Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

16 Cad 60/2008 - 53Rozsudek KSUL ze dne 01.06.2011


přidejte vlastní popisek

16Cad 60/2008-53

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou v právní věci žalobce: J. Č., bytem „X“, zastoupeného Mgr. Václavem Mimránkem, advokátem, se sídlem Brno, Čechyňská 23, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Ústí nad Labem, Velká Hradební 3118/48, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2006, č.j. 4540/SZ/2006, ev. č. 168012/2006,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. V řízení o žalobě a kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 2. 2007, č.j. 42 Cad 37/2007-13, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Soudem ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Václavu Mimránkovi se přiznává odměna ve výši 2.880,- Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2006, č.j. 4540/SZ/2006, ev. č. 168012/2006, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Mostu čj. OSV/555/Nv/9567/06 ze dne 19. 10. 2006, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o změně způsobu výplaty jednorázové dávky sociální péče.

V žalobě uvedl, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, což jej činí odporujícím čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Pokračování
2
16Cad 60/2008

Žalobce namítl, že pokud § 102 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení neumožňuje orgánům sociálního zabezpečení vyplatit poskytnutou dávku sociální péče jiným způsobem než v hotovosti anebo převodem na účet peněžního ústavu označený příjemcem dávky, je zřejmé, že tyto orgány nejsou ani oprávněny o jiném způsobu výplaty poskytnuté dávky sociální péče rozhodovat a to ve smyslu čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Pokud však i přes to o výplatě poskytnuté dávky jiným způsobem rozhodují, uplatňují své pravomoci zcela svévolně a rozhodnutí o tom je absolutně nicotné, protože je vydáno bez dostatku pravomoci. Povinností žalovaného bylo tedy rozhodnutí správního orgánu 1. stupně zrušit, a pokud tak neučinil, je rovněž jeho rozhodnutí nezákonné.

Dále žalobce namítl, že v ustanoveních § 8a zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, je skutečně stanoveno, že předmětná dávka může nikoliv musí být poskytnuta a to pouze v nezbytném rozsahu a rovněž je stanoveno, že předmětná dávka může být jak věcná tak peněžitá. V ustanovení však není jediné slovo o způsobu výplaty poskytnuté dávky, neboť pokud dávka poskytnuta byla, vyplácí se jejímu příjemci stejným způsobem jako každá jiná a způsob její výplaty se upravuje zvláštním právním předpisem, kterým je zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, jenž ve svém § 102 odst. 1 výslovně stanoví, že se dávka vyplácí buď v hotovosti anebo převodem na účet peněžního ústavu označený příjemcem dávky. Orgán sociálního zabezpečení je povinen vůli příjemce dávky respektovat a poskytnutou dávku vyplatit způsobem, který určil příjemce, protože v opačném případě hrubým způsobem zasahuje do jeho soukromého života.

Dále žalobce namítl, že není vůbec jasné, jak žalovaný dospěl k závěru, že žalobce nemá nárok na dávky služby sociální péče podle § 103 zákona č. 100/1988 Sb., když žalobce je rodinným příslušníkem občana Evropské unie a je hlášen k pobytu na území České republiky dle zvláštního právního předpisu po dobu delší než 3 měsíce a jeho nárok na dávky a služby sociální péče je v § 103 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, výslovně zakotven od 27. 2. 2006.

Dále žalobce namítl, že pracovnice správního orgánu 1. stupně Zuzana Nováková byla vůči němu podjatá, stejně tak vůči jeho manželce. Z toho vyplývá, že řízení bylo zatíženo nezhojitelnou procesní vadou, kterou je zaujatost osob rozhodujících o záležitosti žalobce jak vůči němu tak vůči jeho rodině, což způsobuje nezákonnost vydaného rozhodnutí.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu pro nedůvodnost. Uvedl, že dne 5. 10. 2006 Magistrát města Mostu oznámil skončení dokazování a dal žalobci možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne 12. 10. 2006 na toto sdělení reagoval žalobce zcela neadekvátně, protože uvedl, že řízení o změně způsobu výplaty jednorázové dávky bylo zahájeno zcela nezákonně. Ze spisu ve věci rozhodnutí o přiznání jednorázové dávky ve výši 900,- Kč dle § 8a zákona o sociální potřebnosti ze dne 15. 9. 2006 však nevyplývá, že by bylo zahajováno řízení o změně způsobu výplaty dávky. Dne 19. 10. 2006 pod č.j. OSV/555/Nv/9567/06 správní úřad žádost o změnu způsobu výplaty jednorázové dávky zamítl s podrobným odůvodněním svého rozhodnutí ze dne 15. 9. 2006, jímž byla přiznána jednorázová dávka. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvolal. Žalovaný dále uvedl, že dávka podle § 8a zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, je dávkou zcela

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
16Cad 60/2008

mimořádnou, nenárokovou, což vyplývá z dikce tohoto zákonného ustanovení. Podle § 8a uvedeného zákona občanu, který nesplňuje podmínky pro poskytování dávek sociální péče podle tohoto zákona a jemuž hrozí vážná újma na zdraví, může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc, a to formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče. Stejně tak uvedené ustanovení upravuje i způsob poskytnutí pomoci. V daném případě nelze vycházet z ustanovení § 102 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, protože podle § 103 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, žalobce nemá nárok na poskytování dávky. Pracovnice správního orgánu 1. stupně byla nucena vydat rozhodnutí, protože reagovala na žádost a těžko mola předvídat záměr žadatele, že žádost není návrhem na zahájení správního řízení, ale pouze výzvou k výplatě dávky určitým způsobem.

Žalovaný dále uvedl, že v době, kdy správní orgán 1. stupně ve věci rozhodoval, postupoval v souladu se správními předpisy. Rozhodnutí správního orgánu 1. stupně i žalovaného vycházejí ze spolehlivě zjištěného stavu věci a obsahují předepsané náležitosti.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumával v řízení podle prvního dílu hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanovení § 71 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 věty druhé a třetí a ustanovení § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty ode dne doručení napadeného rozhodnutí, jak stanovuje ustanovení § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost, avšak takové nedostatky nebyly v projednávané věci zjištěny.

O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s.ř.s. bez jednání, neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaný nevyjádřil do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovým projednáním věci, a proto se má za to, že souhlas s projednáním věci bez nařízení jednání udělil, když o uvedeném následku byl ve výzvě výslovně poučen.

V dané věci již jednou Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodoval usnesením ze dne 19. 2. 2007, č.j. 42 Cad 37/2007-13, kterým byla žaloba dle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. s odkazem na ustanovení § 68 písm. e) s.ř.s. v návaznosti na ustanovení § 70 písm. f) s.ř.s. odmítnuta jako nepřípustná, když soud tehdy shledal, že žalobou napadené rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkumu. Toto usnesení soudu ovšem bylo ke kasační stížnosti žalobce rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2008, č.j. 4 Ads 107/2008-35 zrušeno a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení s tím, že žalobou napadené rozhodnutí není vyloučeno ze soudního přezkumu, neboť je zcela nepochybné, že se nejedná o rozhodnutí, které by bylo možno podřadit pod některou z kompetenčních výluk uvedených v § 70 písm. a) až f) s.ř.s.

Respektujíc shora předestřený názor Nejvyššího správního soudu v intencích ustanovení § 110 odst. 3 s.ř.s., soud tedy v dalším soudním řízení učinil přezkum žalobou napadeného rozhodnutí.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
16Cad 60/2008

Soud neshledal důvodnou námitku žalobce o nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Soud uvádí, že rozhodnutí žalovaného neshledal zatížené vadou ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. v podobě nepřezkoumatelnosti pro nedostatečné zdůvodnění. Žalovaný ve svém rozhodnutí blíže uvedl důvody, pro které bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu 1. stupně o poskytnutí jednorázové dávky sociální péče. Žalovaný přitom detailně předestřel právní úpravu, která dle jeho názoru na dotyčný případ dopadá. Dále podrobně zmínil, že se jedná o dávku fakultativní nikoli nárokovou. Takto koncipované rozhodnutí dle názoru soudu proto nebylo nutné rušit pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek odůvodnění.

Jelikož rozhodnutí žalovaného nebylo soudem vyhodnoceno jako nepřezkoumatelné, mohl se soud zabývat jednotlivými žalobními námitkami.

Námitku žalobce, že poskytnutou dávku sociální péče nelze vyplatit jinak než v hotovosti nebo převodem na účet peněžního ústavu označený příjemcem dávky, soud důvodnou neshledal.

Podle § 8a odst. 1 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociální potřebnosti“) občanu, který nesplňuje podmínky pro poskytování dávek sociální péče podle tohoto zákona a jemuž hrozí vážná újma na zdraví, může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc, a to formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče.

Jak vyplývá ze správního spisu, požádal žalobce dne 18. 8. 2006 o poskytnutí jednorázové dávky sociální péče v mimořádných případech. Jeho žádosti bylo vyhověno a Magistrát města Mostu rozhodl přiznat žalobci jednorázovou dávku sociální péče ve výši 900,- Kč formou poukázek na nákup potravinového zboží. Dne 19. 9. 2006 podal žalobce žádost o výplatu poskytnuté sociální dávky zákonem stanoveným způsobem, ve které uvedl, že dne 18. 8. 2006 požádal o poskytnutí jednorázové peněžní dávky sociální péče ve výši 4.140,- Kč a dávka ve výši 900,- Kč mu byla poskytnuta. Uvedl, že potravinové poukázky v této hodnotě odmítá přijmout a žádá, aby částka byla poukázána na jeho účet u Komerční banky. Rozhodnutím správního orgánu 1. stupně ze dne 19. 10. 2006 č.j. OSV/555/Nv/9567/06 byla žádost žalobce o změnu způsobu výplaty jednorázové dávky sociální péče zamítnuta. Na základě odvolání podaného žalobcem vydal žalovaný rozhodnutí ze dne 6. 12. 2006, č.j. 4540/SZ/2006, kterým odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu 1. stupně potvrdil.

Podle ustanovení § 8a odst. 1 zákona o sociální potřebnosti je pouze na uvážení správního orgánu, v jaké formě stanoví způsob poskytnutí pomoci, tedy zda formou peněžité či věcné dávky nebo formou sociální péče. Vzhledem k tomu, že žalobce prakticky v každém svém podání adresovaném správnímu orgánu 1. stupně uvádí, že jeho rodina žije ve hladu, shledal soud směr správní úvahy správního orgánu 1. stupně správným, když tento správní orgán 1. stupně rozhodl poskytnout žalobci jednorázovou dávku sociální péče ve výši 900,- Kč formou potravinových poukázek. Poukázání peněžní částky na účet žalobce by v tomto případě bylo méně efektivní, neboť žalobce aby mohl využít tyto prostředky na zajištění jídla pro svoji rodinu, by je musel stejně ze svého účtu u peněžního ústavu vybrat a potraviny za tyto prostředky nakoupit. Soud tedy postup jak správního orgánu 1. stupně tak žalovaného shledal v tomto směru správným, v souladu se zákonem a tudíž námitku žalobce v tomto směru vyhodnotil jako nedůvodnou.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
16Cad 60/2008

Námitku žalobce týkající se nároku žalobce na dávky a služby sociální péče podle § 103 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálním zabezpečení“) soud shledal nedůvodnou.

V předmětném řízení soud posuzuje zákonnost a bezvadnost správního řízení ve věci žádosti žalobce o změnu způsobu výplaty jednorázové dávky sociální péče, která již byla žalobci správním orgánem 1. stupně v jiném správním řízení zahájeném na základě jeho žádosti dne 18. 8. 2006, přiznána, byť v jiné výši, než žalobce požadoval. Právě v tomto řízení o samotném poskytnutí jednorázové dávky sociální péče v mimořádných případech měl a mohl žalobce uplatnit výše uvedenou námitku související s tím, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie.

Řízení, které je nyní před soudem vedeno (sp. zn. 16 Cad 60/2008) se týká pouze změny způsobu výplaty jednorázové dávky sociální péče, tj. v soud v daném řízení neposuzuje, zda jednorázová dávka sociální péče měla či neměla být žalobci přiznána a v jaké výši, ale pouze toho, zda správní orgán 1. stupně i žalovaný postupovaly v souladu s právními předpisy a bezvadně, když rozhodovali na základě žádosti žalobce ze dne 19. 9. 2006 o změně způsobu výplaty této jednorázové dávky.

Z právě výše uvedených důvodů shledal soud rovněž nedůvodnou námitku žalobce ohledně podjatosti paní Zuzany Novákové, pracovnice správního orgánu 1. stupně. V předmětném řízení o změně způsobu výplaty jednorázové dávky sociální péče žalobce zahájeném na základě žádosti žalobce dne 19. 9. 2006, žalobce námitku podjatosti neuplatnil, a proto se logicky jak správní orgán 1. stupně tak žalovaný nemohli touto námitku žalobce zabývat. Ze správního spisu však soud zjistil, že námitku podjatosti vůči paní Zuzaně Novákové žalobce vznesl v žádosti o poskytnutí jednorázové dávky sociální péče v mimořádných případech. O žádosti žalobce o poskytnutí jednorázové dávky sociální péče v mimořádných případech bylo správním orgánem 1. stupně rozhodováno v samostatném řízení a samostatným rozhodnutím, když právě v tomto řízení mohl žalobce námitku podjatosti vůči paní Zuzaně Novákové uplatnit a v souladu s ustanovením § 14 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) muselo být o této nitce rozhodnuto. Pokud by žalobce spatřoval v postupu správního orgánu nezákonnost, musel toto uplatnit jako odvolací námitku v řízení o samotném poskytnutí jednorázové dávky sociální péče.

S ohledem na vše, co bylo uvedeno shora, dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná a proto ji v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 zamítl.

Ve věci úspěšnému žalovanému náklady řízení žádné nevznikly, a proto soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobci byl usnesením zdejšího soudu ustanoven pro řízení o kasační stížnosti zástupcem advokát. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2010, č.j. 4 Azs 6/2010-42 ustanovil-li v řízení o kasační stížnosti soud účastníku řízení zástupce (§ 105 odst. 2 ve spojení s § 35 odst. 8 s.ř.s.), takto ustanovený advokát zastupuje účastníka i v dalším řízení o žalobě před krajským soudem poté, co bylo původní rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším správním soudem zrušeno. V kontextu citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu proto Mgr. Mimránek zastupoval žalobce i v řízení před krajským soudem.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
6
16Cad 60/2008

V takovém případě s ohledem na § 35 odst. 8 s.ř.s. platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Krajský soud v Ústí nad Labem proto určil odměnu advokáta podle § 7, § 9 odst. 3 písm. f) ve spojení s § 9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) částkou 500,- Kč za úkon, tj. celkem 1.500,- Kč za tři úkony (příprava a převzetí zastoupení, doplnění kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 2. 2007, č.j. 42 Cad 37/2007-13 učiněné dne 26. 6. 2008, souhlas s rozhodnutím věci bez jednání ze dne 10. 5. 2011). Soud mu dále přiznal 3x300,- Kč paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a dále 20% DPH ve výši 480,- Kč. Celková odměna tedy činí 2.880,- Kč. Tato částka bude zástupci žalobce vyplacena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 1. června 2011

JUDr. Iva Kaňáková v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru