Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

16 Az 10/2010 - 25Rozsudek KSUL ze dne 28.02.2011

Prejudikatura

4 Ans 3/2005

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Azs 21/2011 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

16Az 10/2010-25

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou v právní věci žalobce A. P., „X“, zastoupeného JUDr. Michalem Vihanem, advokátem, se sídlem Teplice, Školní 2, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, Nad Štolou 3/936, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2010, č.j. OAM-3097/VL-07-ZA14-PD3-2004, e.č. V051351,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2010 č.j. OAM-3097/VL-07-ZA14-PD3-2004, e.č. V051351, kterým bylo určeno, že žádost žalobce o prodloužení doplňkové ochrany se zamítá a doplňková ochrana udělená podle § 14a zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) se neprodlužuje pro existenci důvodu podle § 17a odst. 1 písm. a) zákona o azylu.

Žalobce v žalobě uvedl, že správní orgán neúplně zjistil skutkový stav. Při posuzování poměrů v Běloruské republice, což je otázkou významnou ke zhodnocení žádosti žalobce, se opřel o zprávu organizace Člověka v tísni z června 2009, kde se má deklarovat zájem Běloruské republiky na prohlubování vztahů s Evropskou unií, z čehož se dovozuje zahájení demokratických reforem. Zpráva organizace Člověk v tísni z 13. 8. 2010 však dle názoru žalobce uvádí jiné skutečnosti ohledně situace v Běloruské republice. Žalobce namítl, že žalobce jako podklady pro své rozhodnutí zvolil důkaz časově od rozhodnutí vzdálenější a pro Pokračování
2
16Az 10/2010

žalobce nepříznivější. Žalobce tak svým postupem porušil právo žalobce na spravedlivý proces a vybočil z volnosti úvahy. Žalobce dále uvedl, že tolerantní přístup Běloruska k rozšířené emigraci se týká emigrace ekonomické, nikoliv politické.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. V něm uvedl, že žalovaný popírá oprávněnost důvodů uvedených žalobcem a současně s nimi nesouhlasí, neboť neprokazují nezákonnost výroku napadeného rozhodnutí správního orgánu. Žalovaný plně odkazuje na správní spis a na žalobou napadené rozhodnutí. Žalovaný postupoval v souladu se zákonem o azylu a se správním řádem. Žalovaný při posouzení žádosti žalobce ze dne 8. 7. 2010 o prodloužení doplňkové ochrany vycházel především ze skutečnosti, že zanikl důvod, pro který byla doplňková ochrana udělena a následně prodloužena. Žalobci byla doplňková ochrana rozhodnutím žalovaného č.j. OAM-3097/VL-07-L06-PD1-2004 pravomocně prodloužena dne 28. 7. 2008 na dobu 12 měsíců vzhledem k tomu, že důvody, pro něž byla udělena, trvají i nadále a v daném případě ani nenastaly okolnosti odůvodňující odnětí této formy mezinárodní ochrany podle § 17a zákona o azylu. Podruhé byla doplňková ochrana rozhodnutím OAM-3097/VL-07-PA03-pD2-2004 prodloužena 29. 7. 2009 opět na dobu 12 měsíců. Žádost žalobce posuzoval žalovaný na pozadí informací, které si k tomuto účelu opatřil, jsou součástí spisu a žalobce se s nimi seznámil, přičemž jejich obsah nijak nezpochybnil. Žalovaný má dle podrobného odůvodnění rozhodnutí tudíž za dostatečně prokázané, že důvody, pro něž byla doplňková ochrana žalobci původně udělena, již nebyly shledány. V průběhu řízení o prodloužení doplňkové ochrany neuvedl žalobce žádnou skutečnost, na základě které by žalovaný mohl doplňkovou ochranu opět prodloužit. Ani předložené potvrzení o spolupráci s různými organizacemi v ČR, která byla podložena také články v tiskových médiích, ve kterých se navíc hovoří o žalobcově návštěvě Běloruska, nijak neopodstatňují prodloužení doplňkové ochrany. Žalovaný závěrem uvedl, že se žádné nezákonnosti ve svém rozhodování nedopustil a žalobce nebyl v průběhu správního řízení zkrácen na svých právech.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen“s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během patnáctidenní lhůty ode dne doručení napadeného rozhodnutí (§ 72 odst. 1 věty první s.ř.s. a § 32 odst. 1 zákona o azylu). Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost, avšak takové nedostatky nebyly v projednávané věci zjištěny.

Soud rozhodoval ve věci bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s.ř.s., když žalobce souhlasil s tím, aby soud ve věci rozhodl bez jednání a žalovaný nevyjádřil do dvou týdnů od doručení výzvy nesouhlas s takovým projednáním věci.

Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce podal dne 8. 7. 2010 požádal žalobce o prodloužení udělené doplňkové ochrany a to z důvodu, že situace v Bělorusku se nezměnila

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
16Az 10/2010

a stále v něm panuje režim, vůči němuž psal a publikoval básně vyjadřující nesouhlas. Z tohoto důvodu měl v zemi původu potíže s běloruskými orgány a stále mu hrozí skutečné nebezpečí. Žalobce zároveň předložil potvrzení pravoslavné církve v Teplicích o výkonu činnosti duchovního v této církvi a o dálkovém studiu bohoslovecké fakulty, jímž se připravuje na výkon plné duchovenské činnosti pro farnost v Teplicích.

Při pohovoru dne 11. 8. 2010, který byl veden v ruském jazyce, žalobce uvedl, že o prodloužení doplňkové ochrany žádá z důvodů, které již uvedl. Doma v okně vyvěsil běloruskou vlajku, kterou prezident Lukašenko zakázal. Vlajku odmítl sundat i přes výzvu policistů. Nakonec žalobce policisté zbili a vlajku strhli. Žalobce byl po napadení policisty zraněn na koleně. Později jako spisovatel městské literární skupiny Arbita začal psát a předčítat básně, kterými vyjadřoval názor na systém a režim ve vlasti. Tajně kopíroval a roznášel do schránek své protirežimní básně. Když byl prozrazen, rozhodl se odjet do České republiky. Nedokázal specifikovat důvod, pro nějž mu v České republice byla v roce 2006 přiznána doplňková ochrana. Uvedl, že situace v Bělorusku mu neumožňovala tam žít. V současné době není příliš aktivní vůči běloruskému režimu, pro časopis Grafoman, který vychází v Praze, publikoval před třemi lety. Pokud by se vrátil do vlasti, byl by potrestán za

svoji činnost před odjezdem. Byl by uvězněn. Za pobytu v Bělorusku ani později nebylo proti žalobci vedeno trestní stíhání. Žalobce nemá žádné důkazy, jimiž by doložil svá tvrzení o hrozícím nebezpečí. Dále nic doplnit a dodat nechtěl.

Podle § 53a odst. 1 věty druhé a třetí zákona o azylu trvají-li důvody, pro něž byla doplňková ochrana udělena, nebo nenastanou-li důvody uvedené v § 17a, tuto dobu ministerstvo na žádost osoby požívající doplňkové ochrany podanou nejpozději 30 dnů před uplynutím doby, na niž je doplňková ochrana udělena, i opakovaně prodlouží, vždy nejméně o 1 rok.; současně se prodlouží doba platnosti průkazu oprávnění k pobytu osoby požívající doplňkové ochrany. Nerozhodne-li ministerstvo o žádosti v době platnosti oprávnění k pobytu na území, prodlužuje se udělené oprávnění k pobytu na území do dne nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva o žádosti. Pokud podání žádosti ve stanovené lhůtě zabrání důvody na vůli cizince nezávislé, je oprávněn tuto žádost podat do 3 pracovních dnů po odpadnutí těchto důvodů.

Podle § 17a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana udělená podle § 14a se odejme, pokud a) okolnosti, které vedly k udělení doplňkové ochrany, zanikly nebo se změnily do té míry, že již doplňkové ochrany není zapotřebí, b) osoba požívající doplňkové ochrany měla být nebo je vyloučena z možnosti doplňkovou ochranu udělit z důvodů uvedených v § 15a nebo c) nesprávné uvedení nebo opomenutí určitých skutečností, včetně použití padělaných či pozměněných dokumentů, bylo rozhodující pro udělení doplňkové ochrany.

Podle § 17a odst. 2 zákona o azylu při posuzování důvodů uvedených v odstavci 1 ministerstvo přihlédne k tomu, zda změna okolností je tak významné a trvalé povahy, že osobě mající nárok na doplňkovou ochranu již nehrozí nebezpečí, že utrpí vážnou újmu.

Podle § 17a odst. 3 zákona o azylu zanikne-li důvod, pro který byla udělena doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, a nebude-li shledán jiný zřetele hodný důvod pro její ponechání, doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny se odejme.

Soud shledal námitky žalobce nedůvodnými.

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
4
16Az 10/2010

K námitce žalobce, že se v jeho případě nezměnily okolnosti, pro které mu rozhodnutím žalovaného č.j. OAM-3097/VL-07-L06-2004 ze dne 16. 11. 2006, byla udělena doplňková ochrana, a žalovaný řádně nezhodnotil skutečný stav, soud uvádí. Doplňková ochrana podle § 14a zákona o azylu byla žalobci udělena, neboť v jeho případě žalovaný shledal skutečné nebezpečí vážné újmy, když žalovaný vycházel ze Zprávy Ministerstva zahraničí USA o dodržování lidských práv v Bělorusku za rok 2005, Informace OAMP, Bělorusko ze dne 20. 1. 2006, Informace Člověka v tísni č.j. OAM-166-34/2006 ze dne 10. 7. 2006 a Informace International Helsinki Federation for Human Rights, Bělorusko, výroční zpráva za rok 2005.

Správní orgán při posuzování žalobce o prodloužení doplňkové ochrany vycházel z aktuálních informací. Měl k dispozici Zprávu Člověka v tísni, o.p.s. – Přehled politických událostí v Bělorusku – červen 2009, Informace MZV, č.j. 116621/2009-LPTP ze dne 22. 9. 2009 k č.j. MV-56112-1/OAM-2009 a informaci z Databanky ČTK – Bělorusko, aktuální verze. Žalobce doložil potvrzení od čtyř organizací, na jejichž činnosti se podílí a potvrzení České pojišťovny, a.s. o zařazení na pozici pojišťovacího agenta. Dále předložil novinové články, které popisují práci žalobce pro pravoslavnou církev v Teplicích.

Z Informace MZV, č.j. 116621/2009-LPTP ze dne 22. 9. 2009 ve věci aktuální politické situace v Bělorusku, která se dále týkala i problematiky výjezdu ze země, Zákona č. 71-3 ze dne 15. 12. 2005 o „Zpřísnění odpovědnosti za činy namířené proti člověku a společenské bezpečnosti“, Trestního zákoníku č. 369-1 a situace neúspěšných žadatelů o azyl, vyplývá, že článek trestního zákoníku – poškozování dobrého jména Běloruska – nebyl uplatněn proti neúspěšným žadatelům o azyl ani vůči komukoliv jinému. Nejsou známy žádné případy represí neúspěšných žadatelů o azyl v jiných zemích. Je sice pravděpodobné, že neúspěšní žadatelé svůj pokus před domácími (běloruskými) úřady a okolím tají, nicméně takový trest by zcela jistě neunikl pozornosti minimálně domácích lidskoprávních organizací, tudíž lze takové případy téměř jistě vyloučit. Postihování členů rodin v Bělorusku výjimečné, pouze v rovině zaměstnání nebo studia na státní škole a týká se jen nejvyšších politických kruhů opozice. S obsahem výše uvedených informací se žalobce seznámil, což potvrdil svým podpisem na protokolu ze dne 11. 8. 2010.

Soud tedy na základě výše uvedených informací MZV dospěl stejně tak jako žalovaný k závěru, že okolnosti, které vedly k udělení doplňkové ochrany, zanikly nebo se změnily do té míry, že již doplňkové ochrany není zapotřebí.

Soud dospěl k závěru, že žalobce věrohodně nedoložil svoji předchozí činnost v Bělorusku, díky které se cítí pronásledován, tak, aby žalovaný mohl prostřednictvím Zastupitelského úřadu v Minsku tyto údaje alespoň rámcově ověřit.

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žaloba proti rozhodnutí žalovaného, kterým žádost o prodloužení doplňkové ochrany byla zamítnuta a doplňková ochrana nebyla prodloužena pro existenci důvodu podle § 17a odst. 1 písm. a) zákona o azylu není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Současně podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti podle obsahu správního spisu vůbec nevznikly.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
16Az 10/2010

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení toliko z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního. Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Nejvyšší správní soud kasační stížnost pro nepřijatelnost odmítne, jestliže svým významem podstatně nepřesáhne vlastní zájmy stěžovatele.

V Ústí nad Labem dne 28. února 2010

JUDr. Iva Kaňáková v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru