Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

15 Ca 60/2009 - 78Usnesení KSUL ze dne 23.02.2011

Prejudikatura

7 Afs 48/2010 - 65


přidejte vlastní popisek

15Ca 60/2009-78

USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců JUDr. Dagmar Štullerové a JUDr. Ivy Kaňákové, v právní věci žalobce: LEASING – STAR spol. s r.o. Teplice, IČ 41324536, se sídlem Nákladní 1060, Teplice, zastoupeného JUDr. Miroslavem Rouskem, advokátem se sídlem Štůrova 11, Teplice, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, ul. Velká Hradební 61, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 27.11.2008, č.j. 13898/08-1300-505196 a č.j. 13904/08-1300-505196,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek v částce 4 000,- Kč. Částka 4 000,- Kč bude žalobci vrácena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem ve lhůtě do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27.11.2008, č.j. 13898/08-1300-505196, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu v Teplicích ze dne 17.7.2008 č.j. 122572/08/210913/1892, č.j. 122576/08/210913/1892 a č.j. 122582/08/210913/1892, kterými mu byla dodatečně doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2004 ve výši 139 072,- Kč, únor 2004 ve výši 237 241,- Kč a březen 2004 ve výši 472 353,- Kč.

Dále se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27.11.2008 č.j. 13904/08-1300-505196, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu v Teplicích ze dne 17.7.2008 č.j. 122587/08/210913/1892, č.j. 122588/08/210913/1892, č.j. 122592/08/210913/1892, č.j. 122596/08/210913/1892, č.j. Pokračování

15Ca 60/2009

122599/08/210913/1892, č.j. 122601/08/210913/1892, č.j. 122602/08/210913/1892, č.j. 122604/08/210913/1892, kterými mu byla dodatečně doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2004 ve výši 574 820,- Kč, červen 2004 ve výši 264 860,- Kč, červenec 2004 ve výši 358 340,- Kč, srpen 2004 ve výši 669 940,- Kč, září 2004 ve výši 506 116,- Kč, říjen 2004 ve výši 409 754,- Kč, listopad 2004 ve výši 800 812,- Kč a prosinec 2004 ve výši 358 340,- Kč.

Žalobce v žalobě uvádí, že žalovaný dne 27.2.2009 vydal pod č.j. 2641/09-1300-505196 sdělení, ve kterém mu sděluje, že dne 27.11.2008 vydal napadená rozhodnutí a že právní účinky doručení nastaly doručením rozhodnutí tehdejšímu zástupci žalobce daňovému poradci Ing. Vladimíru Romportlovi, CSc. s tím, že plnou moc ze dne 19.5.2007 považuje žalovaný za neomezenou plnou moc, a to s ohledem na usnesení Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Afs 39/2006-79 ze dne 12.6.2007. Žalobce zdůrazňuje, že napadená rozhodnutí mu nebyla nikdy řádně doručena, ač je výslovně uveden jako příjemce písemností a měl dle svého názoru zástupce s omezenou plnou mocí.

Žalobce udělil dne 19.5.2007 Ing. Vladimíru Romportlovi, CSc., plnou moc podle ustanovení § 31 a následujících občanského zákoníku k zastupování daňového subjektu daňovým poradcem ve smyslu ustanovení § 10 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, při jednání na FÚ v Teplicích k jednání v rozsahu §§ 12, 14, 15, 16, 21, 23, 26, 31, 32 a části třetí, čtvrté, páté a šesté téhož zákona ve věci probíhající kontroly až do nabytí právní moci případných dodatečných platebních výměrů. Tuto plnou moc žalobce vypověděl dne 24.11.2008.

Žalovaný se s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Afs 39/2006-79 domnívá, že se jedná o plnou moc neomezenou. V konkrétním případě však žalobce udělil plnou moc s taxativním výčtem úkonů, ke kterým svého zástupce zmocnil, a dle názoru žalobce se tedy jednalo o plnou moc omezenou. Tento svůj názor opírá žalobce rovněž o výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu. Žalobce totiž trvá na tom, že předmětná plná moc obsahovala „směrnice“ pro postup zmocněnce, neboť uváděla jak časové, místní, instanční a věcné vymezení rozsahu zmocnění, tak i taxativní vyjmenování jednotlivých úkonů, ke kterým byl zmocněnec oprávněn. Obdobně vykládá omezenou plnou moc i rozsudek Nejvyššího správního soudu 2 Afs 43/2008-65, když uvádí, že pro posouzení omezenosti plné moci je rozhodné její taxativní omezení a není přitom rozhodující, zda je omezující výčet pozitivní nebo negativní. Názor žalobce, že se jednalo o omezenou plnou moc, podporuje i zavedená správní praxe jak žalovaného tak i správce daně, který u žalobce prováděl daňovou kontrolu. Zásilky byly doručovány jak žalobci tak i jeho právnímu zástupci, což jednoznačně vyplývá z obsahu správního spisu. Také v nedoručených napadených rozhodnutích je jako adresát uveden žalobce s tím, že na konci písemnosti je uvedeno, že se doručuje též daňovému poradci.

Koncem listopadu 2008 bylo Českou poštou Teplice žalobci oznámeno uložení zásilky určené do vlastních rukou, Tato zásilka, která dle sdělení České pošty Teplice byla zásilkou žalovaného, nebyla žalobci nikdy do dnešního dne doručena, o čemž byl odesílatel, žalobcem vyrozuměn. Žalobce byl následně v reklamačním řízení Českou poštou Ústí nad Labem požádán o podepsání duplikátu dodejky, což žalobce odmítl s odůvodněním, že písemnost mu nebyla dodána.

Dále poznamenává, že z nahlédnutí do správního spisu zjistil, že žalovaný až dne 30.1.2009 posoudil plnou moc, kterou žalobce udělil daňovému poradci, jako plnou moc neomezenou.

Pokračování

15Ca 60/2009

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí v plném rozsahu.

Žalovaný uvádí, že předmětná rozhodnutí byla vydána dne 27.11.2008 a téhož dne byla i vypravena z podatelny žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobce v předmětné záležitosti udělil plnou moc zástupci – daňovému poradci Ing. Romportlovi, ze které nebylo jednoznačné, zda se jedná o plnou moc omezenou či neomezenou, doručoval žalovaný napadená rozhodnutí jak žalobci, tak i zmocněnci. Tento postup zvolil žalovaný s ohledem na skutečnost, že tato rozhodnutí musela být doručena do konce roku 2008 (ve vztahu k lhůtám daným ustanovením § 47 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“), a již nebyl časový prostor pro vyjasnění zmocnění v dané věci. Plné moci vyhodnotil žalovaný jako matoucí a nejasné. Zástupce žalobce písemnosti převzal dne 28.11.2008, avšak žalobce nikoliv. Od České pošty se nevrátily doručenky ani obálky s rozhodnutími. Po následném reklamačním řízení Česká pošta uvedla, že došlo ke ztrátě těchto písemností.

Žalovaný dále uvádí, že následně vyhodnotil žalovaný po konzultaci s JUDr. L. a Mgr. K. z Ministerstva financí plnou moc zástupce žalobce jako neomezenou. Je proto toho názoru, že „chybným pokusem o doručení“ nedošlo a nemohlo dojít ke krácení práv žalobce, když ve skutečnosti stačilo doručení pouze zástupci. V rámci klientského přístupu zaslal žalovaný žalobci kopie napadených rozhodnutí se sdělením, že tato rozhodnutí byla doručena zástupci žalobce a že právní účinky doručení rozhodnutí nejsou vázány na doručení těchto rozhodnutí žalobci, neboť předmětnou plnou moc považuje žalovaný za neomezenou plnou moc, a to s odvoláním na znění usnesení č. 1 Afs 39/2006-79 ze dne 12.6.2007.

V písemném doplnění svého vyjádření pak žalovaný podrobně rekapituloval průběh reklamačního řízení u České pošty, s.p. vztahujícího se k doručení zásilek obsahujících napadená rozhodnutí. Konstatoval, že z doložitelných podkladů je ověřitelné, že předmětné zásilky byly řádně vypraveny, předány k poštovní přepravě a byly dodány na doručovací poštu Teplice. K pochybení pošty došlo při fyzickém vydávání předmětných zásilek žalobci. Není možné doložit předání zásilky žalobci úhrnným dodacím listem s podpisem přebírající osoby. Vzhledem k této skutečnosti žalovaný navrhuje provedení výslechu pracovnice České pošty, s.p. paní Š. P., která měla předmětné zásilky údajně žalobci vydávat. Výpovědí pracovnice pošty chce žalovaný prokázat řádné doručení napadených rozhodnutí žalobci.

Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, ve které uvedl, že trvá na tom, že předmětné zásilky s napadenými rozhodnutími mu nebyly doručeny. Souhlasí s výslechem pracovnice pošty paní Š. P., pokud bude ověřeno, že se nejedná o osobu, která je na případném výsledku nějak zainteresována. Dále zdůrazňuje, že došlo k posunu argumentace na straně žalovaného, neboť původně tvrdil, že mu příslušná rozhodnutí neposílal. Následně shrnul svou dosavadní argumentaci. Zdůraznil, že předmětná plná moc byla ze strany správce daně i žalovaného celou dobu považována za omezenou a nebyla nikdy označena za nejasnou. Tato plná moc byla udělena daňovému poradci dne 19.5.2007 a proto tvrzení, že v listopadu 2008 s uvedenou plnou mocí vyvstal problém a nebyl již časový prostor pro vyjasnění zmocnění, považuje žalobce za účelové. Dále žalobce zdůraznil, že ke konzultaci s pracovníky Ministerstva financí a prohlášení předmětné plné moci za neomezenou došlo až počátkem roku 2009, po zjištění, že předmětná rozhodnutí nebyla doručena žalobci v souladu se zákonem. Takový postup se tedy jeví také jako účelový. Žalobce trvá na tom, že tím, že se

žalovaný odchýlil od své zavedené správní praxe při doručování napadených rozhodnutí, Pokračování

15Ca 60/2009

porušil žalovaný ustanovení článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod tím, že státní moc neuplatnil v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon, a tak zkrátil žalobce v jeho ústavních právech na spravedlivý proces.

Právní zástupce žalobce při jednání soudu přednesl žalobu shodně jak v jejím písemném vyhotovení a replice. Zdůraznil, že trvá na tom, že předmětná rozhodnutí nebyla žalobci nikdy řádně doručena, když doručení zmocněnci s omezenou plnou mocí nelze považovat za řádné doručení. V příloze sdělení č.j. 2641/09-1300-505196 ze dne 27.2.2009 pak byla žalobci zaslána pouhá prostá kopie napadených rozhodnutí.

Pověřený pracovník žalovaného při tomtéž jednání uvedl, že se plně odkazuje na písemné vyjádření k podané žalobě včetně jeho doplnění. Potvrdil, že přílohou sdělení č.j. 2641/09-1300-505196 ze dne 27.2.2009 byla pouhá prostá kopie napadených rozhodnutí. Trvá na tom, že předmětné zásilky musely být žalobci doručeny. Z reklamačního řízení dle jeho názoru vyplývá pouze to, že se ztratil úhrnný dodací lístek a nikoli, že předmětná zásilka nebyla doručena.

Svědkyně Š. P. ve své výpovědi uvedla, že běžný postup při doručování zásilek podnikům je takový, že zásilky se roztřídí podle jednotlivých podniků, připraví se úhrnný dodací lístek a pracovníkovi adresáta se předávají zásilky s kopií úhrnného dodacího lístku oproti potvrzení na originál úhrnného dodacího lístku. Úhrnné dodací lístky adresáti potvrzují přímo na přepážce při převzetí zásilek. Ztráta úhrnného dodacího lístku je výjimečná skutečnost, která se běžně nestává. Lístky jsou číslovány a průběžně jsou odevzdávány po předání zásilek vedoucí k archivaci. Výslovně vylučuje, že by mohlo dojít k vydání zásilky bez vyhotovení dodacího lístku a rovněž výslovně vylučuje, že by se mohlo stát, že by dodací lístek adresát po převzetí zásilek nevrátil.

Na konkrétní doručování předmětné zásilky si vzhledem k uplynulé době vůbec nevzpomíná. Za žalobce, pokud si dobře vzpomíná, přebírají zásilky asi tři různí lidé. Pracovníci žalobce chodí na poštu pravidelně. Svědkyně uvedla, že pokud by pro žalobce měla zásilku, byla by jim předána při jejich příští návštěvě.

Pro posouzení předmětné věci má kardinální význam posouzení charakteru plné moci udělené dne 19.5.2007 žalobcem daňovému poradci Ing. Vladimíru Romportlovi. V ustanovení § 10 odst. 3 daňového řádu je uvedeno, že daňový subjekt, jeho zákonný zástupce nebo ustanovený zástupce, se může dát zastupovat zástupcem, jehož si zvolí. V téže věci může mít současně jen jednoho zástupce. Zástupce jedná v rozsahu plné moci udělené písemně nebo ústně do protokolu; není-li rozsah zmocnění vymezen nebo není-li vymezen přesně, je tato plná moc pro daňové řízení neomezená. Na posouzení omezenosti či neomezenosti plné moci se poté váže také ustanovení § 17 odst. 7 daňového řádu týkající se doručování; podle tohoto ustanovení, má-li příjemce zástupce s neomezenou plnou mocí pro celé daňové řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Pokud má zástupce příjemce plnou moc omezenou na určité úkony, doručuje se písemnost vztahující se k takovým úkonům příjemci i jeho zástupci. Má-li příjemce osobně v daňovém řízení něco vykonat, doručuje se písemnost jemu i jeho zástupci.

Z výše uvedeného vyplývá, že plná moc ve světle shora citovaných ustanovení daňového řádu může být v zásadě dvojího charakteru: buď je omezená, tedy taková, kdy je přesně určen její rozsah, nebo neomezená, zjednodušeně řečeno ve všech ostatních případech. Pokračování

15Ca 60/2009

Pro posouzení omezenosti plné moci je na základě citovaného ustanovení daňového řádu v prvé řadě určující skutečnost, zda je nějakým způsobem vymezen její rozsah. Otázkou vymezení rozdílů mezi omezenou a neomezenou plnou mocí se pak ve své rozhodovací činnosti věnoval též Ústavní soud. Ve svém, v tomto ohledu zřejmě nejdůležitějším, nálezu ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. I. ÚS 433/01 (č. 15/2003 Sb. ÚS), Ústavní soud zejména konstatoval, že „právní teorie i praxe rozlišují různé druhy plné moci, resp. obsahu a rozsahu zástupcova oprávnění, podle různých kritérií. Jde např. o všeobecnou (generální) plnou moc, která opravňuje zmocněnce ke všem právním úkonům, nebo zvláštní (speciální) plnou moc omezující se pouze na některé právní úkony, popř. některý druh právních úkonů či pouze jediný právní úkon. Kromě případů, kdy zákon výslovně požaduje speciální plnou moc k určitému právnímu úkonu (např. k odmítnutí dědictví), je věcí zmocnitele, zda ke každému právnímu úkonu, jenž má být učiněn v jeho zastoupení, vystaví zmocněnci zvláštní plnou moc, či zda mu udělí všeobecnou plnou moc. Každý druh plné moci může být omezený nebo neomezený. Podle neomezené plné moci může zmocněnec provést příslušné právní úkony podle svého volného uvážení, zachovávaje povinnosti zmocněnce, v omezené plné moci má dány směrnice, jak má postupovat. V každém případě musí být z plné moci zřejmý rozsah oprávnění zmocněnce; rozhodující je proto obsah plné moci a omezení daná inter partes nemají vůči třetím osobám žádnou právní relevanci“.

Na základě shora uvedeného nálezu lze tedy ještě hovořit o dalším významném kritériu pro hodnocení omezenosti či neomezenosti plné moci v podobě existence či neexistence směrnic, kterými by se měl zástupce řídit. Daňový řád přitom v této souvislosti nestanoví, jakou konkrétní formu či podobu mají takové „směrnice“ či stanovení rozsahu mít, tedy zda má jí o vymezení prostřednictvím vyjmenování jednotlivých úkonů, ke kterým je zmocněnec oprávněn, či zda lze rozsah dostatečně přesně vymezit např. časově, místně či instančně apod.

V projednávané věci byla daňovému poradci udělena plná moc „k zastupování daňového subjektu daňovým poradcem ve smyslu ustanovení § 10 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, při jednání na FÚ v Teplicích k jednání v rozsahu §§ 12, 14, 15, 16, 21, 23, 26, 31, 32 a části třetí, čtvrté, páté a šesté téhož zákona ve věci probíhající kontroly až do nabytí právní moci případných dodatečných platebních výměrů“. Z obsahu správního spisu vyplývá, že tato plná moc ze dne 19.5.2007 byla správci daně předložena dne 22.10.2007. Po seznámení se s obsahem plné moci správce daně veškeré písemnosti doručoval jak zmocněnci, tak i samotnému žalobci jako daňovému subjektu a účastníkovi řízení. Takto postupoval i žalovaný v rámci odvolacího řízení. Správní orgány tedy postupovaly jednoznačně takovým způsobem, jakoby předmětná plná moc byla plná moc omezená. S tímto postupem byl srozuměn jak zmocněnec žalobce, tak samotný žalobce a žádným způsobem tuto praxi nekomentovali. Správce daně ani žalovaný v průběhu daňového řízení nekontaktovali žalobce za účelem odstranění pochybností ohledně rozsahu zmocnění daňového poradce. Z uvedeného vyplývá, že mezi finančními orgány a žalobcem jednoznačně panoval konsenzus o rozsahu zmocnění daňového poradce vtom směru, že jak finanční orgány, tak i žalobce byly srozuměni s tím, že se jedná o plnou moc omezenou s veškerými důsledky, které z takové omezenosti plné moci plynou – zejména způsob doručování.

Lze konstatovat, že svým postupem daňové orgány v daném konkrétním řízení nastavily určitou správní praxi zakládající určitá legitimní očekávání. Tato správní praxe spočívající v doručování písemností v daňovém řízení jak zástupci, tak i samotnému Pokračování

15Ca 60/2009

daňovému subjektu opakovaně potvrzovala určitý výklad obsahu předmětné plné moci. Správní praxí je správní orgán vázán a lze ji měnit, pokud je změna činěna do budoucna a dotčené subjekty mají možnost se se změnou seznámit. Princip vázanosti správního orgánu vlastní správní praxí, jestliže se taková praxe vytvořila, vyplývá ze zásady zákazu libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení (viz čl. 1 věta první Listiny základních práv a svobod). Z příslušné judikatury Ústavního soudu k této problematice lze poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 487/03, podle něhož „Ústavní soud již ve své judikatuře konstatoval, že ke znakům právního státu a mezi jeho základní hodnoty patří neoddělitelně princip právní jistoty (čl. 1 odst. 1 Ústavy), jehož nepominutelným komponentem je nejen předvídatelnost práva, nýbrž i legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci v souladu s právem a zákonem stanovenými požadavky“.

Z obsahu správního spisu jednoznačně vyplývá, že rovněž napadená rozhodnutí žalovaný zasílal jak daňovému poradci jako zmocněnci žalobce tak i samotnému žalobci. Z doručenek obsažených ve správním spise vyplývá, že zmocněnci žalobce byla předmětná rozhodnutí doručena dne 28.11.2008. Ovšem při doručování předmětných rozhodnutí samotnému žalobci došlo ke komplikacím. Žalovanému se nevrátila ani potvrzená doručenka, ani se mu nevrátila nedoručená zásilka. V rámci reklamačního řízení Česká pošta, s.p. jejímž prostřednictvím byla zásilka doručována zjistila, že zásilka byla dne 27.11.2008 předána žalovaným k poštovní přepravě a dne 28.11.2008 byla zaevidována v dodacích dokladech pošty Teplice 1. Šetřením na uvedené poště bylo zjištěno, že dodací doklad (úhrnný dodací lístek) potvrzující převzetí zásilek z tohoto dne nebyl dohledán a nelze tedy doložit, zda byla předmětná zásilka předána adresátovi, popřípadě, kdo si ji vyzvedl. Česká pošta, s.p. považuje předmětnou zásilku za ztracenou. Žalovaný tedy nemá žádný doklad, který by prokazoval, že předmětná zásilka byla žalobci doručena.

Ani pracovnice pošty paní Š. P. ve své svědecké výpovědi při jednání soudu neuvedla žádnou skutečnost, která by prokazovala doručení předmětných zásilek žalobci a výslovně uvedla, že na doručování předmětných zásilek si vzhledem k uplynulému času vůbec nevzpomíná.

Z obsahu úředního záznamu pořízeného dne 30.1.2009 vyplývá, že žalovaný přehodnotil svůj názor na charakter předmětné plné moci a začal považovat tuto plnou moc za plnou moc neomezenou. O změně svého názoru informoval žalovaný žalobce vrámci přípisu ze dne 27.2.2009 č.j. 2641/09-1300-505196. Tento svůj nový názor na charakter plné moci aplikoval žalovaný i zpětně na otázku nutnosti doručování napadených rozhodnutí žalobci s tím, že vzhledem k novému závěru tedy postačovalo k řádnému doručení napadených rozhodnutí doručení pouze právnímu zástupci žalobce. Soud konstatuje, že z obsahu správního spisu a dokonce i z textu samotných napadených rozhodnutí vyplývá, že tato rozhodnutí byla vydávána těsně před uplynutím lhůty pro vyměření či doměření daně stanovené v § 47 daňového řádu. Aby tato lhůta byla dodržena, musela napadená rozhodnutí být prokazatelně doručena nejpozději do 31.12.2008.

Na tomto místě musí soud zdůraznit, že považuje za zcela nepřípustné, aby žalovaný vyhodnocoval doručování v rámci daňového řízení pod optikou existence neomezené plné moci, když v době samotného doručování existoval konsenzus (byť vzniklý pouze na základě faktického jednání daňových orgánů a žalobce), že daná plná moc je plnou mocí omezenou. Pokračování

15Ca 60/2009

Soud v žádném případě neupírá daňovým orgánům možnost přehodnotit charakter plné moci

zástupce daňového subjektu, ovšem důsledky související s novým hodnocením předmětné plné moci vztahující se zejména ke způsobu doručování mohou být aplikovány až na právní úkony, které byly daňovými orgány učiněny poté, co se změnou hodnocení plné moci byl seznámen i samotný daňový subjekt. V žádném případě nelze nové hodnocení charakteru plné moci vztahovat zpětně na doručování, které proběhlo v době, kdy daňový subjekt a fakticky i žalovaný žili v konsenzu, že předmětná plná moc je plnou mocí omezenou a je nutno doručovat jak zmocněnci, tak i daňovému subjektu.

V daném konkrétním případě je postup žalovaného o to nepřijatelnější, že k přehodnocení charakteru plné moci přistoupil za situace, kdy věděl, že konečná rozhodnutí ve věci byla právnímu zástupci doručena těsně před uplynutím prekluzivní lhůty pro vyměření či doměření daně a doručení těchto rozhodnutí samotnému daňovému subjektu nemůže žalovaný v důsledku pochybení držitele poštovní licence prokázat. Za takového skutkového stavu ze změny právního názoru na charakter předmětné plné moci přímo čiší účelovost.

Dle názoru soudu tedy vzhledem k výše uvedenému žalovaný v době vydání rozhodnutí byl povinen doručovat rozhodnutí jak zmocněnci žalobce, tak žalobci samotnému. Žalovaný není schopen žádným způsobem prokázat, že předmětná zásilka obsahující napadená rozhodnutí byla žalobci doručena. Žalobce tvrdí, že napadená rozhodnutí neobdržel a Česká pošta ukončila reklamační řízení se závěrem, že zásilku obsahující napadená rozhodnutí považuje za ztracenou. Účastníci shodně prohlašují, že přílohou sdělení ze dne 27.2.2009 č.j. 2641/09-1300-505196 byla pouhá prostá kopie rozhodnutí. Vzhledem k výše uvedenému tedy dospěl soud k závěru, že napadená rozhodnutí ke dni podání předmětné žaloby nebyla řádně doručena žalobci, neboť zásilka vypravená žalovaným dne 27.11.2008 byla na základě reklamačního řízení poštovním přepravcem prohlášena za ztracenou a žalobce trvá na tom, že ji neobdržel a doručení prosté kopie, která byla přílohou sdělení ze dne 27.2.2009 č.j. 2641/09-1300-505196 nelze považovat za řádné doručení rozhodnutí v rámci daňového řízení. Žalovaný je stále povinen žalobci napadená rozhodnutí řádně doručit.

V ustanovení § 72 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) je uvedeno, že žalobu, kterou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí správního orgánu, lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 17.6.2010 č.j. 7 Afs 48/2010-65 judikoval, že je-li třeba doručovat písemnost v daňovém řízení současně příjemci i jeho zástupci, je okamžikem jejího oznámení ve smyslu § 72 odst. 1 s.ř.s. až okamžik, kdy je zásilka doručena poslednímu z nich.

V daném konkrétním případě, jak je již výše uvedeno, dospěl soud k závěru, že žalovaný byl povinen napadená rozhodnutí doručovat jak právnímu zástupci žalobce, tak i žalobci samotnému. Rovněž dospěl soud k závěru, že ke dni rozhodnutí byla napadená rozhodnutí doručena pouze zástupci žalobce, ale samotnému žalobci řádně doručena nebyla. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy dle názoru soudu lhůta kpodání správní žaloby ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 s.ř.s. ještě nepočala běžet, neboť napadená rozhodnutí nebyla žalobci řádně oznámena. Předmětná žaloba tedy byla soudu podána před zahájením běhu lhůty pro její podání. Žaloba tedy dle názoru soudu byla podána předčasně.

Pokračování

15Ca 60/2009

V ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s. je mimo jiné stanoveno, že soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně. S ohledem na výše uvedené tedy soud žalobu odmítl dle § 46 odst. 1 písm. b) pro předčasnost.

V důsledku odmítnutí žaloby současně soud v souladu s ust. § 60 odst. 3 věty první s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož v předmětné věci soud nerozhodoval ve věci samé, rozhodl rovněž o vrácení zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000,- Kč, který bude žalobci vrácen z účtu krajského soudu v obvyklé lhůtě.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního. Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 23. února 2011

Mgr. Václav Trajer v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru