Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

16 Ad 15/2010 - 152Rozsudek KSUL ze dne 20.12.2010


přidejte vlastní popisek


16Ad 15/2010-152

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou v právní věci žalobce: B. S., „X“, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem, se sídlem v Teplicích, Dlouhá 31/63, proti žalovanému: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2006, č. „X“,

takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 8. 2006 č. 260 822 041, se pro nezákonnost zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Na náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 17.509,- Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě, domáhal přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 8. 2006, č. „X“, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o zvýšení důchodu pro úplnou bezmocnost pro nesplnění podmínek ustanovení § 70 odst. 1 písm. c) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o sociálním zabezpečení“).

V žalobě uvedl, že v září 2003 byl propuštěn z nemocnice, kde se léčil po mozkové příhodě z května 2003. Jeho zdravotní stav mu absolutně nedovoluje samostatné vyřizování v této věci. Domnívá se, že podmínky pro zvýšení důchodu pro úplnou bezmocnost naprosto splňuje a proto žádá soud o znovuposouzení jeho zdravotního stavu.

Ve věci již Krajský soud v Ústí nad Labem jednou rozhodl, a to usnesením ze dne 26. 11. 2007, č.j. 42 Cad 212/2007-18, kterým byla žaloba odmítnuta. Na základě žalobcem včas podané kasační stížnosti bylo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2009 usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2007, č.j. 42 Cad 212/2007-18 zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud v předmětném rozsudku uvedl, že nemohl nastat fikce doručení rozhodnutí žalovaného žalobci, kterým se žádost o zvýšení důchodu pro úplnou bezmocnost zamítá, neboť byla žalovanému známa jiná adresa, na níž se žalobce zdržuje a na niž mu necelé tři měsíce, respektive týden před podáním žádosti o zvýšení důchodu pro úplnou bezmocnost, žalovaný zasílal písemnosti. Účelem doručování písemností je to, aby se adresát písemnosti seznámil s jejím obsahem v co nejkratší době po jejím vydání. V takovém případě je v souladu s účelem institutu doručování postup správního orgánu, kterým současně přispěje k urychlení a efektivitě správního řízení, doručuje-li písemnost na adresu, o níž je mu známo, že se na ní adresát zdržuje. Argument žalovaného, že při odesílání tohoto rozhodnutí nezohledňuje přechodnou adresu, nemůže vzhledem k výše uvedenému obstát. Nejvyšší správní soud uvedl, že jestliže bylo rozhodnutí žalovaného žalobci oznámeno dopisem žalovaného ze dne 24. 11. 2006 a žalobu proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 12. 1. 2007 u Okresního soudu v Teplicích, který ji následně postoupil Okresnímu soudu v Děčíně (okresní soud v Děčíně žalobu převzal dne 23. 1. 2007) a jemuž byla žaloba směřována, nikoli 13. 3. 2007, jak mylně uvedl krajský soud, je nepochybné, že od oznámení napadeného rozhodnutí do podání žaloby k Okresnímu soudu v Děčíně nemohla dvouměsíční lhůta pro podání správní žaloby uplynout. Okresní soud v Děčíně řízení usnesením ze dne 6. 8. 2007, č.j. 15 Nc 1105/2007-17 řízení zastavil a poučil žalobce o možnosti podat žalobu ve správním soudnictví ke krajskému soudu. Žaloba byla žalobcem u Krajského soudu v Ústí nad Labem podána dne 22. 8. 2007. Za této situace je zřejmé, že i tato lhůta byla dodržena. Krajský soud v Ústí nad Labem pochybil, odmítl-li žalobu žalobce jako opožděnou, neboť pro tento závěr nebyly splněny podmínky § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“).

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle části třetí dílu prvního hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s.. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly.

Při jednání před soudem dne 1. 11. 2010 odkázal žalobce na obsah žaloby a doplnil, že žalobou napadené rozhodnutí ze dne 17. 8. 2006 je odůvodněno posudkem OSSZ v Děčíně ze dne 29. 6. 2006, který se ve správním spisu žalovaného nenachází.

vé komise MPSV ČR ze dne Žalovaný poukázal na obsah posudku posudko26. 8. 2010.

Po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 8. 2006 č. 260 822 041 byla žalobci zamítnuta žádost o zvýšení důchodu pro úplnou bezmocnost pro nesplnění podmínek ustanovení § 70 odst. 1 písm. c) zákona o sociálním zabezpečení. Žalovaný toto rozhodnutí odůvodnil tím, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Děčíně ze dne 29. 6. 2006 byl žalobce nadále převážně bezmocný.

Ve správním spisu je založen Záznam o jednání ve věci posouzení zdravotního stavu žalobce ve smyslu ustanovení § 8 zákona č. 582/1991 Sb., který zpracovala dne 29. 6. 2006 lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice MUDr. H. Š. Ze závěru tohoto posudku vyplývá, že žalobce je občanem těžce zdravotně postiženým ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o sociálním zabezpečení. Jde o těžkou vadu nosného (pohybového) ústrojí, uvedenou v písm. c) přílohy č. 5 vyhlášky č. 182/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Posudek jiné Okresní správy sociálního zabezpečení, tedy i Okresní správy sociálního zabezpečení v Děčíně, na který se rozhodnutí žalovaného odvolává, ze dne 29. 6. 2006, založen není a k výzvě soudu takový posudek žalovaný do spisu nezaložil.

Z posudku Posudkové komise MPSV ČR, detašované pracoviště v Ústí nad Labem (dále jen „komise“) ze dne 26. 8. 2010, č.j. 2010/814-UL soud zjistil, že komise po přezkoumání zdravotního stavu žalobce dospěla k závěru, že k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí (17. 8. 2006) žalobce nebyl úplně bezmocný podle § 70 odst. 1 písm. c) zákona o sociálním zabezpečení a § 2 odst. 3 vyhl. č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška DP“), byl jen převážně bezmocný podle § 70 odst. 1 písm. b) zákona o sociálním zabezpečení a § 2 odst. 2 vyhlášky DP. Podle závěru komise žalobce nepozbyl zcela schopnost sebeobsluhy, nepotřeboval soustavné ošetřování a nebyl odkázán trvale na pomoc jiné osoby při všech hlavních životních úkonech, potřeboval však pravidelnou pomoc popřípadě soustavný dohled jiné osoby při hlavních životních úkonech, jakož i dlouhodobě pomoc jiné osoby při některých nezbytných životních úkonech. Komise konstatovala na základě předložené zdravotní dokumentace a jednotlivých lékařských zpráv a nálezů, že žalobce byl ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí plně orientovaný, schopen kvalitní komunikace a spolupráce, normálně slyšící, při nevidomosti levého oka byl schopen čtení a sledování televize. Po pohybové stránce byl schopen sezení na invalidním vozíku a provedení přesunu z vozíku a na vozík s oporou o nábytek, madlo či francouzskou hůl, tedy kratičkou chůzí s oporou případně s pomocí další osoby. Delší samostatné chůze ani v rámci bytu schopen nebyl. Byl ale schopen přemístění na WC a byl kontinentní. Pro omezení hybnosti horních končetin v ramenních kloubech (nejvýše nad horizontálu) a snížení svalové síly a úchopu pravé horní končetiny potřeboval pomoc při osobní hygieně, jídle a pití, pomoc při oblékání, přenášení věcí apod. Žalobce tedy potřeboval dlouhodobě pomoc jiné fyzické osoby při některých nezbytných a některých hlavních životních úkonech. Nepozbyl ale zcela schopnosti sebeobsluhy, nepotřeboval soustavné ošetřování a nebyl odkázán trvale na pomoc jiné osoby při všech životních úkonech. Protože potřeboval pravidelnou pomoc případně dohled jiné osoby při hlavních životních úkonech, jakož i dlouhodobě pomoc jiné osoby při některých nezbytných životních úkonech, je k datu vydání napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2006 považován za osobu převážně bezmocnou.

Podle § 126 zákona o sociálním zabezpečení pokud tento zákon nebo zákony národních rad o působnosti orgánů republik v sociálním zabezpečení nestanoví ve věcech sociální péče odchylky od obecných předpisů o správním řízení, platí tyto předpisy. Takovým předpisem je zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Podle § 68 odst. 1 správního řádu rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. Podle § 68 odst. 2 správního řádu ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1. Podle § 68 odst. 3 správního řádu v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jejich vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

Jak vyplývá z žalobou napadeného rozhodnutí, v odůvodnění tohoto rozhodnutí je uvedena pouze jedna věta a to: „Podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Děčíně ze dne 29. 6. 2006 jste nadále převážně bezmocný.“.

Ze správního spisu však jednoznačně vyplývá, že žádná taková listina se ve správním spisu nenachází a i z vyjádření žalovaného ze dne 8. 11. 2010 doručeného soudu vyplývá, že taková listina neexistuje. Na výzvu soudu, aby žalovaný předložil posudek Okresní správy sociálního zabezpečení v Děčíně, na který se v žalobou napadeném rozhodnutí odvolává, žalovaný pouze uvedl, že podkladem pro žalobou napadené rozhodnutí ze dne 17. 8. 2006, kterým se zamítá žádost o zvýšení důchodu pro úplnou bezmocnost, je posudek Okresní správy sociálního zabezpečení v Děčíně ze dne 29. 6. 2006.

V řízení se žalovanému nepodařilo prokázat, že by posudek Okresní správy sociálního zabezpečení v Děčíně ze dne 29. 6. 2006 existoval, když ani sám žalovaný jeho existenci netvrdil.

Žalobou napadené rozhodnutí tedy vychází z neexistujícího podkladu, přičemž tento podklad byl v řízení dle odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí jediným podkladem pro vydání tohoto rozhodnutí. Soud zrušil rozhodnutí žalovaného pro nepřezkoumatelnost podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a věc mu vrátil k dalšímu řízení, ve kterém bude správní orgán vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 4 a 5 s.ř.s.). Žalovaný bude povinen vydat ve věci nové rozhodnutí, které bude obsahovat všechny náležitosti uvedené v § 68 a násl. správního řádu a v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvede všechny (skutečně existující) podklady pro jeho vydání a podrobně uvede úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení.

Žalobce měl v projednávané věci plný úspěch, a proto soud podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. uložil žalovanému povinnost zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 17.509,- Kč. Náhrada nákladů řízení se sestává z pěti úkonů právní služby po 2.100,- Kč – převzetí věci, kasační stížnost, vyjádření ze dne 6. 10. 2010, účast u jednání soudu dne 1. 11. 2010 a 20. 12. 2010, s tím souvisejících 5 režijních paušálů po 300,- Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady cestovného za cesty z Teplic do Ústí nad Labem a zpět dne 26. 10. 2010, 1. 11. 2010, 18. 11. 2010 a 20. 12. 2010 + náhrady za promeškaný čas za 10 půlhodin po 100,- Kč v celkové výši 2.591,- Kč a z 20% DPH ve výši 2.918,- Kč. Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. Což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 20. prosince 2010

JUDr. Iva Kaňáková v.r.
samosoudce Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru