neměly naprosto žádnou relevanci na posouzení zákonnosti dotyčného územního plánu, jak zcela správně poukazovala v průběhu soudního řízení právní zástupkyně odpůrce. Soud má především na mysli skutečnost, že navrhovatelé, kdy oba jsou právnickými osobami, důrazně a obsáhle poukazovali na to, že při realizaci zamýšlené nové vodní plochy „v“ dojde výraznou měrou ke zhošení životního prostředí v dané lokalitě, když skutečným účelem zřízení nové vodní plochy „v“ je jen další těžba štěrkopísku, vůči níž vznesli v předmětném řízení řadu námitek s podporou velkého množství důkazních prostředků. V návaznosti na údajně skrytý záměr těžby štěrkopísku pak navrhovatelé dovozovali, že celý územní plán je ve zjevném rozporu s veřejným zájmem a se ZÚR, neboť nepovede k rozvoji a podpoře sportu, naopak umožňuje opětovně rozkopávat již zrekultivované plochy patřící do zemědělského půdního fondu, kde se již v dávné době těžilo, přičemž další vodní plocha značného rozsahu není v dané lokalitě žádoucí. Dále navrhovatelé poukazovali na to, že smyslem předmětného

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
43
č. j.

návrhu je chránit oblast obce Račice před masivní těžbou štěrkopísku s tím, že územní plán je v rozporu i s vyhodnocením vlivů územního plánu Račice na životní prostředí (SEA) z hlediska zemědělského půdního fondu.

Ve vztahu k námitkám navrhovatelů v tomto směru, které vyhodnotil jako námitky nemající naprosto žádnou relevanci na posouzení zákonnosti dotyčného územního plánu, jak již bylo předestřeno shora, soud souhrnně uvádí, že navrhovatelé by měli vzít v potaz skutečnost, že oba jsou právnickými osobami, přičemž dle ustálené judikatury správních soudů včetně Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu platí, že právnická osoba nedisponuje právem na příznivé životní prostředí a nemůže se domáhat jeho ochrany (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1998, sp. zn. I. ÚS 282/97, které je dostupné na www.nalus.cz, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2012, č. j. 2 Ao 9/2011 – 71, který je dostupný na www.nssoud.cz). Jestliže právnické osoby nejsou nositeli práva na příznivé životní prostředí, a to pokud jde o hmotný aspekt tohoto práva, pak se jej navrhovatelé v rámci své argumentace v předmětném soudním řízení vůbec nemohli dovolávat.

Dále by navrhovatelé v souvislosti s výše specifikovanými námitkami měli vzít v potaz skutečnost, že soudu nepřísluší přezkoumávat, zda bylo pro určitý pozemek či území vhodnější zvolit ten či onen způsob funkčního využití. Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006 – 74, který je dostupný na www.nssoud.cz) platí, že soud při přezkumu územního plánu může přezkoumávat pouze to, zda příslušný orgán postupoval při pořizování územního plánu a v jeho řízení o jeho vydání v souladu se zákonem. Dále dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007 – 73, který je dostupný na www.nssoud.cz) platí, že úkolem soudu při přezkumu územního plánu není územní plány dotvářet.

Vedle toho by navrhovatelé v souvislosti s výše specifikovanými námitkami měli vzít na vědomí skutečnost, že již Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku ze dne 31. 3. 2011, č. j. 3 Ao 2/2011 – 30, který je dostupný na www.nssoud.cz, judikoval, že soudní řád správní nepřipouští v řízení o zrušení opatření obecné povahy podání návrhu ve veřejném zájmu - actio popularis, což vyplývá z dikce ust. § 101a odst. 1 s. ř. s. (…že byl na svých právech zkrácen…). Skutečností tak je, že návrh na opatření obecné povahy je koncipován jako nástroj k ochraně vlastních subjektivních práv navrhovatelů. Navrhovatelé proto s úspěchem nemohou v předmětné věci argumentovat tím, že smyslem předmětného návrhu je chránit oblast obce Račice před masivní těžbou štěrkopísku a chránit dotčená práva jiných vlastníků nemovitostí v území regulovaném opatřením obecné povahy. V této souvislosti je třeba poukázat na skutečnost, že nikdo z občanů obce Račice územní plán nerozporoval a nečiní tak ani v řízení před soudem, když k výzvě soudu se nepřihlásila žádná osoba, jež by uplatňovala v tomto řízení práva osoby zúčastněné na řízení.

Jako nedůvodné pak soud vyhodnotil i námitky navrhovatelů směřující do zákonného způsobu vydání územního plánu a také i v tom směru, že jejich námitky byly nepřípustně posouzeny jen jako připomínky, díky čemuž se s nimi odpůrce dostatečně nevypořádal, a navíc tak bylo činěno jen projektantem s odkazy na stanoviska jednotlivých orgánů veřejné správy. Z obsahu správního spisu soud v tomto směru zjistil, že návrh zadání územního plánu byl dle ust. § 47 odst. 2 stavebního zákona vystaven k veřejnému nahlédnutí po dobu 30 dnů ode dne vyvěšení oznámení o projednávání zadání na úřední desce Městského úřadu Litoměřice a Obecního úřadu Račice, a dále na internetových stránkách Městského úřadu Litoměřice a obce Račice, a to v termínu od 20. 6. 2011 do 20. 7. 2011. Tímto byl návrh zadání územního plánu dán k dispozici široké veřejnosti, a to včetně navrhovatelů, kteří se s ním prokazatelně seznámili, neboť proti němu podali „nesouhlas“ prostřednictvím Ing.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
44
č. j.

Zdeňka Pecky, místopředsedy Českého veslařského svazu. Tento nesouhlas přitom nesměřoval k plánované vodní ploše, když v dopise ze dne 19. 7. 2011 navrhovatelé namítali toliko to, že: „zásadně nesouhlasí s umístěním silnice, která by dle výše uvedeného návrhu zadání územního plánu Račice vedla přes velkou část pozemku areálu a tím by velmi znehodnotila světově významný Areál sportovního centra v Račicích“. Tomuto jedinému požadavku navrhovatelů k zadání územního plánu přitom obce Račice v rámci konečného znění územního plánu zcela vyhověla. Z obsahu správního spisu tedy jednoznačně vyplývá, že pokud se pomine jediná „připomínka“ navrhovatelů ke znění zadání územního plánu, tak navrhovatelé k požadavku na novou vodní plochu neměli až do dne 16. 8. 2013 žádné připomínky či námitky, kdy navrhovatelé vznesli námitky proti návrhu územního plánu, v němž vznesli námitky vůči vodní ploše „v“, kdy zmínili obavy z poklesu vodní hladiny v jejich veslařském kanálu, který bezprostředně sousedí se zamýšlenou novou vodní plochou „v“, a vůči ploše „P6“, kdy nesouhlasili s jejím účelovým určením. Požadavek na prověření a případné navržení vodní plochy je a byl v návrhu zadání zřetelně a řádně uveden, čemuž odpovídá fakt, že navrhovatelé na něj sami v předmětném návrhu na zrušení opatření obecné povahy odkazují. Ve vztahu k námitkám týkajícím se „překvalifikace“ námitek na připomínky je třeba uvést, že dle konstantního názoru Nejvyššího správního soudu ani případné posouzení námitek jako připomínek není samo o sobě důvodem pro zrušení opatření obecné povahy, jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008 – 51, který je dostupný na www.nssoud.cz. Pro posouzení námitek v tomto směru je naproti tomu podstatné to, zda se jimi pořizovatel územního plánu – v daném případě obec Račice - zabýval, a zda uvedl, jestli jim vyhovuje či nikoliv. Je tomu tak proto, že z hlediska obsahu není rozdílu mezi rozhodnutím o námitkách navrhovatelů posouzených jako námitky a vypořádáním námitek, jež byly posouzeny jako připomínky. Ze správního spisu soud přitom zjistil, že odpůrce neopomenul žádnou z námitek či připomínek navrhovatelů, když se jim naopak podrobně věnoval v odůvodnění napadeného opatření obecné povahy. Soud neshledal, že by o námitkách či připomínkách navrhovatelů rozhodoval projektant. Tuto skutečnost nelze bez dalšího dovozovat toliko z užitých formulací v předmětném územním plánu popř. v rozhodnutí o vypořádání se s námitkami vůči územnímu plánu, když tyto formulace dosvědčují pouze to, že projektant byl povinen do dotyčného územního plánu zapracovávat námitky a připomínky dotčených subjektů. Samostatnou otázkou ovšem zůstává správnost věcného posouzení námitek navrhovatelů ve vztahu k nové vodní ploše „v“ a ploše „P6“ ze strany odpůrce.

Naproti tomu důvodnými soud vyhodnotil námitky navrhovatelů směřující vůči zamýšlené nové vodní ploše „v“, a to pokud se jedná o nevypracování studie, která by měla ověřit vliv navrhované vodní plochy „v“ na mikroklima v dané lokalitě, neboť jsou objektivně dány rizika poklesu hladiny vody jejich veslařském kanálu. Požadavek na vypracování studie z hlediska hydrogeologických poměrů v daném území přitom výslovně uplatnil Městský úřad Litoměřice, odbor životního prostředí, ze dne 17. 10. 2012, č. j. 0056081/12/ŽP. Požadavek na vypracování této studie má dle názoru soudu značně racionální základ, když zamýšlená vodní plocha „v“ jednak má dosahovat výměry 46 ha, jednak se má napustit sama po odtěžení štěrkopísku, tzv. podzemními vodami z Vltavy, jednak má bezprostředně sousedit (a dokonce být propojen 2 prúplavy) se stávajícím veslařským kanálem o výměře 19 ha ve spoluvlastnictví navrhovatelů, který rovněž vznikl odtěžením štěrkopísku a je rovněž napájen podzemními vodami z Vltavy. Vzhledem k všeobecně známým přirozeným charakteristikám vody je třeba brát v potaz skutečnost, že výšková úroveň hladiny podzemní vody není časově stálá, neboť kolísá v závislosti na celé řadě faktorů, jako jsou např. srážky, kolísání hladiny v povrchových vodotečích, umělé hydraulické zásahy. Průběh a kolísání hladiny podzemní vody přitom závisí na prostorové geometrii kolektorských hornin umožnujících akumulaci podzemních vod a na směru hydraulického odtoku v dané lokalitě. Vedle toho v daném

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
45
č. j.

případě s ohledem na rozlehlost zamýšlené vodní plochy „v“ o rozměru cca 46 ha nelze pominout i aspekt odparu povrchových vod v případě odkrytí dosud skrytých podzemních vod, který ve svém důsledku může vést k poklesu stavu vodní hladiny případně k poklesu výšky hladiny spodní vody v dané lokalitě, na který rovněž poukazovali navrhovatelé. Všechny tyto aspekty dle názoru soudu měly být zohledněny ve studii ověřující vliv navrhované vodní plochy „v“ na mikroklima z hlediska hydrogeologických poměrů v dané lokalitě. Tento závěr soudu ostatně podporuje i skutečnost, že navrhovatelé se již v minulosti potýkali s poklesem vodní hladiny v jejich veslařském kanálu, které řešili dopuštěním vody, jak bylo jimi prokázáno v rámci dokazování v řízení před soudem fakturou č. 6/2010 za doplnění vody v kanálu za období od 1. 7. do 11. 8. 2010. Obec Račice ovšem požadavek na vypracování dotyčné studie nereflektovala, když zaujala názor, že studie v tomto směru není zapotřebí zejména s poukazem na souhlasné stanovisko Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí, ze dne 31. 10. 2012, č. j. 1671/ZPZ/2011/SEA-stanovisko, k vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí, nebo souhlasné stanovisko Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu ze dne 7. 5. 2013, č. j. 279/UPS/2011, v nichž žádný požadavek v tomto směru nebyl vznesen, a zejména pak na vlastní vyhodnocení vlivů územního plánu Račice na životní prostředí (SEA), v němž je uvedeno, že se nepředpokládá, že by vodní plocha „v“, třebaže významné rozlohy, měla mít negativní vliv na bilanci vod v území. Soud má za to, že tyto dokumenty se zabývají toliko souhrnným pohledem vlivu zamýšlené vodní plochy „v“ na okolní krajinu včetně jejího vodstva, ovšem vliv této vodní plochy „v“ na krajinu včetně jejího vodstva má zajisté zcela jiný (menší) potenciál než vliv vodní plochy „v“ na veslařský kanál navrhovatelů. Za daného stavu, kdy v dané lokalitě zjevně panují specifické hydrogeologické poměry, a kdy veslařský kanál navrhovatelů má bezprostředně sousedit se zamýšlenou vodní plochou „v“ a má být propojen 2 průplavy, je soud toho názoru, že v daném případě je žádoucí a nutné, aby před naplánováním vodní plochy „v“, jejíž rozloha je významná, což konstatovalo i výše citované vyhodnocení vlivů územního plánu Račice na životní prostředí (SEA), byla zhotovena studie mapující vliv navrhované vodní plochy „v“ na mikroklima z hlediska hydrogeologických poměrů v dané lokalitě. Takto však obec Račice nepostupovala, když vypracovala předmětný územní plán zahrnující rozporovanou vodní plochu „v“ bez dotyčné studie s tím, že tato studie se vypracuje až později. Dle názoru soudu bylo nepřípustné, aby nejprve byl vypracován územní plán zahrnující rozporovanou vodní plochu „v“ s tím, že její realizaci obec Račice teprve do budoucna podmínila vypracováním studie k ověření jejího vlivu na mikroklima v daném území, jak bylo výslovně zakotveno v textové části bod bodem d) a pod bodem f) předmětného územního plánu. V tomto postupu obce Račice proto soud shledává vadu řízení ve smyslu ust. § 101b odst. 4 ve spojení s ust. § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., když územní plán v části pojednávající o dotyčné vodní ploše „v“ byl vypracován za nedostatečně zjištěného skutkového stavu, který nemá dosud oporu ve správním spise. Na tomto místě soud dodává, že námitky navrhovatelů související s jejich obavami z poklesu vodní hladiny v jejich veslařském kanálu soud nevyhodnotil jako vágní a účelové, když výše vodní hladiny v jejich veslařském kanálu je pro jejich aktivity zjevně sportovního rázu zásadní, jak dokládali v předmětném soudním řízení včetně toho, že již v minulosti se potýkali s poklesem vodní hladiny v jejich veslařském kanálu, jak již soud poznamenal shora.

Taktéž důvodnými soud vyhodnotil i námitky navrhovatelů směřující vůči ploše „P6“, a to z hlediska jejího nejasného vymezení v územním plánu. Soud se shoduje s navrhovateli, že tato plocha „P6“ je skutečně v územním plánu nejasně a rozporuplně vymezena, přičemž tuto nejasnost a rozporuplnost se nepodařilo odstranit ani přes uskutečněné ústní jednání před soudem, kde se k této otázce detailně vymezoval starosta obce Račice, jak bylo předestřeno shora. Tento závěr soud učinil s ohledem na skutečnost, že v textové části výroku územního plánu pod písm. h) je hovořeno o parcele č. 470/23, jejíž součástí je plocha „P6“, jako o

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
46
č. j.

součásti veřejně prospěšné stavby „D3“, zatímco samotná plocha „P6“ je zahrnuta ve stejné části výroku do veřejně prospěšné stavby „D4“. Tento rozpor pak není odstraněn ani v textové části odůvodnění územního plánu, kde se pořizovatel vypořádával s námitkami navrhovatelů, jež se vztahovaly k námitkám ve vztahu k ploše „P6“. Soud má na mysli text odůvodnění o tom, že plocha „P6“ jako součást parcely č. 470/23 je vymezena jako veřejně prospěšná stavba „D4“, avšak podle textové části výroku územního plánu pod písm. h) je konstatován, že parcela č. 470/23 je součástí veřejně prospěšné stavby „D3“. Nejasné a rozporuplné vymezení plochy „P6“ v územním plánu ovšem dle názoru soudu představuje v této části územního plánu vadu řízení ve smyslu ust. § 101b odst. 4 ve spojení s ust. § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., když územní plán v části pojednávající o ploše „P6“ nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost.

Dále soud uvádí, že za situace, kdy vyhodnotil námitky navrhovatelů směřující vůči ploše „P6“, a to z hlediska jejího nejasného vymezení v územním plánu, důvodnými pro nepřezkoumatelnost z důvodu nesrozumitelnosti územního plánu v té části, která pojednává o vymezení plochy „P6“, je soud toho názoru, že z podstaty věci je zatíženo identickou vadou, tj. vadou řízení ve smyslu ust. § 101b odst. 4 ve spojení s ust. § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., i zřízení předkupního práva k ploše „P6“. Pokud plocha „P6“, k níž se váže navrhovateli rozporované předkupní právo, nebyla dosud v územním plánu jasně a nerozporuplně vymezena, brání tato skutečnost soudu, aby učinil náležitý přezkum dotyčného předkupního práva z věcného hlediska.

X. Závěr soudu

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud dospěl k závěru, že v daném případě nejsou dány důvody pro zrušení územního plánu jako celku, jak se v eventuelním petitu prioritně domáhali navrhovatelé, neboť soud neshledal, že by i přes zjištěné vady řízení ve smyslu ust. § 101b odst. 4 ve spojení s ust. § 76 odst. 1 písm. a) a písm. b) s. ř. s. docházelo k významnému zásahu do práv navrhovatelů tak, aby dotyčný územní plán nemohl obstát ve svém zbytku. Proto soud v souladu s ust. § 101d odst. 2 věta první s. ř. s. bez dalšího nepřikročil k úplnému zrušení přezkoumávaného územního plánu. Při učinění tohoto závěru soud vycházel z principu proporcionality zásahů soudů do územních plánů obcí, o kterém pojednává např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. II. ÚS 2037/10, které je dostupné na www.nalus.cz, nebo např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 3/2007 - 73, který je publikován ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 1462/2008 Sb. Z tohoto důvodu soud přikročil ke zrušení pouze části územního plánu obce Račice, a to pokud se jedná o vymezení plochy vodohospodářské vedené pod indexem „v“ pro vady řízení ve smyslu ust. § 101b odst. 4 ve spojení s ust. § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., dále pokud se jedná o vymezení plochy „P6“ pro vady řízení ve smyslu ust. § 101b odst. 4 ve spojení s ust. § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a pokud se jedná o zřízení předkupního práva k ploše „P6“ rovněž pro vady řízení ve smyslu ust. § 101b odst. 4 ve spojení s ust. § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., to vše ke dni právní moci tohoto rozsudku. V ostatních částech zůstal ve smyslu ust. § 101d odst. 2 s. ř. s. územní plán obce Račice nedotčen.

XI. Náklady řízení

Jelikož navrhovatelé měli ve věci plný úspěch, soud proto podle ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve výroku rozsudku ad IV. uložil odpůrci zaplatit jim do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení o předmětné žalobě ve výši 74.082,-Kč. Tato částka se skládá z částky 2 x 5.000,-Kč za zaplacený soudní poplatek za každého z navrhovatelů; z částky 34.100,- Kč za jedenáct úkonů právní služby právního zástupce

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
47
č. j.

navrhovatelů Mgr. Lukáše Trojana po 3.100,- Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění po 31. 12. 2012 [převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a), podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d), podání repliky - § 11 odst. 1 písm. d), sepis závěrečného návrhu - § 11 odst. 1 písm. d), 3x porada s klientem - § 11 odst. 1 písm. b) a písm. c), 3x úkon za účast při jednání soudu dne 16. 4. 2014 v trvání od 8.30 hod. do 13.00 hod. - § 11 odst. 1 písm. g), účast při jednání soudu dne 30. 4. 2014 - § 11 odst. 1 písm. g)]; z částky 3.300,- Kč za jedenáct s tím souvisejících režijních paušálů po 300,- Kč podle ust. § 13 odst. 1, odst. 3 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění po 1. 9. 2006, dále za cestovné osobním automobilem za dvě cesty z Prahy do Ústí nad Labem a zpět k jednáním soudu dne 16. 4. 2014 a 30. 4. 2014 v celkové výši 2.560,-Kč; dále z částky 8.392,-Kč odpovídající 21% DPH, kterou byl právní zástupce navrhovatelů podle zvláštního právního předpisu povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad, jež byly vyjmenovány; dále z částky 7.260,-Kč představující náklady na opatření vyjádření soudního znalce z oboru hydrogeologie – fa č. 03414 a z částky 8.470,-Kč představjící náklady na opatření vyjádření geodetů – fa č. 2014021. Jiné náklady právní zástupce žalobců nepožadoval.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Ústí nad Labem dne 30. dubna 2014
JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.
předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Markéta Kubová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
48
č. j.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru