Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 Ca 78/2009 - 185Rozsudek KSUL ze dne 14.03.2011

Prejudikatura

1 Afs 27/2008 - 96

57 Ca 162/2006 - 313


přidejte vlastní popisek

15Ca 78/2009-185

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Štullerové a soudců JUDr. Ivy Kaňákové a Mgr. Václava Trajera v právní věci žalobce: K 4 plastic, v.o.s., IČ 631 49 419, se sídlem Masarykova 592, Ústí nad Labem, zastoupeného JUDr. Lenkou Foltýnovou, advokátkou se sídlem v Domažlicích, nám. Míru 143, proti žalovanému: Celnímu ředitelství Ústí nad Labem, ul. El. Krásnohorské 2378/24, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 20.3.2009, č.j. 11260-1/08-200100-21, č.j. 11260-2/08-200100-21, č.j. 11260-3/08-200100-21, č.j. 11260-4/08-200100-21, č.j. 11260-5/08-200100-21, č.j. 11260-6/08-200100-21, č.j. 11260-7/08-200100-21, č.j. 11260-8/08-200100-21, č.j. 11260-9/08-200100-21, č.j. 11260-10/08-200100-21, č.j. 11260-11/08-200100-21, č.j. 11260-12/08-200100-21, č.j. 11260-13/08-200100-21, č.j. 11260-14/08-200100-21, č.j. 11260-15/08-200100-21, č.j. 11260-16/08-200100-21, č.j. 11260-17/08-200100-21, č.j. 11260-18/08-200100-21, č.j. 11260-19/08-200100-21, č.j. 11260-20/08-200100-21, č.j. 11260-21/08-200100-21, č.j. 11260-22/08-200100-21 a rozhodnutím ze dne 25.3.2009 č.j. 11260-23/08-200100-21, č.j. 11260-24/08-200100-21, č.j. 11260-25/08-200100-21, č.j. 11260-26/08-200100-21, č.j. 11260-27/08-200100-21, č.j. 11260-28/08-200100-21, č.j. 11260-29/08-200100-21, č.j. 11260-30/08-200100-21, č.j. 11260-31/08-200100-21, č.j. 11260-32/08-200100-21, č.j. 11260-33/08-200100-21, č.j. 11260-34/08-200100-21, č.j. 11260-35/08-200100-21, č.j. 11260-36/08-200100-21, č.j. 11260-37/08-200100-21, č.j. 11260-38/08-200100-21, č.j. 11260-39/08-200100-21, č.j. 11260-40/08-200100-21, č.j. 11260-41/08-200100-21, č.j. 11260-42/08-200100-21, č.j. 11260-43/08-200100-21, č.j. 11260-44/08-200100-21,

takto:

I. Rozhodnutí Celního ředitelství Ústí nad Labem ze dne 20.3.2009 č.j. 11260-1/08-200100-21, č.j. 11260-3/08-200100-21, č.j. 11260-12/08-200100-21, č.j. 11260-13/08-200100-21, č.j. 11260-15/08-200100-21 a č.j. 11260-17/08-200100-21 se zrušují pro vady řízení a věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Ve vztahu k rozhodnutím Celního ředitelství Ústí nad Labem ze dne 20.3.2009 č.j. 11260-2/08-200100-21, č.j. 11260-4/08-200100-21, č.j. 11260-5/08-200100-21, č.j. 11260-6/08-200100-21, č.j. 11260-7/08-200100-21, č.j. 11260-8/08-200100-21, č.j. 11260-9/08-200100-21, č.j. 11260-10/08-200100-21, č.j. 11260-11/08-200100-21, č.j. 11260-14/08-200100-21, č.j. 11260-16/08-200100-21, č.j. 11260-18/08-200100-21, č.j. 11260-19/08-200100-21, č.j. 11260-20/08-200100-21, č.j. 11260-21/08-200100-21, č.j. 11260-22/08-200100-21 a rozhodnutím ze dne 25.3.2009 č.j. 11260-23/08-200100-21, č.j. 11260-24/08-200100-21, č.j. 11260-25/08-200100-21, č.j. 11260-26/08-200100-21, č.j. 11260-27/08-200100-21, č.j. 11260-28/08-200100-21, č.j. 11260-29/08-200100-21, č.j. 11260-30/08-200100-21, č.j. 11260-31/08-200100-21, č.j. 11260-32/08-200100-21, č.j. 11260-33/08-200100-21, č.j. 11260-34/08-200100-21, č.j. 11260-35/08-200100-21, č.j. 11260-36/08-200100-21, č.j. 11260-37/08-200100-21, č.j. 11260-38/08-200100-21, č.j. 11260-39/08-200100-21, č.j. 11260-40/08-200100-21, č.j. 11260-41/08-200100-21, č.j. 11260-42/08-200100-21, č.j. 11260-43/08-200100-21 a č.j. 11260-44/08-200100-21 se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 745,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2009, č.j. 11260-1/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-3/08-206300-021, číslo 6/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 151 569,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2009, č.j. 11260-2/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 12.5.2008 č.j. 6139-4/08-206300-021, číslo 7/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 151 837,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2009, č.j. 11260-3/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 12.5.2008 č.j. 6139-5/08-206300-021, číslo 8/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 270 534,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2009, č.j. 11260-4/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 12.5.2008 č.j. 6139-13/08-206300-021, číslo 16/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 72 318,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2009, č.j. 11260-5/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-25/08-206300-021, číslo 28/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 69 187,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2009, č.j. 11260-6/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-46/08-206300-021, číslo 49/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 71 407,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2009, č.j. 11260-7/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 12.5.2008 č.j. 6139-6/08-206300-021, číslo 9/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 45 427,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2009, č.j. 11260-8/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 12.5.2008 č.j. 6139-7/08-206300-021, číslo 10/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 130 494,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2009, č.j. 11260-9/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 12.5.2008 č.j. 6139-8/08-206300-021, číslo 11/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 42 443,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2009, č.j. 11260-10/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 12.5.2008 č.j. 6139-9/08-206300-021, číslo 12/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 151 517,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2009, č.j. 11260-11/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 12.5.2008 č.j. 6139-10/08-206300-021, číslo 13/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 131 405,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2009, č.j. 11260-12/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 12.5.2008 č.j. 6139-11/08-206300-021, číslo 14/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 38 814,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2009, č.j. 11260-13/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 12.5.2008 č.j. 6139-12/08-206300-021, číslo 15/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 38 553,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2009, č.j. 11260-14/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 12.5.2008 č.j. 6139-14/08-206300-021, číslo 17/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 85 619,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2009, č.j. 11260-15/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 12.5.2008 č.j. 6139-15/08-206300-021, číslo 18/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 74 538,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2009, č.j. 11260-16/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-16/08-206300-021, číslo 19/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 79 612,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2009, č.j. 11260-17/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-17/08-206300-021, číslo 20/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 78 078,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2009, č.j. 11260-18/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-18/08-206300-021, číslo 21/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 79 790,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2009, č.j. 11260-19/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-19/08-206300-021, číslo 22/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 73 904,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2009, č.j. 11260-20/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-20/08-206300-021, číslo 23/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 164 002,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2009, č.j. 11260-21/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-21/08-206300-021, číslo 24/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 77 191,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2009, č.j. 11260-22/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-22/08-206300-021, číslo 25/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 72 685,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2009, č.j. 11260-23/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-23/08-206300-021, číslo 26/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 78 946,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2009, č.j. 11260-24/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-24/08-206300-021, číslo 27/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 71 985,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2009, č.j. 11260-25/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-26/08-206300-021, číslo 29/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 76 100,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2009, č.j. 11260-26/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-27/08-206300-021, číslo 30/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 75 266,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2009, č.j. 11260-27/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-28/08-206300-021, číslo 31/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 148 123,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2009, č.j. 11260-28/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-30/08-206300-021, číslo 32/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 72 228,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2009, č.j. 11260-29/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-30/08-206300-021, číslo 33/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 73 831,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2009, č.j. 11260-30/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-31/08-206300-021, číslo 34/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 73 252,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2009, č.j. 11260-31/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-32/08-206300-021, číslo 35/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 68 051,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2009, č.j. 11260-32/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-33/08-206300-021, číslo 36/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 121 913,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2009, č.j. 11260-33/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-34/08-206300-021, číslo 37/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 79 763,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2009, č.j. 11260-34/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-35/08-206300-021, číslo 38/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 69 280,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2009, č.j. 11260-35/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-36/08-206300-021, číslo 39/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 138 062,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2009, č.j. 11260-36/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-37/08-206300-021, číslo 40/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 73 025,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2009, č.j. 11260-37/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-38/08-206300-021, číslo 41/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 71 018,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2009, č.j. 11260-38/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-39/08-206300-021, číslo 42/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 148 301,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2009, č.j. 11260-39/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-40/08-206300-021, číslo 43/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 76 547,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2009, č.j. 11260-40/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-41/08-206300-021, číslo 44/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 78 482,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2009, č.j. 11260-41/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-42/08-206300-021, číslo 45/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 76 878,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2009, č.j. 11260-42/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-43/08-206300-021, číslo 46/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 69 667,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2009, č.j. 11260-43/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-44/08-206300-021, číslo 47/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 145 839,- Kč.

Dále se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2009, č.j. 11260-44/08-200100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 13.5.2008 č.j. 6139-45/08-206300-021, číslo 48/2008, kterým mu bylo dodatečně doměřeno antidumpingové clo ve výši 74 418,- Kč.

Žalobkyně považuje všechna napadená rozhodnutí za nesprávná a nezákonná a řízení, která napadeným rozhodnutím předcházela, považuje za vadná zejména pro nesprávné posouzení právní otázky žalovaným.

Namítá, že dle čl. 1 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1425/2006 se konečné antidumpingové clo ukládá výhradně z dovozu pytlů a sáčků obsahujících nejméně 20% hmotnostních polyetylenu a o tloušťce nejvýše 100 mikrometrů pocházejících z Čínské lidové republiky a Thajska – kódy (podpoložky) kombinované nomenklatury ex 3923 21 00, ex 3923 29 10 a ex 3923 29 90 (kódy TARIC 3923 21 00 20, 3923 29 10 20 a 3923 29 90 20). Dle žalobce žalovaný nesprávně tento předpis vykládá tak, jako by se konečné antidumpingové clo ukládalo nejen z pytlů a sáčků zařazovaných do citovaných kódů (podpoložek) kombinované nomenklatury, resp. kódů TARIC, ale také z veškerého ostatního zboží, zařazovaného do citovaných kódů, jako jsou např. tašky, které nejsou ani pytlem, ani sáčkem, když od pytlů a sáčků se zřetelně odlišují uchy. Označení „taška“ pro obalový materiál s uchy je přitom v kombinované nomenklatuře explicitně užíváno (např. 4819 30 00, 4819 40 00, 4817 00 00, 4817 30 00, 4202 00 00, 4202 91 10 atd.) a mělo-li by být konečné antidumpingové clo vybíráno také z dovozu tašek, musely by být v nařízení Rady (ES) č. 1425/2006 jmenovány, stejně jako byly jmenovány pytle a sáčky a nebo by muselo být příslušné ustanovení citovaného nařízení formulováno tak, že se konečné antidumpingové clo ukládá z dovozu zboží kódů kombinované nomenklatury ex 3923 21 00, ex 3923 29 10 a ex 3923 29 90, respektive příslušných kódů TARIC, bez popisu konkrétního zboží, bez jeho slovního označení. Trvá na tom, že tašky dovezené z Čínské lidové republiky a Thajska konečnému antidumpingovému clu podle citovaného nařízení nepodléhají. Výklad textu je dle žalobce v rozporu s textem nařízení a jde za hranice extenzivního výkladu. Zejména s přihlédnutím k faktu, že se jedná o vybrání cla (zásah do materiální sféry žalobce), je takový postup dle žalobce evidentně v rozporu s čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a zejména čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. V daném řízení došlo k porušení principu právní jistoty, předvídatelnosti práva a legitimního očekávání žalobce. Zdůraznil, že žalovaný svůj výklad, kdy vztahuje ukládání konečného antidumpingového cla také na tašky, v podstatě nijak nezdůvodňuje. Žalovaný pouze uvádí svůj názor, kdy za dotčené výrobky považuje různé typy plastových sáčků, za které považuje také nákupní tašky, a veškeré zboží zařazované do

podpoložek kombinované nomenklatury citovaných v nařízení Rady (ES) č. 1425/2006 považuje za jeden výrobek. Taková tvrzení dle žalobce jednoznačně vybočují z rámce dopadající platné právní úpravy. Dále uvádí, že označení v balicích listech a na fakturách nevylučuje to, že se jednalo o tašky, neboť anglickým slovem „ Bag“ se označuje taška i pytlík a bez fyzické kontroly předmětného zboží, která nebyla provedena, nelze zjistit, zda se v konkrétním případě jednalo o tašky, nebo také o nějaké sáčky, popřípadě kolik bylo čeho.

Dle názoru žalobce také z obsahu označení zboží v balicích listech a fakturách jednoznačně v některých případech (v případě všech napadených rozhodnutí kromě rozhodnutí č.j. 11260-2/08-200100-21, č.j. 11260-7/08-200100-21 a č.j. 11260-8/08-200100-21) vyplývá, že se jedná o tašky („T-SHIRT BAGS“ nebo „KNOT BAGS“), což žalobce rovněž v odvolacím řízení doložil fotografiemi uvedených výrobků. Dokonce v případě rozhodnutí č.j. 11260-6/08-200100-21 byl celními orgány odebrán vzorek zboží označeného jako „HDPE KNOT BAGS on roll“ či „HDPE T-SHIRT BAGS“ a byla provedena jeho analýza v celní laboratoři. Ze strany celních orgánů bylo konstatováno, že se jedná o „sáčky se dvěma uchy“, tedy správně tašky.

Žalobce dále namítá, že ani v jednom z předmětných případů nebylo ze strany celních orgánů spolehlivě zjištěno a prokázáno, že by zboží splňovalo podmínku tloušťky nejvýše 100 mikrometrů, která je uvedena jako jedna z podmínek pro stanovení antidumpingového cla dle nařízení Rady (ES) č. 1425/2006. Poukazuje na skutečnost, že v některých případech bylo zboží celními orgány fyzicky kontrolováno v rámci ověřování údajů v celním prohlášení a obchodních dokladech při celním řízení, přičemž nebylo shledáno, že by zboží bylo nesprávně sazebně zařazeno a že by podléhalo konečnému antidumpingovému clu (např. případy pod č.j. 11260-4/08-200100-21 a č.j. 11260-5/08-200100-21). V ostatních případech k fyzické kontrole zboží (měření tloušťky materiálu) nikdy nedošlo (až na zboží v případě vedeném pod č.j. 11260-6/08-200100-21, kde byl odebrán vzorek), a to ani při následné kontrole po propuštění zboží, z níž Celní úřad Ústí nad Labem ve všech případech vycházel. Nebylo tedy možné spolehlivě zjistit, jaká byla skutečná tloušťka materiálu, respektive, že tloušťka nepřesahovala 100 mikrometrů. Výsledky získané kontrolou vzorku v případě vedeném pod č.j. 11260-6/08-200100-21, které jsou zmiňovány v protokolu o následné kontrole, nemají ve vztahu k ostatním případům žádnou relevanci, nelze je použít, neboť se týkají výhradně dovozu, při němž byl odebrán vzorek zboží, jehož tloušťka byla měřena a výsledky zjištění nedopadají ani na zbytek zásilky samotného případu vedeného pod č.j. 11260-6/08-200100-21. Dle žalobce dostatečně spolehlivým podkladem pro kvalifikované zjištění tloušťky polyethylenu pro účely dodatečného uplatnění antidumpingového cla dle nařízení Rady (ES) č. 1425/2006 nejsou ani údaje o tloušťce uvedené v balicích listech a fakturách, které jediné měly celní orgány při následné kontrole a při vyměření antidumpingového cla k dispozici, neboť nebylo ověřeno, zda tyto údaje odpovídají vlastnostem skutečně dovezeného zboží. Žalobce dále poukazuje na to, že v některých případech (např. č.j. 11260-1/08-200100-21, č.j. 11260-3/08-200100-21, č.j. 11260-12/08-200100-21, č.j. 11260-13/08-200100-21, č.j. 11260-15/08-200100-21 a č.j. 11260-17/08-200100-21) jsou některé pozice zboží v balicích listech a fakturách bez údaje „MIC“, který by eventuálně mohl signalizovat to, jaká měla být tloušťka materiálu podle prodávajícího. Trvá na tom, že bez fyzické kontroly zboží již nelze spolehlivě ověřit a prokázat, že tloušťka materiálu nepřesáhla 100 mikrometrů, jak tvrdí celní orgány. Žalobce trvá na tom, že důkazní břemeno v tomto směru leží plně na celních orgánech a dle jeho názoru celní orgány ani v jednom ze 44 případů své důkazní břemeno ohledně splnění právními předpisy stanovených podmínek pro uplatnění konečného antidumpingového cla neunesly. Dále poukazuje na skutečnost, že z analýzy provedené v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí č.j. 11260-6/08-200100-21 vyplynulo, že naměřená tloušťka materiálu neodpovídá údaji uvedenému v balicím listu a na faktuře. To je důkazem toho, že nelze považovat automaticky za správné údaje uvedené v těchto dokladech. Ke spolehlivému zjištění tloušťky materiálu je nutné vždy provést fyzické měření. Bez provedení tohoto měření nelze dle žalobce prokázat, že tloušťka materiálu byla nižší než 100 mikrometrů a po právu uplatňovat antidumpingové clo. Dále uvádí, že ani z obsahu vysvětlení podaných v rámci následné kontroly, na která žalovaný odkazuje, nelze nic zjistit ohledně tloušťky materiálu dovezeného zboží. Stejné je to dle žalobce i ve vztahu k poznámkám stran dřívějšího dlouholetého dovozu stejného či podobného zboží ze strany žalobce. Až do účinnosti nařízení Rady (ES) č. 1425/2006 neměla tloušťka materiálu žádný význam pro sazební zařazení (platil jen jeden kód TARIC 3923 21 00 00), a proto se zjišťováním tloušťky materiálu, či ověřováním pravosti údajů o tloušťce uváděných prodávajícím v obchodních dokladech nikdo nezabýval. Nové kódy TARIC byly zavedeny až v návaznosti na předmětné nařízení Rady.

Dále žalobce namítá, že v případech, o kterých bylo rozhodováno rozhodnutími č.j. 11260-1/08-200100-21, č.j. 11260-2/08-200100-21 a č.j. 11260-3/08-200100-21, upravil zařazení zboží na kód TARIC 3923 21 00 99 (tloušťka nad 100 mikrometrů) v odst. 33 rozhodnutí o propuštění zboží do volného oběhu (JSD) samotný celní úřad prostřednictvím projednávajících celníků. Ač žalovaný navrhoval provedení výslechu předmětných celníků, tento výslech v rámci správního řízení učiněn nebyl. Žalobci tak byla odepřena možnost se hájit. Jakási vyjádření celníků založená ve spisech jsou jako důkaz nepoužitelná, neboť tito nebyli poučeni jako svědci o povinnosti vypovídat pravdivě a žalobci nebylo umožněno jim klást otázky. Jestliže sazební zařazení do podpoložky TARIC svým rozhodnutím stanovil samotný Celní úřad Ústí nad Labem a v důsledku toho již při propuštění zboží do volného oběhu nevyměřil a nevybral antidumpingové clo, pak je vydáním napadeného rozhodnutí o dodatečném vyměření antidumpingového cla a jeho schválením v odvolacím řízení v subjektivní rovině porušen princip důvěry žalobce v rozhodovací činnost orgánů státní moci, princip dobré víry žalobce ve správnost aktu veřejné moci a princip ochrany dobré víry žalobce v nabytá práva konstituovaná aktem veřejné moci. V objektivní rovině je dodatečným vyměřením porušován princip presumpce správnosti aktu veřejné moci. Napadená rozhodnutí č.j. 11260-1/08-200100-21, č.j. 11260-2/08-200100-21 a č.j. 11260-3/08-200100-21 jsou proto nezákonná a protiústavní stejně jako jim předcházející platební výměry. Na podporu svého názoru žalobce odkazuje na obsah části III nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 163/02. Dále žalobce poznamenává, že vyměřené clo považoval za konečné a bral to v úvahu při kalkulaci ceny pro své obchodní partnery. Dodatečně vyměřené clo již nemůže zahrnout do konečných cen a musí jej nést jako škodu sám. Tato škoda mu vznikla v přímé souvislosti s nezákonným rozhodnutím či nesprávným postupem celního úřadu, který sám upravil a určil sazební zařazení a neuplatnil antidumpingové clo, pokud na daný případ skutečně dopadalo.

Ohledně ostatních případů (kromě rozhodnutí č.j. 11260-1/08-200100-21, č.j. 11260-2/08-200100-21 a č.j. 11260-3/08-200100-21) uvádí, že sice zboží celně zařadil žalobce sám, ale podpoložku TARIC „99“ uvedl výhradně na základě předchozí instrukce od celního úřadu a v souladu s jeho postupem ve výše uvedených věcech (č.j. 11260-1/08-200100-21, č.j. 11260-2/08-200100-21 a č.j. 11260-3/08-200100-21). Kromě toho byl Celním úřadem Ústí nad Labem zástupci žalobce v celním řízení dne 9.10.2006 předán výpis z elektronicky vedeného TARICu se sazebním zařazením, které mělo být dle Celního úřadu Ústí nad Labem

používáno při deklarování zboží odpovídajícího předmětnému zboží. Při sazebním zařazení zboží tedy žalobce vycházel ze sazebního zařazení provedeného Celním úřadem Ústí nad Labem v předchozích případech dovozu, kdy Celní úřad Ústí nad Labem zařadil zboží do podpoložky TARIC 3923 21 00 99 a antidumpingové clo z něj nevyměřil a nevybral.

Dále poukazuje na skutečnost, že Celní úřad Ústí nad Labem deklarované sazební zařazení také v těchto dalších případech plně akceptoval a svým rozhodnutím v celním řízení je schválil a sazební zařazení a nevybrání antidumpingového cla považoval za správné také podle závěrů dokumentačních kontrol (kontrola sazebního zařazení a správnosti vybraných dávek s ohledem na obsah obchodních dokladů založených ve spisech vedených k celním řízením) prováděných u případů, ve kterých byla vydána rozhodnutí č.j. 11260-3/08-200100-21, č.j. 11260-7/08-200100-21, č.j. 11260-10/08-200100-21, č.j. 11260-13/08-200100-21, č.j. 11260-16/08-200100-21, č.j. 11260-26/08-200100-21, č.j. 11260-35/08-200100-21, č.j. 11260-37/08-200100-21, č.j. 11260-38/08-200100-21, č.j. 11260-39/08-200100-21, č.j. 11260-41/08-200100-21 a v případě věci vedené pod č.j. 11260-44/08-200100-21 dokonce ještě 16.4.2008. Jestliže Celní úřad Ústí nad Labem následně dodatečně vyměřuje antidumpingové clo a žalovaný to v odvolacím řízení schvaluje, porušují tím princip legitimního očekávání žalobce, že bude ve stejných případech rozhodováno stejným způsobem, princip dobré víry žalobce ve správnost aktů veřejné moci a v objektivní rovině je pak porušován i princip presumpce správnosti aktu veřejné moci. Dále zdůrazňuje, že zvláštnost posuzovaných případů je právě v tom, že v prvních třech případech upravil sazební zařazení samotný celní úřad jako součást svých rozhodnutí vydaných v celních řízeních a sazební zařazení v ostatních případech tím předurčil, neboť pokud by žalobce zařazoval zboží jinak, celní úřad by je nakonec stejně opravil a žalobci by z jeho strany ještě hrozila újma za uvádění nesprávných údajů, což je potvrzováno např. i tím, že celní úřad i následně prováděl u jednotlivých případů dokumentační kontrolu a sazební zařazení a nevybrání konečného antidumpingového cla považoval za správné.

Dále namítá, že vyměřením antidumpingového cla došlo ze strany celních orgánů k porušení ustanovení čl. 220 odst. 2 písm. b) alinea první nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, v platném znění (dále jen „celní kodex“), neboť pokud mělo být antidumpingové clo skutečně vyměřeno, k jeho neuplatnění ihned při propuštění zboží do volného oběhu došlo následkem chyby ze strany Celního úřadu Ústí nad Labem, který sám v prvních třech případech sazebně zařadil stejné zboží do podpoložky TARICu, v jejímž rámci se antidumpingové clo neuplatňovalo a také pro ostatní případy tím předurčil postup žalobce, kdy se žalobce jeho předchozím sazebním zařazením řídil a nakonec svými rozhodnutími o propuštění zboží do volného oběhu deklarované sazební zařazení schválil a určil, že se antidumpingové clo nevyměří a nevybere. Žalobce rovněž zdůrazňuje, že v tištěné podobě je publikována a veřejnosti zpřístupněna jen kombinovaná nomenklatura (sazební zařazení s osmi pozicemi). TARIC je veden pouze elektronicky, mění se každý den a spolehlivý přehled o aktuální nomenklatuře TARICu mají výhradně celní orgány. Žalobce zdůrazňuje, že nepředpokládal a ani rozumným způsobem nemohl zjistit případnou chybu celního úřadu při sazebním zařazení. Jednal tedy v dobré víře a dodržel všechna ustanovení platných právních předpisů týkajících se celního prohlášení. Neměl důvod pochybovat o správnosti sazebního zařazení, jak je původně nastavil Celní úřad Ústí nad Labem. Nelze tedy po žalobci spravedlivě požadovat, aby sám chybu celních orgánů zjistil.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí v plném rozsahu.

K námitce, že předmětem antidumpingového cla jsou pouze pytlíky a sáčky a nikoli tašky, uvádí žalovaný následující. Výklad uvedený v napadených rozhodnutích vychází plně z nařízení Rady (ES) č. 1425/2006, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo z dovozu některých plastových pytlů a sáčků pocházejících z Čínské lidové republiky a Thajska a kterým se ukončuje řízení týkající se dovozu některých plastových pytlů a sáčků pocházejících z Malajsie. Toto nařízení stanoví, že veškeré pytle a sáčky, jichž se antidumpingové nařízení dotýkalo, musí splňovat popis uvedený v nařízení, tedy mají stejné základní fyzikální a chemické vlastnosti, používají se k balení a přepravě zboží různého charakteru, ať jsou nastříhány, nařezány nebo upraveny do jakéhokoliv tvaru či k nim jsou připojeny tzv. uzavírací systémy apod. Takové výrobky jsou zařazovány do kombinované nomenklatury 3923 21 00, a pokud tloušťka materiálu, ze kterého jsou vyrobeny, je nižší než 10 mikrometrů, zařazují se do kombinované nomenklatury, resp. kódu TARIC 3923 21 00 20. Z hlediska názvu tohoto obalového materiálu není tedy podstatné, zda se jedná o pytle či sáčky či tašky nebo jiný název, nýbrž to, jakým způsobem se tyto výrobky používají, zda mají stejné základní fyzikální a chemické vlastnosti, ať jsou upraveny do jakéhokoliv tvaru, či mají připojeny uzavírací systémy, ucha apod., tloušťka materiálu je nižší než 100 mikrometrů a obsahují nejméně 20% hmotnostních polyethylenu. Takové výrobky se zařazují do kódu TARIC 3923 21 00 20 a podléhají antidumpingovému clu podle článku 1 nařízení Rady (ES) č. 1425/2006.

K námitce vztahující se ke zjišťování tloušťky materiálu dovážených výrobků a vztažení výsledků analýzy celně technické laboratoře v Ústí nad Labem na všechny dovozy ode dne zavedení antidumpingového cla žalovaný uvádí, že analýza celně technické laboratoře bezpochyby prokázala tloušťku materiálu dovezených výrobků 7 mikrometrů, přičemž odchylka měření je 0,001 mm – tedy 1 mikrometr. Dále je ve výsledcích měření uveden rozměr sáčků o šířce 21,5 cm a délce 44,5 cm, přičemž odchylka měření je ± 0,1 cm. Z uvedeného je dle žalovaného patrné, že měření byl podroben výrobek zboží uvedený pod položkou č. 1 příslušné faktury ve věci, v níž bylo vydáno rozhodnutí č.j. 11260-6/08-200100-21. Ve faktuře jsou uvedeny tyto rozměry : 220+110x450 mm (Tesco) 6 MIC. Z uvedeného dle žalobce vyplývá, že vezme-li se v úvahu odchylka měření, dostaneme se přesně na údaje uvedené ve faktuře. Námitka žalobce, že údaje ve fakturách neodpovídají tloušťce materiálu je dle žalovaného irelevantní. Vztažení výsledků analýzy, mimo údajů ve fakturách, pak potvrdil i žalobce v protokolu o ústním jednání č.j. 2147-5/08-200100-24 ze dne 8.4.2008, který byl použit jako jeden z důkazů, když žalobce sám uvedl, že dováží stále stejné zboží, které se liší pouze v rozměrech či barvách.

K námitce, že v některých případech nebyl na fakturách uveden údaj o tloušťce materiálu, žalovaný uvádí, že odkazuje na protokol o ústním jednání č.j. 2147-5/08-200100-24 ze dne 8.4.2008, kdy sám žalobce potvrdil, že se jedná o identické zboží a nadto po celou dobu je do podpoložky 3923 21 00 00 zařazoval. Dále k argumentu, že tloušťka materiálu, ze kterého je zboží vyrobeno, nebyla až do účinnosti nařízení Rady (ES) č. 1425/2006 významná pro zařazení zboží a do té doby se jí nikdo nezabýval, musí žalovaný dodat, že tím, kdo je zodpovědný za uvedení správných údajů v celním prohlášení, za přiložení pravých dokladů a dodržení všech povinností v souvislosti s propuštěním dotyčného zboží do daného celního režimu v souladu s čl. 199 celního kodexu je právě deklarant.

K námitce, že v prvních třech dovozech od zavedení antidumpingového cla, zařadil zboží projednávající celník, žalovaný uvádí, že je nepochybné, že u prvního dovozu (č.j. 11260-1/08-200100-21) provedl a stvrdil opravu neexistujícího sazebního zařazení na chybný údaj projednávající celník. Podle vyjádření založeného ve spise tak však učinil po předchozím projednání se zástupcem deklaranta. Oprava nesprávného údaje mohla být provedena pouze na základě žádosti deklaranta, převážně i v důsledku toho, že původně deklarované sazební zařazení v dané době neexistovalo. Žalobce nepopírá, že o příslušnou opravu požádal. Podle čl. 199 prováděcího předpisu se má podáním celního prohlášení podepsaného deklarantem celnímu úřadu za to, že vzniká odpovědnost za správnost údajů uvedených v celním prohlášení, pravost přiložených dokladů a dodržení všech povinností v souvislosti s propuštěním dotyčného zboží do daného celního režimu. Nebyl-li údaj o sazebním zařazení zboží v souladu s celními předpisy, nebyl tedy deklarantem uveden správný údaj a projednávající celník jej na požádání zástupce deklaranta a po navržení nového sazebního zařazení opravil. V žádném případě podepsáním provedené opravy projednávající celník nerozhodl o sazebním zařazení ani o jeho správnosti, neboť při celním řízení se rozhoduje pouze o samotném propuštění zboží do navrženého celního režimu a nikoli o správnosti sazebního zařazení zboží, neboť to je důležité pouze ke správnému vyměření celního dluhu. U dalších dvou dovozů je zřejmé provedení opravy sazebního zařazení (kódu TARIC z původního „00“ na „99“), kdo jej však učinil, zřejmé není. Žalovaný i v tomto případě zdůrazňuje, že za uvedení správných údajů je odpovědný právě deklarant. Pokud si nebyl deklarant jistý sazebním zařazením, měl a mohl požádat ve smyslu čl. 6 a následujících prováděcího předpisu o závaznou informaci.

Jestliže žalobce nyní odkazuje na to, že po celou další dobu zařazoval zboží do podpoložky celního sazebníku tak, jak zboží bylo zařazeno v předcházejících třech dovozech, musí žalovaný argumentovat tím, že každý dovoz zboží je jedinečným případem a nelze je slučovat dohromady. Při každém podání celního prohlášení stvrzuje deklarant svým podpisem správnost uvedených údajů, pravost dokladů a dodržení všech povinností týkajících se propuštění zboží do režimu volného oběhu. Žalovaný trvá na tom, že celní úřad při celním řízení nerozhoduje o celním zařazení zboží, nýbrž pouze o propuštění zboží. Podepsáním a orazítkováním celního prohlášení celním úřadem nejsou stvrzeny správné údaje o sazebním zařazení zboží. Ověření, zda byly uvedeny správné údaje, je potom právě úkolem následné kontroly, která byla za tím účelem provedena s tím výsledkem, že zboží je chybně zařazeno. Nelze se v těchto případech odkazovat na sazební zařazení uváděné v předchozích dovozech, a to ani za situace, kdy údajně byl žalobci předán výpis z elektronicky vedeného systému TARIC se sazebním zařazením do podpoložky 3923 21 00 99. Tento systém je přístupný na internetových stránkách Evropské unie i na internetových stránkách celní správy. Každý občan si z něj může pořídit stejný výpis, jaký byl předložen žalobcem k odvolacímu řízení. Nicméně i v případě, že by předmětný výpis byl žalobci vytištěn a předán celním úřadem, jak tvrdí žalobce, nelze to považovat za chybu celního orgánu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Afs 27/2008-96 ze dne 30.7.2008). Z tvrzení žalobce není jasné, z jakého důvodu mu byl výpis předán ani není prokázáno, že by celní úřad tvrdil žalobci, že toto zařazení je správné, či že má do tohoto sazebního čísla zboží zařazovat. Není chybou celního úřadu, že žalobce zařazoval do nesprávné podpoložky sazebního zařazení, nepožádal o vystavení závazné informace a nyní se snaží svou odpovědnost přenést na celní úřad.

Odkaz na nález Ústavního soudu I. ÚS 163/02 je v této věci irelevantní, neboť jak bylo uvedeno již v odůvodnění napadených rozhodnutí, dané případy jsou skutkově odlišné od případu posuzovaného Ústavním soudem, neboť tam šlo o celní delikt, což také Ústavní soud zdůrazňoval. Šlo o otázku objektivní odpovědnosti za porušení celních předpisů, když celní orgány předtím osvědčily rozsah kontroly propuštěného zboží s tím, že realizovaly úplnou kontrolu zboží a dokladů ke zboží, a po následné kontrole dospěly k závěru popírajícímu původní závěr a rozhodly o tom, že celní deklarant spáchal uvedením nesprávných údajů celní delikt. Šlo tedy o autoritativní přezkoumání a osvědčení určité skutečnosti. Dle názoru žalovaného právní závěr obsažený v uvedeném nálezu nelze aplikovat na dodatečné vyměřování celního dluhu, neboť to nelze považovat za sankci za spáchaný správní delikt.

K námitce, že došlo k porušení čl. 220 odst. 2 písm. b) alinea první celního kodexu ze strany celního úřadu a žalovaného, se žalovaný odkazuje na odůvodnění napadených rozhodnutí. Dále dodává, že jestliže při vědomí toho, co je uvedeno v dokladech o tloušťce materiálu dováženého materiálu, toto žalobce zařazoval do chybné podpoložky zboží, nelze tuto chybu přenášet s odkazem na ustanovení čl. 199 prováděcího předpisu na celní orgány. Každé jednotlivé celní prohlášení měl žalobce předkládat s tím, že údaje jsou správné a bezchybné a za tím účelem si prověřit správnost všech údajů, včetně sazebního zařazení zboží v kontextu se všemi předpisy, které se příslušného dovozu týkají. Pokud si nebyl jist sazebním zařazením zboží, měl si požádat o závaznou informaci, na základě které by zařazoval zboží a nemohlo by se stát, že by mu poté celní orgány mohly doměřit antidumpingové clo. Právě vydání závazné informace je tím, co se považuje ve smyslu judikátu Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Afs 27/2008-96 ze dne 30.7.2008 za aktivní jednání, tzn. že nejdříve přijmou celní orgány rozhodnutí o sazebním zařazení zboží (závazná informace), resp. o výši cla a poté změní názor a domnívají se, že výše cla byla špatně posouzena. Aktivním jednáním se nerozumí dokumentační kontrola ani předání jakékoli informace ústně, telefonicky či vytištěním údajů z elektronicky vedeného systému TARIC tak, jak si je mohl vytisknout sám žalobce. Žalovaný trvá na tom, že nelze přenášet odpovědnost za uvádění nesprávných údajů a napadat celní orgány za skutečnosti, které měl splnit žalobce, či za jejichž splnění byl odpovědný sám.

O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s.ř.s. bez jednání, neboť žalovaný s tím výslovně souhlasil a žalobce nevyjádřil do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci, a proto se má za to, že souhlas udělil, když byl o uvedeném následku ve výzvě výslovně poučen.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v zákonem stanovené lhůtě. Povinností žalobce je tedy tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout pouze k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost, avšak takové nedostatky nebyly v projednávané věci zjištěny.

K námitce žalobce, že předmětem antidumpingového cla dle nařízení Rady (ES) č. 1425/2006 jsou pouze sáčky a pytlíky, uvádí soud následující. Okruh výrobků, na které se předmětné nařízení vztahuje je vymezen v oddílu C tohoto nařízení s názvem „Dotčený výrobek a obdobný výrobek“. V článku 2. tohoto oddílu je definován dotčený výrobek. Dle odstavce č. 34 nařízení jsou dotčeným výrobkem plastové pytle a sáčky obsahující nejméně 20% hmotnostních polyethylenu a o tloušťce nejvýše 100 mikrometrů pocházející z ČLR, Malajsie a Thajska. Dotčený výrobek spadá do kódů kombinované nomenklatury ex39232100, ex39232910 a ex39232990. V odst. č. 35 nařízení je dále mimo jiné uvedeno, že plastové sáčky se vyrábějí extruzí (protlačováním) z polymerů polyethylenu, ve spojitém trubkovém tvaru, a to vstřikováním vzduchu, po němž následuje stříhání a popřípadě svařování, potisk a připojení držadel nebo uzavíracích systémů. V odstavci č. 36 Rada konstatovala, že v průběhu šetření čínské orgány a několik dovozců a vývozců uvedlo, že působnost šetření je příliš široká, jelikož zahrnuje položky jako nákupní tašky, pytle na odpadky, sáčky do mrazniček, sáčky na ovoce a zeleninu a jiné položky, které se údajně liší, pokud jde o fyzikální vlastnosti, ceny, prodejní kanály, konečné využití a vnímání spotřebitelů. Na tuto námitku reagovala Rada v odst. 38 nařízení, kde je uvedeno, že ačkoli se uznává, že existují různé typy plastových sáčků, které se používají k různým účelům včetně těch, jež byly zmíněny výše, šetření prokázalo, že tyto různé typy plastových sáčků, včetně sáčků s patentovanými prvky, mají stejné základní fyzikální a chemické vlastnosti: v podstatě se jedná o pružné schránky vyrobené z polyethylenové fólie používané k balení a přepravě zboží. Použití plastových sáčků je vždy stejné, ačkoli „zboží“, které je v nich přepravováno či do nich baleno, se může lišit (např. maloobchodní zboží, potraviny, odpad). V této souvislosti je nutno uvést, že v základním řízení se nevyžaduje, aby se šetření týkalo výrobků, které jsou ve všech hlediscích totožné, např. pokud jde o výrobní proces, ceny, prodejní kanály, použití nebo vnímání spotřebitelů. Stálou praxí Komise spíše je, že požaduje, aby jednotlivé druhy výrobků měly stejné základní fyzikální, technické nebo chemické vlastnosti, aby mohly být považovány za jediný výrobek. Následně v odstavci 39 nařízení je rovněž uvedeno, že pro účely tohoto šetření jsou proto veškeré typy plastových sáčků patřící do kódů kombinované nomenklatury ex39232100, ex39232910 a ex39232990 pocházející z ČLR, Malajsie a Thajska považovány za jeden výrobek.

Z výše uvedeného znění oddílu C dle soudu jednoznačně vyplývá, zejména zodstavce č. 36, že za dotčený výrobek je nutno považovat mimo jiné i tašky, které splňují další podmínky, tedy obsahují nejméně 20 % hmotnostních polyethylenu a materiál, ze kterého jsou vyrobeny, má tloušťku nejvýše 100 mikrometrů. Ze znění předmětného nařízení jednoznačně vyplývá, že není podstatný samotný konečný tvar pytlíků a sáčků a jejich systém uzavírání včetně pytlíků s připojenými držadly – tedy tašky. V nařízení je jednoznačně uvedeno, že podstatným znakem, který rozhoduje o možnosti považovat jednotlivé výrobky za jediný výrobek, jsou stejné základní fyzikální, technické nebo chemické vlastnosti. V samotném nařízení je uvedeno v odstavci 33, že plastové pytle a sáčky vyrobené z polyethylenu obvykle distribuují maloobchodní prodejny spotřebitelům, kteří je používají zejména k přepravě nakoupeného zboží, balení potravin nebo k ukládání odpadu z domácností. Dle názoru soudu žalobcem dovážené tašky jednoznačně plní funkci zmiňovanou v odstavci 33 nařízení a mezi samotnými účastníky je nesporné, že splňují i podmínku chemického složení (otázka tloušťky použitého materiálu je řešena níže). Je nutno konstatovat, že termín taška (konkrétně nákupní taška) se v předmětném nařízení nalézá i na jiných místech než na vymezení dotčeného výrobku v oddíle C. Například v oddíle E nařízení, který se nazývá „Újma“, je v odstavci 137 nařízení výslovně uveden jako výrobek, který se vyrábí z extrudovaných polyethylenových fólií i nákupní taška. Následně v odstavci 142 nařízení je výslovně uvedeno, že jako jednoznačné se jeví, že kategorie „nákupní tašky“ by na základě svých fyzikálních vlastností patřila do výrobku, jehož se šetření týká; tato kategorie představuje 8,3 % konečných použití. Rovněž v odstavci 212 nařízení je citována nákupní taška jako dotčený výrobek, na který se jednoznačně předmětné nařízení vztahuje. V tomto odstavci je uvedeno, že dotčený výrobek velkou měrou distribuují maloobchodní podniky. Některé typy výrobků, např. sáčky používané v obchodech a nákupní tašky, jsou jednotlivým spotřebitelům v některých zemích ve Společenství distribuovány zdarma, zatímco jiné typy, např. sáčky do mrazničky, sáčky na dětské pleny a sáčky do odpadkových košů se spotřebitelům prodávají. V uvedeném odstavci je rovněž uvedeno, že je nutno poznamenat, že v současné době se v některých členských státech, např. ve Spojeném království, jednorázové nákupní tašky spotřebitelům neúčtují.

Dle názoru soudu tedy ze samotného znění jednoznačně vpylývá, že tašky vyrobené z předmětného materiálu jsou jednoznačně dotčeným výrobkem, a podléhají antidumpingovému clu stanovenému uvedeným nařízením. Tuto námitku žalobce tedy soud shledal jako zcela nedůvodnou.

Dále se soud zabýval námitkou žalobce, že žalovaný ve svých rozhodnutích uvádí pouze svůj názor a nijak nezdůvodňuje, proč se domnívá, že předmětem antidumpingového cla jsou i tašky. Po přezkoumání napadených rozhodnutí soud konstatuje, že žalovaný v napadených rozhodnutích prakticky citoval část nařízení Rady (ES) č. 1425/2006 obsaženou v oddíle C nařízení, kde je specifikován dotčený výrobek. Jediným nedostatkem argumentace žalovaného dle názoru soudu je skutečnost, že v napadených rozhodnutích neuvedl odkaz, ze kterého by tato skutečnost byla patrná. Soud se tedy domnívá, že žalovaný v napadených rozhodnutích dostatečným způsobem zdůvodnil svůj názor a skutečnost, že neuvedl, že formulace použité v rozhodnutích jsou prakticky odcitovaná ustanovení samotného nařízení, nepovažuje soud za nedostatek, který by mohl mít vliv na přezkoumatelnost napadených rozhodnutí.

K námitce žalobce, jejíž podstatou bylo, že anglické slovo „bag“ může v češtině znamenat nejen pytlík ale i taška, soud uvádí následující. Vzhledem k výše uvedenému závěru soudu, že předmětem antidumpingového cla jsou dle předmětného nařízení jak pytlíky, tak i tašky vyrobené z daného materiálu, je tato námitka prakticky bezdůvodná. Ve světle této námitky se však soud zabýval otázkou, zda nemohlo dojít k nesprávné záměně slova pytel a taška při překladu nařízení z anglického znění do češtiny. Při porovnání českého znění s anglickým zněním předmětného nařízení soud zjistil, že na místech, kde se v českém znění nachází slovo taška, je v anglickém znění použito slovní spojení „carrier bag“ či slovo „shopper“. Ve francouzském znění nařízení je na odpovídajících místech použito slovní spojení „le sac de caisse“ popřípadě slovní spojení „sac à provisions“. Ovšem nejjednoznačněji dokládá správnost českého překladu znění německé, kde na předmětných místech je použito slovo „die Tragetasche“ popřípadě „die Einwegtragetasche“. I z komparace jednotlivých znění nařízení v různých jazycích jednoznačně vyplývá, že předmětem antidumpingového cla v souladu s tímto nařízením jsou bez rozdílu tašky i sáčky a pytlíky, pokud jsou vyrobeny z v nařízení specifikovaného materiálu a dovezeny z určených zemí. Je tedy bez jakéhokoliv významu, zda se slovo „bag“ v balicích listech a fakturách v daných případech bude překládat jako pytlík či jako taška. Také tuto námitku tedy soud vyhodnotil jako nedůvodnou.

Dále žalobce namítá, že ani v jednom případě nebylo ze strany celních orgánů spolehlivě zjištěno a prokázáno, že dovážené zboží splňovalo podmínku tloušťky materiálu nejvýše 100 mikrometrů. V rámci této námitky uvedl, že v případech řízení č.j. 11260-4/08-200100-21 a č.j. 11260-5/08-200100-21 bylo zboží dokonce fyzicky kontrolováno v rámci ověřování údajů v celním prohlášení a obchodních dokladech a nebylo shledáno, že by zboží bylo nesprávně sazebně zařazeno. Z obsahu správních spisů vyplývá, že v rámci řízení ukončeného napadeným rozhodnutím č.j. 11260-4/08-200100-21 byla dne 7.4.2007 provedena částečná fyzická kontrola ztotožnění zboží s výsledkem „souhlasí“. V rámci řízení ukončeného napadeným rozhodnutím č.j. 11260-5/08-200100-21 byla dne 7.4.2007 provedena kontrola částečná vnější za účasti psovoda s výsledkem „negativní“, kontrola plomb a částečná vnitřní kontrola s výsledkem „souhlasí“. Z uvedeného tedy vyplývá, že v těchto dvou případech přistoupily celní orgány k provedení kontroly za účelem ověření přijatých celních prohlášení dle čl. 68 celního kodexu. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30.7.2008 č.j. 1 Afs 27/2008-96 se mimo jiné zabýval i otázku smyslu institutu kontroly při propuštění zboží do navrhovaného režimu dle čl. 68 celního kodexu a dospěl k závěru, že smysl této kontroly tkví v možnosti zjistit ze strany celních orgánů rozdíl mezi množstvím deklarovaným při dovozu a množstvím skutečně dováženým, dovozy padělků, nebo dovozy zboží, které je předmětem zákazu nebo omezení. V žádném případě není smyslem těchto kontrol autoritativní potvrzování sazebního zařazení dováženého zboží. Proto skutečnost, že došlo k provedení uvedených kontrol v daných konkrétních případech ve vztahu k ověření správnosti sazebního zařazení daného zboží je dle soudu irelevantní. V těchto kontrolách celní orgány skutečně nezjišťovaly tloušťku materiálu, ze kterého byly dovážené výroby vyhotoveny, ale to nijak nebrání tomu, aby v rámci následné kontroly bylo s odkazem na tloušťku materiálu změněno sazební zařazení zboží do podpoložky a došlo k vyměření antidumpingového cla.

Dále žalobce uvádí, že vzorek byl odebrán pouze v případě ukončeném rozhodnutím žalovaného č.j. 11260-6/08-200100-21, a to pouze jedné položky z celkové zásilky. Soud souhlasí s názorem žalobce, že tloušťka materiálu zjištěná při odborné expertize prováděné Celně technickou laboratoří Ústí nad Labem je relevantní pouze pro případ kontrolovaného zboží a nemá žádnou relevanci pro ostatní případy dovozu obdobného zboží. Výsledek expertizy nelze ani vztahovat na ostatní položky zboží obsažené v téže zásilce, z níž pocházelo zkoumané zboží.

Oproti tomu se soud neztotožňuje se závěrem žalobce, že výsledek analýzy provedené ve výše uvedeném případě celně technickou laboratoří zpochybňuje údaje obsažené o jednotlivých výrobcích v příslušných balicích listech. Z obsahu správního spisu vyplývá, že předmětný vzorek byl odebrán ze zboží označeného v balicím listě jako HDPE Knot Bags on roll 220+110 x 450 mm (Tesco) 6 MIC. Z protokolu o zkoušce ze dne 17.3.2008 zn. UL0069/08-430 vyhotoveného Celně technickou laboratoří Ústí nad Labem vyplývá, že tloušťka materiálu byla stanovena na 7 mikrometrů ± 1 mikrometr (laboratoří stanovená tloušťka materiálu je tedy v rozmezí 6 – 8 mikrometrů). Uvedená hodnota byla stanovena z naměřené tloušťky 20 vrstev, která dle měření činila 0,14 mm. Tloušťka 7 mikrometrů je stanovena jako střední hodnota naměřeného rozmezí. Rozmezí je dáno přesností přístrojů (každý měřící přístroj má svoji tzv. mezní odchylku), které byly použity při měření a technologií postupu při samotném měření. Tloušťka materiálu dle údaje obsaženého v balicím listě u daného výrobku měla být 6 mikrometrů. Tato tloušťka materiálu je tedy na spodní hranici rozmezí stanoveného celně technickou laboratoří. Z uvedeného vyplývá, že údaj obsažený v balicím listě tedy odpovídá skutečnosti zjištěné v celně technické laboratoři. Proto naopak dle soudu provedená analýza spíše dokládá správnost údajů obsažených v balicích listech, než aby, jak tvrdí žalobce, tyto údaje zpochybňovala.

K námitce žalobce, že údaje uvedené v balicích listech a fakturách nemůžou být dostatečně spolehlivým podkladem pro kvalifikované zjištění tloušťky polyethylenu pro účely dodatečného uplatnění antidumpingového cla, uvádí soud následující. Dle ustanovení čl. 119 na řízení Komise (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/93, kterým se vydává celní kodex Společenství, se má za to, že podáním celního prohlášení podepsaného deklarantem nebo jeho zástupcem celnímu úřadu vzniká deklarantovi v souladu s platnými předpisy odpovědnost za správnost údajů uvedených v celním prohlášení, pravost přiložených dokladů a dodržení všech povinností v souvislosti s propuštěním dotyčného zboží do daného celního režimu. Pravost přiložených dokladů (v daném případě balicích listů a faktur) je nutno vykládat nejen v tom směru, že tyto doklady jsou skutečně vydány osobou v dokladech uvedenou, ale i v tom směru, že tyto doklady se skutečně vztahují ke zboží, které je předmětem celního řízení a to nejen ve vztahu k ceně zboží, ale i ve vztahu k popisu jeho technických, fyzikálních či chemických vlastností. V celním řízení tedy dle názoru soudu deklarant (v daném řízení žalobce) v plném rozsahu nese objektivní odpovědnost za správnost uvedených údajů, které jsou podstatné pro správné sazební zařazení zboží a stanovení celní povinnosti. Dle názoru soudu tedy celní orgány nepochybily, pokud v rámci následné kontroly vycházely při stanovení správného sazebního zařazení zboží z údajů obsažených v dokladech předložených žalobcem v rámci celního řízení současně s celním prohlášením. Skutečnosti uvedené v těchto dokladech jsou i bez fyzického ověřování správnosti těchto údajů dle názoru soudu dostatečným podkladem pro provedení správného sazebního zařazení zboží a doměření antidumpingového cla v rámci následné kontroly provedené po propuštění zboží do volného oběhu.

Ve vztahu k námitce, že důkazní břemeno ohledně tvrzení, že tloušťka materiálu u dováženého zboží nepřesáhla 100 mikrometrů, tíží v plném rozsahu celní orgány, soud uvádí následující. Uvedený názor žalobce, že důkazní břemeno v tomto směru tíží celní orgány, soud považuje za správný v tom směru, že celní orgány musí míti položeno najisto, že skutečně v předmětných případech šlo o materiál, jehož tloušťka nepřesahovala 100 mikrometrů a v tomto směru jej tedy tíží důkazní břemeno. Z výše uvedených závěrů však jednoznačně vyplývá, že toto důkazní břemeno celní orgány unesou, pokud při sazebním zařazení zboží v rámci následné kontroly a při doměření antidumpingového cla vycházejí z dokladů, které byly přílohou celního prohlášení. Pokud je tedy u jednotlivých výrobků v balicích listech či fakturách uvedena tloušťka materiálu, ze kterého byly vyrobeny, nemusí pro unesení svého důkazního břemene celní orgány již tuto skutečnost prokazovat jinými způsoby. Dle názoru soudu tedy celní orgány v případech, kdy byla u všech položek zboží v předložených dokladech uvedena v údaji o tloušťce materiálu, ze kterého je zboží vyrobeno, tloušťka nižší než 100 mikrometrů, postupovaly v souladu s právními předpisy, pokud měly tuto skutečnost s odkazem na tento údaj za dostatečně prokázanou.

K námitce žalobce, že v případech, ve kterých bylo rozhodnuto rozhodnutími č.j. 11260-1/08-200100-21, č.j. 11260-3/08-200100-21, č.j. 11260-12/08-200100-21, č.j. 11260-13/08-200100-21, č.j. 11260-15/08-200100-21 a č.j. 11260-17/08-200100-21 jsou některé pozice zboží v balicích listech a fakturách bez údaje uvádějícího tloušťku použitého materiálu soud uvádí následující. Z obsahu příslušných správních spisů soud zjistil, že skutečně v žalobcem uvedených případech vždy u jednoho druhu dováženého zboží není uveden údaj o tloušťce použitého materiálu. Celní orgány však tloušťku materiálu žádným jiným způsobem nezjišťovaly. Odkaz na skutečnost, že žalobce dovážel i dle jeho vlastního vyjádření dlouhodobě stále stejné výrobky, dle soudu nemůže postačovat jako doklad o splnění podmínek pro dodatečné doměření antidumpingového cla. V uvedených případech tedy dle názoru soudu celní orgány skutečně neunesly své důkazní břemeno a uvalily antidumpingové clo na výrobky, u nichž nebylo v rámci následné kontroly doloženo, že by splňovaly podmínky pro jeho uvalení, konkrétně nebylo v předmětných případech prokázáno, že tloušťka použitého materiálu byla menší než 100 mikrometrů. V této skutečnosti spatřuje soud vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a)

s.ř.s. spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí č.j. 11260-1/08-200100-21, č.j. 11260-3/08-200100-21, č.j. 11260-12/08-200100-21, č.j. 11260-13/08-200100-21, č.j. 11260-15/08-200100-21 a č.j. 11260-17/08-200100-21 a jim předcházejících prvoinstančních rozhodnutí pro nedostatek důvodů.

K námitce žalobce, že v případech, ve kterých bylo rozhodováno rozhodnutími č.j. č.j. 11260-1/08-200100-21, č.j. 11260-2/08-200100-21 a č.j. 11260-3/08-200100-21 bylo provedeno zařazení do podpoložky TARIC rozhodnutím samotným Celním úřadem Ústí nad Labem a v důsledku toho již při propuštění zboží do volného oběhu nebylo vyměřeno a vybráno antidumpingové clo soud uvádí následující. V čl. 199 Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, je uvedeno, že aniž je dotčeno případné použití trestněprávních předpisů, má se za to, že podáním celního prohlášení podepsaného deklarantem nebo jeho zástupcem celnímu úřadu vzniká v souladu s platnými předpisy odpovědnost za správnost údajů uvedených v celním prohlášení, pravost přiložených dokladů a dodržení všech povinností v souvislosti s propuštěním dotyčného zboží do daného celního režimu. Z uvedeného je dle soudu nepochybné, že výlučná veřejnoprávní odpovědnost za to, co deklarant do celního prohlášení uvede, leží výlučně na něm. Nařízení Komise č. 2454/93 nepřipouští přenést tuto odpovědnost na celní orgány. I v případě, kdy v důsledku nutnosti opravy neexistujícího sazebního zařazení bylo toto celní zařazení opraveno samotným celníkem, není žalobce jako deklarant zproštěn uvedené veřejnoprávní odpovědnosti. Podpisem celního prohlášení na sebe deklarant přejímá v plném rozsahu veřejnoprávní odpovědnost za správnost údajů uvedených v celním prohlášení, pravost doložených dokladů a dodržení všech povinností v souvislosti s propuštěním dotyčného zboží do daného celního režimu. Jediným případem, kdy by žalobce mohl být zproštěn této odpovědnosti, by byl případ, kdy by celní prohlášení bylo vyplněno v souladu s obsahem závazné informace vydané celními orgány ve smyslu čl. 5 Nařízení Komise č. 2454/93. Mezi účastníky je však v daném případě nesporné, že o vydání takové závazné informace k předmětným dovozům žalobce nežádal a závazná informace nebyla vydána.

Soud dále zdůrazňuje, že provedení opravy v celním prohlášení a stvrzení této opravy pracovníkem celního úřadu nelze považovat za autoritativní rozhodnutí o sazebním zařazení zboží propouštěného do volného oběhu.

Pro úplnost soud poznamenává, že odpovědnost za správnost údajů uvedených v celním prohlášení, kterou nese deklarant, kryje i případnou škodu, která mu může vzniknout v důsledku toho, že nebude moci uplatnit clo dodatečně vyměřené v rámci následné kontroly vůči svým odběratelům.

K odkazu žalobce na obsah nálezu Ústavního sudu sp. zn. I. ÚS 163/02 soud uvádí následující. Podle právního názoru Ústavního soudu ve věci I. ÚS 163/02 „z ústavněprávních hledisek je (...) stěží akceptovatelné, pokud státní orgán při výkonu veřejné moci, tj. v postavení vrchnostensky nadřazeného subjektu, autoritativně přezkoumá a osvědčí určité skutečnosti, čímž vyvolá v jednotlivci dobrou víru ve správnost těchto skutečností a v samotný akt státu, aby následně jednotlivce sankcionoval za to, že tyto skutečnosti mocensky aprobované státem v předchozím aktu jsou nesprávné a jednání jednotlivce protizákonné.“ S uvedeným názorem se soud plně ztotožňuje. Ovšem dle názoru soudu daný případ je skutkově a právně odlišný od případu posuzovaného Ústavním soudem, neboť, jak správně poznamenal žalovaný, v Ústavním soudem projednávané věci šlo o celní delikt, což ústavní soud neopomněl zdůraznit, pokud uvedl, že „předmětem řízení byla toliko základní práva stěžovatelky v případě rozhodování celních orgánů o celním deliktu, nikoliv otázky týkající se rozsahu závaznosti celního rozhodnutí, což je otázka spadající do roviny výkladu jednoduchého práva. Rovněž považuje Ústavní soud za nutné zdůraznit, že napadená rozhodnutí se týkala toliko celního deliktu, nikoliv otázek souvisejících s doměřováním a vymáháním celních nedoplatků a dalších odvodů ve prospěch veřejných rozpočtů, eventuálně naopak s vrácením přeplatků na cle a jiných odvodech do veřejných rozpočtů. Takové otázky ostatně nebyly ani předmětem řízení, z nichž ústavní stížností napadená rozhodnutí vzešla.“ Dále Ústavní soud v uvedeném nálezu výslovně uvedl, že „nelze zpochybnit pravomoc celních orgánů provádět tzv. následnou kontrolu podle ustanovení § 127 celního zákona, tj. pravomoc ověřovat správnost údajů uvedených v celním prohlášení po propuštění zboží a eventuelně z ověřených skutečností vyvozovat další důsledky“. V daném konkrétním případě, jak bylo výše uvedeno, veřejnoprávní odpovědnost za správnost údajů obsažených v celním prohlášení nese v plném rozsahu deklarant, a to i v případě, že tyto údaje byly vyplněny s pomocí pracovníků celního úřadu či v rámci odstranění nesprávně uvedeného sazebního zařazení přímo opraveny celníkem. Ze samotného ústavního nálezu, kterého se žalobce dovolává, vyplývá, že propuštění zboží do volného oběhu není autoritativním rozhodnutím, které by bylo na překážku provedení následné kontroly dle ustanovení § 127 celního zákona a které by bránilo možnosti doměření antidumpingového cla na základě skutečností zjištěných v rámci takové následné kontroly. Tato námitka je tedy dle názoru soudu zcela nedůvodná.

V souvislosti s výše uvedeným soud uvádí, že shledal jako nedůvodnou rovněž námitku žalobce, že neprovedením výslechu celníků, kteří měli provádět ve vymezených případech opravu v celních prohlášeních, došlo k porušení jeho práv v takovém rozsahu, že to mohlo mít vliv na zákonnost napadených rozhodnutí. Jak bylo již výše uvedeno, neformální konzultace s celními orgány nelze považovat za závazné a dokonce ani provedení opravy v celním prohlášení pracovníkem celního úřadu před propuštěním zboží do volného oběhu nezbavuje deklaranta jeho veřejnoprávní odpovědnosti za správnost údajů uvedených v celním prohlášení. Z tohoto důvodu bylo dle soudu zcela bezúčelné provádění navrhovaných výslechů, neboť bez ohledu na případný obsah sdělení vyslýchaných osob, nemohly prostřednictvím těchto výslechů správní orgány získat žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení odpovědnosti žalobce za údaje obsažené v předmětných celních prohlášeních, a tedy pro rozhodnutí ve věci samé. Neprovedením navrhovaných důkazů v rámci odvolacího řízení tedy dle názoru soudu nemohlo dojít k porušení žalobcových práv v takovém rozsahu, aby to mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Ani tuto námitku tedy soud nevyhodnotil jako důvod pro zrušení předmětných rozhodnutí.

K námitce žalobce, že při vyplňování údajů v celním prohlášení ohledně uvedení sazebního zařazení dováženého zboží postupoval v souladu s předchozími instrukcemi od celního úřadu a v souladu s předchozími dovozy, soud uvádí následující. Nelze než opakovaně poukázat na výše šířeji rozvedenou veřejnoprávní odpovědnost deklaranta za správnost skutečností uváděných v celním prohlášení. Z této odpovědnosti se nelze vyvázat žádným poukazem na předchozí konzultace poskytnuté celními orgány, pokud se nejedná o závaznou celní informaci poskytnutou dle čl. 5 Nařízení Komise č. 2454/93. Z této odpovědnosti se nelze vyvázat ani poukazem na skutečnost, že celní orgány vydaly žalobci výpis z elektronicky vedeného TARICu se sazebním zařazením, které mělo být dle celních orgánů v předmětných případech používáno. Ani takto poskytnutou informaci nelze dle soudu považovat za závaznou celní informaci, jejímž obsahem by byly následně

celní orgány vázány. Dále soud zdůrazňuje, že jednotlivé dovozy jsou samostatnými celními případy a je je nutno tedy posuzovat každý individuelně. Nelze tedy v případě pochybení v sazebním zařazení zboží odkazovat na předchozí případy dovozu obdobného zboží jako na „precedenty“. Rovněž dle soudu nelze než souhlasit s názorem žalovaného, že je plně povinností dovozce sledovat eventuelní změny sazebníků a reagovat na ně při vyplňování celních prohlášení při dovozu zboží, a to zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že aktuální sazebníky jsou veřejně k dispozici na internetu.

K námitce žalobce, že sazební zařazení bylo v některých případech předmětem dokumentačních kontrol, v rámci kterých celní orgány toto sazební zařazení kontrolovaly a plně jej akceptovaly, soud uvádí následující. Soud ověřil ze správních spisů, že skutečně

v případech, ve kterých bylo rozhodnuto rozhodnutími č.j. 11260-3/08-200100-21, č.j. 11260-7/08-200100-21, č.j. 11260-10/08-200100-21, č.j. 11260-13/08-200100-21, č.j. 11260-16/08-200100-21, č.j. 11260-26/08-200100-21, č.j. 11260-35/08-200100-21, č.j. 11260-37/08-200100-21, č.j. 11260-38/08-200100-21, č.j. 11260-39/08-200100-21, č.j. 11260-41/08-200100-21 a č.j. 11260-44/08-200100-21 byly celními orgány provedeny dokumentační kontroly, při kterých ve všech případech byl mimo jiné kontrolován i údaj uvedený v kolonce č. 33 celního prohlášení, tedy sazební zařazení dováženého zboží. Ani v jednom případu dokumentační kontroly nedospěly celní orgány k závěru, že údaj obsažený v kolonce č. 33 celního prohlášení by byl v rozporu s údaji obsaženými v ostatních předložených dokladech. Jak bylo již výše uvedeno v rámci následné kontroly, dospěly celní orgány právě na základě kontroly dokladů k závěru, že v daných případech mělo být vyměřeno antidumpingové clo. Závěry celních orgánů vycházely v rámci následné kontroly pouze a výhradně z obsahu dokumentů, které byly ve výše uvedených případech již jednou podrobeny kontrole, aniž by byly zdůvodněny fyzickou kontrolou předmětného zboží. V uvedených případech tedy dává soud žalobci zapravdu, že otázka sazebního zařazení zboží byla celními orgány u těchto případů kontrolována opakovaně s různými výsledky. Při první dokumentační kontrole bylo potvrzeno, že celní orgány nezjistily žádné pochybení ani nesprávnost a až v rámci následné kontroly, kdy předmětem přezkumu ze strany celních orgánů byly totožné doklady, bylo zjištěno, že dovážené zboží bylo nesprávně sazebně zařazeno a že při správném sazebním zařazení toto zboží podléhá antidumpingovému clu. Výsledky dokumentačních kontrol provedených celními orgány ve výše uvedených případech nelze vykládat jinak, než že při těchto kontrolách dospěly celní orgány k závěru, že sazební zařazení zboží uvedené v celních prohlášeních je správné.

Soud poznamenává, že je plně na celních orgánech, aby vkonkrétním případě zvážily, zda kontrolu zboží při jeho propuštění do navrhovaného režimu provedou a v jakém rozsahu. Ústavní soud v již několikrát citovaném nálezu sp. zn. I. ÚS 163/02 uvedl: „Jestliže takovou pravomoc realizovaly a sazební zařazení zboží na základě předložených dokladů jednoznačně osvědčily jako správné v záznamu o provedených kontrolách, nemohou následně postupovat tak, že od svého původního stanoviska zcela odhlédnou, konstruují posouzení skutečnosti jinak a z tohoto stavu vyvodí odpovědnost celního deklaranta.

Ovšem na tomto místě je nutno dle názoru soudu citovat i nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 50/04 vztahující se k právu EU, kde Ústavní soud zdůraznil, „že přistoupením ČR k ES, resp. EU, došlo k zásadní změně uvnitř českého právního řádu, neboť tímto okamžikem ČR převzala do svého vnitrostátního práva celou masu evropského práva. Tedy bezpochyby došlo k onomu posunu právního prostředí, tvořeného podústavními právními normami, který nutně musí ovlivňovat nahlížení celého dosavadního právního řádu, včetně ústavních principů a zásad, to vše ovšem za předpokladu, že faktory, jež ovlivňují vnitrostátní právní prostředí, nejsou samy o sobě v rozporu s demokratickou právní státností, resp. výklad těchto faktů nesmí vést k ohrožení demokratické právní státnosti. Takový posun by byl v rozporu s čl. 9 odst. 2 resp. čl. 9 odst. 3 Ústavy ČR“. Na základě uvedeného nálezu dospěl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 30.7.2008 č.j. 1 Afs 27/2008-96 k závěru, že základní myšlenka nálezu sp. zn. I. ÚS 163/02, totiž ochrana důvěry jednotlivce v rozhodovací činnost orgánů státu (která je též součástí zásad ochrany základních práv na úrovni práva Společenství) je počínaje 1.5.2004 též pro český právní řád rozvinuta a v rovině podústavního práva plně chráněna článkem 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu.

S ohledem na uvedený závěr Nejvyššího správního soudu bude soud skutečnost, že v řízeních, ve kterých byla vydána rozhodnutí č.j. 11260-3/08-200100-21, č.j. 11260-7/08-200100-21, č.j. 11260-10/08-200100-21, č.j. 11260-13/08-200100-21, č.j. 11260-16/08-200100-21, č.j. 11260-26/08-200100-21, č.j. 11260-35/08-200100-21, č.j. 11260-37/08-200100-21, č.j. 11260-38/08-200100-21, č.j. 11260-39/08-200100-21, č.j. 11260-41/08-200100-21 a č.j. 11260-44/08-200100-21, došlo ze strany celních orgánů k faktické opakované kontrole totožných skutečností s tím, že při následné kontrole oproti původním výsledkům kontroly celní orgány dospěly k závěru, že mělo být vyměřeno antidumpingové clo, tedy hodnotit níže v rámci možnosti aplikace čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu.

K námitce žalobce, že vyměřením antidumpingového cla došlo ze strany celních orgánů k porušení ustanovení čl. 220 odst. 2 písm. b) alinea první celního kodexu, soud uvádí následující. V citovaném ustanovení celního kodexu je uvedeno, že dodatečné zaúčtování cla se neprovede, pokud částka cla dlužného ze zákona nebyla zaúčtována následkem chyby ze strany celních orgánů, kterou nemohla osoba povinná zaplatit clo rozumným způsobem zjistit, pokud tato osoba jednala v dobré víře a dodržela všechna ustanovení platných předpisů týkající se celního prohlášení. Citované ustanovení čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu realizuje jednu ze základních zásad materiálního právního státu, totiž ochranu důvěry jednotlivce v rozhodovací činnost orgánů státu. Problematikou aplikace ustanovení čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu se podrobně zabývá rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.7.2008 č.j. 1 Afs 27/2008-96. Ze závěrů uvedeného rozsudku soud při hodnocení předmětné věci vycházel.

V rozsudku Soudního dvora ES ze dne 18.10.2007 (C-173/06, Agrover Srl, Sb. rozh. s. I-8783) uvedl soudní dvůr k čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu, že je nutné k aplikaci uvedeného ustanovení splnit tři kumulativní podmínky. Nejprve je třeba, aby clo nebylo vybráno následkem chyby ze strany samotných příslušných orgánů, dále, aby tato chyba, které se dopustily tyto orgány, nemohla být osobou povinnou zaplatit clo jednající v dobré víře přiměřeným způsobem zjištěna, a konečně, aby tato osoba dodržela všechna ustanovení platných předpisů týkající se jejího celního prohlášení. Pouze pokud jsou tyto tři podmínky splněny, osoba povinná zaplatit clo má právo na to, aby clo nebylo vybráno poté, co bylo zboží propuštěno.

Ve vztahu k první podmínce existence chyby, které by se dopustily celní orgány, je nutno zdůraznit, že právo na to, aby clo nebylo vybráno poté, co bylo zboží propuštěno, zakládají pouze chyby přičitatelné aktivnímu jednání příslušných orgánů. Jak uvedla generální advokátka Verica Trstenjak, tento požadavek v podstatě předpokládá, „že orgány přijmou první rozhodnutí o výši cla, poté změní názor a domnívají se, že výše cla byla špatně posouzena“ (stanovisko generální advokátky ve věci Argrover Srl, bod 33). Za chybu celního orgánu nelze považovat chybné informace poskytnuté pracovníkem celního orgánu, pokud nejde o závaznou celní informaci ve smyslu čl. 5 Nařízení Komise č. 2454/93. Dle názoru soudu k takovéto aktivní chybě ze strany celních orgánů došlo v případě řízení, ve kterých byla žalovaným vydána rozhodnutí č.j. 11260-3/08-200100-21, č.j. 11260-7/08-200100-21, č.j. 11260-10/08-200100-21, č.j. 11260-13/08-200100-21, č.j. 11260-16/08-200100-21, č.j. 11260-26/08-200100-21, č.j. 11260-35/08-200100-21, č.j. 11260-37/08-200100-21, č.j. 11260-38/08-200100-21, č.j. 11260-39/08-200100-21, č.j. 11260-41/08-200100-21 a č.j. 11260-44/08-200100-21. V těchto případech autoritativně celní orgány nejprve potvrdily v rámci dokumentační kontroly správnost údajů v celním prohlášení a následně v rámci následné kontroly dospěly k závěru, že bylo dovážené zboží nesprávně sazebně zařazeno, a to s poukazem na obsah dokladů, které byly předmětem předchozích dokumentačních kontrol.

V případu ostatních řízení dle soudu neexistuje žádný úkon celních orgánů, který by mohl být podřazen pod pojem aktivní chyby celních orgánů. Z judikatury Soudního dvora ES vyplývá, že za chybu lze v určitých případech považovat i pasivní chování celních orgánů, i když v kontextu judikatury Soudního dvora jde o výjimku z pravidla. Možná pasivita celního orgánu může odůvodnit splnění prvé podmínky čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu za situace velkého množství dovozů stejného zboží během dlouhého časového období, pokud zůstaly celní orgány v nečinnosti, jakkoliv celní prohlášení předložené povinnou osobou byla kompletní a poskytovala výslovně takový popis zboží se zřetelem na relevantní nomenklaturu, že by bylo možno bez dalšího odhalit jeho nesprávně sazební zařazení (rozsudek ESD ze dne 1.4.1993, Hewlett Packard France, C-250/91, Recueil, s. I-1819). O chybu na straně celních orgánů však v žádném případě nemůže jít, pokud tato vznikla v důsledku nesprávných nebo neúplných informací poskytnutých deklarantem nebo jeho zástupcem.

Dle soudu je nepochybné, že tyto restriktivní podmínky specifikované citovaným rozsudkem ve věci Hewlett Packard France nejsou v předmětném případě dány. Žalobce v kolonce 31 ve všech případech dovozů uváděl, že předmětem dovozu jsou tašky a sáčky

z polymerů ethylenu. Tomuto zboží následně přiřazoval v kolonce č. 33 sazební položku 3923 21 00 99. Této položce odpovídá označení dle sazebníku TARIC – pytle a sáčky z polymerů ethylenu ostatní. V daných případech tedy spolu slovní specifikace dováženého zboží plně korespondovala s žalobcem uvedeným sazebním zařazením zboží. Teprve z bližší kontroly dalších dokladů bylo možno zjistit, že byly dováženy pytlíky a tašky z polymerů ethylenu o tloušťce nejvýše 100 mikrometrů. Soud tedy jednoznačně dospěl k závěru, že nebyly splněny předpoklady pro to, aby pasivita celních orgánů mohla odůvodnit splnění prvé podmínky čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu. Soud dále podotýká, že otázka, zda celní orgán v některých řízeních též zboží fyzicky kontroloval, a měl tedy reálnou možnost chybu v zařazení zboží zjistit, je v kontextu citované judikatury Soudního dvora irelevantní. Jakkoliv bylo v některých případech zboží fyzicky kontrolováno, kontrola neprobíhala za účelem správného sazebního zařazení.

První podmínka ustanovení čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu byla tedy splněna pouze v případech, ve kterých byla vydána rozhodnutí č.j. 11260-3/08-200100-21, č.j. 11260-7/08-200100-21, č.j. 11260-10/08-200100-21, č.j. 11260-13/08-200100-21, č.j. 11260-16/08-200100-21, č.j. 11260-26/08-200100-21, č.j. 11260-35/08-200100-21, č.j. 11260-37/08-200100-21, č.j. 11260-38/08-200100-21, č.j. 11260-39/08-200100-21, č.j. 11260-41/08-200100-21 a č.j. 11260-44/08-200100-21.

Pokud jde o druhou z výše uvedených podmínek (podle níž chyba, které se dopustily celní orgány, nemohla být osobou povinnou zaplatit clo jednající v dobré víře přiměřeným
, které se dopustily příslušné celní způsobem zjištěna), musí být zjistitelný charakter chyby

orgány, posuzován s přihlédnutím k povaze chyby, profesní zkušenosti dotčených subjektů a řádné péči, kterou posledně uvedené prokázaly. Povaha chyby závisí na komplexnosti nebo naopak dostatečně jednoduchém charakteru dotčené právní úpravy a časovém období, během něhož orgány ve své chybě setrvaly. Podle rozsudku Soudního dvora ze dne 11.11.1999, ve věci Söhl & Söhlke (C-48/98, Recueil, s. I-7877, bod 57), je třeba přezkoumat, zda činnost dotčeného subjektu spočívá v podstatné míře v dovozu a vývozu, a zda má dotčený subjekt zkušenost s výkonem těchto činností.

Obecně platí nepřímá úměra mezi složitostí relevantní právní úpravy a dobrou vírou dotčené osoby – „čím je sporná oblast práva komplexnější, tím je snažší pro dotčenou osobu prokázat, že jednala v dobré víře“ (Lyons, T.EC Customs Law, Oxford, Oxford University Press 2001, str. 419). Právní úprava v daném případě nebyla nijak zvláště složitá. Podpoložka sazebníku, pod kterou mělo být zboží podřazeno jednoznačně v sobě zahrnuje vlastnost, kterou předmětné zboží mělo deklarovánu v průvodních dokladech. Skutečnost, že u dovážených tašek a pytlíků z polymeru ethylenu je tloušťka materiálu, ze kterého jsou vyrobeny, nižší než 100 mikrometrů, je výslovně uvedena v balicích listech (kromě výše zmíněných případů, ve kterých byly vydána rozhodnutí č.j. 11260-1/08-200100-21, č.j. 11260-3/08-200100-21, č.j. 11260-12/08-200100-21, č.j. 11260-13/08-200100-21, č.j. 11260-15/08-200100-21 a č.j. 11260-17/08-200100-21). Z výpovědi pracovníka žalobce provedené v rámci správního řízení jednoznačně také vyplynulo, že mu bylo známo, že údaj označený v balících listech zkratkou MIC označuje tloušťku materiálu v mikrometrech. Je povinností dovozce zařadit dovážené zboží dle sazebníku platného v době dovozu. Za zcela nedůvodnou považuje v tomto směru soud námitku žalobce, že TARIC je dostupný pouze pracovníkům celních orgánů. Jak již soud poznamenal výše, sazebník TARIC je dostupný veřejně prostřednictvím internetové sítě na webových stránkách celní správy. Kdokoliv a kdykoliv si může ověřit znění sazebníku. Je možné i zadat konkrétní datum, ke kterému má být sazebník účinný.

Nadto je nutno podotknout, že žalobce je v daném odvětví ve smyslu shora citovaného rozsudku Söhl & Söhlke profesionálem (jak vyplývá z prohlášení žalobce v rámci správního řízení, zabývá se dovozem obdobného zboží již řadu let).

Soud tedy na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že i v případech, ve kterých by bylo možno hovořit o chybě celních orgánů ve smyslu čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu, nebylo by možno hovořit o takové chybě, která by nemohla být přiměřeným způsobem zjištěna osobou povinnou, pokud tato jedná v dobré víře. Pokud měl žalobce pochybnosti o správnosti sazebního zařazení zboží, měl požádat o vydání závazné celní informace. To neučinil. Dobré víry by se za dané situace mohl domáhat tehdy, pokud by na základě závazné celní informace jednal a celní orgány by následně

zjistily, že závěry z této informace vyplývající jsou chybné. Dle názoru soudu v předmětné věci tato podmínka nebyla splněna ani u jednoho z napadených rozhodnutí.

Třetí podmínkou je, že dovážející osoba musí dodržet všechna ustanovení platných předpisů týkající se jejího celního prohlášení. Soudní dvůr upřesnil, že deklarant je povinen poskytnout příslušným celním orgánům všechny nezbytné informace stanovené předpisy Společenství a vnitrostátními předpisy, které je popřípadě doplňují nebo provádějí s ohledem na sazební zacházení požadované pro dotčené zboží (věc Agrover Srl, bod 33). Rozhodující je, aby takové informace, jakkoliv budou podle okolností třebas i nesprávné, byly deklarantem poskytnuty v dobré víře (viz rozsudky ve věcech Mecanarte, bod 29 a Hewlett Packard France, bod 29).

Dle názoru soudu ani tato podmínka nebyla splněna u žádného z napadených rozhodnutí. Je sice pravdou, že pouhá skutečnost nesprávného zařazení zboží sama o sobě není porušením třetí podmínky aplikace čl. 220 odst. 21 písm. b) celního kodexu, ovšem pokud žalobce v celním prohlášení u označení zboží uvedl bez jakékoliv další specifikace pouze „tašky, sáčky z polymerů ethylenu“, neobsahoval tento popis podstatné informace o vlastnostech zboží nutné ke správnému sazebnímu zařazení. Podle čl. 62 odst. 1 in fine celního kodexu písemné celní prohlášení musí obsahovat veškeré náležitosti nezbytné pro použití předpisů upravujících celní režim, do kterého je zboží navrženo v celním prohlášení. Soudní dvůr v rozhodnutí Top Hit Holzvertrieb GmbH (378/87, Recueil, s. 1359) uvedl, že „pokud nemůže být zboží zařazeno dostatečně přesně pouze na základě svého označení nebo vzhledu do určité položky společného celního sazebníku, je povinností deklaranta poskytnout jakýkoliv jiný užitečný údaj týkající se především vlastností a použití zboží, aby pomohl zboží správně zařadit“. V daném konkrétním případě nebylo zboží dostatečně přesně a určitě popsáno, neboť popis neobsahoval charakteristiku zboží rozhodnou pro zařazení do správné položky sazebníku. Jednoznačně správný a úplný popis zboží v celním prohlášení je povinností deklaranta. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobce tuto svoji povinnost řádně nesplnil a tím nebyla naplněna ani třetí podmínka pro možnost aplikace čl. 220 odst. 2 psím. b) celního kodexu.

Na základě výše uvedených závěrů tedy soud dospěl k závěru, že v případě žádného z napadených rozhodnutí nedošlo ke kumulativnímu splnění všech tří podmínek pro aplikaci ustanovení čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu. Proto námitku žalobce vztahující k tomu, že celní orgány nepřistoupily k aplikaci tohoto ustanovení, považuje soud jako nedůvodnou.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že důvodnou byla pouze námitka žalobce, ve které namítal, že v případech, ve kterých bylo rozhodnuto rozhodnutími č.j. 11260-1/08-200100-21, č.j. 11260-3/08-200100-21, č.j. 11260-12/08-200100-21, č.j. 11260-13/08-200100-21, č.j. 11260-15/08-200100-21 a č.j. 11260-17/08-200100-21, jsou některé pozice zboží v balicích listech a fakturách bez údaje uvádějícího tloušťku, a nebylo tedy možné pouze na základě skutečností uvedených v předložených dokladech dospět k závěru, že dovážené zboží splňovalo podmínku tloušťky materiálu nižší než 100 mikrometrů. V případě všech ostatních námitek žalobce dospěl soud k závěru, že jsou nedůvodné.

S ohledem na výše uvedené tedy soud rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2009 č.j. 11260-1/08-200100-21, č.j. 11260-3/08-200100-21, č.j. 11260-12/08-200100-21, č.j. 11260-13/08-200100-21, č.j. 11260-15/08-200100-21 a č.j. 11260-17/08-200100-21 zrušil pro vady řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a věci vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 věty první a § 78 odst. 4 s.ř.s.). V dalším řízení bude pak správní orgán podle § 78 odst. 5 s.ř.s. vázán právním názorem, který byl vysloven v tomto zrušujícím rozsudku.

Dále na základě všech shora uvedených skutečností soud dospěl k názoru, že žaloba ve vztahu k rozhodnutím žalovaného ze dne 20.3.2009 č.j. 11260-2/08-200100-21, č.j. 11260-4/08-200100-21, č.j. 11260-5/08-200100-21, č.j. 11260-6/08-200100-21, č.j. 11260-7/08-200100-21, č.j. 11260-8/08-200100-21, č.j. 11260-9/08-200100-21, č.j. 11260-10/08-200100-21, č.j. 11260-11/08-200100-21, č.j. 11260-14/08-200100-21, č.j. 11260-16/08-200100-21, č.j. 11260-18/08-200100-21, č.j. 11260-19/08-200100-21, č.j. 11260-20/08-200100-21, č.j. 11260-21/08-200100-21, č.j. 11260-22/08-200100-21 a rozhodnutím ze dne 25.3.2009 č.j. 11260-23/08-200100-21, č.j. 11260-24/08-200100-21, č.j. 11260-25/08-200100-21, č.j. 11260-26/08-200100-21, č.j. 11260-27/08-200100-21, č.j. 11260-28/08-200100-21, č.j. 11260-29/08-200100-21, č.j. 11260-30/08-200100-21, č.j. 11260-31/08-200100-21, č.j. 11260-32/08-200100-21, č.j. 11260-33/08-200100-21, č.j. 11260-34/08-200100-21, č.j. 11260-35/08-200100-21, č.j. 11260-36/08-200100-21, č.j. 11260-37/08-200100-21, č.j. 11260-38/08-200100-21, č.j. 11260-39/08-200100-21, č.j. 11260-40/08-200100-21, č.j. 11260-41/08-200100-21, č.j. 11260-42/08-200100-21, č.j. 11260-43/08-200100-21 a č.j. 11260-44/08-200100-21 není důvodná. Soud proto žalobu ve vztahu k uvedeným rozhodnutím jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

V rámci soudního řízení dospěl soud k závěru, že alespoň nějaká skutková odlišnost je žalobcem zmíněna u všech napadených rozhodnutí kromě rozhodnutí č.j. 11260-8/08-200100-21. Tím se tedy uvedené rozhodnutí dle obsahu žaloby odlišuje po skutkové stránce od ostatních.

Dále po zevrubném posouzení samotné žaloby dospěl soud k závěru, že skutkově a právně jsou zcela totožná rozhodnutí č.j. 11260-9/08-200100-21, č.j. 11260-11/08-200100-21, č.j. 11260-14/08-200100-21, č.j. 11260-18/08-200100-21, č.j. 11260-19/08-200100-21, č.j. 11260-20/08-200100-21, č.j. 11260-21/08-200100-21, č.j. 11260-22/08-200100-21, č.j. 11260-23/08-200100-21, č.j. 11260-24/08-200100-21, č.j. 11260-25/08-200100-21, č.j. 11260-27/08-200100-21, č.j. 11260-28/08-200100-21, č.j. 11260-29/08-200100-21, č.j. 11260-30/08-200100-21, č.j. 11260-31/08-200100-21, č.j. 11260-32/08-200100-21, č.j. 11260-33/08-200100-21, č.j. 11260-34/08-200100-21, č.j. 11260-36/08-200100-21, č.j. 11260-40/08-200100-21, č.j. 11260-42/08-200100-21, č.j. 11260-43/08-200100-21, neboť u uvedených rozhodnutí žalobce zmiňuje jako specifikum skutečnost, že z označení zboží v balících listech a fakturách v uvedených případech dle jeho názoru jednoznačně vyplývá, že se jedná o tašky.

Dále soud z podané žaloby zjistil, že žalobce u rozhodnutí č.j. 11260-1/08-200100-21 uvádí jako specifikum, že z označení zboží v balícím listu a faktuře v uvedeném případě dle jeho názoru jednoznačně vyplývá, že se jedná o tašky, dále že pozice zboží v balicím listu a faktuře je bez údaje „MIC“ a že úpravu sazebního zařazení zboží na kód TARIC 3923 21 00 99 v odst. 33 rozhodnutí o propuštění zboží do volného oběhu provedl samotný celní úřad prostřednictvím projednávajících celníků. Tím se uvedené rozhodnutí dle obsahu žaloby odlišuje po skutkové stránce od ostatních.

Dále soud z podané žaloby zjistil, že žalobce u rozhodnutí č.j. 11260-2/08-200100-21 uvádí jako specifikum, že úpravu sazebního zařazení zboží na kód TARIC 3923 21 00 99 v odst. 33 rozhodnutí o propuštění zboží do volného oběhu provedl samotný celní úřad prostřednictvím projednávajících celníků. Tím se uvedené rozhodnutí dle obsahu žaloby odlišuje po skutkové stránce od ostatních.

Dále soud z podané žaloby zjistil, že žalobce u rozhodnutí č.j. 11260-3/08-200100-21 uvádí jako specifikum, že z označení zboží v balícím listu a faktuře v uvedených případech dle jeho názoru jednoznačně vyplývá, že se jedná o tašky, že pozice zboží v balicím listu a faktuře je bez údaje „MIC“, dále že úpravu sazebního zařazení zboží na kód TARIC 3923 21 00 99 v odst. 33 rozhodnutí o propuštění zboží do volného oběhu provedl samotný celní úřad prostřednictvím projednávajících celníků a že v dané věci dle závěrů proběhlých dokumentačních kontrol považovaly celní orgány nevybrání antidumpingového cla za správné. Tím se uvedené rozhodnutí dle obsahu žaloby odlišuje po skutkové stránce od ostatních.

Dále soud z podané žaloby zjistil, že žalobce u rozhodnutí č.j. 11260-4/08-200100-21 a č.j. 11260-5/08-200100-21 uvádí jako specifikum, že z označení zboží v balících listech a fakturách v uvedených případech dle jeho názoru jednoznačně vyplývá, že se jedná o tašky a že došlo v těchto případech k fyzické kontrole zboží v rámci ověřování údajů v celním prohlášení. Tím se uvedená rozhodnutí dle obsahu žaloby odlišují po skutkové stránce od ostatních.

Dále soud z podané žaloby zjistil, že žalobce u rozhodnutí č.j. 11260-6/08-200100-21 uvádí jako specifikum, že z označení zboží v balícím listu a faktuře v uvedených případech dle jeho názoru jednoznačně vyplývá, že se jedná o tašky a v daném případě došlo k odebrání vzorků zboží. Tím se uvedené rozhodnutí dle obsahu žaloby odlišuje po skutkové stránce od ostatních.

Dále soud z podané žaloby zjistil, že žalobce u rozhodnutí č.j. 11260-7/08-200100-21 uvádí jako specifikum, že v dané věci dle závěrů proběhlých dokumentačních kontrol považovaly celní orgány nevybrání antidumpingového cla za správné. Tím se uvedené rozhodnutí dle obsahu žaloby odlišuje po skutkové stránce od ostatních.

Dále soud z podané žaloby zjistil, že žalobce u rozhodnutí č.j. 11260-10/08-200100-21, č.j. 11260-16/08-200100-21, č.j. 11260-26/08-200100-21, č.j. 11260-35/08-200100-21, č.j. 11260-37/08-200100-21, č.j. 11260-38/08-200100-21, č.j. 11260-39/08-200100-21, č.j. 11260-41/08-200100-21 a č.j. 11260-44/08-200100-21 uvádí jako specifikum, že z označení zboží v balících listech a fakturách v uvedených případech dle jeho názoru jednoznačně vyplývá, že se jedná o tašky a že v daných věcech dle závěrů proběhlých dokumentačních kontrol považovaly celní orgány nevybrání antidumpingového cla za správné. Tím se uvedená rozhodnutí dle obsahu žaloby odlišují po skutkové stránce od ostatních.

Dále soud z podané žaloby zjistil, že žalobce u rozhodnutí č.j. 11260-12/08-200100-21, č.j. 11260-15/08-200100-21 a č.j. 11260-17/08-200100-21 uvádí jako specifikum, že z označení zboží v balících listech a fakturách v uvedených případech dle jeho názoru jednoznačně vyplývá, že se jedná o tašky a že pozice zboží v balicích listech a fakturách je bez údaje „MIC“. Tím se uvedená rozhodnutí dle obsahu žaloby odlišují po skutkové stránce od ostatních.

Dále soud z podané žaloby zjistil, že žalobce u rozhodnutí č.j. 11260-13/08-200100-21 uvádí jako specifikum, že z označení zboží v balícím listu a faktuře v uvedených případech dle jeho názoru jednoznačně vyplývá, že se jedná o tašky, že pozice zboží v balicím listu a faktuře je bez údaje „MIC“ a že v dané věci dle závěrů proběhlých dokumentačních kontrol považovaly celní orgány nevybrání antidumpingového cla za správné. Tím se uvedené rozhodnutí dle obsahu žaloby odlišuje po skutkové stránce od ostatních.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že soud z podané žaloby vyspecifikoval jedenáct skutkově odlišných případů. Žalobcem měl ve věci úspěch ohledně napadených rozhodnutí ze dne 20.3.2009 č.j. 11260-1/08-200100-21, č.j. 11260-3/08-200100-21, č.j. 11260-12/08-200100-21, č.j. 11260-13/08-200100-21, č.j. 11260-15/08-200100-21 a č.j. 11260-17/08-200100-21, které soud, jak vyplývá z výše uvedeného, specifikoval jako čtyři samostatné skutkově odlišné případy.

V ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. je uvedeno, že účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Dále je v citovaném ustanovení uvedeno, že mě-lli účastník úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů. V daném konkrétním případě byl žalobce úspěšný ve čtyřech případech z jedenácti. Žalobce i přes výzvu soudu náklady řízení nevyčíslil a proto soud vycházel při stanovení nákladů řízení z obsahu soudního spisu. S ohledem na tuto skutečnost byla žalobci soudem přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 9 745,- Kč, která je tvořena částkou 8 000,- Kč za zaplacený soudní poplatek ve vztahu ke čtyřem skutkově odlišným případům, ve kterých byl žalobce úspěšný, z částky 1 527,- Kč za dva úkony právní služby po 2 100,- Kč poskytnuté zástupcem JUDr. Lenkou Faltýnovou (převzetí věci a podání žaloby podle § 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradních advokátů za poskytování právních služeb, ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.) krácené v poměru úspěšnosti ve věci a z částky 218,- Kčzadvas tím související režijní paušály po 300,- Kč krácené v poměru úspěšnosti ve věci. Žalovaný je povinen uhradit tuto náhradu nákladů řízení žalobci do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

Žalovanému soud žádnou náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po
jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu
správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem
a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí
podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom,
kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem,
což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 14. března 2011

JUDr. Dagmar Štullerová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru