Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

16 A 5/2010 - 47Rozsudek KSUL ze dne 20.12.2010


přidejte vlastní popisek


16A 5/2010-47

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou v právní věci žalobce: J. M., „X“, zastoupeného Mgr. Pavlem Baťkem, advokátem, se sídlem Praha 8, Sokolovská 394/17, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, zastoupeného Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem, se sídlem Děčín I., Řetězová 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2010, č.j. 1785/DS/2010,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, č.j. 1785/DS/2010 ze dne 4. 5. 2010 se pro nezákonnost zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Na náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 22.047,80 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2010 č.j. 1785/DS/2010, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru kontroly, zn. MM/OK/PD/56198/07/R ze dne 17. 1. 2008, jako opožděné. Rozhodnutím Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 17. 1. 2008, č.j. MM/OK/PD/56198/07/R, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. a) bod 1 a § 22 odst. 1 písm. l) z. č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“), neboť porušil ustanovení § 4 písm. b), § 4 písm. c), § 5 odst. 1 písm. a), § 6 odst. 9 a § 24 odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., byla mu uložena pokuta ve výši 7.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 10 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Dále tímto rozhodnutím byla žalobci stanovena povinnost uhradit Magistrátu města Ústí nad Labem náhradu nákladů řízení v paušální částce 1.000,- Kč.

Žalobce ve své žalobě namítá, že rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 17. 1. 2008, č.j. MM/OK/PD/56198/07/R nebylo žalobci vůbec oznámeno. Toto rozhodnutí bylo správním orgánem 1. stupně zasíláno na adresu Ž 291/12, P, PSČ 163 00, a to zásilkou s číslem 21128, která byla následně vrácena dle tvrzení žalovaného uvedeného v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí z důvodu, že tato zásilka nebyla po uložení ve stanovené lhůtě vyzvednuta. Podle údajů uvedených na zásilce doručujícím orgánem byla žalobci údajně zanechána výzva k vyzvednutí zásilky a poučení o právních následcích jejího nevyzvednutí, a to dne 24. 1. 2008. K doručení rozhodnutí správního orgánu 1. stupně pak dle právního názoru žalovaného došlo fikcí dne 4. 2. 2008 v souladu s ustanovením § 24 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobce namítá, že doručení rozhodnutí správního orgánu 1. stupně náhradním způsobem nebylo provedeno v souladu se zákonem. Doručenka č. 21128 neobsahuje všechny rozhodné údaje, které je třeba pro posouzení, zda zásilka byla náhradním způsobem doručena či nikoli. Z doručenky pak není srozumitelný ani údaj, že by si žalobce písemnost v úložní době nevyzvedl. Jestliže tedy žalovaný tvrdí, že v daném případě se doručování žalobci dařilo, a to tzv. fikcí, je tento závěr v příkrém rozporu s výše uvedeným, a na žalobcovo odvolání je třeba hledět jako na podané včas.

Žalobce dále namítl, že nemůže souhlasit se závěry žalovaného, kdy podpisem na oznámení o přestupku měl žalobce potvrdit jako adresu pro doručování adresu Ž 291/12 v P. Za situace, kdy žalobce neučinil vůči správnímu orgánu prvního stupně žádný úkon, nelze považovat podpis žalobce na oznámení o přestupku za projev vůle k doručování na tuto adresu (jedná se o adresu uvedenou v občanském průkazu žalobce, která byla mechanicky opsána do oznámení o přestupku, nikoliv žalobcem). Pokud by žalovaný postupoval s náležitou péčí, muselo by mu být již z první vrácené doručenky č. 24293 ze dne 30. 10. 2007 patrné, že na uvedené adrese se nachází UME Praha 17 (viz. poznámka doručovatelky) a tato skutečnost jen potvrzuje postup doručovatele ohledně reálné nemožnosti vložit oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, neboť žalobce zde žádnou domovní schránku ani nemá. Namísto toho tak zásilka č. 21128 byla vrácena odesílateli, kdy jako důvod vrácení je uveden jiný důvod „sídlo MÚ“, nikoli tedy, že by si žalobce písemnost v úložní době nevyzvedl. Jelikož žádná z doručovaných zásilek neobsahuje údaj o tom, že důvodem jejího vrácení je skutečnost, že si žalobce písemnost v úložní době nevyzvedl, nemohl správní orgán 1. stupně ani žalovaný bez dalšího učinit závěr, že žalobci bylo řádně doručováno. Žalobce zdůraznil, že se mu nepodařilo oznámit ani zahájení správního řízení, když se mu opakovaně a prokazatelně nedařilo písemnosti doručovat. Dále žalobce namítl, že mu měl být ustanoven opatrovník, neboť v souladu s judikaturou Ústavního soudu České republiky musí být i nepřítomnému účastníku poskytnuta náležitá ochrana jeho práv, čemuž odpovídá též zákonná povinnost správního orgánu ustanovit v souladu s ustanovením § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, opatrovníka. Tato povinnost dále vyplývá z ustanovení § 46 odst. 2 správního řádu. Tím, že správní orgán opatrovníka žalobci neustanovil, porušil právo žalobce na spravedlivý proces, když svým postupem odňal žalobci jakoukoli možnost se k věci vyjádřit a být při jednání ve věci přítomen, a to alespoň v zastoupení opatrovníka.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí.

Uvedl, že žalobcovo tvrzení, že mu rozhodnutí správního orgánu 1. stupně nebylo vůbec oznámeno, neboť bylo zasláno na adresu jeho trvalého bydliště zásilkou č. 21128, která byla následně vrácena, žalovaný nesdílí. Odkazuje na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, kdy fikce doručení byla použita po právu, a bylo doručováno na adresu, kterou žalobce jako jedinou na oznámení přestupku potvrdil a na kterou mu bylo doručováno. K námitce žalobce, že z doručenky č. 21128 není patrné od kdy a v kterou denní dobu si bylo možné ukládanou písemnost vyzvednout a místo, kde bylo možné e s ukládanou písemností seznámit, žalovaný uvedl, že zmíněné informace zanechává doručující orgán spolu s oznámením o neúspěšném doručení písemnosti adresátovi. Na zásilce pak doručující orgán vyplňuje své prohlášení, na jehož základě správní orgány posuzují užití fikce doručení. Žalobcovo tvrzení, že uvedená doručenka tím, že neobsahuje zmíněné údaje, neobsahuje údaje potřebné pro posouzení doručení náhradním způsobem, má proto žalovaný za nesprávné. Rovněž tvrzení žalobce, že z doručenky není srozumitelný údaj, že si písemnost v úložní době nevyzvedl, není správné. Z fotokopie zásilky, která je přiložena u rozhodnutí správního orgánu 1. stupně v jeho spisu, je zřejmé, že doručující pošta 136 00 (poznámka soudu: správně má být 163 00) PRAHA vrátila zásilku s prohlášením, že nebyla po uložení ve stanovené lhůtě vyzvednuta. Žalobcovo odvolání proti rozhodnutí správního orgánu 1. stupně bylo žalovaným zamítnuto jako opožděné, neboť bylo podáno po uplynutí lhůty pro odvolání, a to s významným časovým odstupem. Žalovaný se rovněž neztotožňuje s tvrzením žalobce, že jeho podpis na oznámení přestupku nelze považovat za projev vůle k doručování na adresu trvalého bydliště, neboť byla pouze adresou opsanou z jeho občanského průkazu. Důvodem je skutečnost, že jako držitel řidičských oprávnění v době sepsání oznámení byl jistě osobou svéprávnou a schopnou dovodit, že bez uvedení jiné adresy budou písemnosti týkající se předmětné přestupkové věci zasílány na v oznámení uvedenou adresu, přičemž žádný přechodný pobyt neuvedl. Podpisem stvrdil obsah oznámení přestupku na obou stranách. Podle názoru žalovaného tedy bylo na žalobci, aby buď policistům uvedl jinou adresu pro doručování, nebo si vyzvedával zásilky na oficiální adrese svého trvalého pobytu či si zajistil dosílání u své doručovací pošty na jinou adresu. Žalovaný setrvává na názoru, že žalobci bylo doručováno řádně, byť fikcí, a proto nebyl důvod žalobci ustanovovat opatrovníka. Ze strany správního orgánu nedošlo k postupu, který by žalobci neumožnil uplatnit jeho práva v řízení o přestupku.

Při jednání před soudem dne 1. 11. 2010 žalobce prostřednictvím svého právního zástupce trval na podané žalobě. Uvedl, že při nahlédnutí do spisu zjistil, že spis není kompletní. Rozhodnutí správního orgánu 1. stupně nebylo žalobci doručeno v souladu se zákonem. Při nahlédnutí do správního spisu žalobce zjistil, že doručenka, která je zde uložena, se liší od doručenky, která je založena v trestním spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 5 To 376/2010. Poučení na druhé straně obálky je obsaženo ve správním spisu, a tudíž nebylo žalobci v rozporu se zákonem vloženo do schránky. Žalobce má podezření, že s obálkou bylo manipulováno a byla na ni dopisována data. Fikce doručení nebyla naplněna, a proto rozhodnutí správního orgánu 1. stupně nebylo žalobci nikdy řádně doručeno.

Žalovaný při tomtéž jednání setrval na svém písemném vyjádření k žalobě.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v zákonem stanovené lhůtě. Povinností žalobce je tedy tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout pouze k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost, avšak takové nedostatky nebyly v projednávané věci zjištěny. Námitku žalobce, že rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 17. 1. 2008, č.j. MM/OK/PD/56198/07/R nikdy nebylo žalobci řádně doručeno v souladu se správním řádem, a tudíž ani odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí nemohlo být žalovaným zamítnuto jako opožděné, soud shledal důvodnou.

Ze správního spisu soud zjistil, že Magistrát města Ústí nad Labem, odbor kontroly, obdržel dne 3. 10. 2007 od Policie ČR, OŘ Ústí nad Labem, Služba dopravní policie, přestupkový spis k dopravní nehodě. Z přestupkového spisu vyplývá, že dne 5. 9. 2007 v 14:30 hodin v Ústí nad Labem v ulici Sociální péče byl hlídkou zastaven osobní automobil tov. zn. CITROEN C15D bílé barvy bez platné registrační značky s VIN X, které mělo vpředu umístěnu X a vzadu X. Žalobce jako řidič nepředložil žádný doklad předepsaný pro řízení a provoz vozidla. Vozidlo se otáčelo na řízené křižovatce ulic Sociální péče a Mezní přes vodorovnou dopravní značku V13a. Při kontrole bylo dále zjištěno, že vozidlo není registrováno a jsou na něm umístěny RZ z jiných motorových vozidel psaných na žalobce. Vozidlo bylo ve špatném technickém stavu. V Oznámení přestupku ze dne 5. 9. 2007, č.j. ORVL-9-963/DI-2007 je uveden trvalý pobyt žalobce Ž 291/12, P 6 – Řepy, přechodný pobyt je proškrtnut. Žalobce listinu Oznámení přestupku na obou jeho stranách podepsal. Dále je ve správním spisu založena listina „Oznámení o zahájení přestupkového řízení a předvolání obviněného k ústnímu jednání“ ze dne 25. 10. 2007, značka MM/OK/PD/56198/07/ZR, která byla žalobci doručována na adresu Žalanského 291/12, Praha 17, je na ní ručně psaná poznámka „Odesláno 30. 10. 2007, 2. 11. 2007“ Doklad o doručení této listiny žalobci není ve správním spisu obsažen. Magistrát města Ústí nad Labem vydal dne 17. 1. 2008 rozhodnutí č.j. MM/OK/PD/56198/07/R, kterým uznal žalobce vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. a) bod 1 a § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích, když žalobce porušil ustanovení § 4 písm. b), § 4 písm. c), § 5 odst. 1 písm. a), § 6 odst. 9 a § 24 odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. a za přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 7.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 10 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Rozhodnutí je opatřeno doložkou právní moci dnem 20. 2. 2008. Dále soud zjistil z originálu dodejky, kterou bylo žalobci rozhodnutí správního orgánu 1. stupně doručováno, že písemnost byla zaslána žalobci na adresu Ž 291/12, 163 00 P. Na přední straně dodejky je v Prohlášení doručujícího orgánu uvedeno: „Adresátovi byla zanechána výzva a poučení dne 24. 1. Obálka s písemností (zásilka) byla připravena k vyzvednutí 24. 1.“ Je zde uvedeno jméno a příjmení doručovatelky J.T. a její podpis. Na přední straně obálky je ručně psaná poznámka „Uložit z důvodu trvalého bydliště adresáta dle evidence obyvatel.“ Na zadní straně doručenky je uvedeno, že zásilka byla vrácena odesílateli 11.2. z důvodu, že zásilka nebyla po uložení ve stanovené lhůtě vyzvednuta. Poučení pro adresáta je součástí doručenky, není odtrženo. Dne 9. 3. 2010 podal žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí správního orgánu 1. stupně odvolání s tím, rozhodnutí správního orgánu 1. stupně mu nebylo řádně doručeno. Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 5. 2010, č.j. 1785/DS/2010 zamítl odvolání žalobce jako opožděné.

Soud se v řízení soustředil na prokázání skutečnosti, zda rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 17. 1. 2008 č.j. MM/OK/PD/56198/07/R bylo žalobci řádně doručeno podle správního řádu.

Soud provedl důkaz originálem doručenky, kterou bylo žalobci rozhodnutí správního orgánu 1. stupně zasláno. V prohlášení doručujícího orgánu na přední straně doručenky je uvedeno, že adresátovi byla zanechána výzva a poučení dne 24. 1., prohlášení doručujícího orgánu je podepsáno poštovní doručovatelkou s uvedením jejího jména a příjmení. Na zadní straně obálky je uvedeno, že zásilka byla vrácena odesílateli dne 11. 2. a poučení, které je součástí doručenky, z ní nebylo odtrženo a vrátilo se spolu s doručenkou zpět správnímu orgánu 1. stupně.

Podle § 20 odst. 1 správního řádu se fyzické osobě písemnost doručuje na adresu pro doručování (§ 19 odst. 3), na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě však lze doručit, kdekoli bude zastižena. Podle § 20 odst. 2 správního řádu písemnost, která se doručuje do vlastních rukou, lze doručit adresátovi, nebo též tomu, koho adresát k přijetí písemnosti zmocnil písemnou plnou mocí s úředně ověřeným podpisem; úřední ověření není třeba, pokud byla plná moc udělena před doručujícím orgánem. Podle § 23 odst. 1 správního řádu nebyl-li v případě doručování podle § 20 adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle § 20, písemnost se uloží. Podle § 23 odst. 3 písm. b) správního řádu se písemnost uloží u obecního úřadu nebo v provozovně provozovatele poštovních služeb, pokud se doručuje jejich prostřednictvím. Podle § 23 odst. 4 správního řádu adresát se vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 15 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Po uplynutí 15 dnů se písemnost vrátí správnímu orgánu, který ji vyhotovil. Podle odst. 5 téhož zákonného ustanovení zároveň s oznámením podle odstavce 4 se adresát písemně poučí o právních důsledcích, které by jeho případné jednání podle § 24 odst. 1, 3 a 4 vyvolalo. Toto poučení musí obsahovat i označení správního orgánu, který písemnost odesílá a jeho adresu.

Jak vyplývá z originálu doručenky, kterou bylo žalobci zasíláno rozhodnutí správního orgánu 1. stupně, vůbec nedošlo k doručení správnímu orgánu 1. stupně žalobci, tudíž toto rozhodnutí do současné doby nemohlo nabýt právní moci. To, že žalobci bylo doručováno na adresu jeho platného trvalého pobytu, byť se jedná o úřední adresu Úřadu Městské části, shledal soud v souladu s ustanovením § 20 odst. 1 správního řádu. Správnímu orgánu nebyla totiž jiná adresa z jeho úřadní činnosti známa, z centrální evidence obyvatel byla správním orgánem zjištěna právě tato adresa žalobce, a žalobce na skutečnost, že má přechodné bydliště na jiné adrese, mohl upozornit již policejní orgán při sepisování Oznámení přestupku dne 5. 9. 2007, což neučinil. Správní orgán 1. stupně tak v souladu s ustanovením § 20 odst. 1 správního řádu doručoval žalobci na adresu jeho platného trvalého pobytu, byť se jedná o úřadní adresu. Pobyt žalobce tak byl správnímu orgánu 1. stupně znám, a proto není naplněna podmínka ustanovení § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu pro ustanovení opatrovníka, který se podle tohoto ustanovení stanovuje osobám neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat. Soud proto shledal námitku žalobce, že mu v řízení nebyl ustanoven opatrovník, za nedůvodnou.

Doručující orgán, tedy Česká pošta, s.p. v tomto případě evidentně pochybila, neboť adresátu – žalobci nevložila na adrese jeho platného trvalého pobytu oznámení o neúspěšném doručení písemnost do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo a zároveň s oznámením ho písemně nepoučila o právních důsledcích, které by jeho případné jednání podle § 24 odst. 1, 3 a 4 vyvolalo, což je rovněž obsahem předtištěného formuláře. Česká pošta s.p. tak porušila ustanovení § 23 odst. 4 a 5 správního řádu. V případě, že žalobce je k trvalému pobytu hlášen pod adresou Úřadu městské části, je celkem pochopitelné a logické, že na dané adrese nemá domovní schránku, ale na této adrese je zcela jistě jiné vhodné místo, například prostor úřední desky či jiný podobný prostor, kde poštovní doručovatel oznámení a poučení dle § 23 odst. 4 a 5 správního řádu může vylepit a tím jsou podmínky ustanovení § 23 odst. 4 a 5 správního řádu naplněny, a pokud si i přes tuto skutečnost adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, považuje se písemnost za doručenou posledním dnem této lhůty (§ 24 odst. 1 správního řádu), tedy jde o tzv. fikci doručení. Tím, že příslušná poštovní doručovatelka postupem výše uvedeným nepostupovala a správnímu orgánu 1. stupně byla Českou poštou, s.p. vrácena kompletní doručenka včetně poučení, které mělo být zanecháno na vhodném místě v místě žalobcova platného trvalého pobytu, nastala situace, kdy k řádnému doručení rozhodnutí správního orgánu 1. stupně, byť fikcí doručení, žalobci nedošlo a rozhodnutí správního orgánu 1. stupně tudíž do současné doby nemohlo nabýt právní moci. V důsledku toho nemohl žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí posoudit odvolání žalobce jako opožděné, neboť lhůta k podání odvolání proti rozhodnutí správního orgánu 1. stupně nemohla uplynout, když rozhodnutí správního orgánu 1. stupně nebylo dosud žalobci řádně doručeno.

Je tedy nezbytné, aby správní orgán 1. stupně své výše uvedené rozhodnutí žalobci řádně doručil podle ustanovení § 20 an. správního řádu, aby při doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb řádně zkontroloval, zda tento postupoval při doručování podle § 23 odst. 4 a 5 správního řádu a teprve po řádném doručení prvostupňového rozhodnutí v případě podání odvolání o něm následně rozhodl.

Soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je nezákonné, a proto ho ve smyslu ustanovení § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s).

Současně v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. přiznal úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný neměl ve věci úspěch a žalobci vznikly náklady ve výši 22.047,80 Kč. Tato částka se sestává z šesti úkonů právní služby po 2.100,- Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., a to převzetí a příprava zastoupení, žaloba, prostudování spisu, účast na jednání dne 1. 11. 2010, prostudování spisu před dalším jednáním a účast na jednání dne 20. 12. 2010. V obou případech za prostudování spisu byla žalobci přiznána poloviční částka odměny za 1 úkon právní služby, tj. 1.050,- Kč. Dále bylo žalobci přiznáno 6 režijních paušálů po 300,- Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč a náhrada cestovních výdajů za 4 cesty z Prahy do Ústí nad Labem a zpět (účast u jednání dne 1. 11. 2010 a 20. 12. 2010, studium spisu dne 5. 10. 2010 a 6. 12. 2010), z toho náhrada za použití vozidla 2.652,- Kč, náhrada PHM ve výši 1.035,- Kč a náhrada za promeškaný čas podle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 16 započatých půlhodin ve výši 1.600,- Kč + 20% DPH. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 20. prosince 2010

JUDr. Iva Kaňáková v.r.
samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru