Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

16 A 4/2010 - 32Rozsudek KSUL ze dne 11.10.2010

Prejudikatura
4 As 2/2005 - 62

přidejte vlastní popisek


16A 4/2010-32

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou v právní věci žalobce: Z.P., „X“, zastoupeného JUDr. Rostislavem Sochorem, advokátem, se sídlem Klíšská 1432/18, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2010 č.j. 939/DS/2010,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 11. 3. 2010 č.j. 939/DS/2010 se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Na náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatti žalobci částku 13.520,- Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2010 č.j. 939/DS/2010, kterým bylo rozhodnuto, že odvolání žalobce se zamítá a rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru kontroly ze dne 14. 12. 2009 č.j. MM/OK/PD/198167/09/R, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu dle § 22 odst. 1 písm. d), § 22 odst. 1 písm. i) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a kterým mu byla uložena pokuta ve výši 25.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci rozhodnutí a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000,- Kč, se potvrzuje. Pokračování
2
16A 4/2010

Žalobce ve své žalobě namítá, že správní řízení je zatíženo vadou spočívající ve znemožnění práva na obhajobu, dále že správní řízení u správních orgánů obou stupňů jsou nepřezkoumatelná, když napadené rozhodnutí žalovaného odporuje všem zásadám hodnocení důkazů a jeho závěry stojí na zjevných a nepodložených dohadech a konečně namítá, že správní řízení je zatíženo vadou spočívající v absenci dokazování. Uvedl, že mu nebylo správním orgánem 1. stupně umožněno se k věci vyjádřit ani se vyjádřit k podkladům pro vydání rozhodnutí, když k nařízenému jednání ve věci se nedostavil z důvodů zdravotních problémů po dobu své pracovní neschopnosti po úrazu utrpěném při dopravní nehodě a po předchozí telefonické omluvě. Poukázal na skutečnost, že orientační dechová zkouška na alkohol byla provedena s negativním výsledkem, následně se sice odmítl podrobit odběru krve, ale byl ochoten poskytnout vzorek moči či slin, tedy takových tělních tekutin, které lze opatřit bez zásahu do kůže a z nichž lze stejně jako z krve (dokonce u moči mnohem lépe) přítomnost alkoholu či toxických a psychotropních látek v těle zjistit. Kromě odběru žilní krve však žalobci jiná možnost prověření případné přítomnosti alkoholu nebyla nabídnuta ani k ní nebyl vyzván. Žalovaný jako odvolací orgán, aniž by doplnil důkazní situaci, dovodil prostými a ničím nepodloženými úvahami nedůvodnost podaného odvolání. Nic mu nebránilo prověřit způsob jednání s žalobcem, žádný takový úkon však proveden nebyl. Teprve v odvolání měl žalobce možnost předložit konkrétní tvrzení a nabídnout důkazy, které je potvrzují. Správní orgány obou stupňů žádný z navržených důkazů neprovedly. Žalobce namítá, že rozhodnutí správního orgánu 1. stupně je díky velmi strohému odůvodnění v podstatě nepřezkoumatelné a rozhodnutí žalovaného stojí na pouhých ničím nepodložených dohadech, nevypořádává se ani s rozpory, které v chudých důkazech zajištěných policií jsou. Žalobci nebyla nabídnuta jiná možnost případného prokázání alkoholu v jeho těle, než odběr žilní krve, k součinnosti ve smyslu jiného vyšetření toto prokazujícího vyzván nebyl.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Uvedl, že podstatou přestupku, kterého se žalobce dopustil, je porušení ustanovení § 4 písm. a, b), § 5 odst. 1 písm. b) a § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Žalobce se dopustil přestupku tím, že dne 16. 9. 2009 v 03.50 hod. v Ústí nad Labem, v katastru obce Střížovice, jako řidič soupravy složené z tahače tov. zn. Volvo, „X“ a návěsu tov. zn. Schwarzmüller, rz 4U9 9020, se plně nevěnoval řízení vozidla a s vozidlem vyjel mimo komunikaci, kde havaroval. Následně se po výzvě Policie ČR odmítl podrobit lékařskému vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem. Žalovaný uvedl, že spis zpracovaný Policií ČR, který žalobce navrhuje jako důkaz, obsahuje v několika bodech mimo jiné sdělení policistů, že u žalobce z důvodu., že neufoukl přístroj Dräger kvůli utrpěnému zranění, bylo nařízeno lékařské vyšetření s odběrem krve nebo moči, což žalobce následně v Masarykově nemocnici odmítl. Policisté již v uvedeném protokolu o nehodě v silničním provozu uvedli, že došlo k lehkému zranění žalobce, kdy byl převezen RLP do Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem a dále, že na místě nebyla provedena dechová zkouška, neboť žalobce nebyl schopen ufouknout přístroj Dräger. V případě, že by dechová zkouška byla provedena s negativním či pozitivním výsledkem, byli by policisté povinni zaznamenat tuto skutečnost do protokolu o nehodě v silničním provozu v části III. Učiněná opatření. Zde je ale policisty pouze uvedeno výslovně odebrání vzorku krve žalobce právě s ohledem na skutečnost, že žalobce nebyl schopen při dechové zkoušce

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
3
16A 4/2010

ufouknout předložený přístroj. Není pravdivé tvrzení žalobce, že byla provedena orientační dechová zkouška na alkohol s negativním výsledkem. Tvrzení žalobce, že byl ochoten poskytnout vzorek slin i moči, ale že o jejich poskytnutí nebyl požádán, je dle žalovaného vedeno snahou vyvinit se ze spáchaného přestupku, když žalobce v rámci vyšetření žádný důvod pro nemožnost podstoupit odběr krve neuváděl. Součástí spisu je mimo jiné i žádost o vyšetření osoby ve zdravotnickém zařízení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem – oddělení Toxi, kde je uvedeno, že odmítl odběr krve na alkohol. Odmítnutí odběru krve sám žalobce potvrdil v odvolání, když zde mimo jiné sdělil, že po ošetření se ho sestra dotázala, zda je ochoten poskytnout krevní vzorek, na což jí odpověděl, že se již na místě nehody podrobil dechové zkoušce a že si již krev odebrat nenechá. Jak z výše uvedeného vyplývá, k odběru krve byl žalobce vyzván, ale na základě jeho sdělení, že odběr odmítá, protože se podrobil dechové zkoušce, tedy zdravotní sestra odběr neprovedla. Tímto svým jednáním žalobce naplnil skutkovou podstatu jednoho z přestupků, ze kterých byl shledán vinným.

Dále žalovaný uvedl, že správní orgán 1. stupně postupoval v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Na 19. 11. 2009 nařídil ve věci přestupku ústní jednání. Žalobci bylo toto předvolání doručeno do vlastních rukou dne 23. 10. 2009, k ústnímu jednání se bez náležité omluvy nedostavil. Správní orgán 1. stupně postupoval tedy v souladu s ustanovením § 74 odst. 1 zákona o přestupcích a projednal věc v nepřítomnosti žalobce. Vycházel přitom z předloženého přestupkového spisu zpracovaného Policií ČR. Žalobce se sám zkrátil na právu navrhovat v průběhu řízení důkazy na svoji obhajobu a vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. K tomu, že se žalobce z jednání telefonicky omluvil, žalovaný uvedl, že pokud by tomu tak skutečně bylo, jistě by toto úřednice paní Rozsivková zaznamenala do spisu. Ve spisu ani v rozhodnutí není paní Rozsivkovou zmíněno, že by se žalobce z původního termínu nařízeného jednání jakkoliv omlouval. K námitce žalobce, že v době jednání přestupkové komise byl v pracovní neschopnosti, a to až do 4. 1. 2010, žalovaný uvedl, že ve spisu bylo poznamenáno, že se žalobce dostavil ke správnímu orgánu dne 2. 11. 2009, kdy mu bylo umožněno do spisu nahlédnout a seznámit se s ním. V té době již věděl, že je předvolán k ústnímu jednání na 19. 11. 2009. Jak později tvrdí, v době jednání byl v pracovní neschopnosti. Správní orgán vydal předmětné rozhodnutí až dne 14. 12. 2009, tedy cca po měsíci, kdy mělo ústní jednání proběhnout. Pokud byl tedy žalobce schopen se ke správnímu jednání dostavit před ústním jednáním, měl možnost již v této fázi řízení uplatnit pozdější námitky, popřípadě se z jednání omluvit. Žalovaný dále uvedl, že postupoval v souladu s ustanovením § 50 odst. 4 správního řádu. Dále žalovaný uvedl, že neopodstatněnou se jeví námitka žalobce, že správní orgány neměly vůbec zjištěno, zda by odběr krve, k němuž žalobce nedal souhlas, s ohledem na jeho zdravotní stav nebyl rizikem pro jeho zdraví. Jak vyplývá ze spisu, byl žalobce ošetřen na oddělení Emergency Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Lékařské vyšetření prováděl Dr. Jurča, tedy lékař, který mohl na místě posoudit, zda odběr krve či jiného biologického materiálu mohl být s ohledem na zdravotní stav žalobce rizikem pro jeho zdraví. Toto zjištění by jistě uvedl v protokolu o lékařském vyšetření. Zde je ale pouze uvedeno, že žalobce vyšetření odmítl. Žalovaný rovněž uvedl, že spisový materiál nasvědčuje skutečnosti, že se žalobce v průběhu řízení nijak nesnažil se správním orgánem spolupracovat a dohodnout náhradní termín jednání, ani nevznesl námitky při nahlížení do spisu dne 2. 11. 2009. Policejní spis je průkazným a dostatečným podkladem, na základě kterého byl žalobce shledán vinným ze spáchání předmětných přestupků.

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
4
16A 4/2010

Žalovaný trvá na tom, že žalobce nebyl v průběhu řízení zkrácen žádným způsobem na svých právech, neboť byl se spisovým materiálem předloženým Policií ČR, který byl použit v řízení, seznámen ještě před ústním jednáním, v rámci kterého mohl požadovat úkony, které namítá v odvolání a později v žalobě. Byl tedy obeznámen se skutečnostmi, které mu byly kladeny za vinu, ještě před vydáním rozhodnutí. Podle ustanovení § 36 odst. 1 správního řádu platí, že nestanoví-li zákon jinak, jsou účastníci oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí; správní orgán může usnesením prohlásit, dokdy mohou účastníci činit své návrhy. Žalobce měl dostatečný časový prostor před ústním jednáním a následným vydáním rozhodnutí na obsah spisu jakýmkoli způsobem reagovat. Své námitky a rovněž omluvu nepřítomnosti na ústním jednání z důvodu pracovní neschopnosti správnímu orgánu neoznámil ani písemně. Při jednání soudu nařízeném v dané věci žalobce popsal předmětnou událost tak, jak uvedl v žalobě. Žalovaný nepostupoval při vedení řízení v souladu se zákonem, když nepřihlédl k důkazům, které navrhoval žalobce.

Žalovaný při jednání soudu odkázal na své vyjádření k žalobě a uvedl, že žaloba je nedůvodná, neboť správní orgán ve věci zjistil spolehlivě skutkový stav a vycházel z podkladů poskytnutých Policií ČR.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v zákonem stanovené lhůtě. Povinností žalobce je tedy tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout pouze k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost, avšak takové nedostatky nebyly v projednávané věci zjištěny.

Z obsahu správního spisu zjistil soud následující skutečnosti. V Protokolu o nehodě v silničním provozu č.j. KRPU-1042/DNUL-2009-RS ze dne 16. 9. 2009 je uvedeno, že dne 16. 9. 2009 v 03:50 hod. došlo v katastru obce Střížovice na komunikaci III/25364 k dopravní nehodě nákladního vozidla Volvo rz „X“ s návěsem rz „X“, které řídil žalobce. Při dopravní nehodě došlo k lehkému zranění žalobce, který byl odvezen vozidlem RLP do Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. U žalobce na místě nehody nebyla provedena dechová zkouška, jelikož žalobce přístroj „Dräger“ neufoukl, z tohoto důvodu bylo v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem nařízeno lékařské vyšetření + odběr krve. Dne 16. 9. 2009 požádala 2 žádostmi Policie ČR o vyšetření žalobce ve zdravotnickém zařízení, když jako požadovaný zdravotní výkon uvedla „Laboratorní vyšetření hladiny alkoholu v krvi (a_b), podle § 16 odst. 8 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů“ a ve druhém případě „Klinické vyšetření osoby podezřelé z požití alkoholu spojené s odběrem žilní krve, podle § 16 odst. 8 zákona č. 379/2005 Sb. zákona o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů“. Dále na týchž žádostech, v obou případech, v její části II. je poznámka lékaře MUDr. J, že žalobce „odmítl krev na alkohol“, je zde uvedeno datum 16. 9. 2009 a jméno a razítko oddělení EMERGENCY Masarykovy nemocnice v Ústí nad

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
5
16A 4/2010

Labem. Dále je ve správním spisu založen Protokol o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem, tento protokol je vyplněn pouze v části, kterou vyplňuje žadatel, v daném případě PČR a nahoře je rukou psaná poznámka „odmítl krev na alkohol“ a dole je razítko oddělení EMERGENCY Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem a podpis „V.“. V oznámení o přestupku ze dne 6. 10. 2009, který Policie ČR adresovala správnímu orgánu 1. stupně, je uvedeno, že žalobce je podezřelý z porušení ustanovení § 4 písm. a), § 4 písm. b) a § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“) a tím ze spáchání přestupku podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. d), písm. i) a písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“). Dále v tomto oznámení, které vyhotovili prap. M.K. a npor. Ing. J.H. je uvedeno, že u žalobce nebyla na místě dopravní nehody provedena dechová zkouška, jelikož žalobce přístroj „Dräger“ neufoukl. Z tohoto důvodu bylo nařízeno lékařské vyšetření + odběr krve nebo moči. Toto žalobce následně v MNUL odmítl.

Předmětem sporu v daném případě je to, zda správní orgán 1. stupně a žalovaný náležitě zjistili skutkový stav věci a řádně provedli ve věci dokazování.

V daném případě je tedy spor o samotném skutkovém stavu a o skutečnostech v nichž je správními orgány spatřováno naplnění skutkové podstaty přestupku. Základním úkolem správních orgánů v rámci řízení o přestupcích je přesné zjištění skutkového stavu a odstranění důvodných pochybností o skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení viny osoby obviněné ze spáchání přestupku. Dle ustanovení § 51 zákona o přestupcích se na řízení o přestupcích, pokud zákon o přestupcích nestanoví jinak, vztahují obecné předpisy o správním řízení, tedy zejména správní řád. V ustanovení § 3 správního řádu je zakotvena tzv. zásada materiální pravdy. Je zde uvedeno, že správní orgány postupují tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Zásada materiální pravdy je pak ještě dále rozpracována mimo jiné i v ustanovení § 50 odst. 3 správního řádu, kde je uvedeno, že správní orgán je v řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Zde je zdůrazněna zásada objektivního, nestranného přístupu. Podstata zjištění skutkového stavu věci spočívá v dokazování. Dokazování je upraveno v § 51 a následujících správního řádu. V § 52 správního řádu je uvedeno, že účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Dále je v uvedeném ustanovení řečeno, že správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však rpovede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Z uvedeného ustanovení § 52 správního řádu tedy jednoznačně vyplývá, že správní orgán musí provést vždy ty důkazy, které mu účastníci řízení navrhnou a které jsou potřebné ke zjištění stavu věci.

V daném konkrétním případě je rozpor mezi tvrzením žalobce, který tvrdí, že byl ochoten podrobit se lékařskému vyšetření za účelem zjištění, zda v době řízení motorového vozidla nebyl ovlivněn alkoholem a místo odběru žilní krve nabídl poskytnutí vzorku moče či slin, tedy takové tělní tekutiny, které lze opatřit bez zásahu do kůže a z nichž lze stejně jako z krve přítomnost alkoholu či toxických a psychotropních látek v těle zjistit, ale jiná možnost prověření případné přítomnosti alkoholu v těle mu nebyla nabídnuta ani k ní nebyl vyzván, a tvrzením žalovaného, že žalobce tuto možnost rovněž odmítl. Žalovaný v odůvodnění

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
6
16A 4/2010

žalobou napadeného rozhodnutí výslovně uvedl: „Nelze přijmout ani jeho tvrzení (poznámka soudu: žalobce), že byl ochoten poskytnout vzorek slin i moči, ale že k jejich poskytnutí nebyl požádán, neboť součástí spisu je i žádost o vyšetření osoby ve zdravotnickém zařízení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem – oddělení Toxi, které rovněž odmítl.“.

Právě důsledné zjištění skutkového stavu věci je v projednávaném případě zásadní, neboť žalobci není kladena za vinu jízda pod vlivem alkoholu, ale porušení důležité povinnosti uložené v ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona o provozu na pozemních komunikacích, v návaznosti na ustanovení § 16 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně před škodami“). Podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona o provozu na pozemních komunikacích je řidič povinen podrobit se na výzvu policisty nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Podmínky provádění vyšetření přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky jsou uvedeny v § 16 zákona o ochraně před škodami. Podle § 16 odst. 5 tohoto zákona orientační vyšetření provádí útvar Policie České republiky, útvar Vojenské policie, Vězeňská služba České republiky, osoba pověřená kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, zaměstnavatel, ošetřující lékař nebo obecní policie. Odborné lékařské vyšetření provádí zdravotnické zařízení k tomu odborně a provozně způsobilé. Odmítne-li osoba podle odstavců 1 až 3 vyšetření podle odstavců 2 a 3, hledí se na ni, jako by byla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Podle § 2 písm. l) tohoto zákona se orientačním vyšetřením rozumí dechová zkouška, odběr slin, stěr z kůže nebo sliznic nebo jiný obdobně účinný způsob. Podle § 2 písm. m) tohoto zákona se odborným lékařským vyšetřením rozumí cílené klinické vyšetření lékařem a podle jeho ordinace provedení dechové zkoušky, odběru vzorků biologického materiálu nebo jiného obdobně účinného vyšetření. Podle § 2 písm. k) tohoto zákona se odběrem biologického materiálu rozumí zejména odběr vzorku žilní krve, moči, slin, vlasů nebo stěru z kůže či sliznic.

Jak vyplývá z přestupkového spisu, který je součástí správního spisu, požádala Policie ČR o vyšetření žalobce ve zdravotnickém zařízení a požadovala klinické vyšetření osoby podezřelé z požití alkoholu spojené s odběrem žilní krve a laboratorní vyšetření hladiny alkoholu v krvi. Lékař v části II. obou žádostí uvedl, že žalobce odmítl krev na alkohol. Protokol o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem není lékařem vyplněný vůbec, mimo kolonky je pouze napsáno „odmítl krev na alkohol“ a na opačné straně tiskopisu je razítko a podpis paní V. V oznámení přestupku ze dne 6. 10. 2009 je uvedeno, že bylo nařízeno lékařské vyšetření + odběr krve nebo moči, protože žalobce neufoukl přístroj Dräger, toto žalobce následně v MNUL odmítl. Navíc žalobce tvrdí, že vzorek oči či slin by bez problémů poskytl, avšak kromě odběru žilní krve nebyla žalobci jiná volba odběru biologického materiálu nabídnuta.

Již z tohoto pouhého výčtu a po seznámení se s obsahem výše uvedených listin soud dospěl k závěru, že skutkový stav ve věci nebyl správním orgánem 1. stupně ani žalovaným řádně zjištěn. Správní orgány obou stupňů neodstranily rozpory a nejasnosti, zda žalobce

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
7
16A 4/2010

opravdu odmítl odběr žilní krve (což nepopírá), ale i moči, když pochybnosti, co vlastně bylo ze strany Policie ČR požadováno a jak bylo při vyšetření žalobce postupováno, vnáší do věci již sama Policie ČR, která v žádosti o vyšetření žalobce ve zdravotnickém zařízení požaduje klinické vyšetření žalobce spojené s odběrem žilní krve a následně v Oznámení přestupku Policie ČR uvádí, že bylo nařízeno lékařské vyšetření + odběr krve nebo moči a toto žalobce následně v MNUL odmítl. Přitom o odběru moči není v žádosti Policie ČR o vyšetření žalobce ve zdravotnickém zařízení žádná zmínka. Dále je zde pochybnost, zda vůbec klinické vyšetření žalobce bylo v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem provedeno, případně kdo ho prováděl, jakým způsobem a s jakým výsledkem, když Protokol o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem není lékařem vůbec vyplněn, je zde pouze avšak mimo část, kterou vyplňuje lékař, poznámka „odmítl krev na alkohol“ a dole je uvedeno jméno „V.“, tomuto jménu odpovídající podpis a razítko oddělení EMERGENCY Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Stejná poznámka se objevuje i v části II. obou žádostí o vyšetření žalobce ve zdravotnickém zařízení, zde je uvedeno jméno „Dr. J.“ a razítko oddělení EMERGENCY Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Ačkoli tedy žalobce byl prokazatelně na oddělení EMERGENCY Masarykovy nemocnice Ústí nad Labem, uvádí žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí v odůvodnění tohoto rozhodnutí, že „součástí spisu je i žádost o vyšetření osoby ve zdravotnickém zařízení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem – oddělení Toxi, které rovněž odmítl“. I toto tvrzení žalovaného v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nemá oporu ve správním spisu, neboť jak vyplývá ze správního spisu, žalobce byl na oddělení EMERGENCY a z listiny „Žádost o vyšetření osoby ve zdravotnickém zařízení“ – její části II, a z listiny „Protokol o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem“ pouze vyplývá, že žalobce odmítl krev na alkohol, nikoliv vyšetření.

V napadeném rozhodnutí se žalovaný vypořádal s tímto rozporem tak, že tvrzení žalobce považoval za neopodstatněná a dále uvedl, že nelze přijmout tvrzení žalobce, že byl ochoten poskytnout vzorek slin i moči, ale že k jejich poskytnutí nebyl požádán, neboť součástí spisu je i žádost o vyšetření osoby ve zdravotnickém zařízení Masarykovy nemocnice – oddělení Toxi, které rovněž odmítl. Žalovaný se ve svém rozhodnutí vůbec nevypořádal s námitkou žalobce vznesenou v odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, odbor kontroly, ze dne 14. 12. 2009, čj. MM/OK/PD/198167/09/R, tj. žalovaný neověřoval pravdivost tvrzení žalobce o tom, že byl ochoten poskytnout vzorek slin i moči, ale nebyl však o toto požádán. Výslechem svědků, zejména policistů šetřících dopravní nehodu, policistů, kteří sepisovali oznámení přestupku ze dne 6. 10. 2009 a MUDr. J. a paní V. z oddělení EMERGENCY Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, mohlo být prokázáno a postaveno na jisto, zda odběr vzorku moči či slin byl žalobci nabízen, či byl po něm požadován, jak žalobce na tento případný požadavek reagoval a zda bylo provedeno klinické vyšetření žalobce, jak požadovala Policie ČR ve své žádosti ze dne 16. 9. 2009.

V této skutečnosti spatřuje soud závažné pochybení správního orgánu, neboť v případě správního trestání musí být jednoznačným způsobem zjištěn skutkový stav, tedy v daném případě je nutné v přestupkovém řízení postavit zcela na jisto, zda žalobci byl nabídnut či po něm požadován po té, co odmítl odběr žilní krve, i odběr jiného biologického materiálu ve smyslu ustanovení § 2 písm. k) zákona č. 379/2005 Sb. a jaké bylo stanovisko žalobce k tomuto návrhu či požadavku., aby bylo možné jeho chování kvalifikovat jako přestupek. Není přípustné nejistotu ohledně skutkového stavu řešit pouze konstatováním, že žalobce

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
8
16A 4/2010

odmítl poskytnout vzorek slin i moči, aniž by byly odstraněny rozpory mezi jeho tvrzením a obsahem listin potvrzených Dr. J. a paní V. z oddělení EMERGENCY Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, které navíc nejsou náležitě zdravotnickým zařízením vyplněny, a přesto dovodit, že se žalobce přestupku dopustil. Jednání, kterým se účastník přestupkového řízení měl dopustit přestupku, musí být zcela nezaměnitelně identifikováno a musí být zjištěn takový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V odůvodnění žalovaný pouze na listiny opatřené razítky oddělení EMERGENCY Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, když i sám žalovaný nesprávně uvádí, že se jednalo o oddělení Toxi této nemocnice, s námitkami žalobce, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy, se žalovaný vůbec nevypořádal. Dle názoru soudu tedy skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění. V této skutečnosti spatřuje soud podstatnou vadu, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Soud sice souhlasí s názorem žalovaného uvedeným ve vyjádření k žalobě, že správní orgány nejsou návrhy účastníka na dokazování vázány, ale současně je nutné akcentovat i druhou část předmětného ustanovení § 52 správního řádu, ze kterého vyplývá, že správní orgán je povinen vždy provést takové důkazy, které mu účastníci navrhnou a které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. V daném případě mohl například výslech svědků - policistů, MUDr. J. a paní V. postavit najisto skutečnost, zda žalobce odmítl v nemocnici poskytnout vzorek slin a moči, zda toto bylo po něm požadováno nebo mu to bylo nabídnuto, zda vůbec bylo provedeno jeho klinické vyšetření pro podezření na alkohol a proč nebyl náležitě vyplněn protokol o lékařském vyšetření a byl opatřen pouze razítkem a podpisem a mohlo tak být postaveno na jisto, jakého přestupku a zda vůbec se žalobce skutečně dopustil. Tato skutečnost se přímo vztahuje k objasnění skutkového stavu v bodu, který je sporný. Dle soudu by se tedy jednalo jednoznačně o provedení důkazů, které byly potřebné ke zjištění stavu věci. Dle názoru soudu tedy správní orgány pochybily, pokud neprovedly důkazy, které žalobce jako účastník řízení navrhoval a které byly potřebné ke zjištění stavu věci. Soud nesouhlasí s žalovaným, který se pouze omezil na konstatování, že v tomto směru nelze přijmout žalobcovo tvrzení, aniž by jeho věrohodnost jakkoli prověřil.

V uvedeném procesním pochybení žalovaného, tj. neprovedení důkazů, které mohly přispět k objasnění skutkového stavu věci, spatřuje soud pochybení, které mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí.

Námitku žalobce, že správní orgán 1. stupně projednal přestupek v jeho nepřítomnosti, i když se z jednání telefonicky omluvil, soud shledal nedůvodnou. Podle § 74 odst. 1 zákona o přestupcích o přestupku koná správní orgán v prvním stupni ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Oznámení o zahájení přestupkového řízení a předvolání obviněného k ústnímu jednání na 19. 11. 2009 bylo žalobci doručeno do vlastních rukou dne 23. 10. 2009. Žalobce byl poučen, pokud se ve stanovený den nemůže ze závažných důvodů dostavit, má toto oznámit osobě nebo písemně za účelem dohodnutí jiného termínu. Žalobce ve svém odvolání proti rozhodnutí správního orgánu 1. stupně uvedl, že se telefonicky omlouval z důvodu své pracovní neschopnosti. Toto své tvrzení však nijak nedoložil, ani ve správním spisu není založen úřední záznam o uskutečněném telefonním hovoru, správní orgán 1. stupně přijetí takového telefonického hovoru popírá. Soud zjistil z kopie Rozhodnutí o dočasné pracovní

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
9
16A 4/2010

neschopnosti, že pracovní neschopnost žalobce trvala od 1. 10. 2009, přičemž od 23. 10. 2009 měl povoleny vycházky od 10 do 12 hod. a od 15 do 17 hod. Správní orgán 1. stupně uvedl, že dne 2. 11. 2009 se žalobce dostavil ke správnímu orgánu k nahlédnutí do spisu, tuto skutečnost žalobce nijak nerozporoval. Soud má tedy za to, že mohl-li žalobce v době své pracovní neschopnosti přijet ke správnímu orgánu 1. stupně nahlížet do spisu, mohl se stejně tak u správního orgánu 1. stupně z jednání nařízeného na 19. 11. 2009 osobně omluvit či včas poslat písemnou omluvu. Tvrzení žalobce o telefonické omluvě považuje soud za účelové, a to právě k dostatečnému časovému prostoru pro osobní či písemnou omluvu z jednání, když pracovní neschopnost žalobce trvala již od 1. 10. 2009 a žalobce i v době pracovní neschopnosti byl dne 2. 11. 2009 nahlížet u správního orgánu 1. stupně do spisu. Proto postup správního orgánu 1. stupně, který projednával přestupek v nepřítomnosti žalobce podle § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, shledává soud správným.

Vzhledem k výše uvedenému soud napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2010 č.j. 939/DS/2010, kterým bylo rozhodnuto, že odvolání žalobce se zamítá a rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, odbor kontroly, ze dne 14. 12. 2009 č.j. MM/OK/PD/198167/09/R, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 22 odst. 1 písm. d) a § 22 odst. 1 písm. i) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a kterým mu byla uložena pokuta ve výši 25.000,- Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000,- Kč, zrušil pro vady řízení a vrátil mu věc k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 věty první a § 78 odst. 4 s.ř.s.), neboť ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) a c) s.ř.s. skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí vyžaduje zásadní doplnění s v řízení došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. V dalším řízení bude pak správní orgán podle § 78 odst. 5 s.ř.s. vázán právním názorem, který byl vysloven v tomto zrušujícím rozsudku. O rozhodnutí prvoinstančního orgánu v dané věci soud nerozhodoval, neboť předmětná pochybení lze napravit v rámci odvolacího řízení.

Pro úplnost soud uvádí, že v souladu s ustanovením § 75 odst. 1 s.ř.s. v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu vychází soud při přezkoumávání rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Žalobce měl v projednávané věci plný úspěch, a proto soud podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. uložil žalovanému povinnost zaplatit mu do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 13.520,- Kč skládající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč, z částky 8.400,- Kč za čtyři úkony právní služby po 2.100,- Kč poskytnuté zástupcem JUDr. Rostislavem Sochorem (převzetí věci, sepis žaloby, replika a účast na jednání dne 11. 10. 2010, podle § 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 písm. a) a g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb.), z částky 1.200,- Kč za s tím související čtyři režijní paušály po 300,- Kč a z 20% DPH.

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
10
16A 4/2010

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 11. října 2010

JUDr. Iva Kaňáková v.r.
samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru