Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

16 Ad 24/2010 - 182Rozsudek KSUL ze dne 29.06.2011

Prejudikatura

5 Ads 33/2003


přidejte vlastní popisek

16Ad 24/2010-182

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou v právní věci žalobce: V. H., bytem A. 258, L.8, proti žalovanému: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, ul. Křížová č.p. 25, PSČ 225 08, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 8. 2009, č. „X“, o plném invalidním důchodu,

takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 8. 2009 č. „X“, se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Na náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 1.490,- Kč a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě, domáhal přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 8. 2009, č. „X“, kterým žalovaný s odkazem na ustanovení § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2009, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) zamítl žádost žalobce o plný invalidní důchod s odůvodněním, že pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 2009 žalobci poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti toliko o 25%.

V žalobě namítl, že s předmětným rozhodnutím žalované nesouhlasí a žádá o přešetření svého zdravotního stavu.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, pouze soudu poskytl správní spis.

Při jednání dne 29. 6. 2011 žalobce uvedl, že na žalobě trvá a odkázal na skutečnosti, které v žalobě uvedl.

Pověřená pracovnice žalovaného při tomtéž jednání soudu odkázala na posudek Posudkové komise MPSV ČR v Ústí nad Labem ze dne 14. 3. 2011,č.j. 2011/25-ÚL.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle části třetí dílu prvního hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s.. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly.

Po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku lékaře pověřeného vypracováním posudku pro Okresní správu sociálního zabezpečení v Ústí nad Labem, který po posouzení zdravotního stavu žalobce dne 14. 7. 2009 dospěl k závěru, že není plně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, není ani částečně invalidní podle § 44 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění. Dle závěru dotyčného lékaře procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u žalobce odpovídá 25%, tj. postižení uvedenému v kapitole XV oddílu F položce 2 písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve smyslu § 6 odst. 4 a 5 vyhlášky č. 284/1995 Sb. se nemění. Žalobce nebyl posuzování svého zdravotního stavu přítomen, ačkoliv byl řádně předvolán, ale k jednání se bez omluvy nedostavil.

Podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění pojištěnec je plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66% nebo je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Podle odst. 2 a odst. 3 stejného paragrafu se při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce vychází z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával před tím, než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem. Přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnost výdělečné činnosti pojištěnce, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, a schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával.

Podle ustanovení § 44 odst. 1, odst. 2 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec částečně invalidní, pokud pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti u něho činí nejméně 33% nebo pokud mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ztěžuje obecné životní podmínky.

Způsob posouzení a procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a okruh zdravotních postižení umožňujících soustavnou výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek a zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmínky pak stanovuje prováděcí předpis, konkrétně přílohy č. 2, 3 a 4 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, v platném znění.

V projednávané věci byla žalobci zamítnuta žádost o plný invalidní důchod s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 2009 žalobci poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti toliko o 25%.

Jedním z předpokladů pro vznik nároku na plný invalidní důchod je existence plné invalidity pojištěnce ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Bylo proto třeba zjistit, zda žalobce splňoval ke dni 12. 8. 2009, tedy ke dni vydání napadeného rozhodnutí, podmínky plné invalidity, tj. zda pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti u něho činil nejméně 66% nebo zda je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek.

Jak již bylo výše zmíněno, napadené rozhodnutí bylo odůvodněno závěrem lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Ústí nad Labem, který posoudil zdravotní stav žalobce na základě lékařské dokumentace a učinil závěr o poklesu jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Soud se s tímto závěrem lékaře nespokojil, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity plné či částečné především závisí, vyžádal si proto v rámci předmětného soudního řízení v intencích ustanovení § 52 odst. 1 v návaznosti na ustanovení § 77 s.ř.s. odborný posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „komise“), která je v těchto věcech podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení zdravotního stavu žalobce. Tato komise nově posoudila celkový stav žalobce, dále také posoudila pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti a zaujala posudkový závěr o plné invaliditě žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí.

Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 14. 3. 2011. Žalobce byl jednání komise přítomen a byl přešetřen odbornou lékařkou z oboru neurologie a psychiatrie. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů a vyšetření žalobce pak komise dospěla k závěru, že k datu napadeného rozhodnutí žalobce byl plně invalidní podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 66%.

Komise konstatovala, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti hodnotí dle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. podle kapitoly V, položka 2, písm. c). Komise přiznala 70% (50-80%). Komise konstatovala, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož dominujícím onemocněním byl psychotické onemocnění z funkčního hlediska těžké s narušením kontroly reality, se sociální a pracovní dysfunkcí. Střední hodnotu rozmezí komise použila pro základní těžké psychotické onemocnění u žalobce, jehož osobnost je dezintegrovaná vleklým psychotickým procesem s narušením kontroly reality, sociální a pracovní dysfunkce. Samotné pohybové poúrazové onemocnění žalobce se středoškolským vzděláním by z funkčního hlediska nedosahovalo ani stupně částečného invalidního důchodu.

Po zhodnocení výše předestřených důkazů, které byly provedeny při soudním jednání, soud konstatuje, že Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí jednala v řádném složení, že posudek ze dne 14. 3. 2011, jenž soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Žalobce byl přítomen při jednání komise a byl vyšetřen odbornou lékařkou z oboru neurologie a psychiatrie. Lékaři Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí přitom oproti lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení v Ústí nad Labem ohledně míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u žalobce dospěli k závěru, že dosahuje 70% namísto 25%, na základě čehož pak uzavřeli, že žalobce je plně invalidní.

Dále soud uvádí, že se ztotožnil s posudkovým závěrem komise a s ohledem na vše, co bylo uvedeno shora, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný při svém rozhodování vycházel z posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Ústí nad Labem, jehož rozhodnutí odpovídalo neúplně zjištěnému skutkovému stavu.

Soud proto napadené rozhodnutí pro vady řízení ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. b) a podle ustanovení § 78 odst. 1 a 4 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Podle ustanovení § 78 odst. 5 s.ř.s. přitom platí, že pokud soud zruší rozhodnutí správního orgánu, je správní orgán v dalším řízení vázán právním názorem soudu. Bude proto na žalované, aby znovu o nároku žalobce rozhodl, přičemž bude vycházet z toho, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí byla plně invalidní a přizná mu plný invalidní důchod.

Žalobce měl v projednávané věci plný úspěch a soud nezjistil existenci důvodů zvláštního zřetele hodných ve smyslu § 60 odst. 7 s.ř.s., které by odůvodňovaly nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému žalobci, proto soud podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. uložil žalovanému povinnost zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v celkové výši 1.490,- Kč. Tato částka se sestává z částek: 150,- Kč za jízdenku z Mostu do Brna dne 8. 8. 2010, 23,- Kč za jízdenku na MHD Dopravního podniku měst Mostu a Litvínova, 150,- Kč za jízdenku z Brno do Mostu dne 14. 8. 2010, 23,- Kč za jízdenku na MHD Dopravního podniku měst Mostu a Litvínova ze dne 14. 8. 2010, 51,- Kč za jízdenku ze dne 27. 6. 2011, 40,- Kč za jízdenku ze dne 27. 6. 2011, 42,- Kč za jízdenku ze dne 23. 6. 2011, 45,- Kč za jízdenku ze dne 23. 6. 2011, 42,- Kč za jízdenku ze dne 15. 6. 2011, 29,- Kč za jízdenku ze dne 15. 6. 2011, 40,- Kč za jízdenku ze dne 6. 6. 2011, 51,- Kč za jízdenku ze dne 6. 6. 2011, 40,- Kč za jízdenku ze dne 27. 5. 2011, 42,- Kč za jízdenku ze dne 27. 5. 2011, 39,- Kč za jízdenku ze dne 24. 5. 2011, 35,- Kč za jízdenku ze dne 24. 5. 2011, 45,- Kč za jízdenku ze dne 17. 5. 2011, 39,- Kč za jízdenku ze dne 17. 5. 2011, 46,- Kč za jízdenku ze dne 9. 5. 2011, 51,- Kč za jízdenku ze dne 9. 5. 2011, 45,- Kč za jízdenku ze dne 29. 4. 2011, 40,- Kč za jízdenku ze dne 29. 4. 2011, 51,- Kč za jízdenku ze dne 21. 4. 2011, 42,- Kč za jízdenku ze dne 21. 4. 2011, 34,- Kč za jízdenku ze dne 6. 4. 2011, 51,- Kč za jízdenku ze dne 6. 4. 2011, 46,- Kč za jízdenku ze dne 21. 3. 2011, 51,- Kč za jízdenku ze dne 31. 3. 2011, 15,- Kč za jízdenku na MHD v Ústí nad Labem ze dne 14. 3. 2011, 46,- Kč ze jízdenku ze dne 14. 3. 2011 a 46,- Kč za jízdenku ze dne 14. 3. 2011.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. Což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 29. června 2011

JUDr. Iva Kaňáková

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru