Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

16 Cad 32/2008 - 79Rozsudek KSUL ze dne 22.12.2010


přidejte vlastní popisek

16Cad 32/2008-79

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou v právní věci žalobce: Mgr. J. Č., „X“, zastoupeného JUDr. Petrem Práglem, advokátem, se sídlem Ústí nad Labem, Dlouhá 5, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Ústí nad Labem, Velká Hradební 3118/48, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2006, č.j. 3095/SZ/2006, ev. č. 124846/2006,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 7. 9. 2006, č.j. 3095/SZ/2006, č.e. 124846/2006, se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. V řízení o žalobě a kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 12. 2006, č.j. 42 Cad 194/2006-17, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2006, č.j. 3095/SZ/2006, ev. č. 124846/2006, jímž bylo na základě jeho odvolání zrušeno usnesení Magistrátu města Mostu ze dne1. 8. 2006, č.j. OSV/555/06/Nv/7885/09/06, kterým přerušil řízení ve věci žádosti žalobce o přiznání opakovaných peněžních dávek sociální péče a přepočtu dávek už vyplacených z důvodu legislativních změn účinných od 1. 2. 2006, a řízení bylo zastaveno.

V žalobě uvedl, že s napadeným rozhodnutím žalovaného nesouhlasí a napadá jej v té jeho části, kterou žalovaný řízení o meritu věci zastavil. Pokračování
2
16Cad 32/2008

Žalobce uvedl, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie a je v České republice hlášen k pobytu dle zvláštního právního předpisu od 11. 7. 1996. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, v platném znění a před 1. 1. 2000 to byl zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících. Podle § 103 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, v platném znění, rodinní příslušníci občanů Evropské unie mají nárok na dávky a služby sociální péče, pokud jsou hlášeni na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu po dobu delší než 3 měsíce. Dne 14. 7. 2006 podal žalobce u správního orgánu 1. stupně žádost o přiznání opakovaných peněžních dávek sociální péče a správní orgán 1. stupně zahájil správní řízení. Dne 1. 8. 2006 správní orgán zaslal žalobci výzvu k předložení listinných důkazů a v souvislosti s tím vydal usnesení o přerušení správního řízení č.j. OSV/555/Nv/7885/06 z důvodů uvedených v § 64 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dne 4. 8. 2006 podal žalobce proti rozhodnutí správního orgánu 1. stupně odvolání a dne 7. 9. 2006 vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí. Žalobce namítá, že tímto rozhodnutím žalovaný značně překročil své pravomoci a upřel žalobci právo na spravedlivé řízení. Žalovanému nepříslušelo v tomto stadiu správního řízení rozhodovat o meritu věci, protože řízení o meritu věci bylo vedeno jiným správním orgánem.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu pro nedůvodnost. K věci uvedl, že k odvolání žalobce zrušil usnesení správního orgánu 1. stupně, protože dle odůvodnění svého rozhodnutí toto usnesení a současnou výzvu považoval za nadbytečné. Odkázal na ustanovení § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu, podle kterého pokud odvolací orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí (usnesení) je v rozporu s právními předpisy, nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí zruší a řízení zastaví. Rozhodnutí tedy nelze pouze zrušit, v daném případě nebyl důvod pro vrácení věci k novému projednání správnímu orgánu 1. stupně. Zrušení usnesení a zastavení věci se týkalo pouze nadbytečného úkonu, a to přerušení řízení ve vazbě na výzvu k odstranění nedostatků podání. Pokud tedy mělo být zrušeno rozhodnutí, bylo nezbytné v této věci i zastavit řízení (jinou volbu správní řád nedává).

Napadené rozhodnutí soud přezkoumával v řízení podle prvního dílu hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanovení § 71 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 věty druhé a třetí a ustanovení § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty ode dne doručení napadeného rozhodnutí, jak stanovuje ustanovení § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost, avšak takové nedostatky nebyly v projednávané věci zjištěny.

O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. s.ř.s. bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil, žalobce nevyjádřil do dvou týdnů od doručení poučení svůj nesouhlas s takovým projednáním věci.

V dané věci již jednou Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodoval usnesením ze dne 4. 12. 2006, č.j. 42 Cad 194/2006-17, kterým byla žaloba dle ustanovení § 68 písm. e) s.ř.s.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
16Cad 32/2008

odmítnuta jako nepřípustná, když soud tehdy shledal, že žalobou napadené rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkumu. Toto usnesení soudu ovšem bylo ke kasační stížnosti žalobce rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2008, č.j. 4 Ads 3/2008-61 zrušeno a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení s tím, že žalobou napadené rozhodnutí není vyloučeno ze soudního přezkumu, neboť je zcela nepochybné, že se nejedná o rozhodnutí, které by bylo možno podřadit pod některou z kompetenčních výluk uvedených v § 70 písm. a) až f) s.ř.s.

Z obsahu správního spisu, který k výzvě soudu předložil žalovaný, soud zjistil, že Magistrát města Mostu obdržel dne 14. 7. 2006 žádost žalobce o přiznání opakovaných peněžních dávek sociální péče a přepočtu dávek už vyplácených z důvodu legislativních změn účinných od 1. 2. 2006. Dne 24. 7. 2006 vydal správní orgán 1. stupně usnesení o přerušení řízení a současně žalobci odeslal výzvu k odstranění vad podání. Usnesení o přerušení řízení správní orgán 1. stupně odůvodnil tím, že žádost žalobce neobsahovala doklady nutné k posouzení jeho žádosti o dávku sociální péče. Proti usnesení o přerušení řízení podal žalobce odvolání s tím, že žádal zrušení tohoto usnesení a by žalovaný správnímu orgánu 1. stupně uložil v řízení pokračovat. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 7. 9. 2006 zrušil usnesení Magistrátu města Mostu čj. OSV/555/06/Nv/7885/06 ze dne 1. 8. 2006 a řízení zastavil. Žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí uvedl, že je nepochybné, že v daném případě měl správní orgán na základě dostupných informací a bez dalších průtahů v řízení žádost zamítnout, protože právní předpisy neumožňují žádosti vyhovět. Odvolací orgán vyhověl odvolání žalobce a usnesení o přerušení řízení zrušil, současně však z těchto důvodů rozhodl o zastavení celého správního řízení, neboť nelze žádost žalobce řešit jiným způsobem, který by odpovídal předpisům platným v této oblasti na území České republiky.

Soud nesdílí názor žalovaného, že ve věci nemohl rozhodnout ijným způsobem, když rozhodnutí nemohl pouze zrušit, protože v daném případě nebyl důvod pro vrácení věci k novému projednání správnímu orgánu 1. stupně.

Přerušení řízení je upraveno v § 64 a § 65 správního řádu. Podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu správní orgán může řízení usnesením přerušit současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti podle § 45 odst. 2. Podle § 65 odst. 2 správního řádu správní orgán pokračuje v řízení, jakmile odpadne překážka, pro niž bylo řízení přerušeno, nebo uplyne lhůta určená správním orgánem podle § 64 odst. 2 nebo 3. Žalobci byla výzvou k odstranění nedostatků žádosti dána lhůta 8 dnů od doručení výzvy k odstranění nedostatků. Žalobce na výzvu správního orgánu 1. stupně reagoval podáním ze dne 4. 8. 2006, ke kterému přiložil potvrzení Ministerstva vnitra ČR a současně podal proti výše uvedenému usnesení o přerušení řízení odvolání.

Jelikož se jedná o procesní rozhodnutí – usnesení o přerušení řízení – které žalobce napadl odvoláním, měl žalovaný o tomto odvolání, pokud shledal důvody, pro které řízení nemělo být přerušeno, rozhodnout v souladu s ustanovením § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu tak, že se rozhodnutí správního orgánu 1. stupně mění tak, že se řízení nepřerušuje. Podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud by tím některému z účastníků,

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
16Cad 32/2008

jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se. Ustanovení § 90 odst. 1 písm. a) a b) správního řádu dopadají na rozhodování o odvolání proti hmotněprávním rozhodnutím, která zakládají, ruší nebo mění právní vztahy účastníků. V daném případě se jednalo o procesněprávní rozhodnutí správního orgánu 1. stupně, které žádné právní vztahy žalobce nezakládalo, neměnilo ani nerušilo, a proto mohl a měl žalovaný, pokud došel k závěru, že důvody pro přerušení řízení nebyly dány, rozhodnutí správního orgánu 1. stupně změnit podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu tak, že se řízení nepřerušuje. Správní orgán 1. stupně na základě pravomocného rozhodnutí o odvolání pak měl následně v řízení pokračovat a ve věci meritorně rozhodnout. Tímto postupem by zůstalo žalobci zachováno právo podat odvolání v případě jeho nespokojenosti s meritorním rozhodnutím ve věci. Postup, který žalovaný zvolil, žalobci znemožnil případně podat odvolání proti meritornímu rozhodnutí ve věci, čímž byla porušena zásada dvouinstančnosti řízení.

Žalovaný tedy o odvolání žalobce rozhodne ve smyslu ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, rozhodnutí správního orgánu 1. stupně změní tak, že se řízení ve věci nepřerušuje a správní orgán 1. stupně po nabytí právní moci rozhodnutí o odvolání ve věci meritorně rozhodne.

Soud dospěl k závěru, že žalovaný podstatně porušil ustanovení o řízení před správním orgánem a toto porušení mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Proto soud rozhodnutí žalovaného pro vady řízení ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 5 s.ř.s. právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán.

Současně soud podle ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti proti shora specifikovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, když žalobce byla ve věci úspěšný, ale ze soudního spisu vyplývá, že v dané věci nebyly provedeny ustanoveným advokátem žádné úkony a nebyly tak naplněny zákonné předpoklady pro přiznání odměny ve smyslu platné právní úpravy dané vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Žalobce náklady řízení sice vyčíslil na částku 67,- Kč, tyto vynaložené náklady však soudu nedoložil. Proto soud rozhodl, že žádný

z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O osvobození žalobce od povinnosti k zaplacení soudního poplatku soud nerozhodoval, neboť předmětné soudní řízení je ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ze zákona osvobozeno.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
16Cad 32/2008

rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 22. prosince 2010

JUDr. Iva Kaňáková v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru