Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

16 A 8/2010 - 21Usnesení KSUL ze dne 04.01.2011

Prejudikatura

8 As 65/2009 - 111


přidejte vlastní popisek

16A 8/2010-21

USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou v právní věci žalobce: J.R., „X“, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2010, č.j. 1510/DS/2010,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2010 č.j. 65176/2010/KUUK/Bla, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 14. 5. 2010, č.j. 89538/2010/KUUK/Bla, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a rozhodnutí Městského úřadu Rumburk, odboru civilně a dopravně správního čj. ODS/29217/09-SŘ-267-18 ze dne 3. 3. 2010 bylo potvrzeno. Rozhodnutím Městského úřadu Rumburk výše uvedeným byl žalobce uznán vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „přestupkový zákon“), neboť dne 30. 5. 2009 v 15:00 hodin jako řidič osobního motorového vozidla tovární značky Volvo V 50, registrační značky 8A7 7622, nedodržel při jízdě na silnici 1/50 u obce Buchlovice maximální rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem v úseku, kde je nejvyšší povolená rychlost 90 km/h, kdy mu byla certifikovaným měřícím zařízením silničního radarového rychloměru RAMER 7 M-M naměřena rychlost 163 km/h, po odečtení tolerance tedy 158 km/h. Žalobce tak překročil dovolenou rychlost o 68 km/h. Svým jednáním porušil ustanovení § 18 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Uvedeným rozhodnutím Městského úřadu Rumburk byla žalobci uložena pokuta ve výši 5.000,- Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí a povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1.000,- Kč.

Pokračování

16A 8/2010

Žalobce ve své žalobě namítá, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, když rozhodnutí bylo správním orgánem vydáno bez toho, aby byl dostatečně zjištěn skutkový stav a žalobce byl shledán vinným ze spáchání přestupku, aniž by bylo řádným způsobem prokázáno, že tento přestupek žalobce skutečně spáchal.

Žalobce namítl, že v době, kdy byla vozidlu Volvo V 50 dne 30. 5. 2009 naměřena nepovolená rychlost, toto vozidlo žalobce neřídil, což dne 7. 10. 2009 uvedl do protokolu s tím, že vozidlo řídila osoba blízká, která následně vystoupila, a řízení převzal žalobce, jehož po té zastavila policejní hlídka jiná.

Žalobce uvedl, že správní orgán v návaznosti na uvedené vysvětlení provedl dotázání na PČR Uherské Hradiště, přičemž správnímu orgánu bylo dle obsahu spisu sděleno, že policejní hlídka, která provedla měření rychlosti, se za předmětným vozidlem otočila a následovala jej až do okamžiku, kdy bylo vozidlo řízené žalobcem zastaveno druhou policejní hlídkou. Bylo výslovně uvedeno, že policejní hlídka, která prováděla měření rychlosti, po celou dobu následování za předmětným vozidlem neztratila toto z dohledu a předmětné vozidlo až do okamžiku, kdy bylo zastaveno druhou policejní hlídkou, nikde nezastavovalo. Žalobce přitom již v průběhu řízení uvedl, že toto dožádáním získané zjištění nemůže odpovídat pravdě. Žalobce se proti rozhodnutí správního rogánu 1. stupně odvolal k žalovanému, v odvolání uvedl, že předmětný přestupek nespáchal, když vyjádření policejní hlídky, která prováděla měření rychlosti, o tom, že po změření předmětné vozidlo nikdy neztratila z dohledu, je tvrzením, které nemůže odpovídat skutečnému stavu, a vzhledem k tomu, že toto vyjádření představuje jediný důkaz, který by mohl osvědčovat, že předmětný přestupek byl spáchán žalobcem, měl žalobce jako odvolatel za nepochybné, že rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno bez prokázání zavinění žalobce. Žalobce v odvolání výslovně uvedl, že policejní hlídka, jejíž výpověď měla představovat důkaz o tom, že v době měření bylo předmětné vozidlo řízeno žalobcem, prohlásila, že se po naměření rychlosti musela nejdříve s policejním vozidlem jedoucím v protisměru otočit do směru jízdy předmětného vozidla, což je úkon, který s přihlédnutím k brždění, otočení zrychlení vozidla policejní hlídky na rychlost odpovídající naměřené rychlosti předmětného vozidla trvá minimálně 15 vteřin. Jestliže policejní hlídka naměřila předmětnému vozidlu rychlost 163 km/h, tj. rychlost odpovídající 45 m/s, ujelo by předmětné vozidlo za tuto dobu vzdálenost minimálně 675 metrů, což je vzdálenost, která vylučuje dohled policejní hlídky na předmětné vozidlo, a to tím spíše, že silnice se v daném místě vyznačuje značnou klikatostí a výškovými rozdíly. Žalobce měl proto za nepochybné, že vyjádřené policejní hlídky, podle které měla tato po celou dobu předmětné vozidlo na dohled, je zjevně nepravdivé. Žalobce má za to, že tak, jak se žalovaný vypořádal s jeho námitkou v rozhodnutí o odvolání, tak tento způsob argmentace se zcela míjí s podstatou námitky žalobce uplatněné v předmětném odvolání. Žalovaný jako rozhodující důkaz o tom, že předmětný přestupek spáchal žalobce, akceptoval svědeckou výpověď, která z objektivních důvodů nemohla být pravdivá. Žalobce uvedl, že jestliže byla hodnověrným způsobem popřena pravdivost svědecké výpovědi policejního orgánu o tom, že tento měl předmětné vozidlo po celou dobu v dohledu, nelze této svědecké výpovědi přiznávat jakoukoli relevanci, neboť není nijak osvědčeno, za jako dobu policejní orgán předmětné vozidlo následoval, ba naopak lze celou svědeckou výpověď označit za nehodnověrnou. V tomto smyslu nelze užít ani „protiargumentu“ žalovaného o tom, že úkon spočívající ve Pokračování

16A 8/2010

výměně řidiče by vzdálenost mezi předmětným vozidlem a policejním orgánem naopak

zkrátil.

Žalobce namítl, že žalovaný porušil právo žalobce na spravedlivý proces a zároveň porušil zákonnou zásadu materiální pravdy ve správním řízení danou ustanovením § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), když překročil zákonné meze správního uvážení při hodnocení důkazů a jako rozhodující důkaz o tom, že žalobce spáchal přestupek, akceptoval svědeckou výpověď policejního orgánu, která z objektivních důvodů nemůže být pravdivá.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Předně uvedl, že žaloba proti správním rozhodnutím byla podána po dvouměsíční lhůtě stanovené zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Ze spisu je patrné, že zásilka obsahující rozhodnutí žalovaného byla připravena k vyzvednutí dne 19. 4. 2010. Žalobce si ji nevyzvedl ve lhůtě 10 dnů, za využití fikce bylo tak rozhodnutí žalobci oznámeno dne 29. 4. 2010 (§ 24 odst. 1 správního řádu). Zákonem stanovená lhůta pro podání žaloby tak vypršela dne 29. 6. 2010. Žaloba byla podána dne 2. 7. 2010. Dle názoru žalovaného nelze v daném případě běh lhůty pro podání žaloby odvozovat až ode dne doručení opravného rozhodnutí žalovaného 26. 5. 2010. Tímto rozhodnutím byla opravena pouze zřejmá nesprávnost v souladu s § 70 správního řádu. V případě opravy rozhodnutí správního orgánu 1. stupně nemá vydání takového opravného rozhodnutí vliv na běh odvolací lhůty stanovené správním řádem, která se počítá ode dne oznámení původního rozhodnutí (výjimkou je pouze chyba v poučení rozhodnutí – viz § 83 odst. 2 správního řádu, § 46 odst. 5 s.ř.s.) a není tak důvodu, aby v případě lhůty pro podání správní žaloby tomu bylo jinak.

K námitce žalobce, že vozidlo v době překročení povolené rychlosti řídila osoba blízká, žalovaný uvedl, že ve spisovém materiálu je založen „Protokol o ústním jednání o přestupku“ ze dne 21. 9. 2009, kde žalobce uvedl, že nejvyšší dovolenou rychlost překročil z toho důvodu, že to vyžadovala situace. Před tím správnímu orgánu sdělil, že k přestupku došlo v rámci plnění úkolů IPA. Až dne 29. 10. 2009 žalobce do protokolu o ústním jednání uvedl, že vozidlo v době měření řídila osoba blízká, která v úseku mezi radarem a zastavující policejní hlídkou vystoupila. Námitku, že vozidlo řídila osoba blízká, považuje žalovaný za účelovou. Snaze žalobce vyhnout se postihu za spáchaný přestupek nasvědčují i další podání žalobce v průběhu správního řízení.

K námitce žalobce, že výpověď policejního orgánu, že hlídka měla vozidlo žalobce po celou dobu na dohled, není pravdivá z objektivních důvodů a žalovaný tak porušil ve správním řízení zásadu materiální pravdy, žalovaný uvedl, že žalobce se nejprve k protiprávnímu jednání doznal a místo spáchání přestupku sám zaznamenal a předložil správnímu orgánu. Z předloženého snímku je zcela patrné, že se jedná o úsek takřka rovný a podle předložené mapy s vrstevnicemi s pozvolným klesáním bez výrazně kopcovitého terénu (snímky jsou přiloženy ke spisu). Žalovaný zastává názor, že v předmětném úseku je přehlednost dostačující k tomu, aby žalovaný vyjádření policistů uznal jako věrohodné. Policisté uvedli, že měli celou dobu vozidlo v dohledu, to znamená, jeli v takové vzdálenosti, která jistě zaručovala jakékoliv případné manipulace s vozidlem ve smyslu zastavení a vystupování druhé osoby. Žalovaný trvá na tom, že námitka je neopodstatněná a ryze účelová.

Pokračování

16A 8/2010

Žalovaný trvá na tom, že žalobce nebyl v průběhu řízení zkrácen na svých právech, neboť byl se spisovým materiálem předloženým Policií ČR a správním orgánem, který byl použit v řízení, seznámen ještě před vydáním rozhodnutí, v rámci kterého mohl požadovat úkony, které namítá v odvolání a později v žalobě. Žalobce měl dostatečný časový prostor před ústním jednáním a následným vydáním rozhodnutí na obsah spisu jakýmkoli způsobem reagovat.

O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s.ř.s. bez jednání, neboť žalobce ani žalovaný nevyjádřili do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovým projednáním věci.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v zákonem stanovené lhůtě. Povinností žalobce je tedy tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout pouze k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost, avšak takové nedostatky nebyly v projednávané věci zjištěny.

Z obsahu správního spisu zjistil soud následující skutečnosti. Městský úřad Rumburk, odbor civilně a dopravně správní, obdržel od Městského úřadu Uherské Hradiště, odboru dopravy, usnesení o postoupení č.j. OD/49157/09/9278/2009/VJ, číslo případu 2009/0667, kterým bylo postoupeno oznámení přestupku, ve kterém je důvodně podezřelý žalobce. Postoupení obsahuje oznámení přestupku sepsané na místě kontroly dne 30. 5. 2009, úřední záznam sepsaný téhož dne, záznam přestupku s fotodokumentací zachycující vozidlo tovární značky Volvo V50, registrační značky 8A7 7622, jehož řidič s tímto vozidlem dne 30. 5. 2009 v 15:00:32 hodin překročil nejvyšší dovolenou rychlost, ověřovací list silničního radarového rychloměru RAMER 7M-M, výpis z evidenční karty řidiče – žalobce, písemnost o zahájení řízení o přestupku a předvolání žalobce k ústnímu jednání čk. OD/45108/09/9278/2009/VJ s dokladem o doručení do vlastních rukou žalobce, potvrzení převzetí písemnosti o zahájení řízení s žádostí o postoupení věci do místa trvalého bydliště, žádost o výpis z evidence osoby a pověření úřední osoby. Z oznámení přestupku vyplývá, že výše uvedené vozidlo bylo následně po zjištění přestupku zastaveno hlídkou dopravního inspektorátu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, k vyřešení přestupku, který byl u tohoto vozidla zaznamenán. Žalobce na místě s přestupkem nesouhlasil, proto byla věc postoupena k dalšímu řízení Městskému úřadu v Uherském Hradišti. Na žádost žalobce byla věc postoupena dne 7. 7. 2009 Městskému úřadu Rumburk. Tento zaslal žalobci předvolání k ústnímu jednání na den 12. 8. 2009. Žalobce se z jednání omluvil z důvodu plánované dovolené. Správní orgán 1. stupně předvolal žalobce k novému jednání na den 21. 9. 2009. Tento den bylo žalobci sděleno obvinění z přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 2 přestupkového zákona. Žalobce do protokolu o ústním jednání uvedl, že k přestupku došlo v rámci plnění úkolu IPA (International Police Association) a proto bude třeba věc postoupit do Prahy. Dne 24. 9. 2009 správní orgán 1. stupně vyhotovil úřední Pokračování

16A 8/2010

záznam, který obsahuje vyjádření generálního sekretáře IPA Mgr. Pavla Fialy, že na členy

občanského sdružení IPA, kterého je žalobce členem, se nevztahuje vojenská kázeňská pravomoc. Dne 30. 9. 2009 bylo žalobci doručeno opětovné předvolání k ústnímu jednání na 6. 10. 2009. Téhož dne se žalobce omluvil z jednání z důvodu pracovní cesty a požádal správní orgán 1. stupně o postoupení Magistrátu města Prahy. Této žádosti správní orgán nevyhověl a žalobce opětovně předvolal k ústnímu jednání na den 29. 10. 2009. Žalobce se k jednání dostavil, a do protokolu uvedl, že v době přestupku došlo ke změně jeho úkolů v IPA, jel za manželkou na Slovensko a v dané době s největší pravděpodobností vozidlo neřídil. Do protokolu uvedl, že vozidlo řídila osoba blízká a před zastavením vozidla policií se na křižovatce s touto osobou vystřídal v řízení předmětného vozidla. Správní spis obsahuje dále doplnění úředního záznamu policistů, kteří prováděli měření vozidla, ze kterého vyplývá, že vozidlo Volvo V50 po celou dobu jízdy, než bylo zastaveno hlídkou k vyřízení přestupku, sledovali. Žalobce byl ve vozidle sám, k žádné výměně osob v řízení nedošlo. Dne 22. 2. 2010 se žalobce seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce uvedl, že nesouhlasí s doplněním úředního záznamu v tom, že po celou dobu jízdy měla policejní hlídka jeho vozidlo v dohledu, když toto není možné z důvodů geografických poměrů vozovky a doložil mapu místa, kde došlo k přestupku, s jeho vysvětlením.

Správní orgán 1. stupně vydal dne 3. 3. 2010 pod č.j. ODS/292117/09-SŘ-267 rozhodnutí, kterým uznal žalobce vinným z přestupku dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bod 2 přestupkového zákona a za toto mu uložil pokutu ve výši 5.000,- Kč, zákaz činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců a povinnost uhradit Městskému úřadu Rumburk náhradu nákladů řízení ve výši 1.000,- Kč. Na základě odvolání podaného žalobcem vydal žalovaný dne 16. 4. 2010 pod č.j. 65176/2010/KUUK/Bla rozhodnutí, kterým odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu 1. stupně potvrdil. Dne 14. 5. 2010 vydal žalovaný pod č.j. 89538/2010/KLUK/Bla opravné rozhodnutí, kterým ve výroku rozhodnutí nesprávně uvedené příjmení žalobce „Regan“ opravil na správné znění „Ragan“.

Soud se nejprve zabýval námitkou žalovaného, že žaloba byla podána opožděně a dospěl k závěru, že námitka žalovaného je důvodná. Podle § 72 odst. 1 s.ř.s. žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle § 72 odst. 4 správního řádu zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.

Podle § 40 odst. 1 s.ř.s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího po té, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Odst. 2 citovaného ustanovení pak stanovuje, že lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Podle odst. 4 téhož ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.

Podle § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením návrh odmítne, jestliže byl podán předčasně nebo opožděně. Pokračování

16A 8/2010

Jak vyplývá ze správního spisu, rozhodnutí žalovaného o odvolání žalobce ze dne 16. 4. 2010, č.j. 1510/DS/2010 bylo žalobci doručeno fikcí dle § 24 odst. 1 správního řádu dne 29. 4. 2010, i když si ho žalobce fakticky převzal až dne 5. 5. 2010, neboť písemnost byla připravena k vyzvednutí a žalobci o tom zanechána výzva s náležitým poučením dne 19. 4. 2010. Opravné rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 5. 2010, č.j. 1510/DS/2010 bylo žalobci doručeno do vlastních rukou dne 26. 5. 2010. Žalobce podal žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 2. 7. 2010, a to proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2010, č.j. 1510/DS/2010, když zároveň požadoval zrušení rozhodnutí Městského úřadu Rumburk, odbor civilně a dopravně správní a živnostenský úřad ze dne 3. 3. 2010, č.j. ODS/29217/09-SŘ-267.

Jelikož žalobou napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno podle § 24 odst. 1 správního řádu dne 29. 4. 2010 a téhož dne toto rozhodnutí nabylo právní moci, dnem určujícím počátek lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí počítané podle měsíců byl tedy v případě žalobou napadeného rozhodnutí dne 29. 4. 2010 a dvouměsíční lhůta pro podání správní žaloby tak skončila dne 29. 6. 2010.

Z předmětné žaloby ovšem soud zjistil, ostatně jak již bylo poznamenáno shora, že žaloba byla podána až dne 2. 7. 2010. Z právě uvedeného je tak zřejmé, že lhůta k včasnému podání žaloby nebyla zachována, když žaloba nebyla v poslední den lhůty předána soudu nebo jemu zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence.

Podle § 70 správního řádu opravu zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení rozhodnutí na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením provede správní orgán, který rozhodnutí vydal. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí, vydá o tom správní orgán opravné rozhodnutí. Prvním úkonem správního orgánu ve věci opravy je vydání tohoto rozhodnutí. Právo podat odvolání proti opravnému usnesení anebo opravnému rozhodnutí má pouze účastník, který jím může být přímo dotčen.

Proti opravnému rozhodnutí ze dne 14. 5. 2010, č.j. 1510/DS/2010, které mu bylo doručeno dne 26. 5. 2010, žalobce nepodal v souladu se správným poučením odvolání a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 6. 2010.

Žalobce následně toto opravné rozhodnutí správní žalobou nenapadl.

S ohledem na výše uvedená příslušná ustanovení s.ř.s. nezbylo soudu nic jiného než vyslovit, že předmětná žaloba byla podána opožděně, neboť nebyla dodržena zákonem stanovená dvouměsíční lhůta k jejímu podání. Z tohoto důvodu pak soud s odkazem na ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s. tuto žalobu pro opožděnost odmítl, aniž by se zabýval námitkami žalobce v žalobě uplatněnými.

V důsledku odmítnutí žaloby současně soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 věty první s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po
jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu
správního.

Pokračování

16A 8/2010

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem
a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí
podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom,
kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen
advokátem, což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro
výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 4. ledna 2011

JUDr. Iva Kaňáková v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru